Přehled ověřených výroků

V kontextu výroku řečníci mluví o návrhu novely zákona o správě voleb, která pro české občany žijící v zahraničí zavádí možnost hlasovat korespondenčně. Tento návrh poslanci schválili pevným hlasováním. Vládní koalice totiž stanovila, že se o návrhu hlasovalo v předem daný čas. Poslankyně Karla Maříková odpovídá na otázku, zdali bude SPD jednat s hnutím ANO o připojení se k případné ústavní stížnosti, která by se týkala právě způsobu, jakým byl návrh schválen.

Poslankyně reaguje, že se SPD už dříve chtělo k ústavním stížnostem připojit a v případě, že hnutí ANO k tomuto kroku sáhne, SPD bude mít zájem jej podpořit. Z veřejně dostupných zdrojů nelze potvrdit, zda se SPD obrátilo na hnutí ANO ohledně společné žádosti na Ústavní soud kvůli hlasování o schválení korespondenční volby. V našem odůvodnění se tak zaměříme na to, zdali se SPD v minulosti chtělo připojit k jiným stížnostem.

Hlasování o korespondenční volbě

Zmíněný návrh zákona o korespondenční volbě poslanci schválili ve třetím čtení 21. června 2024. Datum hlasování bylo pevně určeno na schůzi ze 14. června 2024, kdy jej odhlasovali poslanci vládní koalice společně s Janem Richterem z hnutí ANO.

Kvůli pevnému zařazení hlasování se v pátek 21. června nedostalo ke slovu 56 opozičních poslanců, kteří byli řádně přihlášeni do debaty. Ihned po ukončení hlasování hnutí ANO na tiskové konferenci zkritizovalo (video, čas 2:48) postup vládní koalice při prosazení tohoto zákona. Předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová na dotaz novinářky ohledně toho, jestli se hnutí obrátí na Ústavní soud, odpověděla (video, čas 12:44), že na takové rozhodnutí je příliš brzy, a že se poradí s experty teprve poté, co novelu zákona projedná Senát a podepíše prezident.

Ústavní stížnosti

Hnutí SPD v minulosti skutečně vícekrát oslovilo hnutí ANO s žádostí o připojení se k podání ústavní stížnosti. V roce 2022 obě hnutí společně podala stížnost na projednávání pandemického zákona ve stavu legislativní nouze. U Ústavního soudu tehdy neuspěly.

Dalším případem byla stížnost na zpomalení valorizace důchodů. I v tomto případě stálo SPD o to, aby se k ní mohlo připojit, což dávalo opakovaně najevo. Hnutí ANO ovšem nakonec stížnost podalo samo. Opoziční poslanci vládní novelu kritizovali za údajnou retroaktivitu i za způsob, jakým byl návrh projednáván. I tuto stížnost Ústavní soud nakonec odmítl.

Závěr

SPD v minulosti opravdu oslovilo hnutí ANO s žádostí připojit se k ústavní stížnosti. V případě pandemického zákona stížnost obě hnutí podala společně. Stížnost na snížení valorizace důchodů podalo samotné ANO, hnutí SPD však opakovaně žádalo o možnost se k ní připojit. Výrok Karly Maříkové tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně za SPD Karla Maříková kritizuje, že vládní koalice podle ní zavedení korespondenční volby označuje za svou prioritu, ale přitom návrh na její zavedení byl podán pouze jako poslanecký návrh. Tímto krokem se Fialův kabinet dle jejího názoru vyhnul klasickému připomínkovému řízení, které doprovází vládní návrhy zákonů.

Návrh korespondenční volby

Poslanecká sněmovna návrh novely zákona o správě voleb, který zavádí korespondenční hlasování ze zahraničí, schválila 21. června 2024. Normu dostane k projednání ještě Senát. Pokud novela projde celým legislativním procesem a vyjde ve Sbírce zákonů, bude se možnost hlasování poštou týkat sněmovních, prezidentských a evropských voleb (.pdf, str. 14 ze 46).

Poslanecká sněmovna začala návrh projednávat v lednu 2024, tedy zhruba měsíc poté, co jí novelu předložila skupina poslanců z vládních stran. Mezi nimi byl i premiér Petr Fiala, ministr vnitra Vít Rakušan, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš či předsedkyně dolní komory Markéta Pekarová Adamová (.pdf, str. 1 ze 46). 

Vládní vs. poslanecké návrhy zákonů

Na základě Ústavy má právo podat návrh zákona vláda a také poslanci, Senát nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku, tedy krajů a hlavního města Prahy. Pokud návrh podává vláda, probíhá příprava návrhu jiným způsobem, než když návrh podává například právě skupina poslanců (.pdf).

V případě vládních návrhů vytváří počáteční dokument některé z ministerstev (.pdf), které svou verzi návrhu vloží do elektronické knihovny vlády. Následně probíhá meziresortní připomínkové řízení (.pdf, str. 24). V něm podle legislativních pravidel vlády k dokumentu podávají připomínky ostatní ministerstva a další ústřední orgány státní správy, případně další organizace, pokud se návrh týká oblasti jejich působnosti (.pdf, str. 10, 6). Na základě těchto připomínek ministerstvo návrh zákona ještě upravuje (.pdf, str. 15) a až tento upravený dokument předkládá ke schválení vládě. Pokud ho kabinet odsouhlasí, putuje nakonec celý návrh do Poslanecké sněmovny (.pdf).

U poslaneckých návrhů je ovšem postup odlišný. Poslanci nejdříve Sněmovně předloží svůj hotový návrh zákona, který poté předseda dolní komory posílá vládě s žádostí o vydání stanoviska (.pdf). V elektronické knihovně vlády (eKLEP) se k návrhu vyjadřují jednotliví ministři a případně i vedoucí jiných orgánů státní správy (.pdf, str. 31–32), což se v eKLEPu také označuje jako „připomínkové řízení“. Tyto připomínky ale slouží jen jako podklad (.pdf, str. 23), na jehož základě vláda vydává své stanovisko k návrhu – souhlasné, nesouhlasné, nebo neutrální (.pdf, str. 32). 

Klasické meziresortní připomínkové řízení, ve kterém se návrh upravuje na základě připomínek ministerstev či dalších subjektů, tedy u poslaneckých návrhů neprobíhá (.pdf). Samotný kabinet svým rozhodnutím už návrh poslanců nemůže měnit, k jeho změnám může dojít až při projednávání v dolní komoře pomocí pozměňovacích návrhů.

Ke zmiňovanému návrhu novely zákona o správě voleb Fialův kabinet vydal souhlasné stanovisko (.pdf). Jednotlivá ministerstva k návrhu podala svá vyjádření a většina z nich zaujala také souhlasné stanovisko. Neutrální zůstaly pouze resort školství, dopravy a spravedlnosti. Ministerstvo dopravy svůj postoj odůvodnilo tím, že problematika nespadá do jeho gesce a za směrodatné tak považovalo stanovisko Ministerstva vnitra (.docx). Resorty školství a spravedlnosti poté požadovaly zejména poupravit strukturu návrhu (.docx, .doc). Tyto připomínky už ovšem na podobu předložené ani schválené (.pdf) novely vliv neměly a nepromítly se ani do předložených pozměňovacích návrhů.

Závěr

Návrh novely zákona o správě voleb, který zavádí korespondenční volbu ze zahraničí, Poslanecké sněmovně opravdu předložila skupina poslanců, a nikoliv vláda. Kvůli tomuto kroku tak návrh opravdu nemusel projít stejným připomínkovým řízením, ke kterému dochází u vládních návrhů. Výrok Karly Maříkové z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně hnutí SPD Karla Maříková říká, že vládní pětikoalice označuje zavedení korespondenční volby za jednu ze svých priorit. Kritizuje, že návrh novely Sněmovně předložili poslanci, nikoliv Fialův kabinet. Pokud by podle ní byla korespondenční volba skutečná priorita, očekávala by, že návrh zákona bude podaný jako vládní návrh.

Hlasování poštou jako priorita

Vláda Petra Fialy se k zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí zavázala ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 (.pdf, str. 31), kde kromě toho slíbila i jednodušší získávání voličských průkazů. Stejný bod obsahuje i revidovaná verze prohlášení.

Dlouhodobou prioritouje zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí pro hnutí STAN. Ministr vnitra Vít Rakušan ji chtěl prosadit už pro prezidentské volby v roce 2023. Nakonec se stal i jedním z předkladatelů návrhu novely, která hlasování poštou pro české občany žijící v zahraničí zavádí (.pdf, str. 14 ze 46).

Možnost hlasování poštou za prioritu označil i pirátský poslanec Jakub Michálek, který uvedl, že Česko je podle něj jednou z posledních zemí EU, která tuto možnost nemá. Předseda Pirátů a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš o změně mluvil jako o dlouho očekávaném kroku. Koalice Pirátů a Starostů zavedení korespondenční volby slibovala i ve svém programu pro sněmovní volby v roce 2021 (.pdf, str. 23).

Vyjádření koalice SPOLU

TOP 09 se ke korespondenční volbě dlouhodobě staví pozitivně. Poslanec za TOP 09 a nynější ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek už v prosinci 2015 Poslanecké sněmovně předložil návrh novely zákona o volbách do Parlamentu, jehož cílem bylo zavést korespondenční hlasování pro volby do Sněmovny, Evropského parlamentu a při prvním kole prezidentských voleb (.pdf, str. 24 ze 62).

V minulém volebním období předsedkyně strany Markéta Pekarová Adamová uvedla, že zavedení korespondenční volby je pro stranu důležité z toho důvodu, aby dle ní Češi žijící v zahraničí mohli jednodušeji odvolit. V letošním květnu pak před schůzí dolní komory řekla, že je pro ni prosazení návrhu na zavedení hlasování poštou důležité.

V ODS se názory na hlasování poštou různily. Premiér Petr Fiala v komentáři pro Forum 24 před tímto způsobem hlasování ještě v roce 2020 varoval. Později ale začal korespondenční volbu podporovat a řekl, že by podle něj by měli mít i občané žijící v zahraničí podobně snadnou možnost odvolit jako Češi v tuzemsku. Poslanec Marek Benda v srpnu 2023 označil volbu poštou za přeceňovanou, ale zároveň ji dle svých slov respektoval. V letošním květnu poslankyně Eva Decroix, která byla i jednou z předkladatelů výše zmíněného návrhu, hlasování poštou podpořila.

KDU‑ČSL korespondenční volbu v den jejího schválení označila za důležitý nástroj. Předseda poslaneckého klubu lidovců Aleš Dufek dříve řekl, že tato změna podle jeho názoru zjednoduší hlasování v zahraničí těm, kdo jsou od volebních míst vzdálení. Místopředseda strany Jan Bartošek také zmínil, že se chce přiblížit dalším evropským státům, které tento způsob hlasování umožňují.

Závěr

Zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí slibovala Fialova vláda v obou svých programových prohlášeních. Z výše zmíněných vyjádření vyplývá, že vládní strany prosazení tohoto způsobu hlasování skutečně označovaly za prioritu. Výrok Karly Maříkové tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Karla Maříková (SPD) mluví o návrhu novely zákona o správě voleb, která pro Čechy žijící v zahraničí zavádí možnost volit poštou (.pdf, str. 14 ze 46). Odpovídá na dotaz moderátora, zdali se neobává, že tato změna může znamenat horší výsledky pro SPD. V této souvislosti tvrdí, že volební obvody bude vybírat Ministerstvo zahraničí, což v kontextu výroku kritizuje.

Návrh korespondenční volby

Poslanecká sněmovna zmíněný návrh novely schválila v červnu 2024 a normu dostane k projednání ještě Senát. Pakliže úspěšně projde legislativním procesem, bude se možnost korespondenčního hlasování týkat sněmovních, prezidentských a evropských voleb (.pdf, str. 14 ze 46).

Podle návrhu novely nebude hlasování poštou zavedené plošně, ale jen v obvodech. které vyhláškou stanoví Ministerstvo zahraničí (.pdf, str. 5, 11, 24 ze 46). Jejich určení bude vycházet z „dostupnosti a podmínek poskytování poštovních služeb na příslušném území“ (.pdf, str. 4).

Poslankyně Lucie Potůčková (STAN), jedna z předkladatelů novely, odhadla, že případné odepření korespondenční volby některým obvodům bude výjimečné. To stojí i v důvodové zprávě, podle které nebude volba poštou umožněna v oblastech, kde není možné zajistit doručení nezbytných písemností, a to např. kvůli probíhajícímu válečnému konfliktu (.pdf, str. 24 ze 46).

Závěr

Poslankyně Karla Maříková správně uvádí, že rozhodnutí o tom, ve kterých územních obvodech v zahraničí bude korespondenční volba občanům umožněna, bude náležet Ministerstvu zahraničí. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Karla Maříková v debatě mluví o legislativním návrhu na zavedení korespondenční volby ze zahraničí, který předložila skupina poslanců, nikoli vláda, a nemusel tak projít běžným připomínkovým řízením. Podle Maříkové se Fialova vláda obávala toho, jak by klasický legislativní proces dopadl, kdyby jím prošel i aktuální návrh. V této souvislosti poslankyně zmiňuje, že předchozí návrhy na zavedení poštovního hlasování u Legislativní rady vlády (LRV) neuspěly.

Vládní vs. poslanecké návrhy zákonů

Na základě Ústavy má právo podat návrh zákona vláda a také poslanci, Senát nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku – tedy krajů a hlavního města Prahy. Pokud návrh podává vláda, probíhá příprava návrhu jiným způsobem, než když návrh podává například právě skupina poslanců (.pdf). Jednou z odlišností je úloha Legislativní rady vlády – poradního orgánu vlády, který se skládá ze zhruba 30 odborníků a jemuž předsedá jeden z ministrů.

• V případě vládních návrhů vytváří počáteční dokument některé z ministerstev (.pdf), které svou verzi návrhu vloží do elektronické knihovny vlády. Následně probíhá meziresortní připomínkové řízení (.pdf, str. 24). V něm podle legislativních pravidel vlády k dokumentu podávají připomínky ostatní ministerstva a další ústřední orgány státní správy, případně další organizace, pokud se návrh týká oblasti jejich působnosti (.pdf, str. 10, 6). Na základě těchto připomínek ministerstvo návrh zákona ještě upravuje (.pdf, str. 15) a až tento upravený dokument předkládá kabinetu.
  
  Zároveň je upravený návrh předložen i Legislativní radě vlády, která ho poté projednává a vydá k němu své vlastní stanovisko (.pdf, str. 12–13). Také má možnost ministerstvu dokument vrátit zpátky s požadavkem, aby návrh ještě dále upravilo.
   
• U poslaneckých a dalších nevládních návrhů je ovšem postup odlišný. Poslanci nejdříve Sněmovně předloží svůj hotový návrh zákona, který poté předseda dolní komory posílá vládě s žádostí o vydání stanoviska (.pdf). V elektronické knihovně vlády (eKLEP) se k návrhu vyjadřují jednotliví ministři a případně i vedoucí jiných orgánů státní správy (.pdf, str. 31–32), což se v eKLEPu také označuje jako „připomínkové řízení“. Tyto připomínky ale slouží jen jako podklad (.pdf, str. 23–24), na jehož základě vláda vydává své stanovisko k návrhu – souhlasné, nesouhlasné, nebo neutrální (.pdf, str. 32). Nejedná se tedy o klasické připomínkové řízení.
  
  Legislativní pravidla vlády u nevládních návrhů nestanovují, že by je měla projednávat přímo LRV, jako je tomu u návrhů vlády. Pravidla tak ani nezmiňují, že by rada k nevládním návrhům vydávala své vlastní stanovisko nebo připomínky. Roli zde hraje jen předseda LRV, jehož úkolem je požádat ministerstva a další orgány o vyjádření a následně připravit „návrh stanoviska vlády“ (.pdf, str. 23–24).

Minulé návrhy na zavedení korespondenční volby

Korespondenční hlasování se v minulosti pokoušela zavést řada návrhů, které byly předloženy Poslanecké sněmovně. Jen jeden z nich předložila vláda, konkrétně Paroubkův kabinet, který chtěl v roce 2005 umožnit hlasování poštou ze zahraničí ve volbách do Poslanecké sněmovny a Senátu (.pdf, str. 4, 25 z 51). Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nedohledali, jak se k návrhu stavěla Legislativní rada vlády, a návrh není dohledatelný ani ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP). Dolní komora se k návrhu později nedostala a jeho projednávání tehdy skončilo spolu s koncem volebního období.

Kromě výše uvedeného návrhu web Poslanecké sněmovny zařazuje do kategorie „korespondenční hlasování“ už jen vládní návrh z roku 2021, který se ovšem odvolení poštou vůbec netýkal (.pdf). Zabýval se pouze zvláštními způsoby hlasování v souvislosti s pandemií covidu-19 ve volbách do Sněmovny v říjnu 2021, kdy umožnil odvolit také osobám s nařízenou karanténou nebo izolací (.pdf, str. 16 z 50).

Podle záznamů v digitální knihovně VeKLEP v minulém volebním období návrh na zavedení korespondenční volby připravilo také Ministerstvo vnitra pod vedením Jana Hamáčka (.doc). K němu se Legislativní rada vlády vyjádřila, když doporučila návrh upravit na základě svých připomínek (.pdf, str. 5–6, .doc). Samotnou korespondenční volbu ale neodmítala (.pdf) a návrh zákona jako celek doporučila vládě schválit (.doc, str. 6).

V dalších případech, kdy návrhy předkládali poslanci nebo Senát, se Legislativní rada vlády k navrhovaným změnám nevyjadřovala. Připomínky k nim zpravidla měly kraje, ministerstva, či případně další instituce jako Český statistický úřad.

Závěr

Legislativní rada vlády tedy podává stanoviska pouze k vládním návrhům zákonů. V případě návrhu Paroubkova kabinetu z roku 2005 jsme stanovisko rady ve veřejně dostupných zdrojích nedohledali. K návrhu Ministerstva vnitra pod vedením Jana Hamáčka sice Legislativní rada vlády měla řadu připomínek, proti korespondenční volbě se ale nevyslovila a návrh zákona doporučila vládě schválit. Výrok Karly Maříkové tak hodnotíme jako nepravdivý.

Poslankyně ODS Renáta Zajíčková v kontextu výroku reaguje na kritiku Karly Maříkové z SPD, že vládní koalice při debatě o zavedení korespondenční volby nenaslouchala argumentům opozičních poslanců. Zajíčková uvádí, že se uskutečnilo několik schůzek, na kterých poslanci z vládních stran opozici vyslechli. Dále uvádí, že jednání na půdě Sněmovny trvala dohromady skoro sto hodin, což pokládá za dostatečný prostor pro vyjádření názorů.

Jednání ve Sněmovně

Dolní komora o návrhu novely zákona o správě voleb, který pro české občany žijící v zahraničí zavádí možnost hlasovat korespondenčně, jednala od ledna letošního roku. Lednové první čtení trvalo šest dnů a skončilo až poté, co koalice stanovila pevný čas hlasování. Po zhruba 63,5 hodinách diskuze návrh prvním kolem prošel a byl přikázán výborům k projednání (.pdf).  

Druhé čtení proběhlo v květnu, kdy poslanci jednali o pozměňovacích návrzích (.pdf). Hnutí SPD během něj prosazovalo zamítnutí celého návrhu, které se v tomto bodě standardně může navrhnout, ale hlasuje se o něm až ve třetím čtení. Květnová debata trvala přibližně 20 hodin.

Závěrečné třetí čtení v červnu přineslo po zhruba 12,5 hodinách již definitivní schválení návrhu, když pro jeho přijetí hlasovalo 92 poslanců. Poslanecká sněmovna na základě návrhu vládního tábora opět určila pevný čas hlasování, a ke slovu se tak nedostalo 56 opozičních poslanců, kteří byli řádně přihlášeni do debaty.

Závěr

Poslanci se návrhem novely zákona o správě voleb skutečně zabývali skoro sto hodin, konkrétně šlo o 96 hodin čistého času. Výrok poslankyně Renáty Zajíčkové tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) mluví o návrhu novely zákona o správě voleb, která pro Čechy žijící v zahraničí zavádí možnost volit poštou (.pdf, str. 14 ze 46). Svým výrokem reaguje na otázku moderátora, jestli by místo korespondenční volby nebylo efektivnější rozšířit počet hlasovacích míst. Zajíčková hlasování poštou obhajuje tím, že voličům podle ní poskytne větší komfort a zjednoduší účast ve volbách. Vyzdvihuje přitom běžnost této praxe v jiných zemích.

V rámci našeho odůvodnění se zaměříme na členské státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), do které patří většina vyspělých států. Obdobný výrok jsme ověřovali i na začátku tohoto roku, kdy předsedkyně dolní komory Markéta Pekarová Adamová mluvila o korespondenčním hlasování v evropských zemích.

Korespondenční hlasování v zemích OECD

Jak je vidět na tabulce níže, korespondenční volbu pro voliče s bydlištěm v zahraničí umožňuje v různých podobách 25 z 38 členských zemí OECD. Mezi státy, které tuto možnost nemají, patří Dánsko, Polsko, Turecko, Řecko, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kolumbie, Kostarika, Chile a Island. V Irsku je pak hlasování poštou ze zahraničí povoleno pouze pro aktivní diplomaty a jejich partnery.

Na seznam států bez možnosti hlasovat poštou v zahraničí ke dni námi ověřované debaty stále patří i Česko, ačkoli novelu zákona 21. června schválila Poslanecká sněmovna. Občané dlouhodobě žijící v cizině by měli mít možnost volit korespondenčně už ve sněmovních volbách v roce 2025. Návrh novely ale musí ještě schválit Senát, který jej obdržel 26. června a na jeho projednání má 30 dní.

Některé země, které neumožňují korespondenční volbu ze zahraničí však povolují jiné formy hlasování poštou. Například v Dánsku funguje tzv. hlasování v předstihu, při kterém hlasovací obálka může putovat poštou, samotné dánské úřady ovšem upozorňují, že se nejedná o korespondenční volbu. Volič totiž musí dát svůj hlas do obálky přímo v přítomnosti úředníka, který pak hlasovací lístek odešle do okrsku, ze kterého volič původně pochází (.pdf, str. 24–26).

Polsko umožňuje hlasování poštou jen uvnitř státu osobám v karanténě, zdravotně postiženým nebo starším 60 let. Ani tato skupina lidí ale nemůže volit korespondenčně ze zahraničí (.pdf, str. 44–45). Podobně ke korespondenční volbě přistupuje i Japonsko, kde je hlasování poštou omezeno na osoby se zdravotním postižením.

Pravidla korespondenčního hlasování ze zahraničí se liší i podle toho, kdo ho může využít. Například Maďarsko umožňuje hlasování poštou pouze občanům s trvalým bydlištěm v jiné zemi (.pdf, str. 8). Naopak Nizozemsko, Estonsko nebo Španělsko dovoluje volit korespondenčně i lidem, kteří v zahraničí pobývají jenom dočasně. V Německu a v Rakousku funguje korespondenční volba bez omezení místa pobytu a využít ji mohou lidé i přímo na území domovského státu.

Dále záleží i na typu voleb. Ve Francii mohou občané hlasovat poštou ze zahraničí pouze v parlamentních volbách, nikoli v prezidentských. Stejné pravidlo platí i na Slovensku.

Závěr

Korespondenční volba ze zahraničí funguje v 25 z 38 členských států OECD, která sdružuje většinu vyspělých zemí světa. Některé země, které tuto možnost nedovolují, umožňují hlasování poštou jen na svém území pouze pro vybrané skupiny osob. Podmínky korespondenční volby se v jednotlivých státech liší, více než polovina členů OECD ji však povoluje. Výrok Renáty Zajíčkové proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš (ANO) se vyjadřuje ke svému přesvědčení, že je potřeba „zastavit boje na Ukrajině a začít jednat“. Odkazuje na jedna z prvních setkání mezi ruskou a ukrajinskou stranou.

Jednání zprostředkovaná Tureckem

Brzy po vypuknutí ruské agrese v únoru 2022 se odehrála řada rozhovorů mezi zástupci Kyjeva a Moskvy v Bělorusku. Tato jednání významný posun nepřinesla. Ve stejné době nabídlo možnost zprostředkovat mír i několik dalších států včetně Izraele, Indie, Spojených arabských emirátů nebo Turecka.

Hostitelem prvních jednání vysoce postavených představitelů Ukrajiny a Ruska se 10. března 2022 stalo právě Turecko v čele s prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. Turecko předtím vyjádřilo naději, že jednání na úrovni ministrů – tedy mezi ukrajinským ministrem zahraničí Dmytrem Kulebou a jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem – otevře dveře k trvalému příměří.

Průběh jednání

První třístranné setkání šéfů diplomacie Ruska, Ukrajiny a Turecka podle ukrajinského serveru Ukrajinska pravda nepřineslo velké úspěchy. V polovině března 2022 následovala další ukrajinsko-ruská jednání prostřednictvím videokonferencí. Tehdy byl představen návrh plánu o patnácti bodech, podle kterého by se Ukrajina stala neutrální, například by se vzdala snahy přidat se k NATO a zavázala by se k odmítnutí zahraničních vojenských základen i zbraní na svém území. Výměnou by Rusko souhlasilo s tím, že by Ukrajině ochranu zaručovali někteří spojenci, např. Spojené státy, Velká Británie či Turecko.

Následně 17. března 2022 proběhl telefonát mezi tureckým a ruským prezidentem. Během něj si Erdogan od Vladimira Putina vyslechl šest základních ruských požadavků. 25. března 2022 Erdogan dle serveru Ukrajinska pravda oznámil, že jsou obě strany připravené se dohodnout na čtyřech z uváděných šesti ruských podmínek.

Podle Erdogana existovala shoda na tom, že se Ukrajina vzdá členství v NATO, uzná ruštinu jako druhý oficiální jazyk a provede ústupky v oblasti demilitarizace. Čtvrtý bod se týkal „kolektivní bezpečnosti“. Zároveň Ukrajinska pravda zmiňovala, že dle Erdoganových slov Ukrajina odmítla ruský požadavek na uznání anexe Krymu a uznání statusu separatistických republik na Donbasu.

Stejný server 29. března 2022 zveřejnil informaci, že ukrajinská delegace na dalším jednání v Istanbulu, kterého se účastnil i turecký prezident Erdogan, představila „systém bezpečnostních záruk“. Jejich splnění ze strany Ruska by podle ukrajinských vyjednavačů mohlo vést k vyhlášení neutrálního statusu Ukrajiny.

Následující vývoj

Rusko 7. dubna 2022 uvedlo, že jednání postupují pomalu. Moskva kritizovala západní země za to, že se podle ní snaží mírová jednání sabotovat tím, že ruské vojáky obviňují z válečných zločinů. O několik dní později Vladimir Putin řekl, že mírová jednání jsou ve slepé uličce, protože se podle něj Ukrajina údajně odchýlila od dohod z Istanbulu. Na konci dubna stejného roku prohlásil, že dříve zahájená jednání zmařilo obvinění Ruska z masakru civilistů v ukrajinském městě Buča.

Prezident Erdogan v březnu letošního roku oznámil, že Turecko je znovu připraveno mírová jednání zprostředkovat. Moskva na jaře uvedla, že jednání v Istanbulu z roku 2022 by se mohla stát základem pro další vyjednávání o míru v letošním roce.

Závěr

Andrej Babiš správně uvádí, že brzy po vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 se vyjednavači obou zemí několikrát setkali na mírových jednáních zprostředkovaných tureckým prezidentem Erdoganem. Server Ukrajinska pravda v březnu 2022 zveřejnil článek s Erdoganovým vyjádřením, dle kterého se tehdy Ukrajina a Rusko shodovaly na čtyřech z celkem šesti požadavků, jimiž Rusko podmiňovalo konec bojů. Lze tedy říci, že podle informací portálu Ukrajinska pravda byla Ukrajina s Ruskem „blízko dohody“. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš reaguje na otázku, jestli je rychlé nastolení příměří ve válce na Ukrajině bez přímé účasti Ukrajiny reálné. Podle Babiše mírové rozhovory probíhaly už dříve a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj představil desetibodový mírový plán. Na tom ilustruje, že se obě strany konfliktu mohou dohodnout, a kritizuje premiéra Petra Fialu, že se dle jeho názoru nedostatečně angažuje ve snahách nastolit mír.

Mírový plán

Volodymyr Zelenskyj o plánu na obnovení míru na Ukrajině mluvil již v listopadu 2022 na summitu států G20. Tehdy ve svém projevu řekl, že pokud nedojde ke konkrétním činům vedoucím k obnovení míru, Rusko během vyčkávání nahromadí své síly a zahájí nové útoky.

V prosinci 2022 deník The Wall Street Journal informoval, že na mírovém plánu Zelenského tým pracuje. O pár dní později agentura Reuters zveřejnila konkrétní přehled, který desetibodový plán rozebíral. Ten obsahoval následující požadavky:

1. radiační a jaderná bezpečnost – obnovení bezpečnosti v Záporožské jaderné elektrárně,
2. potravinová bezpečnost s důrazem na zajištění vývozu obilí do nejchudších států světa,
3. energetická bezpečnost – pomoc Ukrajině při obnově energetické infrastruktury a zavedení cenových omezení ruských energetických zdrojů,
4. propuštění vězňů a deportovaných osob do Ruska,
5. obnovení územní celistvosti Ukrajiny a následné uznání ze strany Ruska,
6. stažení ruských vojsk a obnovení ukrajinsko-ruských hranic,
7. zřízení zvláštního tribunálu pro potrestání ruských válečných zločinců,
8. zabránění ničení ekosystémů a ochrana životního prostředí, včetně obnovy a odminování zařízení určených k úpravě vody,
9. prevence eskalace konfliktu a vytvoření bezpečnostních záruk pro Ukrajinu,
10. potvrzení konce války, včetně podepsání příslušného dokumentu zapojenými stranami.

Rusko na tento plán ihned reagovalo odmítavě, když mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov řekl, že musí zohledňovat i ruské územní zisky. V únoru 2023 mírový návrh podpořila Evropská unie. Ukrajina poté obdobný plán představila Organizaci spojených národů, která jej naprostou většinou podpořila.

Už v prosinci 2022 Zelenskyj navrhl uspořádání mírového summitu, který byl nakonec naplánován až na polovinu letošního června. Ukrajinská strana předem avizovala, že se summit zaměří především na tři části ze zmiňovaného desetibodového plánu (.pdf) – na potravinovou bezpečnost, jadernou bezpečnost a propuštění vězňů a deportovaných osob.

Závěr

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ke konci roku 2022 opravdu představil desetibodový mírový plán, který obsahoval např. zajištění potravinové, energetické či jaderné bezpečnosti. Zelenskyj také navrhl uspořádání mírového summitu, na jehož programu bylo právě jednání o zmiňovaném mírovém plánu. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš se v debatě vyjadřuje k otázce nastolení míru na Ukrajině. Říká, že kdyby byl prezidentem nebo premiérem, převzal by iniciativu k ukončení konfliktu. Premiéra Petra Fialu kritizuje za to, že podle něj „nikdy nemluvil o míru“ a že místo mírového řešení podporuje zasílání vojenského materiálu. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, jestli Petr Fiala skutečně nikdy nevolal po diplomatickém řešení rusko-ukrajinského konfliktu.

Petr Fiala a mír na Ukrajině

Premiér Fiala se o míru v souvislosti s Ukrajinou vyjadřoval od vypuknutí konfliktu v únoru 2022 hned několikrát. Poprvé o něm mluvil už v březnu 2022 poté, co se vrátil z cesty do Kyjeva. Uvedl, že pokud Evropa a NATO budou pokračovat v podporování Ukrajiny a sankcích proti Rusku, je šance dospět k diplomatickému mírovému řešení.

V dubnu 2023 pak Petr Fiala společně s tehdejším slovenským a polským premiérem publikovali článek, který se konfliktu týkal. V případě pádu Ukrajiny by podle nich střední Evropa mohla být „další na řadě“. V článku napsali, že mír může nastat jen za podmínek Ukrajiny a že si Rusko zamrzlým konfliktem kupuje čas.

V červnu 2023 se Fiala na summitu Evropského politického společenství k podmínkám míru vyjádřil obdobně. „Mír lze přinést jedině tehdy, když Ukrajina obhájí své území a uspěje, jinak není možné přimět Rusko, aby respektovalo nezávislost Ukrajiny a světový řád a světový mír,“ řekl.

Dva roky od vypuknutí konfliktu, tedy v únoru 2024, Petr Fiala uvedl, že složení zbraní a ustoupení agresorům nikdy k míru nevedlo. V březnu následně řekl, že boje pravděpodobně budou pokračovat, a odmítl, že by pomoc Ukrajině její šance na mír ničila. Rusko by se podle něj nezastavilo ani v případě, že by ostatní země Ukrajinu obětovaly, a pasivita by dle jeho slov znamenala „čekat, až Rusko přijde k nám domů“. V jiném rozhovoru zase uvedl, že každý, kdo vyzývá Ukrajinu k vyhlášení příměří, když je část jejího území okupována Ruskem, napomáhá cílům Ruska (video, čas 2:46)

V dubnu se k volání po míru na Ukrajině vyjádřil v souvislosti se setkáním slovenského ministra zahraničí Juraje Blanára s jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Předseda vlády Fiala řekl, že taková schůzka a snaha o mír za každou cenu ohrožuje bezpečnost Evropy. Zároveň ale zopakoval, že po míru touží, ale že dosáhnout ho lze jen tak, že se Ukrajina ruské agresi ubrání (video, čas 22:00).

Závěr

Premiér Petr Fiala o míru v souvislosti s konfliktem na Ukrajině mluvil opakovaně. Za přijatelnou podobu míru považoval takovou variantu, při které se Ukrajina ruské agresi ubrání a zachová si územní celistvost. Ve svých komentářích byl sice skeptický k volání po mírovém řešení za každou cenu, už v roce 2022 se ale pozitivně vyjadřoval o možnosti ukončení konfliktu diplomatickou cestou. Výrok Andrej Babiše tak hodnotíme jako nepravdivý.