Přehled ověřených výroků

Na základě vývoje integračních uskupení především v Jižní Americe a Africe hodnotíme tento výrok jako zavádějící.

S jistotou lze prohlásit, že Evropská unie představuje v globálním měřítku specifickou mezinárodní organizaci, která dospěla do velmi pokročilé míry integrace. Tato integrace se začala rozvíjet již v padesátých letech minulého století. Existují však minimálně dvě další organizace, které se silně inspirují v některých krocích EU nebo ji dokonce samy označují za svůj vzor, přestože míra jejich integrace zatím nedosáhla takového stupně jako v EU. Máme na mysli Africkou unii a především Unii jihoamerických národů (UNASUR).

Africká unie se snaží prostřednictví integračních snah v ekonomické oblasti dosáhnout rozvoje a vymýcení chudoby na africkém kontinentu.

V rámci prostoru Jižní Ameriky jsou integrační snahy v současnosti na pokročilé úrovni, přestože mezi jednotlivými státy panuje značné množství nedořešených sporů (jako například rivalita mezi Brazílií a Argentinou o postavení vůdčí země regionu nebo konfliktní sousedské vztahy mezi Kolumbií a Venezuelou). Jihoameričtí lídři se nijak netají svou inspirací v projektu EU a dokonce lze vysledovat paralely v organizační struktuře EU a UNASURu. Po vzoru EU se uvažuje (nebo alespoň do nedávna uvažovalo) o zavedení společné jihoamerické měny, parlamentu a zóny volného pohybu osob. Součástí jeho organizační struktury jsou Rada hlav států a vlád UNASURu, Rada ministrů zahraničních věcí UNASURu, Rada delegátů UNASURu a Generální sekretariát UNASURu, tedy orgány, které zakládají politickou spolupráci.

Samozřejmě existuje daleko více regionálních integračních struktur, které spojují národy regionů v rámci různých zájmových sektorů. Mezi další významné mezinárodní integrační iniciativy patří např. Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), Evropské sdružení volného obchodu (EFTA), Eurasijská unie (EAU) nebo Dominikánsko-středoamerická smlouva o volném obchodu (CAFTA). Pozadí, funkce, účel a motivace pro existenci těchto uskupení jsou pochopitelně různá.

Přestože není míra integrace v jiných částech světa srovnatelná s příkladem EU, rozhodně není jedinou „protiproudu jdoucí“ organizací svého druhu, ba naopak, je pro značnou část z nich inspiračním zdrojem.

Výrok ministra Drábka hodnotíme na základě dohledaných informací o OKsystem a rámcové smlouvě s firmou Fujitsu jako pravdivý.

Co se týče firmy Fujitsu, ta již v roce 2008 podepsala s ministerstvem vnitra rámcovou smlouvu, díky níž mělo být možné "uzavřít konkrétní prováděcí smlouvy na nákup jednotlivých licencí a služeb pro subjekty veřejné správy".

MPSV podepsalo s firmou Fujitsu v roce 2011 konkrétní smlouvu (s 6 dodatky), a tak firma získala na starost zprovoznění a správu systémů v oblasti agend ministerstva a jemu podřízených subjektů od ledna 2012.Samotná smlouva je i přes zmíněné nejasnosti platná a jednotlivé složky státní správy získávají potřebné licence na software právě prostřednictvím firmy Fujitsu, což (jak samo ministerstvo tvrdí) je rozhodnutím vlády krok, který mají podstoupit jednotlivé státní orgány z důvodu, " aby systémy státní správy byly vzájemně kompatibilní".

OKsystem, s.r.o., pak skutečně zpracovává systém (.pdf) vyplácení dávek státní sociální podpory a to v systému OKdávky. Funguje od října 1995, tedy necelých 17 let. Mimo tento systém pro vyplácení dávek státní sociální podpory vytvořil OKsystem informační systém OKpráce a také informační systém OKnouze/OKslužby, které jsou také nastaveny na podporu správy systému sociální pomoci v České republice.

Je tedy pravda, že OKsystem spravuje státní sociální podporu. S firmou Fujitsu je podepsaná platná smlouva na zajištění potřebných systémů v oblasti agend, které MPSV využívá.

Tento výrok se nám bohužel i přes velkou snahu nepodařilo ověřit. Nedokázali jsme jednoznačně určit rozsah nákladů způsobených "vyšší mocí".

Případné rady vítáme v komentářích.

Na základě dat Českého statistického úřadu hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Jak uvádí Český statistický úřad, konkrétně databáze zahraničního obchodu, celkový objem exportu ČR v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011 byl 2 869 miliard CZK. Export do zemí evropské sedmadvacítky tvořil 2 380 miliard, což je 83% celkového objemu. Petru Nečasovi tedy dáváme za pravdu.

Tento výrok premiéra Petra Nečase je pravdivý a to na základě dohledaných dokumentů a návrhů ODS z minulosti.

Volební program ODS pro volby do Poslanecké sněmovny PČR 1998 (Hlavu vzhůru) v části 4. 3. Nezadlužená budoucnost obsahuje mimojiné tezi, že "ODS bude prosazovat legislativní brzdy vůči možnosti přijetí deficitního státního rozpočtu (zákon o vyrovnaném státním rozpočtu...)" 11. listopadu 2002 pak skupina poslanců (Klaus, Kocourek, Tlustý) předložila do poslanecké sněmovny návrh ústavního zákona o rozpočtové kázni ČR, který na základě v něm popsaných mechanismů měl za cíl dlouhodobě nezadlužovat Českou republiku. Tento návrh byl však již v 1. čtení zamítnut (za tuto změnu se postavili pouze poslanci ODS).

Co se týče premiérem zmiňované finanční ústavy, tak tento návrh měla skutečně ODS ve svém volebním programuŘešení, která pomáhají pro volby do poslanecké sněmovny 2010. Konkrétně je zde ona finanční ústava popisována jako mechanismus, který " bude vládám a Parlamentu nařizovat, že se musí chovat v souladu s rozpočtovou kázní a odpovědností."

Kromě toho své návrhy na zavedení tzv. finanční ústavy ODS v předvolebním období publikovala do médií - za všechny např. Idnes.

Na základě Návrhu zprávy (.pdf) o návrhu protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice z 13. prosince 2011 a zápisu ze schůze (.pdf) Výboru pro ústavní záležitosti konané ve dnech 25. a 26. ledna 2012 hodnotíme výrok Zuzany Brzobohaté jako pravdivý.

V Návrhu zprávy o návrhu protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice z 13. prosince 2011 je skutečně Evropská rada vyzývána, aby neprojednávala změnu Smluv (pozn. Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o fungování Evropské unie). Zpráva to odůvodňuje několika body, například vytvářením právní nejistoty a zmatku nebo komplikací ratifikace přístupové smlouvy s Chorvatskem, ke které má být český protokol připojen.

V zápise ze schůze Výboru pro ústavní záležitosti konané ve dnech 25. a 26. ledna 2012 v Bruselu se lze dočíst, že hlasování o Návrhu protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice skončilo nerozhodně 11 pro a 11 proti. Zpráva tak byla prozatím zamítnuta a vzhledem k tomuto výsledku se Výbor rozhodl hlasování odložit.

Výrok Vojtěcha Filipa je nepravdivý, neboť podle dostupných záznamů z Poslanecké sněmovny v roce 1998 nenavrhoval (či spolunavrhoval) takovou legislativní změnu, která by vedla k posílení pravomocí NKÚ, jak o tom mluví.

Vojtěch Filip mluví o článku 97 Ústavy, jehož změna je nyní projednávána sněmovnou. Zmiňuje-li poslanec Filip rok 1998, v tomto případě připadají v úvahu 2 volební období, v nichž působil jako poslanec v Poslanecké sněmovně (1996 - 1998 a 1998 - 2002; v roce 1998 proběhy parlamentní volby). Ovšem v roce 1998 (v obou částech podle volebního období) Vojtěch Filip nebyl spolu/předkladatelem takové změny, o níž mluví ve svém výroku (období do voleb - období po volbách).

Parlamentní institut také vydal přehled (.pdf) všech návrhů na změnu Ústavy od roku 1992 do doby schválení tzv. Lisabonské smlouvy. Z tohoto přehledu (po analýze poslancem Filipem zmíněného období) vyplývá, že jím skutečně nebyla navrhována taková změna Ústavy, o níž mluví.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo nalézt žádnou informaci o praxi kolkování medu „přímo od včelařů“, a informace o této praxi prováděné na území Slovinska se nám taktéž dohledat nepodařilo.

Jediné související informace, které se nám podařilo dohledat, se týkají používání ochranných známek, které mají podle internetového portálu Agroweb.cz primárně upozornit na kvalitní domácí produkci.Takovou známkou je například Český med, jež je majetkem Českého svazu včelařů a s jeho souhlasem ji může používat výrobce, který dodrží požadovanou jakost medu. Tyto známky však nemají nic společného s kolkem, přičemž běžnou praxí je, že údaj o místě původu a jméně včelaře, který med stočil a vyrobil, bývá uváděn na etiketě (viz archiv diskuze Včelařské konference). Informace o této praxi prováděné na území Slovinska se nám nepodařilo dohledat.

Výrok je nepravdivý, jelikož zelená nafta byla zavedena až v roce 2000.

Tzv. vratka ze zelené daně (právně vracení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro zemědělskou prvovýrobu) upravuje § 57 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění předchozích předpisů od roku 2000. Zákon je tedy platný a účinný od roku 2000. Pokud tedy chápeme ministrova slova o "existenci" zelené nafty jako zavedení této daňové výjimky do českého legislativního prostředí, jsou jeho slova nepravdivá.

Na vývoj objemu vratky spotřební daně mezi lety 2000 až 2008 se můžete podívat zde (.pdf, str. 5).

Výrok hodnotíme jako pravdivý. V současnosti je proplácení peněz z evropských fondů u několika operačních programů pozastaveno a Česká republika tak tyto peníze nedostává. Nejedná se však o konečný stav a obnovení jejich financování závisí na přijetí nápravných opatření vládou ČR.

Evropská komise rozhodla (.pdf, str. 36) pozastavit proplácení žádostí o platbu u části operačních programů, a to z důvodu zjištění nedostatků ve fungování českých řídicích a kontrolních systémů v čerpání evropských fondů. Skutečně je tedy hlavním problémem špatné fungování systému kontroly, jak uvádí poslanec Zaorálek. Obnovení proplácení závisí na plnění akčního plánu, který Česká republika s Komisí uzavřela. Cílem tohoto plánu je odstranění problémů se správou a kontrolou toku peněz. Pokud se vládě podaří chyby napravit, bude čerpání peněz obnoveno, a ke ztrátám tudíž nedojde. O osudu evropských dotací pro ČR by mělo být jasno do konce července. (zdroj ČT24)