Přehled ověřených výroků

Vývoj cen elektřiny může být sledován různými způsoby. Pro pořádek uveďme, že pojem „silová elektřina“ či „silová energie“ je ta energie, kterou skutečně odebereme. Platíme za ni přímo dodavateli a jedná se o tzv. neregulovanou část ceny. Regulovanou částí ceny jsou pak poplatky za náklady spojené s přepravou a distribucí elektřiny, které inkasuje distributor energie. Výše regulované ceny je určována státem, respektive Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). Dnes tvoří i více než polovinu ceny energií pro domácnosti (53 %). Do regulované ceny elektřiny se promítají také například podpory obnovitelných zdrojů.

Zaměřme se nicméně na silovou energii, o které mluví Radek Koten a která se promítá do neregulované části ceny elektřiny pro domácnosti. Pokud bychom se podívali na to, kolik za elektřinu zaplatí distributoři, zvýšení ceny na dvojnásobek skutečně odpovídá skutečnosti. Jedná se tedy o vývoj ceny na burze (Power Exchange Central Europe, a. s.). Na začátku ledna 2021 byla velkoobchodní cena za 1 MWh 53,17 eur, zatímco 15. září (tj. v den výroku) byla cena již 108,17 eur za 1 MWh. Vidíme tedy nárůst o 103,44 %.

V případě obecných cen elektřiny pro domácnosti je však situace jiná. Ceny elektřiny se různí a je například potřeba brát v potaz různé distribuční společnosti nebo také jednotlivé sazby. Jedná se tedy většinou o průměr v rámci společností nebo daného státu. V ceně se také projevuje nárůst zmíněných regulovaných položek. Cena elektřiny pro domácnosti byla v lednu 4,6481 Kč za kWh, v září pak 4,7776 Kč za kWh. Jedná se o průměrné republikové ceny za jednotarifovou sazbu a střední spotřebu.

Zmiňme však také, že zvyšování cen na burze se většinou do cen pro domácnosti promítá až po nějakém čase. Například web Finance.cz uvádí: „Pokud se do konce letošního roku ceny elektřiny nakupované na rok 2022 významně nesníží, je víceméně jisté, že dodavatelé zdraží nejpozději od začátku příštího roku.“ Ke změnám ceníků totiž dochází zpravidla na začátku nového kalendářního roku.

Pro kontext uveďme, že zvyšování ceny je způsobeno podle vyjádření expertů hlavně zvyšováním cen emisních povolenek.

Dle dat Českého statistického úřadu si v posledních šesti letech zahraniční vlastníci firem v Česku rozdělili každý rok průměrně 278 mld. Kč ve formě dividend, tedy vyplacených podílů na zisku akciových společností. Mezi lety 2016 až 2019 se dividendový odliv pohyboval okolo tří set miliard, v posledním roce klesl na 217 mld. Kč. Doplňme, že reinvestováno zpět bylo v roce 2020 téměř 176 mld. Kč.

Zdroje dat v grafu: 2016, 2017, 2018, 2019, 2020.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Za posledních pět let byl průměrný roční odliv dividend 278 mld. Kč, což spadá do námi užívané 10% tolerance.

Dálnice D6 má po svém dobudování zajišťovat spojení Prahy s Karlovými Vary a Chebem. První úseky o celkové délce přibližně deset kilometrů byly zprovozněny již v osmdesátých letech. Jedná se o úsek Kamenné Žehrovice – Kačice a Kačice – Nové Strašecí.

Poslední úseky této dálnice mají být skutečně dokončeny do roku 2026. Jedná se o úseky mezi Karlovými Vary a Boršovem v celkové délce více než 30 km a 12kilometrový úsek mezi Petrohradem a Lubencem, který by měl být dokončen už v roce 2025.

Dálnice D6 má po svém dobudování zajišťovat spojení Prahy s Karlovými Vary a Chebem. Její dostavba zároveň obstará mezinárodní propojení ČR s Německem. V současné době je zprovozněno 9 ze 17 úseků.

Letos má být zahájena výstavba v úseku Krupá, přeložka (.pdf), kde je vykoupeno více než 97 % pozemků. V roce 2022 má být zahájena výstavba dalších dvou úseků, jde o Hořesedly, přeložka (.pdf) a Hořovičky obchvat (.pdf). V prvním zmíněném úseku je vykoupeno téměř 80 % pozemků (.pdf, str. 4), ve druhém pak jen necelých 37 % (.pdf, str. 4).

U zbývajících pěti úseků má být stavba zahájena v roce 2023. V úseku Olšová Vrata – Žalmanov (.pdf) zatím výkup pozemků nezačal (str. 4). Ve zbylých úsecích je ve vlastnictví státu průměrně 8 % pozemků. Jedná se o úseky Karlovy Vary – Olšová Vrata (.pdf, str. 4), Žalmanov – Knínice (.pdf, str. 4), Knínice – Bošov (.pdf, str. 4) a Petrohrad – Lubenec (.pdf, str. 4).

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož pozemky pro dostavbu dálnice D6 nejsou zcela vykoupeny.

Při ověřování jsme procházeli weby německých pojišťoven i německou legislativu. Nepodařilo se nám však najít informace, které by daný výrok potvrzovaly. Informace o nároku na lázně pro zaměstnance se nenachází v německém zákoníku upravujícím zdravotní pojištění, webech věnujícím se zdravotnímu pojištění v Německu ani na stránkách jednotlivých pojišťoven.

Kontaktovali jsme proto Pavla Hojdu s žádostí o zaslání zdroje, z nějž vychází. Ve své odpovědi nicméně Pavel Hojda pouze uvedl, že „je to osobní zkušenost a informace od pracovníků z Bavorského Německa. Informace je stará cca 3 roky.“

Německé pojišťovny pobyty v lázních proplácí, musí to ale být vždy na doporučení lékaře, ne plošně každému pracovníkovi po dvou letech. Většinou také poskytují příspěvky na tzv. cesty za zdravím, které kombinují relaxační pobyt s aktivním preventivním programem. Výše dotace přitom obvykle nepřesahuje 200 eur za rok.

Všechny dostupné zdroje hovoří jen o pobytech v lázních podmíněných doporučením lékaře a žádný z nich, včetně německého zákoníku, s nárokem na lázeňský pobyt po dvou letech zaměstnání nepočítá. Výrok Pavla Hojdy proto hodnotíme jako nepravdivý.

Doplňme, že zmínku o možnosti každé dva roky získat příspěvek na pobyt ve wellness hotelu se nám podařilo dohledat pouze v případě některých rakouských pojišťoven. Zdůrazněme však, že se jednalo o komerční plány pojištění a příspěvek se týkal jen části nákladů (.pdf).

V roce 2019 tvořil cestovní ruch v Česku 2,9 % HDP, což odpovídá 165 miliardám korun. Vyplývá to z nejnovějších dat Českého statistického úřadu. Podíl cestovního ruchu na hrubém domácím produktu se přitom dlouhodobě drží na obdobných hodnotách.

V roce 2018 tvořil cestovní ruch v Karlovarském kraji 18 % HDP. Význam cestovního ruchu pro Karlovarský kraj lze zkoumat i pomocí jiného makroekonomického ukazatele, tzv. hrubé přidané hodnoty (tj. hodnoty, která byla podniky vytvořena nad rámec vstupních nákladů). Cestovní ruch v tomto regionu tvořil v roce 2019 5,4 % (4,9 miliardy korun) celkového objemu hrubé přidané hodnoty za všechna odvětví. V porovnání s ostatními kraji vykazuje Karlovarský kraj v této statistice dlouhodobě nejvyšší hodnoty. Například v roce 2018 tvořil cestovní ruch dokonce 5,6 % regionální hrubé přidané hodnoty.

V turismu je v Karlovarském kraji zároveň zaměstnaný přibližně každý jedenáctý pracující. Podle Českého statistického úřadu „vyšší objem lidské práce v tomto regionu typicky souvisí i s převážně lázeňskými službami“. V tomto ohledu tak Karlovarský kraj předčí nejen celorepublikový průměr, ale i Prahu, kde je v odvětví cestovního ruchu zaměstnán téměř každý patnáctý pracující.

Cestovní ruch tedy dlouhodobě tvoří přibližně 2,9 % HDP České republiky. V Karlovarském kraji ovšem dosahuje podíl cestovního ruchu na celkovém objemu hrubého domácího produktu vyšších hodnot, a to 18 % HDP.  Výrok poslance Třešňáka proto hodnotíme jako pravdivý.

Petr Třešňák mluví (video, čas 1:30:51) o tom, že v České republice chybí institucionální „uchopení“ cestovního ruchu. Poukazuje na to, že chybí náměstek na Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR), který by se věnoval výhradně cestovnímu ruchu. Také říká, že je potřeba se bavit o zákonu o cestovním ruchu, který by řešil „destinační management celé republiky jako celku, ve spolupráci právě s těmi jednotlivými samosprávami, ať už krajskými nebo přímo těmi městy“.

Na Ministerstvu pro místní rozvoj funguje sekce regionálního rozvoje, která se zabývá tématy spojenými s regionální politikou, cestovním ruchem a projektem RESTART. Jejím náměstkem je David Koppitz, vedoucí odboru cestovního ruchu je potom Renata Králová. Funkce náměstka pouze pro cestovní ruch tedy opravdu neexistuje.

Právě Ministerstvo pro místní rozvoj pak zřizuje i příspěvkovou organizaci CzechTourism, jejímž cílem je propagace Česka v zahraničí. V Česku funguje také tzv. destinační mangement, který slouží ke koordinaci a propagaci turismu v jednotlivých oblastech. Provádí jej oblastní agentury cestovního ruchu, které jsou zřizovány jednotlivými kraji či obcemi, přičemž jejich certifikaci zaštiťuje právě CzechTourism.

Cestovní ruch je upraven zákonem č. 159/1999, který bývá označován jako zákon o cestovním ruchu. Ten upravuje podmínky pro nabízení, prodej a zprostředkování zájezdů a spojených cestovních služeb, rozsah ochrany zákazníků pro případ úpadku cestovní kanceláře a výkon státní správy v oblasti cestovního ruchu. Zákon také definuje, jaké typy služeb v cestovním ruchu existují nebo co lze považovat za zájezd, cestovní kancelář a agenturu, a vymezuje některé jejich povinnosti. Dále pak například obsahuje vymezení základní činnosti horské služby. Oblast samotného cestovního ruchu však pojímá spíše okrajově, a vyjmenovává dokonce ty oblasti cestovního ruchu, na něž se vůbec nevztahuje. Otázku destinačního managementu ani spolupráci se samosprávami pak vůbec neřeší. Komplexně se tak tento ani jiný zákon cestovním ruchem nezabývá.

Petr Třešňák má tedy pravdu v tom, že oblast cestovního ruchu nemá na MMR svého náměstka, i v tom, že neexistuje zákon, který by tuto oblast komplexně upravoval.

O zařazení kulturních či přírodních památek na seznam světového dědictví rozhoduje každoročně Výbor pro světové dědictví sestávající ze zástupců 21 států.

Co se týče světového dědictví v Karlovarském kraji, v roce 2018 byla na tento seznam zařazena tzv. Kynžvartská daguerrotypie. Jedná se o jednu z nejzachovalejších fotografií pořízenou Louisem J. M. Daguerrem, vynálezcem první metody fotografování. Na zasedání v roce 2019 byla mezi světová dědictví zanesena také česko-saská Hornická kulturní krajina Erzgebirge/Krušnohoří. 

Na prozatím posledním zasedání, konkrétně dne 24. července 2021, schválil výbor zařazení 11 evropských lázeňských měst na seznam světového dědictví. Mezi nimi byla také tři česká města – Mariánské Lázně, Františkovy Lázně a Karlovy Vary. Všech těchto 11 měst bylo do seznamu zahrnuto v rámci jedné položky pod názvem The Great Spa Towns of Europe.

Vouchery na pobyt v lázních poskytuje stát v rámci programu COVID – Lázně (.pdf, str. 3), který v polovině roku 2020 připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj. Cílem programu je především „podpora lázeňského cestovního ruchu a nahrazení výpadku zahraniční klientely v lázeňských zařízeních v ČR“, který zapříčinila pandemie covidu-19. Upřesněme, že ministerstvo původně program COVID – Lázně vypsalo pro období od 1. července 2020 do 31. prosince 2020, v únoru 2021 však vláda rozhodla o jeho prodloužení (.pdf) až do konce letošního roku.

Turisté z České republiky, ale i ze zemí EU a Evropského hospodářského prostoru (.pdf, str. 6) mohou v rámci tohoto programu získat slevový voucher na pobyt v českých lázeňských zařízeních v hodnotě až 4 000 Kč. Pobyt přitom musí trvat nejméně 6 nocí a návštěvník během něj musí absolvovat alespoň 5 lázeňských procedur. Lázeňské poukazy, které si mohou zájemci vygenerovat na stránkách agentury CzechTourism Kudyznudy.cz, pak již nelze dále kombinovat s jinými slevami (.pdf, str. 6).

V létě 2020 také vláda rozhodla (.pdf) o vytvoření dotačního programu COVID – Ubytování (.pdf), který následně Ministerstvo pro místní rozvoj vyhlásilo pro období od 7. září 2020 do 3. listopadu 2020. V tomto případě cílilo ministerstvo podporu přímo na provozovatele hromadných ubytovacích zařízení, kteří tak mohli získat dotační příspěvek až 330 Kč na jeden pokoj za noc (.pdf, str. 1).

Stejná maximální sazba za jeden pokoj byla poté stanovena (.pdf, str. 6) i pro dotační program COVID – Ubytování II (.pdf), který se týkal období od 25. ledna do 29. dubna 2021 (str. 1).

Podpora v rámci programů COVID – Ubytování I a II se tedy vztahovala k jednomu pokoji, nikoli k jednomu lůžku, jak ve výroku uvádí poslankyně Jana Mračková Vildumetzová. I přes tuto nepřesnost v jejím vyjádření nicméně výrok celkově hodnotíme jako pravdivý. Doplňme, že stejná nepřesnost se objevovala také v některých médiích.

Institut lázeňství a balneologie je veřejná výzkumná instituce, kterou v roce 2019 zřídil Karlovarský kraj. Hlavní činností institutu je provádění výzkumných projektů, které „se soustředí zejména na zkoumání objektivních účinků lázeňské léčby na lidský organismus.“

Na financování Institutu lázeňství a balneologie se podílí Karlovarský kraj. Na rok 2021 kraj Institutu poskytl dotaci ve výši 5 mil. Kč (.pdf, str. 68). V dalších letech chce Karlovarský kraj rozpočet navyšovat, podle rozpočtového výhledu na roky 2022–2024 by měl v roce 2022 institutu poskytnout 7 mil. Kč (.pdf, str. 64) a v letech 2023 a 2024 vždy 8 milionů korun.