Přehled ověřených výroků

Diplomatické výsady a imunity jsou zakotveny ve Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, v níž se v čl. 9 píše: „Přijímající stát může kdykoliv a bez povinnosti uvést důvody pro své rozhodnutí oznámit vysílajícímu státu, že šéf mise nebo kterýkoliv člen diplomatického personálu mise je persona non grata anebo že kterýkoliv jiný člen personálu mise je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle okolností buď odvolá tuto osobu anebo ukončí její funkci na misi.“

Podle tzv. kompetenčního zákona je Ministerstvo zahraničních věcí „ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky“. Ke konkrétní praxi vyhošťování se v minulosti pro server iDnes.cz vyjádřil bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda, když uvedl, že o vyhoštění diplomatů rozhoduje Ministerstvo zahraničí po konzultaci s Úřadem pro zahraniční styky a informace (ÚZSI). Bývalý velvyslanec a diplomat Petr Kolář poté k postupu vyhoštění poznamenal: „Obvykle bývá předvolán velvyslanec na ministerstvo zahraničí, kde je mu oznámeno, že někteří diplomaté budou muset opustit svou misi. Je mu předána nóta, kde je všechno stručně popsáno.“

O vyhoštění 18 ruských diplomatů, kteří byli identifikováni jako pracovníci ruských tajných služeb, rozhodl bývalý ministr zahraničních věcí Jan Hamáček. Podle jeho vlastního vyjádření se tak stalo „po poradě s prezidentem a premiérem“. Lze legitimně předpokládat, že vyhoštění diplomatů v závažných kauzách probíhá se souhlasem premiéra nebo vlády. Vyjádření Pavla Fischera, že je ministr zahraničních věcí v této věci suverén, se však dá interpretovat tak, že akt vyhošťování spadá v konečném důsledku do kompetence ministerstva zahraničních věcí. Tak tomu skutečně je a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích z roku 1961 je mezinárodní smlouvou, která kodifikuje (.pdf, str. 46) „základní formy vztahů mezi státy, tzn. zejména jejich bilaterální formu a podobu a dále výsady a imunity diplomatických misí a jejich personálu“. V čl. 9 odst. 1 je uvedeno, že stát, na jehož území působí diplomatická mise jiného státu (přijímající stát), může „kdykoliv a bez povinnosti uvést důvody pro své rozhodnutí“ označit kteréhokoliv člena diplomatické mise vysílajícího státu za nepřijatelného (tzv. persona non grata). Pokud je člen mise za takového označen, vysílající stát má podle okolností člena mise odvolat nebo ukončit jeho funkci. Neučiní-li tak, může jej přijímající stát odmítnout uznat za člena mise.

Vyhoštění členů diplomatické mise je v případě České republiky odpovědí na výbuch muničního skladu ve Vrběticích, při kterém zahynuli dva lidé. Podle vyšetřování BIS a dalších bezpečnostních složek státu za ním stojí dva členové ruské rozvědky GRU, proto je tento útok vnímán jako narušení svrchovanosti Česka jiným státem.

V nedávné minulosti byli podobně vyhoštěni ruští diplomaté z Velké Británie, tehdy šlo o odpověď na otravu dvojitého agenta Sergeje Skripala jedem novičok. Několik zemí Evropské unie a Spojené státy vyhostili ze solidarity ruské diplomaty působící na jejich území. Celkové číslo nakonec dosahovalo více než stovky vyhoštěných diplomatů.

V sobotu 17. dubna 2021 vystoupili vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) a předseda vlády Andrej Babiš (hnutí ANO) na tiskové konferenci. Premiér oznámil, že podle zjištění českých tajných služeb byli do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích na Zlínsku v roce 2014 zapojeni ruští agenti. „Musím konstatovat, že existuje důvodné podezření o zapojení důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby GRU, jednotky 29155, do výbuchu muničních skladů,“ uvedl na tiskové konferenci Andrej Babiš.

Z Česka bylo kvůli tomu vypovězeno 18 pracovníků ruské ambasády, kteří byli identifikováni jako členové ruských tajných služeb. Na opuštění země dostali tito zaměstnanci 48 hodin. Ruská federace v odvetném kroku vyhostila 20 členů české diplomatické mise, včetně zástupce velvyslance Luboše Veselého. Zaměstnanci české ambasády dostali na opuštění území Ruska „o něco více než 24 hodin“.

Senátor Pavel Fischer tedy uvádí správné údaje. Rusko v reakci na vyhoštění svých 18 diplomatů z ČR vyhostilo ze svého území více českých diplomatů, přičemž na opuštění země jim skutečně poskytlo méně času. Vyhoštěn byl navíc i zástupce velvyslance Vítězslava Pivoňky Luboš Veselý.

Rudolf Jindrák, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky, se 20. července 2020 stal zmocněncem pro konzultace s Ruskem. Tato funkce byla zřízena mimo jiné ke koordinaci česko-ruských diskuzí týkajících se sporu ohledně sochy maršála Koněva. Tyto konzultace navrhlo Moskvě české Ministerstvo zahraničí již v květnu 2020, a to na základě česko-ruské smlouvy o přátelských vztazích a spolupráci.

Jindrák v červenci 2020 v rozhovoru pro Radiožurnál potvrdil, že na českou nótu navrhující setkání na nejvyšší úrovni Rusko neodpovědělo. Argumentoval také tím, že od doručení nóty v té době uběhl teprve týden, tudíž by nezaslání odpovědi nepřikládal žádný zvětšený význam.

V rozhovoru pro ČT24 Jindrák následně uvedl (video, čas 2:00–2:07), že Rusko alespoň představilo osobu, která se stane jeho partnerem při jednání. Jde o prvního náměstka ruského ministra zahraničí Vladimira Titova. 

K setkání nejvyšších představitelů státu, stejně tak jako k setkání Jindráka s Titovem doposud nedošlo. Jindrák toto v březnu 2021 odůvodnil nemožností cestovaní s ohledem na pandemii covidu-19. Později v reakci na dění okolo výbuchu muničního skladu ve Vrběticích uvedl: „Určitě si vůbec nedovedu představit, že bych se teď s kýmkoli z ruské strany scházel nebo měl nějaký jiný kontakt."

Pomník sovětského maršála Ivana Koněva byl na náměstí Interbrigády v Praze 6 odhalen 9. května 1980 u příležitosti 35. výročí osvobození Československa. V posledních letech sílily debaty jednak o roli maršála Koněva při osvobození, jednak o jeho pražském pomníku, který byl opakovaně terčem útoků vandalů. 12. září 2019 zastupitelstvo Prahy 6 rozhodlo (.doc) o nahrazení sochy maršála Koněva památníkem osvobození Prahy. V dubnu 2020 byla socha skutečně odstraněna a uložena v depozitáři.

Ruská strana již den po rozhodnutí zastupitelstva Prahy 6 uvedla, že se jedná o porušení smlouvy o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993, a pohrozila dalšími kroky. 

Na samotné odstranění sochy ruské ministerstvo zahraničí reagovalo protestní nótou. Bouřlivou odpovědí bylo také napadení české ambasády v Moskvě, za nímž stáli ruští extrémisté. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu následně navrhl zákon, který by umožňoval trestní stíhání lidí, kteří Koněvovu sochu nechali odstranit.

Doplňme, že vzhledem k situaci se pod policejní ochranu dostali tři pražští politici, kteří otevřeně propagovali tvrdou reakci na ruské výhružky. Jednalo se o starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře, primátora Zdeňka Hřiba a starostu Řeporyjí Pavla Novotného.

Sněmovní výbor pro obranu, jehož je Jan Bartošek členem, přijal 20. dubna 2021 usnesení (.pdf, str. 1), v němž „odsuzuje teroristické útoky speciálních jednotek ruské vojenské zpravodajské služby organizované na území České republiky“ ve spojitosti s výbuchem muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014. V usnesení také tento výbor vyjádřil poděkování (.pdf, str. 2) Bezpečnostní informační službě (BIS), Národní centrále proti organizovanému zločinu (NCOZ) i „dalším zpravodajským službám ČR a jejich zahraničním partnerům“, kteří se na odhalování pozadí výbuchů podílely.

Podobné usnesení 19. dubna (.doc) schválil i sněmovní výbor pro bezpečnost, a to mimo jiné také na základě návrhů přednesených právě Janem Bartoškem. V tomto usnesení výbor děkuje kromě Ministerstva vnitra, Ministerstva zahraničních věcí, Policie ČR a BIS také Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) či Vojenskému zpravodajství. Stejné poděkování se poté objevuje i v usnesení Poslanecké sněmovny z 20. dubna.

Sergej Viktorovič Skripal je bývalý ruský dvojitý agent. Působil v ruské vojenské rozvědce GRU a pracoval pro britské tajné služby (MI6) během 90. let a začátkem 21. století. Později byl v prosinci 2004 zatčen a obviněn ze zveřejnění jmen několika desítek ruských agentů pracujících v Evropě a ve Spojených státech. V roce 2006 byl odsouzen k 13 letům a uvězněn za velezradu. V roce 2010 se dostal do Velké Británie díky tehdy uskutečněné výměně agentů mezi Ruskem a USA. 4. března 2018 byli Sergej Skripal a jeho dcera nalezeni na lavičce v britském městě Salisbury v bezvědomí. Později bylo potvrzeno, že Sergej Skripal spolu s dcerou byli otráveni.

Tehdejší britská premiérka Theresa Mayová uvedla, že Sergej Skripal a jeho dcera byli otráveni nervovým plynem novičok. Tento plyn byl vyvíjen Sovětským svazem v 70. a 80. letech. Premiérka také uvedla, že je velmi pravděpodobné, že za útokem na bývalého agenta stojí Rusko. Vyzvala ruského prezidenta Vladimira Putina, aby celou věc vysvětlil, jinak dojde k závěru, že šlo o nezákonné použití síly Ruskou federací vůči Velké Británii. Později vyšlo najevo, že před útokem byla britskými bezpečnostními složkami vyšetřována neobvykle zvýšená aktivita na ruské ambasádě.

Jelikož Velká Británie neobdržela žádné vysvětlení z ruské strany, bylo přijato několik opatření, mj. vyhoštění 23 ruských diplomatů nebo neúčast královské rodiny na mistroství světa ve fotbale v Rusku.

Co se týče královské rodiny, v souvislosti s otravou Sergeje Skripala v červnu 2018 navštívil Salisbury princ Charles společně se svou manželkou. Na webových stránkách královské rodiny ani v britských médiích se nám však nepodařilo dohledat vyjádření královny Alžběty II. k případu Sergeje Skripala či k rusko-britským vztahům. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jan Bartošek, který je také členem sněmovního výboru pro obranu, zde mluví (video, čas 32:20) o přijetí usnesení Poslanecké sněmovny dne 20. dubna, tedy v den rozhovoru. Zmíněné usnesení obsahuje také bod, v němž dolní komora vyzývá vládu, aby požádala státy Severoatlantické aliance „o společné veřejné vyjádření podpory České republice a vyzvala je ke koordinovaným krokům v reakci na odhalení, že za výbuchy ve Vrběticích je odpovědná Ruská federace“. 

Podle usnesení by také měla Česká republika země NATO vyzvat ke koordinovanému vypovídání ruských diplomatů a zpravodajců, podobně jako „v roce 2018 po pokusu o vraždu Sergeje Skripala“.

Uvedený bod usnesení byl přijat hlasy 81 poslanců ANO, ČSSD, ODS, Pirátů, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. Proti návrhu hlasovalo pět poslanců KSČM a dva nezařazení poslanci Lubomír Volný a Marian Bojko. Poslanci hnutí SPD se ve většině zdrželi. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro úplnost připomeňme, že v roce 2018 v souvislosti s kauzou otravy ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala Velká Británie vyhostila 23 diplomatů. V tomto postupu se k ní následně přidaly také další země včetně většiny států NATO. Česká republika tehdy vyhostila 3 zaměstnance ruské ambasády.

Doplňme, že Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) aktuálně pátrá v souvislosti s výbuchem muničního skladu ve Vrběticích po stejné dvojici mužů, která je podezřelá také z otravy agenta Skripala.

Předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL a mimo jiné i člen sněmovního výboru pro obranu Jan Bartošek v pořadu Události, komentáře dne 20. dubna 2021 mluvil (video, čas 32:20) o přijetí usnesení dolní komory z téhož dne.

Poslanecká sněmovna v rámci tohoto usnesení schválila také bod, v němž vyzývá vládu, „aby na jednání Severoatlantické rady bez zbytečného odkladu požádala spojenecké země NATO o společné veřejné vyjádření podpory České republice a vyzvala je ke koordinovaným krokům v reakci na odhalení, že za výbuchy ve Vrběticích je odpovědná Ruská federace. ČR by měla spojence vyzvat zejména ke koordinovanému vypovídání ruských diplomatů a zpravodajců, podobně jako tomu bylo v roce 2018 po pokusu o vraždu Sergeje Skripala“.

V roce 2018 v souvislosti s kauzou otravy bývalého ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala Velká Británie vyhostila 23 diplomatů Ruské federace. Následně se k ní přidalo dalších 28 států, včetně většiny členských zemí NATO, a dohromady vyhostily přes stovku ruských diplomatů. Česká republika tehdy vyhostila 3 zaměstnance ruské ambasády.

Připomeňme, že Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) aktuálně pátrá v souvislosti s výbuchem muničního skladu ve Vrběticích po stejné dvojici mužů, která je podezřelá právě z otravy bývalého agenta Skripala.

Dne 4. března 2018 došlo v anglickém městě Salisbury k otrávení bývalého ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery nervovým jedem novičok. Tehdejší premiérka Velké Británie Theresa May poté 12. března řekla, že je „vysoce pravděpodobné“, že odpovědnost za tento útok nese Rusko. O dva dny později vyhostila Velká Británie 23 ruských diplomatů, které zároveň označila za tajné agenty. Rusko na to nejprve reagovalo vyhoštěním 23 britských diplomatů, později toto číslo ale ještě navýšilo.

Evropská rada, která se skládá z hlav států nebo předsedů vlád členských zemí EU, se sešla 22. března 2018 a ve věci otrávení Sergeje Skripala podpořila Velkou Británii. Ve společném prohlášení lídři EU uvedli, že „souhlasí se závěry vlády Spojeného království, podle nichž je za útok s vysokou pravděpodobností odpovědná Ruská federace a žádné jiné věrohodné vysvětlení neexistuje“.

K hromadnému vypovězení ruských diplomatů se poté přidalo 28 zemí (včetně České republiky) a NATO. O hromadném vyhoštění diplomatů v solidaritě s Velkou Británií informovala média od 26. března 2018, tedy 12 dnů poté, co první ruské diplomaty vyhostila Velká Británie. Dodejme, že Českou republiku museli tehdy opustit tři pracovníci ruské ambasády v Praze. Celkem bylo vypovězeno přes 100 ruských diplomatů.

Předně je nutné pro hodnocení výroku rozlišit termíny, které jsou v něm použity. Právní teorie zná pojem veřejné sbory, kterým označuje organizovaná uskupení, jejichž prioritním účelem je ochrana veřejného pořádku, bezpečnosti, života, zdraví etc. (KOPECKÝ, Martin. Správní právo – Obecná část, C. H. Beck, 2019). Bezpečnost České republiky zajišťují ozbrojené síly, ozbrojené bezpečností sbory, záchranné sbory a havarijní služby. My se podíváme na první dvě kategorie.

Ozbrojené síly se člení na armádu, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž. Mezi ozbrojené bezpečností sbory patří Policie České republiky, Celní správa, Vězeňská služba, Generální inspekce bezpečnostních sborů, ale například i dvě civilní zpravodajské služby (Bezpečností informační služba a Úřad zahraničních styků).

Senátor Fischer užil termín ozbrojené složky, který český právní řád nezná. Podobně právní řád nezná ani termín speciálních služeb, ale naopak používá termín zpravodajské služby, mezi něž patří Bezpečnostní informační služba (BIS), Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) a Vojenské zpravodajství při Ministerstvu obrany. Jejich právní režim upravuje Zákon o zpravodajských službách ČR.

Při hodnocení budeme vycházet z obecného významu slov „ozbrojené složky“, a pod tento pojem tedy zařadíme ozbrojené bezpečnostní sbory a ozbrojené síly. Senátorem Fischerem uvedené „speciální služby“ pak chápeme jako souhrn tří českých zpravodajských služeb. 

V takovém případě je pravda, že všechny ozbrojené veřejné sbory jsou pod přímou nebo alespoň nepřímou parlamentní kontrolou. Například ozbrojené síly jsou kontrolovány prostřednictvím Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny. Na senátorem Fischerem zmíněnou Bezpečnostní informační službu je dohlíženo skrze Stálou komisi pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby. Konkrétní orgány, které kontrolu provádí, stanovují vždy jednotlivé speciální zákony, viz například § 98 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR.

Mezi orgány Poslanecké sněmovny patří také Stálá komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů a Kontrolní výbor, který mimo jiné kontroluje také činnost Celní správy ČR.

Pod pojem bezpečnostní sbor však nespadá například obecní policie, která je orgánem obce. Logicky tak nepodléhá parlamentní kontrole.