Přehled ověřených výroků

Maďarsko je jedinou zemí v rámci EU, která schválila ruskou vakcínu a již s ní začala očkovat své obyvatelstvo. O vakcínu Sputnik V se kromě Maďarska zajímají i jiné státy Evropské unie, jako je třeba sousední Slovensko a Německo, Chorvatsko anebo Španělsko. 

Slovensko nakoupilo dva miliony dávek Sputniku V a svou první zásilku této látky dostalo již v pondělí 1. března, což vedlo k zatím největší krizi kabinetu Igora Matoviče, který ji „potají“ nakoupil a následně jí byla udělena i speciální výjimka podepsaná slovenským ministrem zdravotnictví. Dodejme, že slovenský premiér o možných dodávkách ruské vakcíny i její výrobě na Slovensku mluvil už na začátku února, tady několik týdnů před ověřovaným rozhovorem.

Německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že vítá všechny vakcíny, i ty ruské, pokud je schválí Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA). Stejně se k tomu staví i španělská ministryně zdravotnictví Carolina Darias, která shodně jako německá kancléřka uvedla, že vláda uvítá jakoukoli vakcínu, která bude mít autorizaci Evropské agentury pro léčivé přípravky.

Rakouský kancléř Sebastian Kurz zase řekl, že by nebyl proti, aby se v Rakousku vyráběla ruská nebo čínská vakcína, pokud ji schválí Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA).

Chorvatsko se v únoru přidalo k zemím, které se dohodly s Ruskem na dodání Sputniku V. Uvedl to chorvatský ministr zdravotnictví Vili Beroš. Ovšem k maďarskému přístupu schvalování se staví rezervovaně. 

K tomu můžeme připočíst Českou republiku, kde se dva ústavní činitelé, tedy premiér Babiš a prezident Zeman, vyjádřili kladně k ruské vakcíně a jejímu schválení v Česku pouze Státním ústavem pro kontrolu léčiv.

Výrok Andreje Babiše nicméně hodnotíme jako zavádějící, jelikož vytváří dojem, že všech 6 unijních zemí má o ruskou vakcínu zájem podobný jako Česká republika (či Slovensko). Byť všechny zmíněné státy nějakým způsobem otevřeně daly najevo, že jsou ochotné Sputnik V na svém území použít, zejména pozice Německa a Španělska jsou na rozdíl od Česka a Slovenska velmi rezervované a jejich představitelky dávají jasnou podmínku schválení vakcíny EMA.

Čínská vakcína Sinopharm byla v Maďarsku schválena 29. ledna 2021. První dodávka této vakcíny v Budapešti přistála 16. února a zahrnovala 550 000 dávek očkovací látky. Maďarsko jí poté začalo očkovat 24. února, 26. února jí byl očkován například maďarský prezident János Áder a 28. února i premiér Viktor Orbán.

Doplňme, že čínská vakcína není schválena Evropskou lékovou agenturou (EMA). Nicméně Maďarsko, které je první unijní zemí, která čínskou vakcínu začala používat, může podle evropských předpisů v době nouze použít vakcínu, která v EU ještě není schválena, ale pouze na vlastní zodpovědnost.

Výrok premiéra Babiše hodnotíme jako pravdivý, protože jím uvedených 500 tisíc dávek vakcíny odpovídá v rámci naší 10% tolerance skutečnosti.

Poslanecká sněmovna dne 18. prosince 2020 schválila návrh státního rozpočtu na rok 2021. Původní návrh (.pdf, str. 1), ale i schválený rozpočet, počítá s celkovými příjmy ve výši 1 488,3 miliard, výdaji 1 808,3 miliard korun a se schodkem 320 miliard korun (.pdf).

Ministerstvo financí 15. února 2021 oznámilo, že vláda schválila novelu zákona o státním rozpočtu na rok 2021, „která reflektuje aktuální vývoj boje s pandemií, úpravy ve vládních programech přímé pomoci, snížení daňového zatížení zaměstnanců o čtvrtinu a aktuální výzvy související se zatížením zdravotního systému, masivní vakcinací a testováním obyvatelstva“.

Státní rozpočet by měl podle novely (.docx, str. 1) v roce 2021 hospodařit s příjmy ve výši 1 385,6 mld. Kč (pokles příjmů o 102,7 mld. Kč), výdaji 1 885,6 mld. Kč (nárůst výdajů o 77,3 mld. Kč) a schodkem 500 mld. Kč (zvýšení schodku o 180 mld. Kč).

„Patříme mezi země s nejnižším zadlužením a nejlepšími ratingy. Je naší povinností využít tohoto skvělého postavení a pokračovat v masivní podpoře ekonomiky. Ať už snižováním daní, nebo prostřednictvím programů přímé pomoci, kde jen v únoru a březnu vyplatíme 40 miliard korun,“ uvedla k tomu ministryně financí Alena Schillerová. Vláda proto schválila zvýšení schodku letošního státního rozpočtu na 500 miliard korun. Uveďme, že Sněmovna by o návrhu měla jednat ve čtvrtek 18. února.

Nicméně, žádnou zmínku o tom, že by se premiér vyjadřoval, že vláda nemá peníze, a proto potřebuje novelu rozpočtu s deficitem 500 mld. Kč, jsme nenašli. Na svém účtu na Twitteru sdílel jenom status ministryně Schillerové vztahující se ke zmiňované novele. Doplňme, že Andrej Babiš, ale ani ministryně financí Schillerová, se také 15. února po schválení návrhu novely vládou nezúčastnili tiskové konference, kde by mohli říci více podrobností.

Vláda Andreje Babiše však schválením novely, jejímž účelem je „vytvoření disponibilních prostředků na řešení vládních opatření a programů souvisejících s pokračující epidemií COVID 19“, dala jasně najevo, že k pokrytí jejích plánovaných výdajů nynější nastavení státního rozpočtu nepostačuje. To lze slovy předsedy KDU-ČSL Mariana Jurečky parafrázovat tak, že nám premiér říká, „že vláda teď nemá peníze“.

Výše reálných přímých výdajů vládní pomoci na podpůrná opatření v souvislosti s nemocí covid-19 činila (.xlsx, list Opatření COVID-19) v lednu 2021 dle Ministerstva financí 13,0 miliard Kč ze státního rozpočtu, celkově 13,7 miliard Kč ze všech veřejných rozpočtů. Jelikož Marian Jurečka mluví o penězích, které „vláda vyplatila“, nezapočítáváme odklady a úpravy záloh daní, ani záruční schémata, a bereme v potaz částku 13,0 mld. Kč ze státního rozpočtu. Odchylka od Jurečkou uvedených 15 mld. Kč je přitom zanedbatelná vzhledem ke srovnání, které předseda Lidovců používá.

Abychom to shrnuli, původní návrh státního rozpočtu na rok 2021 počítal se schodkem 320 mld. Kč. Vláda 15. února na návrh MF ČR schválila zvýšení schodku na 500 mld. Kč. Na přímou pomoc vláda v lednu vyplatila 13,0 mld. Kč. Andrej Babiš sice výslovně neuvedl, že „vláda teď nemá peníze“, nicméně vláda svým krokem dala najevo, že požaduje více peněz, tedy že je pro ni nynější rozpočet nedostatečný.

V některých spolkových zemí Rakouska, jako je Vídeň a Dolní Rakousy, se od 8. února 2021 (po skončení pololetních prázdnin) do základních škol vrátili žáci prvního stupně. V pondělí 15. února se mají vrátit do škol žáci z ostatních spolkových zemí, kterým skončí prázdniny. Děti z druhého stupně a středních škol se ve školách budou střídat ve dvoudenních intervalech, přičemž jedna skupina žáků bude chodit do školy v pondělí a úterý a druhá skupina ve středu a čtvrtek.

Děti jsou podrobovány pravidelnému testování antigenními testy (žáci základních škol dvakrát týdně) na přítomnost koronaviru, v případě odmítnutí testování se žáci místo prezenční výuky účastní výuky distanční.

Ve škole musí děti nosit ochranu úst a nosu, které si však mohou sundat na svém místě v lavici. Učitelé se musí nechat otestovat na přítomnost koronaviru jednou týdně.

Studii, která by se přímo zabývala rozdílem počtu nakažených druháků ve škole a páťáků mimo školu, se nám skutečně dohledat nepodařilo. Václav Klaus mladší nicméně svým výrokem poukazuje na rozdíly mezi těmi žáky, kteří do školy v současné době chodí, a těmi, kteří se vzdělávají distančně – tedy slovy Václava Klause „běhají okolo paneláku místo výuky“. V našem ověření jsme se proto zaměřili na to, zda jsou děti chodící prezenčně do školy více náchylné k nákaze covidem-19.

Co se obecně rizika přenosu týká, nepodařilo se nám mezi studiemi najít jednotný konsenzus. Existují studie či zprávy, které tvrdí, že riziko nákazy ve školách není nijak velké, ale i ty, ze kterých vyplývá, že školy k šíření covidu-19 skutečně přispívají.

Ze studií provedených v Americe, Švédsku a Norsku vyplývá, že riziko přenosu covidu-19 ve školách není vysoké. Důvodem této skutečnosti je podle studií také dodržování hygienických pravidel jako dodržování rozestupů, mytí rukou či nošení roušek. Dodejme však, že tyto studie neporovnávají riziko přenosu ve školách a mimo ně.

Ze studie provedené na Islandu pak vyplývá, že u dětí do 15 let je riziko nákazy a přenosu covidu-19 nižší než u dospělých osob. Podle studie provedené v ženevských domácnostech se pak jako skupina osob nejméně náchylná k nákaze covidem-19 projevily děti ve věku 5–9 let. S přibývajícím věkem toto riziko rostlo.

Naopak existují i zprávy, které tvrdí, že děti ve školách skutečně k přenosu covidu-19 mohou zásadně přispívat. Hlavním důvodem může být vyšší asymptomatičnost covidu-19 u dětí, které tedy vir nevědomky přenáší. V Nizozemsku se například v prosinci 2020 se vznikem nové, rychleji se šířící mutace covidu-19 prokázalo 123 nakažených učitelů, studentů a rodinných příslušníků z celkových 818 testovaných – tedy 15 % – jeden měsíc poté, co se v dané škole objevil první případ nákazy. 

Uveďme, že podle studie publikované v odborném časopise Science se náchylnost k nákaze covidem-19 u dětí ve věku páťáků a druháků neliší. Podle této studie jsou ale děti ve věku 0–12 let obecně méně náchylnější k nákaze covidem-19 než osoby starší tohoto věku.

Dále se nám také nepodařilo dohledat obecné (světové) statistiky nakažených covidem-19, které by podle věku rozlišovaly děti na prvním stupni základní školy. Statistky operují buď se skupinou 0–13, 0–15, 0–17,  či 5–17 let.

Pro srovnání českých školáků jsme proto použili data (.csv) o nákazách covidem-19 zveřejňovaná Ministerstvem zdravotnictví. Z nich jsme vybrali všechny nakažené ve věku 7 a 10 let. Tyto věkové skupiny totiž nejlépe reprezentují dva odlišné režimy výuky, které v Česku v posledních měsících fungovaly. Sedmileté děti jsou s velkou pravděpodobností žáky 1. nebo 2. třídy, a v současné době tedy chodí prezenčně do školy. Desetileté děti naopak velmi pravděpodobně spadají do 4. nebo 5. ročníku základní školy, a v současnosti tedy do školy nechodí.

Graf výše zachycuje sedmidenní průměry denních přírůstků nakažených dětí ve věkových skupinách 7 a 10 let. Můžeme pozorovat, že vývoj v obou skupinách přibližně kopíruje celkový vývoj epidemie, nicméně k zásadní změně dochází na počátku roku 2021.

V posledních měsících roku 2020 došlo stran výuky v České republice k vícerým změnám. Školy byly plošně uzavřeny 14. října, k částečnému otevření českých základních škol poté došlo k 18. listopadu, kdy se do škol mohli vrátit žáci prvních a druhých tříd. Další uvolnění proběhlo 30. listopadu, kdy se do škol vrátili žáci prvního stupně a 9. tříd. V roce 2020 poté šly děti naposledy do školy 18. prosince.

Od nového roku je však již déle než měsíc režim pro obě sledované skupiny beze změny – sedmileté děti do školy chodí a desetileté se učí distančním způsobem (.pdf, str. 2). Právě v tomto období se také projevila změna dlouhodobého trendu a sedmileté děti začaly vykazovat vyšší nárůsty pozitivních případů než desetileté. Ty přitom již od září byly obecně častěji nakažené, bez ohledu na režim školní výuky.

Důvod této změny pouze na základě obecných dat o počtu pozitivních případů nemůžeme určit. Nemáme totiž například informace o tom, kolik dětí se nakazilo ve škole a kolik mimo ni, případně kolik doma. Dále nemáme k dispozici data o tom, kolik dětí v těchto věkových skupinách je testováno, a zda tedy vysoké počty vykazovaných nákaz sedmiletých nejsou způsobeny častějším testováním. Proto nelze bez dalšího říci, zda jsou čeští prvňáci a druháci častěji nakažení než jejich starší spolužáci právě proto, že chodí prezenčně do školy.

Václav Klaus ml. nicméně svým výrokem o neexistenci dat prokazujících rizika nákazy ve školách také naznačuje, že nejsou známa obecná data o počtech nakažených školáků. Tato data však dostupná jsou, jen chybí studie určující jasný původ vyššího tempa nákazy mezi sedmiletými žáky. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Tvrzení, že jsou mladší děti skutečně méně náchylné k nákaze onemocněním covid-19, se objevuje v několika odborných studiích. Zmínit můžeme například studii zveřejněnou 15. ledna 2021 v akademickém časopise Science podle níž jsou „děti ve věku 0–12 let“ k nákaze covidem-19 po setkání s nakaženým člověkem „podstatně méně náchylné než lidé ve věku 26–64 let“. Doplňme, že v rámci této studie naopak nebyl zaznamenán rozdíl mezi věkovými skupinami, co se týče infekčnosti nakažených osob.

Ze studie, která se zaměřila na přenos viru SARS-CoV-2 v ženevských domácnostech, pak vyplývá, že jako skupina nejméně náchylná k nákaze covidem-19 se projevily děti ve věku 5–9 let. S přibývajícím věkem toto riziko rostlo. Zde však musíme uvést, že se v tomto případě jedná o dosud nerecenzovanou studii, která prozatím nebyla publikována v odborném časopise.

Další studie poté naznačují, že zejména u malých dětí je riziko nákazy covidem-19 přibližně o polovinu nižší než u dospělých, a to při stejných podmínkách vystavení jedince viru.

U dětí také zároveň většinou dochází k mírnějšímu průběhu covidu-19 než u dospělých osob. Důležité je dodat, že děti školního věku jsou častěji více asymptomatické než dospělí, a je tedy těžší tyto případy odhalit. Například podle britských vědců nemá přibližně 30 až 40 % nakažených dospělých v den testování žádné příznaky. U dětí je to pak pravděpodobně zhruba 50 až 70 %, přičemž nejméně se příznaky projevují u dětí na prvních stupních základních škol.

Rakouský ministr školství Heinz Faßmann původně 13. ledna oznámil, že otevření škol je naplánováno na 25. ledna, přičemž se počítalo se střídáním skupin ve školách, povinným testováním žáků na covid-19 a s povinností nošení roušek. 24. ledna mělo skončit plošné uzavření Rakouska, lockdown země byl ale prodloužen do 7. února.

V neděli 17. ledna pak na tiskové konferenci Heinz Faßmann uvedl, že se otevírání škol odkládá a dojde k němu až po skončení pololetních prázdnin. Pro spolkové země Vídeň a Dolní Rakousy tedy 8. února, pro další země 15. února a pro Horní Rakousy a Štýrsko ještě o týden později.

8. února se tak ve dvou spolkových zemích vrátili žáci prvního stupně základních škol do lavic. Děti z druhého stupně a středních škol se ve školách střídají ve dvoudenních intervalech, kdy jedna skupina žáků dochází do školy v pondělí a úterý a druhá skupina ve středu a čtvrtek.

Původní opatření a podmínky, které se týkají povinného testování rakouských žáků na přítomnost koronaviru a nutnosti nošení roušek ve škole, zůstaly zachovány a jsou aplikovány.

Poslanec Luzar svým výrokem poukazuje na data Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí, která podle něj nezachycují vliv uzavření škol na vývoj epidemie ve skupině dětí do 15 let.

Zatímco během jarní vlny pandemie uzavřely či omezily základní školy prakticky všechny evropské země (s výjimkou Švédska a Islandu), během podzimu docházelo k již odlišným přístupům, jak ukazuje (.pdf, str. 51) graf níže. Každá země se následně během podzimu v určitém období rozhodla plně zahájit na základních školách prezenční výuku. Ta však v některých případech trvala pouze do té doby, než byla opět přijata bezpečnostní opatření s cílem zamezit šíření nemoci covid-19.

Co se týče České republiky, ta základní školy opětovně zcela uzavřela (.pdf) 14. října. K postupnému uvolňování následně docházelo od poloviny listopadu: nejprve se od 18. listopadu do škol vrátili žáci 1. a 2. tříd, od 30. listopadu se pak vrátily všechny třídy z prvního stupně i 9. třídy, přičemž zbytek tříd z druhého stupně se v prezenční výuce střídal. Naposledy pak šli žáci do škol 18. prosince, v lednu se vrátili (.pdf, str. 2) již pouze žáci 1. a 2. tříd.

Během podzimu dle dat Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC) docházelo (.xlsx) v Česku k rychlejšímu šíření viru ve věkové skupině do 15 let od poloviny září, kdy se nové přírůstky pohybovaly nejprve v rozmezí od 1 500 až 1 800 nakažených týdně. Růst pozitivně testovaných pokračoval i v říjnu, vrcholem pak byla druhá polovina října: ve 43. týdnu bylo v této věkové kategorii zaznamenáno 6 801 nakažených žáků, následující týden 6 774, přičemž od té doby již docházelo k postupnému poklesu (45. týden 5 774 nakažených, 46. týden 3 864 nakažených).

K zastavení poklesu a opětovnému růstu pak začalo docházet na přelomu listopadu a prosince (49. týden), kdy se počet tehdejších 2 872 nakažených postupně zvyšoval, a to až na 7 517 nakažených v prvním týdnu roku 2021. Od té doby až do současnosti dochází k mírnému poklesu pozitivně testovaných, momentálně okolo šesti tisíc nakažených.

Jak je uvedeno výše, podobně jako Česko školy zcela uzavřelo mj. například Slovinsko, Řecko nebo Rumunsko. Slovinsko uzavřelo školy de facto od začátku listopadu, Řecko přesně od poloviny listopadu a Rumunsko od 9. listopadu. Vzájemné porovnání vývoje v jednotlivých zemích pak ukazuje na datech dostupných k 11. únoru 2021 graf níže.

Jak lze vidět, v ostatních zemích, které základní školy uzavřely, nejsou tak výrazné rozdíly v počtu nových pozitivních případů jako v Česku. U České republiky se říjnové uzavření, postupný pokles a následný opětovný nárůst případů po listopadovém znovuotevření projevilo daleko více. Podzimní vrchol představoval přelom října a listopadu v přepočtu s 802 nakaženými dětmi do 15 let na 100 tisíc obyvatel. Po uzavření škol došlo k poklesu až na v přepočtu 326 nakažených na přelomu listopadu a prosince, následně po dalším uvolnění opatření však začaly případy opět růst.

Naopak tempo růstu v Rumunsku a Řecku bylo až na menší navýšení na přelomu října a listopadu stabilní. U obou zemí po listopadovém uzavření škol došlo zase k postupnému mírnému poklesu. Slovinsko zažilo největší nárůst v polovině října s vrcholem 230 nakažených žáků ve 43. týdnu. Následně však již od konce října docházelo k postupnému poklesu, kdy slovinští školáci měli ještě před listopadovým uzavřením škol dvoutýdenní prázdniny. Pro porovnání mělo Česko v době „slovinského vrcholu” v přepočtu až o 420 nakažených žáků více.

Naopak země jako například Maďarsko, Švédsko, Španělsko, Norsko, Itálie nebo Dánsko nechaly základní školy během podzimu otevřené. Porovnání jejich vývoje společně s Českem ukazuje graf níže.

Z grafu je možné pozorovat, že během podzimu zaznamenaly i země s otevřenými základními školami v určitém období nárůst počtu pozitivních případů žáků. Výjimku představuje Norsko, které si dlouhodobě udržuje vesměs stabilní tempo růstu v přepočtu okolo či pod 100 nakaženými. Maďarsko, Švédsko i Dánsko zaznamenaly nejvyšší nárůst nakažených žáků v prosinci: Maďarsko s vrcholem v prvním prosincovém týdnu, Švédsko v polovině prosince a stejně tak i Dánsko.

Španělsko si udržovalo nárůsty nakažených žáků v přepočtu vyšší než 200 nakažených téměř celý podzim, vrcholem pak byl přelom října a listopadu (v přepočtu 484 nakažených). Nejvyšší nárůst pak zaznamenalo po vánočních svátcích v lednu – 3. lednový týden v přepočtu až 818 nakažených žáků. Itálie zažila největší nárůst také na přelomu října a listopadu, kdy druhý listopadový týden vykázala v přepočtu až 470 nakažených žáků. Od té doby však dochází k postupnému poklesu nových případů.

Toto porovnání tedy značí, že Česká republika má oproti státům s uzavřenými i otevřenými základními školami daleko vyšší počty nakažených žáků. Po říjnovém uzavření škol v ČR následoval krátkodobý pokles u počtu nakažených dětí do 15 let. Po uzavření škol došlo k poklesu počtu pozitivních případů i u ostatních zkoumaných států (Řecko, Slovinsko, Maďarsko). V jejich případě však nebyl efekt tak výrazný jako v Česku, neboť jejich počty nakažených dětí do 15 let se v přepočtu se pohybovaly v řádech desítek či nižších stovek.

U států s otevřenými základními školami pak na podzim vždy (kromě Norska) došlo k postupnému vyššímu nárůstu pozitivních případů, přičemž tyto hodnoty několikanásobně převyšovaly počty pozitivních případů u států s uzavřenými školami (vyjma Česka, které představovalo opačný případ).

Pokud tedy ze srovnání vyjmeme Českou republiku jakožto zemi, která školy zavírala s násobně vyššími počty nakažených do 15 let oproti ostatním zemím, můžeme pozorovat, že státy, které školy uzavřely, vykazovaly na konci roku 2020 nižší počty nově nakažených dětí do 15 let. Naopak státy, které ponechaly své školy otevřené, měly počty nakažených dětí obecně vyšší, v některých týdnech dokonce přesahující hodnoty v Česku. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Ústřední krizový štáb byl v ČR v průběhu pandemie covidu-19 podruhé aktivován dne 21. září 2020. Možnost mít v něm své zástupce nicméně vicepremiér Hamáček opozičním stranám znovu nabídl až ve druhém prosincovém týdnu. Nabídku využili představitelé SPD, KDU-ČSL, STAN a KSČM, za kterou se členem stal poslanec Zdeněk Ondráček. ODS a TOP 09 své zástupce do štábu nevyslaly.

Připomeňme, že Ústřední krizový štáb byl aktivován také na jaře 2020, přesněji 16. března. Premiér v něm poté již 24. března nabídl opozici tři místa. Nakonec do štábu opoziční strany mohly vyslat zástupců pět, jedním z nich byl i dříve zmíněný Zdeněk Ondráček. K ukončení činnosti štábu pak došlo k 11. červnu 2020.

Podle Statutu Ústředního krizového štábu (.pdf, str. 2) v něm zpravidla zasedají náměstci ministerstev, předseda Správy státních hmotných rezerv, policejní prezident, ředitel hasičů, náčelník Generálního štábu Armády ČR, hlavní hygienička, ředitel Státního zdravotního ústavu, ředitel Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost, vedoucí Úřadu vlády a zástupce Asociace krajů.

Na svých oficiálních stránkách město Plzeň uvádí, že je zřizovatelem 40 samostatných mateřských školek, dalších šest školek je pak součástí základních škol. Dohromady se tedy jedná o 46 školek. Základních škol zřízených městem je poté v Plzni celkem 26. Stejné počty pak lze dohledat i přímo v Rejstříku škol a školských zařízení a Adresáři škol a školských zařízení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT).

Další školky a základní školy v Plzni jsou zřízeny také Plzeňským krajem (aktuálně 4 MŠ a 7 ZŠ), církví, soukromými subjekty či samotným ministerstvem školství. Celkem je tak podle Adresáře MŠMT v Plzni 62 mateřských a 42 základních škol.

Martin Baxa (ODS) nicméně pravděpodobně hovoří jen o školách a školkách, které zřizuje město Plzeň, kde je primátorem. Jelikož tedy tyto počty odpovídají „téměř padesáti“ a „téměř třiceti“, hodnotíme výrok jako pravdivý.