Přehled ověřených výroků

Ve středu 11. listopadu 2020 proběhlo v Poslanecké sněmovně 1. čtení návrhu zákona o státním rozpočtu, který podpořil svým hlasem i Roman Onderka (ČSSD). Tento návrh Sněmovna v 1. čtení schválila a nyní má dojít k jeho projednávání ve výborech. Uveďme, že kromě přítomných poslanců ČSSD se pro návrh vyslovilo hnutí ANO a KSČM.

Ještě před samotným hlasováním Roman Onderka na plénu Poslanecké sněmovny uvedl, že návrh při hlasování podpoří, i když nesouhlasí s jeho podobou: „Rozpočet roku 2021 je dle mého názoru zlo, které ale bohužel potřebujeme. (…) Objem schodku je obrovský. Otevřeně říkám, že to pro mě je rozpočet téměř – a zdůrazňuji slovíčko téměř – neakceptovatelný. Nicméně musím dodat, že rozpočet podpořím. Jakkoli ho považuji spíše za polotovar, pořád je lepší mít takovou trochu amorfní a nedodělanou, nejasnou věc než rozpočtové provizorium, a to zvláště v této době.“ Z těchto důvodů proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Rozpočtové provizorium by 1. ledna 2021 nastalo v případě, pokud by zákon o státním rozpočtu Poslanecká sněmovna neschválila do 31. prosince 2020. Dodejme, že současný návrh rozpočtu musí po projednání ve výborech projít ještě druhým a třetím čtením ve Sněmovně a následně musí být postoupen k podpisu prezidentovi republiky. V důsledku rozpočtového provizoria by výdaje v každém měsíci v roce 2021 nesměly překročit jednu dvanáctinu celkových výdajů předchozího státního rozpočtu. 

Dodejme, že předmětem našeho hodnocení není, zda je návrh rozpočtu „lepší než rozpočtové provizorium“, ale pouze to, zda pro uvedený návrh skutečně hlasoval a zda své hlasování odůvodnil uvedenými slovy.

Vládní návrh zákona o státním rozpočtu (.pdf) na rok 2021 byl předložen Poslanecké sněmovně ČR 30. října 2020. Předpokládá příjmy (.pdf, str. 1, 77) ve výši 1 488,3 mld. Kč a výdaje ve výši 1 808,3 mld. Kč. Výsledný schodek státního rozpočtu tak dosahuje 320 mld. Kč, což je o 280 mld. Kč více, než bylo před příchodem koronavirové pandemie plánováno na rok 2020 (.pdf, str. 4). Návrh rozpočtu pro rok 2021 prošel 11. listopadu v Poslanecké sněmovně prvním čtením a byl postoupen k projednání výborům.

Ministerstvo financí prostřednictvím tiskové zprávy na konci září 2020 uvedlo, že výše schodku je způsobena zejména faktory dočasného charakteru a předpokládá, že tyto faktory odezní poté, co se zlepší současná ekonomická a zdravotní situace. Návrh rozpočtu (.pdf, str. 90–91) tedy očekává, že bude docházet k postupnému růstu hospodářského výkonu a oživení české ekonomiky, která byla ovlivněna pandemií koronaviru a přijatými protiepidemickými opatřeními. Makroekonomický rámec zároveň nepředpokládá přijímání významnějších restriktivních opatření v důsledku koronavirové situace, ačkoliv je další průběh pandemie řazen mezi významná rizika (.pdf, str. 90–91).

Zpráva Ministerstva financí dále uvádí, že u příjmů mezi přímé fiskální důsledky pandemie patří: pokles daňových příjmů v důsledku propadu ekonomiky, pokles příjmů z pojistného na sociálním zabezpečení, možnost zpětného uplatnění ztráty na rok 2020 a pokles dividend z majetkových účastí státu. Co se týče výdajů, mezi přímé důsledky pandemie je řazeno: zvýšení plateb na zdravotní pojištění, nárůst kapitálových výdajů, vyšší výdaje na dávky v nezaměstnanosti či nárůst doprovodných sociálních výdajů.

Ministerstvo financí deklarovalo, že hlavním cílem tohoto rozpočtu je prostřednictvím nízké úrovně veřejného zadlužení ČR realizovat taková opatření, která nejen zlepší životní úroveň obyvatel a zmírní dopady pandemie, ale také prostřednictvím rekordních investic povedou k obnově ekonomického růstu. Jako hlavní výdajové priority (.pdf, str. 109) pak státní rozpočet uvádí například zvýšení průměrného starobního důchodu, zvýšení objemu prostředků na platy pedagogických pracovníků nebo zvýšení kapitálových výdajů.

Návrh státního rozpočtu a jeho aktualizovaný výdajový rámec vychází z makroekonomické predikce Ministerstva financí ČR ze září 2020 (.pdf, str. 91, 109). Uvedené prognózy a predikce příjmů byly 21. září posouzeny Výborem pro rozpočtové prognózy, který konstatoval, že jsou založeny na realistickém scénáři.

Zmíněná makroekonomická predikce (.pdf, str. 1) uvádí, že samotné oživení aktivit, ke kterému dochází, nebude v průběhu následujícího roku stačit k tomu, aby byl vykompenzován propad z první poloviny roku 2020. U druhého čtvrtletí roku 2020 vykazuje nejhlubší propad hospodářského výkonu ČR vůbec. V této predikci je zároveň uvedeno, že ekonomická aktivita by se měla oživovat již od poloviny letošního roku.

Stejně jako návrh státního rozpočtu, tato predikce považuje další průběh pandemie koronaviru za nejvýznamnější riziko (.pdf, str. 4). Ministerstvo v zářijové predikci dále uvádí, že počítá „s tím, že se šíření koronaviru bude dařit limitovat bez plošných opatření, jež by měla zásadní negativní dopad na ekonomickou aktivitu. Pozvolné oživování hospodářského růstu by proto mělo pokračovat“.

Spolu s nouzovým stavem, který začal platit od 5. října, ale některá plošná opatření zaváděna byla. Došlo například k omezení či přímo zákazu konání některých kulturních akcí či hromadných akcí ve vnitřních prostorech, k zákazu volného pohybu osob s určitými výjimkami anebo k zákazu maloobchodního prodeje.

V květnu 2020 byl Poslanecké sněmovně PČR předložen vládní návrh zákona o stanovení termínu pro předložení návrhu státního rozpočtu na rok 2021. Návrh zákona prošel legislativním procesem a 24. června 2020 nabyl platnosti i účinnosti. Pro Ministerstvo financí byl dle § 1 odst. 1 zákona stanoven mezní termín pro předložení návrhu rozpočtu na rok 2021 a návrhu střednědobého výhledu na roky 2022 a 2023 na 30. září 2020. Vláda pak podle § 2 odst. 1 musela návrh rozpočtu předložit předsedovi Poslanecké sněmovny PČR do 30. října 2020. Zákon č. 288/2020 Sb., o stanovení termínu pro rozpočet na rok 2021, mimo jiné uvádí, že při vymezení rozpočtových výdajů ministerstvo financí přihlédne k očekávanému makroekonomickému vývoji v roce 2020, který následné roky ovlivní.

Zákon o rozpočtových pravidlech určuje standardní postup přípravy státního rozpočtu a dle § 8 odst. 4 Ministerstvo financí návrh rozpočtu překládá vládě do 31. srpna běžného roku. Vláda návrh musí projednat a předložit Poslanecké sněmovně do konce září.

Nutnost změny mezního termínu v letošním roce je zdůvodněna (.pdf, str. 2) nemožností jej dodržet, a to vzhledem k nejistým projevům a dopadům zdravotní a ekonomické krize. V důvodové zprávě se dále uvádí (str. 2), že ekonomické údaje o nejhlubších projevech krize, které se týkají druhého čtvrtletí roku 2020, budou známy do září 2020. Ty poté bude možné poměřit s pomocí státu a zjistit následné efekty. Na základě těchto údajů tak bude následně možné vypracovat reálnější makroekonomickou predikci na zbytek roku 2020 a na následující rok.

Konečně doplňme, že záměrem prodloužení lhůty pro předložení státního rozpočtu bylo posunout přípravu rozpočtu do doby, kdy budou dostupná aktuálnější data. Nemělo tedy dojít k přepracování návrhu státního rozpočtu, ale k přípravě rozpočtu na základě aktuálních dat. Důležité je ale poukázat i na to, že poté, co na konci září Ministerstvo financí vládě předložilo návrh státního rozpočtu, měla vláda k dispozici celý měsíc, kdy teoreticky mohla – slovy poslance Kalouska – rozpočet přepracovat na čísla mnohem přesnější.

Návrh (.pdf) státního rozpočtu na rok 2021 prošel v Poslanecké sněmovně prvním čtením 11. listopadu 2020. Pro tento návrh, který počítá se schodkem ve výši 320 miliard korun (.pdf, str. 1), hlasovalo 54 poslanců a proti 49. Finální schvalování rozpočtu je naplánováno na 16. prosince.

Návrh rozpočtu však nezahrnuje dopady tzv. daňového balíčku, jehož projednávání je ve Sněmovně navrženo na pořad schůze od 19. listopadu. K tomuto balíčku, který by měl novelizovat některé zákony v oblasti daní, podali Andrej Babiš (.docx) a Jan Hamáček (.docx) své pozměňovací návrhy, které obsahují zrušení superhrubé mzdy. Dodejme, že zrušit superhrubou mzdu se současná vláda zavázala ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 5).

Dle slov Aleny Schillerové se počítá se zrušením superhrubé mzdy od 1. ledna 2021. Příjmy veřejných rozpočtů se tak podle Národní rozpočtové rady mohou propadnout o 88 miliard korun, z toho je výpadek státního rozpočtu odhadován na 58,7 miliard. 

Guvernér České národní banky Jiří Rusnok pak například uvedl pro ČTK, že na příjmy rozpočtu bude mít také bezpochyby dopad koronavirová epidemie a opatření s ní spojená a „(…) deficit sám o sobě bude dle mého názoru o něco vyšší“. Uveďme, že návrh státního rozpočtu pro rok 2021 vychází z makroekonomické predikce ze září 2020 (.pdf, str. 90–91), která pracovala „se scénářem, že již nebudou přijímána další významná restriktivní opatření v souvislosti s epidemiologickou situací“. K tomu nicméně nakonec došlo v říjnu, kdy byl například omezen maloobchodní prodej či provoz restaurací a barů (.pdf).

Jelikož se o daňovém balíčku, tedy i o zrušení superhrubé mzdy, bude teprve jednat, není jasné, o kolik a zda vůbec se schodek rozpočtu navýší. Také se přesně neví, jaký dopad na rozpočet na příští rok bude mít pandemie covidu-19. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Miroslav Kalousek zastával funkci ministra financí v letech 2007–2009 ve vládě Mirka Topolánka a v letech 2010–2013 ve vládě Petra Nečase. V roce 2008 pak svět zasáhla hospodářská krize, v jejímž důsledku došlo v České republice k recesi, což ukázala například data za první čtvrtletí roku 2009. Jako období krize jsou obvykle označovány roky 2008 až 2009, nicméně s recesí se Česká republika potýkala až do roku 2013. 

Dodejme, že Ministerstvo financí dle aktuálních informací ze září předpokládá, že v roce 2020 dojde k propadu HDP o 6,6 %. Pro účely tohoto hodnocení však v grafu uvádíme předpokládaná data dle predikcí z ledna 2020, tedy před příchodem pandemie covidu-19. 

Zdroje tabulky: 2007–2019 (.xlsx), 2020

Státní investice jsou označované také jako kapitálové výdaje státní pokladny. Při pohledu na čísla v grafu níže můžeme vidět, jak se vyvíjela výše absolutních investic v letech 2007–2013 a 2018–2020. První období zachycuje dobu, kdy byl Miroslav Kalousek ministrem financí. Druhé období zachycuje první a druhou vládu Andreje Babiše.

Z grafu lze vyčíst, že absolutní hodnoty investic pro rok 2018, 2019 a plánované hodnoty pro letošní rok 2020 – dle rozpočtu před změnami (.pdf, str. 24) – jsou až na výjimky vyšší než v době ministerského mandátu Miroslava Kalouska. Výjimky pak představují roky 2009 a 2010, kdy byla absolutní výše investic vyšší než v roce 2018. Pokud se ale zaměříme na průměrnou výši kapitálových výdajů za vlád Andreje Babiše (za roky 2018-2020), tedy 135,2 mld. Kč, pak po započtení inflace (.xlsx) byly investice v roce 2009 vyšší, než průměrné investice v posledních třech letech.

Zdroje tabulky: 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014 (.pdf, str. 60), 2015 (.pdf, str. 62), 2016 (.pdf, str. 62), 2017 (.pdf, str. 71), 2018, 2019, 2020 (.pdf, str. 24)

V následujícím grafu můžeme pozorovat, že mezi lety 2007 a 2013, kdy byl Miroslav Kalousek ministrem financí, byl průměrný podíl investic 10,3 %. To je více, než kolik dosahuje průměr v letech 2018–2020 (8,9 %), tedy během vlády Andreje Babiše. Procentuální zastoupení investic bylo tedy v prvním pozorovaném období (2007–2013) až na rok 2013 vyšší než v druhém pozorovaném období (2018–2020).

Zdroje tabulky: 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014 (.pdf, str. 60), 2015 (.pdf, str. 62), 2016 (.pdf, str. 62), 2017 (.pdf, str. 71), 2018, 2019, 2020 (.pdf, str. 24)

V posledním grafu je poté vyobrazen procentuální podíl investic vůči HDP v pozorovaném období. Z dat je zřejmé, že tento podíl byl za dobu, kdy byl Miroslav Kalousek ministrem financí, vyšší, než jak je tomu za období vlády Andreje Babiše. Výjimku pak tvoří původně plánovaný podíl investic vůči HDP pro rok 2020, který se shoduje s hodnotou podílu v roce 2013. Procentuálně se nejvíce investovalo za vlád, ve kterých byl poslanec Kalousek ministrem financí, nejméně pak za aktuální vlády Andreje Babiše. Nejvyšší a nejnižší procentuální zastoupení investic měla na svědomí vláda Bohuslava Sobotky, v roce 2015 se jednalo o 3,8 %, v roce 2017 o 1,6 %.

V neposlední řadě se zaměřme na závěrečnou část výroku Miroslava Kalouska o investicích v roce 2017. Končící vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD), ve které byl nynější premiér Andrej Babiš (ANO) ministrem financí, v roce 2017 hospodařila s rozpočtem, jehož celkové výdaje činily 1 279,80 mld. Kč (oproti plánovaným 1 310,26 mld. Kč). Kapitálové výdaje, tedy investice, jak jsou označovány ve státním rozpočtu, v tomto rozpočtu činily 81,75 mld. Kč (oproti plánovaným 107,43 mld. Kč). Procentuální zastoupení investic na výdajích státního rozpočtu tak bylo 6,38 %, procentuální podíl investic vůči HDP pak 1,60 %.

Je tedy skutečně pravda, že absolutní hodnota, procentuální podíl na výdajích státního rozpočtu i procentuální podíl vůči HDP kapitálových investic v roce 2017 byl nejnižší za celé pozorované období. Slova Miroslava Kalouska „skoro vůbec“ byla evidentně vyslovena s nadsázkou, a jelikož vláda v roce 2017 investovala skutečně nejméně, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na závěr tedy shrňme, že v letech krize 2008–2009 bylo v poměru vůči HDP investováno více než v letech 2018, 2019 a než jak bylo plánováno pro rok 2020. Absolutně bylo v letech 2008 a 2009 investováno více než v době vlády Andreje Babiše pouze v roce 2009 (kdy byla česká ekonomika světovou krizí zasažena nejvíce). I přesto lze říci, že co se týče absolutních výší investic, v některých letech krize Česká republika skutečně investovala více, než kolik investovala vláda Andreje Babiše v některých (ale se započtením inflace i v průměru ve všech) letech „konjunktury“.

Miroslav Kalousek ve výroku hovoří o období tzv. Velké recese, tedy hospodářské krize z let 2008-2009 a následného poklesu české ekonomiky v letech 2012 a 2013. Jedná se také o dobu, kdy byl Miroslav Kalousek ministrem financí (2007–2009 ve vládě Miroslava Topolánka, v letech 2010–2013 ve vládě Petra Nečase), nicméně pro hodnocení je klíčové období po roce 2010, jelikož poslanec Kalousek po tomto výroku vzápětí dodává „A my když jsme přebírali v roce 2010 rozpočet“, což odkazuje právě na období od roku 2010 dále.

Měnová (monetární) politika je vedle politiky fiskální jedním ze dvou hlavních nástrojů hospodářské politiky, které stát využívá. Monetární politiku vykonává centrální banka, v Česku tedy Česká národní banka. „Expanzivní měnová politika je charakterizována zvyšováním nabídky peněz a tím je stimulována agregátní poptávka. Krátkodobým efektem expanzivní měnové politiky je zvýšení úrovně reálného produktu a zaměstnanosti. Nedochází k vysokému růstu cen, ale využití veškerých výrobních zdrojů znamená zvýšení úrovně cen. Z dlouhodobého hlediska představují efekty expanzivní monetární politiky růst rovnovážné úrovně cen, která odpovídá růstu sumy peněz v oběhu. Nemění se úroveň reálného produktu a přirozené míry zaměstnanosti a nemění se ani výše úrokových měr.“

V ověření se tedy zaměříme na to, zda byla v daném období měnová politika ČNB expanzivní. Jedním z hlavních měnových nástrojů jsou úrokové sazby, které ČNB poskytuje obchodním bankám v domácí měně. Pokud centrální banka sníží úrokové sazby, umožní tím komerčním bankám levněji si vypůjčit likviditu a levněji peníze půjčit ekonomickým subjektům. Tím dojde k „expanzi“ objemu hotovosti v ekonomice, což stimuluje firmy i jednotlivce k vyšší ekonomické aktivitě. Snížení základních úrokových sazeb tedy značí expanzivní měnovou politiku, naopak zvýšení těchto sazeb je projevem restriktivní měnové politiky.

Úrokové sazby pak rozlišujeme tři. 2T (dvoutýdenní) repo sazba, která určuje, s jakým úrokem vykupuje ČNB peníze od komerčních bank. Čím je úrok vyšší, tím výhodnější je výkup pro komerční banky. Diskontní sazba představuje úrok nad rámec repo sazby, za který si komerční banky ukládají peníze k ČNB. Lombardní sazba je svým způsobem opakem sazby diskontní, vyjadřuje tedy úrok, za který si komerční banky půjčují od ČNB. Čím je úrok nižší, tím je výhodnější si pro komerční banku půjčit peníze, které pak může půjčovat dál. Čím jsou tedy tyto sazby nižší, tím je výhodnější si pro komerční banky půjčovat od ČNB, a proto mohou spotřebitelům poskytnout nižší úvěr a vypustit více peněz do ekonomiky. 

Z grafu, v němž je zaznamenán vývoj těchto tří sazeb po dobu, kdy byl Miroslav Kalousek ministrem financí, tedy můžeme pozorovat, že v květnu 2010 (kdy ještě Miroslav Kalousek ministrem financí nebyl), byla lombardní sazba 1,75 %, repo sazba 0,75 % a diskontní sazba 0,25 %. Úrokové sazby zůstaly neměnné po více než dva roky, měnová politika tedy, alespoň co se týče základních úrokových sazeb, nebyla expanzivní.

Změna výše sazeb pak proběhla v roce 2012, a to hned třikrát. v červnu došlo ke snížení lombardní sazby na 1,5 %, repo sazby na 0,5 %, diskontní sazba zůstala stejná. V říjnu téhož roku došlo ke snížení lombardní sazby o polovinu na 0,75 %, repo sazby na 0,25 %, diskontní sazby na 0,1 %. Potřetí došlo ke snížení v listopadu 2012, a to lombardní sazby na 0,25 %, 2T repo na 0,05 % a diskontní taktéž na 0,05 %. Takto nastavené úrokové sazby vydržely až do srpna 2017.

Spadnutí úrokových sazeb, jakožto klíčových nástrojů k regulaci ekonomiky, téměř na nulu, má za následek, že tímto způsobem již nelze dále zvyšovat množství peněz v ekonomice a centrální banka může být nucena přistoupit k tzv. kvantitativnímu uvolňování. To v praxi znamená, že centrální banka začne na finančním trhu nakupovat cenné papíry, čímž opět dochází ke zvyšování objemu peněz v oběhu ekonomiky. 

K tomuto poklesu došlo právě v listopadu 2012 a ČNB se zavázala k držení úrokových sazeb blízko nuly po delší dobu. ČNB zde ale nepřistoupila ke kvantitativnímu uvolňování, nýbrž začala jako nástroj měnové politiky používat kurz koruny a v listopadu roku 2013 došlo k zásahu ČNB na devízovém trhu a oslabení koruny o 5–7 %, aby došlo k udržování hladiny okolo 27 CZK/EUR. Intervence ČNB trvaly až do roku 2017 a jednalo se o další z nástrojů měnové politiky.

Česká národní banka tedy ke kvantitativnímu uvolňování, na rozdíl od některých zahraničních centrálních bank, nepřistoupila. Pro českou ekonomiku je ale zásadní rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) z roku 2015. Tehdy se ECB rozhodla pomoci ekonomice eurozóny pomocí kvantitativního uvolňování a zavázala se každý měsíc nakoupit dluhopisy v hodnotě 60 miliard eur.

Výrok Miroslava Kalouska hodnotíme jako pravdivý, jelikož v něm odkazuje na období svého působení ve funkci ministra financí po roce 2010. V té době opravdu po více než dva roky ČNB neprováděla, alespoň co se týče základních úrokových sazeb, expanzivní měnovou politiku. Zásadní zlom české měnové politiky přišel, po snížení sazeb v roce 2012, až v roce 2013, kdy se ČNB zavázala intervenovat na devizovém trhu a „držet“ kurz koruny vůči euru okolo 27 korun.

Miroslav Kalousek ve svém výroku poukazuje na specifika situace v roce 2010, kdy se stal ministrem financí. Upozorňuje na to, že úrokové sazby státních dluhopisů byly na vysoké úrovni a pokračuje: „Kdybychom prudce nekonsolidovali a díky tomu jsme srazili ty úroky pod 3 %, tak jsme uvrhli zemi do dluhové spirály.“

Uveďme, že státní dluhopisy vydává Česká republika prostřednictvím Ministerstva financí na pokrytí vládních výdajů. Nejčastěji se jedná o výdaje na investice do infrastruktury, náklady na splácení státního dluhu nebo v případě roku 2020 například na nákup zdravotnického materiálu atd. Investice do těchto cenných papírů je obecně považována za velmi bezpečnou a umožňuje uložit si peněžní prostředky na určitou dobu s předem známým výnosem. Majitel státního dluhopisu pravidelně získává od emitenta (státu) úrokový výnos, tedy procento vložené částky, které je vypláceno prostřednictvím dluhopisových kuponů. Po uplynutí celkové doby splatnosti dluhopisu je pak vlastníkovi vyplacena i celá jeho jmenovitá hodnota.

Česká republika vydává dluhopisy, které lze rozdělit do více kategorií. Kromě spořicích státních dluhopisů, které stát začal vydávat až v roce 2011, se jedná o státní pokladniční poukázky (tedy krátkodobé dluhopisy se splatností do 1 roku bez úrokové sazby) a střednědobé a dlouhodobé státní dluhopisy. Ty mohou mít dobu splatnosti od dvou let a delší. V současnosti Česká republika vydává například i dluhopisy na 20 let. Obecně lze říci, že čím větší je doba splatnosti, tím vyšší je také úroková sazba.

Vláda Petra Nečase, ve které působil Miroslav Kalousek na postu ministra financí, byla jmenována 13. července 2010. Podle informací Ministerstva financí v té době stát skutečně vydával i střednědobé a dlouhodobé dluhopisy s úrokem 5,7 %. Kromě těchto dluhopisů s dobou splatnosti 15 let Česká republika vydávala například také dluhopisy se sazbou 5 % na 10 let nebo 3,4 % na 5 let. Miroslavem Kalouskem uváděných 5,7 % je nejvyšší sazbou, která v roce 2010 byla dostupná. Úrokové sazby všech státních dluhopisů se pohybovaly v rozmezí 2,8–5,7 %.

Dodejme, že úroková sazba u dluhopisů s dobou splatnosti přibližně 15 let se za doby Nečasovy vlády skutečně snížila pod 3 %. Ještě v posledním čtvrtletí roku 2011 se sice pohybovala na 5,7 %, v roce 2012 se však snížila na 4,6 %. Od dubna do července 2013, kdy Nečasův kabinet nahradila vláda Jiřího Rusnoka, pak úrokové sazby u dluhopisů s dobou splatnosti 15,5 let odpovídaly 2,5 %.

Byť Miroslav Kalousek uvádí úrokovou sazbu pouze u těch státních dluhopisů, které měly v roce 2010 sazbu nejvyšší, vzhledem k výše uvedenému kontextu výroku jej hodnotíme jako pravdivý.

V programovém prohlášení vlády stojí (Finance a hospodaření státu, 4. odstavec): „Prosazujeme stabilní a předvídatelné daňové prostředí. Změny soustavy daňových zákonů budou prováděny pouze několika málo souhrnnými novelami, a to s dostatečným odkladem účinnosti.“

V současnosti je ovšem daňový balíček, jehož účinnost (.pdf, str. 33) je plánována od 1. ledna 2021, ještě projednáván a mezi vládními koaličními partnery (ANO a ČSSD) nepanuje shoda o jeho podobě. Jeden z hlavních rozdílů je výsledná podoba zdanění příjmů fyzických osob po zrušení superhrubé mzdy. Andrej Babiš navrhuje zdanění hrubé mzdy sazbou 15 procent a doplnění sazbou 23 procent u příjmů nad 140 000 korun měsíčně. Jan Hamáček ovšem navrhuje sazbu 19 a 23 procent a k tomu chce zvýšit i měsíční daňovou slevu na poplatníka, a to o 200 korun.

Ministryně financí po neúspěšném vyjednávání s ČSSD prohlásila: „Každopádně jsme se dohodli, že celý týden do příštího pátku (13. listopadu 2020, pozn. Demagog.cz), kdy bude třetí čtení daňového balíčku, využijeme k dalším jednáním.“ Je ale dobré podotknout, že dle stránek Poslanecké sněmovny nemohl být v pátek 13. listopadu návrh projednán, neboť do té doby neuplynula zákonná 14denní lhůta od rozeslání pozměňovacích návrhů poslancům. Nejdříve tedy mohla Sněmovna návrh schválit až ve středu 18. listopadu, na tento den však nebyla plánovaná schůze Sněmovny, naopak naplánovány jsou schůze výborů. Projednání je tedy, pokud Sněmovna nerozhodne jinak, možné až v pátek 20. listopadu, přičemž následně zákon musí projednat ještě Senát a podepsat prezident.

Termín „s dostatečným předstihem" je značně subjektivní, je však velice pravděpodobné, že zákon nabude platnosti až v průběhu prosince, což i vzhledem k vánočním svátkům nedává firmám příliš prostoru se na daňové změny připravit. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

V červnu 2020 vláda předložila návrh zákona, který mimo jiné mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (.pdf, str. 4). Na schůzi Poslanecké sněmovny od 19. listopadu by měl být tento zákon projednáván ve třetím čtení. K zákonu byla podána celá řada pozměňovacích návrhů, poslanec Ferjenčík zřejmě naráží na návrh Andreje Babiše (ANO) z 26. října, návrh Jana Hamáčka (ČSSD) z 27. října a návrh (.docx) Jiřího Dolejše (KSČM) rovněž z 27. října.

Všechny tři návrhy se shodují na zrušení tzv. superhrubé mzdy, která se v ČR používá od roku 2008 pro výpočet základu daně. Superhrubá mzda je součet hrubé mzdy zaměstnance a povinného pojistného, které odvádí zaměstnavatel. Podle zmiňovaných návrhů by se daň měla počítat ze skutečné hrubé mzdy.

Zrušení superhrubé mzdy je rovněž jedním z cílů, které si současná vláda vytyčila ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 5). Snížení základu daně ovšem znamená nižší příjem do státního rozpočtu, což v současné době, kdy výrazně narůstají výdaje rozpočtu v souvislosti s pandemií koronaviru, představuje problém. Alena Schillerová pak uvedla, že Ministerstvo financí nemá plán, jak výpadek příjmů nahradit. Dle ČSSD by řešením mohlo být například zavedení bankovní daně, což však předseda vlády Andrej Babiš odmítl.

Hlavní rozdíl v návrzích jednotlivých stran spočívá v navrhované výši daňové sazby. Pozměňovací návrh Andreje Babiše s číslem 6592 (.docx, str. 3) počítá se dvěma úrovněmi daně: 15 % u příjmů do 48násobku průměrné mzdy a 23 % u příjmů vyšších. Návrh Jana Hamáčka č. 6610 (.docx, str. 3) pak počítá s daní ve výši 19 % u příjmů do 48násobku průměrné mzdy, nad tento limit pak se sazbou daně také 23 %.

Jiří Dolejš pak ve svém pozměňovacím návrhu s číslem 6627 (.docx, str. 3) dokonce navrhuje 3 úrovně daně: 15 % u příjmů do 24násobku průměrné mzdy, 23 % u příjmů do 48násobku průměrné mzdy a 32 % u příjmů převyšujících 48násobek průměrné mzdy.

Dodejme, že například podle studie VŠE (.pdf), která porovnává dopady 15% a 19% základní sazby daně, by dopady jednotlivých návrhů na státní rozpočet i na příjmy domácností byly značně rozdílné. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

V červnu 2020 ministryně financí Alena Schillerová požadovala, aby schodek státního rozpočtu činil 500 miliard korun. Tento schodek by podle Aleny Schillerové umožnil vytvoření rezervy na boj proti epidemii covidu-19, aby „nemusela vláda opět žádat o změnu“ rozpočtu.

Novela (.pdf) státního rozpočtu, kterou se schodek zvýšil na 500 miliard korun (.pdf, str. 6), byla Poslaneckou sněmovnou schválena 8. července 2020. V důvodové zprávě (.pdf, str. 3) stojí, že epidemie covidu-19 zapříčinila „potřebu vynaložit ze státního rozpočtu zvýšené výdaje na boj proti šíření epidemie“. Ministryně financí nejprve navrhovala (str. 5) vytvoření této rezervy prostřednictvím navýšení výdajů kapitoly Všeobecné pokladní správy o 136,6 mld. Kč. Po kritice ze strany opozice však došlo k rozdělení této rezervy do rozpočtových kapitol několika ministerstev (mimo jiných MPSV a MV) a výdaje Všeobecné pokladní správy byly navýšeny jen o přibližně 70 mld. Kč.

Opozice již dříve kritizovala tzv. rouškovné, o němž předseda Pirátů Ivan Bartoš prohlásil, že se jedná o „volební dárek“. Proto usuzujeme, že Mikuláš Ferjenčík má „předvolebními dárečky“ na mysli právě tento jednorázový finanční příspěvek (.pdf) pro důchodce.

Zavedení rouškovného nicméně nenavrhovala Alena Schillerová, ale ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Alena Schillerová uvedla, že tento příspěvek podpoří, avšak dle ní výše příspěvku měla činit 4 000 korun, nikoliv 6 000, jak požadovala Jana Maláčová. Vládní koalice se dohodla, že tento příspěvek bude ve výši 5 000 korun. Vyplacen má být v prosinci 2020 (.pdf, str. 3).

Návrh zákona uvádí, že „opatřením dojde ke zvýšení (…) státního rozpočtu v roce 2020“ (.pdf, str. 4). Opatření pak způsobí, že výdaje státního rozpočtu stoupnou „v příslušných rozpočtových kapitolách (MPSV, MO, MV a MS) celkem o 15 mld. Kč“ (.pdf, str. 4). Těchto 15 miliard korun tedy pochází z financí těchto čtyř ministerstev určených na potlačení epidemie covidu-19. Podle ČTK by z celkových 15 miliard Kč mělo Ministerstvo práce a sociálních věcí vynaložit 14,9 miliard Kč. Jelikož MPSV z rozpočtové rezervy získalo necelých 18 miliard Kč, můžeme zde legitimně dovozovat, že na rouškovné využilo právě tyto prostředky.

Mikuláš Ferjenčík má tedy pravdu v tom, že navýšení rozpočtové rezervy bylo zčásti využito i na program rouškovného. Jeho vyjádření však vytváří zavádějící dojem, že takto byla využita rezerva jako celek, přitom šlo jen o cca 11 % z celkové částky 137 miliard Kč. Mikulášem Ferjenčíkem zmíněná ministryně financí Alena Schillerová pak navrhovala částku ještě nižší.