Přehled ověřených výroků

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová dne 22. října 2020 uvedla: „Evropská komise uvolňuje zdravotnický materiál prostřednictvím evropského mechanismu civilní ochrany. Právě jsem mluvila s předsedou vlády Andrejem Babišem, abych mu sdělila, že z rezervy RescEU urychleně posíláme do Česka 30 plicních ventilátorů.“

Systém na ochranu občanů v nouzi RescEU vznikl již v roce 2019 v reakci na ničivé požáry v Evropě. V souvislosti s pandemií koronaviru pak byly v roce 2020 v rámci RescEU vytvořeny společné evropské rezervy zdravotnického vybavení, jako jsou ochranné roušky nebo plicní ventilátory. 

Rezervy spravuje několik členských států, které zodpovídají za nákup tohoto vybavení. Evropská komise financuje 100 % rezerv, včetně skladování a přepravy. V současné době se zásoby RescEU nacházejí v 6 zemích EU: v Dánsku, Německu, Řecku, Maďarsku, Švédsku a v Rumunsku. 

Rezerva RescEU je součástí mechanismu civilní ochrany Evropské unie, který byl vytvořen s cílem posílit spolupráci mezi státy EU a umožnit rychlou a efektivní pomoc v případech přírodních i člověkem způsobených katastrof. Do mechanismu civilní ochrany Evropské unie „jsou zapojeny členské státy EU, Spojené království (během přechodného období), Island, Norsko, Srbsko, Severní Makedonie, Černá Hora a Turecko“.

Distribuci vybavení poté řídí evropské Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC), které zajišťuje, aby se zdravotnický materiál dostal „tam, kde je ho nejvíce zapotřebí“. A to na základě toho, o jakou pomoc žádají jednotlivé státy právě v rámci mechanismu civilní ochrany EU.

Česká republika, na základě své žádosti z 18. října, dne 24. října převzala první zásilku 30 plicních ventilátorů. Mluvčí Ministerstva zdravotnictví Jan Brodský k tomu pro ČTK uvedl: „Je to zásilka 30 plicních ventilátorů, které dorazily z Rumunska ze skladů RescEU.“ Přístroje přivezli z Rumunska tamní hasiči. Česká strana toto zdravotnické vybavení uložila do skladů v pražské Nemocnici Na Bulovce, odkud by pak měly být rozvezeny podle potřeby do jednotlivých nemocnic. 

Celkem 150 ventilátorů dodalo České republice také Maďarsko, 45 ventilátorů darovalo Rakousko. Ministr obrany Lubomír Metnar dne 27. října uvedl, že NATO poskytlo 60 přístrojů z aliančních zásob. Dalších 105 ventilátorů poskytne Česku i Nizozemsko.

Je tedy pravda, že plicní ventilátory přivezli hasiči z Rumunska. Tyto přístroje však dovezli ze skladů RescEU a jejich pořízení, skladovaní a distribuci financuje Evropská komise. Z tohoto důvodu proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Vláda předložila 22. října 2020 Poslanecké sněmovně „Vládní návrh na vyslovení souhlasu s pobytem vojenských zdravotníků členských států Organizace Severoatlantické smlouvy a/nebo Evropské unie za účelem zvládání pandemie onemocnění COVID-19“. 27. října (tedy den po odvysílání ověřovaného rozhovoru) byl návrh projednán v Poslanecké sněmovně a po schválení v dolní komoře Parlamentu byl návrh přijat i Senátem Parlamentu ČR dne 29. října.

Schválený návrh, jak jeho název napovídá, počítá s využitím pomoci až 300 zahraničních vojenských zdravotníků při zvládání epidemie covidu-19 v České republice. Pojmem „vojenští zdravotníci“ (.pdf, str. 3) se podle návrhu rozumí: „vojenští lékaři, vojenští ošetřovatelé a obslužný personál nezbytný k zajištění provozu zdravotnického vybavení, které si vojenští lékaři případně přivezou, a k zajištění samotného výkonu činnosti vojenských lékařů na území České republiky (například řidiči vojenských sanitek atd.)“.

Právní postavení vojenských zdravotníků se podle důvodové zprávy (str. 3–4) „bude řídit zákonem č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, (…) v případě členských států NATO dále Dohodou mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil (tzv. NATO-SOFA)“. Jedná se tedy opravdu o právní normy upravující pobyt ozbrojených sil cizích států na našem území.

Pomoc České republice již přislíbily (.pdf, str. 3) Spojené státy americké, které vyšlou 28 vojenských zdravotníků Národních gard Texasu a Nebrasky, o další pomoci se teprve jedná.

Návrh (.pdf) hovoří o pomoci v podobě vojenských zdravotníků členských států NATO a/nebo EU v důsledku zvyšujícího se počtu osob nakažených covidem-19 a počtu hospitalizovaných. Do Česka by tak mělo přijet až 300 osob nejdéle na 90 dní. Má se jednat nejen o vojenské lékaře, ale i o vojenské ošetřovatele a personál nezbytný k zajištění provozu zdravotnického vybavení (.pdf, str. 3). 

Tento návrh (.pdf) vláda schválila 22. října 2020. Následně byl projednán 27. října v Poslanecké sněmovně jako sněmovní tisk č. 1063. Po schválení v dolní komoře Parlamentu dále návrh putoval do Senátu, kde byl taktéž schválen dne 29. října 2020.

Pobyt vojenských zdravotníků by měly hradit vysílající země, Ministerstvo vnitra ČR a Ministerstvo obrany ČR. Částka, která by měla pokrýt tuto mezinárodní výpomoc, zatím není známá. Podle vládního návrhu nelze tuto částku ani odhadnout. Dále se v návrhu píše, že by tito vojenští zdravotníci měli v České republice působit „beze zbraně“ (.pdf, str. 3).

Vláda také o personální pomoci vyjednávala s USA. Vojenské zdravotní týmy by zatím měla poskytnout Národní garda Texasu a Nebrasky, které mají dlouholeté partnerství s Armádou České republiky, a to již od roku 1993. Zatím se jedná celkem o 4 týmy po zhruba 7 členech. Tito vojenští zdravotníci by již měli mít zkušenosti s léčením pacientů nakažených covidem-19 (.pdf, str. 3).

Česká republika má zatím přislíbenu personální pomoc jen od amerických vojenských lékařů, Tomio Okamura má ale pravdu v tom, že vládní návrh počítá i s dalšími vojenskými zdravotníky z jiných zemí.

Tomio Okamura zde hovoří o vízech v souvislosti s pobytem vojenských zdravotníků členských států NATO a Evropské unie, kteří mají v České republice pomáhat při zvládání pandemie covidu-19. Jejich pobyt na území ČR schválila vláda 22. října v podobě vojenské mise. Dodejme, že její účastníci zde mají působit „beze zbraně“ (.pdf, str. 3). V současné době se jedná zejména o příjezdu 28 vojenských zdravotníků ze Spojených států. Návrh pak 27. října odsouhlasila také Poslanecká sněmovna. O dva dny později s návrhem vyslovil souhlas i Senát.

Pobyt vojenských zdravotníků je navrhován ministrem obrany. Je koncipován (.pdf, str. 3) jako „pobyt ozbrojených sil jiných států na území České republiky“, jak vyplývá z odkazu na čl. 43 odst. 3 písm. b Ústavy ČR. Není tedy řešen přes klasická krátkodobá pracovní víza na období do 90 dnů. Přítomnost lékařů je pak dle návrhu usnesení (.pdf, str. 2) skutečně ohraničená maximální dobou trvání 90 dnů a celkovým počtem 300 osob.

SPD tuto podobu návrhu kritizovala ve svém stanovisku a Tomio Okamura také dříve v den rozhovoru v příspěvku na svém facebookovém profilu uvedl: „Vláda nám nepředložila ani informace, jaké u nás budou mít vojáci konkrétní úkoly, komu budou podléhat cizí vojenští zdravotníci NATO po velitelské stránce, od kdy a do kdy a kde budou vykonávat a jaké druhy činností. Klademe si také otázku: Proč 28 konkrétním osobám nevydá přímo Ministerstvo zahraničí krátkodobá víza, ale žádá se touto plošnou formou? Kdo budou Ti další vojáci do celkového počtu tři sta? A proč to vláda neřeší standardní cestou pomoci civilních specialistů – odborníků?“

Je pravda, že v návrhu usnesení na schválení pobytu vojenských zdravotníků není odůvodněno provedení v podobě vojenské mise. Vláda ani v médiích, ani na svých účtech na sociálních sítích do samotného projednávání návrhu nijak veřejně neodpověděla na otázku, proč neřeší přílet zdravotnických odborníků cestou pracovních víz. Při jednání v Poslanecké sněmovně 27. října pak odpovídali vládní zástupci na tento dotaz poslanci za SPD Radimu Fialovi. To se ovšem dělo až den po zveřejnění rozhovoru na Radiožurnálu, výrok tedy považujeme za pravdivý.

Návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví předložilo Ministerstvo zdravotnictví a vláda jej měla projednávat 4. května 2020, avšak projednávání bodu bylo přerušeno. Novela by umožnila (.doc, str. 5) ministru zdravotnictví zakázat nebo omezit provoz obchodních center, přikázat nošení roušek nebo například regulovat hromadné akce, aniž by k tomuto potřebovala nutné schválení vládou. 

28. dubna na jednání Poslanecké sněmovny Tomio Okamura ve svém projevu řekl: „(…) opatření realizujme bez prodloužení stavu nouze. Jestli je k tomu třeba úprava krizové legislativy, tak ji navrhněte, protože v době nouzového stavu může návrhy zákonů navrhovat do Sněmovny pouze vláda, a mohu slíbit naši podporu k rychlému řešení.“

Žádná novela zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, která by umožnila přijímat přísná protiepidemická opatření bez nutnosti vyhlásit nouzový stav, však poslanci SPD předložena nebyla. Jediná jimi navržená novela tohoto zákona se týká (.pdf, str. 1) letecké bezpečnosti, resp. povinnosti leteckých společností zajistit mezi sedadly dostatek místa pro preventivní cvičení.

Možnost novelizovat zákon o ochraně veřejného zdraví pak SPD podpořilo i ve svém politickém usnesení z 5. května 2020, opět se ale nejedná o žádný, alespoň do určité míry konkrétní, návrh.

Tomio Okamura tedy pouze podpořil případnou snahu posílit pravomoci Ministerstva zdravotnictví v boji s epidemií, nemůžeme ale říci, že by v tomto ohledu cokoliv navrhl, ať už se jedná o návrh zákona předložený v Poslanecké sněmovně či alespoň do určité míry konkrétní návrh zveřejněný např. na webu SPD. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Nejdříve uveďme kontext výroku. Po ověřované části následuje věta „my jsme se ptali, jestli ty dohody jsou uzavřeny, jaké mají přesně, přesně ti vojáci definované úkoly, komu budou ty cizí, cizí vojáci po velitelské“. z toho je zřejmé, že Tomio Okamura nemá na mysli žádnou konkrétní dohodu, pouze popisuje mezinárodní instrumenty, pomocí kterých by se dal pobyt zahraničních vojenských lékařů na našem území regulovat.

Česká republika se obrátila na státy Evropské unie a NATO v souvislosti s poskytnutím pomoci se zvládáním pandemie koronaviru, přičemž zhruba od poloviny října probíhala jednání mezi vicepremiérem Janem Hamáčkem a velvyslancem Spojených států amerických v ČR Stephenem B. Kingem. Během těchto jednání se pak nakonec podařilo vyjednat pomoc v podobě prozatím 28 amerických lékařů, které americká strana nabídla. 

Tomio Okamura zde pravděpodobně hovoří o typu smluv, které by mohly pro pobyt vojenských i civilních zdravotníků na českém území stanovit jasná pravidla. 

Zkratka SOFA představuje zkratku anglického výrazu Status of Forces Agreement, což je do češtiny překládáno jako Dohoda o statusu sil. Ke smlouvě tohoto typu se Česká republika v minulosti přidala například v roce 1996 v rámci „Dohody mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil“. Ta v obecné rovině kromě jiného také říká, že orgány České republiky jsou „oprávněny k výkonu jurisdikce nad příslušníky ozbrojených sil či civilní složky“ v souvislosti s delikty spáchaným na území ČR, které jsou podle našich zákonů trestné.

Co se týče uzavření smlouvy typu SOFA v konkrétním případě pobytu ozbrojených sil cizího státu na našem území, můžeme zmínit smlouvu SOFA (.doc) z roku 2008 mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. Tato smlouva, která vznikla kvůli tehdy plánovanému postavení amerického radaru v Brdech, upravuje i právní postavení ozbrojených sil USA.

Celkem pak obsahuje 34 článků (.doc, str. 2), které mezi stranami vymezují a upravují jednotlivá práva a povinnosti související kupříkladu s bezpečností, pohybem vozidel, celními a daňovými záležitostmi, trestní jurisdikcí či vstupem a pohybem amerického personálu. 

Memoranda o porozumění (Memorandum of Understanding) pak obecně vymezují budoucí směřování jednání či smluv mezi příslušnými stranami. Mezi Českem a USA bylo v minulosti uzavřeno takových memorand hned několik: například o bezvízovém styku, o předcházení nezákonnému obchodu s nukleárním materiálem nebo o spolupráci v oblasti jaderné energetiky. V současné době se Spojenými státy takové memorandum uzavřeno nebylo. 

V minulosti bylo memorandum o porozumění v souvislosti s pobytem cizích ozbrojených sil uzavřeno například s Velkou Británií, k němuž došlo v roce 2000. Konkrétně se jednalo o Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o zřízení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice. Jeho znění pak bylo poupraveno v roce 2007 a v roce 2016 s cílem pokračovat v úspěšné spolupráci. 

Smlouvy typu SOFA a MoU tedy mohou upravovat pravidla pobytu cizích ozbrojených sil na našem území. Česká republika již s některými státy podobné smlouvy uzavřela a jejich uzavření by v obecné rovině bylo možné také v případě pobytu 28 amerických zdravotníků, o jejichž pomoci hovoří Tomio Okamura. Z těchto důvodů proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ostrov Kypr je v současnosti rozdělen – jižní část tvoří mezinárodně uznávaná Kyperská republika, severní část ovládá tzv. Severokyperská turecká republika (.pdf, str. 3).

V roce 1974 proběhl na Kypru státní převrat, který měl za cíl svrhnout tehdejší vládu a prosadit připojení ostrova k Řecku. Turecko reagovalo invazí na severní část ostrova. V roce 1983 byl vyhlášen Severní Kypr jako samostatný stát, který ovšem uznává pouze Turecko. Mezinárodní komunita jej považuje za území nezákonně okupované tureckou armádou.

Vztah mezi Řeckem a Tureckem je dlouhodobě napjatý. V poslední době se ještě vyostřil kvůli nalezištím ropy a zemního plynu ve východním Středomoří. Turecko žádá větší práva v oblasti Středozemního moře, současné rozdělení vlivu považuje za nespravedlivé a v rámci své nové doktríny „Modrá vlast“ usiluje o větší námořní sílu a o přístup k podmořským nalezištím.

K vojenskému útoku dosud nedošlo, Turecko ovšem hrozí použitím vojenské síly, pokud Řecko a mezinárodní společenství nebudou brát jeho požadavky vážně. Do oblasti vysílá průzkumné i vojenské lodě, na Severním Kypru probíhají vojenské manévry. Řecko reaguje posilováním vlastní armády.

I přesto, že k fyzickému útoku prozatím nedošlo, obrazně se tato situace, kdy Turecko vystupuje vůči Řecku agresivně, dá popsat slovem „útočí“. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Evropská komise zaslala reakci na české stanovisko k auditu ohledně možného střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Evropská komise v této reakci podle serveru Neovlivni.cz i nadále uvádí, že je český premiér ve střetu zájmů.

Ministerstvo pro místní rozvoj uvedlo, že obsah tohoto vyjádření Evropské komise je stále důvěrný.

Evropská komise se možnému střetu zájmů Andreje Babiše věnovala již v minulosti. V listopadu 2019 poslala Ministerstvu pro místní rozvoj audit, který se zabýval čerpáním evropských dotací a který potvrdil Babišův střet zájmů. Podle auditu Andrej Babiš stále kontroluje Agrofert prostřednictvím svěřenských fondů.

Audit taktéž dospěl k závěru, že Andrej Babiš „porušuje český zákon o střetu zájmů“, konkrétně § 4c.

Druhý audit se zabývá čerpáním a přidělováním zemědělských dotací. Taktéž konstatuje, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů. Audit by ovšem měl být dokončen až v únoru 2021.

Europoslanci z Výboru Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu doporučili rezignaci, prodání Agrofertu, nebo ukončení čerpání dotací, jestliže se střet zájmů potvrdí.

Agrofert zaslal Evropskému parlamentu dopis, ve kterém odmítá, že by byl Andrej Babiš ve střetu zájmů. V červnu 2020 pak Evropský parlament přijal usnesení, ve kterém kritizuje Babišův možný střet zájmů. V usnesení stojí, že jedním ze způsobů, jak může český premiér údajný střet zájmů vyřešit, je vzdát se „svých ekonomických zájmů k daným podnikatelským subjektům“.

Druhá část tweetu týkající se toho, že premiér Babiš musí prodat Agrofert a že dotace Agrofert získává na úkor poctivých, se pak dá chápat i jako názor, resp. výzva Ivana Bartoše směrem k premiérovi, a proto ji neověřujeme.

Superhrubá mzda je chápána jako hrubá mzda zaměstnance navýšená o pojistné (jak zdravotní, tak sociální), které odvádí zaměstnavatel, a představuje základ daně. Tento způsob zdanění byl zaveden (.doc, str. 180) v roce 2008 vládou Mirka Topolánka v rámci reformy veřejných financí a je zakotven v zákoně č. 586/1992 Sb. V roce 2011 došlo ke schválení daňové reformy, kterou se měla rušit superhrubá mzda (.pdf, str. 163), ale s odkladem účinnosti do roku 2015. Tehdejší vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL však tuto reformu zrušila a superhrubá mzda tak zůstala zachována.

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní, vláda předložila Sněmovně 24. června 2020. Pozměňovací návrh číslo 6592 (.doc) předložený 26. října 2020 Andrejem Babišem obsahuje zrušení superhrubé mzdy (.doc, str. 2, 9). Zahrnuje pak zdaňování hrubé mzdy zaměstnanců sazbou 15 % a v případě, že je základ daně vyšší než 48násobek průměrné mzdy (tedy zhruba 140 000 korun měsíčně), sazbou 23 % (str. 3, 10). Dle odůvodnění návrhu tak dojde k tomu, že poplatníci „si v důsledku zrušení superhrubé mzdy a změny sazeb polepší a dojde u nich ke snížení daňového zatížení“ (.doc, str. 8). 

Pozměňovací návrh zmiňuje (.doc, str. 6) také změnu zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, která umožňuje navyšovat saldo státního rozpočtu o alespoň 0,5 procentního bodu ročně, podle současné úpravy se přitom mělo saldo naopak 0,5 procentního bodu ročně snižovat:

㤠10a

(1) Ministerstvo stanoví částku celkových výdajů sektoru veřejných institucí pro rok, na který se předkládá návrh státního rozpočtu, na základě salda, které je vždy meziročně vyšší alespoň o 0,5 procentního bodu.

(2) V roce 2021 použije ministerstvo pro účely stanovení celkových výdajů sektoru veřejných institucí na rok 2022 saldo pro rok 2021, které prognózuje nejpozději v září roku 2021, zvýšené o 0,5 procentního bodu. Ustanovení § 9 se nepoužije.“

V důvodné zprávě Andrej Babiš uvádí: „V souvislosti s touto změnou se taktéž dočasně rozvolňují pravidla rozpočtové odpovědnosti veřejných institucí podle zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, což umožní zvýšení deficitu státního rozpočtu v letech, kdy bude uvedené snížení daně z příjmů zavedeno.“ (.doc, str. 7)

Turecko vstoupilo do NATO 18. února 1952 společně s Řeckem, v rámci prvního rozšiřování Severoatlantické aliance.