Přehled ověřených výroků

Předně uveďme kontext tohoto výroku. Andrej Babiš ve svém videu mluví o tzv. maastrichtských konvergenčních kritériích, která mají zavazovat státy eurozóny. Mezi tato kritéria pak má patřit i podmínka, podle které mají tyto státy udržovat výši svého dluhu pod 60 % HDP.

Je pravdou, že podmínkou členství v eurozóně je splnění tzv. „konvergenčních kritérií“. (Kritérium, o kterém je ve výroku řeč, je, že podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60 %, ledaže by se tento poměr dostatečně snižoval a blížil se uspokojivým tempem k referenční hodnotě.)

Konvergenční kritéria jsou ekonomické a právní podmínky, které byly dohodnuty v Maastrichtské smlouvě. Členské státy mají povinnost euro po splnění uvedených kritérií přijmout a připojit se tak k eurozóně. V Maastrichtské smlouvě (resp. dnes v Smlouvě o Evropské unii (.pdf) a Smlouvě o fungování Evropské unie) není přesně stanoveno, kdy má který stát euro přijmout. Záleží tedy na každém z nich, aby si vypracoval svou vlastní strategii, která mu dopomůže uvedené podmínky splnit a euro přijmout. 

Tyto podmínky jsou známy rovněž jako „maastrichtská kritéria“. Sledována jsou čtyři ekonomická kritéria: kritérium cenové stability, kritérium dlouhodobých úrokových sazeb, kritérium kurzové stability, kritérium udržitelnosti veřejných financí.

Jedním z kritérií udržitelnosti veřejných financí je, že podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60 %, ledaže by se tento poměr dostatečně snižoval a blížil se uspokojivým tempem k referenční hodnotě.

Pro členy eurozóny je pak namísto maastrichstkých kritérií (které se uplatní jen při vstupu do eurozony) závazný Pakt o stabilitě a růstu ve svém kodexu chování (code od conduct) specifikuje, že členské státy by neměly (.pdf str. 4) přesahovat hranici 60 % poměru veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu (HDP) a pokud hranici překračují, tak by se k ní měly svým chováním usilovně blížit. 

Podobné pravidlo je obsaženo i v nařízení Rady č. 1466/97, které je součástí tzv. Paktu stability a růstu, který mimo jiné upravuje i rozpočtové povinnosti států eurozóny. Z článku 5 tohoto nařízení pak můžeme vyčíst, že státy eurozóny mají držet výši svého státního dluhu pod 60 % HDP. Pokud však tento poměr dlouhodobě překračují, opět to neznamená automatické porušení Paktu, pokud tyto státy snižují svůj dluh, a to alespoň o 0,5 % HDP ročně. Obsahově je tedy povinnost pro státy eurozóny stejná, jako povinnost stanovená v tzv. maastrichtských konvergenčních kritériích.

Země, které tvoří eurozónu, jsou Rakousko, Belgie, Kypr, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko.

Pravda je, že Německo tuto hranici splňuje. Není ale pravda, že ostatní státy toto kritérium nesplňují. Estonsko, Lucembursko, Litva, Lotyšsko jsou hluboko pod touto hranicí. Kritérium splňuje i Malta, Slovensko, Nizozemsko, Irsko a Finsko.

Nad je pouze Řecko, Itálie, Portugalsko, Belgie, Francie, Kypr, Španělsko, Rakousko a Slovinsko. Jak ale plyne z grafu či dalších dat Eurostatu, v Řecko, Rakousko či Slovinsko svůj dluh v posledních letech snižují, což je v souladu s povinnostmi dle Paktu stability a růstu.

Český veřejný dluh se v souladu s výrokem pohybuje kolem 30 % HDP. Jak je patrné z následujícího grafu, jedná se o jednu z nejnižších hodnot mezi členskými zeměmi EU.

Zdroj: Eurostat

Z grafu lze vyčíst, že dluhy některých zemí jako je např. Řecko (ve výši 181 % HDP), Itálie (132 % HDP), ale také Francie (98 % HDP) několikanásobně překračují míru zadlužení ČR. Česko patří spolu s Bulharskem, Lucemburskem a Estonskem mezi nejméně zadlužené země EU.

Podle dat Eurostatu tedy český státní dluh v roce 2018 činil 32,7 % HDP. Podle Ministerstva financí dosahoval státní dluh v roce 2018 ještě nižší hodnoty, a to 30,5 % HDP, a v průběhu roku 2019 se pak snížil na 29 %.

Evropská komise chce na obnovu ekonomiky po epidemii koronaviru členským státům rozdělit 750 miliard eur. Česká republika by měla dle ČTK z rozpočtu získat necelých 20 miliard. Dle dat Komise (.pdf, str. 51) by to však mělo být jen 11,3 miliardy eur.

Podle dokumentu, který má k dispozici ČTK, by největšími příjemci pomoci měly být nejzasaženější jihoevropské země Itálie a Španělsko, pro které komise předpokládá více než třetinu celého balíku.

Kritérii k rozdělování přímých grantů jsou podle komise mimo jiné hrubý domácí produkt na obyvatele či nezaměstnanost. „Systém (přidělování) bude zvláště příznivý pro státy nejzasaženější krizí, především pro ty s nízkou úrovní příjmů na obyvatele a vysokou nezaměstnaností,“ uvedla komise v podrobnostech k plánu. Dle Financial Times pak mají být rozdělované prostředky alokované na základě kritérií HDP, HDP na hlavu a nezaměstnanosti za roky 2015–2019. Jedním z kritérií, především pro výplatu 50 miliard eur z balíčku Next Generation EU, by pak měla být i zmiňovaná nezaměstnanost mladých.

Premiér Andrej Babiš má pak výhrady ke kritériím rozdělení částky. Zásadně odmítl například to, aby ve vzorci hrála velkou roli nezaměstnanost. Unijní státy, kterým se daří držet i v krizi nízkou nezaměstnanost, by za to podle něj neměly být sankcionovány.

Česká republika má dlouhodobě nejnižší míru nezaměstnanosti v EU. Tuto pozici si udržuje několik posledních let a nejnižší míru nezaměstnanosti mezi zeměmi EU měla Česká republika i na počátku roku 2020. V případě nezaměstnanosti mladých (Age class – Less than 25 years) od 25 let má pak ČR po Německu druhou nejnižší míru nezaměstnanosti.

Je tedy zřejmé, že pokud bude jedním z kritérií rozdělování pomoci zemím zasaženým pandemií koronaviru míra nezaměstnanosti, získá Česká republika menší balík peněz. Lze tedy říci, že zařazením tohoto kritéria bude znevýhodněna. Vzhledem k tomu, že se Česká republika nachází v žebříčku HDP na obyvatele na 14. místě mezi zeměmi EU, zařazení tohoto kritéria nebude pro Českou republiku tak negativní jako zařazení kritéria míry nezaměstnanosti.

Na úvod vysvětleme, proč se v ověření zabýváme pouze částí delšího a vzájemně sovisejícího výroku ("Dali jsme lidem práci, jsou tu investoři, mají dobré podmínky. Je tady stabilní podnikatelské prostředí, nízké daně.") premiéra Babiše. Předně není zřejmé, koho premiér má na mysli, když říká, že „jsme dali lidem práci“, dále tvrzení „jsou tu investoři“ považujeme v otevřené ekonomice za notorietu, která nevyžaduje ověřování. Pojem „stabilní podnikatelské prostředí“ lze také vnímat z různých úhlů pohledu, zejména v kontextu daňového zatížení, a tak jej níže nehodnotíme.

Na základě dat statistického úřadu Eurostat je nejvyšší daňové zatížení (daně a sociální příspěvky) ve Francii (48,4%). Nejnižší naopak v Irsku (23%). V ČR je tato hodnota ve výši 36,2%. I tak se ovšem řadí k podprůměrným hodnotám, jelikož evropský průměr činí 40,3%. Podobná čísla pak poskytuje i publikace Taxation trends in the European Union (.pdf, str. 168) vypracovaná Komisí.

Zdůrazněme však, že Andrej Babiš mluví o daních jako celku, a v tomto kontextu tedy jejich výši ověřujeme. Není ale vyloučeno, že zatímco celková míra zdanění je nízká, určité oblasti jsou zdaněny naopak nadprůměrně. Takovou oblastí je např. zdanění práce. Naopak nízce jsou zdaněny příjmy z podnikání.

Zdanění podnikových zisků je vůbec jedno z nejnižších ze států OECD (průměr OECD = 23,6%, ČR = 19%). Podobně je na tom také zdanění příjmů fyzických osob.

Podle datové analýzy Doing bussines má ČR, co se týče snadnosti splácení daní, jakožto ekonomického ukazatele, index 81,4 a je tak na o něco horší pozici, než průměr EU. Vypočtený index zahrnuje zahrnuje (.pdf, str. 41) faktory jako je čas strávený daňovou administrativou, doba, za kterou se subjektu vrátí splacená DPH a index celkové daňové zátěže.

Andrej Babiš mluví o článku v Hospodářských novinách v souvislosti s českou kritikou chystané unijní pomoci státům zasaženým koronavirem. Dle Andreje Babiše je tento článek lživý, neboť tvrdí, že Česko společně s Maďarskem jsou jedinými zeměmi, které odmítají unijní pomoc. Podle něj to naopak odmítají i další státy.

Článek z Hospodářských novin „Babiš a Orbán společně proti Bruselu: Česko a Maďarsko jako jediné rovnou odmítly plán Evropské komise na oživení ekonomiky” ale nezastírá, že plán Evropské komise nepodporují i jiné státy EU. Pouze deklaruje, že stanoviska jiných států nejsou tak rozhodná jako v případě ČR a Maďarska. Ostatní státy jako Nizozemsko, Rakousko, Švédsko, Dánsko (tzv. „Frugal four“) totiž svůj postoj stále zvažují. K plánu ovšem přistupují s jistou mírou skepse.

„Já nejsem ochoten ručit za dluhy jiných států, když byly nezodpovědný. Proč bych to měl dělat?“ vyjádřil se k plánu EU český premiér Andrej Babiš. Vadí mu tak skutečnost, že podle něj nebudou finanční prostředky rozděleny na základě škod způsobených koronavirem. Dále mu vadí, že jedním z kritérií má být i míra nezaměstnanosti.

Maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi zase vadí, že chudší státy mají financovat státy vyspělejší a bohatší. „Financovat bohaté penězi chudých není dobrý nápad,“ uvedl Viktor Orbán pro Rádio Kossuth.

Oba tyto státy jsou ovšem ochotny jednat v rámci V4. Na Evropské radě poté mají v plánu představit společné stanovisko.

Státům „Frugal four“ především vadí způsob, jakým by měly být finance rozděleny. Respektive to, že dvě třetiny finančního balíčku 750 mld. eur, které by si EU vypůjčila na finančním trhu a ručily by všechny státy EU, mají být rozděleny prostřednictvím přímých plateb.

„Jsme proti transakcím mezi státy a jsme proti sdílení dluhu,“ uvedl mluvčí dánské vládní Sociálně demokratické strany. Zároveň však dodal, že chtějí být solidární vůči ostatním zemím a pomoct opět nastartovat ekonomiku států jižní Evropy. Stejné stanovisko zaujímá i Nizozemsko a Švédko, které kritizuje vysokou částku, která má být rozdělena na základě přímých plateb. Rakouský ministr financí balíček označil za neakceptovatelný, a to z důvodu vysokého zatížení rakouských daňových poplatníků. Dříve však uvedl: „Aby se naše ekonomika rozpohybovala, je také nutné pro exportně orientovanou ekonomiku, jako je ta naše, aby se ekonomiky v našem okolí obnovily. Proto budeme samozřejmě jako solidární partneři spolupracovat na obnově.“

Rozdíl mezi ČR, Maďarskem a na druhé straně Nizozemskem, Dánskem, Rakouskem a Švédskem je ten, že státy „Frugal four“ disponují větší ochotou pomoct státům postižených koronavirem. Zatímco tedy státům „Frugal four“ vadí především poměr přímé pomoci a úvěrové pomoci, Česko společně s Maďarskem mají k celému plánu mnohem závažnější připomínky, které se týkají např. i samotných kritérií určujících výši pomoci. „Je potřeba ekonomický růst a konkurenceschopnost podpořit v celé EU,“ uvedl Andrej Babiš pro ČTK, jako kritiku, že v současné době je pomoc příliš zamířena zejména na nejvíce zasažené státy.

Zdeněk Bakala je vlastníkem vydavatelského domu Economia, který vydává nejen Hospodářské noviny, ale také týdeník Respekt, Ekonom a další.

Závěrem dodejme, že nehodnotíme, zda článek v Hospodářských novinách je lživý, tedy jestli autor záměrně podává nepravdivé informace. Posuzujeme pouze to, zda článek obsahuje (ne)pravdivé informace.

Evropská komise představila 27. května plán na obnovu evropské ekonomiky po koronavirové krizi. Program Next Generation EU má zvýšit rozpočet EU na období 2021–2027 o částku 750 miliard EUR. Z toho 500 miliard EUR, které si EU plánuje půjčit na finančních trzích, bude rozděleno prostřednictvím přímých dotací a zbylých 250 miliard EUR bude použito jako úvěr. Nejvíce mají z těchto financí čerpat Itálie a Španělsko, kterým má být poskytnuto 313 miliard EUR. Česká republika by pak měla dostat 19,2 miliard EUR. Tento návrh musí schválit státy EU jednomyslně.

Proti plánu Evropské komise se zatím nejtvrději ohradila Česká republika a Maďarsko. Negativně se vyjadřují i státy patřící do tzv. „Frugal Four“ skupiny. Dánsko, Nizozemsko, Rakousko a Švédsko. Tyto státy mají k plánu výhrady vůči příliš velkému objemu prostředků, který má být alokován prostřednictvím přímých plateb. Obecně však tyto státy (Dánsko, Nizozemsko, Rakousko a Švédsko) vyjadřují snahu být solidární vůči státům postiženým koronavirovou krizí. Finsko se rozhodlo návrh EU nepodpořit. Toto prohlášení ovšem vydalo až 4. června. V době, kdy Andrej Babiš zveřejnil video „Evropský rozpočet a já“ (31. května), Finsko zatím nemělo k plánu EU vyjasněný postoj. Tamní ministryně pro evropské záležitosti pouze k plánu Evropské komise uvedla, že množství peněz vyhrazených na přímé platby překonalo jejich očekávání, ale počká si na další detaily. Ministryně vnitra z koaliční Strany zelených dodala, že její strana plán Komise vnímá pozitivně.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, a to právě kvůli pozici Finska, které mělo v době uveřejnění videa nevyjasněný postoj a plán odmítlo až o 4 dny později.

Je zároveň důležité upozornit, že graf (mapa), který Andrej Babiš ukazuje a komentuje ve facebookovém videu „Evropský rozpočet a já“, (11:30) se liší od grafu, který později sdílel samostatně s popisem „Z videa o evropském rozpočtu“. Zde je především odlišná pozice Finska (ve videu označen jako stát s negativním postojem a na samostatné fotce zaujímá nejasný postoj) a Maďarska (ve videu nejasný postoj a na fotografii záporný postoj).

Premiér Andrej Babiš s velkou pravděpodobností ukazuje tweet politického analytika Pietera Cleppeho, ve kterém je zobrazeno, jaká by měla být celková finanční bilance jednotlivých států EU při čerpání prostředků z Fondu obnovy podle návrhu Evropské komise. V daném tweetu je totiž zobrazována stejná tabulka, kterou Andrej Babiš ukazuje těsně před tím, než na kameru ukáže i vytištěný tweet:

Údaje v tabulce (.pdf, str. 51) vychází z dokumentu Evropské komise Identifying Europe's recovery needs, podle kterého je Česko v případě ekonomické pomoci v koronavirem zasažených zemích skutečně čistým plátcem. Samotný tweet, na který premiér Babiš odkazuje, pak vypadá takto:

Podle tabulky by měla patřit Česká republika společně s Německem, Rakouskem a dalšími státy mezi čisté plátce v rámci nově navrhovaného Fondu obnovy. Dle propočtu by Česká republika tedy měla zaplatit o 600 milionů eur víc, než kolik do daného fondu odvede. Jak však informuje týdeník Respekt: „Jedná se ale pouze o bilanci týkající se jednorázové pomoci na boj s koronavirem. Kromě toho bude Česko ze společného evropského rozpočtu v příštích sedmi letech nadále dostávat o desítky miliard korun ročně víc, než kolik do něj uhradí.“

Návrh také bude muset být schválen (.pdf, str. 17) Evropským parlamentem a Radou.

Andrej Babiš hovoří o rozpočtovém plánu Evropské komise, který vypracovala na konci května. Ten počítá s fondem Next Generation EU v hodně 750 miliard eur na oživení ekonomiky po koronavirové krizi. Je vypracovaný jako součást víceletého finančního rámce plánovaného na období 2012–2027. Přibližně dvě třetiny financí z tohoto fondu by měly být poskytnuty členským státům jako nevratné granty, jedna třetina pak jako výhodné půjčky.

Přelomový je tento návrh v tom, že si EU chce poprvé peníze sama půjčit na finančním trhu proti zárukám z unijního rozpočtu. To znamená, že za tuto půjčku budou ručit všechny členské státy Unie. V současné době se počítá s tím, že by Česká republika měla z tohoto fondu získat téměř 20 miliard eur, tedy cca 550 miliard korun, částečně na půjčkách, částečně v nevratných grantech.

Podle oficiálních dokumentů Evropské komise (.pdf) za předpokladu, že se veškeré finance z grantu budou rozdělovat podle stejného klíče, 50,6 % peněz by měly získat státy s podprůměrným HDP v rámci EU a vysokým zadlužením (str. 42). Státy, které spadají do této skupiny, jsou Řecko, Itálie, Španělsko, Kypr a Portugalsko (str. 51). Toto dělení vychází z předpokladu, že pro celou Evropskou unii je výhodné snižovat dluh nejvíce zadlužených států a předejít tak podobné situaci, která vznikla v rámci dluhové krize eurozóny v minulosti (str. 46, 53).

Více než třetinu peněz z fondu by tak měly získat právě Itálie a Španělsko – Itálie 173 mld. eur, Španělsko 140 mld. Lze tak dovodit, že právě těmto státům je plán Komise „šitý na míru“ v tom smyslu, že jim přiznává největší část pomoci. U těchto států Evropská komise předpokládá největší postižení krizí, ať už z důvodu již stávající horší ekonomické situace, tak z důvodu převahy postižených odvětví – jako např. turistického ruchu.

Itálii i Španělsko lze označit za méně rozpočtově zodpovědné státy Evropské unie, oba dva dlouhodobě pracují se schodky státního rozpočtu (viz grafy níže). V porovnání s nimi např. Česká republika 4 poslední roky hospodařila s přebytkem rozpočtu, Německo pracuje s vyrovnaným či přebytkovým rozpočtem už od roku 2012.

Bilance státního rozpočtu Itálie

Zdroj: Trading Economics

Bilance státního rozpočtu Španělska 

Zdroj: Trading Economics

Jak lze vidět v grafu níže, tyto státy mají také v porovnání se zbytkem států Evropské unie vyšší vládní dluh vyjádřený v % HDP. Itálie zaujímá hned druhé místo za Řeckem, Španělsko páté. Stejně tak vysoký vládní dluh mají i Portugalsko a Kypr, státy, které podle alokačních klíčů fondu Next Generation EU spadají do stejné skupiny.

Itálie také vynakládá poměrně vysoké částky na důchody, Španělsko má také poměrně vysoké náklady. Podle posledních dostupných dat Eurostatu z roku 2017 (viz graf níže) Itálie vynakládala na důchody 15,8 % svého HDP, což byla opět po Řecku druhá nejvyšší částka v Evropě. Španělsko na důchody využilo 12,4 % svého HDP, a řadí se tak stále do první poloviny států. Česká republika na své důchody využila 8,3 % HDP.

Podstatným aspektem je ale také to, jaký je v zemi věk odchodu do důchodu a jaké procento populace důchodci zaujímají, a tedy mezi kolik lidí se důchod rozděluje. Itálie a Řecko jsou na prvních příčkách grafu, ale zároveň mají v Evropě jedny z nejstarších populací, a tak největší podíl seniorů ve společnosti. Dále například Irsko sice vynakládá nejmenší % z HDP na důchody, zároveň má 3. nejvyšší průměrný důchod v EU (.pdf, str. 8). To je způsobené ale i tím, že mají naopak nejmenší procento seniorů. V neposlední řade je nutné si uvědomit rozdílnost důchodových systémů v jednotlivých státech.

Absolutní výši důchodů v jednotlivých státech ovlivňuje zejména cenová hladina, a tím pádem výše průměrné mzdy. V České republice v roce 2017 byl průměrný měsíční starobní důchod 11 866 Kč. V Itálii důchodce ve stejném roce získal měsíčně průměrně 1491 €, tedy při tehdejším kurzu 1 € = 25,54 Kč získal 38 080 Kč. Ve Španělsku si důchodci přišli na 23 497 Kč (920 €), v Řecku na 18 440 Kč (722 €). Tyto státy, které lze označit za rozpočtově nezodpovědné, tedy skutečně svým důchodcům vyplácejí až několikanásobně vyšší důchody. 

Několikanásobně vyšší důchody ale svým občanům vyplácejí i státy, které jsou jinak rozpočtově velmi zodpovědné, jelikož výše důchodů se odvíjí zejména od cenové hladiny v dané zemi. Například Švédsko má jen o něco málo vyšší státní dluh ku HDP než Česká republika, ale svým občanům v roce 2017 vyplácelo průměrný měsíční důchod 30 239 Kč (1 184€). Ve Finsku průměrný důchod dosahoval celých 42 396 Kč (1 660 €), ale ukazatel dluhu ku HDP má Finsko podobně veliký jako rozpočtově zodpovědné Německo.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož Evropská komise plánuje více než třetinu celkového objemu peněz rozdělit mezi Itálii a Španělsko, navíc tyto státy jsou zahrnuty do skupiny, které je přiznán propočně vyšší podíl pomoci. Můžeme tedy premiéru Babišovi dát za pravdu, že plán obnovy Next Generation je „šitý na míru“ právě těmto státům v tom smyslu, že je při rozdělování prostředků upřednostňuje. Stejně tak je pravdou, že jak Itálie, tak Španělsko vyplácí řádově až násobně vyšší důchody.

Podle odhadu Českého statistického úřadu, který byl zveřejněn 15. května, došlo v prvním čtvrtletí letošního roku skutečně k poklesu HDP České republiky, a to o 3,6 % ve srovnání s minulým čtvrtletím. Ve srovnání s prvním čtvrtletím loňského roku se pak jednalo o pokles o 2,2 %.

Mírně odlišné údaje uvádí ve svém odhadu Česká národní banka. Podle ní došlo také k poklesu HDP, ale o něco méně, než uvádí Český statistický úřad. Podle ČNB došlo k poklesu mezičtvrtletně o 3,3 % a meziročně o 2 % HDP.

Ve výroku Andrej Babiš užívá starého označení aktuálně platné Smlouvy o fungování Evropské unie. Lisabonská smlouva změnila název Smlouvy o založení Evropského společenství na již zmíněnou Smlouvu o fungování Evropské unie. V tomto případě se jedná jen o drobnou chybu, premiér Babiš navíc správně cituje článek 311, který se nachází ve Smlouvě o fungování EU (SFEU):

„Článek 311

Unie si zajistí prostředky nezbytné pro dosažení svých cílů a pro úspěšné provádění svých politik.

Rozpočet je financován plně z vlastních zdrojů; jiné příjmy tím nejsou dotčeny.“

V souladu s výrokem si Evropská unie dříve nepůjčovala, neboť kromě toho, že dle čl. 311 SFEU Unie hospodaří jen s vlastními zdroji, dle článku 125 SFEU „Unie neodpovídá za závazky ani nepřebírá závazky ústředních vlád, regionálních nebo místních orgánů nebo jiných veřejných orgánů, jiných veřejnoprávních subjektů nebo veřejných podniků kteréhokoli členského státu, pokud se nejedná o vzájemné finanční záruky pro společné uskutečňování určitého záměru.“ Dále dle článku 310 SFEU „musí být rozpočet EU vyrovnaný co do příjmů a výdajů“. Z těchto norem primárního práva EU plyne zákaz půjček EU, které by nepříznivě ovlivnily vyrovnaný rozpočet EU, či zákaz půjčky pro zajištění financování členských států, za kterou ručí EU (EU nepřebírá závazky členských států).

Evropská unie jako celek se tedy zadlužovat prozatím nemůže. To však neplatí pro Evropskou investiční banku (EIB), která úvěr využívá k plnění svých úkolů. Z kontextu výroku je nicméně patrné, že Andrej Babiš hovoří o půjčkách EU jako celku a nehovoří o EIB, která je obdařena vlastní právní subjektivitou:

• „Článek 308 SFEU
  Evropská investiční banka má právní subjektivitu.“
   
• Protokol (č. 5) SFEU O statutu Evropské investiční banky
  „Článek 20
  1.   Banka si prostředky potřebné k plnění svých úkolů půjčuje na kapitálovém trhu.
  2.   Banka si může půjčovat na kapitálových trzích členských států v rámci právních předpisů upravujících tyto trhy.
  Příslušné orgány členského státu, na který se vztahuje výjimka ve smyslu čl. 139 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, mohou odmítnout souhlas jen tehdy, hrozí-li kapitálovému trhu tohoto státu vážné poruchy.“

Evropská komise je způsobilá k vypůjčování si jménem EU z kapitálových trhů na financování úvěrových programů, které mají zajistit pomoc zemím v nouzi. Mezi úvěrové programy patří pomoc s platební bilancí, evropský mechanismus stability a finanční pomoc státům mimo EU. Pomoc je poskytována zejména z důvodu provázanosti ekonomik států, a tedy případného negativního dopadu nefunkční ekonomiky postiženého státu. V těchto případech tedy Komise funguje jen jako jakýsi prostředník mezi kapitálovými trhy a členským státem, kdy tyto prostředky nejsou využívány na financování chodu Unie, ale jsou poskytnuty, opět jako úvěr, členskému státu. Naproti tomu v případě financování programu Next Generation EU mají být prostředky použity právě i na financování chodu Unie, resp. na financování dotací členským státům.

Z výše popsaných důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.