Přehled ověřených výroků

Europoslankyně Maxová ve znění výroku uvádí příklady své kritiky vůči hnutí ANO. Zmiňuje převážně výroky typu „nemá nám co tady povídat do toho”, které v podobném smyslu často využívá premiér Andrej Babiš, např. ve své reakci na audit k dotacím pro Agrofert uvedl, že: „je nelogické, aby Brusel vykládal české zákony.” V reakci na migrační kvóty například uvedl: „jsme tak stabilní a bezpečná země, že se ostatní státy od nás můžou učit. Ne nám kecat do našich věcí.” Proti migračním kvótám a obecně přijímání uprchlíků a migrantů premiér Babiš vystupuje dlouhodobě. Dále o rezoluci Evropského parlamentu (EP) prohlásil, že vytváří politický a mediální tlak na český justiční systém a vměšuje se do vnitřních záležitostí. Proti europoslancům pak dokonce směřoval velmi kritický e-mail, který byl zaslán z e-mailové adresy premiéra Babiše.

Kritiku EU podobně pronesla například i ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, která v reakci na rezoluci EP uvedla, že se Evropský parlament vměšuje do záležitostí ČR a jeho vyjádření jsou za hranou. Podle rezoluce premiér Babiš zpochybňuje nezávislý výkon své funkce, neboť se podílí na rozhodování o penězích z unijního rozpočtu a zároveň ovládá holding Agrofert. Rezoluce vyzývá Evropskou komisi k nulové toleranci vůči střetům zájmů a české úřady k tomu, aby vytvořily spolehlivý systém jejich odhalování a potírání.

Proti této kritice se ohradil předseda Evropského parlamentu David Sassoli, který připomněl, že úkolem EP je kontrola hospodaření s rozpočtem EU, do kterého přispívají všechny unijní země. Jejich zástupci v EP mají tedy právo vědět, jak se s jejich financemi nakládá.

První čtení novely zákona o státním rozpočtu na rok 2020 bylo zahájeno 23. června 2020, návrh byl však ve Sněmovně předložen již 9. června. O týden později pak komplexní pozměňovací návrh předložil premiér Babiš. Právě tento návrh, z dílny Ministerstva financí, blíže rozpracovává, na co budou navýšené výdaje státního rozpočtu použity.

Zatím nejvyšších hodnot dosahovaly kapitálové výdaje v roce 2015, kdy dosáhly částky 175,7 mld. Kč (.pdf, str. 8). Při porovnání údajů Ministerstva financí o výši kapitálových výdajů v minulosti (údaje za rok 2000 a 2001, 2002 a 2003, 2004 a 2005, 2006 a 2007, 2008 a 2009, 2010 a 2011, 2012 a 2013, 2014 a 2015, 2016 a 2017, 2018 a 2019) je zřejmé, že navržená výše kapitálových výdajů novelou státního rozpočtu pro rok 2020 je skutečně rekordní. Údaje z let 1993–1999 se nám nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů dohledat, avšak vzhledem k celkové výši rozpočtu např. v roce 1999 (.pdf, str. 1), která byla ve srovnání s dneškem třetinová, je velmi pravděpodobné, že tehdejší kapitálové výdaje nedosahovaly dnešní výše.

Současný schválený rozpočet 2020 počítá s celkovými výdaji 1 728,2 mld. Kč. Z toho 144,9 mld. Kč tvoří kapitálové výdaje. Nově navrhovaná novela pak počítá s celkovými výdaji ve výši 1 864,8 mld. Kč. 

Nejvýrazněji by se v rámci kapitálových výdajů mělo investovat do kapitoly Ministerstva dopravy. Konkrétně investicí 20 mld. Kč pro SFDI na výstavbu silnic a dálnic a další 4 mld. Kč jako podpora investování na úrovni krajů. Dále se jedná o investice v oblasti Ministerstva zemědělství (.docx, str. 3; vodní hospodářství – 2,6 mld. Kč), Ministerstva životního prostředí (vodohospodářské projekty – 2 mld. Kč), Ministerstva pro místní rozvoj (rekonstrukce nebo oprava obecního nebo krajského majetku + investice do majetku obcí a krajů – 4,3 mld. Kč), Ministerstva kultury (.docx, str. 1; investice do kulturních zařízení – 1 mld. Kč), Ministerstva práce a sociálních věcí (výstavba zařízení sociálních služeb – 400 mil. Kč), Ministerstva zemědělství (posílení programu rozvoje venkva - 3,3 mld. Kč), Správy státních hmotných rezerv (potravinové zásoby – 400 mil. Kč) a Všeobecné pokladní správy (financování oprav a modernizace škol, školek a komunální infrastruktury v menších obcích – 3,8 mld. Kč).

Celkové navržené kapitálové výdaje, které se nám podařilo dohledat, tak dosahují částky 186,7 mld. Kč, což je opravdu historicky nejvyšší částka. Suma „téměř 200 mld.“, kterou ve svém výroku uvádí Alena Schillerová, je tak v rámci námi tolerované nepřesnosti, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Nominálně jsou tedy letošní investice skutečně nejvyšší, pokud bychom však k číslům z let minulých připočítali inflaci, situace se změní. Např. v roce 2015 byla nominální výše kapitálových investic 175,7 miliard korun. Po započítání inflace za rok 2016 (0,7 %), 2017 (2,5 %), 2018 (2,1 %) a 2019 (2,8 %) je hodnota kapitálových investic dokonce 190,3 miliardy korun. Inflace za rok 2020 zatím není známá, predikce Ministerstva financí však hovoří o 3,2 %. Protože ale je současná situace výjimečná, může se reálná hodnota inflace od té predikované značně lišit. Pokud ale započítáme i na rok 2020 predikovanou 3,2% inflaci, je hodnota těchto investic dokonce 196,4 miliard, tedy o cca 10 miliard více, než jsou investice plánované na rok 2020.

V grafu, který je součástí tweetu ministryně Schillerové, se výše kapitálových investic rovná 198 miliardám korun. Jak ministryně došla k této hodnotě se nám bohužel nepodařilo zjistit. Celkově tedy hodnotíme výrok jako zavádějící, neboť investice plánované na rok 2020 jsou nejvyšší pouze nominálně. Po započítání inflace byly investice v roce 2015 vyšší, a to i pokud nebereme v potaz dosud neznámou výši inflace za rok 2020.

Zdali se jedná o jediný způsob, jak rozhýbat ekonomiku, je pak hodnotový soud ministryně Schillerové, a jako takový jej nemůžeme ověřovat.

Ve @snemovna jde o hodně. Poslanci rozhodují o novele rozpočtu, v níž zvedáme investice na téměř 200 mld. Kč. To je bezkonkurenčně nejvíc v historii. Půjdou na dopravní infrastrukturu a další projekty, které mohou hned odstartovat. Jedině tak můžeme ekonomiku zase rozhýbat. pic.twitter.com/WZ1SRY1xd8

— Alena Schillerová (@alenaschillerov) June 23, 2020

Výrok navazuje na otázku moderátora diskuse vztahující se k reakci vlády na chování čínského ambasadora Čang Ťien-mina. Moderátor Moravec uvádí dva konkrétní příklady takového chování, jak jeho vystupování vůči Senátu, tak i k premiérovi Andreji Babišovi.

Komunikací k Senátu se zřejmě myslí dokument vypracovaný čínským velvyslanectvím v Praze, který byl zaslán na Pražský hrad, kde byl následně předán tehdejšímu předsedovi Senátu Kuberovi, a který obsahuje nedoporučení plánované cesty na Tchaj-wan. Ministr Petříček se k tomuto tématu vyjádřil dříve v rozhovoru pro pořad Interview ČT24. Podle jeho slov jednal o dopise na čínské ambasádě jeho náměstek, přičemž během jednání se „jasně ohradil proti formě i obsahu dokumentu“. K samotnému dopisu dále ministr Petříček uvádí, že ač se mu jeho obsah nelíbí, tak nejde o oficiální formu diplomatické komunikace. Fakt, že náměstek ministra zahraničí s čínským velvyslancem skutečně jednal, pak potvrzuje ČTK.

Další schůzkou může být setkání premiéra Babiše a čínského velvyslance Čang Ťien-mina z prosince 2018. Premiér se sešel s čínským velvyslancem za účelem projednat otázku udělení bezpečnostní prověrky pro čínské firmy Huawei a ZTE. Čínské velvyslanectví však po schůzce v tiskové zprávě vydalo dle premiéra nepravdivé prohlášení. Zápis zveřejněný Čínskou ambasádou najdete například zde. V reakci na to premiér prohlásil, že s čínským velvyslancem již jednat nebude a přenechává jednání právě ministru Petříčkovi. Petříček se pak dle médií sešel se zástupci čínského velvyslanectví, kdy tlumočil český postoj a požadoval smazání facebookového příspěvku, ve kterém čínská ambasáda schůzku s premiérem Babišem popisovala. Co se týče pozdějších schůzek, jejichž záznamy se měly objevit v médiích, můžeme zmínit například popis schůzky mezi zástupci Ministerstva zahraničí a čínským velvyslancem ze 6. května, který přinesl Deník N. Předmětem této schůzky byl zejména agresivnější přístup čínské diplomacie vůči Česku, např. ohledně Tchaj-wanu.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť je pravda že vláda, respektive Ministerstvo zahraničí s čínským velvyslancem opakovaně probíralo česko-tchajwanské vztahy nebo dopis doručený Jaroslavu Kuberovi. Zároveň se pak několikrát záznamy z těchto schůzek objevily v médiích.

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích (nikoli vztazích, jak uvádí ministr Petříček) je součástí našeho právního řádu. Upravuje řadu povinností, které se vztahují na jednotlivé diplomaty i na státy, které tyto diplomaty vysílají a přijímají. Diplomaté tak například musí dbát zákonů přijímajícího státu a nesmí se vměšovat do jeho vnitřních záležitostí. Diplomat také nesmí provozovat žádnou činnost nebo zaměstnání, které by vedlo k osobnímu prospěchu.

Klíčový pro hodnocení daného výroku je však článek 9 dané úmluvy. Ten říká, že:

„1. Přijímající stát může kdykoliv a bez povinnosti uvést důvody pro své rozhodnutí oznámit vysílajícímu státu, že šéf mise nebo kterýkoliv člen diplomatického personálu mise je persona non grata anebo že kterýkoliv jiný člen personálu mise je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle okolností buď odvolá tuto osobu anebo ukončí její funkci na misi. Osoba může být prohlášena za non grata nebo za nepřijatelnou předtím, než vstoupila na území přijímajícího státu.

2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene v rozumné době vyhovět povinnosti podle odstavce 1 tohoto článku, přijímající stát může odmítnout uznat dotyčnou osobu za člena mise.“

Vídeňská úmluva tak dává přijímacímu státu výslovně právo oznámit vysílajícímu státu, že odmítá dále uznávat daného diplomata za člena zastupitelské mise (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1964-157#f2703329">článek 43), a to bez udání důvodů. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok ministra Petříčka jako nepravdivý.

Závěrem dodejme, že jednotlivá média se tématu vyhoštění diplomatů jiných států z České republiky opakovaně věnují a upozorňují v této souvislosti zejména na diplomaty Ruska a Číny.

Čínské velvyslanectví předalo v lednu Hradu dokument, v němž hrozilo trestem tehdejšímu předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi a českým firmám v Číně, pokud se uskuteční Kuberova plánovaná cesta na Tchaj-wan. 

Tento výhrůžný dokument, který byl doplněný přípisem Pražského hradu, byl nalezen mezi věcmi Jaroslava Kubery po jeho smrti. Byť dokument není podepsán a nemá pro dopis obvyklou formu, je opatřen označením odesílatele a adresáta, a tudíž jej lze za dopis v širším smyslu slova považovat.

O tom, že dopis vlastním přípisem podpořila Kancelář prezidenta republiky, informoval web Aktuálně.cz, který má celý dokument k dispozici. Samotný dokument vytvořený čínskou ambasádou v Praze má jednu stranu. Dopis je nezvykle explicitní a chybí mu jakékoliv zdvořilostní formality. V hlavičce dopisu se nachází logo ambasády a jako adresát je uvedena Kancelář prezidenta republiky.

K dopisu se vyjádřil i vedoucí kanceláře předsedy Senátu Petr Kostka: „Na tom dopise je zvláštní, že šel přes hradní podatelnu, protože takové dokumenty přes podatelnu nechodí. Dikce toho dopisu je neobvyklá – diplomatický jazyk vypadá jinak. Věta ‚návštěva Tchaj-wanu předsedou Kuberou‘ by vypadala v diplomatickém oficiálním dopise jinak. Bylo by v něm napsáno ‚předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou‘. Celý ten dokument má nekulturní dikci.“ Dále pak mimo jiné dodává, že dopis psala čínská strana, protože má jejich razítko.

EU má v plánu se v září na summitu domluvit s Čínou na komplexní investiční dohodě, tato dohoda by dle plánu EU měla narovnávat podmínky pro obě strany. Podle jiného vyjádření jsou zástupci Unie odhodláni dojednat investiční dohodu do konce roku 2020. Až bude uzavřena, má na ni navazovat nová dohoda o volném obchodu mezi Čínou a EU.

O této dohodě se jedná už od roku 2013, důvod je velký nepoměr vývozu a dovozu z Číny v minulých letech. Vztahy s Čínou a jejich cíle pak shrnuje následující příručka (.pdf, str. 1–6). Nevyrovnanost obchodní bilance skutečně patří mezi jeden z hlavních důvodů a zároveň cílů diplomatických jednání mezi Evropskou unií a Čínou, problémem je i uzavřenost Čínského trhu pro evropské investory. EU je zároveň připravena debatovat s Čínou o ochraně lidských práv či ochraně klimatu.

V roce 2016 Česká republika a Čína navázaly dohodu o strategickém partnerství, kde jsou lidská práva zmíněná v bodu X: „Obě strany potvrdily společný závazek ve věci podpory a ochrany lidských práv na základě rovnosti a vzájemné úcty.“ Která ze stran takové ujednání do dohody prosadila, však není jasné. V bodě XV se pak obě strany zavazují dodržovat zásady Charty OSN: „Obě strany zastávají názor, že účely a zásady Charty Organizace spojených národů musejí být dodržovány, a jsou připraveny posilovat kontakty a spolupráci v OSN a jiných mezinárodních organizacích. Zavazují se společně prosazovat mezinárodní a regionální mír, bezpečnost, lidská práva a rozvoj a podporovat mezinárodní spolupráci a mírové urovnání mezinárodních sporů, jež by mohly ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost.“

K ochraně lidský práv a svobod jakožto k jednomu z cílů české zahraniční politiky se oficiálně hlásí i české velvyslanectví v Pekingu. Pravidelně se například zapojuje do programu v rámci Mezinárodního dne proti homofobii (2019, 2020). Lidskoprávního dialogu s Čínou se pak Česko účastní i v rámci Evropské unie (2017, 2018, 2019), kde byla řešena témata politických vězňů, náboženské svobody, národnostních menšin (speciálně v Tibetu a Sin-ťiangu) či práva žen. V roce 2019 se česká diplomacie také přidala k prohlášení delegace EU v Číně o porušování lidských práv v rámci výročí přijetí Deklarace lidských práv. Ministři zahraničí pak v květnu 2020 řešili i přístup Číny k Hongkongu, výsledkem byla tisková zpráva, která nad současnou situací vyjádřila hluboké znepokojení.

Na podzim 2018 navštívil Čínu ministr zahraničí Petříček. Při schůzce se svým čínským protějškem Wangem Yi zdůrazňoval právě i otázku lidských práv: „Skutečné partnerství mezi státy by se nemělo vyhýbat otevřenému projednávání jakýchkoliv témat včetně lidských práv.“

Mnozí čeští politici ale zastávají opačný názor, nejhlasitěji prezident Zeman. Předchozí velvyslanec Bedřich Kopecký byl z Číny na jaře 2019 odvolán, nedokončil tak obvyklý čtyřletý velvyslanecký mandát, který mu měl končit na jaře 2020. V roce 2017 připojil Kopecký svůj podpis pod dopis diplomatů adresovaný čínskému ministru bezpečnosti Kuo Šeng-kchunovi, který apeloval na dodržování lidských práv. To vyvolalo velmi negativní reakci prezidenta, který problematiku lidských práv v Číně obecně vnímá spíše jako podřadnou ekonomické a obchodní spolupráci. Při své návštěvě Číny v roce 2014 se například prezident Zeman vyjádřil ve smyslu, že nepřijel Čínu učit lidská práva, ale naopak navázat hlubší obchodní spolupráci. V loňském roce upozornil české diplomaty, že „žvanění o lidských právech je neproduktivní“, protože taková kritika může poškozovat cestovní ruch či ekonomickou spolupráci.

Souhrnně tedy můžeme říci, že česká politika nevystupuje v oblasti prosazování lidských práv zcela jednotně. Výrok ale přesto hodnotíme jako pravdivý, protože česká diplomacie toto téma ve vztazích s Čínou opakovaně vznáší. Prezident Zeman je sice významnou výjimkou, ale za zahraniční politiku odpovídá vláda jako vrcholný orgán výkonné moci. Vláda, Ministerstvo zahraničí i velvyslanectví v Pekingu se k politice prosazování lidských práv hlásí.

Čínské velvyslanectví předalo v lednu Hradu dokument, v němž hrozilo trestem tehdejšímu předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi a českým firmám v Číně, pokud se uskuteční jeho plánovaná cesta na Tchaj-wan.

Tento výhrůžný dokument, který byl doplněný přípisem Pražského hradu, byl nalezen mezi věcmi Jaroslava Kubery po jeho smrti.

Samotný dokument vytvořený čínskou ambasádou v Praze má jednu stranu. V hlavičce dokumentu, který není podepsán, se nachází logo ambasády a jako adresát je uvedena Kancelář prezidenta republiky, razítko z podatelny Hradu potvrzuje jeho převzetí. Byť dokument není podepsán a nemá pro dopis obvyklou formu, je opatřen označením odesílatele a adresáta, a tudíž jej lze za dopis v širším smyslu slova považovat.

Pokud však chceme poslat oficiální dopis prezidentu České republiky, jako adresa se uvádí Kancelář prezidenta republiky, která je uvedena i na osobních stránkách současného prezidenta Miloše Zemana. Adresátem tedy není přímo prezident republiky. Pokud dopis doručujeme přímo na podatelnu, ne poštou, celá adresa není nutná a stačí pouze stručné označení adresáta. Proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Vynuceným přesunem technologického know-how nějaké firmy je myšlena ta situace, kdy daná firma chce podnikat na území jiného státu a je jí to umožněno jen za podmínky, že stát, na jehož území firma hodlá podnikat, obdrží technologické know-how firmy. K takovýmto praktikám dochází velmi často v Číně. Pokud zde chtějí nějaké zahraniční firmy podnikat, je jim nabídnuto partnerství s nějakou čínskou firmou, a to za podmínky, že se čínská firma dozví jejich technologické know-how.

Nucený přesun technologií je dlouhodobým a diskutovaným problémem obchodu například mezi Čínou a Spojenými státy. Ty na tom prodělávají, protože tak dochází k vytlačování amerických produktů, je tedy omezován americký dovoz a Čína Americe „své“ produkty nabízí zpět, a to za nižší cenu.

Na summitu (.pdf, str. 4) v Bruselu v roce 2019 se Evropská unie i Čína shodly, že „by nemělo docházet k nucenému přesunu technologií“. Téhož roku čínská vláda schválila nový zákon týkající se zahraničních investic. Tento „nový zákon ruší povinnost zahraničních firem předávat technologické know-how čínským partnerům“ a je účinný od 1. ledna 2020.

Zatím však není možné s jistotou říct, že se Čína svých závazků bude držet. Zahraniční právníci také uvádí, že „nová pravidla mají značné mezery“ a že „dávají čínským regulačním orgánům široký prostor pro takové jednání, které uznají za vhodné“.

Obecně je také pravdou, že evropské podniky se setkávají při obchodování v Číně či s čínskými partnery s mnohými dalšími překážkami, jako jsou diskriminační zákony a praktiky, které vedou k zvýhodňování čínských společností na úkor těch evropských. Problematiku by měla řešit tzv. Komplexní dohoda o investicích (CAI) mezi Čínou a EU. Ta ale zůstává od roku 2014 stále v nedohlednu.

Veřejné vyjádření prezidenta Zemana takto kritizující deficitní poměr obchodu s ČLR se nám bohužel nepodařilo dohledat, je samozřejmě možné, že se takto vyjádřil v soukromé konverzaci, neveřejně. Je ale pravda, že se prezident v minulosti k nepříznivému vývoji českého exportu do ČLR vyjadřoval. Během svých cest do Číny se opakovaně snažil o jeho zvýšení – například v roce 2018 se zúčastnil dovozního veletrhu China International Import Expo (CIIE), jehož cílem je podpořit dovoz zahraničních výrobků a služeb do Číny. Při své další návštěvě v roce 2019 se spolu s několika desítkami českých podnikatelů zúčastnil různých podnikatelských fór.

V květnu roku 2019 proběhla schůze prezidenta s nejvyššími ústavními činiteli, po které se všichni v následujícím prohlášení také shodli na potřebě snižování schodku vzájemné obchodní bilance a odstraňování překážek přístupu českého exportu na čínský trh.

Co se týče samotného poměru dovozu ku vývozu, údaj 1:10 uvádí i Zpráva o plnění Exportní strategie České republiky pro období 2012–2020 za rok 2019 (.pdf, str. 16), kterou sestavuje Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Dle dat databáze ČSÚ a MPO je vývoj poměru nominální hodnoty vývozu zboží z ČR do Číny ku dovozu z Číny znázorněn na grafu níže. Tento poměr se opravdu v posledních letech pohybuje kolem 1:10. Za rok 2018 byl 1:10,12 a za rok 2019 byl 1:11,45. Je však třeba zdůraznit, že jde pouze o ukazatel obchodní bilance zboží a nejsou do něj započteny služby, ke kterým se nám nepodařilo dohledat úplná data. 

Na grafu je vidět, že tento schodek byl ve druhé polovině první dekády mnohem větší. Za poslední tři roky opět roste z minima 1:8,46, kterého nabyl v roce 2017.