Přehled ověřených výroků

Ministr školství Mikuláš Bek v rozhovoru odpovídal na otázku, která se týkala přípravy takzvané profesní maturity. Uveďme, že ta by na rozdíl od klasické maturity obsahovala pouze školní část zkoušky, nikoli ale už tu státní, která zahrnuje jednotné didaktické testy. Podle dřívějších návrhů think-tanku Univerzity Karlovy by sice s profesní maturitou nebylo možné dále pokračovat na vysokou školu, postačovala by ale pro výkon povolání. V důsledku by tak mohla studentům usnadnit, aby úspěšně dokončili středoškolské vzdělání. 

Podle Beka je ale před zavedením profesních maturit nejdříve nutné vyřešit problém s příliš vysokým počtem oborů středních škol. Těch je dle něj v Česku přes 280, zatímco v řadě vyspělých zemí jich je jen několik desítek.

Rámcové vzdělávací programy

Samotnému středoškolskému vzdělávání se věnuje školský zákon a také nařízení vlády o soustavě oborů vzdělání. Všechny platné rámcové vzdělávací programy, tedy obory, jsou dostupné na metodickém portálu MŠMT. Podle něj se studenti mohou vzdělávat v 273 oborech středního odborného vzdělávání a dalších 7 oborech gymnázií, dohromady jich je tedy 280. Ze zákona a nařízení dále vyplývá, že studenti v současnosti můžou dosáhnout tří stupňů středoškolského vzdělání a že zmíněné obory se dělí do 31 skupin.

Srovnání s vyspělými zeměmi

Mikuláš Bek následně srovnával počet oborů v ČR se situací v dalších vyspělých zemích. Úroveň vyspělosti zemí se nejčastěji měří pomocí Indexu lidského rozvoje (HDI), který sleduje Organizace spojených národů (OSN). V našem srovnání se zaměříme především na země, které se podle aktuálních dat (.xlsx) za rok 2021 řadí do kategorie států s velmi vysokým HDI.

Švýcarsko, které je v žebříčku HDI na prvním místě, je co do počtu středoškolských oborů na podobné úrovni jako Česko. Švýcarské střední školství totiž v rámci tzv. základního odborného výcviku nabízí 250 učňovských oborů, které kombinují teoretickou výuku ve školách a praktickou část přímo u zaměstnavatelů. Kromě toho mají děti ve Švýcarsku možnost vzdělávat se také na gymnáziích nebo na středních odborných školách, které nabízí 6 oborů. Doplňme, že v každém kantonu může být nabídka oborů odlišná.

Velkou nabídku studijních programů mají také školní děti v Dánsku. Střední odborné vzdělávání nabízí výběr z více než 100 programů. Obecné střední vzdělání lze získat ve 4 studijních programech, ve kterých si studenti mohou dále zvolit jeden ze 49 různých specializovaných podprogramů.

Španělští studenti si mohou vybrat ze dvou typů středního odborného vzdělávání. Střední základní odborné vzdělání nabízí 34 programů, druhý, vyšší typ středního odborného vzdělání pak 63 programů. Španělští studenti se také mohou rozhodnout pro obecněji zaměřenou střední školu zakončenou maturitní zkouškou, kterou lze získat ve čtyřech specializacích. 

Na Islandu existují dva typy středoškolského vzdělávání. Jedná se buď o všeobecný program, který hlavně připravuje na studium na vysoké škole, nebo o formu odborného vzdělávání. Ta nabízí přes 80 programů, které připravují přímo na zaměstnání.

V Itálii se studenti mohou vzdělávat na všeobecných středních školách, které nabízí celkem 15 zaměření, a také na odborných školách, v jejichž případě je studijních oborů dohromady 11. Poslední možností jsou odborné programy, které zajišťují přímo italské regiony a ve kterých lze získat až 55 profesních kvalifikací.

Do dvou desítek oborů středoškolským studentům nabízí například Norsko a Švédsko. V Norsku existuje celkem 15 středoškolských programů – pět všeobecných a deset odborných. Švédsko v reakci na finanční krizi svůj systém omezilo v roce 2011 (.pdf, str. 33–34). Studentům nyní nabízí 12 odborných programů (.pdf, str. 35–36), po kterých mohou nastoupit přímo do práce, a 6 programů, které připravují na studium na vysoké škole. 

Závěr

Ministr školství Mikuláš Bek správně uvádí, že je v Česku přibližně 280 oborů středoškolského vzdělávání. Srovnání s některými vyspělými evropskými státy ukazuje, že počet oborů na středoškolské úrovni je například ve Švýcarsku podobně vysoký jako v ČR, v řadě zemí je ale výrazně nižší. Pod hranicí 100 oborů se pohybuje na Islandu nebo v Itálii, Norsko a Švédsko nabízí oborů méně než 20. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Markéta Adamová Pekarová na sociální síti „X“ komentovala rozhodnutí slovenského Ústavního soudu, který zamítl Babišovu ústavní stížnost, že je neoprávněně veden v archivních svazcích někdejší československé tajné policie StB jako agent.

Podle slovenského Ústavu paměti národa (ÚPN) se Andrej Babiš stal důvěrníkem StB v roce 1980 a o dva roky později zahájil spolupráci na úrovni agenta. Tu měl ukončit v roce 1985, kdy byl jako obchodní delegát vyslán podnikem Petrimex do Maroka. Ze statistické karty StB nalezené v archivech ÚPN vyplývá, že byl Babiš na základě dobrovolnosti zaregistrován pod krycím jménem Bureš a evidenčním číslem 25085. Babiš se nicméně již 12 let snaží u slovenských soudů prokázat, že je Ústavem paměti národa ve svazcích StB evidován neoprávněně. Poslední z řady soudních rozhodnutí padlo (.pdf) 1. února 2024, kdy o Babišově případu rozhodoval slovenský Ústavní soud.

Soudní spor

Andrej Babiš podal žalobu na slovenský Ústav paměti národa (ÚPN) poprvé v lednu 2012. Bratislavský okresní soud následně rozhodl, že Andrej Babiš je v evidenci veden neoprávněně (.pdf, str. 1). V rámci soudního řízení vypovídal také bývalý nadporučík StB Július Šuman, který Babiše pro vyšší spolupráci s tajnou politickou policií v roce 1982 dle archivních dokumentů získal. Ve své výpovědi tyto informace popřel. Před soudem vystoupil také bývalý důstojník StB Andrej Kuľha, který prohlásil, že svazek ukazuje jen nevědomou spolupráci Babiše s tajnou policií.

ÚPN se proti rozsudku okresního soudu opakovaně odvolával. Krajský a později také Nejvyšší soud však rozhodnutí okresního soudu potvrdily, a odvolání tak byla neúspěšná. ÚPN se tedy obrátil až na slovenský Ústavní soud, který v říjnu 2017 rozhodl, že soudy nižší instance pochybily. Podle rozhodnutí Ústavního soudu neměly připustit výpovědi bývalých příslušníků StB, kteří nebyli zbaveni mlčenlivosti.

Případ se tedy vrátil na začátek a Bratislavský krajský soud v roce 2018 pravomocně rozhodl, že Andrej Babiš ve svazcích StB figuruje oprávněně. Babiš proti rozsudku následně podal dovolání k Nejvyššímu soudu, který ho však odmítl. V listopadu 2019 ale slovenský Ústavní soud zveřejnil rozhodnutí (.pdf), podle nějž bylo porušeno Babišovo právo na spravedlivý proces (.pdf), zrušil předchozí rozhodnutí krajského a nejvyššího soudu a nařídil spor znovu otevřít.

Bratislavský krajský soud nicméně Babišovu žalobu v červnu 2022 znovu zamítl a své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovanou stranou neměl být ÚPN, ale slovenské ministerstvo vnitra. Proti tomuto rozhodnutí Andrej Babiš znovu podal dovolání k Nejvyššímu soudu v říjnu 2022. Ten v září 2023 znovu potvrdil, že Babiš žaloval nesprávnou instituci a rozhodl, že ve věci evidence ve svazcích StB musí Babiš jako příslušný orgán žalovat Ministerstvo vnitra Slovenské republiky.

Andrej Babiš pak neuspěl ani s ústavní stížností proti rozhodnutím Bratislavského krajského a Nejvyššího soudu. Ústavní soud ji 1. února 2024 odmítl (.pdf, str. 1), předchozí rozhodnutí krajského a nejvyššího soudu ponechal v platnosti, nicméně jádrem Babišova sporu se nezabýval. Podle Babiše soud pouze potvrdil, že ve sporu musí žalovat ministerstvo vnitra, což Babiš údajně již v roce 2023 udělal.

Presumpce oprávněné evidence

V únoru 2024 i po rozhodnutí slovenského Ústavního soudu tedy stále platí, že oprávněnost Babišovy evidence jako spolupracovníka StB doposud nebyla definitivně potvrzena ani vyvrácena. Bratislavský krajský soud sice v roce 2018 pravomocně rozhodl, že Andrej Babiš ve svazcích StB figuruje oprávněně, ale tento verdikt byl později zrušen Ústavním soudem. 

Od roku 2019, kdy Ústavní soud nařídil spor znovu otevřít, rozhodovaly soudy de facto jen o tom, zda Andrej Babiš žaluje správnou instituci. Vzhledem k tomu, že ani po 12 letech od začátku Babišovy kauzy neexistuje žádný platný rozsudek soudu, který by určil, že je Babiš jako spolupracovník StB evidován neoprávněně, je nutné vycházet z dostupných dokumentů ÚPN, podle nichž Andrej Babiš s StB spolupracoval.

Závěr

Markéta Pekarová Adamová tedy ve svém příspěvku správně uvádí, že Andrej Babiš – alespoň podle všech dostupných informací – s StB spolupracoval. Archivní dokumenty potvrzují, že „agent Bureš“ s evidenčním číslem 25085 byl ke spolupráci získán v listopadu 1982. 

Předsedkyně Poslanecké sněmovny se také odvolává na starší rozhodnutí slovenského soudu „o tom, že byl Andrej Babiš konfidentem StB“. Zjevně se tak odkazuje na rozsudek bratislavského krajského soudu, který v minulosti skutečně takto rozhodl. Zde je však třeba zmínit, že tento rozsudek byl následně Ústavním soudem v roce 2019 zrušen. Markéta Pekarová Adamová se tedy ve svém tweetu odvolává na dnes již neplatný dokument.

Část příspěvku Markéty Pekarové Adamové o tom, že slovenský Ústavní soud „dnes“ potvrdil zmiňovaný starší rozsudek krajského soudu, není pravdivá. Ústavní soud na začátku února 2024 rozhodoval (.pdf, str. 1) o ústavní stížnosti, která směřovala proti rozhodnutím z let 2022 a 2023. Ty se týkaly sporu o to, jaká instituce by měla být Babišem ve věci jeho evidence žalována. Ústavní soud tedy žádné rozhodnutí „o tom, že byl Andrej Babiš konfidentem StB“, nepotvrdil. Z těchto důvodů hodnotíme příspěvek Markéty Pekarové Adamové jako nepravdivý.

Marian Jurečka očekává, že po náročném období, které zahrnovalo pandemii a ekonomické obtíže v souvislosti s válkou na Ukrajině, se Česká republika přesunula do stabilnější fáze s nižší inflací a s růstem reálných mezd. Zároveň pak uvádí, že bychom měli „mít i nadále nejnižší nebo jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropské unii“. Zjevně tedy ve své predikci vychází z popisu současného stavu nezaměstnanosti, na který se v následujících odstavcích také zaměříme.

Podle dat Eurostatu se nezaměstnanost v České republice od roku 2017 do roku 2022 pohybuje pod hranicí 3 %, což je dlouhodobě jedna z nejnižších hodnot ze všech členských států Evropské unie. Jak je vidět na následujícím grafu, v prosinci 2023 mělo nižší nezaměstnanost než ČR pouze Polsko a Malta. Podle posledních dat (.pdf) dosahovala v Česku míra nezaměstnanosti 2,8 % (str. 4).

Úřad práce ČR k prosinci 2023 evidoval celkem 279 227 uchazečů o zaměstnání a podíl nezaměstnaných osob tak činil 3,7 %. V předchozím měsíci dle Úřadu práce podíl nezaměstnaných osob dosáhl hodnoty 3,5 %.

Uveďme, že za rozdílnými prosincovými čísly stojí odlišná metodika. Úřad práce České republiky zveřejňuje (.pdf, str. 1) tzv. podíl nezaměstnaných osob. Jedná se o počet nezaměstnaných osob registrovaných na Úřadu práce vydělený počtem všech lidí ve věku 15–64 let, kteří žijí na daném území. Pokud je tedy tato míra nezaměstnanosti například 10 %, hledá si práci každý desátý člověk v tomto věku.

Jinou metodiku (.pdf, str. 1) výpočtu nezaměstnanosti ovšem používá Český statistický úřad, z jehož dat vychází i Eurostat. ČSÚ vypočítává tzv. obecnou míru nezaměstnanosti na základě vlastního šetření prováděného v domácnostech. Tento ukazatel vyjadřuje podíl počtu nezaměstnaných na celkovém součtu zaměstnaných a nezaměstnaných (práci hledajících) osob. Ve třetím čtvrtletí roku 2023 činila obecná míra nezaměstnanosti 2,6 %.

Závěr

Podle dat Eurostatu mělo Česko v prosinci 2023 v rámci EU třetí nejnižší nezaměstnanost. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka reaguje na slova (video, čas 09:00) Josefa Středuly, který tvrdí, že vláda měla při sestavování letošního rozpočtu nerealistická očekávání. Podle Středuly se Česko nyní nachází ve stagflaci, tedy kombinaci nízkého růstu ekonomiky, vysoké nezaměstnanosti a inflace. Jurečka na tato slova reaguje právě odkazem na Českou národní banku (ČNB), která dle něj odhaduje meziroční inflaci pro rok 2024 na 2,5–3 %. Následně tvrdí, že meziměsíční inflace od února minulého roku rostla pouze o desetiny procentního bodu či dokonce klesala.

Prognóza ČNB

ČNB své prognózy zveřejňuje čtvrtletně, přičemž prognóza nejnovější ke dni debaty byla publikována v listopadu 2023. Podle ní dosáhne inflace v tomto roce 2,6 % (.pdf, str. 7). Dvě předchozí prognózy ze srpna a května 2023 odhadovaly inflaci v letošním roce na 2,1 %.

Na podzim roku 2022 odhadovala ČNB meziroční inflaci v roce 2023 na 9,1 %. Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) byla skutečná míra inflace za rok 2023 10,7 %, tedy o 1,6 procentního bodu vyšší.

Meziměsíční inflace v roce 2023

V druhé části výroku Marian Jurečka zmiňuje meziměsíční inflaci v roce 2023. Meziměsíční inflace označuje růst spotřebitelského indexu cen sledovaného měsíce oproti předchozímu měsíci. Dle ČSÚ v loňském roce kromě ledna, kdy meziměsíční inflace dosáhla hodnoty 6 %, skutečně docházelo k mírnému růstu či poklesu meziměsíční inflace.

K nejvyššímu růstu meziměsíční inflace za rok 2023 (vyjma ledna) došlo konkrétně v únoru, kdy dosahovala 0,6 %, a v červenci, kdy ceny vzrostly o 0,5 %. Po zbytek roku se pohybovala pod těmito hodnotami, v dubnu, září a prosinci dokonce klesala.

Závěr

Podle prognózy České národní banky dosáhne meziroční inflace v roce 2024 hodnoty 2,6 %. Meziměsíční inflace v loňském roce dle dat ČSÚ od února 2023 stoupala o desetiny procentního bodu, případně dokonce klesala. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka tvrdí, že podle prognóz se ceny elektřiny a plynu v druhé polovině roku 2024 a v letech 2025 a 2026 vrátí na předválečnou úroveň, tedy k hodnotám, které měly před začátkem ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. V debatě Jurečka mluvil o ekonomickém vývoji v Česku a jeho dopadu na domácnosti, svým výrokem konkrétně reaguje na otázku, jestli pro ně budou energie dražší než před třemi lety. V našem odůvodnění jsme se proto zaměřili na výhledy cen energií právě pro domácnosti.

Elektřina

Nejprve uveďme, že se cena elektřiny skládá z regulované a neregulované složky. Regulovanou část ceny tvoří například poplatek za distribuci elektřiny nebo poplatek za rezervovaný příkon (který se odvíjí od typu jističe). Z neregulované části pak naprostou většinu ceny určuje cena nakoupené elektřiny na burze. Neregulovaná část ceny se liší dle dodavatele a dle sjednané distribuční sazby, která závisí na počtu a typu používaných elektrospotřebičů. Jednou z nejpoužívanějších sazeb je D02d, která je určena běžným domácnostem se středně velkým odběrem elektřiny.

Podívejme se nejdříve na cenu elektřiny na burze. Ta se po většinu roku 2021 pohybovala mezi 1,5 a 4 korunami za kilowatthodinu (kWh), v prosinci 2021 pak došlo ke krátkodobému výkyvu až na 8 Kč/kWh. Po začátku války se cena ještě zvedla a zpět pod úroveň 4 Kč/kWh se dostala až ke konci roku 2023. 

Co se týče predikcí, v prosinci 2023 portál KupníSíla.cz z dat z pražské energetické burzy PXE odhadoval burzovní cenu elektřiny na rok 2024 na 142,12 eur za megawatthodinu, v přepočtu tedy cca 3,5 Kč/kWh. Obdobnou cenu portál odhadoval také na rok 2025, pro rok 2026 predikoval 3,2 Kč/kWh. Podle kurzovního lístku PXE k 30. lednu 2024 bude burzovní cena elektřiny pro sazbu D02d nižší, a to konkrétně 2,8 Kč/kWh v roce 2025 a 2,7 Kč/kWh v roce 2026.

Jak jsme ovšem zmínili výše, burzovní cena elektřiny není jedinou složkou ve finální ceně. Do té se musí započítat ještě složka regulovaná. Tuto cenu určuje Energetický regulační úřad (ERÚ), který letos očekává průměrný meziroční nárůst regulované složky o 65,7 %. 

Když se podíváme na jednoroční smlouvu z roku 2021 (.pdf) u společnosti ČEZ, jednoho z hlavních dodavatelů elektřiny v ČR, zjistíme, že cena za distribuci činila necelé 2 Kč/kWh (v sazbě D02d). Při uzavření totožné smlouvy je nyní cena asi 2,4 Kč/kWh (.pdf). Celková cena elektřiny tak od roku 2021, kdy činila 4,9 Kč/kWh (.pdf), vzrostla na 7,6 Kč/kWh v roce 2024 (.pdf).

Co se týče výhledu na roky 2025 a 2026, jediná informace o finální ceně, kterou se nám ve veřejně dostupných zdrojích podařilo nalézt, pochází ze smluv, které energetické společnosti uzavírají na tři roky. Například ČEZ tak na rok 2025 nabízí cenu 7,4 Kč/kWh a 7 Kč/kWh na rok 2026 (.pdf). Nutné je ovšem dodat, že energetické společnosti často nakupují elektřinu na burze na více let dopředu, díky čemuž pak právě můžou garantovat dojednanou cenu ve víceletých smlouvách. Uvedené ceny z tříletých smluv tak zčásti vycházejí z dřívějších burzovních cen, které v budoucnu mohou klesnout.

Predikci cen, za které budou energetické a distribuční společnosti elektřinu nabízet domácnostem v roce 2025 či 2026 v nových smlouvách, se nám ovšem dohledat nepodařilo.

Plyn

Podobně jako je tomu u elektřiny, i cena plynu je tvořena regulovanou a neregulovanou složkou. Také u něj se rozlišuje několik tarifů v závislosti na využití a spotřebě.

Jako první se podívejme na burzovní ceny. Na PXE se cena plynu v první půlce roku 2021 pohybovala pod jednou korunou za kilowatthodinu. Teprve v září 2021 začala cena stoupat nad 1 Kč/kWh a maxima dosáhla v prosinci, kdy odpovídala až 3,5 Kč/kWh. Pod tuto hranici se burzovní cena plynu skutečně již vrátila. Poslední případ, kdy se cena za jednu kWh dostala přes dvě koruny, nastal v prosinci 2022.

Podívejme se ovšem také na ceny distributorů, konkrétně na nejnižší sazbu, tedy sazbu používanou pouze pro ty, kteří na plynu vaří. Například u společnosti E.ON byla k listopadu 2020 cena (.pdf, str. 2) za plyn 1,7 Kč/kWh a k prosinci 2021 se pohybovala u 2 Kč/kWh (.pdf, str. 2). Nyní E.ON nabízí smlouvu (.pdf, str. 2) do roku 2026 s fixací ceny na 3 Kč/kWh. 

Podobně je na tom ČEZ, který v roce 2021 ve stejném tarifu nabízel (.pdf) cenu 1,7 Kč/kWh a nyní, v případě smlouvy na tři roky (.pdf), nabízí tři koruny za kWh pro rok 2024 (str. 2) s poklesem na 2,6 Kč/KWh pro rok 2026 (str. 3).

Co se týče prognóz, kromě výše zmíněných smluv na více let jsme ve veřejně dostupných zdrojích našli pouze německou studii (.pdf) z listopadu 2023, která tvrdí, že při implementaci správných politik by mohla cena plynu v Evropské unii výrazně klesnout. Tato studie ovšem neobsahuje žádné konkrétní číselné prognózy.

Závěr

V případě elektřiny se sice očekává pokles burzovních cen, z dostupných informací ale není jasné, k jak velkému poklesu dojde u cen pro domácnosti. Prognózu, která by přesně vyčíslovala ceny elektřiny pro smlouvy uzavírané v letech 2025 a 2026, se nám ve veřejně dostupných zdrojích najít nepodařilo. Podobně je tomu i v případě cen plynu. Obrátili jsme se tak na ministra Jurečku s dotazem, ze kterých prognóz čerpal. Do vydání naší analýzy jsme ale odpověď neobdrželi. Jeho výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka uvádí tyto skutečnosti v kontextu toho, že nejhorší období máme za sebou a že přichází období větší stability a předvídatelnosti. Své tvrzení o zvyšujících se platech a mzdách staví na datech o výběru pojistného na sociální pojištění. 

Nejprve uveďme, že mezi platem a mzdou existuje rozdíl – plat pobírají zaměstnanci státu, obcí nebo příspěvkových organizací, mzdu dostávají zaměstnanci v soukromém sektoru. Oba pojmy se ale běžně zaměňují a Český statistický úřad (ČSÚ) průměrný plat na rozdíl od průměrné mzdy nesleduje. Průměrný hrubý plat nicméně sleduje Informační systém o průměrném výdělku (ISPV).

Výběr pojistného

Pojistné je příjmem státního rozpočtu a počítá se z hrubé mzdy, tedy z částky před snížením o pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na veřejné zdravotní pojištění, zálohové splátky daně z příjmu fyzických osob a další srážky. Ministerstvo financí (MF) ve své zprávě o plnění rozpočtu za rok 2023 uvádí, že „objem pojistného meziročně vzrostl o 8,1 % v návaznosti na růst zaměstnanosti a výdělků zejména v soukromém sektoru“. Konkrétně se na pojistném za celý rok 2022 vybralo 637,68 miliardy korun, zatímco v loňském roce částka narostla na 689,28 mld. Kč.

Dodáváme, že MF definuje pojistné jako „pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Nezahrnuje pojistné na veřejné zdravotní pojištění odváděné zdravotním pojišťovnám“. Mírně odlišné údaje v této oblasti uvádí Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), podle které se na pojistném v roce 2022 vybralo 621,39 mld. korun v minulém roce 671,53 mld. Kč (.pdf, str. 1). Podle ČSSZ tak příjmy státního rozpočtu z pojistného vzrostly o 8,07 %.

ISVP a průměrný plat

IPSV provádí šetření hrubého průměrného platu čtvrtletně v rámci programu statistických zjišťování, vyhlášených ČSÚ. ISPV je zároveň v gesci ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Ke dni rozhovoru byla poslední zveřejněná data za třetí čtvrtletí roku 2023, kdy průměrný hrubý plat činil 46 136 Kč, což je o něco málo méně než v přechozím čtvrtletí. Nicméně oproti prvnímu čtvrtletí nebo v meziročním srovnání, jak lze vidět v grafu, je nárust významný.

ČSÚ a průměrná mzda

ČSÚ data o průměrné hrubé mzdě zveřejňuje čtvrtletně, ke dni vysílání rozhovoru byla nejnovější dostupná data také za třetí čtvrtletí loňského roku. V tomto období činila průměrná hrubá mzda 42 658 korun a byla opět nižší než v předchozím čtvrtletí. I přes tento pokles ale vzrostla jak v porovnání s prvním čtvrtletím roku 2023, tak v meziročním srovnání stejného období. Jak je vidět na následujícím grafu, průměrná mzda v posledních letech nepřetržitě roste.

Pro přesnost však dodáváme, že i když nominální průměrná mzda i plat posledních deset let rostou, neznamená to nutně, že Češi bohatnou. Pro toto porovnání je vhodnější použít výši reálné mzdy, tedy mzdy očištěné o vliv inflace, která vyjadřuje, kolik zboží si lidé mohou koupit. 

Reálná mzda v Česku od čtvrtého čtvrtletí 2021 soustavně klesala, a to po rekordních osm čtvrtletí v řadě. Tempo jejího poklesu nicméně v předchozím roce postupně zpomalovalo: v první polovině se snížila o 6,7 %, respektive o 3,1 %. V jeho třetím čtvrtletí pak meziročně poklesla o 0,8 %. Údaje za čtvrté čtvrtletí zatím nejsou k dispozici. 

Závěr

Průměrný hrubý měsíční plat podle IPSV a průměrná hrubá měsíčná mzda podle ČSÚ v posledních letech rostou. Ve třetím čtvrtletí roku 2023 byl jak plat, tak i mzda vyšší než ve stejném období předcházejícího roku. Toto zvýšení se projevilo také na výběru sociálního pojištění, které se podle MF i ČSSZ meziročně zvýšilo o více než 8 %. Zlepšující se ekonomickou situaci lze pozorovat také na vývoji reálných mezd, jejichž pokles se ve třetím čtvrtletí roku 2023 téměř zastavil. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Mariana Jurečky jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v kontextu výroku mluví o tom, že roste průměrná mzda. Uvádí, že v tomto roce se podle firem zvedne průměrná mzda o 7 až 8 %. Na tomto údaji ilustruje, že se podle něj zlepší ekonomická situace v tuzemsku, a domácnosti i firmy si tak letos polepší. Před samotným ověřením výroku uveďme, že nehodnotíme predikci jako takovou, ale pouze fakt, zda takový odhad skutečně existuje.

Vzhledem k tomu, že ministr Jurečka hovoří o predikcích ze strany firem, zaměříme se na odhady Hospodářské komory, která je s více než 16 tisíci členy nejvýznamnější a zároveň jedinou zákonem zřízenou organizací sdružující podnikatele a zastupující jejich zájmy (kromě těch spadajících pod záštitu Agrární komory). Ta zveřejnila v prosinci loňského roku odhad, podle kterého v letošním roce vzroste průměrná mzda nominálně o 7 %, a přiblíží se tak částce 46 700 Kč. Podle ní vzrostou také reálné mzdy (tedy nominální mzdy snížené o míru inflace). Výkonnost celé české ekonomiky se podle ní zvýší o 2 %, její oživení ale bude pozvolnější kvůli vládnímu konsolidačnímu balíčku.

Dodejme, že například podle nejnovější prognózy České národní banky z podzimu 2023 růst průměrné mzdy v letošním roce zpomalí na 6,7 % (.pdf, str. 20). Česká bankovní asociace pak očekává, že nominální průměrná mzda bude růst o 6,5 %. Podobný růst predikuje také Ministerstvo financí (.pdf, str. 36).

Podle odhadu Hospodářské komory tedy průměrná mzda v letošním roce poroste nominálně o 7 %. Výrok Mariana Jurečky tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU‑ČSL) ve svém výroku zmiňuje údajná vyjádření Josefa Středuly, který zastává post předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a v roce 2022 byl jedním z kandidátů na prezidenta. Před rokem a půl, tedy přibližně ve druhé půlce roku 2022, podle Jurečky predikoval situaci, kdy 60 % firem bude propouštět a poroste nezaměstnanost. Dodejme, že Jurečka zmíněné číslo, tedy „60 % firem“, v debatě zdůrazňoval několikrát (video, čas 15:15).

Citaci, která by slovům Mariana Jurečky odpovídala, jsme vyhledávali jak v mediálních databázích, na webech zpravodajských portálů, tak i na profilech Josefa Středuly a ČMKOS na sociálních sítích. V žádném z těchto zdrojů se nám však nepodařilo podobné vyjádření dohledat.

Potvrdit ani vyloučit Jurečkovo tvrzení navíc nemůžeme, jelikož jednání zástupců vlády a odborů – na kterých se potkávají také Jurečka se Středulou – nejsou veřejná. Některá z nich se konala například v září nebo v listopadu 2022. 

Doplňme, že v srpnu 2022 Středula na svém účtu na síti X upozorňoval, že „nezaměstnanost roste“. O růstu míry nezaměstnanosti tehdy totiž informoval Úřad práce. V dalších vyjádřeních, která se nám podařilo najít, Středula o „růstu nezaměstnanosti“ přímo nemluvil, několikrát ovšem zmiňoval hrozbu propouštění. Na facebooku o ní psal například v srpnu a září 2022, kdy dodal, že propouštět zaměstnance zvažuje „už 22 % firem“. Podobně se na facebooku vyjádřila i ČMKOS, která varovala, že „zdražování energií a rostoucí inflace vyústí v propouštění zaměstnanců“.

V říjnu 2022 Středula na svém účtu na síti X svou fotografii z pražské demonstrace Proti chudobě doplnil textem: „Až se bude ve velkém propouštět, až přijde katastrofa, bude pozdě. Jsme tady proto, aby vláda konala hned!“ Později se na facebookovém účtu ČMKOS objevil příspěvek hovořící o hromadném propouštění u 13 zaměstnavatelů. Odbory tehdy upozorňovaly, že „by se mohlo dotknout asi tisícovky lidí“.

Pro úplnost můžeme dodat, že míra nezaměstnanosti se od konce června 2022 skutečně mírně zvedla. Zatímco v polovině roku 2022 dosahovala 2,5 % (.xlsx), o rok později to bylo 2,7 %. Podle aktuálních dat ČSÚ za prosinec se nezaměstnanost drží na stejné úrovni.

Na závěr tedy shrňme, že Středula v průběhu roku 2022 skutečně mluvil o hrozbě propouštění. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám však nepodařilo dohledat citaci, ve které by predikoval, že bude propouštět „60 % firem“. Zároveň nemůžeme potvrdit ani vyvrátit, že se Středula takto nevyjádřil například na některé z demonstrací nebo přímo na jednání se zástupci vlády, kterých se účastní i Marian Jurečka. Proto hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v kontextu výroku mluví o tom, že jedním z problémů zaměstnavatelů je nedostatek uchazečů na trhu práce, kde podle něj chybí 270 tisíc lidí. Uvádí, že jeho resort připravuje novely zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti, který by dle něj měl problém zmírnit např. díky lepším podmínkám u částečných úvazků.

Analýzy MPSV

Statistiky o neobsazenosti volných pracovních míst vede Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Ve svém přehledu konkrétně vyčísluje počty volných míst, která zaměstnavatelé nabízejí na Úřadu práce (ÚP). Podle těchto dat hledali zaměstnavatelé v posledním čtvrtletí loňského roku přibližně 272 000 pracovníků. Nejvíce volných míst přitom nabízeli lidem se základním vzděláním a praktickou školou. 

Téměř totožné číslo volných pracovních míst uvádí MPSV i za samotný prosinec 2023. Zmíněné měsíční statistiky je možné najít v jeho Analýze poptávky a nabídky pracovní síly, která rovněž vychází z dat Úřadu práce (.pdf, str. 2, 7).

Pro úplnost doplňme, že MPSV v dřívějších dokumentech upozorňovalo, že výše uváděné statistiky nemusí zcela přesně odpovídat počtu skutečně volných pracovních míst (.pdf, str. 7). Zaměstnavatelé totiž mohou Úřadu práce nahlašovat nabídku na jedno reálné volné místo vícekrát. „Důvodem je zejména nastavení povinné evidence volných míst, pokud chce zaměstnavatel zaměstnat cizince,“ uvedlo k tomu ministerstvo (.pdf, str. 9). Podle resortu jsou data ÚP kvůli zmiňovaným duplicitám „zásadně nadhodnocená“.

Jiný přístup ke sběru dat MPSV použilo ve své Analýze volných pracovních míst a zaměstnávání cizinců, která prozkoumávala stav volných pracovních míst v loňském létě (.pdf). Materiál vycházel z dotazníkového šetření, do kterého se červnu 2023 zapojilo 14,4 tisíc zaměstnavatelů (.pdf, str. 4). Podle tohoto šetření firmy poptávaly 249 000 zaměstnanců (str. 6), přičemž každého pátého zaměstnavatele nedostatek pracovníků omezuje (str. 5). Pro srovnání, statistiky Úřadu práce loni v červnu vyčíslovaly počet volných míst na 287 tisíc, což je přibližně o 15 % více.

Statistika ČSÚ

Další statistiku eviduje Český statistický úřad (ČSÚ), který nicméně ke dni odvysílání rozhovoru s Marianem Jurečkou data za 4. čtvrtletí roku 2023 nezveřejnil. V předcházejícím čtvrtletí bylo dle ČSÚ volných takřka 97 tisíc míst (.xlsx). 

Samotný ČSÚ ovšem v případě této „experimentální statistiky“ upozorňuje na to, že zahrnuje jen místa v pracovním poměru. Nezapočítává tedy „práce přechodného charakteru“ sjednávané na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, které naopak bývají součástí statistik Úřadu práce (.pdf).

Podle MPSV jsou data ČSÚ do určité míry podhodnocená (.pdf, str. 9). Jasnou odpověď na to, které statistiky opravdu odpovídají realitě, ministerstvo nedává. „Lze však odhadovat, že počet volných míst je v současnosti blíže odhadům ČSÚ než ÚP,“ komentovalo MPSV tuto situaci v červnu.

Závěr

Statistik, které vyčíslují počty neobsazených pracovních míst, existuje více a ukazují odlišné výsledky. Podle dat Úřadu práce zaměstnavatelé ke konci roku 2023 poptávali přibližně 272 tisíc pracovníků, přehled ČSÚ naopak říká, že počet volných míst nepřesahuje 100 tisíc. MPSV v této souvislosti dříve upozornilo, že kvůli použitému způsobu sběru dat nemusí ani statistika ČSÚ, ani statistika Úřadu práce přesně odpovídat skutečnosti.

Je tedy pravda, že podle Úřadu práce počet neobsazených míst dosahuje zhruba 270 tisíc, které ve výroku zmiňuje Marian Jurečka. Vzhledem k tomu, že dle MPSV může být toto číslo nadhodnocené, např. kvůli vícenásobnému nahlašování jednoho místa do evidence, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka mluví o situaci, kdy žena při nástupu na mateřskou a následně rodičovskou dovolenou nesmí pokračovat ve vykonávání své dosavadní práce. Vysvětluje, že v současnosti podle něj zákon neumožňuje zůstat u stejného zaměstnavatele a vykonávat stejnou práci, byť na zkrácený úvazek. V následujících odstavcích se tak zaměříme na to, jakou práci v současnosti rodiče na mateřské a rodičovské dovolené mohou podle zákona vykonávat.

Práce na mateřské dovolené

Mateřská dovolená trvá po dobu 28 týdnů v případě jednoho dítěte a 37 týdnů u dvou a více dětí, z toho šest až osm týdnů mohou ženy využít už před porodem (.pdf, str. 8). Během stejné doby má člověk nárok na tzv. peněžitou pomoc v mateřství. Výše příspěvku konkrétně činí 70 % denního vyměřovacího základu za kalendářní den (.pdf, str. 8). O poskytnutí mateřské dovolené nemusí žena žádat, zaměstnavateli nástup na mateřskou stačí pouze oznámit.

Podle zákona o nemocenském pojištění nemá žena nárok na peněžitou pomoc při mateřské, jestliže vykonává práci, ze které se dávka vyplácí. V praxi to znamená, že žena nesmí pobírat dávku mateřské, a přitom vykonávat svoji práci u stávajícího zaměstnavatele na základě původní pracovní smlouvy, a to ani kdyby tak činila na zkrácený úvazek. Zaměstnavatel zároveň ženám na mateřské dovolené nesmí dát výpověď.

Pokud se tedy jedná o ženu zaměstnankyni, nesmí zůstat na stejné pozici, ze které dávku dostává. Žena by musela vykonávat jinou činnost (.pdf, str. 14). Pokud se jedná o podnikatelku (OSVČ), tak svoji samostatně výdělečnou činnost nesmí vykonávat osobně. Může ji ale vykonávat prostřednictvím svých zaměstnanců nebo spolupracujících osob.

Zaměstnavatel často nabízí ženám na mateřské dovolené práci na základě dohody o provedení práce (DPP) nebo dohody o pracovní činnosti (DPČ). Rodič tedy pracuje u stejného zaměstnavatele na zkrácený úvazek, dle zákona ale nesmí vykonávat stejnou činnost, která je uvedená v původní pracovní smlouvě.

Žena má ovšem možnost vykonávat stejnou pracovní činnost u jiného zaměstnavatele. Může tak činit pouze s předchozím písemným souhlasem svého původního zaměstnavatele, u kterého čerpá mateřskou dovolenou.

Práce na rodičovské dovolené

Rodičovská dovolená navazuje na mateřskou dovolenou, případně ji může využít otec ode dne narození dítěte. Trvá až do věku 3 let dítěte. O rodičovskou na rozdíl od mateřské musí zaměstnanec požádat. Rodičovská dovolená je podle zákoníku práce volno v práci, a odlišuje se od rodičovského příspěvku. Ten je formou finanční podpory vyplácené rodičům dětí do 4 let (u letos narozených dětí se vyplácí do 3 let) nebo do vyčerpání celkové částky. Ačkoliv je rodičovský příspěvek typicky vyplácen během rodičovské dovolené, nejedná se o stejný pojem (.pdf, str. 13).

Rodičovský příspěvek sice navazuje na peněžitou pomoc v mateřství (nebo na otcovskou dovolenou), dávky se mezi sebou ale výrazně liší. V případě rodičovského příspěvku nezáleží na výši příjmu domácnosti nebo zda příspěvek čerpá matka nebo otec.

Rodičovský příspěvek činí celkem 300 000 Kč u dětí narozených do 31. prosince 2023 a je vyplácen nejdéle do věku 4 let dítěte. U dětí narozených od 1. ledna 2024 se příspěvek navýšil na 350 000 Kč, a jak jsme zmínili výše, je vyplácen nejdéle do věku 3 let dítěte. Měsíční výši rodičovského příspěvku si rodič volí sám, přičemž jeho maximum závisí na předchozích příjmech.

V případě, že rodič splní podmínku „osobní celodenní a řádné péče o dítě“, může pracovat téměř bez omezení a bez ztráty nároku na rodičovský příspěvek (.pdf, str. 37). Další podmínkou je, že v případě, kdy dítě do 2 let dochází do jeslí nebo jiného předškolního zařízení, nesmí jeho docházka překonat 92 hodin měsíčně (od 2 let dítěte se docházka nesleduje).

Také v případě rodičovské dovolené je zaměstnanec v tzv. ochranné době, kdy zaměstnavatel podle zákona nesmí rodičům dát výpověď. Pokud ale rodič pokračuje u stejného zaměstnavatele na základě původní pracovní smlouvy, byť na kratší pracovní poměr, nečerpá rodičovskou dovolenou.

Z tohoto důvodu rodiče zpravidla pokračují v řešení přivýdělku u stejného zaměstnavatele formou DPP nebo DPČ. Stále není dovoleno „v dalším pracovněprávním vztahu pro téhož zaměstnavatele vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny jako práce v původní pracovní smlouvě“. Dodejme také, že zaměstnavatel nemá povinnost zaměstnankyni či zaměstnanci práci při mateřské nebo rodičovské dovolené umožnit, a to i přes žádost rodiče (.pdf, str. 38).

Závěrečné hodnocení

Při mateřské dovolené nemůže žena vykonávat stejnou pracovní činnost, protože by přišla o peněžitou pomoc v mateřství. Při rodičovské dovolené nemůže člověk pracovat na stejné pozici, a to ani na zkrácený úvazek. V takovém případě totiž rodičovská dovolená končí a s tím i zvýšená ochrana před výpovědí. Pro přivydělání si peněz pak ve většině případech rodič uzavře se svým původním zaměstnavatelem DPP nebo DPČ na jinou pracovní činnost. Ženy tedy během tohoto období skutečně nemohou zůstat na stejné pozici. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Mariana Jurečky jako pravdivý.