Přehled ověřených výroků

Podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb. existuje 8 skupin prací, které jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací. Obecné vymezení jednotlivých skupin najdeme v samotném nařízení resp. jeho příloze. Zatímco v první skupině jsou jednoduché práce konané podle přesného návodu, tak v osmé jsou to systémové práce tvůrčí či práce zásadního významu. Konkrétní příklady pak přináší web Aktuálně.cz.

V § 112 odst. 2 zákoníku práce je řečeno, že „nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou stanoví tento zákon v § 111 odst. 2 jako základní sazbu minimální mzdy. Další nejnižší úrovně zaručené mzdy se stanoví diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce tak, aby maximální zvýšení činilo alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy“.

Je tedy pravda, že existuje vztah mezi tzv. zaručenou mzdou a mzdou minimální. Nejnižší možná úroveň zaručené mzdy musí být alespoň stejně vysoká jako minimální mzda a nejvyšší možná úroveň zaručené mzdy je minimálně dvojnásobná než nejnižší možná úroveň zaručené mzdy. Podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb. je pro 8. skupinu prací, která je zároveň nejvyšší, zaručená mzda rovna dvojnásobku zaručené mzdy pro 1. skupinu prací (ta je skupinou nejnižší). Minimální a zaručená mzda pro 1. skupinu prací se podle nařízení vlády rovná.

Zaručená mzda a počet skupin práce se může měnit nařízením vlády. V zákoně není uvedeno, kolik jich musí nebo nemusí být, či snad jaká výše zaručené mzdy jim má být přidělena. Jistě nadefinovaný je pouze poměr zaručené mzdy nejvyšší a nejnižší skupiny práce.

I přes nevhodně použitý pojem „segment ekonomiky“ (kdy v jednotlivých skupinách mohou být zahrnuty práce z velmi odlišných segmentů ekonomiky, avšak s podobnou náročností) nicméně hodnotíme výrok jako pravdivý.

Odbory na jednání o zvýšení minimální mzdy na rok 2020 přicházely s návrhem růstu mzdy na 15 000 Kč. Argumentují nízkou úrovní minimální mzdy ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi i faktem, že nejnižší čistá mzda je dlouhodobě pod hranicí chudoby pro samotného dospělého. S touto částkou jako maximální počítal i jeden ze tří návrhů představených vládou při jednáních tripartity dne 18. listopadu 2019.

V současnosti činí nejnižší hrubá minimální mzda 13 350 Kč, nárůst na 15 000 Kč je tak roven 12,36 %.

Při vyjednávání o zvýšení minimální mzdy byly připraveny tři návrhy – zvýšení částky 13 350 o 1 150, 1 350 nebo 1 650 korun. Alena Schillerová prosazovala (video 2:33:40) nejnižší z těchto tří možností, tedy navýšení na 14 500 korun, a prohlásila, že minimální mzda by měla držet krok s růstem ostatních mezd. Ačkoliv byla pro nejnižší z těchto možností, tak zaměstnavatelé mluvili o maximálním zvýšení o 700 korun, zatímco odbory požadovaly 1 650 korun a Hospodářská komora nechtěla minimální mzdu zvyšovat vůbec. Koalice nakonec odhlasovala zvýšení o 1 250 korun.

Průměrná mzda ve druhém čtvrtletí roku 2019 činila 34 105 korun. Původní preferovaný návrh ministryně Schillerové na růst minimální mzdy na 14 500 Kč by tak znamenal, že tato minimální mzda bude činit 42,5 % průměrné mzdy. Na tomto místě je možné zmínit, že mediánová mzda je podstatně nižší, a to 29 127 korun.

Evropská unie má ke konci roku 2018 průměrnou měsíční mzdu (k datům o průměrné mzdě se lze dostat skrze „+“ u kolonky „median equivalised...“) 1 660 eur a minimální 925 eur, což je 55,7 % z průměrné mzdy. Není tedy pravda, že by minimální mzda v Evropské unii činila 41 % průměrné mzdy.

Tento dramatický rozdíl je nejspíš způsoben tím, že v částce 925 eur nejsou započítané následující země: Dánsko, Itálie, Kypr, Rakousko, Finsko a Švédsko, protože národní minimální mzdu nemají pevně stanovenou. Kdybychom počítali, že je rovna nule, což by bylo hrubé zjednodušení, tak dostaneme 43,7 % (726 eur). To by však bylo značně zavádějící. Například v Rakousku totiž sice minimální mzdu nestanovuje stát (.pdf, str. 8), avšak je určena kolektivními smlouvami.

Podobně můžeme srovnat poměr minimální a průměrné mzdy mezi Českou republikou a státy OECD. V roce 2018 byl průměr zemí OECD 41,1 %, tedy podobná hodnota jako budoucích 42,8 % v ČR. Námi zpracovaná data si můžete prohlédnout v přehledné tabulce, opět zde jsou vynechané státy bez jasně stanovené minimální mzdy a Turecko, protože OECD u něho nemá dostupná data. Všechny převody mezi národními měnami a americkým dolarem jsou k 31. prosinci 2018.

Miroslav Kalousek skutečně dlouhodobě kritizuje institut minimální mzdy. Například v dubnu 2014 vláda Bohuslava Sobotky na sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů přislíbila zvýšit minimální mzdu z tehdejších 8500 na 9000 korun. Miroslav Kalousek toto okomentoval následujícími slovy: „Zvyšování minimální mzdy takto razantním způsobem je ve své podstatě útok proti těm nejslabším na pracovním trhu.“

V srpnu 2015 vláda rozhodla o dalším zvýšení minimální mzdy, a to na 9900 Kč. Tehdy Miroslav Kalousek v rozhovoru pro ČT označil (čas 0:40) zvyšování minimální mzdy za „deformaci pracovního trhu, která v některých odvětvích způsobí potíže, vede k rovnostářství a ty nejslabší z pracovního trhu vytlačí.“. O celém konceptu minimální mzdy navíc prohlásil, že by „měl být otázkou kolektivního vyjednávání, nikoliv politického rozhodování“ (čas 4:00).

„Pokládáme to za naprosto neúnosný tlak jednak na podnikatele a jednak na tu nejslabší pracovní sílu,“ okomentoval Miroslav Kalousek i plán na další růst minimální mzdy v roce 2016.

Tvrzení ministryně financí Schillerové lze rozdělit na dvě části. První se věnuje úpravě zaručené mzdy v souvislosti s ostatními státy. Druhá se pak věnuje historické souvislosti úpravy zaručené mzdy v rámci ČR, popř. ČSFR a ČSSR.

Na úvod lze říci, že „ve srovnání se zahraničím je stanovení vládních zaručených mezd ještě vedle minimální mzdy velice neobvyklé.“ (Vysokajová a kol.; 2015; Wolters Kluwer; Komentář k zákoníku práce). Slovensko má upravenou zaručenou mzdu obdobně jako u nás. Jejich zákonná úprava má 6 stupňů náročnosti práce a výši minimální mzdy upravuje koeficientem pro každý stupeň od 1,0 po 2,0. (viz § 120 zákona č. 311/2001 Zz., Zákonník práce – str. 56 dokumentu .pdf).

Co se týče ostatních států, podíváme se ve výroku na zmíněné státy sousední, tedy kromě Slovenska i na Rakousko, Německo a Polsko.

V první řadě lze z ověřování vyřadit Rakousko, neboť nemá právní úpravu minimální mzdy. Německo na rozdíl od Rakouska minimální mzdu od roku 2015 zavedenou má, zároveň zde existuje i minimální mzda lišící se podle pracovního odvětví. Tato právní úprava minimálních mezd odvětvových nad rámec obecné minimální mzdy je však upravena pouze v rámci kolektivních smluv mezi zaměstnavateli a odbory, a tak se o konceptu zaručené mzdy jako v ČR, kdy zaručená mzda vyplývá ze zákona, v případě Německa hovořit nedá. V Polsku mají také minimální mzdu upravenou celostátně a nemění se v závislosti na regionu, odvětví, ekonomickém sektoru, profesní skupině ani dosažené kvalifikaci.

Podle zprávy (.pdf) Mezinárodní organizace práce o systémech minimální mzdy mají systém minimální mzdy upraveny podobně ještě Kostarika, Mauritánie, Indie, Mauricius či Jižní Afrika (str. 78-79 .pdf). Vzhledem k tomu, že se však nejedná o státy sousední, nemají na výsledné hodnocení vliv.

Již starý zákoník práce z roku 1965 hovořil o mzdových tarifech. Konkrétně: „Výši základních mezd určují mzdové tarify pro jednotlivé druhy prací a povolání“. Po revoluci se koncept mzdových tarifů přenesl do zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, který zmocňoval vládu k příjetí dvou nařízení, a to k nařízení o minimální mzdě a nařízení o minimálních mzdových tarifech. Pravě tyto minimální mzdové tarify jsou obdobou dnešní zaručené mzdy, která byla jako pojem zavedena až zákonem č. 262/2006 Sb. (zákoník práce), který je v platnosti dodnes. V současnosti je výše minimální a zaručené mzdy určena pouze jedním nařízením (č. 567/2006 Sb). Z výše uvedených důvodů lze o současné úpravě zaručené mzdy hovořit jako o něčem, co tu bylo v určité formě více než 50 let, tedy jako o „historické zvyklosti“.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť česká zaručená mzda má skutečně určité historické kořeny a z okolních států má její existenci v zákoně stanovenou pouze Slovensko. Fakt, že např. v Německu vyplývají zaručené mzdy z kolektivních smluv mezi zaměstnavateli a odbory, nemá na hodnocení vliv, neboť z kontextu rozhovoru (čas 7:40) je zřejmé, že ministryně Schillerová měla na mysli právě jen výjimečnost zaručených mezd daných zákonem.

Zaručenou mzdou je mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru. Takováto mzda je odstupňována podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce do osmi „skupin práce“. Odměna za práci tedy nesmí být nižší než vládou určená zaručená mzda pro konkrétní práci. Web Aktuálně.cz přináší demonstrativní výčet, jaké práce a profese patří do jednotlivých skupin.

Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu. Mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda.

V § 112 odst. 2 zákoníku práce je řečeno, že „nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou stanoví tento zákon v § 111 odst. 2 jako základní sazbu minimální mzdy. Další nejnižší úrovně zaručené mzdy se stanoví diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce tak, aby maximální zvýšení činilo alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy.“

Je tedy pravda, že nejnižší možná úroveň zaručené mzdy musí být alespoň stejně vysoká jako minimální mzda a nejvyšší možná úroveň zaručené mzdy je minimálně dvojnásobná než ta nejnižší možná úroveň zaručené mzdy. Podle nařízení vlády č. 273/2018 Sb. je pro 8. skupinu prací, která je zároveň nejvyšší, zaručená mzda rovna dvojnásobku zaručené mzdy pro 1. skupinu prací (ta je skupinou nejnižší). Minimální a zaručená mzda pro 1. skupinu prací se podle nařízení vlády rovná.

Zaručená mzda a počet skupin práce se může měnit nařízením vlády. V zákoně není uvedeno, kolik jich má být či jaká výše zaručené mzdy jim má být přidělena. Jistě nadefinovaný je pouze poměr zaručené mzdy nejvyšší a nejnižší skupiny práce.

Podle nařízení vlády existuje 8 skupin prací, které jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací. Web Aktuálně.cz přináší demonstrativní výčet, jaké práce a profese patří do jednotlivých skupin.

Tabulka níže zobrazuje mzdy v jednotlivých skupinách.

Lze tedy vypozorovat, že mezi dvěma za sebou jdoucími skupinami práce je zhruba 10% rozdíl ve výši zaručené mzdy.

Nelze ovšem říci, že MPSV má v tomto případě možnost zakládat práva a povinnosti vyhláškou. Podle § 112 odst. 2 zákoníku práce „nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou stanoví tento zákon v § 111 odst. 2 jako základní sazbu minimální mzdy. Další nejnižší úrovně zaručené mzdy se stanoví diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce tak, aby maximální zvýšení činilo alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy.“ Zákonem je tedy k přijetí nařízení (resp. prováděcího předpisu) zmocněna vláda, nikoliv ministerstvo. To ovšem neznamená, že by se MPSV na tvoření právního předpisu nepodílelo.

Při minulém zvyšování minimální mzdy zmiňovaný návrh nařízení vlády předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Rozsáhlého připomínkového řízení k tomuto návrhu se zúčastnila (.docx) např. Českomoravská konfederace odborových svazů s připomínkou k jednotlivým stupňům zaručené mzdy. Další připomínky podala např. jednotlivá ministerstva, včetně Alenou Schillerovou vedeného Ministerstva financí (.docx). Lze tedy konstatovat, že ačkoliv MPSV návrh nařízení vlády předložilo, neznamená to, že má nárok na autoritativní rozhodnutí ohledně podoby „stupňů“. Vláda rozhoduje ve sboru (čl. 76 odst. 1 Ústavy) a tímto způsobem schválila i nařízení vlády stanovující stupně zaručené mzdy.

Programové prohlášení vlády České republiky z června roku 2018 obsahuje větu: „Připravíme závazná pravidla pro předvídatelný růst minimálních mezd“ (str. 10). Jinou zmínku o minimální mzdě přitom prohlášení neobsahuje.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť ve vládním prohlášení se vláda zavázala pouze k přijetí pravidel, kterými by se případné zvyšování minimální mzdy mělo řídit. Koalice se však nezavázala k reálnému zvýšení minimální mzdy.

Tripartita, celým jménem Rada hospodářské a sociální dohody České republiky, je dobrovolným dohadovacím orgánem mezi vládou, zaměstnanci (zastoupenými odbory) a zaměstnavateli (zastoupenými podnikatelskými svazy). Cílem tripartity je pak dle jejich stránek udržování sociálního smíru za pomoci dialogu mezi zúčastněnými stranami. Proto také ministryně Schillerová odkazuje na jednání tripartity a její stanovisko, protože cílem tripartity je společná dohoda, na které se všechny strany shodly – v tomto případě dohoda o nové výši minimální mzdy.

Tripartita se na nejvyšší (plenární) úrovni schází v průměru jednou za dva měsíce. Konkrétně se letos sešla 21. 1., 25. 3., 27. 5., 10. 6., 16. 9. a 18. 11. s tím, že jednání 27. května bylo mimořádné a týkalo se jen navyšování platů ve veřejném sektoru. Na úrovni předsednictva se pak schází každý měsíc a odborné pracovní skupiny se scházejí dle potřeby.

Ačkoliv byla otázka minimální mzdy řešena tripartitou v červnu, září i listopadu, tak se nepodařilo najít mezi stranami kompromis. Na základě listopadového neúspěchu se proto koaliční partneři dohodli na zvýšení minimální mzdy a v prosinci by toto nařízení měla schvalovat vláda. Rozhodnutí o výši minimální mzdy je velmi důležité pro podnikatele, pro které je tato informace klíčová při finančním plánování na následující rok, jelikož jsou mzdové náklady významnou položkou jejich rozpočtů. Za vlády Bohuslava Sobotky se navýšení minimální mzdy schvalovalo většinou v srpnu, září či říjnu. V roce 2018 již Babišův kabinet schvaloval navýšení 14. listopadu a letos by formální schválení mělo být až 9. prosince na dalším zasedání vlády.

Tvrzení ministryně Schillerové, že o navýšení minimální mzdy nebylo možno rozhodnout dříve, protože neexistovala shoda tripartity, hodnotíme jako nepravdivé. Jelikož je tripartita dobrovolným dohadovacím orgánem, tak vláda nemá povinnost se řídit výstupy z tripartity a nutně nemusí čekat na shodu na projednávaných bodech. Vláda je finálním orgánem, který o výši minimální mzdy rozhoduje svým nařízením (v současnosti je to nařízení vlády 273/2018 Sb.). Historicky se v posledních letech tripartitě nedařilo najít kompromis, na kterém by se strany dohodly, proto o výši minimální mzdy rozhodovala vláda, např. v roce 2018, 2017, 2016 a 2015.

Na závěr pak dodejme, že se tripartita nesešla před 14 dny, jak ministryně Schillerová tvrdí, ale 10 dny (18. listopadu) před jejím výrokem z 28. listopadu. Tato nepřesnost však na celkovém hodnocení nic nemění.

Z kontextu předpokládáme, že Alena Schillerová zde mluví o zemích mimo Evropskou unii, ale v OECD. To jsou Austrálie, Kanada, Chile, Island, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Mexiko, Nový Zéland, Norsko, Švýcarsko, Turecko a Spojené státy americké. Nelze u všech z nich určit poměr minimální a průměrné mzdy, konkrétně Island, Norsko a Švýcarsko nemají národní minimální mzdu, místo toho mají minimální mzdu určenou podle sektorů. OECD zároveň nemá data o průměrné mzdě v Turecku.

Když spočítáme poměr minimální a průměrné mzdy v ostatních státech z roku 2018 (novější data nejsou zatím veřejně dostupná), dostaneme hodnotu 38 %, tedy velmi blízkou hodnotě Aleny Schillerové. Námi zpracovaná data z OECD si můžete prohlédnout v tabulce. Všechny převody mezi měnami byly provedeny k hodnotám z 31. prosince 2018.