Přehled ověřených výroků

Majetkové vlastnictví městských částí je právně složitější. Podle zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a § 13 závazné vyhlášky č. 55/2000, městské části jako takové nemohou vlastnit ani nabýt majetek, a to z důvodu (.pdf, str. 3) zajištění majetkové a územní celistvosti hlavního města Prahy. Právní analýza (.pdf, s. 2–3) podobného problému, vytvořená kanceláří Achour a Hájek v rámci jednání o budově Centrum Palmovka, ukazuje, že praxe vypadá tak, že majetek vlastní město, které ho převede do správy městské části s tím, že daná městská část má veškerá práva a povinnosti vlastníka při nakládání s daným majetkem.

V případě pozemku, na kterém je socha umístěna, je dostupná informace o tom, že ji má městská část Praha 6 ve správě. Socha maršála Koněva se nachází na náměstí Interbrigády v Praze 6-Bubeneč na parcele č. 2114/5. Podle informací z Katastru nemovitostí se jedná o pozemek vlastněný hlavním městem Prahou, se správou pozemku svěřenou městské části Praha 6 (viz výpis z iKatastru).

Co se týká sochy maršála Koněva, zde se dá předpokládat, že i tu má městská část ve správě. V rozhovoru pro Lidovky.cz starosta Prahy 6 Ondřej Kolář informoval, že „socha je ve správě majetku Prahy 6.“

Vzhledem k tomu, že podle platných právních norem správou majetku přechází na městskou část všechna práva a povinnosti vlastníka, je možné souhlasit, že zastupitelstvu městské části socha i pozemek „náleží".

Převážná většina soch a památníků z doby komunistické éry v Maďarsku se momentálně nachází v Memento Parku. Sem byly přesunuty po pádu zdejšího komunistického režimu v roce 1989/1990. K vidění jsou zde například sochy neznámých rudoarmějců, Lenina nebo sovětsko-maďarského přátelství. Socha maršála Koněva zde ovšem chybí. Že v Maďarsku nikdy nebyla žádná socha maršála Koněva, potvrzuje i hungarista Evžen Gál.

Protikomunistické povstání v Maďarsku začalo masivní demonstrací v říjnu roku 1956 v Budapešti. Následovaly boje povstalců se sovětskou armádou, které vyústily v její stažení z Budapešti. 1. listopadu představitel povstání Imre Nagy vyhlásil neutralitu Maďarska. Hlavní zásah sovětské armády, známý jako akce Vichr, začal 4. listopadu. Plán operace vypracoval maršál Žukov. Maršál Koněv byl velitelem útočících jednotek a dostal rozkaz povstání potlačit za jakoukoli cenu. Poslední místa odporu byla likvidována 11. listopadu.

Ačkoliv byla 7. května 1945 oficiálně podepsána bezpodmínečná kapitulace německých vojsk, na území Čech stále operovala Skupina armád Střed. Mimo jiné držela i Prahu, kde vedla boje s povstalci. Pražské povstání vypuklo 5. května 1945 bitvou o rozhlas. Skončilo 8. května 1945 podpisem dohody, která umožňovala německým jednotkám odchod do amerického zajetí.

Na osvobozování Československa se podílely především tři fronty sovětské Rudé armády. Konkrétně 1. ukrajinský front pod vedením maršála Koněva, 2. ukrajinský front pod vedením maršála Malinovského a 4. ukrajinský front pod vedením generála Petrova, později generála Jeremenka. Od března 1945 bojovaly 2. a 4. ukrajinský front proti německým jednotkám v oblasti Moravy a Slezska. 1. ukrajinský front operoval tou dobou v oblasti Berlína a východního Německa. Ze tří jmenovaných uskupení Rudé armády tak vstoupily na území Československa jednotky maršála Koněva jako poslední.

1. ukrajinský front Rudé armády pod vedením maršála Koněva dobyl 8. května 1945 Drážďany a o den později dorazil k Praze. 3. a 4. tanková armáda vstoupily do města, avšak s výjimkou střetu v Dejvicích k žádné větší konfrontaci s německými jednotkami nedošlo. Postup rudoarmějců Prahou byl velmi rychlý a 9. května 1945 v 9:00 ráno mohl maršál Koněv hlásit, že Praha byla osvobozena a očištěna od nepřítele.

Maršál Koněv tak vstoupil do Prahy až poté, co se většina nacistů odešla vzdát se americké armádě. Byl to ovšem skutečně on, kdo dostal do Prahy první sovětské jednotky.

Jako reakce na loňské nabarvení sochy na růžovo skupinou Čeští vlastenci dostala 21. srpna 2018 socha Ivana Koněva od radnice Prahy 6 nové informační desky. Tyto desky, jedna v češtině, další v angličtině a třetí v ruštině, informují o různých maršálových činech.

Je pravda, že deska zmiňuje první ukrajinský front, vstoupení jeho jednotek do Prahy, výstavbu Berlínské zdi i maďarské povstání, ale nepíše se na ní o osvobození Osvětimi. Toto je plné znění informační tabule:

„Maršál Ivan Stěpanovič Koněv velel 1. ukrajinskému frontu, jehož jednotky byly nasazeny k závěrečnému útoku na Berlín a osvobodily severní, střední a východní Čechy a jako první vstoupily 9. května 1945 do Prahy. Na podzim 1956 řídil potlačení Maďarského povstání sovětskou armádou a jako velitel Skupiny sovětských vojsk v Berlíně se v roce 1961 podílel na řešení tzv. druhé berlínské krize výstavbou Berlínské zdi. V roce 1968 osobně zaštítil zpravodajský průzkum před vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa.“

V tomto rozboru se nebudeme věnovat názorům místopředsedy Senátu Růžičky, zaměříme se konkrétně na dvě části výroku: zaprvé, zda se velvyslanectví, či některý z jeho pracovníků, vyjádřil o situaci kolem sochy maršála Koněva jako o nehorázném aktu, a zadruhé, zda přirovnali starostu městské části k vysokému nacistickému pohlavárovi. Zbytek výroku, včetně toho, zda se jedná o vměšování do vnitřních záležitostí cizího státu, probírat nebudeme.

V komentáři velvyslanectví Ruské federace ze dne 12. září 2019 se píše: „Rozhodnutí rady městské části Praha 6 o přemístění pomníku maršála I.S.Koněva považujeme za nehorázné. Nestalo se překvapením vzhledem k tomu, že právě úřad této městské části inicioval kampaň kolem pomníku, která uráží památku vojáků Rudé armády, Čechů a Slováků, jež bojovali za osvobození Československa a jeho hlavního města od nacismu, a nese za tuto situaci veškerou odpovědnost.“

Podobný obrat použil také velvyslanec Zmejevskij v interview (video, čas 0:24) pro ruskou televizi, kde označil rozhodnutí městské části za „возмутительное (vozmutitelnoe)“, v překladu „nehorázné/pobuřující“.

O šest dní dříve, 6. září 2019, ruský ministr kultury Medinskij během rozhovoru s novináři prohlásil o situaci v Česku: „Praha byla osvobozená až po pádu Berlína. Byla tam odvolána armáda Koněva, 12 tisíc našich vojáků zemřelo, když Prahu osvobozovali. Vděční obyvatelé Prahy postavili Koněvovi památník. A najednou starosta nějakého regionu řekl, že v radě přednesou návrh, aby památník osvoboditele a spasitele města demontovali. Takový místní gauleiter.“ Slovem „gauleiter“ se označoval (.pdf, str. 469) vyšší politický hodnostář, přesněji župní (tzn. okresní) vedoucí, v nacistickém Německu.

Vzniklo několik návrhů ohledně přesunu sochy maršála Koněva. Kromě převezení na ruskou ambasádu padl také návrh dcery maršála Koněva Natalji Koněvové vystavit sochu v Moskvě.

Ondřej Kolář, starosta Prahy 6, chtěl na zasedání zastupitelstva navrhnout přesun Koněva na Olšanský hřbitov s odůvodněním, že jde o důstojné místo, protože je to vojenský hřbitov (uvedeno pro Aktuálně.cz). Závěr (video, 14:20) zasedání zastupitelstva 12. září 2019 však byl, že socha bude nahrazena památníkem osvobození Prahy a pro Koněvův pomník se bude hledat (.docx, str. 3) jiné místo.

V průběhu ledna a února 2019 uskutečnilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mimořádné šetření, kterého se účastnilo (.pdf, str. 4) 99,9 % mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol. MŠMT chtělo především zjistit, jaké jsou potřeby jednotlivých škol, a jakým procentem se na výuce podílí nekvalifikovaní učitelé. V době šetření na začátku roku 2019 chybělo (.pdf, str. 80) ve školství 1827 učitelů, od nového školního roku 2019/2020 potřebovaly (.pdf, str. 80) školy 6000 nových učitelů a v delším horizontu bude potřeba (.pdf, str. 80) 3 962 učitelů. Celorepublikově jsou (.pdf, str. 82) nejvíce poptávaní učitelé fyziky na 2. stupni základních škol, a to především v Praze, v Libereckém a v Středočeském kraji. Naopak relativně dostatek je (.pdf, str. 82) učitelů tělesné výchovy na středních školách.

Podle Roberta Plagy (ANO) je potřeba (video, 10:42) zvýšit atraktivitu učitelské profese, a to zvýšením platů učitelů. Je nutné zvýšit především počet absolventů pedagogických fakult, o což se ministerstvo školství snaží (video, 10:48) podle Plagových slov systematickou podporou na zkvalitnění studia. Nakonec má pomoci (11:24) změna zákona o pedagogických pracovnících, která má umožnit absolventům jiných vysokých škol vykonávat učitelské povolání bez pedagogického vzdělání. Do tří let budou mít povinnost si pedagogické studium doplnit.

Ministr Plaga zahájil v květnu 2019 cestu po České republice, na které se setkal s řediteli a ředitelkami škol v Praze a ve Středočeském a Ústeckém kraji. Mezi hlavní probíraná témata patřil především nedostatek učitelů, platy nebo ohodnocení nepedagogických pracovníků. V červnu se setkal s řediteli škol na jižní Moravě. Nový školní rok 2019/2020 zahájil ministr Plaga na Základní škole v Brně. Poté se 3. září zúčastnil slavnostního otevření Základní a mateřské školy v Psárech ve Středočeském kraji.

Mnohé školy skutečně nedostatek učitelů řešily i během prázdnin a těsně před začátkem školního roku. V médiích o tom informovaly např. servery Seznam Zprávy a Lidovky.cz, podle kterých během prázdnin sháněla pedagoga např. Základní škola Slivenec. Podle článku serveru Aktuálně.cz z 1. 9. 2019 chyběl učitel matematiky, českého jazyka a španělštiny i asistenti pedagoga Smysluplné škole v pražském Karlíně. Ředitel školy Jan Korda pro server uvedl: „Letos je situace zatím nejhorší. Touto dobou v minulých letech jsme už učitele obvykle měli.“

Školy ke shánění učitelů využívají i sociální sítě. V létě tam učitele hledala například ZŠ Rozmarýnová v Mostě.

Na Twitteru se objevily i případy, kdy škola hledala náhradu za učitele, který před začátkem školního roku místo odřekl. Jednou takovou byla například Základní škola Nebušice.

Z ještě aktuálnějších volání po náhradě odpadlého učitele jsme na Twitteru nalezli tento příspěvek, který poptává učitele pro Pražské humanitní gymnázium.

V průběhu ledna a února 2019 uskutečnilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mimořádné šetření, kterého se účastnilo (.pdf, str. 4) 99,9 % mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol. Týkalo se učitelů a učitelek, kteří působili (.pdf, str. 4) na škole k 1. lednu 2019. MŠMT chtělo především zjistit, jaké jsou potřeby jednotlivých škol a jakým procentem se na výuce podílí nekvalifikovaní učitelé.

V České republice se vyskytuje celkem 10 749 mateřských, základních a středních škol. V době šetření na začátku roku 2019 chybělo (.pdf, str. 80) ve školství 1 827 učitelů, od nového školního roku 2019/2020 potřebovaly (.pdf, str. 80) školy 6 000 nových učitelů a v delším horizontu bude potřeba (.pdf, str. 80) 3 963 učitelů.

Co do počtu úvazků, nejvíce chybí (.pdf, str. 82) běžných učitelů na 1. stupních základních škol (1273,6) a učitelů v mateřských školách (917,2). Velká poptávka je také (.pdf, str. 82) po učitelích fyziky či informatiky na 2. stupni základních škol, a to především v Praze, v Libereckém a v Středočeském kraji. Naopak nejmenší poptávka je (.pdf, str. 82) po učitelích na výuku tělesné výchovy na středních školách.

Největším problémem je (.pdf, str. 83) pro školy sehnat učitele strojírenství a strojírenské výroby na střední škole (91,2 % škol tuto skutečnost označilo (.pdf, str. 83) za významný či kritický problém). V Královéhradeckém, Karlovarském a Plzeňském kraji označilo tento problém za významný či kritický 100,0 % škol. Dále je (.pdf, str. 83) problémem sehnat již zmiňované učitele fyziky na základní škole (90,8 %), stejně tak učitele elektrotechniky, telekomunikační a výpočetní techniky na střední škole (90,8 %). Naopak nejsnazší je podle šetření sehnat učitele mateřských škol (35,0 %).

Nedostatek řeší školy, dle ministra Plagy, najímáním učitelů bez kvalifikace. Problém s nedostatkem učitelů by podle něj měla vyřešit např. novela zákona o pedagogických pracovnících. Ta by umožnila zaměstnání lidí i bez pedagogického vzdělání, které by si ale museli do tří let od nástupu dodělat. Návrh zákona předložila vláda Sněmovně v červnu 2019 a nyní se čeká na jeho projednání.

V průběhu ledna a února 2019 uskutečnilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mimořádné šetření, kterého se účastnilo (.pdf, str. 4) 99,9 % mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol. Týkalo se učitelů a učitelek, kteří působili (.pdf, str. 4) na škole k 1. lednu 2019. MŠMT chtělo především zjistit, jaké jsou potřeby jednotlivých škol, a jakým procentem se na výuce podílí nekvalifikovaní učitelé.

Dle výsledků tohoto šetření působilo (.pdf, str. 5) k 1. lednu 2019 v mateřských, základních, středních a vyšších odborných školách 150 592 učitelů. Z toho 120 096 žen a 30 496 mužů. Průměrný věk učitelů činí (.pdf, str. 8) podle výsledků šetření 47,2 let. V době šetření na začátku roku 2019 chybělo (.pdf, str. 80) ve školství 1827 učitelů a od nového školního roku 2019/2020 potřebovaly (.pdf, str. 80) školy 6000 nových učitelů. Z toho vyplývá, že v září 2019 v systému chyběly asi 4 % učitelů.