Přehled ověřených výroků

6. května 2019 se po celém Česku konala v pořadí druhá demonstrace za nezávislost justice. Organizátorem demonstrací byl spolek Milion Chvilek. V rámci demonstrace vystoupily na pódiu na Staroměstském náměstí osobnosti z politického i nepolitického prostředí se svými tématickými proslovy. Jedním z řečníků byl Petr Dolínek, poslanec ČSSD. Pronesl (čas 1:04:58 -1:05:45) tato slova:

„Naše vláda je koaliční vláda, sice ČSSD a ANO, ale je potřeba říct, že Miloš Zeman není součástí této koalice. Toto není a nesmí být vláda jeho fanoušků. Miloš Zeman nebude rozhodovat o tom, kdo bude jmenován či odvolán v té, které státní instituci nebo kulturní organizaci. I proto jsem jeden z těch, kdo si například myslí, že musí ministr kultury Tonda Staněk odejít ze své pozice. Není možné, aby diktoval prezident Zeman komukoliv, co si má myslet. Ministr se má chovat odborným a svým úsudkem, nikoliv úsudkem, který je kázán odněkud jinud. Principy demokracie a právního státu jsou nadevše, i nad pozice ve vládě, v parlamentu, či v Senátu, či v jiných politických funkcích. Děkuji za vaši pozornost a přeji vám příjemný zbytek této demonstrace.“

Z videa je patrné, že reakce demonstrujících na Dolínkovu přítomnost byly rozporuplné. Předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář dokonce musel přítomné poprosit (čas 1:04:05) o klid: „Dámy a pánové, nezlobte se na mě, ale já vás nyní žádám, abyste pana Dolínka nechali domluvit. Posuďte jeho slova a potom mu dejte najevo svůj názor. Ale prosím, aby mohl říct, co chce, když přijal naše pozvání, v klidu. Děkuji vám.“

9. května 2019 vysvětloval ministr kultury Antonín Staněk, co ho vedlo k odvolání ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. Vysvětlení po něm požadoval podvýbor pro kulturu při Poslanecké sněmovně ČR, dále zástupci petice, jejíž autoři s odvoláním ředitelů nesouhlasí, a také politické grémium ČSSD.

Po skončení jednání grémia řekl (čas 0:21) předseda ČSSD Hamáček novinářům: „Politické grémium uložilo panu ministrovi, aby do konce května zorganizoval, připravil, transparentní výběrové řízení na obě uvolněné funkce, to znamená na ředitele Národní galerie a olomouckého muzea, a současně mu uložilo, aby zklidnil situaci v resortu kultury a aktivně vyjednával se všemi aktéry.“ Grémium ČSSD tak prakticky podrželo ministra Staňka ve vládě. K působení ministra kultury měl ale výhrady místopředseda ČSSD Roman Onderka. Podle něj Staněk pochybil například v komunikaci s řediteli a měl volit jiný způsob jejich případného odvolávání. Onderka se dříve vyslovil (čas 7:37) pro zvážení odvolání Staňka z ministerské pozice.

Ministr kultury Antonín Staněk musel vysvětlovat politickému grémiu ČSSD, co ho vedlo k odvolání ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. Po skončení jednání grémia řekl (čas 0:21) předseda ČSSD Hamáček novinářům: „Politické grémium uložilo panu ministrovi, aby do konce května zorganizoval, připravil, transparentní výběrové řízení na obě uvolněné funkce, to znamená na ředitele Národní galerie a olomouckého muzea, a současně mu uložilo, aby zklidnil situaci v resortu kultury a aktivně vyjednával se všemi aktéry.“ 

Grémium ČSSD tak prakticky podrželo ministra Staňka ve vládě. K působení ministra kultury měl ale výhrady místopředseda ČSSD Roman Onderka. Podle něj Staněk pochybil například v komunikaci s řediteli a měl volit jiný způsob jejich případného odvolání. Onderka se také dříve vyslovil (čas 7:37) pro zvážení odvolání Staňka z ministerské pozice.

Jan Hamáček stál za ministrem Staňkem i po jednání grémia ČSSD. V Otázkách Václava Moravce 12. května uvedl (čas 1:50) k odvolání ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta, že Staněk udělal, co udělat musel. Na otázku (čas 11:53), zda by uvítal rezignaci ministra kultury, odmítl Hamáček odpovědět.

Ministr kultury Antonín Staněk následně podal 15. května 2019 demisi. Podle Jana Hamáčka jej ministr Staněk o své rezignaci předem informoval, podle Staňka jej Hamáček o demisi osobně požádal.

To, jestli podal ministr kultury demisi z vlastní iniciativy či na žádost Jana Hamáčka, nelze ověřit, jelikož jsou k dispozici jen protikladná vyjádření obou aktérů. Proto nelze s jistotou tvrdit, že Hamáček otočil o 180 stupňů, ani že jednal proti rozhodnutí grémia ČSSD, byť se to tak z mediálních výstupů může jevit. Stejně tak není možné ověřit, zda Hamáček oznámil Staňkovi, že má podat demisi, právě 13. května, jak tvrdí Andrej Babiš.

Demisi nejdříve podal sám ministr kultury Antonín Staněk, prezident ji však nepřijal. Andrej Babiš se poté 31. května sešel s novým nominantem Michalem Šmardou a následně odeslal Miloši Zemanovi návrh na odvolání ministra kultury. Michal Šmarda schůzku komentoval jako věcnou, upřímnou a rychlou: „‚Vypadá to na dobrý začátek spolupráce,‘ uvedl. Poznamenal, že podle Babiše by byl vhodnější na ministerstvo pro místní rozvoj, současně ale podle něj Babiš řekl, že společně to mohou zvládnout."

Setkání Andreje Babiše a Jana Hamáčka předcházela schůzka předsedy ČSSD s prezidentem. Ta se odehrála na Hamáčkovu žádost a politici na ní měli řešit prezidentovo nevyhovění žádosti na odvolání ministra kultury Antonína Staňka. Ve čtvrtek 27. června (ještě před schůzkou s Janem Hamáčkem) Miloš Zeman na tiskové konferenci k závěru návštěvy Kraje Vysočina prohlásil: „Za 30 let, co jsem v politice, jsem neakceptoval jediné ultimátum, jediné vydírání. A vždy jsem je považoval za drzost.“ Řekl také, že to samé chce zopakovat i na následujícím setkání s Janem Hamáčkem. Po skončení podvečerní schůzky situaci prezident ani předseda ČSSD nijak nekomentovali.

Jan Hamáček se vyjádřil až 27. června večer po jednání vedení ČSSD, kdy situaci komentoval slovy: „Česká republika se dostala na hranu ústavní krize. Ústava České republiky jasně hovoří o tom, že pokud předseda vlády navrhne ministra k odvolání, tak prezident této žádosti vyhoví.“ K jednání s prezidentem se však odmítl vyjádřit.

V pátek 28. června se sešel předseda ČSSD s Andrejem Babišem. Důvodem schůzky byla snaha řešit situaci, která po prezidentově odmítnutí odvolání Antonína Staňka vznikla. Po setkání odpověděl (čas 4:30) premiér na jeden z dotazů novinářů týkající se nominace Michala Šmardy, že „panu prezidentovi se to nelíbí, má nějaké jiné názory“. Tento výrok je ovšem příliš obecný a navíc nevíme, jestli Andrej Babiš odkazuje k předchozím vyjádřením Miloše Zemana, nebo vychází z rozhovoru s Janem Hamáčkem. Vzhledem k nedostatku informací o tom, co přesně si předsedové vládních stran na schůzce řekli, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Ve čtvrtek 4. července se uskutečnila schůzka mezi Milošem Zemanem, Andrejem Babišem a Janem Hamáčkem. Prezident se podle premiéra k nominaci Michala Šmardy definitivně nevyjádřil a podle předsedy ČSSD setkání žádný výsledek nepřineslo.

Výrok však hodnotíme jako neověřitelný, protože z mediálních zpráv není možné zjistit, kdy a od koho se premiér Babiš dozvěděl, že prezident odmítá jmenovat Michala Šmardu ministrem kultury.

Andrej Babiš se sešel s prezidentem Milošem Zemanem 11. července. Během následující tiskové konference (čas 02:08) premiér prohlásil: „Prezident si je vědom Ústavy, na druhé straně ještě neřekl závazné stanovisko nebo nějaké stanovisko vůbec. A také mluví o tom, že v Ústavě není žádná lhůta.“ Premiér tedy neuvedl, že by mu prezident Zeman řekl o svém záměru ministra kultury odvolat.

O Zemanově úmyslu odvolat Antonína Staňka informoval (čas 00:30) až o den později předseda ČSSD Jan Hamáček na tiskové konferenci, které předcházela schůzka prezidenta, ministra kultury a právě předsedy ČSSD. „Mám za sebou jednání s prezidentem i Staňkem, pan prezident je připraven vyhovět žádosti pana premiéra a k 31. červenci odvolá Antonína Staňka z pozice ministra kultury. Ve věci jmenování vyčká na pondělní jednání, kandidátem ČSSD zůstává Michal Šmarda, ale bude záležet na pondělním jednání,“ řekl novinářům Hamáček.

Premiér se pak s prezidentem sešel znovu i ve středu 24. července. Situaci komentoval na svém twitterovém účtu:

Na schůzce tak byl zopakován prezidentův dřívější slib, který spočíval v odvolání stávajícího ministra. Stále však nebylo rozhodnuto o jeho nástupci.

Je pravda, že Andrej Babiš prozatím vždy jednal v souladu s koaliční smlouvou, a to i v kauze jmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraničí. V souvislosti s tím sice mluvil Jan Hamáček o potenciálním porušení koaliční smlouvy, vyšlo však najevo, že Babiš Pocheho jmenování prezidentu republiky navrhl, a koaliční smlouvu tedy neporušil.

Koaliční smlouva (pdf., str. 31) vlády Bohuslava Sobotky uvádí ve čtvrtém bodě IV. části:

„Smluvní strany respektují ústavní právo předsedy vlády navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolání členů vlády. Pro každý takový krok musí předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany. Předseda příslušné koaliční strany může předsedovi vlády podat návrh na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu. Další postup o takovém návrhu podléhá dohodě předsedy vlády s předsedou příslušné koaliční strany s tím, že předseda vlády by měl návrh předsedy příslušné koaliční strany respektovat.“

Současně v sedmém bodě IV. části stojí:

„Členové vlády budou v personální politice svých ministerstev respektovat zásadu vysoké odbornosti a morální bezúhonnosti.“

Bohuslav Sobotka za dobu svého předsednictví vlády odvolal z ministrů hnutí ANO jen tehdejšího ministra financí Andreje Babiše. Učinil tak po kontroverzi s Babišovými korunovými dluhopisy. Bohuslav Sobotka se nejprve rozhodl pro postup formou demise celé vlády prostřednictvím demise předsedy vlády.

„Je to mé rozhodnutí jako předsedy vlády. Jako předseda vlády reaguju na situaci, která nastala s místopředsedou vlády a ministrem financí. Můj názor je, že Andrej Babiš by nadále neměl zastávat pozici ministra financí,“ uvedl Sobotka. „Není jasné, zda nešidil na daních, jak přišel ke svému majetku,“ vysvětlil premiér. Dodal, že Andrej Babiš je podle něj ve střetu zájmů, protože mu jako ministrovi financí podléhá Finanční správa, která by měla podezřelé okolnosti jeho podnikání prošetřit.

Sobotka si později demisi rozmyslel a uchýlil se k pouhému návrhu na odvolání Babiše z funkce. „Prezident republiky začal tvrdit, že s demisí premiéra nekončí celá vláda a že demise znamená, že se vymění pouze předseda vlády. V takové situaci ale moje demise nedává žádný smysl.“

Namísto Babiše nastoupil necelý půlrok před řádnými volbami Ivan Pilný. Původní kandidátku ANO na křeslo ministra financí Alenu Schillerovou Sobotka odmítl:

„Nemohu souhlasit s tím, aby po odvolání Andreje Babiše z pozice ministra financí zastávala tuto funkci jeho dosavadní náměstkyně pro daně a cla Alena Schillerová. (...) Nemám jako předseda vlády důvěru v to, že dosavadní náměstkyně pro oblast daní Schillerová bude garantovat jednoznačné, důsledné a nestranné prošetření kauz korunových dluhopisů či dalších daňových problémů současného ministra financí.(...) Paní Schillerová, rovněž ve spolupráci s generálním ředitelem Janečkem, prosazuje a obhajuje současný silně represivní způsob přístupu ke správě a výběru daní. V poslední době však roste podezření, že tento postup daňové správy poškozuje a likviduje i poctivé firmy.“

Postup Bohuslava Sobotky nelze považovat za rozporný se zněním koaliční smlouvy. Odvolání Andreje Babiše bylo pouze důsledkem kauz zpochybňujících jeho morální bezúhonnost v čele resortu financí. Předseda vlády sice odvolání učinil i přes odpor dotyčné koaliční strany (bod 4 části IV koaliční smlouvy), avšak stále platí, že navrhovat https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl68-2">jmenování a odvolání ministra je ústavní kompetence premiéra, kterou koaliční smlouva uznává. Platí také, že pro splnění podmínky hledání podpory u koaliční strany stačí dle jazykového výkladu, aby se předseda vlády snažil vyhledat podporu pro své konání. Pokud ji však nenajde, neznamená to nutně porušení koaliční smlouvy. Protože se Sobotka snažil vyjednávat o budoucím vývoji koalice, platí, že koaliční smlouvu svým jednáním neporušil. Navíc bylo toto odvolání v souladu s bodem sedmým části čtvrté koaliční smlouvy.

V případě nejmenování navržené Aleny Schillerové postupoval předseda vlády v souladu s koaliční smlouvou, když kandidátku odmítl, neboť „předseda vlády by měl návrh předsedy příslušné koaliční strany respektovat“. Dle jazykového výkladu by tak tedy učinit měl, ale nemusí.

Bývalý ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) rezignoval vzhledem ke kritice, které čelil po odvolání ředitelů Národní galerie a Muzea umění Olomouc. Vedení ČSSD posléze pověřilo Staňka, aby připravil do 31. května výběrová řízení na šéfy obou institucí a celou situaci uklidnil. Výzvy k odchodu ale podle vicepremiéra Hamáčka nepadly.

Předseda ČSSD Hamáček také hájil odvolání ředitele Národní galerie, který byl Staňkem odvolán kvůli chybám v hospodářství. Hamáček uvedl, že nerozumí tomu, proč provizorní šéf Národní galerie Ivan Morávek nabídl Fajtovi místo finančního ředitele. Po Staňkovi prý proto požadoval vysvětlení.

Staněk se nakonec rozhodl pro rezignaci a oficiálně rezignoval k 31. květnu 2019. Na svém odchodu se domluvil s předsedou ČSSD Janem Hamáčkem, který ho podle Staňkových slov vyzval k odchodu, ačkoli se jej zprvu zastával. Vicepremiér Hamáček však uvedl, že Staněk rezignoval dobrovolně.

Prezident Zeman zpočátku Staňkovu demisi odmítal přijmout. Důvodem nepřijetí demise bylo podle něj to, že Staněk odhalil na Ministerstvu kultury závažná pochybení, a neměl by být proto trestán tlakem na odchod z funkce. Po dvouměsíčních jednáních nakonec prezident Staňka odvolal k 31. červenci 2019. Jako nástupce Staňka byl nejprve navržen Michal Šmarda, současný starosta Nového Města na Moravě. O jeho nominaci ale rozhodne prezident Zeman v půlce srpna.

Staněk opakovaně uvedl, že vicepremiér Hamáček nedodržel slovo, když jej požádal o podání demise před koncem května, tedy lhůtou danou pro přípravu výběrových řízení a uklidnění situace na ministerstvu kultury. Hamáček ale v květnu oznámil, že Staňkova rezignace byla dobrovolná, ačkoli po prezidentově nepřijetí demise na jeho odvolání trval. Vzhledem k faktu, že další vyjádření vicepremiéra Hamáčka ke Staňkově rezignaci se nám nepodařilo dohledat, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Miloš Zeman se stal předsedou ČSSD na konci února 1993, když na sjezdu strany v Hradci Králové nahradil ve funkci Jiřího Horáka. Předsedou ČSSD byl až do roku 2001, kdy nepřijal kandidaturu na pokračování ve funkci. Novým předsedou byl v dubnu 2001 zvolen Vladimír Špidla.

Na 41. sjezdu ČSSD v březnu 2019, který se opět konal v Hradci Králové, uvedl Miloš Zeman, že v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu (které se konaly v květnu 2019) bude volit ČSSD. Své rozhodnutí potvrdil i po samotných volbách.

Nemůže být pochyb o tom, že lidé z ČSSD znají Miloše Zemana již dlouho. Zeman do strany vstoupil v roce 1992 (již předtím byl však poslancem Federálního shromáždění) a rok poté se stal předsedou strany. Po volebním úspěchu v roce 1996 se stal předsedou Poslanecké sněmovny a v roce 1998 předsedou vlády. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na prezidenta a následně odešel z politiky. Další etapa Zemanovy politické kariéry začala po roce 2009 ve spojení se Stranou práv občanů ZEMANOVCI a pokračovala dvojím zvolením do funkce prezidenta v letech 2013 a 2018. Přestože Zemanova kariéra po roce 2009 již není spojena s ČSSD, je zjevné, že vzhledem k funkci, kterou Miloš Zeman zastává, je dobře známý i mezi členy ČSSD.

Andrej Babiš poukazuje v souvislosti s kauzou (ne)odvolání ministra kultury Staňka na výhrady bývalých prezidentů k nominantům na ministry.

Je pravdou, že jak Václav Havel, tak Václav Klaus i Miloš Zeman v minulosti vyjádřili své výhrady k některým nominantům na vládní funkce. Lze uvést například Miroslava Grégra, k jehož jmenování vicepremiérem měl v květnu 2001 výhrady Václav Havel. Václav Klaus měl výhrady ke jmenování Milana Urbana, Davida Ratha, Karla Schwarzenberga a Karolíny Peake ministry. I Miloš Zeman měl výhrady k některým ministrům vlády Bohuslava Sobotky. Ve všech uvedených případech však ke jmenování ze strany prezidenta nakonec došlo (nejdelší prodlení bylo 27 dní v případě jmenování Miroslava Grégra vicepremiérem).

Miloš Zeman má jisté výhrady k osobě Michala Šmardy, který by měl na ministerstvu kultury vystřídat Antonína Staňka. V rozhovoru pro MF Dnes Zeman řekl, že má silné pochybnosti o tom, že Šmarda někdy bude ministrem kultury z toho důvodu, „že pan Staněk je vysokoškolský docent, zatímco pan Šmarda má maturitu. Důležitější důvod je, že jako primátor Olomouce se pan Staněk samozřejmě zabýval kulturou, protože Olomouc je kulturní město. Zatímco pan Šmarda se s kulturou nikdy neseznámil. Nu, teď přijde třetí, možná nejdůležitější důvod. Pan Hamáček pana Staňka podporoval až do doby, než pan Staněk vyhodil pana Fajta (bývalého šéfa Národní galerie Praha – pozn. red.) za to, že si pan Fajt sám se sebou podepsal smlouvu na jeden milion korun. To je taková běžná praxe, kdo by o tom pochyboval? V tomto okamžiku pan Hamáček změnil názor a snažil se pana Staňka zbavit.“

Je však důležité zmínit, že v kauze ministra kultury Staňka se nejedná pouze o výhradu prezidenta k nominantovi na ministra a z toho vyplývajícího nejmenování, ale i o nečinnost prezidenta při odvolání ministra Staňka na návrh předsedy vlády. Jmenování ministra se řídí článkem 62, písm. a) Ústavy a odvolání ministra článkem 74. V případě ministra Staňka se tak jedná o čl. 74 Ústavy, dle kterého platí, že „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ Je pravdou, že Ústava v tomto případě skutečně nezmiňuje žádnou exaktní lhůtu k odvolání člena vlády na žádost premiéra, nicméně ústavní právníci se shodují, že chybějící explicitně vyjádřená lhůta neznamená, že by prezident žádnou lhůtou vázán nebyl, naopak má jednat bez zbytečného odkladu.

Prezident Zeman nakonec ministra Staňka odvolal k 31. červenci 2019. O novém ministru podle Andreje Babiše rozhodne prezident přibližně v polovině srpna. Premiér Babiš odeslal na Pražský hrad návrh na odvolání ministra kultury Staňka a jmenování Michala Šmardy ministrem již 31. května 2019. Nečinnost prezidenta ve věci odvolání ministra tak trvala dva měsíce, nečinnost ve věci jmenování nominovaného Michala Šmardy bude pravděpodobně trvat ještě déle.

Co se týče prodlení bývalých prezidentů s odvoláním člena vlády, v roce 2011 došlo k vládní krizi, při které prezident Klaus odmítal přijmout návrh na odvolání dvou ministrů. V dubnu 2011, po aféře s údajným uplácením stranických kolegů a odposlechy, donesl premiér Nečas na Pražský hrad demisi ministra dopravy Víta Bárty a návrh na odvolání ministrů vnitra Radka Johna a školství Josefa Dobeše. Klaus poté oznámil, že demisi ani návrhy na odvolání zatím nepřijme a očekává od premiéra a vládních stran plán dalšího fungování vlády. Spory ukončila dohoda koaličních stran ODS, TOP 09 a VV o výměně dvou ministrů. Prezident následně (deset dní po přijetí návrhů na odvolání) odvolal ministry Bártu a Johna, ministr Dobeš ve funkci zůstal.