Přehled ověřených výroků

Je pravda, že za dobu existence České republiky měly Teplice (volební obvod č. 32) dva místopředsedy senátu, Jaroslava Musiala v letech 1998–2000 a Jaroslava Kuberu v posledních dvou letech (2016–2018). Není ale pravda, že by se dvěma místopředsedy byly mezi volebními obvody jediní, např. Pardubice (volební obvod č. 43) také měly dva místopředsedy, respektive místopředsedkyně, a to Jaroslavu Moserovou v letech 1996–1998 a Miluši Horskou ve třech obdobích od roku 2012 až do roku 2018.

Dle § 37 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., Zákon o jednacím řádu Senátu, je senátor povinen být členem jednoho výboru. Může být ale členem i dalšího výboru, a to v případě, že se jedná o výbor mandátový a imunitní nebo výbor organizační. Podle § 37 odst. 3 tohoto zákona pak předseda a místopředsedové Senátu jsou členy jen Organizačního výboru.

Kubera reaguje na poznámku protikandidáta Bergmana, který by se dle svých slov zajímal, v případě svého zvolení, o účast ve dvou výborech (pro záležitosti Evropské unie a pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice). Tuto kombinaci nemůže podle Jednacího řádu Senátu člen horní komory obsadit. Co se týká Kubery, on sám už dokázal například mezi lety 2014–2016, kdy byl členem Mandátového a imunitního výboru a také Ústavněprávního výboru, že senátor může být členem více výborů najednou.

Senát momentálně neprojednává žádný návrh zákona postoupený Poslaneckou sněmovnou. Zabývá se pouze několika senátními návrhy zákonů, žádný z nich však není návrhem nového stavebního zákona, ani tento zákon nenovelizuje. Senát doposud neprojednal vládní návrh zákona v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Tímto zákonem se však stavební zákon mění jen nepatrně (.pdf, str. 26), a to tak, že se do § 31 přidávají slova „a mezinárodních smluv".

Podle § 132 odst. 2 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb. stavebního zákona může Stavební úřad ve veřejném zájmu nařídit vlastníkovi nemovitosti provedení údržbových prací. Veřejným zájmem však stavební zákon nezamýšlí obecnou formulaci ,,dlouhodobé zanedbání" stavby. Musí se jednat o specifické situace definované v § 132 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb.:

,,(3) Veřejným zájmem se rozumí požadavek, aby

a) stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu,

b) stavba byla užívána jen k povolenému účelu,

c) stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost,
životní prostředí, zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a
sousední stavby, popřípadě nezpůsobovala jiné škody či ztráty,

d) se při výstavbě a užívání stavby a stavebního pozemku předcházelo
důsledkům živelních pohrom nebo náhlých havárií, čelilo jejich účinkům
nebo aby se nebezpečí takových účinků snížilo,

e) byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní
nebo provozní závady na stavbě anebo na stavebním pozemku, včetně
překážek bezbariérového užívání stavby."

Povinnosti vlastníka dále upravuje § 154 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb. stavebního zákona, kdy je vlastník stavby povinen ,,udržovat stavbu podle § 3 odst. 4 po celou dobu její existence".

Propadnutí nemovitosti je dle zákona také možné, avšak ne z důvodu dlouhodobého zanedbání stavby. Tzv. derelikce, tedy propadnutí nemovitosti ve prospěch státu, je možná v případě opuštění nemovitosti, jak stanovuje § 1045 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (nový). Za opuštěnou se nemovitost považuje dle § 1050 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (nový) v případě, že vlastník nevykonává vlastnickou povinnost po dobu 10 let.

Kubera hovoří o plánu novely stavebního zákona, která by se měla podle plánu Ministerstva pro místní rozvoj dostat do sněmovny ještě letos na podzim.

„Jde zejména o fikci souhlasu závazného stanoviska. Úředníci by měli mít při stavebním řízení na vyjádření lhůtu 60 dní. Pokud by se do té doby nevyjádřili, znamenalo by to automatický souhlas,“ uvedla ministryně Dostálová. Totéž se objevilo i na Deník.cz či Lidovky.cz, které interpretovaly slova ministryně pronesená po zářijovém jednání vlády.

Závazné stanovisko je vyjádření některého ze správních úřadů, jehož obsah je závazný pro rozhodnutí ve stavebním řízení. Typicky jde o posouzení vlivu na životní prostředí (tzv. EIA), například k vrtání studny může být potřeba vyjádření místního vodohospodářského a báňského úřadu. Dosud u lhůt orgánů podávajících závazné stanovisko fikce nefunguje. Lhůty se navíc do značné míry liší. Na schématu (.pdf) si můžeme ukázat jednotlivé variace při relativně bezproblémové realizaci stavebního záměru, pouze s posouzením EIA. Mimo to však ještě mohou do procesu vstoupit právě výše zmíněná speciální stanoviska, která mají buďto své lhůty, nebo se podpůrně řídí 30 dny ve správním řádu. Přímo pro rozhodnutí ve stavebním řízení je lhůta určena v § 112 odst. 3 stavebního zákona, která ukládá stavebnímu úřadu rozhodnout „bez zbytečného odkladu, nejdéle však ve lhůtě do 60 dnů ode dne zahájení stavebního řízení; ve zvlášť složitých případech stavební úřad rozhodne nejdéle ve lhůtě do 90 dnů.“ Na tyto lhůty by se však fikce vztahovat neměla.

Ke dni ověřování není vládní návrh novely stavebního zákona v Poslanecké sněmovně evidován, a bude-li, musí projít celým legislativním procesem, přičemž nelze říci, jestli se návrh nakonec skutečně stane platným, nebo ne. Kromě toho je plánována velká rekodifikace stavebního zákona, tedy nikoli novela, ale úplné „přepsání“. Dostálová chce věcný záměr rekodifikace předložit do října 2019. Rekodifikace by měla završovat řadu dílčích zjednodušení.

Poslanecká sněmovna postoupí návrh zákona Senátu, který má třicetidenní lhůtu na jeho projednání. Během této lhůty může Senát návrh schválit nebo vyjádřit vůli se jím nezabývat - potom postupuje návrh k prezidentovu podpisu. V opačném případě Senát návrh zamítne, případně vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy.

Posledně zmíněný postup upravuje čl. 47 Ústavy. Sněmovna o návrhu zamítnutém či pozměněném Senátem hlasuje znovu. Jestliže se zákonem vysloví souhlas nadpoloviční většina všech poslanců (101), je zamítnutí Senátem tzv. přehlasováno a zákon je přijat. Pokud Senát zákon vrátil s pozměňovacími návrhy, hlasuje Sněmovna o pozměněném návrhu nejdříve za 10 dnů (ke schválení stačí prostá většina). V opačném případě hlasuje o původním znění zákona. Ten musí být potvrzen nadpoloviční většinou všech poslanců.

Dodejme, že takovýto postup se netýká přijímání například ústavních či volebních zákonů, neboť s ústavním zákonem musí vyslovit souhlas tři pětiny všech poslanců a tři pětiny přítomných senátorů a volební zákon musí být schválen i Senátem.

Nyní je v Senátu projednáván senátní návrh zákona od Jiřího Dienstbiera a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky. Tento zákon se týká změny způsobu volby senátorů. Návrh počítá s přechodem z dvoukolového systému na jednokolový, tzv. australský systém. Voliči by kandidátům přiřazovali pořadí. Tento systém by měl dle důvodové zprávy zvýšit atraktivitu senátních voleb pro voliče.

Stavba mostu přes Ženevské jezero se v poslední době opět dostala do povědomí poté, co se v roce 2016 voliči vyslovili v referendu pro její realizaci. Jaroslav Kubera měl však ve svém výroku na mysli pravděpodobně referendum z roku 1988. V tomto referendu bylo taktéž rozhodnuto pro stavbu, ale o osm let později, kdy se rozhodovalo o možnosti výstavby tunelu či mostu, zavrhli voliči obě varianty. Příčinou mohlo být i to, že by stavba byla velkou zátěží pro ženevský rozpočet. Vyšla by totiž přibližně na 1,2 miliardy CHF a stát neměl v úmyslu tento projekt podpořit.

Zda byl mezi prvním a druhým hlasováním zhotoven projekt za mnoho milionů švýcarských franků, není bohužel možné dohledat.

Australský volební systém je založen na preferenčním volení, kdy voliči udávají pořadí kandidátů či stran (nejde tedy pouze o křížkování jako v českých komunálních volbách). Systém pro volby do Senátu je opravdu podobný tomu českému komunálnímu, a to v udávání preferenčních hlasů.

Ještě do roku 2013 fungoval v Austrálii systém, kdy lidé mohli vybrat buďto celou kandidátku strany (pak pořadí kandidátů zůstávalo na zvolené straně, tedy pořadí zapsaném na volebních lístcích), nebo mohli dávat hlasy jednotlivým kandidátům napříč stranami. Tyto hlasy voliči rozdělovali tak, že kandidáty řadili od prvního do posledního podle svých preferencí. O tomto systému se však vedla po volbách v roce 2013 debata, která vyústila ve změnu. Současná pravidla podle zákona (.pdf) z roku 2016 určují dva možné způsoby volby (s. 6): Voliči mohou volit celé kandidátky strany, přičemž i zde udávají preference (číslují strany typicky od 1 do 6, od nejvíce po nejméně preferovanou), nebo mohou udělovat preferenční hlasy přímo kandidátům napříč stranami (stejným způsobem rozdávají většinou hlasy od 1 do 12).

V případě českých komunálních voleb lze uplatňovat tzv. panašování, tedy lze zaškrtnout kandidáty napříč politickými stranami. Volič tak v praxi disponuje tolika volebními hlasy, kolik je zastupitelů v jeho obci. Například Pražané mohou při volbě na magistrát zakřížkovat 65 kandidátů z rozličných stran a hnutí, eventuálně mohou zakroužkovat pouze jednu konkrétní stranu, a tím ji udělit všech svých 65 hlasů.

Australský volební systém je jednokolový volební systém, v němž voliči namísto označení jednoho kandidáta seřadí kandidáty od prvního po posledního dle svých preferencí a sympatií. Následně volební komise sečtou všechny kandidáty, kteří se v pořadí umístili na prvních místech. Pokud některý z kandidátů obdrží již v prvním sčítání nadpoloviční většinu hlasů, tak je automaticky zvolen. Pokud první sčítání neurčí vítěze voleb, kandidát, který po prvním sčítání skončil jako poslední, se vyškrtne ze seznamu. Jeho hlasy se rozdělí kandidátům, které voliči uvedli jako druhé v pořadí. Tento proces se opakuje až do okamžiku, kdy jeden z kandidátů překročí padesátiprocentní vítěznou hranici.

Obdobně popisuje volební systém i druhý bod obecné části důvodové zprávy k návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky.