Přehled ověřených výroků

Výrok se týká zakázky na odstranění starých ekologických zátěží, která byla vyhlášena v roce 2008. Kalousek se jako ministr financí k tomuto tendru opakovaně vyjadřoval (např. zde, zde, zde, zde) a veřejně skutečně nabídku žádné konkrétní firmy neprosazoval.

Po široké kritice se nakonec vláda rozhodla tendr zrušit (usnesení č. 956, .pdf), a to poté, co ministr Kalousek vládě navrhl vítěznou nabídku společnosti Marius Pedersen Engineering odmítnout. Svůj postoj zdůvodnil takto: „Cenová výše, byť i té nejlevnější nabídky, není podle mého názoru natolik přesvědčivá, abych mohl vládě doporučit tuto nabídku přijmout.“

Pro úplnost dodejme, že stanovisko ministra financí Kalouska doporučující neschválení daného tendru jsme ve veřejných záznamech nenalezli, nicméně pro neschválení smlouvy se vyslovilo dle záznamu předmětné vládní schůze všech 15 přítomných členů vlády včetně ministra financí (.doc, bod 9, usnesení č. 956).

Ministerstvo financí uvádí na svém webu tabulku závazků, které poskytl stát k odstranění starých ekologických škod.

Z tabulky vyplývá, že stát poskytl garance v celkové výši 175,7 mld. Po odečtení garancí firmám, s nimiž byly již závazky státu uzavřeny (34,4 mld), a také garancí, které ještě nebyly uzavřeny, ale jsou již smluvně ošetřeny (43,6 mld), zbývají nevyřešené garance v hodnotě 97,7 mld korun. Tuto částku potvrdil v loňském roce mluvčí Ministerstva financí, když zveřejnil, že zbývá vyřešit garance státu v hodnotě 101 mld korun.

Kalousek ve svém výroku tvrdí, že stát „kašle“ na odstranění starých ekologických škod. Z tabulek srovnávajících zbývající garance na konci let 2015, 2016, 2017 a v polovině roku 2018 plyne, že například od počátku roku 2016 do poloviny roku 2018 (tj. za dva a půl roku) se podařilo odstranit garance v hodnotě 4,5 mld korun. Dodejme, že Kalouskovo zdůvodnění „kašlání“ státu nedostatkem finančních prostředků neověřujeme, jelikož se jedná o subjektivní hodnocení problému.

Dále Kalousek mluví o 22 miliardách korun. Jedná se o 22 mld korun (příjmy z privatizace, z dividend) z Privatizačního fondu, které poslanci rozhodli převést do státního rozpočtu. Výnosy z tohoto fondu byly určeny především na odstraňování ekologických škod. Zatímco dříve bylo využití těchto peněz vázáno (například na sanaci ekologických škod), po této změně může vláda tyto peníze použít jakkoli podle svého uvážení.

Zakázka na odstranění starých ekologických zátěží, o které mluví ve svém výroku Kalousek, byla vyhlášena v roce 2008. Než se dostaneme k samotnému hodnocení pravdivosti, stručně shrňme, o co v této zakázce šlo.

Během privatizace v 90. letech získali soukromí vlastníci majetek, který byl zatížen starými ekologickými škodami. Aby privatizace proběhla rychle, stát se zavázal tyto staré ekologické škody odstranit na své náklady. Celková cena (.pdf, str. 1) těchto garancí činila 169,5 miliard korun.

V roce 2008 přišlo Ministerstvo financí vedené Miroslavem Kalouskem s plánem na vypsání jedné velké veřejné soutěže. V ní měla být vybrána firma, která všechny zbývající staré ekologické škody odstraní. V té době činila (.pdf, str. 1) garance dosud neodstraněných škod 114,5 miliard korun. Smyslem této zakázky bylo jednak samotné odstranění ekologických zátěží, urychlení celého procesu, který se táhl od 90. let, investice a rozvoj v sanovaných oblastech i vyhnutí se možností arbitráží za státem neplněné závazky (.pdf, str. 2, 3).

Zakázka od počátku čelila silné kritice. Samo Ministerstvo financí totiž přiznalo, že „s ohledem na charakter starých ekologických zátěží není znám jejich skutečný rozsah, a tedy skutečnou výši nákladů, které bude k jejich odstranění potřeba vynaložit.“ Bylo tak otázkou, jaká cena zakázky je vlastně přiměřená. Proti tendru se tak postavili například protikorupční organizace Transparency international, Ministerstvo životního prostředí, Hospodářská komora, Nejvyšší kontrolní úřad nebo zástupci opozičních stran (např. ČSSD, KDU-ČSL).

Soutěž vyhrála společnost Marius Pedersen Engineering s nejlevnější nabídkou necelých 57 miliard korun. Vláda se však nakonec po široké kritice na návrh Miroslava Kalouska rozhodla celý tendr v roce 2011 zrušit.

Nyní k samotnému hodnocení. Částku necelých 115 miliard korun na odstranění starých ekologických škod zveřejnilo samo Ministerstvo financí vedené Miroslavem Kalouskem (.pdf, Stručná charakteristika projektu, str. 1). Toto číslo vycházelo z rozsahu státem poskytnutých záruk, tedy účetních garancí. Sám Kalousek byl dotazován, kolik by měla výsledná zakázka tedy stát. Opakovaně však odmítl jakoukoli cenu veřejně sdělit s tím, že cenu musí určit soutěž (např. zde, zde). Náměstek ministra financí Ivan Fuksa upřesnil způsob platby, který „není o tom, že ta firma dostane od státu několik desítek miliard a bude odstraňovat, ona to bude odstraňovat na své náklady a v horizontu třiceti let, možných třiceti let bude postupně dostávat od státu výplatu za to odstraňování“.

Postoj a přístup Miroslava Kalouska k hazardu zmapoval (.pdf, str. 57–72) Nadační fond proti korupci. Je pravda, že Ministerstvo financí, v jehož čele Miroslav Kalousek stál, povolovalo umístění herních automatů i na místech, na kterých dle zákona být nesměly, např. v okolí škol či nemocnic (str. 71 analýzy Nadačního fondu proti korupci). Provozovatelům herních automatů také ministerstvo neodebíralo povolení k provozu herních automatů, přestože ty byly umístěny na zákonem zakázaných místech. Na tuto praxi upozornil v bodě 43 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 56/10 ze dne 7. září 2011 i Ústavní soud (nález dostupný v databázi Nalus).

Po rozhodnutí Ústavního soudu v roce 2012 však začalo Ministerstvo financí v čele s Miroslavem Kalouskem k hernám automatům přistupovat tvrději a s větší účinností.

Jakékoliv zdroje, které by potvrzovaly či naopak vyvracely tvrzení, že Miroslav Kalousek v roce 2008 herny v ulicích obhajoval, se nám bohužel dohledat nepodařilo. Stejně tak nabyla nalezena žádná Kalouskova vyjádření, ve kterých by tvrdil, že je příznivcem úplného zákazu heren.

Velký střet kvůli zdanění hazardu zažil Kalousek v říjnu 2015, ovšem šlo pouze o formální stránku „předbíhání“ v projednávání návrhů ve Sněmovně, nikoli střet v rovině materiální. V této souvislosti se však na plénu Sněmovny vyjádřil tak, že proti zvýšení zdanění hazardu nebojuje: „Jakkoliv nám některé účelové argumenty přisuzují opak, tak my tady opravdu nebojujeme proti zvýšení zdanění hazardu. Nám ten obsah nevadí. Alespoň nám nevadí tolik, abychom kvůli němu blokovali schůzi Sněmovny.“

Vzhledem k absenci jasných potvrzujících či vyvracejících stanovisek hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Miroslav Kalousek kritizoval Andreje Babiše a upozorňoval na možnost využívání státní moci ve prospěch jeho zájmů již před volbami v roce 2013, například v rozhovoru pro Právo (dostupné na Novinky.cz) uvedl: „Ani to tak dlouho netrvalo, abychom zjistili, proč Babišovo ANO kandiduje a o co mu skutečně jde. Cílem je propojení státní moci s velkými podniky a vytvoření politicko-podnikatelského mocenského komplexu.“ V lednu 2014 pak dle Lidovek.cz prohlásil, že spíše než z Evropské unie má strach z „oligarchizace ruského typu“. Explicitně k Babišovi však toto tvrzení nevztáhl. Můžeme tedy říci, že Miroslav Kalousek byl skutečně jeden z prvních, který na „nebezpečí pohlcení státu holdingem“ upozorňoval.

Další z kritiků Andreje Babiše Jan Farský vyhlásil po volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2013 bojkot výrobků firem, které Andrej Babiš vlastnil. Po několika dnech však se slovy „napsal jsem to neobratně a šlo o nedorozumění“ svou výzvu odvolal. Koalici s hnutí ANO pak Farský odmítal, žádnou přímou kritiku či upozornění na „pohlcování státu holdingem“ se nám nepodařilo dohledat.

Podobně jako Miroslav Kalousek byla vůči Andreji Babišovi kritická i Miroslava Němcová, v rozhovoru pro Deník 26. října 2013 uvedla: „Nejvíce mě děsí postup nesystémových stran, jako je ANO či Úsvit – to považuji za naprostou ránu do vazu demokratickému parlamentnímu systému v ČR.“ Miroslav Kalousek však s kritikou Andreje Babiše započal již před volbami do Poslanecké sněmovny a můžeme tedy opravdu říci, že byl jedním z prvních jeho kritiků.

Hlasitost kritiky nehodnotíme, je ale pravda, že Miroslav Kalousek je v ní skutečně dosti výrazný. Mimo jiné na svém twitteru 27. listopadu 2018 k tomuto tématu napsal: „Přebírání státu holdingem probíhá nerušeně dál. O to větší důvod to nevzdat, než dojde k nevratným změnám ve správě a k etablování ‚kontrolované opozice'. Pak už by to nebyla demokracie, ale loutkové divadlo.“ 13. října 2018 tam publikoval: „(...) Díky jim (kandidátům demokratické opozice, pozn. Demagog.cz) se nepodaří @AndrejBabis měnit ústavní zákony směrem k dalšímu vyprazdňování demokracie.“

Počátky vyjednávání o brexitu spadají do konce března 2017, kdy Británie spustila článek 50 o vystoupení z EU. Téma imigrace označovala May jako klíčové pro dohody s EU již v roce 2016.

V srpnu 2017 unikl do Guardianu tajný dokument britského ministerstva vnitra, který nastiňoval tehdejší plán na řešení imigrace pod heslem „Británie na prvním místě“ („Britain First“). Mezi základní návrhy patřilo:

• omezit množství málo kvalifikovaných příchozích pracovníků ze zemí EU a preferovat při výběru pracovníků místní obyvatele,
• omezit možnost příbuzných, aby přišli do země za již usazeným Evropanem, na nejbližší příbuzné a dlouholeté partnery,
• zavést povinnost, aby pro delší pobyt Evropané museli žádat o povolení k pobytu a kartu obsahující jejich biometrické údaje,
• zavést kontroly „práva na práci“ a zamezit tak nelegální práci,
• neudělovat automaticky povolení k pobytu pro pracovníky hledající práci, stanovit „práh příjmu“ pro soběstačné migranty.

May plán zpřísnění migrace obhajovala, když v Parlamentu říkala: „Jako vláda si nadále myslíme, že je důležité udržet migraci na udržitelné úrovni – věříme, že to jsou desítky tisíce lidí – protože migrace dopadá hlavně na lidi ve spodních patrech příjmů tím, že stlačuje jejich platy.“

Je tedy parné, že Mayová sice byla pro zpřísnění migračních pravidel, nešlo však o úplné zastavení migrace.

Na plenárním zasedání Evropského parlamentu mluvil Jiří Pospíšil o porušování unijního práva Spojeným královstvím pouze jednou, v březnu 2017. Na jednání, které se týkalo porušování výše uvedené směrnice právě Spojeným královstvím, mimo jiné uvedl: „Zkrátka a dobře, je zde jasná směrnice o volném pohybu a jasně se ukazuje, že Velká Británie tuto směrnici plně nedodržuje, že její obsah částečně vyprazdňuje. Je trochu škoda, paní komisařko, že nemáme bližší informace, že nemáme více statistik o tom, kolik občanů Evropské unie bylo v posledních letech z Velké Británie vyhoštěno, protože by to jasně potvrdilo to, že současná britská legislativa zužuje svobodu pohybu tak, jak ji upravuje evropská směrnice.“

Vícekrát již na plenárním zasedání ohledně porušování evropského práva Spojeným královstvím Jiří Pospíšil nevystoupil. To však nevylučuje možnost, že se tématu na půdě Evropského parlamentu skutečně věnoval dvakrát. Promluvit mohl např. na jednání výboru. Zápisy z jednání výborů však neobsahují projevy členů, kteří zde vystoupili.

Na programu aktuálního plenárního zasedání Evropského parlamentu pro dny 28.–29. listopadu 2018 se jednání o kerčské krizi neobjevuje.

Krize ovšem byla zmíněna na zahájení zasedání, a to předsedou Evropského parlamentu Antoniem Tajanim. Podle něj je zásadní teritoriální jednota Ukrajiny a Rusko by mělo propustit zajaté Ukrajince.

Cíl prosadit do Rady hl. m. Prahy osoby s odbornou zkušeností uvedl Jiří Pospíšil při briefingu lídrů pražské koalice 7. listopadu 2018 (druhé video, čas 4:15).

„Do městské Rady, jak už také kolegové naznačili, jsme primárně dávali politiky, kteří daným tématům rozumí. Kteří nejen mají v uvozovkách nějakou stranickou funkci, a tak si zaslouží být v městské Radě, ale minimálně za nás, a je to i u kolegů, dáváme do městské Rady odborníky, kteří odborným gescím, které budou mít na starosti, rozumí, a budou je tedy spravovat a vykonávat lépe než třeba pan Dolínek (...).“

Bezprostředně po ohlášení výsledků voleb vznesly ze tří potenciálních koaličních partnerů nárok na primátorské křeslo zástupci Pirátů a hnutí Praha sobě. Zástupce Spojených sil pro Prahu Jiří Pospíšil pro server iDnes.cz dne 8. října 2018 uvedl: „Pro nás je klíčový program, funkce primátora je podružná a neřešíme ji.“

Piráti odůvodňovali svůj nárok na primátorské křeslo největším percentuálním ziskem platných volebních hlasů z potenciální trojkoalice. Piráti získali 17,07 %, Praha Sobě 16,57 % a Spojené síly pro Prahu 16,29 %. Hnutí Praha Sobě naopak argumentovalo tím, že jeho lídr Jan Čižinský získal ze všech zvolených zastupitelů hl. m. Prahy nejvyšší počet preferenčních hlasů, konkrétně 80 552.

Jan Čižinský později dle serveru ČT 24 uvedl, že už na primátorském postu nadále netrvá: „My ustupujeme z ambice mít primátora a v rámci toho, aby vznikla koalice, která bude stabilní po celé čtyři roky.“

Jiří Pospíšil se pak vyjádřil v podobném duchu. Při briefingu dne 25. října 2018 uvedl, že je připraven ujmout se funkce primátora. Zároveň ale také zdůraznil, že na primátorské funkci netrvá. Pospíšil se vyjádřil (čas 2:25) tak, že nechce lpěním na primátorské funkci ohrozit vznikající koalici, ve které na primátorské funkci trvají Piráti: „Jednání jasně ukazují, že buď Piráti získají post primátora, nebo nebude tato koalice. (...) Případná patová situace ohrožující vznik koalice by zklamala celou řadu Pražanů, kteří chtějí změnu na pražské radnici. (...) Po dlouhém jednání a dlouhém rozhodování s našimi zastupiteli a v rámci naší koalice tak, aby vznikla a mohla přinést nový politický styl a novou politickou kulturu na magistrát, jsme se rozhodli, že nebudeme trvat na postu primátora.“

Pražským primátorem se tak nakonec stal lídr pražských Pirátů Zdeněk Hřib.

Docent Petr Hlaváček (TOP 09 a STAN - Spojené síly pro Prahu) byl ve volbách do Zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 2018 na třetí pozici kandidátní listiny. Hlaváček působí jako vysokoškolský pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Mezi jeho odborné zaměření patří urbanismus a územní rozvoj, jak dokládá například jeho publikační a výuková činnost. Od února 2015 do září 2016 byl ředitelem Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Z funkce byl odvolán tehdejší Radou hl. m. Prahy. V roce 2017 se Hlaváček do IPR vrátil jakožto předseda Gremiální rady IPR.

Výše přednesená fakta jistě svědčí o Hlaváčkově odbornosti. Zda je však docent Hlaváček největší specialista na územní rozvoj a urbanismus v Praze ověřit nemůžeme, jelikož se nejedná o faktický výrok, ale o osobní hodnocení předsedy Pospíšila (TOP 09).

V současném složení Rady hl. m. Prahy zastává docent Hlaváček pozici prvního náměstka primátora. Jeho kompetence coby člena Rady pro oblast územního rozvoje a územního plánu (.pdf, str. 2) přitom zahrnují:

„Oblast územního rozvoje a územního plánu se zaměřením na:

• přípravu, projednání, monitorování, vyhodnocení a implementaci Strategického plánu hl. m. Prahy
• tvorbu územního plánu a jeho změn
• sledování národních a krajských koncepcí, tvorbu koncepcí městských a vznik jednotlivých projektů na území hl. m. Prahy
• zpracování, projednání a návrhy na realizaci strategických, územně-rozvojových a urbanistických programů hl. m. Prahy
• využití rozvojových lokalit hl. m. Prahy
• rozvoj nevyužitých a zanedbaných území v rámci hl. m. Prahy
• projednávání záměrů územního rozvoje sostatními kraji České republiky.“

Dodejme ještě, že současným primátorem hl. m. Prahy je Zdeněk Hřib (Piráti). TOP 09 a STAN – Spojené síly pro Prahu od pozice primátora ustoupili v zájmu složení koalice.