Přehled ověřených výroků

„Firma ProMoPro získala od úřadu vlády v roce 2008 bez výběrového řízení zakázku na zajištění audiovizuální techniky během českého předsednictví (například ozvučení tiskových konferencí),“ popisuje kauzu Česká televize. Za zakázku dostala firma zaplaceno přes půl miliardy korun (přesněji 551 milionů korun). Po technické stránce bylo vše v pořádku, kvůli předražení práce ale bylo podáno hned několik trestních oznámení.

Česká republika Radě Evropské unie předsedala v první polovině roku 2009. Organizaci předsednictví měl na starosti tehdejší ministr obrany Alexandr Vondra. V lednu 2011 pak Ministerstvo financí (konkrétně finanční a analytický útvar Ministerstva), v té době vedené Miroslavem Kalouskem, kvůli podezřelé zakázce podalo trestní oznámení. „Útvar také zjistil, že od 23. 1. 2009 do 17. 12. 2009 bylo odesláno z bankovního účtu Úřadu vlády na bankovní účet společnosti ProMoPro celkem 525 milionů korun. Z této částky bylo odesláno z účtu ProMoPro 45 milionů korun na soukromé účty manželů Veselých a 378 milionů na účet společnosti NWDC,“ uvedla Česká televize.

V době, kdy se rozhodovalo o tom, kdo získá státní zakázku, byl Ondřej Kovařík zástupcem ředitele odboru logistiky a organizace Sekce pro předsednictví ČR na Úřadu vlády. Tato sekce spadala pod Vondru. „Podle Euroskopu měl Kovařík dohlížet hlavně na technické a bezpečnostní zajištění akcí pořádaných v rámci předsednictví,“ informovaly novinky.cz.

Kovaříkovo jméno se objevuje i v e-mailové komunikaci s majitelem Promopro Jaroslavem Veselým. Právu se také podařilo získat stanoviska několika firem, které o zakázku usilovaly a přišly s Vondrovými lidmi, včetně Kovaříka, do styku. S Kovaříkem se setkal například Davidem Leschem z vedení společnosti AV Media, která měla o zakázku zájem. Společně jednali o technických specifikacích a podmínkách, které je potřeba splnit. Přestože AV Media technické standardy splňovala, k dalšímu jednání už nedošlo, protože firma Promopro získala zakázku bez výběrového řízení.

3. května 2013 policisté Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování (ÚOKFK SKPV) ukončili vyšetřování případu Promopro a zároveň podali státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze návrh na podání obžaloby na celkem 12 osob, Kovařík mezi nimi nebyl. Pro Seznam Zprávy se vyjádřil, že je jeho spojitost s kauzami audiovizuálních zakázek kompletně vykonstruovaná.

Dodejme, že ve výroku nijak nehodnotíme, jaké bylo zapojení Kovaříka v kauze. Zůstává však faktem, že „měl k zakázce blízko“, což řekl i moderátor Filip Horký. Dita Charanzová pak téma posunula směrem k trestní odpovědnosti, z níž moderátor Kovaříka neobvinil.

Přibližně od roku 2011 se mluví o tom, že spotřebitelé z východních zemí Evropské unie v obchodech kupují produkty, které jsou méně kvalitní nežli totožně působící produkty v západních zemích. Bylo provedeno několik testů (např. VŠCHT či Slovenské ministerstvo zemědělství), které prokázaly, že výrobci prodávají v různých státech EU produkty stejné značky, ale rozdílné kvality. Srovnání takových produktů provádí například dTest, kterým bylo navíc potvrzeno, že produkty bývají ve východní Evropě někdy dražší. Evropská komise přidělila na testování dvojí kvality potravin milion eur.

V dubnu 2019 vyvrcholilo úsilí Evropské komise, respektive eurokomisařky Věry Jourové, o zařazení dvojí kvality potravin mezi nekalé obchodní praktiky. Evropský parlament však nakonec schválil směrnici v podobě, která dvojí kvalitu mezi nekalé praktiky nezahrnula.

Pokud budou nyní výrobky uváděné na trh v jednom členském státě totožné s výrobky uváděnými na trh v jiném členském státě „významně odlišné“ ve svém složení, musí pro to existovat legitimní důvod a spotřebitelé o tom musí být informováni (čl. 1, odst 3 směrnice). O způsobu tohoto informování rozhodnou jednotlivé členské státy.

Americký prezident Donald Trump poprvé naznačil svůj úmysl začít obchodní válku v březnu 2018, načež opravdu zavedl cla na dovoz oceli (25 %) a hliníku (10 %). Evropská unie, Kanada a Mexiko byly nejprve z celního opatření vyňaty, ale později začala cla platit i pro ně.

Evropská unie na americká cla reagovala uvalením vlastních cel na dovoz amerického zboží v červnu 2018. Následovala červencová dohoda o vzájemném snížení cel mezi Evropskou unií a Spojenými státy, nicméně ke skutečnému snížení cel nedošlo. Po několik měsících příměří došlo k eskalaci obchodní války ohledně možného omezení dovozu evropských aut do USA. Další spor vznikl kvůli evropské podpoře Airbusu a americké podpoře Boeingu a vedl k hrozbě uvalení dalších cel.

Byť výsledkem obchodní války by měly být ekonomické ztráty na obou stranách, podle zprávy Evropské centrální banky Evropská unie celními bariérami příliš netrpí. Důvodem může podle OSN být například současná obchodní válka mezi USA a Čínou, která odklání obchodní toky do EU.

Evropský parlament společně s Radou přijal v červnu 2016 nařízení o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie, a také nařízení o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie. Dita Charanzová se při projednávání nařízení vyslovila pro ochranu citlivých průmyslových odvětví před dovozy, které zjevně nejsou vyrobeny v tržních podmínkách. Evropský parlament o návrzích hlasoval 10. května 2016 a Dita Charanzová hlasovala (.pdf, str. 5 a 7) pro oba návrhy.

Ještě v roce 2016 navrhla Evropská komise další úpravu legislativy ve vztahu k dumpingovým a subvencovaným dovozům ze třetích zemí (zejména však z Číny). Tento návrh byl projednáván Výborem pro mezinárodní obchod Evropského parlamentu, ve kterém je Dita Charanzová náhradnicí (.pdf, str. 5). Na prvních dvou schůzích výboru, na kterých se téma čínských dovozů projednávalo, nebyla Charanzová přítomna (24. ledna a 28. února 2017). Charanzová se účastnila až schůze, na které byl představen návrh sdělení výboru (4. května 2017), a schůze, na které se hlasovalo o výsledné podobě sdělení (20. června 2017). V obou případech hlasovala pro návrh sdělení.

Poté, co bylo Výborem pro mezinárodní obchod přijato sdělení, a proběhlo meziinstitucionální jednání o finální podobě návrhu nařízení. O tom znovu jednal Výbor pro mezinárodní obchod (bez účasti Dity Charanzové), schválil jej a 15. listopadu 2017 Evropský parlament přijal nařízení č. 2017/2321. Dita Charanzová na plénu podpořila iniciativu Komise a hlasovala (str. 7) pro návrh.

Čína je největším producentem a exportérem oceli na světě (produkuje více než polovinu veškeré světové oceli) a její produkce setrvale roste. Příliv (dumpingově) levné čínské oceli tak ohrožuje evropské producenty včetně těch českých.

Nové nařízení zajistilo, že Evropská komise může vůči Číně dále uvalovat ochranářská opatření. Evropská unie tak již nerozlišuje mezi tržní a netržní ekonomikou, ale posuzuje jednotlivé charakteristiky určitého trhu. Pokud je takový trh příliš pokřivený zásahy státu, respektive pokud stát příliš zvýhodňuje domácí exportéry, může Komise přijmout ochranná opatření pouze pro takové výrobky.

V roce 2018 Komise trvání anti-dumpingových opatření prodloužila.

Evropský parlament a Rada přijaly předmětnou směrnici o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb v červnu 2018. Ta se snaží zlepšit podmínky vysílaných pracovníků, čímž může naopak omezovat flexibilitu jejich zaměstnavatelům.

Směrnice se snaží narovnat rozdílné mzdové podmínky pro místní zaměstnance a zaměstnance vyslané zaměstnavateli z jiných členských států. Vysílaní pracovníci si podle analýz Komise v některých případech vydělají jenom polovinu toho, co jejich místní kolegové odvádějící stejnou práci. Tím jsou jednak znevýhodněny místní firmy a jednak pracovníci samotní. Aktualizace pravidel je proto obhajována jak z hospodářské, tak ze sociální perspektivy.

Čeští zaměstnavatelé, kteří vysílají své zaměstnance například do Německa, tak budou muset nově dbát i kolektivních smluv, které se dosud týkaly jen pracovníků ve stavebnictví. Současně nebudou moci pokračovat v praxi strhávání zvýšených nákladů na cestování, stravování a ubytování ze mzdy vysílaných pracovníků.

Podle nizozemské poslankyně za sociální demokraty Agnes Jongerius jde o to zastavit zhoršování podmínek na evropském pracovním trhu: „Kolektivní smlouvy, které chrání místní pracovníky, se budou v budoucnu vztahovat také na vysílané pracovníky. Tím konečně dosáhneme toho, že za stejnou práci ve stejném místě bude stejná odměna. Je to důležitý krok v ochraně pracovníků a k zajištění rovné soutěže. Tímto návrhem bojujeme proti nerovnosti a zajišťujeme práva pracovníků.“

Směrnici mají členské státy implementovat do 30. července 2020 (článek 3).

Uprchlické kvóty byly jakožto systémové řešení nárůstu žadatelů o mezinárodní ochranu zamítnuty na summitu evropských premiérů a prezidentů v červnu 2018. Namísto přerozdělování uprchlíků se leadři členských států shodli na zřízení severoafrických a evropských táborů, které budou efektivně zjišťovat, zda-li je žadatel uprchlíkem či ekonomickým migrantem.

Výsledek dlouhého jednání si pro ČT24 pochvaloval například premiér Babiš: "Bojovali jsme téměř devět hodin a de facto jsme prosadili, co jsme potřebovali. (...) Dosáhli jsme obrovského úspěchu, protože jsme jako V4 dosáhli toho, co jsme chtěli: Nebudou kvóty a relokace migrantů bude dobrovolná, Evropa se bude snažit zřizovat hotspoty i mimo evropský kontinent, budeme bojovat i proti pašerákům a budou pravidla pro neziskové organizace, které se chovají velice podivně."

Dvojí standard potravin byl předmětem jednání na půdě Evropského parlamentu na začátku dubna 2019. Nově bude zakázáno uvádět totožné vlastnosti u rozdílně kvalitních výrobků. Nicméně nově přijatá úprava nevylučuje rozdílnou kvalitu potravin napříč EU, nejedná se tak o úplné odstranění. Slovy eurokomisařky Věry Jourové: "Již nebude možné uvádět na trh různé výrobky a prezentovat je bez vysvětlující informace jako identické, pokud mají podstatně odlišné složení nebo vlastnosti."

S novou úpravou není spokojená europoslankyně za ČSSD Olga Sehnalová, která se problematice věnuje léta: "Je to zklamání a de facto legalizace dvojí kvality. Já se s tím textem určitě smířit nehodlám."

V sedmi volebních obvodech byla v roce 2012 volební účast vyšší než 20 % (z celkových 27 obvodů). Nejnižší volební účast byla v Sokolově - 10,43 %. Průměrná volební účast byla 18,60 %.

V roce 2014 byla účast vyšší než 20 % pouze v pěti volebních obvodech. Nejvyšší volební účast byla v Uherském Hradišti, a to 21,26 %. Průměrná účast byla 16,69 %.

Ani rok 2016 nepřinesl výraznou změnu, co se týče volební účasti. Pouze ve dvou volebních obvodech přesáhla 20 %. Nejvíce lidí došlo k volbám v Praze 6, kde volební účast dosáhla 23,23 %. Průměrná účast byla pouze 15,38 %.

I v roce 2018 přesáhly pouze dva volební obvody volební účast 20 %. Jednalo se o volební obvod Náchod a Praha 12. Průměrná účast byla 16,49 %.

Od roku 2012 byla historicky nejnižší volební účast ve druhém kole senátních voleb v roce 2018, a to v obvodě Ostrava-město, kde k senátním volbám přišlo 9,23 % voličů.

„Senátní volby jsou u nás určitě volbami druhého řádu, lidé nechápou volby do Senátu jako něco super důležitého. Jediné, co by se s tím dalo dělat, je změna volebního systému (dnes dvoukolový volební systém pozn. Demagog) nebo to, co navrhují ještě radikálnější zastánci nějaké změny, tak je zrušení Senátu. Podle mého názoru ale ani jedno z toho nedává smysl. Kdybychom rušili všechny orgány, do kterých volí méně lidí, tak nakonec by se vlastně volil už jen prezident,“ okomentoval (čas 3:38:03–3:41:04) politolog Petr Sokol volební účast senátních voleb.

Povinná volební účast byla zavedena zákonem č. 123/1920 Sb. (.pdf, str. 275, 283). Výjimku z povinné účasti měly ty osoby, které:

• byly starší než 70 let, nebo
• se nemohly dostavit pro nemoc nebo tělesnou vadu do volební místnosti, nebo
• nemohly k volbám přijít z důvodu neodkladné povinnosti svého úřadu či povolání, nebo
• byly v den volby vzdáleny od místa volby nejméně 100 km, nebo
• byly zdrženy přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami

Neomluvená účast se trestala pokutou od 20 do 5000 Kč nebo vězením od 1 dne do 1 měsíce.

Po druhé světové válce byla opět stanovena povinná volební účast, a to v zákoně č. 67/1946 Sb. Úprava zákona byla téměř totožná se zákonem z první republiky, byla zde pouze přidána možnost vhodit tzv. bílý lístek (nezvolit žádnou stranu). Stejné podmínky povinné volební účasti jsou uvedeny i ve volebním zákoně z roku 1948. Tento zákon byl zrušen zákonem č. 27/1954 Sb., který volební povinnost vypustil. Od poloviny roku 1954 tedy volební povinnost formálně neexistovala, přesto dle údajů Českého statistického úřadu volební účast nespadla až do voleb v roce 1990 pod hranici 99%.

Komunisté tedy povinnou volební účast v pravém slova smyslu nezavedli, pouze převzali již dříve účinný zákon, který byl zaveden již v roce 1920 (resp. 1946). Volební zákon v této podobě nakonec také zrušili.

Přesný počet Čechů žijících ve Velké Británii není znám. Konzulární služba českého velvyslanectví v Londýně odhaduje (.pdf - str. 2), že ve VB žije přes 100 000 občanů ČR. O sto tisících Čechů pak píše i web Euractiv.cz.

Podle nejnovějších odhadů (.xsl - 2.3) Britského statistického úřadu (ONS, Office for National Statistics pozn. Demagog) žije ve Velké Británii 49 tis. (odchylka +/- 10 tis.) Čechů. Z 22 publikovaných zemí EU je ČR na 16. místě. Z dat také vyplývá, že mezi Čechy převažují ženy. Těch ve Velké Británii žije asi 32 tis. (+/- 8 tis.), mužů pak 14 tis. (+/- 6 tis.)

Ze všech národností, kromě té britské, převažuje (.xsl - 2.3) podle ONS národnost polská. V Británii žije asi 985 tis. Poláků (+/- 47 tisíc). Dále jsou v populaci nejvíce zastoupeni Rumuni, kterých je 433 tis. (+/- 31 tis.) a Indové s počtem 374 tis. (+/- 29 tis.).

Zákon o úpravě některých vztahů v souvislosti s vystoupením Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie byl poslancům rozeslán 9. ledna 2019 a prezident ho podepsal 7. března 2019. Evropská komise už 14. listopadu 2018 navrhla reciproční cestování bez víz. O reciprocitě Evropská unie jednala dříve, než byl zákon navržen.

Unijní země neuvedly český zákon jako inspirativní pro jejich jednání s Velkou Británií. Český zákon nebyl ve stejné formě přejat do jiných evropských zemí. V Německu budou mít v případě tvrdého brexitu Britové 3 měsíce na to, aby zažádali o povolení k pobytu. Ministerstvo práce a sociálních věcí v Německu uvádí, že dopad odchodu Velké Británie z Evropské unie na německý trh práce není jasný. Členové Evropské unie budou moct ve Velké Británii zažádat o pobyt. Ve Francii mohou po brexitu Britové žít 12 měsíců bez povolení k pobytu. Plány zemí Evropské unie týkající se brexitu se liší od schváleného českého zákona.