Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako pravda, jelikož vláda Andreje Babiše ještě neskončila a svůj odchod z ní už ohlásili tři dlouholetí ministři. Spor Karly Šlechtové a Martina Stropnického přes média skutečně odhalil personální problémy mezi jednotlivými členy vlády.

Opuštění vlády Andreje Babiše oznámili v posledních týdnech 3 ministři, kteří zasedali už v předešlé Sobotkově vládě. Konkrétně se jedná o ministra zahraničí Martina Stropnického, ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a ministra dopravy Dana Ťoka. Stropnický a Pelikán se vládního angažmá nezříkají kvůli pochybením v čele resortů. Pelikán se rozchází s názorovou většinou hnutí ANO a Stropnický zase označil Sněmovnu jako místo s příliš negativní energií a míří na velvyslanectví do Izraele.

Spor Karly Šlechtové a Martina Stropnického ohledně několika miliardového nákupu mobilních radarů, ve kterých narazila inspekce Ministerstva obrany na „závažné nálezy“, vyústil až ve svolání Bezpečnostní rady státu. Na setkáni Rady se bude také řešit sledování ministryně obrany neznámými pachateli, proti kterým musela zasahovat i ochranka.

Ministr Stropnický se ke Karle Šlechtové vyjádřil také v rozhovoru pro server lidovky.cz, ve kterém se podivoval nad prohlášením čerstvé ministryně, ve kterém prohlásila, že resort obrany a jeho nákupy budou podrobeny auditu.

Předseda vlády Andrej Babiš se ke sporu jeho ministrů zatím dlouze nevyjadřoval. Skrze média Šlechtové pouze vzkázal, že je přepracovaná a měla by si odpočinout. Mediální přestřelka pokračovala, Karla Šlechtová prohlásila: „Nebudu dělat nikomu vola a nejsem něčí poskok.“ V rozhovoru pro Idnes.cz ministryně obrany také zmínila, že předseda vlády s ní nekomunikoval ani v záležitosti nákupu radarů.

Dle článku portálu iRozhlas z 23. dubna 2018, slíbila vláda Andreje Babiše změny za 110 miliard korun.

9 miliard korun slíbil Andrej Babiš při setkání s českými olympioniky. Mezi sliby k této částce patří například krytá sjezdovka, rychlobruslařská hala a nový hokejový stadion pro Kometu Brno. Při návštěvě moravskoslezského kraje slíbil Andrej Babiš investice v hodnotě 1,7 miliardy korun. Ty zahrnovaly mj. vědeckou knihovnu, koncertní síň a přístavbu domu umění.

Ministerstvo financí navrhlo snížit daně z příjmů a pojistné živnostníkům. Státní rozpočet tak má přijít o příjmy v hodnotě 28,7 miliardy korun. Vláda také rozhodla o návrhu novely zákona o důchodovém pojištění. Na navýšení důchodů vláda slíbila 14,5 miliardy korun. Slíbena byla také reforma financování regionálního školství s nutným navýšením rozpočtu o 11 miliard korun. 18,3 miliardy korun pak bylo slíbeno na platy pedagogů a nepedagogických pracovníků. 5,83 miliard korun ročně schválila vláda věnovat na slevy na jízdném pro seniory a studenty.

4,7 miliardy korun bylo slíbeno na rekonstrukci Národního divadla, Národní galerie a Invalidovny v Karlíně. 3 miliardy korun vláda plánuje přidělit z rozpočtu krajům na opravy silnic. Při návštěvě Brna Andrej Babiš také slíbil investici do porodnice za 2 miliardy korun. Na Mladoboleslavsku vláda slíbila investice v hodnotě 1,7 miliard korun do infrastruktury. 1,2 miliardy korun bylo slíbeno investovat ze státního rozpočtu ve Středočeském kraji. V Libereckém kraji vláda slíbila 500 milionů na rekonstrukci skokanských můstků v Harrachově, 350 milionů na demolici zchátralých objektů v kraji a 90 milionů na rekonstrukci školky v Semilech. 60 milionů bylo slíbeno na alternativní vedení vody z Jizerských hor.

Mladým párům do 36 let slíbilo Ministerstvo pro místní rozvoj výhodnější hypoteční úvěry. Státní fond rozvoje bydlení navrhlo poskytnutí hypotéky v hodnotě 2 milionů na úrok 1,76 procenta. Celková hodnota vládní investice je 1,1 miliardy korun.

Pro snížení negativních dopadů na zdroje pitné vody v rámci rozšíření polského hnědouhelného dolu Turów vyčlenila vláda 60 milionů korun.

Zaměstnancům v protidrogové prevenci slíbila vláda navýšení platů s vyčleněním 36 milionů korun ze státního rozpočtu. 25 milionů korun na magnetickou rezonanci slíbil Andrej Babiš při návštěvě nemocnice v Kroměříži.

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Dne 2. května 2018 proběhla 5. evropsko-africká ministerská konference o migraci a rozvoji. Tato iniciativa bývá zkráceně nazývána také Rabatským procesem. Českým zástupcem na konferenci byl současný ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar. Představitelé zúčastněných zemí následně přijali společné prohlášení, které bývá označováno jako Marakéšská deklarace.

Rabatský proces je jednou z regionálních iniciativ, které se snaží podpořit vzájemnou komunikaci a spolupráci v otázkách migrace, místního rozvoje a spolupráce mezi státy severní i střední Afriky a státy EU. Název je odvozen od místa první schůzky v roce 2008 v hlavním městě Maroka Rabatu (. pdf, str.10–12).

Dne 2. května 2018 proběhla již 5. ministerská konference v rámci Rabatského procesu v bývalém hlavním městě Maroka Marakéši. Českou republiku na místě zastupoval současný ministr v demisi Lubomír Metnar, který shrnul pozici ČR takto:

„Česká republika je připravena expertně i finančně přispět k dalšímu rozvoji rabatského procesu a spolupráci Evropské unie a Afriky. I nadále chceme být aktivní, a to především v realizaci aktivit pomáhajících stabilizovat osoby co nejblíže zemím jejich původu, ve vytváření opatření vedoucích k posilování ochrany hranic a k boji proti pašeráckým sítím v Africe. Za zásadní považuji i posílení vzájemné spolupráce na návratech. Konference byla velmi důležitá, neboť nejde domlouvat spolupráci s africkými státy, když s nimi nebudeme mluvit napřímo. Žádné nové závazky však nepřijímáme.“
Výsledkem konference bylo jednak potvrzení pokračování této iniciativy, jednak přijetí společné deklarace a akčního plánu s cílem dalšího rozvoje. Deklarace byla dle prohlášení ministerstva vnitra přijata jednomyslně s výjimkou Maďarska, které se ale chce i nadále podílet na pokračování Rabatského procesu. Tato deklarace je ze strany ČR chápana jako legálně nezávazný dokument.

Výrok je hodnocen jako zavádějící kvůli tomu, že je sice pravdou, že tento cíl v prohlášení opravdu je, ale je zavádějící ho vztahovat k migraci obecně. A to vzhledem k tomu, že je to pouze jeden z cílů jedné z pěti hlavních oblastí deklarace, která se zabývá problematikou legální migrace a zaměstnanecké mobility speciálně.

Marakéšská deklarace zmiňuje pět hlavních oblastí, které by se měly stát hlavním cílem snah deklarujících států v nejbližší budoucnosti:

• oblast výhod migrace a problematiky,
• oblast legální migrace a mobility,
• oblast ochrany a azylového řízení,
• oblast prevence a boje proti nelegální migraci, pašeráctví a obchodu s lidmi,
• oblast návratu, zpětného převzetí a reintegrace.

Oblast legální migrace a mobility (.pdf, str. 5) deklarující strany chápou jako důležitou a chtějí zajistit její posílení a rozvoj především pro určité kategorie cestujících. Vyjadřují se v takto:

„... recognise the need to encourage and to strengthen the pathways to regular migration, based on efficient civil registration systems, and to promote the mobility of certain categories of travellers (in particular, businessmen and businesswomen, young professionals or researchers) between European and North, West and Central African countries.“

V této je oblasti pak vytyčený cíl číslo 3 v překladu: „...podpora legální migrace a mobility, obzvláště u mladých osob a žen, mezi Evropou a severní, západní a centrální Afrikou, a mezi těmito regiony navzájem.“ Cíl by se měl specificky zaobírat jen legální migrací dle možností a potřeb jednotlivých pracovních trhů, ochranou a právy pracovníků a podporou dobrých postupů a faktorů v rámci mezi a mimoregionální mobility.

V otázce dopadů migrace na rozvoj států se deklarující státy v prohlášení (. pdf, str. 4) přihlásily k zásadám rozvojové Agendy 2030 přijaté OSN, která ve svém cíli číslo 10.7 hovoří o tom, že ke snižování nerovnosti mezi a uvnitř států je potřeba zajistit řádnou, legální a bezpečnou možnost migrace a mobility lidí, a to za využití plánované a organizované migrační politiky. Lze tedy tvrdit, že obecně organizovaná (ve smyslu státem kontrolovaná) legální migrace je považována za jeden z pozitivních zdrojů rozvoje a růstu států.

Začátkem května 2018 se v Marakéši konala ministerská konference Rabatského procesu, které se účastnili evropské a africké státy. Předmětem konference byla podpora střední, severní a západní Afriky v boji proti nelegální migraci, pašování lidí a převaděčství, zaznělo i téma návratů nelegálních migrantů zpět do afrických zemí.

Výsledkem konference bylo přijetí Marakéšské politické deklarace a Marakéšského akčního plánu do roku 2020 - nejsou to ovšem právně závazné politické dokumenty. Maďarsko vyjádřilo nesouhlas s deklarací a akčním plánem jako jediná z evropských zemí.

Z textusamotné deklarace vyplývá, že Česká republika přijímá Marakéšský program pro období 2018–2020 a souhlasí s ním. Ministr Metnar nemusel deklaraci fyzicky podepsat, nicméně s ní musel alespoň neformálně souhlasit. Postoj vlády k této otázce byl probírán na jednání vlády 18. dubna 2018. Slovy Richarda Brabce na následné tiskové konferenci:

„Dále jsme také probírali strategii na podporu stabilizace a rozvoje zemí Sahelu pro příští období. A tam vlastně už pan premiér, který v rámci své návštěvy Bruselu v únoru zmínil, že Sahel je klíčovým regionem z hlediska bezpečnosti a migrace. My jako Česká republika se na podpoře Sahelu, nebo zemí Sahelu, budeme podílet finančně z rozpočtu Ministerstva obrany, Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva vnitra, celkem 4.000.000 eur v letošním roce. Také jsme rozhodli o vzniku zastupitelského úřadu s působností pro země Sahelu.“

Ministr vnitra Lubomír Metnar se 2. května tohoto roku zúčastnil konference v Marakéši, jejímž výsledkem je přijetí Marakéšské politické deklarace a Marákešského akčního plánu do roku 2020. Tyto dokumenty nejsou právně závazné a Česká republika tímto není vázána k přijetí nových závazků týkajících se legální migrace nebo přijímání migrantů. Znění Marakéšské politické deklarace je dostupné na webu Evropské komise zde (.pdf).

Některé servery spojovaly deklaraci s tím, že do ČR začnou proudit davy migrantů z Afriky, a také o deklaraci psaly v kontextu toho, že byla podepsána. Avšak vzhledem k tomu, že dokumenty nejsou právně závazné a ani se nejedná o mezinárodní smlouvu, nebylo tedy nic podepsáno. Dále kompetence a způsob přijímání migrantů záleží pouze na rozhodnutí České republiky a Marakéšská deklarace na toto nemá vliv.

Mentar se 9. května na tiskové konferenci vyjádřil k deklaraci mj. takto:

„Výsledkem této konference bylo přijetí Marakéšské deklarace a Marakéšského akčního plánu do roku 2020. Jedná se o právně nezávazné politické dokumenty, pro Českou republiku neznamenají přijetí žádných nových závazků, přijímání nových migrantů a tzn. žádná podpora masové migrace z Afriky, žádné nové závazky opakuji pro Českou republiku.“

Andrej Babiš kvóty veřejně odmítá. Mluví o tom, že jsou pro Českou republiku nepřijatelné. To ostatně byla i pozice vlády Bohuslava Sobotky, která zastoupena ministrem Chovancem hlasovala proti kvótám.

Babiš o nepřijatelnosti kvót pro ČR mluví opakovaně. Tento svůj postoj uvedl např. po setkání se slovenským předsedou vlády Pellegrinim v dubnu 2018. V prosinci 2017 sdělil toto stanovisko veřejně během jednání špiček členských států.

Jde nicméně o veřejná stanoviska. Není možné nijak doložit, zda je během uzavřených jednání Babiš naladěn stejně, a hlavně pak to, zda je v této věci lídrem mezi hlavami členských států. Z jednání nejsou dostupné přepisy nebo záznamy, a tudíž musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Je pravdou, že se tato deklarace nepodepisovala a jedná se o iniciativu, která v současném stavu jen „deklaruje“ společný zájem a snahu deklarujících států společně řešit některé z otázek spojených s oblastí migrace a mobility. Zároveň z deklarace nevyplývají žádné legální závazky, a tedy ani povinnosti. Plnění deklarace je čistě na dobré vůli a spolupráci všech zúčastněných států.

Deklarace, jak sám název napovídá, naznačuje, že se jedná o představení nějakého stavu či pozice deklarující stranou. Dle definice OSN je deklarace nejčastěji použita v případech, kdy strany chtějí jen představit nějaké společné aspirace a cíle bez toho, aby přikročily k podpisu legálně závazného dokumentu. Marakéšská deklarace je legálně nezávazná, a tedy pro deklarující strany v současném stavu nevyplývají legálně vymahatelné závazky. V tomto duchu je i chápana představiteli ČR,

Zavádějící je ale tvrzení, které se objevilo i na tiskové konferenci na Úřadu vlády ČR 9. května 2018. Z toho vyplývá určité poukazování na povinnosti afrických států. Vzhledem k podstatě této deklarace je zavádějící přiznávat nějaké povinnosti jednotlivým deklarantům, celá deklarace a akční body jsou formulovány na základě dobrovolnosti a všeobecné snahy všech stran řešit problematiku migrace.

Maďarsko odmítlo podepsat Marakéšskou deklaraci a Marakéšský akční plán do roku 2020. Nicméně nadále zůstává součástí Rabatského procesu a mělo by se na konkretních aktivitách podílet prostřednictvím Visegradské skupiny.