Píše se červen minulého roku, vy mluvíte v Karolinu a říkáte: "Přijmout 2600 migrantů není pro Českou republiku problém." (...) Vy jste podepsal petici, o které tvrdíte, že není výzvou pro přijímání migrantů.(...) Dovolte mi tedy, abych z této petice odcitoval jednu jedinou větu: "Do Evropy mají přijít lidé tak, aby jim byla zajištěna svoboda a důstojnost." Není toto výzva k přijímání migrantů?
Zavádějící je výrok z důvodu chybně prezentovaného obsahu výzvy. Drahošovu větu o přijetí 2600 migrantů navíc Miloš Zeman vytrhl z kontextu tak, že jej líčí jako nestřídmého „vítače” migrantů. Záměna lokality ani nepřesná citace (obsahem i pořadím vět) nehrály v hodnocení roli.
Prakticky totožný výrok, jakým je první věta, Zeman pronesl v rozhovoru pro TV Barrandov. Jiří Drahoš v červnu 2017 v Lucerně (nikoli Karolinu) řekl, že „přijmout nějakých 2600 z bezpečnostního hlediska prověřených uprchlíků nebo migrantů by neměl být žádný problém.” Ilustrovat takto jeho „vítačství” je tedy samo o sobě přinejmenším zavádějící.
Co se týče petice, Drahoš podepsal Výzvu vědců proti strachu a lhostejnosti. Již dříve se vymezil proti tomu, že by mělo jít o výzvu pro přijímání imigrantů, v tom má prezident pravdu. Ačkoli nejde o první větu, ve druhém odstavci výzva obsahuje toto: „Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení.” Odstavec pokračuje následovně: „Ti skutečně potřebnímusí být přijímáni a integrováni na základě individuálního a spravedlivého výběrového procesu, aniž by je předem diskvalifikovala jejich etnická či náboženská identita.” Již v preambuli jsou vymezeny cíle výzvy - nezlehčovat skutečná migrační rizika, neagitovat za konkrétní kroky vůči uprchlíkům, ale vymezit se proti iracionálnímu rozdmýchávání xenofobie a etnické a náboženské nesnášenlivosti. Zemanovo vyjádření je zavádějící - byť v dílčích částech rámcově pravdivé. Ukazuje pouze částečný a neúplný obraz situace, Drahošovi i výzvě samotné připisuje sdělení, které však on ani výzva nepředávali.
Kvóty odmítám od samého začátku.
Podobný výrok již Drahoš pronesl v rozhovoru pro Deník Právo 18. 1. 2018, a ten jsme ověřili jako pravdivý. Drahoš stejné stanovisko k problematice utečenců opakuje od ohlášení své kandidatury v dubnu 2017. Dle svých vyjádření kvóty nepodporuje, apeluje na důležitost pomoci v místě, odkud lidé prchají a zdůrazňuje potřebu lepší obrany hranic Evropy, což lze vyčíst i z programu na jeho stránkách.
Ve svém projevu na Valném shromáždění OSN jsem mluvil velmi podrobně o migraci, o tom, že máme pomáhat těmto lidem v jejich zemích a nikoliv tady. Mluvil jsem o tom, že je to dokonce brain drain, protože tito mladí mužové odcházejí z těchto zemí a tím je odsuzuji k budoucí zaostalosti.
Během vystoupení ve Valném shromáždění OSN, které proběhlo 19. září 2017, Miloš Zeman prohlásil:
„Chápu lidi, kteří říkají, že migranty musíme uvítat. Mé námitky ale plynou z faktu, že masivní migrace z afrických a dalších zemí představuje odliv mozků. Mladí, zdraví lidé, hlavně muži, kteří odcházejí ze svých zemí, představují oslabení potenciálu těchto zemí a kdokoliv, kdo migranty v Evropě vítá, souhlasí s tímto odlivem mozků a s permanentní zaostalostí těchto zemí. To, co potřebujeme udělat, je pomoci těmto zemím se zavedením elektřiny, se školami, nemocnicemi, vodními zdroji a podobně, aby se populace v domovských zemích stabilizovala, nikoliv podporovat migraci.”
V roce 1999 při kosovské krizi jste vy řekl, že tento stát může přijmout 5000 kosovských Balkánců.
Výrok skutečně během zmíněné krize padl, nepronesl jej ovšem Miloš Zeman coby tehdejší premiér, ale vyřkl jej jeho ministr zahraničí Jan Kavan. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý. Kavan po jednání vlády 7. dubna 1999 konkrétně uvedl:
„Vláda se tedy v té debatě dnes nesoustředila na to, že bychom řekli přesné číslo, kolik uprchlíků jsme ochotni vzít, ale vycházíme z toho, že současné možnosti bez nějakých větších nových kroků umožňují se postarat asi o 1700 uprchlíků, ale s tím, že některé naše sousední státy, například Rakousko nabídlo možnost až 5000 uprchlíků, čili možnost, že bychom našli v našich rezervách možnost se postarat o uprchlíky v počtu řádově 2000 až 5000 nelze vyloučit, ale v této chvíli je poněkud předčasné říct přesné číslo, neboť to závisí jednak na tom množství uprchlíků, jednak samozřejmě na finančních možnostech této republiky. ”
Řekl (Miloš Zeman - pozn. Demagog.cz), že by Dublin IV nepodepsal. Nějak zapomněl na to, že to prezident nepodepisuje.
Prezident České republiky podle Ústavy sjednává a ratifikuje pouze mezinárodní smlouvy. Ratifikace se tak nevztahuje na právní předpisy vydané na základě mezinárodní smlouvy, jako například nařízení. Mezi nařízení patří i návrh nařízení Dublin IV, který by tak v případě schválení působil v českém právním řádu přímo, bez toho, aby vnitrostátní předpis musel implementovat, jak je tomu v případě směrnic. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.
Prezident má ještě jednu možnost, a sice podání ústavní stížnosti (v kontextu projednávaného nařízení Dublin IV - pozn. Demagog.cz).
Výrok byl vysloven v souvislosti s možnou ústavní stížností vůči nařízení Dublin IV. Prezident nemůže podávat ústavní stížnost, pouze může podat návrh k posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem. To se však nevztahuje na nařízení, které je předpisem vzniklým až na základě mezinárodní smlouvy. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.
Nejprve je třeba si říct, že právem podat “běžnou” ústavní stížnost disponují pouze fyzické a právnické osoby, kterým bylo zasaženo do jejich základních práv a svobod, nikoliv prezident jako státní orgán. Prezident pak může podávat k Ústavnímu soudu návrhy týkající se zrušení zákona a přezkumu souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem.
Co se týče přezkumu souladu mezinárodního práva s ústavním pořádkem, Ústavní soud může posuzovat pouze soulad mezinárodních smluv, a to pouze ještě před jejich ratifikací. Nařízení jako předpis vydaný až na základě již ratifikované mezinárodní smlouvy je tak z návrhu na podání přezkumu vyloučen.
Nicméně v současné době zatím probíhají jednání o finální verzi Dublinu IV. Teď například premiér Babiš jednal s Borisovem o tom, že by v Dublinu IV nebyly obsaženy ony migrační kvóty.
Názvem Dublin IV se označuje návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, který má nahradit nařízení z roku 2013, tzv. Dublin III. Dublin IV je zatím pouze návrhem nařízení, který zatím nebyl přijat.
Andrej Babiš při své návštěvě Bulharska projednával se svým bulharským protějškem, premiérem Bojkem Borisovem, témata spojená s migrační politikou Evropské Unie. Bulharsko je totiž předsedajícím státem EU, v migrační politice během svého předsednictví chce dosáhnout kompromisu mezi členskými státy.
Je třeba také dodat, že návrh Dublinu IV bude mít nejspíše pozměněný proces přijetí nařízení. Zástupci členských států se totiž dohodli na summitu Evropské rady z října 2017, že k přijetí nařízení a dalších předpisů upravující azylový systém bude při hlasování v Radě třeba souhlasu všech členských států, nikoliv pouze kvalifikované většiny, která je vyžadována podle unijních smluv. Česká republika tak bude mít právo veta při schvalování návrhu nařízení obsahující výše uvedený mechanismus.
Podle Ústavy prezident podepisuje mezinárodní smlouvy, jako například Václav Klaus podepsal Lisabonskou dohodu.
Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť i když má Zeman pravdu v tom, že prezident podepisuje mezinárodní smlouvy, v případě Dublin IV, o kterém byla řeč, nejde o mezinárodní smlouvu, ale nařízení, které prezident nepodepisuje.
Ústava České republiky ve svém článku 63 vyjmenovává tzv. pravomoci prezidenta s kontrasignací, tj. pravomoci, k jejichž platnosti je nutný další podpis, obvykle předsedy vlády nebo člena vlády jím pověřeného. Mezi tyto pravomoci prezidenta patří mimo jiné sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv.
Česká republika ratifikovala Lisabonskou smlouvu prostřednictvím svého tehdejšího prezidenta Václava Klause (což následně kontrasignoval premiér Jan Fischer) 3. listopadu 2009, ačkoliv osobní postoj Václava Klause byl k Lisabonské smlouvě negativní. V platnost pak Lisabonská smlouva v České republice vstoupila 1. prosince 2009.
Dublin IV není mezinárodní dohoda.
Výrok označujeme za pravdivý, protože Dublin IV. skutečně nepatří mezi mezinárodní smlouvy, nýbrž se jedná se o sekundární unijní předpis vydaný na základě mezinárodní smlouvy, v tomto případě Smlouvy o fungování Evropské Unie. Nařízení mají obecnou působnost, jsou závazná a přímo použitelná ve všech členských státech Evropské unie.
Bylo to jednání s Angelou Merkelovou, které jsem řekl: "Paní kancléřko, když si nějakého hosta pozvete k sobě domů, tak ho neposíláte na oběd ke svým sousedům."
Stejně jako dříve, kdy prezident tento výrok pronesl, i nyní pro nás zůstává neověřitelným, neboť obsah rozhovoru mezi Zemanem a Merkelovou není (mimo jeho interpretaci) znám.
