Přehled ověřených výroků

Zbyněk Stanjura

Pravda
ANO vedlo Ministerstvo pro místní rozvoj téměř osm let v období mezi roky 2014 a 2021. ODS byla v čele resortu čtyři měsíce v letech 2006 a 2007. V roce 1998 resort několik měsíců vedl Jan Černý, který byl nejprve členem ODS, po nástupu do funkce ale přešel do Unie svobody.

Moderátorka mluví o vládním programu dostupného bydlení a ptá se ministra financí Zbyňka Stanjury, co dalšího by ODS v oblasti bydlení chtěla udělat. Stanjura zmiňuje pozměňovací návrh, který by zrovnoprávnil podmínky družstevního bydlení. Moderátorka se ministra ptá, proč se tento návrh nepodařilo prosadit dřív. Na to Stanjura odpovídá, že Ministerstvo pro místní rozvoj, které má oblast bydlení na starosti, vedla ODS za patnáct let jen asi deset měsíců. Dodává, že hnutí ANO naproti tomu vedlo resort osm let. 

Vedení Ministerstva pro místní rozvoj

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) vzniklo 1. listopadu 1996 a v jeho čele se od té doby vystřídalo 21 ministrů. Jan Černý, který resort vedl téměř sedm měsíců v roce 1998, sice byl nejdříve členem ODS, několik dní po převzetí úřadu však přestoupil do poslaneckého klubu Unie svobody. Přímo za ODS stál v čele MMR jen Petr Gandalovič, který byl ministrem čtyři měsíce, od začátku října 2006 do začátku ledna 2007. Zástupci hnutí ANO oproti tomu resort vedli od ledna 2014 do prosince 2021, tedy skoro osm let. 

!function(){"use strict";window.addEventListener("message",(function(a){if(void 0!==a.data["datawrapper-height"]){var e=document.querySelectorAll("iframe");for(var t in a.data["datawrapper-height"])for(var r,i=0;r=e[i];i++)if(r.contentWindow===a.source){var d=a.data["datawrapper-height"][t]+"px";r.style.height=d}}}))}();

Závěr

Hnutí ANO vedlo Ministerstvo pro místní rozvoj téměř osm let v kuse mezi roky 2014 a 2021. ODS byla v čele ministerstva čtyři měsíce v letech 2006–2007. V roce 1998 řídil ministerstvo téměř sedm měsíců Jan Černý, který sice byl nejprve členem ODS, krátce po nástupu do funkce ministra ale přestoupil do Unie svobody. Zbyněk Stanjura nicméně správně uvádí, že hnutí ANO vedlo MMR znatelně delší dobu než ODS. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou. 

Zbyněk Stanjura

To (že Česko může být zataženo do války na Ukrajině, pozn. Demagog.cz) jsme nikdy neřekli.
CNN Prima News, 22. dubna 2025
Zahraniční politika
Obrana, bezpečnost, vnitro
Invaze na Ukrajinu
Pravda
Členové vlády Petra Fialy od února 2022 do dubna 2025 ve svých veřejných vystoupeních opravdu netvrdili, že Česku hrozí zatažení do války na Ukrajině.

Redaktorka zjevně naráží na válku na Ukrajině a ptá se Zbyňka Stanjury (ODS), jestli bude koalice SPOLU ve volební kampani strašit válkou a tvrdit, že České republice hrozí zatažení do konfliktu. Stanjura to odmítá a dodává, že členové vlády nikdy netvrdili, že by Česko mohlo být do války vtaženo. Vysvětluje, že koalice pouze vyzdvihuje potřebu odstrašit potenciální agresory zvyšováním obranných výdajů.

Vyjádření členů Fialovy vlády

Ve veřejných vystoupeních členů vlády Petra Fialy od února 2022 do dubna 2025 ani na jejich sociálních sítích jsme nenašli žádné vyjádření, ve kterém by kdokoliv z nich tvrdil, že Česká republika může být zatažena do války na Ukrajině. Po začátku konfliktu premiér Petr Fiala v březnu 2022 prohlásil (video, čas 2:23): „Vladimir Putin ale nevede válku s Ukrajinou. On ji vede i s námi. Jinými prostředky. Ekonomickou, dezinformační, hybridní, prostě různé formy války.“ Zároveň však odmítl možnost vojenského zapojení České republiky (čas 02:58): „Když se díváme na ty záběry, každého napadne: nemáme tam nějak zasáhnout? Nemáme něco udělat? Ale jakýkoliv další krok – a všichni ti státníci, kteří to zvažují (...), tak si musí uvědomit, co to znamená. Oni si to taky uvědomují – to je třetí světová válka.“

Vláda opakovaně vyloučila, že by České republice hrozilo zatažení do konfliktu. Např. Fiala v lednu 2023 zdůraznil, že „žádné zavlečení do války nepřipadá v úvahu“, když vysvětloval, že takové rozhodnutí přísluší parlamentu a vládě, nikoliv prezidentovi republiky (video, čas 4:58). Ministryně obrany Jana Černochová v únoru 2023 zase při obhajobě novely zákona o ozbrojených silách uvedla, že „nikdo nezatahuje Českou republiku do války na Ukrajině“.

Členové vlády několikrát upozorňovali na možné scénáře budoucího vývoje, kdy by v případě porážky Ukrajiny mohlo být ohroženo i další území v Evropě. Například ministr zahraničních věcí Jan Lipavský v prosinci 2023 zmínil, že „pokud Ukrajina padne, budeme čelit Rusku o něco blíže – doslova na hranicích Evropské unie, velice blízko k Česku – a to nesmíme připustit“. Nevyjádřil se ovšem v tom smyslu, že České republice hrozí zatažení do války.

Podobně v únoru 2024 Petr Fiala uvedl, že „pokud padne Ukrajina, je jen otázkou času, kdy bude ohrožen někdo další. (...) Nemá smysl si namlouvat, že Putinovi bude Ukrajina stačit. Všichni chceme mír. A právě proto se nesmíme bát postavit těm, kteří mír ohrožují“ (video, čas 1:19). V dubnu 2025 ministryně obrany Černochová mluvila o tom, že je připravena jednat o případném vyslání výcvikové mise na Ukrajinu, současně ale řekla, že v kampani před sněmovními volbami válkou strašit nebude.

Závěr

Ve veřejných vyjádřeních a prohlášeních členů vlády Petra Fialy z období od února 2022 do dubna 2025 jsme nedohledali žádný případ, kdy by kterýkoli člen vlády tvrdil, že České republice hrozí zatažení do války na Ukrajině. Výrok ministra financí Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
V rámci Moravskoslezského kraje SOCDEM (dříve ČSSD) a KSČM hranici 50 % ve sněmovních volbách společně překročily v letech 2002 a 2006. V roce 2010 tuto hodnotu překonaly v součtu s výsledky dalších stran zaměřených na levicové voliče.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) komentuje svou kandidaturu v Moravskoslezském kraji v nadcházejících sněmovních volbách. V kontextu výroku kritizuje předsedu hnutí ANO Andreje Babiše za to, že si pro kandidaturu vybral právě tento region, a ne svůj domácí kraj. Dodává, že si Andrej Babiš vybírá kraje, které se podle Stanjury kloní spíše k levici. Následně říká, že někdejší vysoký volební zisk SOCDEM a KSČM se hnutí ANO podařilo koncentrovat do jednoho bloku. 

Výsledky sněmovních voleb v Moravskoslezském kraji 

Před rokem 2000 bylo členění republiky jiné a Moravskoslezský kraj spadal do tehdejšího kraje Severomoravského. První volby do Poslanecké sněmovny proběhly v roce 1996 a Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) – která se v roce 2023 přejmenovala na Sociální demokracii (SOCDEM) – a Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) v nich získaly v součtu 43,99 %. O dva roky později již v tomto kraji dohromady získaly 50,24 %. 

Dnešní Moravskoslezský kraj vznikl ústavním zákonem 1. ledna 2000. V následujících sněmovních volbách 2002 zde ČSSD a KSČM celkem dosáhly na 57,19 % a Stanjurou zmiňovanou hranici 50 % v součtu překonaly i v roce 2006. Ve volbách roce 2010 sice podpora obou stran poklesla a dosáhla pouze hodnoty 41,74 %, hranici 50 % by nicméně překonaly v součtu s výsledky stran Strana Práv Občanů ZEMANOVCI (SPOZ) a Suverenita – Blok J. Bobošíkové (Suveren.), se kterými tehdy soupeřily o levicové voliče. 

V roce 2012 založil Andrej Babiš politické hnutí ANO, které navázalo na občanské sdružení Akce nespokojených občanů. Hnutí ANO ve svých prvních sněmovních volbách v roce 2013 získalo v Moravskoslezském kraji 18,07 % hlasů, zatímco ČSSD a KSČM obdržely dohromady 43,91 %. V letech 2017 a 2021 pak podpora těchto stran výrazně poklesla a k 50% hranici se již nepřiblížila.

!function(){"use strict";window.addEventListener("message",(function(a){if(void 0!==a.data["datawrapper-height"]){var e=document.querySelectorAll("iframe");for(var t in a.data["datawrapper-height"])for(var r,i=0;r=e[i];i++)if(r.contentWindow===a.source){var d=a.data["datawrapper-height"][t]+"px";r.style.height=d}}}))}();

Závěr

Strany ČSSD a KSČM hranici 50 % ve sněmovních volbách v součtu překročily v roce 1998 ještě v předchůdci Moravskoslezského kraje, kraji Severomoravském. V současném Moravskoslezském kraji tuto hodnotu překonaly v letech 2002 a 2006. Ve volbách v roce 2010, posledních před vznikem hnutí ANO, byl jejich zisk o něco nižší, hodnoty by nicméně dosáhly v součtu s výsledky dalších stran zaměřených na levicové voliče. Výrok Zbyňka Stanjury hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Zbyněk Stanjura

Pravda
Ve volbách v roce 1996 kandidovali Václav Klaus i Miloš Zeman v tehdejším Severomoravském kraji, přestože působili převážně v Praze. ČSSD zde zvítězila nad ODS a Zeman získal více preferenčních hlasů než Klaus.

Ministr Stanjura mluví o podpoře levicových stran v Moravskoslezském kraji, která je zde podle něj tradiční. Uvádí, že je připraven v tomto kraji v nadcházejících volbách prohrát, stejně jako zde dle jeho slov prohrál ve volbách do Poslanecké sněmovny tehdejší předseda pravicové ODS Václav Klaus proti tehdejšímu předsedovi ČSSD Miloši Zemanovi, když v kraji oba jako pražští politici kandidovali.

Volby 1996

Současné členění České republiky na čtrnáct krajů vzniklo až v roce 2000. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1996 se ještě volilo v osmi volebních krajích. Dnešnímu Moravskoslezskému kraji svou geografickou polohou nejvíce odpovídal tehdejší Severomoravský kraj.

V tomto kraji kandidovali tehdejší předsedové dvou nejsilnějších stran, za ČSSD Miloš Zeman a za ODS Václav Klaus, který od roku 1992 stál v čele vlády. I před svým působením ve funkci premiéra žil Václav Klaus většinu života v Praze. Také Miloš Zeman působil v 90. letech převážně v hlavním městě a před svým zvolením předsedou ČSSD vedl její pražskou organizaci. Přesto již dříve oba politici kandidovali mimo Prahu – ve volbách do Sněmovny lidu Federálního shromáždění v červnu 1992 byl Miloš Zeman zvolen na kandidátce Jihočeského a Václav Klaus na kandidátce Severomoravského kraje.

Ve volbách v roce 1996 získal Miloš Zeman v Severomoravském kraji skoro 70 tisíc preferenčních hlasů, čímž dosáhl nejlepšího stranického výsledku v rámci kraje a byl zvolen poslancem. Václav Klaus kandidoval ve stejném kraji, kde získal necelých 55 tisíc hlasů. Těmto výsledkům odpovídaly také výsledky stran – v Severomoravském kraji vyhrála ČSSD a na druhém místě skončila ODS. V celostátním součtu však zvítězila ODS s 29,62 % hlasů, následovaná ČSSD se ziskem 26,44 %.

Závěr

Jak Miloš Zeman, tak Václav Klaus ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1996 skutečně coby pražští politici kandidovali v Severomoravském kraji, tedy předchůdci dnešního Moravskoslezského kraje. Klaus s přibližně 55 tisíci preferenčními hlasy skončil až za Milošem Zemanem, který získal skoro 70 tisíc hlasů. ČSSD v regionu zároveň volby vyhrála a ODS skončila druhá. Výrok ministra Stanjury hodnotíme jako pravdivý.

Zbyněk Stanjura

Já jsem zrušil 77 poboček finančních úřadů.
CNN Prima News, 22. dubna 2025
Ekonomika
Pravda
Od nástupu Zbyňka Stanjury do funkce ministra financí bylo skutečně zrušeno 77 územních pracovišť finančních úřadů, všechny v roce 2023. Výdaje na zabezpečení úkolů Finanční správy v roce 2025 oproti roku 2023 vzrostly, stejně jako výdaje Ministerstva financí.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) dostal otázku, proč se v Česku nedaří zmenšit rozsah byrokratického státu, i když se o tom neustále mluví. Redaktorka se ho konkrétně zeptala, zda omezení byrokracie vůbec někdo chce. Stanjura odpověděl, že zmenšit byrokratický stát podle něj chtějí všichni, ale nikdo ne u sebe.

Rušení poboček finančních úřadů

Zbyněk Stanjura je ministrem financí od prosince 2021. Během jeho funkčního období došlo k rušení pracovišť finančních úřadů pouze jednou, a to v roce 2023. Zrušení celkem 77 poboček oznámilo Ministerstvo financí v dubnu 2023 a k jejich uzavření došlo 1. července 2023. Z celkového počtu 201 pracovišť jich tak resort zachoval 124. Ze 77 zrušených poboček jich už 56 dříve fungovalo v omezeném režimu 2 + 2, což znamená, že dva zaměstnanci ze svých stálých úřadů na pracoviště přijížděli na dva dny v týdnu.

Stanjura v dubnu 2023 označil za tři hlavní důvody pro uzavření územních pracovišť (video, čas 1:28) úspory, nízkou vytíženost pracovišť a schopnost „nabídnout jinou alternativu“ pro obyvatele dotčených obcí a měst. Spolu s oznámením o rušení poboček Stanjura také zmínil, že by tyto kroky měly ušetřit až 150 milionů korun. Skutečné výdaje na zabezpečení úkolů Finanční správy podle státních závěrečných účtů mezi lety 2023 a 2024 poklesly, na rok 2025 už jsou ale schválené výdaje vyšší než v roce 2023. Oproti roku 2023 rovněž narostly celkové výdaje Ministerstva financí (.pdf, str. 13 ze 61).

!function(){"use strict";window.addEventListener("message",(function(a){if(void 0!==a.data["datawrapper-height"]){var e=document.querySelectorAll("iframe");for(var t in a.data["datawrapper-height"])for(var r,i=0;r=e[i];i++)if(r.contentWindow===a.source){var d=a.data["datawrapper-height"][t]+"px";r.style.height=d}}}))}();

Závěr

Za dobu působení Zbyňka Stanjury v čele resortu financí došlo k rušení územních pracovišť finančních úřadů pouze v roce 2023, kdy jich bylo skutečně uzavřeno 77. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Zbyněk Stanjura

Pravda
Podle státních závěrečných účtů a podle dat resortu financí se mezi lety 2021 a 2025 na ministerstvu snížil počet systemizovaných pracovních míst o 1537. Reálný počet zaměstnanců mezi roky 2021 a 2024 klesl o 1693, číslo za rok 2025 není k dispozici.

Počet zaměstnanců na Ministerstvu financí

Ministerstvo financí (MF) je jedním ze čtrnácti ministerstev zřízených kompetenčním zákonem. Kromě ústředního orgánu pod něj spadá také několik organizací přímo zřízených ministerstvem. Jedná se o Celní správu, Finanční správu, Finanční analytický úřad, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Státní tiskárnu cenin a Státní pokladnu Centrum sdílených služeb.

Informace o počtu zaměstnanců v jednotlivých resortech jsou k nalezení ve státních závěrečných účtech, které připravuje Ministerstvo financí. Podle těchto údajů mělo MF v roce 2021 celkem 24 846 schválených systemizovaných pracovních míst (.pdf, str. 25 ze 64). V roce 2022 to bylo 24 239 míst (.pdf, str. 25 z 52) a v roce 2023 pak 23 878 míst (.pdf, str. 39 ze 71).

Státní závěrečný účet za roky 2024 a 2025 nebyl ke dni publikace námi ověřovaného rozhovoru ve veřejných zdrojích dostupný. S dotazem ohledně počtu pracovních pozic na Ministerstvu financí jsme se proto obrátili přímo na resort. Ten v odpovědi uvedl, že v roce 2024 měl 23 458 schválených systemizovaných míst a na rok 2025 je počet schválených systemizovaných míst stanoven na 23 309. Ve srovnání s rokem 2021 tedy došlo ke snížení celkem o 1537 systemizovaných pracovních pozic.

Státní závěrečné účty uvádějí i skutečný počet zaměstnanců. V roce 2021 činil 23 298 (.pdf, str. 25 ze 64), v roce 2022 se snížil na 22 558 (.pdf, str. 25 z 52) a mírný pokles pokračoval i v roce 2023, kdy MF mělo 22 027 zaměstnanců (.pdf, str. 39 ze 71). Z později vydaného státního závěrečného účtu za rok 2024 vyplývá, že v roce 2024 bylo na resortu financí 21 605 zaměstnanců (.pdf, str. 40 ze 73). Údaj za rok 2025 ke dni publikace námi ověřovaného rozhovoru nebyl dostupný.

!function(){"use strict";window.addEventListener("message",(function(a){if(void 0!==a.data["datawrapper-height"]){var e=document.querySelectorAll("iframe");for(var t in a.data["datawrapper-height"])for(var r,i=0;r=e[i];i++)if(r.contentWindow===a.source){var d=a.data["datawrapper-height"][t]+"px";r.style.height=d}}}))}();

Závěr

Mezi lety 2021 a 2025 se počet schválených systemizovaných pracovních míst na Ministerstvu financí celkově snížil o 1537. Skutečný počet zaměstnanců mezi roky 2021 a 2024 poklesl o 1693, údaj za rok 2025 zatím není dostupný. Výrok ministra financí Zbyňka Stanjury z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Zbyněk Stanjura

Máme méně státních zaměstnanců v roce 2025 než v roce 2015.
CNN Prima News, 22. dubna 2025
Ekonomika
Rozpočet 2025
Nepravda
Počet státních zaměstnanců se podle státních závěrečných účtů od roku 2015 zvyšoval a v roce 2024 jich bylo přibližně o 65 tisíc víc. Klesal pouze počet státních úředníků, kterých bylo v roce 2024 o 879 méně než v roce 2015.

Ministr financí Zbyněk Stanjura v kontextu výroku odpovídá na otázku redaktorky, zda současní občanští demokraté skutečně chtějí a dokáží naplňovat původní ideály strany o omezení byrokracie a menším státu. Stanjura uvádí, že v letošním roce je méně státních zaměstnanců než v roce 2015, a ilustruje tak, že se velikost státu daří omezovat.

Zaměstnanci státu

Pojem státní zaměstnanec se definuje různě (.pdf, str. 3). Veřejný sektor podle studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) za rok 2020 zaměstnával necelý milion osob (.pdf, str. 3). Pouze necelá polovina z nich byla placena ze státního rozpočtu. Ostatní zaměstnanci veřejného sektoru (.pdf, str. 3) jsou z rozpočtu státu placeni nepřímo dotacemi různým zaměstnavatelům nebo z jiných veřejných rozpočtů, například obecních a krajských.

Zaměstnanci ve veřejném sektoru se dále člení na organizační složky státu a příspěvkové organizace (.pdf, str. 3). Podle IDEA mezi státní zaměstnance, tj. osoby placené ze státního rozpočtu, patří zaměstnanci v regionálním školství, ve sborech (policie, hasiči, Celní správa a Vězeňská služba) nebo příslušníci armády.

Podle zákona o státní službě se označení státní zaměstnanec používá pro užší skupinu osob, které jsou ve služebním poměru a jejich služba zahrnuje např. přípravu návrhů právních předpisů a mezinárodních smluv, ochranu utajovaných informací nebo realizaci dotační politiky. Specifickou skupinu státních zaměstnanců představují státní úředníci, mezi které patří „zaměstnanci ministerstev, ústřední a neústřední státní správy“ (.pdf, str. 3)

Vývoj počtu státních zaměstnanců

Vzhledem k tomu, že Zbyněk Stanjura mluví o státních zaměstnancích, zaměříme se právě na zaměstnance, kteří jsou placeni ze státního rozpočtu. V různých zdrojích se jejich počty mohou lišit – studie IDEA například do své statistiky nezapočítává neobsazená místa (.pdf, str. 5), dokumentace ke státním rozpočtům však tyto neobsazené tabulkové posty zahrnují.

Stejně tak se může lišit i skutečný a schválený počet státních zaměstnanců a úředníků. Vláda stanovuje počet tzv. systemizovaných pracovních a služebních míst zaměstnanců ve správních úřadech státu. Systemizovaná místa ale nemusí být reálně obsazena. Právě systemizovaná místa vlády často ruší při hledání úsporných opatření, protože i na ně stát úřadům vyplácí peníze (.pdf, str. 38). Reálný počet zaměstnanců podle zákona o státní službě státní závěrečné účty neuvádějí, sledují pouze náklady na jejich platy (.pdf, str. 9 z 71; .pdf, str. 10 ze 73).

Jak je vidět na následujícím grafu, počet státních zaměstnanců podle státních závěrečných účtů měl v posledním desetiletí vzestupnou tendenci. Zatímco v roce 2015 jich bylo 422 445, v roce 2024 toto číslo vzrostlo na 487 087. Skutečný počet pro rok 2025 nebyl ke dni vydání námi ověřovaného rozhovoru k dispozici, podle návrhu státního rozpočtu je ale letos státních zaměstnanců ještě víc, a to konkrétně 488 961. Poklesl pouze počet státních úředníků, kterých bylo v roce 2015 o 879 více než v roce 2024.

!function(){"use strict";window.addEventListener("message",(function(a){if(void 0!==a.data["datawrapper-height"]){var e=document.querySelectorAll("iframe");for(var t in a.data["datawrapper-height"])for(var r,i=0;r=e[i];i++)if(r.contentWindow===a.source){var d=a.data["datawrapper-height"][t]+"px";r.style.height=d}}}))}();

Závěr

Skutečný počet státních zaměstnanců se podle státních závěrečných účtů od roku 2015 zvyšoval. Zatímco v roce 2015 bylo státních zaměstnanců asi 422 tisíc, v roce 2024 už jich bylo cca 487 tisíc. V porovnání s rokem 2015 jich tak přibylo zhruba 65 tisíc. Snížil se pouze počet státních úředníků, který začal klesat od roku 2022, a v roce 2024 jich bylo o 879 méně než v roce 2015. Zbyněk Stanjura nicméně mluví o státních zaměstnancích, a jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Pravda
Lotyšsko a Litva mají definovány trestné činy, které jsou podobné českému paragrafu o neoprávněné činnosti pro cizí moc. Estonsko tuto oblast pokrývá širším pojetím vlastizrady, Polsko pak článkem věnovaným spolupráci se zahraničními informačními službami.

Ministr vnitra Vít Rakušan v kontextu výroku hovoří o nově schváleném trestném činu neoprávněné činnosti pro cizí moc. Ten je podle něj potřeba, jelikož v Evropě probíhá konvenční válka a Česko má nepřítele, který hybridními způsoby útočí na jeho svobodu a demokracii. Rakušan se odvolává na pobaltské země a Polsko, ty dle jeho slov zákony proti působení cizí moci mají.

Neoprávněná činnost pro cizí moc

V rámci novely Lex Ukrajina VII byl schválen pozměňovací návrh skupiny poslanců (.pdf, str. 5–8), který český trestní zákoník rozšířil o paragrafneoprávněné činnosti pro cizí moc. Podle této úpravy hrozí odnětí svobody tomu, kdo vykonává činnost pro cizí moc s úmyslem ohrozit svrchovanost, územní celistvost či bezpečnost ČR. Podle odůvodnění pozměňovacího návrhu jde například o budování agenturní sítě pro cizí moc, shromažďování informací o důležité veřejné infrastruktuře nebo o sledování jiné osoby zpravodajskými prostředky (.docx, str. 5–6).

Český trestní zákoník už před přijetím této změny obsahoval paragrafy o trestných činech proti bezpečnosti České republiky. Jedná se např. o vyzvídání a vyzrazení utajovaných informací. Vedle toho zákoník definuje i trestné činy proti obraně státu, jako je služba v cizí armádě, případně válečná zrada nebo spolupráce s nepřítelem v době ohrožení či válečného stavu. Dále vymezuje např. vlastizradu nebo sabotáž.

Ustanovení v dalších státech

Polský trestní zákoník neobsahuje samostatný paragraf, který by se zabýval čistě působením cizí moci, spolupráci s jiným státem však vymezuje v kapitole o zločinech proti republice (.pdf, str. 63, čl. 130) nebo o ochraně informací (str. 115, čl. 265). Některé zde definované trestné činy odpovídají spíše českému paragrafu o vyzvědačství. Ten ale potírá pouze vyzvídání, sbírání či vyzrazení tajných informací, zatímco polská úprava je pojata šířeji, a částečně se tak blíží českému paragrafu o neoprávněné činnosti pro cizí moc.

Podle polského článku 130 je trestné účastnit se činnosti cizí rozvědky či jednat v její prospěch proti Polsku nebo jen projevit ochotu to učinit (.pdf, str. 63, čl. 130, § 1, 3). Trestná je také například spolupráce s cizí rozvědkou i bez úmyslu poškodit Polsko, pokud k této spolupráci nedá souhlas příslušný orgán (§ 6). Článek také mj. explicitně zmiňuje trestní odpovědnost osob, které by ve spolupráci se zahraniční zpravodajskou službou šířily dezinformace s cílem poškodit polský politický systém, ekonomiku, polské spojence či mezinárodní organizace, jichž je Polsko členem (§ 9).

V Lotyšsku zákon definuje trestný čin pomoci cizímu státu při činnostech namířených proti Lotyšské republice (§ 81.1), který je obsahem podobný českému paragrafu o neoprávněné činnosti pro cizí moc. Svým zaměřením se blíží i české úpravě vlastizrady, ta však – na rozdíl od lotyšské úpravy – vymezuje rozvracení republiky jako násilnou aktivitu. Obdobný paragraf jako Lotyšsko má také Litva, jejíž trestní zákoník vymezuje trestný čin pomoci jinému státu při jednání proti Litevské republice. Estonsko podobně definuje trestný čin vlastizrady (§ 232).

Závěr

Českému paragrafu o neoprávněné činnosti se v případě Lotyšska a Litvy blíží jejich definice trestného činu pomoci cizímu státu při jednání proti republice. Estonsko ve svém trestním zákoníku řeší danou problematiku odlišnou definicí vlastizrady, Polsko pak šířeji pojatým článkem věnovaným spolupráci se zahraničními informačními službami. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Paragraf o neoprávněné činnosti pro cizí moc prosazený v rámci Lex Ukrajina VII byl již dříve součástí návrhu novely trestního zákoníku připravovaného Ministerstvem spravedlnosti. Ten prošel připomínkovým řízením a na podzim 2024 získal doporučení legislativní rady vlády.

Redaktorka konfrontuje ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) s kritikou opozice, podle které Starostové omezují svobodu slova. Jako jeden z kontroverzních kroků Ministerstva vnitra jmenuje i paragraf o činnosti pro cizí moc, který prošel jako součást tzv. Lex Ukrajina VII. Rakušan upozorňuje, že za věcným návrhem právní úpravy nestál jeho resort, ale Ministerstvo spravedlnosti. Návrh navíc podle něj prošel připomínkovým řízením a ani legislativní rada vlády kvalitu návrhu nezpochybnila.

Paragraf o trestné činnosti pro cizí moc

Tzv. Lex Ukrajina VII, novela zákona o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině (.pdf), je sedmou úpravou zákona Lex Ukrajina, který legislativně upravuje status ukrajinských uprchlíků na území Česka. Poslanecká sněmovna tuto úpravu přijalaprosinci 2024. Schválila přitom i pozměňovací návrh předložený poslancem Martinem Exnerem (STAN), který jako trestný čin zaváděl neoprávněnou činnost pro cizí moc (.pdf, str. 5–8).

Opozice a někteří senátoři paragraf kritizovali jako zneužitelný, podle opozice se navíc jednalo o „přílepek“, kterým vláda obešla legislativní proces. To Rakušan odmítl s odkazem na právní rozbor legislativců a se zdůvodněním, že Lex Ukrajina zdůrazňuje bezpečnostní zájem. Úprava se podle vyjádření ministra spravedlnosti Pavla Blažka původně měla objevit až v připravované novele trestního zákoníku.

Návrh předložený poslancem Exnerem, pod kterým jsou mimo jiné podepsáni i Blažek a Rakušan (.docx, str. 1), skutečně odpovídá úpravě v návrhu novely trestního zákoníku (.docx, str. 3–4; .docx, str. 14–15). Ten již v březnu 2024 předložilo do připomínkového řízení Ministerstvo spravedlnosti. Podle mluvčí resortu vnitra Hany Malé se Ministerstvo vnitra podílelo na přípravě skutkové podstaty zavedení nového trestného činu. Legislativní rada vlády na podzim 2024 doporučila návrh schválit, k paragrafu o trestném činu spočívajícím v neoprávněné činnosti pro cizí moc připomínky neměla (.pdf, str. 4–6).

Závěr

Paragraf v Lex Ukrajina VII o činnosti pro cizí moc byl původně součástí připravovaného návrhu trestního zákoníku předloženého Ministerstvem spravedlnosti. Ten resort v březnu 2024 odeslal do připomínkového řízení. Legislativní rada vlády na podzim 2024 doporučila návrh schválit, a to včetně části o novém trestném činu spočívajícím v neoprávněné činnosti pro cizí moc. Výrok Víta Rakušana tedy hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
BIS podle slov svého mluvčího v minulosti zaznamenala případ, kdy osoby íránského původu s vazbami na íránské zpravodajské služby sledovaly, obhlížely a fotografovaly lidi a objekty v Praze. Podle BIS takto může probíhat výběr míst k sabotážním akcím.

Ministr vnitra Vít Rakušan komentuje nově zavedený trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc, který byl schválen v rámci Lex Ukrajina VII. Při jeho obhajobě odkazuje na případy, kdy lidé fotografovali politiky nebo důležité objekty, ale podle tehdy platných zákonů nebylo možné je potrestat.

Potvrzený případ BIS

V rámci novely Lex Ukrajina VII byl schválen také pozměňovací návrh skupiny poslanců (.pdf, str. 5–8), který do trestního zákoníku přidal paragrafneoprávněné činnosti pro cizí moc. Podle této úpravy hrozí odnětí svobody tomu, kdo vykonává činnost pro cizí moc s úmyslem ohrozit svrchovanost, územní celistvost či bezpečnost ČR. Podle odůvodnění pozměňovacího návrhu jde například o budování agenturní sítě pro cizí moc, shromažďování informací o důležité veřejné infrastruktuře nebo o sledování jiné osoby zpravodajskými prostředky (.docx, str. 5–6).

Ve veřejně dostupných zdrojích jsme situace, které zmiňuje Vít Rakušan, nenašli. Obrátili jsme se proto na mluvčího Bezpečnostní informační služby (BIS) Ladislava Štichu. Ten uvedl, že Rakušan vychází ze staršího případu, který BIS v minulosti zaznamenala, ale nemedializovala vzhledem k ochraně zájmů zpravodajské služby a k odlišnému přístupu někdejšího vedení ke komunikaci s veřejností. Dnes je podle něj již možné o této události informovat alespoň v obecné rovině. 

Konkrétně šlo podle mluvčího o případy, kdy lidé íránského původu, kteří měli podle zjištění BIS vazby na íránské zpravodajské služby, v Praze sledovali, obhlíželi a fotografovali některé objekty a osoby. Šticha dodal, že na základě zkušeností BIS i zahraničních partnerů tyto činnosti prováděli způsobem, kterým si různí aktéři vybírají místa pro případné sabotáže nebo zpravodajské akce.

Další hrozby sabotáže

Zpravodajské služby dlouhodobě varují před aktivitami cizích rozvědek na území Česka. Ve výroční zprávě za rok 2023 kontrarozvědka např. uvedla, že ruská strana k verbování spolupracovníků ve zvýšené míře používala komunikační aplikace, zejména Telegram (.pdf, str. 11). Zaznamenané případy podle BIS potvrdily záměr ruských zpravodajských služeb tyto spolupracovníky využívat k přípravám útoků zaměřených na destabilizaci členských zemí NATO a EU, které pomáhají Ukrajině.

Bezpečnostní složky měly podezření, že cizinec původem z Kolumbie, který se v červnu 2024 pokusil zapálit autobusové depo v Praze, byl řízen právě z Ruska a financován režimem Vladimira Putina. Ředitel BIS Michal Koudelka k tomuto případu uvedl, že existuje důvodné podezření, že útok byl součástí hybridní války, kterou vede Rusko proti evropským zemím podporujícím Ukrajinu.

Závěr

Mluvčí BIS Ladislav Šticha potvrdil, že výrok Víta Rakušana vychází z dříve zaznamenaného případu, kdy Íránci se vztahem k íránským zpravodajským službám fotografovali, obhlíželi a sledovali některé objekty a osoby v Praze. Podle BIS tímto způsobem probíhá výběr míst pro potenciální sabotážní a zpravodajské akce. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.