Přehled ověřených výroků

Karel Havlíček (ANO) v části debaty o bydlení kritizuje zrušení stavebního zákona, který byl připravený za vlády Andreje Babiše. Zrušení zákona považuje za „bafuňářské“. Dále mluví o potřebě nového režimu územního povolování nebo o potřebě motivace ke stavění firemních bytů.

Stavební zákon vlády Andreje Babiše

Návrh nového stavebního zákona Poslanecké sněmovně předložila už minulá vláda Andreje Babiše v září 2020. Cílem zákona bylo zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu s jediným rozhodnutím (.pdf, str. 177 z 630). Zákon měl mimo jiné zavést Nejvyšší stavební úřad, pevně dané lhůty a apelační princip (kdy nadřízený stavební úřad musí ve věci rozhodnout, a ne jen vracet věc zpět k dalšímu řízení; .pdf, str. 178 z 630).

Tehdejší opozice s podobou zákona nesouhlasila a vyzvala vládu, aby vrátila návrh zpět do mezirezortního připomínkového řízení. Současná koalice tehdy kritizovala především vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu. Také se při zjednodušení stavebního řízení chtěla více zaměřit na digitalizaci a navrhovala posílení role samospráv.

Dolní komora návrh v květnu 2021 schválila (.pdf), Senát jej jednomyslně zamítl, avšak poslanci později Senát přehlasovali. Zákon vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil zákon z roku 2006. Účinnosti měl nabýt od 1. července 2023.

Novelizace zákona vládou Petra Fialy

Nynější vláda Petra Fialy ve Sněmovně předložila v únoru 2022 návrh novely stavebního zákona, který následně úspěšně prošel legislativním procesem. Novela pro některá ustanovení zákona zaváděla přechodná období, která končila k 30. červnu 2023 a 30. červnu 2024 (.pdf, str. 4 z 18). Kvůli této změně došlo k odsunutí účinnosti novely stavebního zákona na 1. červenec 2024, byť pro některé stavby, jako jsou dálnice nebo elektrárny, byla novela účinná již od 1. ledna 2024. Samotná vládní novela změnila stavební zákon pouze ve 14 bodech, z nichž většina pouze odložila účinnost či měnila lhůty u některých ustanovení.

Fialův kabinet poté v listopadu 2022 předložil další návrh novely stavebního zákona. Jedním z jeho cílů bylo zrušit vznik Nejvyššího stavebního úřadu a jemu podřízených institucí. Na novele se shodla vláda s opozičním hnutím ANO i SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna schválila. Pro hlasovalo 59 poslanců hnutí ANO. Karel Havlíček nebyl při hlasování přihlášen. V květnu návrh prošel i Senátem a po podpisu prezidentem vyšel ve sbírce zákonů. Tato novela změnila stavební zákon ve 494 bodech.

Komplexní novelu stavebního zákona prezentovali zástupci vlády i opozice jako pozitivní krok pro české stavebníky. Tehdejší ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš si chválil zapojení opozice do hledání shody na podobě novely, jeho předchůdkyně Klára Dostálová z hnutí ANO uvedla, že je „opravdu velmi ráda, že jsme dospěli k vzájemné dohodě, velice si toho vážím. Je to obrovsky dobrý signál pro všechny stavebníky“. Sám Karel Havlíček přijatou novelu označil (video, čas 9:49) za rozumný kompromis.

Shrnutí

Současná vláda Petra Fialy novelizovala stavební zákon, který původně schválila vláda Andreje Babiše, poprvé v roce 2022. Tehdy došlo zejména k posunutí účinnosti a změně některých lhůt. Komplexní novelu stavebního zákona, kterou by bylo možné označit za zrušení původní verze, vláda prosadila v roce 2023. Novela prošla i díky hlasům poslanců hnutí ANO. Sám Karel Havlíček tuto novelu označil za rozumný kompromis. Zásadní změny stavebního zákona tedy prošly se souhlasem opozice, výrok Karla Havlíčka proto hodnotíme jako zavádějící.

Počet udělených stavebních povolení sleduje Český statistický úřad (ČSÚ). Dle jeho dat bylo v roce 2021 celkem vydáno 90 962 stavebních povolení a v roce 2024 se jejich počet snížil na 72 066. Jde tedy o pokles přibližně o 21 %, nikoli o 30 %, jak tvrdí Karel Havlíček. Přibližně o 30 % podle ČSÚ klesl počet udělených stavebních povolení pouze u bytových budov, naopak u nebytových budov klesl jen zhruba o 4 %. Karel Havlíček tedy popisuje výrazně vyšší pokles počtu stavebních povolení, než jaký nastal. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

V naší metodice se dočtete, že v číselných hodnotách zpravidla používáme toleranci v rozsahu 10 %. Nejde však o procentní body, které popisují rozdíl mezi dvěma procentními hodnotami, nýbrž o procenta. Jinými slovy by údaj měl být přesný na jednu desetinu. Výrok Karla Havlíčka bychom tak hodnotili jako pravdivý, pokud by se reálný pokles počtu stavebních povolení pohyboval přibližně v mezích 27 % až 33 %.

Jindřich Rajchl (kandidující za SPD) srovnává tuzemské ceny energií s okolními státy. Informace o cenách energií pravidelně zveřejňuje statistický úřad Evropské unie (Eurostat). Nejnovější údaje zveřejněné k datu ověření se vztahují k druhému pololetí roku 2024. 

Cena plynu

Cena plynu byla v druhém pololetí roku 2024 v České republice 11. nejvyšší ze států, jejichž data Eurostat eviduje. Čeští spotřebitelé platili v průměru 0,0849 EUR/kWh, zatímco maďarští 0,0248 EUR/kWh, tedy asi 3,5× méně.

Vzhledem k různým cenovým hladinám v jednotlivých státech lze ceny energií také porovnávat pomocí uměle vytvořené jednotky PPS – standardu kupní síly. Ten totiž pracuje s paritou kupní síly (PPP), která poměřuje ceny za stejné výrobky a služby v různých národních měnách a zemích. Není tak ovlivněn poptávkou a nabídkou na devizovém trhu.

Přepočteno na PPS a se zahrnutými daněmi a poplatky pak cena vycházela na 12,8 PPS na 100 kWh v Česku a 4,7 PPS na 100 kWh v Maďarsku, rozdíl byl tedy přibližně 2,7násobný.

Parita kupní síly (PPP) je ekonomický koncept, který umožňuje měřit rozdíly v cenových hladinách různých států. Parita (či rovnost) kupní síly konkrétně představuje poměr cen v národních měnách „za stejné výrobky a služby v různých zemích“. Na základě tohoto poměru se pak vytváří umělá měnová jednotka vyjadřující kurz mezi dvěma měnami, při kterém si lze v obou zemích nakoupit stejné množství zboží.

Závěr

Podle Eurostatu Češi za plyn ve druhém pololetí roku 2024, tedy v posledním měřeném období, platili asi 3,5× méně než Maďaři. Při započítání parity kupní síly byly ceny jen zhruba 2,7× vyšší než v Maďarsku, nikoliv sedmkrát. Výrok Jindřicha Rajchla proto hodnotíme jako nepravdivý.

Kandidát za SPD Miroslav Ševčík v kontextu výroku říká, že za Fialovy vlády poklesly reálné mzdy devět čtvrtletí po sobě. Následně tvrdí, že tak dlouhý kontinuální propad dříve v historii Česka nenastal a v současné době se neobjevil ani v ostatních evropských státech.

Reálné mzdy

Reálná mzda je nominální mzda upravená o míru inflace, díky čemuž odráží skutečnou kupní sílu – tedy množství zboží, které lze za nominální mzdu skutečně koupit. Její vývoj pravidelně sleduje Český statistický úřad (ČSÚ), který vydává čtvrtletní zprávy o vývoji mezd. Reálná mzda od konce roku 2021 do začátku roku 2024 klesala v devíti po sobě následujících čtvrtletích, ačkoli první pokles nastal už během Babišovy vlády.

V posledních třiceti letech reálné mzdy v Česku klesly pouze v několika případech, a to v roce 1997 a 1998 (.pdf, str. 7), dále pak v letech 2000, 2012 a 2013. Nikdy se ale nejednalo o tak dlouhou souvislou sérii poklesů jako mezi koncem let 2021 až 2023 (.xlsx).

Srovnání s Evropou

Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli statistiku o čtvrtletním růstu reálných mezd v jednotlivých státech Evropy či EU v posledních letech. S dotazem ohledně toho, z jakých zdrojů Miroslav Ševčík čerpal, jsme se proto obrátili na mluvčí SPD. K datu publikace analýzy jsme ale odpověď neobdrželi.

Například data OECD uvádí, že z 22 evropských zemí, které jsou členy EU i OECD zároveň, zaznamenalo Česko a Švédsko největší pokles reálných mezd od konce roku 2019 do začátku roku 2024. Rozpis za jednotlivá čtvrtletí ale publikace neobsahuje. Evropská centrální banka uvádí čtvrtletní vývoj pouze v celé eurozóně. O čtvrtletních rozdílech pojednává web Trading Economics, vedle dat pro ČR ale poskytuje údaje pouze v případě několika dalších evropských zemí, jako je Německo nebo Slovensko. V obou státech sice došlo k souvislému poklesu reálných mezd, ani v jednom případě ovšem netrval tak dlouho jako v Česku.

Závěr

Devět čtvrtletí kontinuálního poklesu reálných mezd od konce roku 2021 do začátku roku 2024 skutečně představuje nejdelší sérii snižování reálné mzdy v historii České republiky. Srovnání s ostatními evropskými zeměmi za jednotlivá čtvrtletí se nám ale z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo dohledat. S dotazem jsme se proto obrátili na mluvčí hnutí SPD, odpověď jsme ale nedostali. Výrok Miroslava Ševčíka proto hodnotíme jako neověřitelný.

Ke konci června 2025 v Česku podle Ministerstva vnitra dlouhodobě žilo zhruba 580 tisíc ukrajinských občanů. Toto číslo ale zahrnuje také Ukrajince (.pdf, str. 6), kteří do ČR přišli již před 24. únorem 2022, kdy začala ruská invaze. V rámci EU mohou uprchlíci z Ukrajiny žádat o tzv. dočasnou ochranu, která se týká těch, co zemi opustili právě po zahájení invaze. Česko v závěru prvního pololetí evidovalo asi 374 tisíc uprchlíků z Ukrajiny s dočasnou ochranou, z nichž bylo 24 % dětí (.pdf, str. 9). Výrok Věry Kovářové tak hodnotíme jako pravdivý.

Kritický přístup k ukrajinským uprchlíkům zaujal Tomio Okamura již v prvních měsících po vypuknutí války na Ukrajině. V červnu 2022 v Poslanecké sněmovně řekl, že pomoc by měla být poskytována pouze skutečným válečným uprchlíkům, měla by být přiměřená a časově omezená na nezbytně nutné období. Dále dodal, že jakmile v daných lokalitách na Ukrajině válka skončí, měli by se uprchlíci vrátit zpět.

V roce 2023 Okamura na CNN Prima News znovu uvedl (video, čas 9:20), že je třeba pomáhat pouze „skutečným“ ukrajinským uprchlíkům, přičemž tvrdil, že většina z nich jsou ekonomičtí migranti, kteří „vysávají sociální dávky". V listopadu 2023 prohlásil (video, čas 6:29), že by na pomoc ukrajinským uprchlíkům neměly jít žádné finanční prostředky a veškerá podpora by měla směřovat výhradně českým občanům. O měsíc později zdůraznil nutnost ukončit povolení k pobytu těm Ukrajincům, kteří prokazatelně nepocházejí z oblastí aktivního konfliktu.

O ukrajinských uprchlících Okamura mluvil i v roce 2025, když např. v srpnu uvedl, že ukrajinští uprchlíci „berou naším lidem práci“ a požadoval (video, čas 0:34) revizi povolení k pobytu. Na jejím základě by měli v Česku zůstat pouze Ukrajinci, kteří mají pracovní místo, na které není k dispozici český občan. O revizi pobytu Ukrajinců, kteří podle něj berou Čechům práci, se Okamura zmínil i v září 2025.

Závěr

Tomio Okamura již od roku 2022 prosazuje omezení pobytu ukrajinských uprchlíků a jejich podpory, přičemž opakovaně požaduje revizi povolení k pobytu s cílem umožnit pobyt pouze těm, kteří mají pracovní místo nedostupné pro české občany. Podle jeho vyjádření uprchlíci „berou práci Čechům“. Výrok Věry Kovářové proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Filip Turek reaguje na debatu o nutnosti integrace ukrajinských uprchlíků. V odůvodnění proto vycházíme ze statistiky Ukrajinců s tzv. dočasnou ochranou, která se týká těch, kteří zemi opustili po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. V datech tak nejsou zahrnuti Ukrajinci, kteří ve Středočeském kraji pobývali už před válkou.

Ukrajinští uprchlíci ve Středočeském kraji

Ke konci srpna 2025 žilo podle Ministerstva vnitra ve Středočeském kraji 55 431 ukrajinských uprchlíků (.xls). Z toho bylo téměř 13 400 dětí do 18 let, což odpovídá 24 %. Dětí do 15 let bylo asi 10 100, tedy 18 %.

S dotazem ohledně počtu pracujících Ukrajinců s dočasnou ochranou ve Středočeském kraji jsme se obrátili na úřad práce a středočeské hejtmanství, ty nám poskytly data z konce srpna 2025. Podle těchto údajů žilo v kraji 29 706 zaměstnaných Ukrajinců s dočasnou ochranou. Z 55 tisíc ukrajinských uprchlíků ve Středočeském kraji bylo tedy zaměstnáno cca 54 % lidí – toto číslo ovšem vyjadřuje počet zaměstnaných v poměru ke všem Ukrajincům včetně dětí. Pokud se zaměříme na věkovou skupinu, která pracovat může, a počet zaměstnaných tedy vztáhneme ke skupině ve věku 15 let a více (.xls), činí podíl pracujících 66 %. Ve skupině obyvatel v produktivním věku od 15 do 65 let (tedy bez důchodců) dosahuje podíl podle úřadu práce 69,8 %. Okolo 70 % se podíl zaměstnaných pohybuje i v případě, že bychom počet zaměstnaných vyjádřili v poměru k Ukrajincům starším 18 let.

Statistika úřadu práce nezahrnuje osoby, které podnikají. Pokud tedy započítáme i OSVČ, může být výsledný podíl ještě vyšší. Aktuální data o počtu podnikajících ukrajinských uprchlíků ve Středočeském kraji ovšem nejsou veřejně dostupná a neposkytl nám je ani úřad práce, ani hejtmanství, přesný podíl OSVČ tak neznáme. Výzkumná zpráva Sociologického ústavu Akademie věd ČR z listopadu 2024 uváděla (.pdf), že tehdy mezi OSVČ v celé České republice patřilo 6 % dospělých Ukrajinců s dočasnou ochranou (.pdf, str. 10). 

Závěr

Podle dat k srpnu 2025 žilo ve Středočeském kraji zhruba 55 400 Ukrajinců s dočasnou ochranou. Z toho 18 % bylo dětí do 15 let. Ze zbylých Ukrajinců spadajících do věkové skupiny, která pracovat může, včetně mladistvých od 15 let, bylo zaměstnaných přibližně 66 % lidí. Výrok Filipa Turka tak hodnotíme jako pravdivý. 

Europoslanec Filip Turek mluví o údajném problému Česka s kapacitou pro přijetí ukrajinských uprchlíků. Zmiňuje například nedostatečné kapacity škol pro ukrajinské děti nebo údajný problém s kriminalitou uprchlíků. Podle Filipa Turka existují studie, které uvádějí, že do roku 2027 by bylo „ideální“, kdyby v České republice žilo kolem 200 tisíc uprchlíků. Dále se proto zaměříme na to, zda některé studie skutečně mluví o tom, jaký počet uprchlíků je Česko schopno bez problémů integrovat do roku 2027.

Studie o Ukrajincích v ČR

V českém prostředí se ukrajinským uprchlíkům věnovalo několik studií. Podle studie PAQ Research o integraci uprchlíků do české společnosti po dvou letech války, publikované v únoru 2024, chtělo 58 % z nich zůstat v Česku minimálně další dva roky. To na základě dat z listopadu 2023, kdy výzkum probíhal, činilo přibližně 180 tisíc lidí (.pdf, str. 13). Studie rovněž mluví o rizicích nezvládnutí integrace uprchlíků do české společnosti (.pdf, str. 7), konkrétní počet lidí, které je ČR schopna integrovat však nezmiňuje. 

V únoru 2025 vyšla studie o budoucnosti českého pracovního trhu, na které se podílela poradenská společnost Boston Consulting Group (BCG) a středoevropská pobočka neziskové organizace Aspen Institute. Studie predikuje, že až 70 % ukrajinských uprchlíků by v Česku mohlo zůstat i po roce 2035. V zemi by tak trvale mohlo žít přibližně 260 tisíc Ukrajinců (.pdf, str. 9–10). Studie také doporučuje konkrétní opatření pro lepší integraci ukrajinských uprchlíků do pracovního trhu (.pdf, str. 58–59). Maximální počet Ukrajinců, který by byl pracovní trh schopen integrovat, však nezmiňuje. 

O měsíc později publikoval Sociologický ústav Akademie věd ČR výzkumnou zprávu Hlas Ukrajinců, podle které by v Česku nebo v jiné zemi chtělo zůstat 40 % ukrajinských uprchlíků, 35 % pak tuto možnost zvažuje. Častěji se chtějí vrátit ti s horší znalostí češtiny, nezaměstnaní a důchodci (.pdf, str. 50). Ani tato studie nezmiňuje konkrétní počet uprchlíků, který by byl sociální systém nebo pracovní trh schopen bez problémů zvládnout.

Závěr

Od začátku války na Ukrajině bylo publikováno několik studií, které se věnují integraci ukrajinských uprchlíků do české společnosti. Tyto studie obsahují predikce, kolik Ukrajinců v Česku zůstane natrvalo, a průzkumy, které mapují, kolik Ukrajinců se plánuje vrátit. Žádná z těchto studií neuvádí, jaký maximální počet uprchlíků by české školství, sociální systém či pracovní trh dokázaly efektivně integrovat. Z dostupných zdrojů se nám nepodařilo dohledat žádnou jinou studii, která by mluvila o počtu ukrajinských uprchlíků, které je Česká republika schopna v roce 2027 zvládnout. Výrok Filipa Turka proto hodnotíme jako nepravdivý.

Ke konci června 2025 v Česku podle Ministerstva vnitra dlouhodobě žilo zhruba 580 tisíc ukrajinských občanů. Toto číslo ale zahrnuje také Ukrajince (.pdf, str. 6), kteří do ČR přišli již před 24. únorem 2022, kdy začala ruská invaze. V rámci EU mohou uprchlíci z Ukrajiny žádat o tzv. dočasnou ochranu, která se týká těch, kteří zemi opustili právě po zahájení invaze. Česko evidovalo na konci června 374 tisíc uprchlíků z Ukrajiny s dočasnou ochranou (.pdf, str. 9). Filip Turek tedy uvádí přibližně správné číslo. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ukrajinci, kteří do Česka přišli kvůli válce, mohou podle zákona o sociálním zabezpečení v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině čerpat tzv. humanitární dávku. Ta je pojata jako příspěvek na bydlení a příspěvek na základní životní potřeby, jako např. strava či hygienické potřeby. Výše dávky se odvíjí od částky životního minima (.pdf, str. 1), která je stanovená zákonem o životním a existenčním minimu a pro dospělého činí 4 860 korun měsíčně.  

Dospělí uprchlíci, kterým byla udělena dočasná ochrana, tuto částku mohou pobírat v prvních pěti měsících. Pokud se neřadí mezi zranitelné osoby (např. děti, studenti ve věku 19 až 26 let, těhotné ženy, lidé starší 65 let nebo osoby se zdravotním postižením), po této době se sníží na 3 130 korun. V obou případech se do výše dávky připočítávají tzv. započitatelné náklady na bydlení, které představují 4 000 korun. V prvních pěti měsících tedy humanitární dávka představuje 8 860 korun, po uplynutí tohoto období klesne na 7 130 korun.

Závěr

Humanitární dávka pro dospělé, „zdravé“ uprchlíky z Ukrajiny v prvních pěti měsících jejich dlouhodobého pobytu činí 8 860 Kč. Ivan Bartoš se tedy uváděnou částkou vejde do naší standardní 10% tolerance. Po pěti měsících se ovšem částka sníží na 7 130 korun, a výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.