Přehled ověřených výroků

Podle tiskové zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) z února 2025 stát na podporu Ukrajiny a osob s dočasnou ochranou vydal od počátku invaze do 31. prosince 2024 přibližně 63 mld. Kč (.pdf, str. 1). Vedoucí týmu dopadových analýz Magdaléna Klimešová ve zprávě uvádí, že se díky výnosům z práce a spotřeby uprchlíků vrátilo do státní kasy už nejméně 54 mld. Kč (str. 1). 

Výdaje státu na podporu uprchlíků zahrnují například humanitární dávku, výdaje v oblasti zdravotnictví, školství a pomoc do zahraničí (.pdf, str. 1). Mezi příjmy MPSV počítá daň z přidané hodnoty nebo spotřební daň (str. 1).

Ačkoliv byly příjmy spojené s ukrajinskými uprchlíky podle MPSV poprvé vyšší už ve třetím čtvrtletí roku 2023, v celoročním srovnání ukrajinští uprchlíci v Česku odvedli do rozpočtu více, než stát přispěl na jejich podporu, poprvé až v roce 2024. Výdaje státu na podporu ukrajinských uprchlíků konkrétně činily 15,5 mld. Kč, zatímco na odvodech a daních uprchlíci zaplatili celkem 23,5 mld. Kč. Uprchlíci z Ukrajiny tak do státního rozpočtu přinesli o 8 mld. korun více, než kolik stála jejich podpora. Pozitivní bilance podle MPSV pokračovala i v prvním čtvrtletí letošního roku. Výrok Ivana Bartoše proto hodnotíme jako pravdivý.

Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Věra Kovářová (STAN) reaguje na tvrzení předsedy hnutí SPD Tomia Okamury, že se kvůli ukrajinským žákům na českých základních školách snižuje kvalita výuky. Kovářová uvádí, že v běžných třídách je podle ní jen pár ukrajinských žáků, a dodává, že existuje asi 45 tříd pro ukrajinské děti.

Podle nejnovějších dat Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy bylo k 31. březnu 2025 na základních školách v Česku celkem 45 tříd, které tvořili výhradně žáci ukrajinské národnosti (.xlsx, list T3.4). Na středních školách žádná taková třída nebyla (list T4.4). Výrok Věry Kovářové tak hodnotíme jako pravdivý.

Počet ukrajinských uprchlíků

Podle zprávy vypracované Ministerstvem vnitra pobývalo v Česku k 30. červnu 2025 více než 581 tisíc ukrajinských občanů (.pdf, str. 4). Mezi ně se ovšem nepočítají jen uprchlíci před válkou, ale také Ukrajinci, kteří svou zemi opustili již před 24. únorem 2022, kdy Rusko zahájilo svou invazi na Ukrajinu. V rámci EU mohou uprchlíci z Ukrajiny žádat o tzv. dočasnou ochranu, která se týká těch, kteří zemi opustili právě po tomto datu. V srpnu 2025 Česko evidovalo přes 385 tisíc Ukrajinců s dočasnou ochranou (.xlsx), další řádově tisíce zde žijících uprchlíků na dočasnou ochranu z různých důvodů nedosáhnou.

Počet pracujících

Aktuální data o počtu OSVČ z řad ukrajinských uprchlíků se nám najít nepodařilo, vycházíme proto z výzkumu Hlas Ukrajinců, který probíhal od 12. do 27. listopadu 2024 a účastnili se ho ukrajinští uprchlíci ve věku od 18 let (.pdf, str. 4). Podle výzkumu pracovalo v té době 63 % Ukrajinců v závislém poměru a 6 % jako OSVČ (.pdf, str. 10). Podle údajů Ministerstva vnitra žilo v Česku na konci listopadu 2024 asi 384 tisíc Ukrajinců s dočasnou ochranou (.xlsx), z toho cca 289 tisíc starších 18 let (.xlsx). Z těchto počtů tak vychází 182 tisíc ukrajinských zaměstnanců a přes 17 tisíc živnostníků.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) uvádí pouze údaje o počtu pracujících osob v pracovněprávních vztazích, tedy bez OSVČ. Podle nich pracovalo na podzim 2024 asi 150 tisíc lidí, tedy méně, než kolik vychází z výzkumu Hlas Ukrajinců. V červenci 2025 už ale MPSV evidovalo v Česku téměř 170 tisíc Ukrajinců s dočasnou ochranou pracujících v závislém poměru. Ti v prvním pololetí letošního roku odvedli do státního rozpočtu asi 15 miliard Kč. Po odečtení výdajů 7,6 miliardy Kč na pomoc ukrajinským uprchlíkům vychází jejich přínos do státního rozpočtu na 7,4 miliardy Kč.

Závěr

S dočasnou ochranou žije v současné době v Česku cca 385 tisíc Ukrajinců. Podle dat MPSV za červenec 2025 pracuje téměř 170 tisíc z nich v závislém poměru. Aktuální údaje o počtech OSVČ se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo, podle výzkumu Hlas Ukrajinců z listopadu 2024 mohlo jít asi o 17 tisíc osob. Podle MPSV přinesli ukrajinští uprchlíci do státního rozpočtu v první polovině roku 2025 celkem 7,4 miliardy Kč. Výrok Věry Kovářové proto hodnotíme jako pravdivý.

Moderátorka v debatě zmiňuje dopis Ministerstva vnitra adresovaný Evropské komisi, ve kterém se píše, že Česko je na hranici svých kapacit pro přijímání ukrajinských uprchlíků. Ptá se, zda jeho obsah není v rozporu s tvrzením vlády, že Ukrajinci jsou pro Česko přínosem. Poslankyně Věra Kovářová (STAN) vysvětluje, že sdělením dopisu bylo, aby Ukrajinci znovu nežádali o status dočasné ochrany, pokud jim byl už jednou udělen.

Dopis Ministerstva vnitra

Zmíněný dopis zaslalo Ministerstvo vnitra 25. srpna 2025 na Generální ředitelství pro migraci a vnitřní věci Evropské komise (.pdf, str. 2). Dopis informuje o riziku vyčerpání českých kapacit pro zvládání přílivu vysídlených osob z Ukrajiny. Vysvětluje, že Česká republika je čtvrtým rokem zemí s největším počtem osob s dočasnou ochranou na počet obyvatel, což vyčerpává veřejné služby (.pdf, str. 1). 

Ministerstvo vnitra zároveň dopisem oznámilo, že využije nové pravidlo pro přijímání žádostí o dočasnou ochranu, podle kterého je možné žádost odmítnout v případě, že žadatel je nebo dříve byl pod dočasnou ochranu v jiném státě Evropské unie nebo Schengenského prostoru (.pdf, str. 1).

Na dopis upozornil místopředseda hnutí ANO Robert Králíček na svém účtu na sociální síti X, kde ho interpretoval tak, že Česko nezvládá nápor ukrajinských uprchlíků. Na jeho vyjádření následně reagoval ministr vnitra Vít Rakušan: „Není pravda, že jsme oznámili vyčerpání kapacit. Skutečnost je taková, že jsme Evropské komisi oznámili, že existuje riziko vyčerpání kapacit, pokud bychom museli přijímat větší počet ukrajinských uprchlíků, kteří již požádali o dočasnou ochranu v jiné zemi. Tedy například v situaci, kdy by se vyšší počet uprchlíků z některé členské země rozhodl, že se chce přestěhovat do Česka.“

Závěr

Dopis, který Ministerstvo vnitra zaslalo Evropské komisi, oznamuje, že Česko čelí riziku vyčerpání kapacit pro zvládání přílivu ukrajinských uprchlíků. Ministerstvo také uvedlo, že začne odmítat žádosti o dočasnou ochranu od jedinců, kterým tato ochrana již byla udělena v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru. Výrok Věry Kovářové proto hodnotíme jako pravdivý.

Data o počtech ukrajinských studentů na českých školách vydává a pravidelně aktualizuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Statistiky ministerstva mapují jak počet ukrajinských studentů, kteří mají v ČR trvalý pobyt a mohli tak do ČR přijít ještě před válkou, tak azylanty, z nichž většina nabyla statusu „osoby s dočasnou ochranou v ČR“ jakožto váleční uprchlíci (.xlsx, list T1).

Podle nejnovějších dat MŠMT bylo na Praze 14, kam spadá sídliště Černý Most, k 31. březnu 2025 na 1. stupních ZŠ přibližně 13,9 % studentů Ukrajinců (.xlsx, list T3.1). Statistika zahrnovala všechny Ukrajince, nejen válečné uprchlíky. Zároveň se na Praze 14 nenacházela žádná třída, ve které by ukrajinští žáci tvořili více než polovinu všech žáků (list T3.4).

Data k prvním třídám ZŠ, o kterých Okamura mluví, se nám však nepodařilo dohledat. S dotazem na počet ukrajinských žáků v těchto třídách jsme proto kontaktovali základní školy na Praze 14. K datu vydání analýzy jsme však neobdrželi odpovědi, výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako neověřitelný.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura v kontextu výroku tvrdí, že chce nulovou toleranci nelegální migrace, tedy přestat poskytovat sociální dávky uprchlíkům. Poté dodává, že v Singapuru, Japonsku a Austrálii nulová tolerance existuje, a upřesňuje, že tyto státy ilegálním migrantům neposkytují „sociální nabídky“ a neakceptují žádosti o azyl. V našem odůvodnění tedy rozebereme, zda dané země poskytují sociální či humanitární dávky uprchlíkům a zda udělují azyl.

Singapur

Singapurský zákon o přistěhovalectví stanovuje, že legální vstup do země je možný pouze po schválených trasách a s platnými cestovními doklady, a to včetně singapurského víza, je-li požadováno (.pdf, str. 5). Země nemá právní rámec pro status žadatele o azyl či uprchlíka. Nelegální vstup nebo pobyt jsou považovány za porušení zákona, za které hrozí pokuty, ale i odnětí svobody nebo rány ratanovou holí (str. 5–6). Mezi „zakázané přistěhovalce“ podle zákona o přistěhovalectví patří i osoby, které nemají platné cestovní doklady nebo je mají padělané. Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) mohou být žadatelé o azyl často zadržováni a podrobeni tělesným trestům, protože jsou považováni za osoby, které porušily zákon (.pdf, str. 6).

Japonsko

Japonsko má přísnou imigrační politiku a nejnižší poměr přijatých žadatelů o azyl z vyspělých zemí. Jednou z překážek pro žadatele o azyl je, že potřebné dokumenty musí předložit osobně na japonském území. Podle Japonské asociace pro uprchlíky existuje řada dávek, které mohou lidé po podání žádosti za určitých podmínek pobírat. Jedná se například o příspěvek na životní náklady, ubytování nebo výdaje na zdravotní péči (.pdf, str. 4–5). Na přidělení dávek jsou ale časté dlouhé čekací doby.

Austrálie

Austrálie poskytuje azyl uprchlíkům a podle vnitrostátního práva má povinnost nevracet žadatele do zemí, kde by byl ohrožen jejich život či svoboda. Austrálie je jednou ze zemí, které přijímají nejvíce uprchlíků přesídlených prostřednictvím UNHCR (.pdf, str. 1). Od roku 2025 Austrálie rovněž uděluje klimatická víza občanům tichomořského státu Tuvalu, kterému kvůli změně klimatu hrozí zaplavení. Země poskytuje omezenou finanční podporu žadatelům o azyl a uprchlíkům poskytuje několik sociálních dávek, jako například podporu v nezaměstnanosti nebo rodičovský příspěvek.

Austrálie přijímá osoby, které o mezinárodní ochranu žádají mimo Austrálii (offshore) nebo přímo v Austrálii s platným vízem (onshore). Řada žadatelů je ale umístěna v detenčních zařízeních napříč Austrálií i ve třetích zemích, kde pro délku jejich zadržení není žádný limit. Podmínky v těchto centrech byly občanskými i mezinárodními organizacemi kritizovány jako nevhodné a udržování žadatelů o azyl v nich bylo podle mezinárodního práva považováno za svévolné zadržování.

Závěr

Singapur na svém území neposkytuje status uprchlíka a vstup do země bez dokumentů považuje za porušení zákona i v případě žadatelů o azyl. Japonsko má sice přísnou imigrační politiku, ale žadatele o azyl přijímá a uprchlíkům poskytuje řadu dávek. Austrálie taktéž poskytuje azyl a finanční podporu jak žadatelům o azyl, tak uprchlíkům na svém území. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura se ohrazuje proti tvrzení, že uprchlíci z Ukrajiny představují přínos pro státní rozpočet. Odvolává se přitom na čísla Kielského institutu pro světovou ekonomiku, který pravidelně monitoruje zahraniční pomoc Ukrajině, a tvrdí, že česká pomoc vyšla celkem na 232 miliard. Na stejná čísla poukázal ekonom Lukáš Kovanda v letošním únoru a Okamura je později prezentoval např. na svém facebookovém profilu.

Výdaje podle institutu

Čísla, která uvádí Tomio Okamura, odpovídají starším údajům Kielského institutu. Podle nich ČR na podporu uprchlíků od února 2022 do konce roku 2024 vydala 7,96 mld. eur a na vojenskou pomoc 1,25 mld. eur, což podle průměrného kurzu představuje přibližně 226,3 mld. korun.

Podle nejnovějších dat institutu z letošního srpna Česko poskytlo na ukrajinské uprchlíky za celou dobu trvání konfliktu do konce června 2025 celkem 8,95 mld. eur, na humanitární pomoc Ukrajině vyčlenilo 0,05 mld. eur a na vojenskou pak 0,34 mld. eur (.xlsx, list „Fig 6. With Refugee Support“). Celkem tedy jde o 9,35 mld. eur. Podle průměrného kurzu za stejné období se dohromady jedná o necelých 231 mld. korun. Ke snížení částky u vojenské pomoci došlo proto, že byla přepočítaná na základě seznamu darovaných zbraní od české vlády tak, aby se zamezilo počítání položek dvakrát (.xlsx, list „Updates and Corrections“).

Částka uváděná u nákladů na uprchlíky z Ukrajiny je nicméně založena na velmi hrubých a neaktuálních odhadech nákladů na podporu uprchlíků. Samotný Kielský institut uvádí, že náklady vychází ze zprávy o migraci z roku 2022 (.xlsx, list „Refugee Cost Calculations“), kterou zpracovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Podle tohoto dokumentu celkové náklady na uprchlíka činily 5 028 eur ročně (.pdf, str. 105). Institut toto číslo zpřesňuje na 5 637 eur a dodává, že odhady navýšil na základě průměrného měsíčního počtu uprchlíků podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

Výpočet nákladů tak předpokládá, že všichni uprchlíci stojí stát pořád stejné peníze a pracuje se všemi uprchlíky, a to i těmi, kteří do rozpočtu naopak přispívají. Tento závěr potvrdil jeden z autorů výzkumu Taro Nišikawa, který pro Deník N uvedl: „Naše čísla odpovídají počtu uprchlíků a odhadovaným nákladům na uprchlíka za měsíc. Jinými slovy odrážejí sumu, kterou by daná země musela vydat, kdyby platila dávky a potřebnou podporu pro daný počet uprchlíků.“

Kielský institut tedy nadhodnocuje výdaje a nezohledňuje příjmy ukrajinských uprchlíků v Česku, kteří prostřednictvím daní a odvodů přispívají do státního rozpočtu. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) vydalo Česko od začátku ruské invaze na Ukrajinu do konce roku 2024 62,5 mld. Kč a naopak od nich vybralo 55,5 mld. Kč. Pokud k těmto číslům přičteme částky za první pololetí letošního roku, dostaneme se na výdaje ve výši 70,1 mld. Kč a příjmy 70,5 mld. Kč.

Závěr

Česko podle Kielského institutu pro světovou ekonomiku poskytlo na podporu uprchlíků od začátku ruské agrese na Ukrajině do konce roku 2024 7,96 mld. eur a na vojenskou pomoc podle starších dat 1,25 mld. eur, dohromady tedy šlo o cca 226,3 mld. korun. Institut později publikoval novější údaje a částku u vojenské pomoci opravil a snížil na 0,34 mld. eur, jedná se přitom o sumu až do konce června 2025.

Institut u výpočtu na pomoc uprchlíkům ovšem předpokládá, že všichni uprchlíci stojí stát stále stejné peníze a nikdo z nich nepracuje, a ignoruje tak jejich přínos do státního rozpočtu v podobě placení daní a odvodů. Náklady na uprchlíky od začátku invaze na Ukrajinu do konce prvního pololetí roku 2025 ve skutečnosti podle MPSV představují 70,1 mld. Kč. Jejich přínos do rozpočtu přitom za celé období vyčíslilo na 70,5 mld. Kč. Výrok Tomia Okamury z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.

Předseda SPD Tomio Okamura reaguje na výrok o vlivu uprchlíků z Ukrajiny na státní rozpočet a tvrdí, že Česko na pomoc uprchlíkům vydává více peněz, než kolik představuje jejich přínos. Odvolává se přitom na čísla z Kielského institutu pro světovou ekonomiku, který podle něj vyhrál ocenění pro jeden z deseti nejlepších ekonomických institutů na světě. Okamurovu výroku o dopadu uprchlíků na rozpočet jsme se podrobněji věnovali zde.

Institut pro světovou ekonomiku v německém Kielu je výzkumná instituce, která se zaměřuje na problematiku globalizace. Žebříčky think-thanků zveřejňuje např. projekt Think Thank Alert, který je ale hodnotí pouze na základě citací. Pořadí podle kvality sestavovala např. Pensylvánská univerzita do roku 2020, než jejich tvůrce zemřel. Nejlepší umístění v jejím globálním indexu institut zaznamenal za rok 2017, kdy se umístil na 59. místě (.pdf, str. 62–63). Zároveň skončil na 14. místě v žebříčku think-tanků zaměřených na mezinárodní ekonomii (.pdf, str. 121). V první desítce institut skončil jen v případě Evropy. Ani v novějším seznamu nejlepších think-thanků se instituce neobjevuje a v letech 2018, 2019 a 2020 ve zmíněném indexu skončila na nižších příčkách (.pdf, str. 61–63, 147; .pdf, str. 68–70, 150; .pdf, str. 64–67, 190–191).

Kielský institut v první desítce žebříčku nejlepších ekonomických institutů tedy nebyl. Bibliografická databáze IDEAS/RePEc zaměřená na ekonomiku ho pouze eviduje jako 10. nejvíce citovaný ekonomický think-tank. Institut v roce 2017 například obdržel ocenění od výzkumné agentury Consensus Economics za nejpřesnější ekonomickou predikci v Německu. Samotný institut každoročně oceňuje inovativní řešení týkající se problematiky globalizace. Každé dva roky také uděluje Cenu Bernharda Harmse za výzkum v oblasti mezinárodní ekonomie.

Závěr

Institut pro světovou ekonomiku v Kielu nedostal cenu pro jeden z deseti nejlepších ekonomických institutů na světě. Na desáté místo ho řadí jen bibliografická databáze, která zohledňuje pouze citace autorů z různých ekonomických organizací. V žebříčku think-tanků zaměřených na mezinárodní ekonomii skončil nejlépe za rok 2017, a to až na 14. místě. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako nepravdivý.

Migrační pakt, neboli Pakt o migraci a azylu je soubor pravidel, která sjednocují postup pro zacházení s žadateli o azyl v Evropské unii. Počítá např. s efektivnějšími kontrolami migrantů i s rychlejším vracením neúspěšných žadatelů o azyl do zemí původu. 

Jedním z prvků paktu je také snaha o spravedlivější rozdělení zátěže mezi členské státy v době krizí. Nahrazuje dosavadní tzv. Dublinský systém, ve kterém hlavní odpovědnost za zpracování žádostí o azyl nesou státy, do kterých žadatelé při cestě do EU vstoupili. Migrační pakt zavádí systém, ve kterém jiné státy pomohou ostatním zemím tím, že buď převezmou část migrantů, nebo přispějí finančně či materiálně.

Migrační pakt má skutečně nabýt účinnosti v červnu 2026. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

V prosinci 2016 předložila skupina poslanců v čele s Tomiem Okamurou, tehdy zvoleným za Úsvit přímé demokracie, Poslanecké sněmovně návrh novely trestního zákoníku. Cílem novely bylo rozšířit trestný čin propagace hnutí hlásajícího potlačování lidských práv či nenávist vůči skupině obyvatel o propagaci nenávistné ideologie (.pdf, str. 2).

Důvodem návrhu zákona byl soudní proces s bývalým předsedou pražské muslimské obce Vladimírem Sáňkou, který byl obviněný za vydání knihy šířící islámský extremismus (.pdf, str. 3). Sáňka byl posléze zproštěn obžaloby, protože podle soudu nepropagoval konkrétní hnutí, ale ideologii.

Tehdejší vláda Bohuslava Sobotky k návrhu Tomia Okamury vydala nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 3) a Sněmovna ho před koncem volebního období nestihla projednat. Okamura předložil stejný návrh v novém volebním období v prosinci 2017, tentokrát už jako člen SPD (.pdf, str. 2). Návrh však stihl projít pouze prvním čtením.

Naposledy předložil Tomio Okamura s poslanci SPD tentýž návrh Sněmovně v říjnu 2021 (.pdf). Dosluhující druhá vláda Andreje Babiše k němu zaujala negativní stanovisko, které odůvodnila tím, že šíření nenávistné ideologie lze stíhat na základě jiných trestných činů (.pdf, str. 1). Sněmovna návrh z dílny SPD dosud neprojednala.

Závěr

Návrh novely trestního zákoníku, který by změnil definici trestného činu propagace nenávistného hnutí, předložil Tomio Okamura spolu s dalšími poslanci Sněmovně celkem třikrát. Návrh sice reagoval na soudní proces s bývalým předsedou pražské muslimské obce, ale jeho samotné znění pouze kriminalizuje šíření ideologie směřující k potlačení lidských práv a islám přímo nezmiňuje. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako zavádějící.