Přehled ověřených výroků

V Praze je od 1. ledna 2025 platba za vodné a stočné nastavena na 151,27 Kč/m³, přičemž vodné činí 74,95 Kč a stočné 76,32 Kč. Podle analýzy serveru Novinky.cz se cena vodného a stočného v Praze zvýšila za posledních 35 let na 170násobek a je vyšší než v některých západních metropolích, včetně německého Berlína.

Vodné a stočné v Berlíně

V Berlíně jsou od roku 2022 ceny za vodné (Trinkwassergebühr) 1,81 €/m³ a stočné (Schmutzwassergebühr) 2,16 €/m³. V přepočtu tak voda v Berlíně stojí cca 96,5 Kč/m³. Do vodného je v Berlíně ale započítávána i základní sazba za připojení vodovodu. Denní sazba tzv. Grundgebühr se vypočítává podle roční spotřeby a velikosti měřáku. Náklady na tuto část vodného tak není možné jednoduše přepočíst na cenu za m³.

Pokud bychom ale pracovali s modelovým příkladem tříčlenné domácnosti s průměrnou spotřebou vody, dostaneme se ke konkrétní částce v eurech. Při průměrné spotřebě (české) tříčlenné domácnosti (87 l za osobu na den) by domácnost při výše zmíněných cenách vodného a stočného za rok zaplatila 377 €. Fixní poplatek (Grundgebühr) by ročně činil zhruba 34 €, tedy 9 % navíc. Částku za poplatek je ale obtížné předem určit, protože závisí na spotřebě i zvoleném tarifu.

Celková částka za vodné a stočné každopádně neodpovídá ceně o 50 % nižší než v Praze, jak tvrdí Karel Havlíček. Zatímco v Praze stojí kubík 151 Kč, v německém hlavním městě lidé zaplatí na vodném a stočném za kubík 96,5 Kč plus fixní poplatek dle velikosti domácnosti, spotřeby a roční spotřeby, který v našem modelovém příkladě představuje dalších 9 %. V Berlíně jsou tak celkové náklady za vodné a stočné cca o 30 % nižší.

Mzdy v Berlíně

Podle dat německé Spolkové agentury práce dosahovala na konci minulého roku v Berlíně mediánová mzda 4 150 € (.zip, Medianentgelt_Kreise_WO_202412.csv). Novější oficiální data ani data o průměrné (nejen mediánové) mzdě nejsou dostupná, zaměříme se proto na stejný ukazatel i v Praze. Mediánová měsíční mzda v Praze dosáhla v roce 2024 podle Českého statistického úřadu 49 775 Kč. V přepočtu se tak mediánová mzda v Berlíně v minulém roce pohybovala kolem 101 tis. Kč, berlínská mzda je tedy přibližně dvojnásobná oproti mediánové mzdě v Praze.

Přestože je tedy vodné a stočné pro obyvatele Berlína opravdu dostupnější než v Praze, Karel Havlíček podhodnocuje ceny vodného a stočného v Berlíně (mluví o rozdílu 50 % místo 30 %) a naopak nadhodnocuje berlínské mzdy, které nejsou trojnásobné – ve skutečnosti dosahují přibližně dvojnásobku. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Podle Property Indexu (.pdf) poradenské společnosti Deloitte je v Praze v roce 2025 na pořízení vlastního bytu potřeba 15 hrubých ročních mezd. Praha se tak stala třetím nejméně dostupným velkým městem pro koupi nového bytu v Evropě (.pdf, str. 16 z 44). Oproti minulému roku je na pořízení bytu potřeba o 1,7 mzdy více. Hůře než Praha si v tomto indexu vedou řecké Athény, kde je potřeba 15,3 roční mzdy na nákup nemovitosti, a Amsterdam, kde lidé potřebují přibližně 15,4 roční mzdy. Naopak nejlépe si vedou italský Turín a dánské Odense, kde lidé potřebují 4,9 hrubé roční mzdy.

Ceny elektřiny

Karel Havlíček dále zmiňuje statistiku cen elektřiny dle kupní síly, kterou zveřejňuje Eurostat. Tento typ statistiky umožňuje porovnávat ceny energií pomocí uměle vytvořené jednotky PPS –standardu kupní síly. Ten totiž pracuje s paritou kupní síly (PPP), která poměřuje ceny za stejné výrobky a služby v různých národních měnách a zemích. Není tak ovlivněn poptávkou a nabídkou na devizovém trhu.

Co se týče nejnovějších dat o cenách elektřiny vyjadřovaných přes kupní sílu (PPS), ty zveřejnil Eurostat v květnu 2025 a vztahují se ke druhému pololetí 2024. Při vyjádření v jednotce PPS a započtení daní a poplatků bylo Česko skutečně na prvním místě s 41 PPS na 100 kWh. Druhé nejvyšší ceny elektřiny měli odběratelé na Kypru, následovaném Německem a Polskem.

Vodné a stočné

V Praze je od 1. ledna 2025 platba za vodné a stočné nastavena na 151 Kč/m³, přičemž vodné činí 74,95 Kč a stočné 76,32 Kč. Podle analýzy serveru Novinky.cz se cena vodného a stočného v Praze zvýšila za posledních 35 let na 170násobek a je vyšší než v některých západoevropských metropolích. Analýza ukazuje, že cena vody v Praze je vyšší než například ve Vídni, Londýně, Paříži, Berlíně či Varšavě. Celkově Novinky.cz srovnávaly 8 evropských měst, cena vodného a stočného v Praze je z nich nejvyšší.

Ačkoliv se analýza webu Novinky.cz zaměřila jen na malý počet evropských měst a celkové náklady na vodné a stočné mohou být také výrazně ovlivněny spotřebou, daněmi a dalšími případnými poplatky, jiné aktuální srovnání evropských metropolí bohužel není k dispozici.

Závěr

Karel Havlíček správně uvádí, že Praha je třetím nejméně dostupným městem, pokud jde o pořízení vlastního bydlení. Podle Property Indexu poradenské společnosti Deloitte potřebují lidé v Praze v roce 2025 třetí nejvyšší počet průměrných hrubých ročních mezd na pořízení vlastního bytu. Méně dostupné byty měly už jen Athény a Amsterdam. Také cena elektřiny je v Česku vysoká, ve srovnání podle parity kupní síly byla elektřina v Česku ve druhém pololetí roku 2024 nejdražší ze zemí EU.

Vodné a stočné je podle analýzy webu Novinky.cz v Praze nejvyšší z osmi evropských metropolí. Jiná srovnání, která by byla aktuální, případně provedená na větším vzorku měst, bohužel nejsou dostupná. Toto tvrzení je tedy z výroků Karla Havlíčka nejméně ověřitelné, přesto však odpovídá dostupným datům. Výrok tak můžeme označit za pravdivý.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček (ANO) reaguje na slova ministryně obrany Jany Černochové (ODS). Ta v debatě uvedla, že bývalý ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) byl lidmi ze svého okolí varován, že digitalizace stavebního řízení není připravena pro běžný provoz. Před tím ho podle Karla Havlíčka varoval i prezident Petr Pavel.

Vyjádření prezidenta Pavla

V květnu 2024 prezident Pavel při briefingu v Pardubickém kraji po jednání se starosty uvedl, že by se podle něj mělo spuštění digitalizace stavebního řízení odložit. Podle něj měli starostové obavy zejména z nepřipravenosti úředníků i technického vybavení. Tehdejší ministr Ivan Bartoš na jeho slova odpověděl, že případný odklad by měl negativní dopad na celý projekt digitalizace. 

Prezident Pavel se dále vyjádřil k digitalizaci stavebního řízení necelé dva měsíce po jejím spuštění, které proběhlo 1. července 2024. Tehdy řekl, že v budoucnu by vláda měla u podobných projektů nejdříve udělat pilotní verzi, ve které se před plným spuštěním vyzkouší funkčnost daného systému. Případně by dle jeho slov mohly být dočasně zprovozněny dva systémy. Ke svému vyjádření z května uvedl, že jeho cílem bylo upozornit na zkušenosti starostů, hejtmana a pracovníků na stavebních odborech, které získal právě v Pardubickém kraji (video, čas 00:39).

Závěr

Prezident Petr Pavel před spuštěním digitalizace stavebního řízení upozornil na obavy starostů, že projekt není dostatečně připraven, a vyjádřil názor, že by se jeho spuštění mělo odložit. Výrok Karla Havlíčka tak hodnotíme jako pravdivý. 

V květnu 2025 zveřejnilo Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) audit (.pdf) ke stavu přípravy digitalizace stavebního řízení, který zpracovaly advokátní kanceláře PORTOS a MT Legal. Audit zjistil v celém procesu řadu personálních, zakázkových nebo projektových nedostatků (.pdf, str. 13–21). Za nesplnění jednotlivých cílů projektu může Evropská komise uložit sankce, Česko by tak mohlo přijít o prostředky z Národního plánu obnovy (NPO), do kterého putují evropské peníze určené na obnovu ekonomik po pandemii covidu-19. Podle auditu může v případě selhání stavebního zákona pokuta činit až 13,7 mld. korun (.pdf, str. 13, 272).

Dopady na čerpání dotací

Podle auditu nepovedená digitalizace stavebního řízení rovněž negativně ovlivnit čerpání finančních prostředků NPO na další projekty, například urychlení a digitalizace povolovacích procesů pro výstavbu obnovitelných zdrojů energie (.pdf, str. 273). Dosavadní průběh digitalizace totiž podle auditu „prakticky znemožňuje“ dokončit projekty v termínu stanoveném NPO (.pdf, str. 274). Audit přímé dopady na tyto projekty vyčíslil na 311,1 milionu korun (.pdf, str. 274–275).

Kromě toho audit upozorňuje i na nepřímé dopady na další projekty, které se týkají například snižování spotřeby energie ve veřejném sektoru, ochrany ovzduší nebo renovace budov. Obce, kraje nebo zdravotnická zařízení tyto projekty částečně financují z NPO. Kvůli zdlouhavému stavebnímu řízení nyní žadatelé nemohou čerpat prostředky z NPO, jelikož by projekt nestihli včas realizovat. Tyto nepřímé dopady audit vyčíslil až na 50,5 mld. korun (.pdf, str. 275–276).

Závěr

Podle auditu o stavu digitalizace stavebního řízení by Evropská komise za nesplnění některých cílů mohla Česku udělit sankce až ve výši 13,7 miliardy korun. Audit dále vyčíslil možné ztráty na dotacích, které Česko kvůli nepovedené digitalizaci nebude moci čerpat. Přímé dopady audit odhadl na 311,1 milionu korun, nepřímo pak Česko může přijít o dalších 50,5 miliardy. Jedná se o peníze na projekty, které kvůli riziku nesplnění termínu nebudou moci obce, kraje nebo zdravotnická zařízení využít. Výrok Karla Havlíčka proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle tržní analýzy developerských společností Central Group, Skanska Residential a Trigema stál ve druhém čtvrtletí roku 2025 metr čtvereční nového bytu v Praze průměrně 170 594 Kč. Meziročně tak ceny vzrostly o 8,8 %. Nejdražší byty jsou na Praze 1 a 2, kde se průměrná cena vyšplhá i nad 210 tisíc Kč za m². O tom, že průměrná cena nového bytu v hlavním městě činí přibližně 170 tisíc korun za m² informovala během léta i různá média (video, čas 0:04).

Podle Property Indexu (.pdf) poradenské společnosti Deloitte je v Praze v roce 2025 na pořízení vlastního bytu potřeba 15 hrubých ročních mezd. Praha se tak stala třetím nejméně dostupným velkým městem pro koupi nového bytu v Evropě (.pdf, str. 16 z 44). Méně dostupné byty byly podle indexu už jen v Athénách a Amsterdamu (.pdf, str. 16 z 44).

Karel Havlíček (ANO) v části debaty o bydlení kritizuje zrušení stavebního zákona, který byl připravený za vlády Andreje Babiše. Zrušení zákona považuje za „bafuňářské“. Dále mluví o potřebě nového režimu územního povolování nebo o potřebě motivace ke stavění firemních bytů.

Stavební zákon vlády Andreje Babiše

Návrh nového stavebního zákona Poslanecké sněmovně předložila už minulá vláda Andreje Babiše v září 2020. Cílem zákona bylo zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu s jediným rozhodnutím (.pdf, str. 177 z 630). Zákon měl mimo jiné zavést Nejvyšší stavební úřad, pevně dané lhůty a apelační princip (kdy nadřízený stavební úřad musí ve věci rozhodnout, a ne jen vracet věc zpět k dalšímu řízení; .pdf, str. 178 z 630).

Tehdejší opozice s podobou zákona nesouhlasila a vyzvala vládu, aby vrátila návrh zpět do mezirezortního připomínkového řízení. Současná koalice tehdy kritizovala především vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu. Také se při zjednodušení stavebního řízení chtěla více zaměřit na digitalizaci a navrhovala posílení role samospráv.

Dolní komora návrh v květnu 2021 schválila (.pdf), Senát jej jednomyslně zamítl, avšak poslanci později Senát přehlasovali. Zákon vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil zákon z roku 2006. Účinnosti měl nabýt od 1. července 2023.

Novelizace zákona vládou Petra Fialy

Nynější vláda Petra Fialy ve Sněmovně předložila v únoru 2022 návrh novely stavebního zákona, který následně úspěšně prošel legislativním procesem. Novela pro některá ustanovení zákona zaváděla přechodná období, která končila k 30. červnu 2023 a 30. červnu 2024 (.pdf, str. 4 z 18). Kvůli této změně došlo k odsunutí účinnosti novely stavebního zákona na 1. červenec 2024, byť pro některé stavby, jako jsou dálnice nebo elektrárny, byla novela účinná již od 1. ledna 2024. Samotná vládní novela změnila stavební zákon pouze ve 14 bodech, z nichž většina pouze odložila účinnost či měnila lhůty u některých ustanovení.

Fialův kabinet poté v listopadu 2022 předložil další návrh novely stavebního zákona. Jedním z jeho cílů bylo zrušit vznik Nejvyššího stavebního úřadu a jemu podřízených institucí. Na novele se shodla vláda s opozičním hnutím ANO i SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna schválila. Pro hlasovalo 59 poslanců hnutí ANO. Karel Havlíček nebyl při hlasování přihlášen. V květnu návrh prošel i Senátem a po podpisu prezidentem vyšel ve sbírce zákonů. Tato novela změnila stavební zákon ve 494 bodech.

Komplexní novelu stavebního zákona prezentovali zástupci vlády i opozice jako pozitivní krok pro české stavebníky. Tehdejší ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš si chválil zapojení opozice do hledání shody na podobě novely, jeho předchůdkyně Klára Dostálová z hnutí ANO uvedla, že je „opravdu velmi ráda, že jsme dospěli k vzájemné dohodě, velice si toho vážím. Je to obrovsky dobrý signál pro všechny stavebníky“. Sám Karel Havlíček přijatou novelu označil (video, čas 9:49) za rozumný kompromis.

Shrnutí

Současná vláda Petra Fialy novelizovala stavební zákon, který původně schválila vláda Andreje Babiše, poprvé v roce 2022. Tehdy došlo zejména k posunutí účinnosti a změně některých lhůt. Komplexní novelu stavebního zákona, kterou by bylo možné označit za zrušení původní verze, vláda prosadila v roce 2023. Novela prošla i díky hlasům poslanců hnutí ANO. Sám Karel Havlíček tuto novelu označil za rozumný kompromis. Zásadní změny stavebního zákona tedy prošly se souhlasem opozice, výrok Karla Havlíčka proto hodnotíme jako zavádějící.

Počet udělených stavebních povolení sleduje Český statistický úřad (ČSÚ). Dle jeho dat bylo v roce 2021 celkem vydáno 90 962 stavebních povolení a v roce 2024 se jejich počet snížil na 72 066. Jde tedy o pokles přibližně o 21 %, nikoli o 30 %, jak tvrdí Karel Havlíček. Přibližně o 30 % podle ČSÚ klesl počet udělených stavebních povolení pouze u bytových budov, naopak u nebytových budov klesl jen zhruba o 4 %. Karel Havlíček tedy popisuje výrazně vyšší pokles počtu stavebních povolení, než jaký nastal. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

V naší metodice se dočtete, že v číselných hodnotách zpravidla používáme toleranci v rozsahu 10 %. Nejde však o procentní body, které popisují rozdíl mezi dvěma procentními hodnotami, nýbrž o procenta. Jinými slovy by údaj měl být přesný na jednu desetinu. Výrok Karla Havlíčka bychom tak hodnotili jako pravdivý, pokud by se reálný pokles počtu stavebních povolení pohyboval přibližně v mezích 27 % až 33 %.

Jindřich Rajchl (kandidující za SPD) srovnává tuzemské ceny energií s okolními státy. Informace o cenách energií pravidelně zveřejňuje statistický úřad Evropské unie (Eurostat). Nejnovější údaje zveřejněné k datu ověření se vztahují k druhému pololetí roku 2024. 

Cena plynu

Cena plynu byla v druhém pololetí roku 2024 v České republice 11. nejvyšší ze států, jejichž data Eurostat eviduje. Čeští spotřebitelé platili v průměru 0,0849 EUR/kWh, zatímco maďarští 0,0248 EUR/kWh, tedy asi 3,5× méně.

Vzhledem k různým cenovým hladinám v jednotlivých státech lze ceny energií také porovnávat pomocí uměle vytvořené jednotky PPS – standardu kupní síly. Ten totiž pracuje s paritou kupní síly (PPP), která poměřuje ceny za stejné výrobky a služby v různých národních měnách a zemích. Není tak ovlivněn poptávkou a nabídkou na devizovém trhu.

Přepočteno na PPS a se zahrnutými daněmi a poplatky pak cena vycházela na 12,8 PPS na 100 kWh v Česku a 4,7 PPS na 100 kWh v Maďarsku, rozdíl byl tedy přibližně 2,7násobný.

Parita kupní síly (PPP) je ekonomický koncept, který umožňuje měřit rozdíly v cenových hladinách různých států. Parita (či rovnost) kupní síly konkrétně představuje poměr cen v národních měnách „za stejné výrobky a služby v různých zemích“. Na základě tohoto poměru se pak vytváří umělá měnová jednotka vyjadřující kurz mezi dvěma měnami, při kterém si lze v obou zemích nakoupit stejné množství zboží.

Závěr

Podle Eurostatu Češi za plyn ve druhém pololetí roku 2024, tedy v posledním měřeném období, platili asi 3,5× méně než Maďaři. Při započítání parity kupní síly byly ceny jen zhruba 2,7× vyšší než v Maďarsku, nikoliv sedmkrát. Výrok Jindřicha Rajchla proto hodnotíme jako nepravdivý.

Kandidát za SPD Miroslav Ševčík v kontextu výroku říká, že za Fialovy vlády poklesly reálné mzdy devět čtvrtletí po sobě. Následně tvrdí, že tak dlouhý kontinuální propad dříve v historii Česka nenastal a v současné době se neobjevil ani v ostatních evropských státech.

Reálné mzdy

Reálná mzda je nominální mzda upravená o míru inflace, díky čemuž odráží skutečnou kupní sílu – tedy množství zboží, které lze za nominální mzdu skutečně koupit. Její vývoj pravidelně sleduje Český statistický úřad (ČSÚ), který vydává čtvrtletní zprávy o vývoji mezd. Reálná mzda od konce roku 2021 do začátku roku 2024 klesala v devíti po sobě následujících čtvrtletích, ačkoli první pokles nastal už během Babišovy vlády.

V posledních třiceti letech reálné mzdy v Česku klesly pouze v několika případech, a to v roce 1997 a 1998 (.pdf, str. 7), dále pak v letech 2000, 2012 a 2013. Nikdy se ale nejednalo o tak dlouhou souvislou sérii poklesů jako mezi koncem let 2021 až 2023 (.xlsx).

Srovnání s Evropou

Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli statistiku o čtvrtletním růstu reálných mezd v jednotlivých státech Evropy či EU v posledních letech. S dotazem ohledně toho, z jakých zdrojů Miroslav Ševčík čerpal, jsme se proto obrátili na mluvčí SPD. K datu publikace analýzy jsme ale odpověď neobdrželi.

Například data OECD uvádí, že z 22 evropských zemí, které jsou členy EU i OECD zároveň, zaznamenalo Česko a Švédsko největší pokles reálných mezd od konce roku 2019 do začátku roku 2024. Rozpis za jednotlivá čtvrtletí ale publikace neobsahuje. Evropská centrální banka uvádí čtvrtletní vývoj pouze v celé eurozóně. O čtvrtletních rozdílech pojednává web Trading Economics, vedle dat pro ČR ale poskytuje údaje pouze v případě několika dalších evropských zemí, jako je Německo nebo Slovensko. V obou státech sice došlo k souvislému poklesu reálných mezd, ani v jednom případě ovšem netrval tak dlouho jako v Česku.

Závěr

Devět čtvrtletí kontinuálního poklesu reálných mezd od konce roku 2021 do začátku roku 2024 skutečně představuje nejdelší sérii snižování reálné mzdy v historii České republiky. Srovnání s ostatními evropskými zeměmi za jednotlivá čtvrtletí se nám ale z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo dohledat. S dotazem jsme se proto obrátili na mluvčí hnutí SPD, odpověď jsme ale nedostali. Výrok Miroslava Ševčíka proto hodnotíme jako neověřitelný.

Ke konci června 2025 v Česku podle Ministerstva vnitra dlouhodobě žilo zhruba 580 tisíc ukrajinských občanů. Toto číslo ale zahrnuje také Ukrajince (.pdf, str. 6), kteří do ČR přišli již před 24. únorem 2022, kdy začala ruská invaze. V rámci EU mohou uprchlíci z Ukrajiny žádat o tzv. dočasnou ochranu, která se týká těch, co zemi opustili právě po zahájení invaze. Česko v závěru prvního pololetí evidovalo asi 374 tisíc uprchlíků z Ukrajiny s dočasnou ochranou, z nichž bylo 24 % dětí (.pdf, str. 9). Výrok Věry Kovářové tak hodnotíme jako pravdivý.