Přehled ověřených výroků

Poslanec Babiš zřejmě mluví o generálu Chalífu Haftarovi, který stojí v čele Libyjské národní armády bojující v Libyi o moc s premiérem tripoliské vlády podporované OSN Fáizem Sarrádžem.

Italský parlament schválil minulý měsíc na žádost tripoliské vlády návrh na vyslání námořních plavidel do libyjských teritoriálních vod, které mají pomoci libyjské pobřežní stráži v boji proti převaděčům lidí.

Proti tomuto kroku se Haftar postavil a vzkázal, že Libyjská národní armáda si vyhrazuje právo na schvalování připlutí jednotlivých cizích lodí. Na podporu svých slov nařídil čtyřem námořním základnám blokovat italské lodě. Haftar však nijak neupřesnil, zda je připraven k blokádě italských lodí použít sílu.

Generál Haftar tak opravdu vyzval své vojsko k podniknutí určitých kroků vůči italským lodím bojujícím proti pašerákům migrantů, zda však vyzval k útoku, nelze s jistotou říct. Libyjskou národní armádu pak nelze považovat za teroristickou organizaci, jak ji označuje poslanec Babiš. Jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš skutečně nesrovnalosti ve svých příjmech označil za chybu účetní, která prý vznikla nevinným prohozením hrubé a čisté mzdy. Podobné opomenutí při vyplňování kontrolního hlášení by však skutečně znamenalo pokutu v řádu desetitisíců korun. Je ale nutné dodat, takový postup je v souladu s platnými zákony. Ministerstvo financí a státní správa provádí změny, které mají vést ke zmírnění sankcí za nepřesnosti v kontrolním hlášení. Současný stav ale popisuje Alexandra Udženija korektně.

Oznámení o majetku poslance je povinnost vyplývající ze zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Porušení této povinnosti, například uvedením zjevně nepřesných, neúplných nebo nepravdivých údajů v oznámení, může být trestáno pokutou až do výše 50 tisíc korun s přihlédnutím k závažnosti přestupku.

Při porušení povinnosti v souvislosti s kontrolním hlášením zavádí zákon sankce ve výši 1000, 10 tisíc, 30 tisíc a 50 tisíc korun. Tyto pokuty jsou stanoveny pevnou částkou, není možné přizpůsobit výši pokuty míře pochybení. Média či sociální sítě tak informují o řadě případů, kdy byl podnikatel za drobnou chybu v kontrolním hlášení, která nebyla po výzvě včas odstraněna, pokutován částkou 30 tisíc korun.

Ministerstvo financí v červenci 2016, tedy sedm měsíců po uvedení kontrolního hlášení do praxe, zavedlo možnost odpouštění pokut. „Vzhledem k tomu, že tato změna v promíjení pokut u kontrolních hlášení byla očekávána, ukládání pokut jsme do doby účinnosti novely pozastavili. Tisícikorunová pokuta nebyla uložena žádná, co se týká těch vyšších pokut, byly uloženy jen čtyři. V budoucnu se k tomuto v minulosti vzniklému porušení už nebude přihlížet,“ přislíbil tehdy generální ředitel Finanční správy Martin Janeček. Toto však Finanční správa nedodržela a možnosti odpouštění pokut také příliš nevyužívá. Podle článku na serveru Podnikatel.cz z ledna 2017 byla do té doby odpuštěna pouze jediná pokuta, navíc pouze částečně. Důvodem měl být i metodický pokyn Finanční správy, který povoloval odpuštění pokuty pouze ve výjimečných případech.

V březnu 2017 přislíbilo ministerstvo další zmírnění přístupu k sankcím za kontrolní hlášení.

Tržby v maloobchodě vzrostly v roce 2016 o 5,6 %, a to i díky tomu, že české ekonomice se v v tomto období dařilo růst tempem 2,3 %. Vyšší tržby ukazují na vyšší spotřebu, což následně vede k tomu, že se v absolutních číslech prodají větší objemy zboží a služeb, a tedy i s tím související absolutní výběr DPH. Inkaso DPH v roce 2016 bylo meziročně vyšší o 3,8 %. Výběr DPH tak vzrostl pomaleji než maloobchodní tržby.

Nicméně je třeba upozornit na některé limity Kalouskova tvrzení. Předně do maloobchodních tržeb nespadají všechny položky podléhající DPH - např. nemovitosti nebo část služeb. Vyšší maloobchodní tržby tedy nemusí automaticky znamenat, že by mělo o stejnou výši růst DPH. Záleží na více faktorech.

Dále tržby jako takové nejsou to samé jako přidaná hodnota. Obrazně řečeno - že někdo utržil dvojnásobek, neznamená, že bude platit/odvádět dvojnásobek na DPH, protože může mít vyšší vstupní náklady. Je více sazeb, takže může dojít k přelivu mezi sazbami - ať už proto, že lidé více kupují nízko/vícedaněné zboží, nebo proto, že se něco překlasifikovalo.

Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako zavádějící, protože byť Kalousek podává správná čísla, jejich význam dezinterpretuje.

Výše doplatku na bydlení opravdu odpovídá výši nájemného, za které lze pořídit byt ve městech. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Petr Mach poukazuje na tzv. „obchod s chudobou“, o kterém informovali např. v dubnu 2017 Reportéři ČT. Jde o byznys, kdy majitelé a provozovatelé ubytoven profitují z ubytování lidí pobírajících sociální dávky na bydlení. Ubytovny jsou často předražené a v nevyhovujícím stavu.

Hlavním zdrojem dávek je doplatek na bydlení, upravený v zákoně o pomoci v hmotné nouzi. Nárok na příspěvek na bydlení je posuzován podle příjmu osoby, popř. podle celkových majetkových a sociálních poměrů. Podmínkou nároku na doplatek na bydlení je hmotná nouze žadatele. Hmotná nouze se posuzuje podle přiměřených nákladů na bydlení a tzv. částky živobytí, která je určena zákonem.

Na podzim 2014 byl novelizován zákon o hmotné nouzi. Novela definuje vhodné bydlení a určuje, jak musí vypadat byt, na který dostane žadatel v hmotné nouzi dávky – jedná se hlavně o zakotvení stavebních a hygienických standardů. Navíc zavádí, že místo doplatku na bydlení poskytovaného na jednu osobu je doplatek poskytnut na jednu místnost ubytovny (jeden byt), bez ohledu na to, kolik lidí v ní žije.

Druhá novela zákona o hmotné nouzi cílí přímo proti byznysu s ubytovnami, respektive upravuje a zpřísňuje podmínky, za kterých může žadatel získat doplatek na bydlení umožňující mu bydlet v „substandardních formách bydlení“ (tedy takových, které neodpovídají stavebně-technickým standardům). Žadatel musí mít důvod v takových prostorách bydlet (např. jedná se o místo blízké k jeho zaměstnání) a musí spolupracovat na motivačním plánu. Zároveň se novelou snížila výše dávky, kterou mohou žadatelé pro bydlení na ubytovnách získat (z 90 % pokrytých nákladů na bydlení na 80 %).

Výše doplatku na bydlení obsahuje důvodová zpráva (.pdf, str. 23) k novele, přičemž doplatek odpovídá výši nájemného, za které lze pořídit ve městech nájem bytu.

Situaci měl za cíl vyřešit návrh zákona o sociálním bydlení, který počítal s tím, že by osoba v bytové nouzi nebo osoba vynakládající nepřiměřeně vysoké náklady na bydlení měla nárok na sociální bydlení. Bytový fond by zajišťovala primárně obec, a to s regulovanou cenou nájmu. Tím by v podstatě vymizela potřeba těchto lidí hledat si bydlení jiným způsobem – tedy v ubytovnách – a zamezilo by se tzv. „obchodu s chudobou“. Návrh zákona však Parlamentem neprošel a proto po volbách tzv. spadne pod stůl.

V médiích se číslo 300 milionů v souvislosti s nezaplacenými daněmi Andreje Babiše neobjevuje. Většina článků komentuje možné obcházení úhrady daní prostřednictvím korunových dluhopisů. V této věci možný únik dělá cca 13,5 milionu korun ročně. Další obcházení úhrady by mohlo plynout z holdingu Agrofert (konkrétně 17 milionů). Podobnou kauzou je prodej „nadceněných“ akcií společnosti Profrost, kde se mohl vyhnout zaplacení až 132 mil. na dani. Zdůrazňujeme, že hodnotíme pouze obsah mediálních článků, nikoli pravdivost těchto spekulací. Na základě toho hodnotíme výrok jako nepravdivý, jelikož v médiích se o dlužné částce kolem 300 milionů nehovoří.

V některých médiích můžeme najít zprávy o tom, že Babiš ušetřil na daních díky nákupu dluhopisů od své firmy Agrofert. Na nezdaněných korunových dluhopisech, které Babiš nakoupil, měl ušetřit až 13,5 milionu korun. Tyto údaje popisují například deníky Echo24nebo iDNES.

Ministr financí nakoupil v roce 2013 korunové dluhopisy Agrofertu v hodnotě 1,252 miliardy Kč, rok nato další část za 230 milionů Kč – celkově tedy za 1,482 miliardy korun. S úrokem 6 % mu dluhopisy vynáší 88,92 milionů korun ročně a pokud by ministr nevyužil daňové optimalizace a zdanil by tuto částku patnácti procenty, stát by získal 13,338 milionů korun.

Částka, kterou by Andrej Babiš musel ročně doplatit, činí 13 milionů Kč, neboť by výnos v hodnotě 90 milionů Kč musel zdanit sazbou daně z přijmu fyzických osob, tedy 15 %. Dodejme, že akciová společnost Agrofert by pak jako právnická osoba danila sazbou ve výši 19 %, což by každoročně činilo 17 milionů Kč.

Kdybychom chtěli vědět, o jak vysokou částku na daních by se u ministra Babiše jednalo za celou dobu (tedy 2013–2016), dostali bychom se k číslu 58,282 milionu (13,338 milionu za roky 2014, 2015 a 2016 plus 11,268 milionu za rok 2013).

Pokud máme cíleně v souvislosti s Babišem hledat částku kolem 300 milionů, objevíme informaci, že podle slov ministra financí na daních od roku 1993 naopak 310 milionů Kč zaplatil. 132 milionů korun je potom částka, kterou dle Hlídacípes.org nezaplatil a zaplatit měl, když „nadceněné“ akcie své společnosti Profrost prodal své druhé společnosti Agrofert. To však nekoresponduje s výrokem místopředsedkyně ODS, který tak zůstává nepravdivý. Dodejme, že se jedná o spekulaci. Zda Babiš měl tyto daně platit, nemůžeme hodnotit my.

Výrok Tomia Okamury je hodnocen jako zavádějící, neboť SPD ve skutečnosti ve sněmovně navrhla pouze zařazení projednávání bodu, ve kterém měli poslanci vyzvat vládu, aby zmíněný návrh připravila. Šlo tedy více o politickou proklamaci než předložení reálného návrhu. Stalo se tak celkem pětkrát. Podporu však těmto návrhům neprojevila nejen vládní koalice, ale ani opoziční strany. 18. června 2015 navrhl poslanec Radim Fiala (SPD) při jednání o programu schůze Poslanecké sněmovny zařadit bod, ve kterém by sněmovna usnesením vyzvala vládu k přípravě zákona o referendu o setrvání v EU.

Návrh tohoto usnesení zněl: „Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje problém nelegální imigrace za zásadní ohrožení bezpečnosti České republiky. Odpovědnost za tento stav nese politika a fungování Evropské unie. Poslanecká sněmovna vědoma si odpovědnosti k občanům České republiky vyzývá vládu České republiky k přípravě zákona o referendu, kde občané České republiky budou mít možnost vyjádřit se k dalšímu setrvání naší země v Evropské unii.“

Tento návrh podpořilo pouze 11 poslanců. Z SPD šlo pouze o Radima Fialu, dále o dva poslance Úsvitu a také sedm členů klubu KSČM. Proti hlasovala jak vládní koalice, tak i TOP 09, ODS a návrh nepodpořila ani většina klubu KSČM a Úsvitu. Sám Okamura nebyl k danému hlasování přihlášen a tedy nehlasoval. Současný člen předsednictva Okamurovy SPD a poslanec Jaroslav Holík tento návrh také nepodpořil, při hlasování se zdržel.

7. července 2015 navrhl podobný bod i sám Tomio Okamura. Během jednání o programu jednání sněmovny načetl bod s názvem „Referendum o setrvání České republiky v Evropské unii.“ Podle představ Okamury měla v rámci projednávání tohoto bodu Sněmovna přijmout následující usnesení: „Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje šíření extrémního islámu a nelegální migraci za zásadní ohrožení bezpečnosti České republiky. Zásadní příčinou tohoto ohrožení je politika a fungování Evropské unie.
Poslanecká sněmovna, vědoma si odpovědnosti k občanům České republiky, vyzývá vládu České republiky k přípravě zákona o referendu, kde občané České republiky budou mít možnost vyjádřit se k dalšímu setrvání naší země v Evropské unii, a dále vyzývá vládu neodkladně připravit legislativní kroky definující šíření a propagaci islámského práva šaría a džihádu jako trestný čin ohrožující svobodu, demokracii a lidská práva.“

O tomto návrhu se nehlasovalo, poslanecké kluby ČSSD a ANO uplatnily veto (viz Sklenák) dvou poslaneckých klubů pro nezařazení daného bodu na program jednání sněmovny.

15. září 2015navrhl Okamura ve Sněmovně zařadit bod „Příprava referenda k vystoupení z Evropské unie.“ Pro tento návrh nehlasovala vládní koalice, opoziční TOP 09 a ODS a také jednotlivci z klubu KSČM, Úsvit a v neposlední řadě tři nezařazení poslanci.

1. března 2016vystoupil před poslanci předseda hnutí SPD s žádostí, „aby návrh referenda zařadila na pořad svého jednání a zavázala vládu referendum uspořádat.“ Tento návrh zůstal nevyslyšen, podpořili jej zejména poslanci KSČM a hnutí Úsvit.

Daný apel však nebyl realizovatelný, resp. jde spíše o politickou proklamaci než o cokoli jiného. Vláda nedisponuje nástrojem, jak vyhlásit referendum o vystoupení z Evropské unie. To je možné pouze dvěma variantami. Buď přijetím jednorázového ústavního zákona (tímto modelem se postupovalo při otázce vstupu České republiky do EU), nebo změnou Ústavy, která by umožnila referendum vypsat. Okamurův návrh, že poslanci schválí zařazení bodu v Poslanecké sněmovně, který bude řešit referendum, je deklaratorní postoj. Reálně by Okamura musel předložit návrh ústavního zákona o jednorázovém referendu k dané věci, nebo změnu ústavy, zavedení obecného referenda a vyvolání hlasování na základě takto přijatého zákona.

Naposledy Okamura navrhoval podobný bod jednání 24. května 2016. Zde uvedl: „Žádám vás tedy, dámy a pánové, abychom na program jednání zařadili na úterý příští týden jako první bod na téma přijetí zákona o referendu o vystoupení z Evropské unie a referendum o přijímání či nepřijímání migrantů z islámských zemí.“ Opět, jako v předchozích případech, tím fakticky Okamura navrhl, že pokud by byl jeho návrh přijat, poslanci by o dané věci mluvili. Mohli by teoreticky přijmout usnesení, ve kterém by vládu vyzvali k přípravě referenda. Nicméně stejně jako v předchozím případě – šlo by pouze o deklaratorní krok, neboť reálně neexistuje právní rámec, v němž by danou věc šlo uskutečnit. Pokud Okamura chce vyvolat referendum, musí změnit českou legislativu a ne navrhovat diskuze o možném vyvolání referenda. Dodejme, že ani v tomto případě poslanec Okamura podporu nezískal.

V letošním roce však Okamura (nerozdíl od předchozích 2 let) začal prosazovat na pořad jednání Poslanecké sněmovny vládní návrh o celostátním referendu. Již desetkrát předseda SPD chtěl, aby se daný bod projedánval, ani jednou to však neprošlo. Nicméně i podle vyjádření samotného Okamury by prostřednictvím tohoto návrhu o vystoupení z Evropské unie hlasovat nešlo.

V současné době česká ekonomika stále roste v odhadovaném tempu 3,6 % HDP. Dle expertů se v posledním roce na růstu podílel hlavně export, který za posledních šest měsíců rostl o 4,7 %. Obchodní bilance byla ve stejném období v přebytku 18,8 miliard korun.

Na současném růstu se rovněž významně podílí silná domácí spotřeba, jež v prvním čtvrtletí také rostla, a to o 2,7 %.

Růst těchto dvou položek potvrzuje trend, který česká ekonomika zahájila v roce 2016, jak ukazuje i tento graf příspěvků jednotlivých složek k meziročnímu růstu HDP. Z něj je patrný rostoucí podíl domácí spotřeby na růst HDP.

Zdroj: Statistika a my

Dle dostupných informací stojí za současným dobrým stavem českého hospodářství jak stabilní export a poptávka v zahraničí, tak i sílící domácí spotřeba. Výrok je tak hodnocen jako pravdivý.

Číslo půl milionu odpovídá celkovému počtu cizinců žijících v ČR v roce 2016, jak dokládají data Českého statistického úřadu.

Pokud se podíváme detailněji (.xls) na národnosti, nejvíce je zde Ukrajinců (skoro 110 tisíc), následovaní jsou Slováky (107 tisíc lidí), dále tu jsou třeba Vietnamci (58 tisíc) a Poláci (přes 20 tisíc). Jen cca polovina (.xls) z tohoto půl milionu cizinců zde však má trvalý pobyt, druhá část (221 tisíc) má jen dlouhodobý pobyt (nad 90 dní).

Kolik cizinců v ČR pracuje, nelze přesně uvést (určitý počet cizinců zde pracuje nelegálně, ale hlavně cizince podle typu potřebného povolení eviduje buďto ministerstvo práce a sociálních věcí, nebo ministerstvo vnitra – přesné a sjednocené statistiky nejsou). Existují pouze kvalifikované odhady: nejnovější odhad ČSÚ pro rok 2015 uvádí 323 tisíc cizinců na úřadech práce a téměř 80 tisíc cizinců s platným živnostenským oprávněním (což samozřejmě neznamená, že živnost provozují).

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť vláda prostřednictvím novely zákona o investičních pobídkách skutečně podnikla částečný krok i pro podporu menších subjektů. Stejně tak je sledovatelný vzrůstající důraz na podporu nových technologií.

Podporu ve formě investičních pobídek mohou získat čeští i zahraniční investoři, kteří svoji investici umístí na území ČR. Výhradní organizací, kde mohou investoři své žádosti o investiční pobídky zaregistrovat, je agentura CzechInvest. Ta je podřízena Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR (MPO) a své zastoupení má i v zahraničí.

Poslední úprava zákona o investičních pobídkách nabyla účinnosti v květnu 2015. Novela zapracovává evropské nařízení č. 651/2014 a zavádí některé změny v investičních pobídkách. Zavedla například zvýhodněné průmyslové zóny (Ostrava-Mošnov, Most-Joseph a Holešov), v nichž investoři dosáhnou na atraktivnější formy podpor. Rozšířil se také počet regionů, ve kterých je poskytována hmotná podpora na vytvoření pracovních míst a školení nových zaměstnanců.

Co se týká zaměření na menší podniky, novela skutečně snížila počet nutných nově zřízených pracovních míst k získání pobídky. Konkrétně u technologických center se počet míst snížil ze 40 na 20 a u strategických investičních akcí ze 120 na 100 míst.

Oblastmi, které mohou být investičními pobídkami podporovány, jsou nyní zpracovatelský průmysl, technologická centra a centra strategických služeb, přičemž všech se týká podmínka minimálně pětileté udržitelnosti podpořených projektů. Projekty s vysokou přidanou hodnotou, které v roce 2016 tvořily čtvrtinu všech podpořených projektů, obvykle vznikají v posledních dvou zmíněných oblastech. Činnost těchto center novela podporuje změnou některých podmínek, jako je snížení minimálního počtu vytvořených pracovních míst.

MPO v současné době zvažuje další novelizaci zákona o investičních pobídkách. Jedním z důvodů je snaha o větší důraz na zvyšování podílu přidané hodnoty v produkci. Konkrétně by se mělo jednat například o rozšíření podpory technologických center a center strategických služeb na celou Českou republiku nebo větší důraz na projekty s jistým dlouhodobým podílem výdajů na výzkum a vývoj ve zpracovatelském průmyslu. Vzhledem k velmi dobrému stavu české ekonomiky by navíc neměl být brán ohled na vznik nových pracovních míst, ale spíše na kvalitu investic.

Poslanec Telička se k návrhu meziinstitucionální dohody mezi hlavními unijními organizacemi několikrát vyjádřil a byl členem Stoiberovi skupiny, která se soustředila na boj s administrativní zátěží. Informace o Teličkově výzvě k českým europoslancům jsou však z veřejně dostupných zdrojů neověřitelné.

Dokument, jejž má europoslanec Telička na mysli, je meziinstitucionální dohoda mezi Evropským parlamentem, Radou a Evropskou komisí o zdokonalení tvorby právních předpisů. Tato dohoda obsahuje v části VIII. Zjednodušování (body 46–48) následující ustanovení:

„Tři orgány se shodují, že budou spolupracovat na aktualizaci a zjednodušení právních předpisů a zamezení nadměrné regulaci a administrativní zátěži pro občany, správní orgány a podniky, zejména malé a střední podniky...“

Meziinstitucionální debatu o vzniku dohody odstartovalo sdělení Komise z 19. května 2015 a jednání byla oficiálně zahájena 25. června 2015. Evropský parlament při vyjednávání zastupoval Guy Verhofstadt, předseda poslanecké skupiny ALDE, jejímž členem je i europoslanec Telička. Hrubá podoba dohody byla schválena 8. prosince 2015, v platnost pak vstoupila 13. dubna 2016.

Europoslanec Telička se k iniciativě Komise několikrátvyjadřoval. Jeho poslanecká skupina ALDE již v dubnu 2015 představila (.pdf) šest hlavních bodů týkajících se zlepšení tvorby právních předpisů. Zda však byl členem týmu připravujícího tuto dohodu, je z dostupných zdrojů neověřitelné. To samé platí i o jeho výzvě k českým europoslancům.