Přehled ověřených výroků

Výrok označujeme za pravdivý, neboť dle dostupných zdrojů informací byl Kalousek jako ministr financí skutečně jediný, který snižoval mzdové objemy ve státní správě a to konkrétně v době ekonomické recese.

Dle oficiálních informací z webových stránek vlády působil Miroslav Kalousek mezi lety 1990-1992 jako zaměstnanec Úřadu vlády ČR, a to konkrétně jako odborný poradce místopředsedy vlády v oblasti ekonomické transformace a následně jako ředitel odboru poradců místopředsedy vlády ČSFR. Mezi lety 1993–1998 zastával Miroslav Kalousek na Ministerstvu obrany ČR také funkci náměstka.

Od roku 1998 je již pět volebních období Miroslav Kalousek členem Poslanecké sněmovny.

Miroslav Kalousek zastával funkci ministra financí ve dvou vládách - ve druhé vládě Mirka Topolánka a ve vládě Petra Nečase. 25. dubna 2007 schválila vláda Kalouskův návrh na snižování počtu zaměstnanců státní správy o 3 % ročně až do roku 2010. Příslušný dokument vlády k dispozici zde.

7. prosince 2010 schválila vláda další soubor nařízení, kterým se snížily platy zejména příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků z povolání. Tarifní tabulky zaměstnanců státní správy a veřejné správy zůstaly zachovány ovšem vyjma pedagogů.

Dle studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu - Projektu Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR Státní úředníci: Kolik jich je a za kolik pracují? (.pdf) byl počet úředníků státní správy de facto stagnující (str. 5) a k nárůstu došlo až v roce 2012, nicméně tento nárůst způsobily citujeme: „. .. administrativní změny od roku 2012, včetně započítání příslušníků Policejního prezidia a ředitelství Hasičské záchranné služby přímo pod Ministerstvo vnitra a diplomatické služby pod Ministerstvo zahraničních věcí...“ Dále oproti deklarovanému 3% každoročnímu poklesu zaměstnanců ve státním sektoru od konce roku 2006 do roku 2010 (celkově tedy o 11,5 %) došlo k reálnému poklesu pouze o 2,4 % (.pdf, str. 9), přičemž ono snížení stavu bylo v případě ústředních orgánů státní správy nevýznamné (viz výše) a naopak z velké většiny dopadlo na zaměstnance škol (.pdf, str. 9).

Od roku 2008 do roku 2011 skutečně klesly objemy finančních prostředků (.pdf, str. 6) na platy státních úředníků a také jejich reálné hrubé měsíční platy (.pdf, str. 7).

Tento pokles rovněž dokládají informace zachycené v Státních závěrečných účtech za roky 2010 (.pdf, str. 51; tabulka 26) a 2011 (.pdf, str. 53; tabulka 27). Mezi lety 2010 a 2011 došlo ke snížení objemu výdajů na platy, ostatní platby za provedenou práci a pojistné.

Na základě Státních závěrečných účtů od roku 2003 do roku 2009 (dostupných zde) je možné vidět postupný růst výdajů za platy ve státní sféře.

Následně od roku 2013 roste počet státních zaměstnanců, dokládá to také tabulka č. 17 v návrhu státního rozpočtu na rok 2017 (.pdf, str. 224) avšak v celkovém objemu finančních prostředků i počtu zaměstnanců jsou započteny rovněž zaměstnanci škol nebo ozbrojených složek státu tudíž nelze jednoznačně stanovit objem prostředků na úředníky státní správy.

Na základě porovnání programů ČSSD a ODS hodnotíme výrok jako pravdivý, Alexandra Udženija správně popisuje rozdíl v přístupu obou stran ke snaze o zvýšení mezd v České republice. Dodejme, že nehodnotíme správnost jednoho či druhého přístupu ani to, zda je levici a odborům jedno, „kde na to zaměstnavatelé vezmou“, jelikož jde spíše o vyjádření názoru než o faktické tvrzení.

ČSSD má ve svém dlouhodobém programu jako jednu z priorit právě zvyšování minimální mzdy (.pdf). Sociální demokracie má v plánu prosazovat minimální mzdu ve výši 40 % průměrného měsíčního výdělku dané země nebo 60 % mediánového příjmu (str. 11). Významným bodem je i progresivní zdanění a zavedení majetkových daní, což ČSSD považuje za svůj klíčový nástroj pro udržení fungování sociální a solidární politiky (str. 22).

ČSSD již představila svůj návrh progresivního zdanění. Počítá se čtyřmi daňovými sazbami, nejvyšší sazbou 32 % by se měly danit příjmy od 50 000 Kč výše. Právě progresivní zdanění v kombinaci se zvýšenou minimální mzdou může zásadně navýšit náklady práce a zejména pro vysokopříjmové zaměstnance může vést k nepřiměřenému daňovému zatížení (mzda by se podle stávajícího návrhu snížila až o desítky tisíc korun). Dodejme, že návrh, který sociální demokraté představili, mají podle jejich vlastních slov ještě upravovat, jelikož se setkal u veřejnosti i v rámci strany se silným odmítnutím.

S nárůstem výše minimální mzdy souhlasí i odbory, od roku 2018 žádají tuto mzdu ve výši alespoň 12 500 Kč. Na tom se však tripartita nedohodla a podle vlády se má zvýšit na 12 200 Kč. Odbory také vyráží do boje s heslem #KonecLevnePrace.

Oproti tomu ODS odmítá progresivní zdanění. Podle jejich programu by strana chtěla prosadit zvýšení čistých mezd zaměstnanců zavedením 15% sazby z hrubé mzdy a prosazení nižších povinných odvodů ze mzdy hrazené zaměstnavateli o dva procentní body za účelem snížení nákladů práce. Tyto změny v daňovém systému by způsobily jednorázové okamžité zvýšení mzdy všem zaměstnancům o několik procent. Právě v tomto bodě lze rozpoznat rozdíl mezi tradičně levicovějšími přístupy a pravicovějším přístupem ODS. Zatímco ODS chce jít cestou snižování daní a tím snižování nákladů práce, což by teoreticky mohlo vést ke zvyšování mezd, ČSSD se snaží tlačit na zvýšení mezd v ekonomice zvyšováním minimální mzdy a prosazuje daňovou progresi, která sníží daně lidem s nízkými až mírně nadprůměrnými příjmy. Výpadek v příjmech by pak kompenzovali vysokopříjmoví zaměstnanci, kteří by byli zdaněni více. Tento koncept v České republice fungoval do roku 2007.

Zmiňovaný článek vyšel ve Financial Times (k přečtení na webu hnutí ANO) v červnu 2016 a jeho předmětem bylo blížící se zasedání Rady ministrů financí a hospodářství (ECOFIN). Ministři na něm měli jednat o boji s daňovými úniky velkých firem. V daňových otázkách je vyžadován jednomyslný souhlas a Babiš ten svůj podmínil vznikem odděleného návrhu Komise, který by ČR umožnil spustit pilotní projekt obecného využití reverse charge. Ten spočívá v přenesení daňové povinnosti z dodavatele na odběratele a patří mezi Babišovy dlouhodobé priority.

Babiš v úterý varoval, že ačkoliv s podstatou návrhu zabývajícího se bojem s daňovými úniky souhlasí, nepodepíše jej, dokud Komise nepředloží oddělený návrh, který by ČR umožnil vyzkoušet úpravu systému DPH známou jako reverse charge.

Pierre Moscovici, eurokomisař pro finanční otázky, před jednáním odmítal propojování těchto dvou témat, jelikož se jedná o různé typy podvodů a daní. Vzhledem k nutné jednomyslnosti však český nesouhlas představoval reálnou hrozbu nepřijetí projednávaného návrhu o daňových únicích firem. Francouzský ministr financí na zasedání vyjádřil plnou podporu Francie návrhu týkajícího se přímých daní. Připomínky ČR označil za legitimní, ale spadající pod jiné téma, a proto podle něj neměly bránit přijetí projednávaného návrhu.

Výsledkem Babišova postoje byl písemný závazek Evropské komise, že do konce roku 2016 předloží legislativní návrh, který umožní České republice spustit pilotní projekt reverse charge. Komise v prosinci návrh předložila, pro spuštění projektu ale požadovala splnění podmínek, které česká strana považovala za velmi přísné.

ECOFIN o reverse charge naposledy jednala v červnu 2017, kde ČR zastupoval Ivan Pilný. S výhradami na tomto zasedání vystoupila například Francie nebo Rumunsko. Jednomyslné shody se tedy opět nepodařilo dosáhnout a jednání budou pokračovat.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť v rámci Kalouskem vymezených mantinelů je skutečně TOP 09 jediným subjektem (jenž má reálnou šanci na poslanecké zastoupení), který veřejně deklaruje, že nepůjde do vlády s hnutím ANO (ať s jeho předsedou, nebo bez něj) a také s komunisty. S těmi nechtějí vládnout ani některé další strany.

Předně uveďme, že nehodnotíme „kolaboraci“, jak o ní Kalousek mluví. Z kontextu rozhovoru vyplývá, že pod tímto si předseda TOP 09 představuje koaliční spolupráci na vládní úrovni. Prošli jsme tedy prohlášení lídrů ČSSD, ODS, KDU-ČSL, hnutí STAN, SPD Tomia Okamury a Pirátů. Tedy subjektů, které mají podle volebních modelů šanci získat sněmovní zastoupení.

Z logických důvodů jsme neprocházeli vyjádření představitelů ANO a KSČM, ti by zjevně nešli do koalice sami se sebou.

ČSSD s hnutím ANO ve vládě spolupracuje již téměř tři a půl roku. Pokud budeme sledovat vyjádření ČSSD k možné budoucí spolupráci, tak vycházíme z rozhovoru, který serveru iDNES.cz poskytl předseda strany Bohuslav Sobotka.

Ten zde řekl: „Shnutím ANO by spolupráce ještě v budoucnu byla možná, nebo jste ji škrtl pro další koalice?Já myslím, že to hodně ukáže i těch příštích pět měsíců, které zbývají do voleb do Poslanecké sněmovny, jestli bude možné s hnutím ANO ve vládě spolupracovat. Jak se hnutí ANO bude chovat, to si myslím, že hodně napoví i o možnostech, které se buď otevřou po volbách v říjnu, nebo neotevřou. Ale primárně bude záležet na lidech, komu dají silnější podporu.

Já už jsem řekl na sjezdu sociální demokracie, že pro to, abych byl schopen garantovat prosazování sociálnědemokratického programu, abych byl schopen v příští vládě hájit zájmy zaměstnanců, rodin s dětmi, seniorů, udržet veřejné služby dostupné pro lidi, zabránit jejich privatizaci, tak si nedokážu představit, že by se to dalo uskutečnit ve vládě, kterou by vedl Andrej Babiš.“

Fakticky tak možnost spolupráce obou subjektů nevyloučil. K možné spolupráci s KSČM se Sobotka vyjádřil v rozhovoru pro Hospodářské noviny, kdy označil bohumínské usnesení za přežité a de facto tak uvedl, že s KSČM by mohli sociální demokraté spolupracovat, pokud by byly nenaplněny některé programové cíle komunistů z oblasti zahraniční politiky.

ODS jsme se v této věci věnovali v prvním výroku - zásadně odmítli koalici pouze s komunisty. Co se týče hnutí ANO, občanští demokraté nechtějí spolupracovat s osobou Andreje Babiše, hnutí ANO jako takové zcela zásadně neodmítají.

KDU-ČSL stejně jako sociální demokraté s hnutím ANO spolupracuje. Pavel Bělobrádek, opětovně zvolený předseda strany, na nedávném sjezdu lidovců mluvil o tom, že Andrej Babiš pro ně není téma a podstatné je dát co nejlepší nabídku voličům. S komunisty odmítá KDU-ČSL spolupracovat dlouhodobě.

Hnutí STAN, které bude kandidovat v koalici s křesťanskými demokraty, vyjádřilo pro Aktuálně.cz 26. května ústy svého předsedy Petra Gazdíka následující postoj:

„Nic nemůžu vyloučit. Ale o tom nerozhoduji já, ale voliči. Pokud se rozhodnou mu dát takový počet hlasů, že bude po volbách dominantní politickou silou, tak já jako politik s tím musím pracovat.“

Hnutí SPD Tomia Okamury možné budoucí zastoupení ve vládě popsalo prostřednictvím svého lídra v časopise Týden 20. února. V rozhovoru s názvem Nejsem žádný Pitomio poslanec Okamura říká:

„* Umíte si představit, že byste s hnutím Andreje Babiše vládli, i když dnes říkáte, jak jsou špatní?

My s nikým nejednáme o žádné povolební koalici. Volič napoví. Ale jednoznačným kritériem pro jakoukoli povolební spolupráci pro nás bude prosazení našich klíčových programových bodů.

* Chápeme to správně, že povolební spolupráci s hnutím ANO neodmítáte?

Znovu říkám, že kritériem pro nás bude, kdo bude ochoten kývnout na maximální množství našich programových priorit. Předem neodmítáme žádnou politickou stranu, která se dostane do parlamentu.“

Piráti podle svých pravidel zveřejňují před každými volbami tzv. Povolební strategii (§ 5), v níž oznamují, jak se budou chovat po volbách. Tuto strategii má schvalovat Republikový výbor Pirátů. Nepodařilo se nám dohledat ucelenou a zveřejněnou strategii, prostřednictvím otevřených diskuzních fór Pirátské strany je ovšem možné dostat se k dokumentu, který zřejmě slouží jako základ pro budoucí schválenou strategii.

V něm Piráti uvádějí, že „budou jednat se všemi ostatními politickými stranami. Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí KSČM.“

Spolupráci s hnutím ANO tedy a priori nevylučují, i když upozorňujeme, že zřejmě nejde o definitivně schválený text budoucího chování Pirátů.

Na základě doplňujících informací bylo odůvodnění doplněno.

Bývalý ministr Kalousek de facto spustil vydávání korunových dluhopisů soukromými společnostmi, a to především tím, že "oživil" legislativu pocházející z 90. let. Především ministerskými návrhy vypustil a následně vrátil ustanovení o nedanění korunových dluhopisů, zejména ale také ještě předtím, než bylo toto ustanovení opětovně zrušeno (pozměňovacím návrhem hospodářského výboru PSP), vydal sérii státních korunových dluhopisů, čímž spustil vlnu emisí soukromých firem. Lze tedy říci, že státní emisí legitimizoval takovýto postup.

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů zakládá na dvou ustanoveních - zaprvé umožňujícího zdanění jednotlivých cenných papírů (nikoli v jejich souhrnu), zadruhé ustanovení zaokrouhlujícího takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů k počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V této době však Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany, jejich tvorbu mu tak nelze připsat.

V roce 2009 (s účinností 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem, navrženým ministrem financí Kalouskem. "Zaokrouhlovací" ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm tehdy nebylo obsaženo,daň na dluhopisy od účinnosti zákona dopadala podle obecnéhopravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu, byla ovšem takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů, předložená opět ministrem financí Kalouskem, zaokrouhlování dolů (ergo nedanění korunových dluhopisů) do daňového systému vrací.

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu. Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů, vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO. Lze tedy říci, že Kalousek svou praxí "posvětil" takovýto postup a umožnil firmám jej bez obav z porušení daňového systému následovat.

Ve volebním programu ODS pro volby do Poslanecké sněmovny pro rok 2010 je hned na začátku uveden seznam 15 hlavních priorit. Mezi ně patří mimo jiné bod pojmenovaný jako „Jednoduché a nízké daně“.

Konkrétně se u něj píše: „Výrazně zjednodušíme a zpřehledníme daňové zákony. To povede k transparentnosti výběru daní a sníží míru daňových podvodů. Zároveň udržíme daně na současné úrovni. Nezvýšíme ani odvody na sociální pojištění.“ (.pdf, str. 18)

Vláda Petra Nečase, v níž byly zastoupeny ODS i TOP 09, v květnu 2012 představila daňové změny, které měly vstoupit v účinnost od roku 2013. Mezi schválená opatření patřila například: omezení výdajových paušálů u daně z příjmů fyzických osob, zvýšení daně z převodu nemovitosti (ze 3 % na 4 %), zrušení základní slevy na dani z příjmů fyzických osob pro důchodce, zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty (základní z 20 % na 21 %, snížená nejdříve z 10 % na 14 % a následně na 15 %) nebo solidární zvýšení daně z příjmů fyzických osob ve výši 7 % z tzv. nadlimitního příjmu. Předseda tehdejší vlády tyto kroky ospravedlňoval snahou zabránit růstu schodku státního rozpočtu.

Tady šla skutečně ODS proti svému volebnímu programu. Ovšem výrok, že by ODS zvedala během své vlády (dodejme, že nevládla osm let, neboť zde byly mezitím dvě úřednické vlády) všechny daně, není pravdivý. Daně z příjmů právnických osob se nejenže nezvyšovaly, naopak se za vlády pravice snížily (z 24 % při nástupu v roce 2006 na současných 19 %).

Co se změn daně z příjmů fyzických osob týče, vláda vedená ODS provedla komplexní změnu od roku 2008, kdy byla zrušena daňová progrese a byla nahrazena jednou sazbou z tzv. superhrubé mzdy. Tato změna měla na jednotlivé příjmové skupiny různý dopad. Zatímco vysokopříjmové skupiny si polepšily, lidé s nízkými příjmy si mohli pohoršit. Oproti tomu při zavedení výše zmíněné solidární přirážky si lidé s vysokými příjmy pohoršili. Sazba daně zůstala od té doby stejná, upravovaly se pouze další parametry (slevy na dani a možnost jejich využití, odpočet na děti). Dodejme, že nehodnotíme konkrétní dopady na jednotlivce - ani to není možné.

Byť vládní ODS v minulém volebním období skutečně zvýšila některé daně, ač v programu slibovala opak, je výrok hodnocen jako nepravdivý. Nešlo totiž o všechny daně, jak Faltýnek tvrdí. Připomeňme ještě, že současná vládní koalice, jíž je Faltýnek členem, tyto zvýšené daně opětovně nesnížila na původní hodnoty.

Slova ministra financí potvrzují jeho zveřejněná daňová přiznání.

Výrok první místopředsedkyně ODS je hodnocen jako nepravdivý, protože vláda sice přijala 31 000 nových státních zaměstnanců, ale to zdaleka nejsou jen úředníci. Jedná se např. i o vojáky nebo policisty.

Tento graf s „apokalyptickým filtrem“ je obsažen přímo v návrhu státního rozpočtu na rok 2017, a to na straně 52. Jak je vidět, od roku 2014, kdy nastoupila sestava Bohuslava Sobotky, se počet státních zaměstnanců a zaměstnanců příspěvkových organizací zvedl o bezmála 30 000.

Budeme-li vycházet ze schválených zákonů o státním rozpočtu na období 2015–2017 (tedy z těch navržených současnou vládou), zjistíme následující:

Pro rok 2015 (.pdf, str. 40, sešit B) vláda posílila o 600 míst úřady práce a Generální finanční ředitelství. Rovněž ale přibylo 800 pedagogů v kapitole MŠMT. V roce 2016 (.pdf, str. 45–46, sešit B) pak přijala dalších zhruba 500 lidí na ministerstvo financí a Generální finanční ředitelství v souvislosti s rozjezdem EET, přes 700 nových lidí posílilo úřady práce a desítky nových míst pak přibyly v České inspekci životního prostředí, Státní zemědělské a potravinářské inspekci, Energetickém regulačním úřadu a České obchodní inspekci. Ovšem přibylo také necelých 1000 vojáků a zhruba podobný počet míst vznikl u Policie České republiky a v Hasičském záchranném sboru.

Pokud se podíváme na meziroční nárůst (.pdf, str. 48–51) pro rok 2017, jde o zhruba 7000 míst. Konkrétně:

• 2796 z nich přibývá v rámci kapitoly ministerstva školství.
• Nově má vzniknout 2001 vojáků.
• Ministerstvo financí na své nejrůznější agendy (EET, kontrolní hlášení, kontrolní oddělení, prokazování majetku, kontrola hazardního zákona) chce nabrat 607 lidí.
• 543 lidí chce získat ministerstvo spravedlnosti. Mají působit jako vychovatelé či vězeňská ostraha.
• Ministerstvo práce a sociálních věcí má v plánu posílit své řady o 284 lidí, zejména chce navýšit počty na úřadech práce a České správě sociálního zabezpečení.
• Další nárůsty jsou již o 140 lidí (ministerstvo průmyslu a obchodu) a nižší.

Obecně lze tedy říct, že vláda navyšuje počet státních zaměstnanců. Přibývá úředníků (v tisících), ovšem není pravda, že by jich nabrala 31 000. Udženija pracuje s číslem nárůstu státních zaměstnanců, což ovšem automaticky nejsou úředníci. Patří sem i vojáci, policisté, hasiči nebo učitelé. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Mezi zmíněnými ministerstvy existuje skutečně řada oblastí, v nichž se aktivity jednotlivých resortů prolínají. Výrok Karly Šlechtové (nestr. za ANO) tak hodnotíme jako pravdivý.

Podle ministryně se aktivity některých ministerstev kryjí, a proto by bylo vhodné jednotlivé agendy sjednotit. Jmenovala zejména ministerstva životního prostředí a zemědělství.

Tabulku, o niž se ministryně v OVM opírá, k dispozici nemáme. Pro představu jsme proto vytvořili vlastní s dostupnými informacemi, které slova Šlechtové potvrzují.

Ministerstvo pro místní rozvoj (.pdf) se společně s MŽP zabývá otázkou vlivu staveb na životní prostředí (EIA) a otázkou zkvalitnění ovzduší. Ochranou přírody, konkrétně chráněných krajinných oblastí a národních parků, se zabývají všechny tři resorty (MZe, MŽP, MMR). Podobně je na tom i problematika ochrany lesů a boj proti suchu.

Jednotlivé agendy mezi MZe a MŽP se úzce prolínají, v některých oblastech se ale setkávají i s MMR. Výrok Šlechtové je tedy pravdivý.

Pokud jde o názor ministerstva pro místní rozvoj k institutu tzv. expresního vyvlastnění, lze vycházet jen z toho, že v jím předkládané verzi novely zákona 183/2006 Sb. se tento institut nevyskytuje. Pokusy o pozměňovací návrh ve prospěch předběžné držby zmínila ministryně Šlechtová ve své úvodní řeči ke druhému čtení (. pdf, str. 3) za „nepodařené“. I samotné MMR k pozměňovacím návrhům pro hospodářský výbor Poslanecké sněmovny uvedlo, že přijetí institutu předběžné držby je zcela nekoncepční (. pdf, str. 130). Podobně negativní stanovisko má i k návrhu zrušení odkladného účinku případných žalob k vyvlastnění (tamtéž, str. 143–144). Celkový názor MMR na předběžnou držbu pak shrnuje vyjádření takto:

„Požadavek na zavedení nového institutu předběžného uvedení v držbu v rámci vyvlastňovacího řízení znamená zásadní změnu stávajícího procesu vyvlastnění. Danou záležitost nelze řešit PN, je třeba projednat s Ministerstvem spravedlnosti s vazbou na celý právní řád ČR. Vzhledem k dotčení koncepce vyvlastnění je žádoucí danou problematiku řešit při přípravě věcného záměru nového zákona o vyvlastnění.“(tamtéž, str. 145)

Podobně složité je obecně odkazovat, že se jedná o návrh koalice. Je ale pravdou, že v roce 2015 bylo pro tento institut ministerstvo dopravy pod vedením ministra Ťoka (ANO 2011) i ministerstvo zemědělství pod ministrem Jurečkou (KDU-ČSL) a svou podporu přislíbilo i ministerstvo průmyslu s ministrem Mládkem (ČSSD). Tedy ministerstva pod vedením většiny vládní koalice.

Vzhledem k negativnímu stanovisku MMR k institutu expresního vyvlastnění čili předběžné držby výrok hodnotíme jako pravdivý.