Přehled ověřených výroků

Předně uveďme, že patriarcha ruské pravoslavné církve Kirill se 26. dubna stal první osobou, kterou Ministerstvo zahraničí ČR zařadilo na vnitrostátní sankční seznam (.xlsx). Vláda Petra Fialy tak učinila kvůli jeho opakované obhajobě ruské invaze na Ukrajinu. 25. září 2022 například při mši uvedl, že z Rusů, kteří „se obětují při plnění svých vojenských povinností, budou smyty všechny hříchy“.

Doplňme, že Česko může vést svůj vlastní vnitrostátní sankční seznam na základě tzv. Magnitského zákona, který nabyl účinnosti 3. ledna letošního roku. Podle Ministerstva zahraničí je nyní patriarchovi Kirillovi znemožněn vstup do Česka a omezeno provádění jakýchkoliv finančních operací skrze české subjekty. Může také dojít ke zmrazení jeho případného majetku v ČR.

Česká republika se tak zařadila se mezi další státy, které moskevského patriarchu vedou na sankčním seznamu již delší dobu.

Spojené království na patriarchu Kirilla uvalilo sankce už 16. června loňského roku, tedy jen několik měsíců po vypuknutí války na Ukrajině. 23. června 2022 se pro stejný krok rozhodla Litva, která dříve tlačila i na ostatní členské státy EU, aby schválily přidání patriarchy Kirilla na sankční seznam Unie. Právě zařazení jména ruského patriarchy na sankční seznam EU navrhovala Evropská komise už v květnu 2022, na popud Maďarska ale ke schválení nakonec nedošlo. Mimo země, které uvádí ministr Lipavský, pak patriarchu Kirilla na sankčním seznamu vede například také Kanada.

Shrňme, že země, které ministr zahraničí Jan Lipavský zmiňuje, skutečně vedou patriarchu Kirilla na vlastním sankčním seznamu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext uveďme, že poslanec Jiří Kobza (SPD) v debatě kritizoval zařazení ruského patriarchy Kirilla na český vnitrostátní sankční seznam kvůli jeho podpoře ruské invaze na Ukrajině. Uvedl, že „dělat nějaký sankční seznam na lidi, kteří se znelíbí, (…) tak to pak je otázka, jak dlouho bude trvat, než se tam objevím já“. Ministr zahraničí Jan Lipavský na to odpověděl, že Kobza na seznamu být nemůže, jelikož je český občan.

Poslanec Kobza následně zareagoval, že se může objevit např. ve zprávách o extremismu. Ministr Lipavský poté zmínil, že by ho to nepřekvapilo, protože podle něj soud rozhodl, že se SPD může označovat jako fašistické hnutí. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, zda se takto soud skutečně vyjádřil.

Hnutí SPD během roku 2022 zažalovalo týdeník Respekt kvůli článku z prosince 2021, který se objevil v názorové rubrice, a ve kterém týdeník hnutí označil za fašistické. Konkrétně v textu stálo: „Přesvědčivých 100 procent hlasů dostal při volbě nového předsedy parlamentního fašistického hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury dosavadní držitel této funkce a jediný kandidát Tomio Okamura.“ Hnutí Tomia Okamuru do svého čela znovuzvolilo 84 hlasy z 85 možných, sám Okamura se tehdy podle SPD hlasování zdržel.

Respekt označení „fašistické hnutí“ dle vlastních slov použil, aby upozornil na rizika hnutí, které „šíří nenávist, strach z odlišnosti, vyvolávají neustálý pocit ohrožení“. Samotný soudní rozsudek není veřejně dostupný. Týdeník v polovině dubna letošního roku nicméně zveřejnil závěr soudu: „Soud tak po zhodnocení všech okolností případu dospěl k závěru, že použití výrazu ‚parlamentní fašistické hnutí‘ je v souladu s požadavkem proporcionality.“ Princip proporcionality „spočívá v nalezení přiměřené rovnováhy“ mezi dvěma základními právy, které v praxi mohou stát ve vzájemné kolizi (.pdf, str. 6) – tedy rovnováhy mezi zásahem do jednoho z nich a „intenzitou důležitosti svědčící ve prospěch“ druhého z těchto práv. Hnutí SPD se již neodvolalo a rozsudek je tak pravomocný.

Dodejme, že v minulosti se Tomio Okamura soudil s týdeníkem Reflex, který ho v roce 2012 označil výrazem „Pitomio“. Na jaře 2021 vrchní soud v Praze pravomocně rozhodl, že se tento týdeník musí omluvit a tento výraz již dále nesmí používat, jelikož jde o „vulgární zkomoleninou politikova jména, která může zasáhnout do jeho osobnostních práv“.

Soud tedy skutečně rozhodl, že hnutí SPD může být v médiích označováno jako „parlamentní fašistické hnutí“, jelikož je tento výraz v souladu s požadavkem proporcionality. Výrok ministra Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý. Doplňme, že se hnutí proti rozsudku neodvolalo, a verdikt je tedy pravomocný.

V kontextu výroku ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) říká, že dle něj české občany nejvíce ohrožuje válka na Ukrajině. Poslanec Jiří Kobza (SPD) poté odvětil, že momentálně české občany nejvíce ohrožuje situace v Súdánu. Ministr Lipavský výrok následně uvádí jako argument, že občanům v africkém státu již vysoké nebezpečí nehrozí, jelikož se čtyři podařilo evakuovat. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, kolik Čechů se ze země podařilo dostat.

Situace v Súdánu

Polovojenské uskupení Jednotky rychlé podpory (RSF) se 15. dubna v Súdánu pokusilo o puč a převzalo kontrolu nad prezidentským palácem a mezinárodním letištěm v Chartúmu. Armáda však tvrzení, že se povstalecké jednotky zmocnily letiště, označila za lživá. Obě strany od zmíněného data bojují o moc v zemi, přičemž ke 29. dubnu kvůli bojům zemřelo přibližně 500 lidí a tisíce jich bylo zraněno.

Letecké spojení se Súdánem bylo kvůli probíhajícím bojům problematické, evakuaci pak umožnilo třídenní příměří. 24. dubna v Německu přistálo evakuační letadlo, ve kterém byli i dva Češi z celkového počtu pěti občanů, kteří se v zemi nacházeli a projevili zájem o evakuaci. Třetí Čech byl poté evakuován 27. dubna. Další dva čeští občané, kteří se nacházejí v Nyale, čekali na pokyn od Turecka. Podle informací CNN Prima News tito dva Češi ke 3. květnu ve městě i nadále zůstali, jelikož na turecký evakuační speciál stále čekali.

Vzhledem k tomu, že jsme ve veřejně dostupných zdrojích nenašli informace o čtvrtém Čechovi již evakuovaném ze Súdánu, obrátili jsme se na odbor komunikace Ministerstva zahraničí. Zástupkyně tiskového mluvčí Mariana Wernerová nám sdělila, že ke 30. dubnu (tedy ke dni odvysílání námi ověřované debaty) resort pomohl „3 českým občanům skrze německé evakuační lety a čtvrtý český občan odjel ze země sám, a to do Káhiry, po celou dobu s ním byl v kontaktu náš zastupitelský úřad, od kterého měl podporu a aktuální informace.“

Dodejme, že jeden Čech se pak v africkém státě rozhodl zůstat – již 24. dubna ředitelka sekce mimoevropských zemí Ministerstva zahraničních věcí Veronika Kuchyňová Šmigolová uvedla, že v Súdánu je i šestý Čech, který ale o evakuaci zájem neprojevil. Resort zahraničí dle ní pouze kontaktovali jeho rodinní příslušníci, kteří by jej rádi do Česka dostali.

Závěr

Ke 30. dubnu byli tedy ze Súdánu evakuováni tři čeští občané. Podle informací Ministerstva zahraničí odjel čtvrtý Čech ze země po vlastní ose do Káhiry, avšak po dobu své cesty měl podporu a informace od zastupitelského úřadu. Lze tedy říci, že se resortu podařilo ze Súdánu dostat čtyři české občany. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr zahraničí Jan Lipavský popisuje chování ruských vojáků na Ukrajině, kteří se podle něj dopustili celé řady zločinů proti civilnímu obyvatelstvu. Všechny skutky, které Jan Lipavský zmiňuje, skutečně byly zdokumentovány – ať už mezinárodními organizacemi, nebo zpravodajskými agenturami.

Pokud mluvíme o seznamech „nepohodlných“ osob, můžeme zmínit články, které vznikly ve spolupráci amerických tiskových agentur Associated Press (AP) a Public Broadcasting Service (PBS). Obsahují informace o vlivných postavách ukrajinského veřejného života, například politicích, novinářích, aktivistech, právnících nebo duchovních, na které se ruské síly zaměřovaly. Jedná se muže i ženy, z nich někteří už prožili únosy, výslechy včetně násilí nebo výhružky. AP takto shromáždila informace o 61 jednotlivcích, kteří se na ruských seznamech objevili. Na sestavování těchto seznamů se měly podílet také ruské zpravodajské služby.

Únosy se však netýkaly jen osob na výše uvedeném seznamu. Na Ruskem okupovaných územích Ukrajiny dochází také k únosům ukrajinských dětí do Ruska. To bylo také důvodem, proč Mezinárodní trestní soud v Haagu vydal zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina a zmocněnkyni pro práva dětí z ruské prezidentské kanceláře Marii Lvovou‑Bělovou. Ukrajinská vláda kvůli únosům dětí spustila také webovou stránku, na které mohou rodiče pohřešované děti nahlásit. Ke 4. květnu 2023 stránka uvádí celkový počet 19 393 deportovaných dětí. Zmiňuje také počty zemřelých, zmizelých nebo z Ruska navrácených dětí. Přesnost dat je však nemožné ověřit.

Agentura AP zveřejnila své vyšetřování také v rámci tohoto tématu. Ačkoliv ruská strana uváděla, že ukrajinské děti umístěné v institucích na ruském území či v separatistických republikách již nemají rodiče či zástupce, AP se podařilo zjistit jiné detaily. Agentura uvedla, že ukrajinské děti byly deportovány do Ruska či na Ruskem ovládané území bez jejich souhlasu. Děti byly také přesvědčovány o tom, že o ně jejich rodiče už nemají zájem, nebo byly využívány pro propagandu. Většinou pak byly umisťovány do ruských rodin a získaly ruské občanství.

Co se týče útoků na civilisty a jejich zabíjení, OSN k 9. dubnu 2023 uvedla, že kvůli útokům přišlo o život 8 490 civilistů, 14 244 dalších bylo zraněno. Jasnou ukázkou ruských útoků na civilisty může být také masakr v Buči. Ten vyšel na povrch na konci března loňského roku, kdy ruská armáda opustila město. Ukrajinský prezident Zelenský uvedl, že v Buči zemřelo více než 1 400 lidí, včetně 37 dětí. Kancelář Vysokého komisaře OSN pro lidská práva v prosinci 2022 potvrdila zabití 73 civilistů, smrt 105 dalších ještě vyšetřovala. Nalezena byla také těla na ulicích, v domech nebo masové hroby a mučírny. Masakr v Buči je také občas označován jako čistka. Stejné slovo podle zjištění agentur AP a PBS používali také ruští vojáci, kteří vyhledávali, mučili a zabíjeli civilisty podle předem připravených seznamů.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) uvádí dohodu v rámci Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) jako jeden z důvodů snížení těžby ruské ropy. Reagoval tak na slova ministra zahraničích věcí Jana Lipavského (Piráti), který mezi důvody, proč v Rusku dochází ke snížení produkce ropy, řadil sankce a nedostatek západních technologií.

Státy Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a další země, které s ní spolupracují, se v říjnu minulého roku dohodly na snížení denní produkce ropy o dva miliony barelů. Rusko sice není přímo členem OPEC, je ale součástí skupiny spolupracujících zemí, která spolu s OPEC tvoří tzv. skupinu OPEC+. Doplňme, že reálné snížení produkce ropy OPEC+ jako celku bylo nakonec nižší, protože země jako Libye a Nigérie souhlasily se snížením na úroveň, které by stejně nemohly dosáhnout.

V únoru tohoto roku pak Rusko oznámilo další dobrovolné snížení těžby ropy o 500 000 barelů denně, tj. o 5 % své dosavadní produkce. Rozhodnutí Ruska snížit těžbu ropy bylo oznámeno devět dní poté, co OPEC+ schválilo současnou politiku skupiny producentů ropy a ponechalo v platnosti snížení těžby dohodnuté v loňském roce. Rusko by mělo podle posledních zpráv ze začátku dubna pokračovat ve snižování těžby ropy o 500 000 barelů denně až do konce tohoto roku.

Dohoda členských zemí organizace OPEC, s níž souhlasily i další země OPEC+, kam patří i Rusko, tedy byla skutečně jedním z faktorů, který ovlivnil snížení těžby ruské ropy. Výrok poslance Kobzy hodnotíme jako pravdivý. Doplňme, že dalším z faktorů ovlivňujících těžbu ropy jsou sankce uvalené na Rusko.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) reaguje na slova poslance SPD Jiřího Kobzy, který uvedl (video, čas 16:44), že se na Ukrajině vede občanská válka. Lipavský s tímto tvrzením nesouhlasí a odkazuje přitom na protiprávní ruskou anexi Krymu z března 2014 a na zapojení Ruska do bojů na východě Ukrajiny už před rokem 2022, ve kterém Ruská federace proti Ukrajině zahájila otevřenou válku.

Anexe Krymu

Na konci února 2014 začali strategická místa na Krymu včetně krymského parlamentu obsazovat neoznačení ozbrojenci – v médiích přezdívaní „zelení mužíčci“ – spolu s krymskými separatisty. Podle techniky, kterou byli neznámí vojáci vyzbrojeni, je již tehdy odborníci označili za jednotky vyslané přímo ruskou vládou. Že mezi těmito ozbrojenci byli ruští vojáci, nakonec později připustil i sám ruský prezident Vladimir Putin.

Na přelomu února a března 2014 tak Krym obsadilo přibližně 30 tisíc ruských vojáků. Vedení Ukrajiny tehdy rozhodlo, že vojensky nezasáhne. 6. března 2014 následně krymský parlament schválil připojení poloostrova k Rusku, na 16. března 2014 vyhlásil referendum, které mělo toto rozhodnutí potvrdit. Upřesněme, že k vyhlášení tohoto referenda došlo v rozporu s ukrajinskou ústavou a rovněž o jeho průběhu panovaly pochybnosti. Např. Evropská unie a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) své volební pozorovatele na Krym vzhledem k protiústavnosti tohoto referenda ani nevyslaly.

Podle oficiálních, Ruskem zveřejněných výsledků, se v referendu, které probíhalo již v době okupace Krymu, vyslovilo pro připojení k Rusku téměř 97 % hlasujících. K dokončení anexe Krymu došlo 21. března 2014, kdy připojení tohoto poloostrova k Rusku definitivně stvrdil svým podpisem ruský prezident Vladimir Putin. Ukrajinské síly následně Krym začaly opouštět.

Doplňme, že anexi řada zemí odsoudila s odkazem na to, že je tento krok v rozporu s mezinárodním právem. Proti Rusku jsou pak dlouhodobě vedeny sankce ze strany Spojených států, Evropské unie a dalších západních zemí.

Zapojení Ruska do bojů na Donbase před rokem 2022

Krátce po ruské anexi Krymu začali proruští radikálové obsazovat na východě Ukrajiny části Doněcké a Luhanské oblasti a vyhlásili zde dvě lidové republiky. Konflikt mezi nimi a ukrajinskou armádou konkrétně vypukl v dubnu 2014.

Moskva dlouhodobě popírala, že na území Donbasu separatistům vojensky pomáhají ruští vojáci. V roce 2015 nicméně Vladimir Putin na tiskové konferenci v reakci na otázku, který zmiňovala zadržení dvou ruských vojáků v Luhanské oblasti, uvedl: „Nikdy jsme neřekli, že tam nejsou lidé, kteří vykonávali určité úkoly i ve vojenské sféře.“ Podle něj to není to samé jako vysílání ruských jednotek.

O zapojení ruských jednotek do bojů na východě Ukrajiny svědčí také výpovědi některých ruských vojáků. Například ruský voják speciálních jednotek Dimitrij Sapožnikov v roce 2015 britské stanci BBC řekl, že všechny operace vedli ruští důstojníci a generálové.

Doplňme, že Rusko proruským separatistům na východě Ukrajiny také poskytovalo (video) těžkou vojenskou techniku. Podle mezinárodních pozorovatelů OBSE tak měli například k dispozici ruský raketomet Buratino.

Jako „klíčovou bitvu“ ministr Lipavský ve výroku zjevně označuje boje o město Debalceve na východě Ukrajiny, které se odehrály na začátku roku 2015. Sapožnikov v rozhovoru pro BBC zmínil, že se do bojů o Debalceve zapojily právě i jednotky z ruské Burjatské republiky. Podle něj tuto bitvu vyhrála samozvaná Doněcká lidová republika díky ruským tankistům, jmenovitě právě díky burjatské tankové jednotce. Město na východě tak musely ukrajinské síly opustit.

Závěr

Na přelomu února a března 2014 obsadili Krym neoznačení ruští vojáci, v polovině března poté došlo k protiprávní anexi Krymu Ruskou federací. Rusko také popíralo, že by do bojů na Donbase byli zapojení ruští vojáci, sám ruský prezident Vladimir Putin ale v roce 2015 tuto možnost připustil. O ruském zapojení do bojů na východě Ukrajiny po roce 2014 svědčí také vyjádření několika ruských vojáků. Podle tvrzení jednoho z nich se do tankové bitvy o Debalceve zapojili také ruští tankisté z ruské Burjatské republiky, a pomohli tak Doněcké lidové republice město vybojovat. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok ministra Lipavského jako pravdivý.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) zjevně mluví o učitelce Martině Bednářové, která pracovala na pražské škole Na Dlouhém lánu. Ta loni na jaře podle státního zastupitelství během vyučovací hodiny před žáky popírala, zpochybňovala a ospravedlňovala ruskou agresi na Ukrajině. Údajně 5. dubna 2022 např. tvrdila, že „v Kyjevě se nic neděje“.

Připomeňme, že jen pár dní předtím média informovala o tom, že ruské jednotky za sebou v Buči na předměstí Kyjeva zanechaly několik stovek těl ukrajinských civilistů. Oběti byly nalezeny poté, co se na začátku dubna 2022 Ukrajině podařilo vybojovat kontrolu nad územím, na kterém do té doby operovaly ruské vojenské síly.

Na základě nahrávky, kterou ve třídě pořídili žáci a jež zachycuje její slova, dostala učitelka ve škole později výpověď. Proti oprávněnosti výpovědi následně podala žalobu k obvodnímu soudu, ten ji ale zamítl. Policie poté učitelku letos v lednu obvinila z trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.

V březnu pak policie vyšetřování ukončila a navrhla učitelku obžalovat. Dozorový státní zástupce měl rozhodnout, zda na Martinu Bednářovou podá obžalobu nebo záležitost vyřídí jiným způsobem. Na konci dubna ji pak skutečně obžaloval. Mluvčí Městského státního zastupitelství v Praze Aleš Cimbala pro ČTK uvedl: „Obžalovaná se nedopustila pouze obecných projevů podpory, ale proaktivně předkládala taková tvrzení, kterými válečnou agresi ospravedlňovala ve smyslu toho, že se jedná o ospravedlnitelný nástroj či omluvitelný způsob řešení v té době panující situace.“

Učitelce podle trestního zákoníku za přečin hrozí půl roku až tři roky vězení. O její případné vině bude ale teprve rozhodovat Obvodní soud pro Prahu 6, Martina Bednářová tedy nebyla odsouzena, pouze obžalována. Tvrzení poslance Kobzy, že již byla za své výroky o ruské agresi na Ukrajině odsouzena, je tedy mylné. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Jiří Kobza zde reaguje na poznámku moderátorky, která upozorňuje, že tento poslanec za SPD na svém facebookovém profilu v kontextu probíhající války na Ukrajině používá motto: „I špatný mír je lepší než válka.“ Jiří Kobza v debatě upozorňuje, že tento citát není jeho výtvorem a že podle něj pochází od Marie Terezie.

Marii Terezii je připisován citát: „Lepší průměrný mír než slavná válka.“ („Besser ein mittelmäßiger Frieden, als ein glorreicher Krieg.“) Konkrétně se tato věta objevuje ve spise, který zachycuje korespondenci Marie Terezie s jejím synem Josefem II. mezi lety 1773 a 1778. Spis vydal v roce 1867 vídeňský historik a archivář Alfred von Arneth, který pracoval s rakouskými státními archivy.

Ačkoli se tento citát, který pochází z 8. června 1778, zdá na první pohled do značné míry podobný tomu, který používá Jiří Kobza, důležitá je zde celá citace. V daném dopise (.pdf, str. 277) totiž Marie Terezie Josefu II. píše: „Pokud najdete prostředky, jak se vyhnout válce, nebo jak zařídit, aby veřejné neštěstí skončilo o měsíc dříve, neupínejte se na nic více ani méně, velkoryse pomíjejte vlastní ambice ve prospěch veřejného klidu; (…). Nemluvím o potupném míru: jsem daleka toho, abych si ho přála, ale nikdy neztrácejte ze zřetele: Lepší průměrný mír než slavná válka.“

Z této citace tak vyplývá, že Marie Terezie uvedla, že lepší než válka je „průměrný mír“, výslovně však v této spojitosti napsala, že nemá na mysli „potupný“, tedy pro zemi špatný mír. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Doplňme, že dopis pochází z doby těsně před počátkem války o bavorské dědictví, která začala 3. července 1778. Podle historika Pavla Běliny byl zdrženlivější postoj Marie Terezie k válce (a upřednostňování „průměrného míru“) způsoben jejími dřívějšími zkušenostmi s neúspěšnou snahou o znovudobytí Slezska.

Na závěr pro úplnost dodejme, že citát podobný tomu, který zmiňuje Jiří Kobza, pronesl např. římský spisovatel a filosof Marcus Tullius Cicero, který v roce 49 v jednom z dopisů napsal (str. 69): „Pokud jde o mě, nepřestanu prosazovat mír. Může být za nespravedlivých podmínek, ale i tak je lepší než nejspravedlivější občanská válka.“

Premiér Petr Fiala odpovídá na dotaz, zda by vláda neměla zakročit a svými opatřeními snížit ceny některých potravin. Předseda vlády reaguje, že kabinet zasahuje „osvědčenými metodami“, a zmiňuje, že podle něj zasahování do cen „nevede k úspěchu“. Ceny benzínu pak uvádí jako příklad, kdy se vládní strategie ukázala jako správná, jelikož dle jeho tvrzení stojí nyní benzín stejně jako před začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Navíc se dle Fialy Česko nepotýkalo s nedostatkem benzínu jako jiné země.

Cena benzínu

Vývoj cen benzínu zveřejňuje např. server Kurzy.cz, který vychází z dat společnosti CCS. Ta se zaměřuje mj. na poskytování tzv. tankovacích karet, které využívají především firmy, živnostníci a dopravci. Podle statistik CCS cena benzinu ještě na začátku prosince 2021 činila 37,03 korun za litr, na začátku února pak 36,36 Kč. Na začátku března 2022 – tedy již po zahájení ruské invaze – se zvýšila na 38,9 Kč/l. Upřesněme, že nejvyšších hodnot dosáhla cena benzínu v polovině března, v červnu a červenci, kdy se v některých dnech dokonce vyšplhala nad 47 Kč.

Jak nicméně ukazuje následující graf, začala cena během léta a podzimu klesat. Na začátku letošního dubna pak stál jeden litr benzínu 37,02 korun, tedy méně než např. na začátku prosince 2021, kdy cena dosahovala 37,03 korun za litr.

Dodejme, že podobný vývoj lze vidět také v přehledu CCS pro ceny nafty. Ty klesly pod hranici 35 korun za litr, nafta je tedy ještě levnější než v období před válkou.

Průměrné ceny benzínu zveřejňuje také Český statistický úřad (ČSÚ), který každý týden zjišťuje (.docx, str. 24) ceny u hlavních distributorů pohonných hmot v Česku. Podle jeho statistik činila průměrná cena Naturalu 95 v 15. týdnu letošního roku (tj. v pondělí 10. dubna) 37,55 Kč/l, o týden dříve to bylo rovných 37 Kč. Podobné hodnoty přitom cena benzínu dosahovala i na konci listopadu 2021 (v 47. týdnu), konkrétně se jednalo o 37,2 Kč/l.

Nedostatek benzínu v ostatních státech

V České republice opravdu nedocházelo k nedostatku pohonných hmot, který nastal v některých jiných zemích. Např. v Maďarsku byl benzín během loňského listopadu nedostatkový na čtvrtině čerpacích stanic. Na začátku prosince se pak maďarská ropná společnost MOL potýkala s částečným nedostatkem pohonných hmot téměř v celé své síti čerpacích stanic v zemi.

Příčinou nedostatku paliv v Maďarsku byl nízký dovoz způsobený cenovým stropem, který tamní vláda zavedla již v listopadu 2021 kvůli pandemii covidu-19 a také kvůli blížícím se volbám. Dodejme, že Maďarsko cenový strop na benzín a naftu zrušilo k 6. prosinci 2022.

Doplňme, že s nedostatkem pohonných hmot se na podzim 2022 potýkala například také Francie. Zde nicméně k nedostatku benzínu přispěla stávka zaměstnanců v rafineriích provozovaných ropnými společnostmi TotalEnergies a ExxonMobil. K podobné situaci došlo i v březnu letošního roku.

Závěr

Ceny benzínu v Česku byly na začátku dubna skutečně na podobné úrovni jako před začátkem války na Ukrajině, jak uvádí Petr Fiala. Ještě v prosinci 2021 dosahovaly 37,03 Kč za litr. Před vypuknutím invaze na začátku února 2022 činila cena 36,36 Kč za litr. Po následném růstu klesla v dubnu 2023 na 37,02 Kč. V České republice navíc nedošlo k nedostatku benzínu, který nastal např. v Maďarsku. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala odpovídá na dotaz, zda by vláda neměla zakročit a svými opatřeními tak snížit ceny některých potravin. Předseda vlády reaguje, že kabinet zasahuje „osvědčenými metodami“ a zmiňuje, že podle něj zasahování do cen „nevede k úspěchu“. Dále uvádí, že některé potraviny již zlevňují, přičemž celková meziměsíční inflace se měla zastavit.

Meziměsíční inflace vyjadřuje procentní změnu spotřebitelských cen v porovnání s předešlým měsícem. Upřesněme, že při výpočtu indexu spotřebitelských cen Český statistický úřad (ČSÚ) vychází z cen výrobků a služeb tzv. spotřebního koše, jehož část tvoří právě i potraviny (.pdf, str. 16–17; .pdf, str. 1).

V březnu meziměsíční inflace činila 0,1 %, přičemž v únoru spotřebitelské ceny meziměsíčně vzrostly o 0,6 %, a v lednu dokonce o 6 %. V kontextu prvních tří měsíců letošního roku tak lze říci, že se meziměsíční inflace „v podstatě zastavila“, jak uvádí Petr Fiala. Jak je však vidět na následujícím grafu, meziměsíční inflace se zcela zastavila také v prosinci 2022. Je vhodné doplnit, že následný nárůst na zmíněných 6 % byl podle ČSÚ významně ovlivněn ukončením úsporného tarifu, tj. příspěvků na náklady za energie, jejichž cena se do indexu spotřebitelských cen také promítá.

Co se týče ceny potravin, v březnu oproti předchozímu měsíci stoupla např. cena zeleniny o 5 %. U většiny základních potravin, u kterých Český statistický úřad (.pdf, str. 16–17, 35) průměrnou cenu monitoruje, se ovšem cena snížila. Jak ukazuje následující tabulka, jde např. o vepřovou pečeni, jogurt, vejce či máslo a sýry.

Celková meziměsíční inflace se tedy téměř zastavila – oproti únoru vzrostl index spotřebitelských cen v březnu pouze o 0,1 %. Ceny některých potravin pak podle ČSÚ skutečně poklesly. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.