Přehled ověřených výroků

Výrok prezidenta Zemana je hodnocen jako nepravdivý, neboť jím uváděná míra nezaměstnanosti je o čtvrtinu vyšší, než jaká je skutečnost (ta dosahuje 8 %). V absolutních číslech jde o rozdíl cca 4 a půl milionu zaměstnaných.

Nejnovější kvartální data o nezaměstnanosti nabízí Eurostat. Zde vidíme jasně klesající trend v posledních dvou letech. Míra nezaměstnanosti se v průběhu roku mění, proto uvádíme i čtvrtletní data z předchozích dvou let. V absolutních číslech tedy v posledním čtvrtletí roku 2014 bylo nezaměstnaných 24,2 milionů občanů členských zemí EU, v prvním čtvrtletí roku 2017 tento počet klesl na cca 19,5 milionů (jde o sezónně očištěná data).

Zdroj dat: Eurostat

Zdroj dat: Eurostat

Za posledních 10 let byla nejnižší míra nezaměstnanosti v roce 2008, a to 7 %. Poté vlivem hospodářské krize stoupla na 9 % a vystoupala až na nejvyšších 10,9 % v roce 2013. Od té doby míra nezaměstnanosti klesá. Nad 10 % se nezaměstnanost pohybovala pouze v letech 2012, 2013 a 2014. V roce nejvyšší nezaměstnanosti (2013) bylo evidováno 26,3 milionů občanů členských zemích bez práce, za loňský rok 2016 to bylo 20,9 milionů obyvatel.

Miloš Zeman tento výrok vyřkl (stejně jako předchozí o platech) v reakci na otázky dámy z publika, která popisovala svou negativní zkušenost s justicí a následně položila dotaz (čas 9:30):

„Chtěla bych se zeptat, jaký máte názor na naše soudy.“

Hlava státu tak reagovala konkrétními příklady (platy a tímto výrokem) na českou justici obecně.

Ke konkrétnímu uvedenému příkladu. Prezident Zeman má pravdu v tom, že soudce Pavel Zelenka (který také označil odposlechy v kauze Davida Ratha za nezákonné, pozn. Demagog.cz) soudil případ tříletého dítěte, malé Lucie, která zemřela následkem týraní svého nevlastního otce v roce 1993. Muž opravdu nevlastní dceru nejprve zbil obojkem pro psa, topil jí ve vaně a následně nutil jíst vlastní zvratky, kterými se dívka udusila.

Miloš Zeman se mýlí v tom, že soudce Zelenka rozhodoval v první instanci a překvalifikoval trestný čin nevlastního otce tříleté Lucie. Zelenka rozhodoval v případu odvolání v této kauze a několikrát zrušil verdikt soudu nižší instance, který muže odsoudil třikrát k patnácti letům a jednou ke dvanáctiletému trestu vězení za zvláště trýznivou vraždu. Sám soudce Zelenka nakonec rozhodl o podmíněném trestu na jeden rok za neposkytnutí pomoci (tedy nikoliv jak tvrdí prezident Zeman za „ublížení z neznalosti“).

Později byl verdikt zrušen Nejvyšším soudem pro stížnost ministra spravedlnosti a po dalším právním boji dostal muž trest odnětí svobody na osm a půl roku za ublížení na zdraví, ze kterého si odseděl dvě třetiny.

Na závěr svého výroku Zeman uvedl (čas 12:10):

„Ptala jste se (Zeman se obrací k tazatelce, pozn. Demagog.cz) mě, co si myslím o naší justici. Justice není žádný abstraktní pojem. Justice jsou lidé. Justice jsou konkrétní soudci včetně soudce Zelenky. Takže tím jsem vám řekl svůj názor.“

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože jednak obsahuje několik nepřesností (což je v dané věci sekundární), především však Zeman na rozhodnutí jednoho soudce, jenž kritizuje (jako factcheck nehodnotíme, zda právem), popisuje vadu systému justice. Nicméně je faktem, že i přes rozhodnutí zmíněného soudce si právě justiční systém dokázal poradit tak, že daný obžalovaný skončil ve vězení, byť zmíněný soudce Zelenka rozhodl o podmíněném trestu.

Think-thank Evropské hodnoty ve svém přehledu definuje skoro čtyři desítky dezinformačních webů působících v České republice. V poslední době bylo téma tzv. fake news časté i v jiných zemí světa. Ve Francii se dezinformátoři při prezidentské volbě snažili poškodit současného francouzského prezidenta Emanuela Macrona a v USA byla snaha, pomocí šíření různých konspirací, dostat Donalda Trumpa do Bílého domu.

Problém s fake news je globální, zprávy o vlivu dezinformací přichází z různých koutů Evropy. Např. ve Finsku bylo otevřeno Centrum proti dezinformacím, jenž bylo podpořeno podpisem několika zemí Evropské unie (mezi nimi Německo, Francie nebo Polsko). Samo Německo plánuje provoz podobného centra, jaké zřídila ČR.

Litva se taktéž obává šíření fake news, konkrétně pak z Ruska, které jsou podobném těm, které byly použity v konfliktu na Ukrajině. U našich východních sousedů na Slovensku existuje problém s dezinformacemi také, jelikož pro ně působí stejné stránky, jako pro ČR. I na Slovensku si hrozbu polopravd a konspirací uvědomují.

Celkově se na otázku, zda v ČR působí nadprůměrný počet konspirujících médií, odpovědět nedá. Již zmíněné francouzské a americké prezidentské volby ovlivňovaly „automatické“ profily, které sdílely dezinformace za cílem většího zásahu – takového úkazu jsme v ČR zatím nebyli svědky.

Ve veřejné části výroční zprávy BIS se můžeme rovněž dočíst, že k danému fenoménu dochází. Zejména pak v souvislosti s fungováním Ruské federace a Čínské lidové republiky. Zpráva za rok 2015 (novější prozatím není dostupná) uvádí:

„Cílem ruského informačního působení v českém prostoru v roce 2015 bylo zejména:

• oslabení informačního potenciálu země (utajená infiltrace českých médií, internetu a masivní produkce ruské státem řízené distribuce propagandy a dezinformací);
• posilování informační rezistence ruské společnosti (prefabrikované dezinformace z českých zdrojů pro ruské publikum);
• ovlivnění vnímavosti a myšlení českého publika a oslabení vůle společnosti k odporu či konfrontaci (informační a dezinformační zahlcení publika, relativizace pravdy a objektivity, prosazení motta „všichni lžou“);
• vyvolávání či přiživování vnitro-společenských a vnitropolitických tenzí v ČR (zakládání loutkových organizací, skrytá i otevřená podpora populistických či extremistických entit);
• narušování vnitřní soudržnosti a akceschopnosti NATO a EU (pokusy o subverzi česko-polských vztahů, dezinformace a poplašné informace očerňující USA a NATO, dezinformace vytvářející virtuální hrozbu války s Ruskem);
• poškození pověsti Ukrajiny a její mezinárodní izolace (zapojením českých občanů a organizací do Ruskem skrytě řízených vlivových operací na Ukrajině či proti ní).“

K Číně pak zpráva v souvisloti s kyberválkou, o které mluví i Bělobrádek, uvádí:

„Kromě počtu kyberšpionážních kampaní stoupá i technická úroveň jejich provedení. Starší kyberšpionážní kampaně jsou dále využívány i po svém odhalení, nebo jsou dále přeprodávány. I to je pravděpodobně důvodem, proč počet států, které dokážou vést vlastní kyberšpionážní kampaně, neklesá. V oblasti státem řízené či podporované kybernetické špionáže představují nejzávažnější hrozby pro ČR Ruská federace a Čínská lidová republika.“

Není pravda, že je průměrný starobní důchod mužů a žen zhruba stejný. Ve skutečnosti se dlouhodobě liší, aktuálně činí rozdíl přes 15 %, a to ve prospěch mužů.

Na konci roku 2016 činila výše průměrného starobního důchodu v ČR 11 475 Kč. Nad tímto průměrem se pohybuje průměrný důchod v Praze, Středočeském a Moravskoslezském kraji, naopak nejnižší úrovně dosahuje v Olomouckém kraji.

Rozdíl mezi výší důchodu u žen a mužů není zanedbatelný (data ČSÚ). Průměrný důchod mužů je ve většině krajů o více než 15 % vyšší než průměrný důchod žen. Výjimkou je Moravskoslezský kraj, kde je rozdíl mezi muži a ženami vůbec největší.

Nejaktuálnější data ČSSZ ukazují (k 30. červnu 2017), že průměrný starobní důchodu ženy dosahuje v České republice zhruba 10 700 korun, muži pak mají o cca 2 300 korun více.

Výší důchodu se zabývá studie think tanku IDEA (.pdf, str. 8) z června letošního roku. Nižší důchody žen vysvětluje nižším důchodovým věkem, nižšími výdělky a vyšší mírou nezaměstnanosti žen. Studie také například uvádí, že v porovnání s ostatními státy EU existují v ČR relativně vysoké rozdíly mezi předchozí čistou mzdou a nástupním důchodem, zároveň je zde velmi nízký podíl seniorů nad 65 let pod hranicí chudoby.

Pavel Bělobrádek v předchozí části zmiňuje situaci v Číně a v Kubě a mluví o pronásledování v celosvětovém kontextu. Opravdu můžeme nalézt velké množství lidí a skupin pronásledovaných z náboženských, politických a dalších důvodů.

Pokud začneme pronásledováním kvůli víře, pak například podle organizace Open Door je ve světě pronásledovaných okolo 200 milionů křesťanů (.pdf, str. 19). Ti jsou perzekuováni, zabíjeni či znevýhodňováni. Nejhorší situace je podle této studie v Severní Koreji, Somálsku a Afghánistánu.

V buddhistické Barmě v současnosti probíhá konflikt s muslimskou menšinou Rohingů, která je odtamtud podle pozorovatelů vyháněna a vyhlazována.

Kvůli náboženství, ale i kvůli politickým názorům jsou lidé pronásledováni například v Číně nebo v KLDR. V Turecku byla během roku od pokusu o puč a svržení prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana uvalena vazba na zhruba 50 tisíc lidí. Více než 150 tisíc policistů, vojáků, soudců, učitelů a dalších lidí přišlo kvůli podobným obviněním o práci.

Pronásledováni jsou lidé také na základě etnické příslušnosti (což může být někdy kombinované s náboženskými a politickými důvody), jako třeba Kurdové v již zmíněném Turecku.

K pronásledování dochází většinou v totalitních státech, kde opozice nemá téměř žádné slovo a lidé smýšlející jinak než provládně jsou pronásledováni.

Vláda se ve svém programovém prohlášení a v koaliční smlouvě zavázala k některým opatřením (bod 5.1.) v rámci penzijního systému. Zejména slíbila, že zruší druhý důchodový pilíř, zavede důchodovou komisi a v souladu s jejími závěry navrhne úpravy zdanění práce a výplat důchodů od roku 2017.

Pravdou je, že vláda druhý pilíř zrušila a také sestavila důchodovou komisi. Poslední bod ovšem zůstal nesplněn, a z toho důvodu dáváme Kalouskovi za pravdu.

Odborná komise pro důchodovou reformu se poprvé sešla na konci května 2014, doposud se ale komise nedohodla a návrh reformy nepředložila. Několik návrhů (str. 11) komise ale vešlo v účinnost alespoň v zákonech.

Koalice od roku 2016 zrušila druhý důchodový pilíř. Tento systém umožňoval, aby si lidé dobrovolně spořili na důchod, po jeho zrušení jim byly peníze vráceny. Druhý pilíř byl zaveden právě v době, kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek.

Komise dále navrhla několik změn ve třetím (3.1–3.5) penzijním pilíři. Změny byly provedeny také v souvislosti s hranicí důchodového věku, která je ale pohyblivá, takže k úplnému „zastropování“ věku odchodu do důchodu nedošlo. Více se danému tématu věnujeme v našem výstupu, který sleduje, jak vláda plnila své sliby (sekce Péče).

Změny byly provedeny také v systému valorizace důchodů, který umožňuje, aby se výše důchodů mohla měnit se zvyšující se úrovní životních nákladů domácností.

Vláda tedy prostřednictvím komise učinila několik dílčích změn v rámci jednotlivých pilířů, k celkové změně důchodového systému ale nedošlo.

Budeme předpokládat, že dostupností zdravotní péče se myslí finanční dostupnost, tedy spoluúčast pacienta. Podle dostupných dat za rok 2014 dosahují soukromé výdaje na zdravotní péči, kam je započítávána i spoluúčast pacienta, v ČR 13,2 %. Nejnižšího procenta soukromých výdajů v této oblasti dosahuje Francie (7,2 %), která je zároveň jedinou zemí EU pod 10% hranicí. V dalších sedmi členských státech se soukromé výdaje na zdravotnictví pohybují mezi 10–15 %. Mezi nimi je právě i ČR.

Můžeme se podívat i na jiné indikátory dostupnosti českého zdravotnictví. Srovnávací studie (.pdf) OECD, která mimo jiné porovnává dostupnost zdravotní péče v zemích EU podle kritérií jako počet lékařů na tisíc obyvatel,

počty lékařů v jednotlivých regionech, nedosažitelnost lékařského vyšetření z různých socioekonomických důvodů atd. Ve většině případů se ČR umístila nad evropským průměrem.

Pro zajímavost lze ještě uvést, že podle žebříčku EHCI 2015 (.pdf), který každoročně vydává Health Consumer Powerhouse, se ČR ve srovnání úrovně zdravotní péče evropských zemí umístila na 13. místě. V roce 2016 (.pdf) si ČR tuto příčku udržela.

Euro Health Consumer Index neboli EHCI hodnotí stav zdravotních systémů ve 35 evropských zemích podle 48 indikátorů v šesti kategoriích. Hodnotí se například čekací doba na plánovanou operaci, přímý přístup ke specializovanému lékaři, zda se pacient dostane k praktickému lékaři týž den, přístup k novým lékům, dostupnost zdravotní péče atd. Hodnocení probíhá v bodech, kde 1 000 bodů představuje nejvyšší možný počet.

Česká republika se umístila nejlépe ze zemí postkomunistického bloku. Za pozornost stojí i fakt, že ČR je dle EHCI dokonce hodnocena lépe než například Velká Británie, Itálie či Španělsko.

Z výše uvedených dat vyplývá, že v dostupnosti a celkovém stavu zdravotnictví je Česká republika nad evropským průměrem. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Se zrušením konceptu superhrubé mzdy počítal zákon č. 458/2011 Sb. o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů (body 14–16). Zákon vznikl na ministerstvu financí během úřadování Miroslava Kalouska, vstoupil v platnost 30. prosince 2011 a účinnosti měl nabýt 1. ledna 2015. K tomu však nedošlo.

Právě tyto body byly (spolu s řadou dalších) zrušeny vládní novelou č. 267/2014 Sb., kterou podpořila svými hlasy celá koalice a KSČM, a to ještě před účinností zákona. Superhrubá mzdu tak opravdu byla ponechána, přičemž funguje dodnes.

V roce 2015 spustilo ministerstvo financí ve spolupráci s jím podřízeným Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových Mapu majetku státu. Z dat vyplývá, že úřad nalezl přes 25 tisíc nemovitostí zapsaných na neexistující subjekty či nedohledaných státních subjektů z dob minulého režimu a subjektů v konkursu nebo likvidaci. Obdobný počet nalezených nemovitostí potvrdila v rozhovoru pro ČRo Radiožurnál i ředitelka úřadu Kateřina Arajmu v září 2015.

Generální ředitel Janeček se 20. února pro Českou televizi vyjádřil, že Finanční správa neodhalila žádný daňový únik. To samé potvrdil i ministr financí Babiš, výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Finanční správa České republiky se skládá z Generálního finančního ředitelství, Odvolacího finančního ředitelství a finančních úřadů. Generální ředitel Janeček, představitel orgánu Finanční správy ČR, se k situaci vyjádřil 20. února 2017, přičemž podle něj Finanční správa neodhalila žádný daňový únik. Pro Českou televizi uvedl: „Různé glosy v médiích na téma, že máme řešit korunové dluhopisy jako takové… Tak zde si neuvědomuji, podle jakých nástrojů, zákonných norem bychom měli postupovat.“

Co se týče kompetencí Finanční správy, finanční úřady vykonávají mj. správu daní a finanční kontrolu. Jako správce daně disponuje příslušný finanční úřad kompetencemi vyzvat konkrétní osobu k prokázání příjmů či k podání prohlášení o majetku, pokud má důvodné pochybnosti o jejich původu. V případě nesrovnalostí v daňovém přiznání pak může daň dodatečně doměřit. Omezen je však uplynutím lhůty pro stanovení daně, která standardně činí tři roky ode dne uplynutí lhůty pro podání řádného daňového tvrzení.

Finanční správa tedy kompetencemi v oblasti daňové kontroly disponuje, podle ministra financí Babiše však „Finanční správa už v minulosti dospěla k závěru, že vydání korunových dluhopisů nikdy žádný právní předpis nezakazoval a nezdanění úrokového výnosu nelze bez dalších aspektů hodnotit jako nezákonné.“