Přehled ověřených výroků

Andrej Babiš podobný výrok použil již ve videu na svém facebookovém profilu 4. února 2017. Konkrétně uvedl:

„A přijede Rod Laver. A já jsem mu, když mi bylo 9 let, sbíral balony za 5 korun na hodinu, na Slovaně.“

Rod Laver je jeden z nejslavnějších světových tenistů. V Československu hrál nicméně pouze jednou. Konkrétně v roce 1961 během exhibice, která se uskutečnila na Štvanici v Praze (.pdf, 1. ČLTK Revue, str. 28).

Dle vyjádření dvojnásobného vítěze grandslamu Roda Lavera v rozhovoru pro iDNES.cz 27. ledna 2017 byl v Československu pouze jednou, a to na exhibici právě v Praze v roce 1961.

V jednom z dalších rozhovorů (pro server Tenisový svět) Laver říká:

„Už je to doba! Ano, víckrát jsem u vás nebyl. Navštívil jsem Budapešť a další města ve střední Evropě. S tenisem jsem procestoval tolik zemí. Ale do Československa jsem se podíval jen jednou.“

V tomto roce bylo Babišovi sedm let a ne devět, jak uvádí (což může být pochopitelný omyl). Andrej Babiš se narodil v Bratislavě v roce 1954. V mládí žil, jak sám uvádí ve svém životopise, s rodiči v Paříži. Konkrétně píše, že zde žil právě do roku 1961. Nelze přesně určit, zda již v tomto roce mohl být zpátky v Československu a sbírat tenisáky Rodu Laverovi, rozhodně mu je ovšem nemohl sbírat „na Slovaně“, tj. v Bratislavě. V kronice tohoto klubu se nelze o návštěvě této sportovní legendy dočíst.

Výše uvedená kronika/Revue klubu ČLTK k návštěvě Lavera v Praze uvádí:

„Na přelomu 50. a 60. let přijeli do Prahy dvakrát Australané. Vždy krátce před Wimbledonem a v hvězdné sestavě. V roce 1959 přiletěli Emerson s Nealem Fraserem, o dva roky později Laver a John Fraser (...) Mimochodem – na zmíněné exhibiční utkání proti Australanům má vzpomínky i JAN KODEŠ, další z klubových legend. Na dvorci tehdy nechyběl, ovšem v roli sběrače. Až o pár let pozdějisi vychutnával ovace jako hráč.“

Podle Laverových a Newcombových statistik z deblu nebyli zrovna častí či úspěšní spoluhráči, v podstatě spolu hráli jen během roku 1973 v Teheránu a v Sydney. Ani životopis Karola Šafárika, tak jak je uvedený na stránkách TK Slovan Bratislava, nehovoří o střetnutí s těmito velikány. U Tiriaca nelze dohledat, že by někdy hrál čtyřhru s některým ze zbývajících uvedených hráčů.

Z ukázky neoficiálního životopisu Andreje Babiše „Příběh Oligarchy“ (.pdf, str. 10) můžeme vyčíst, že ho jeho matka nechala zapsat v devíti letech do tenisové školy v Bratislavě, kde žil podle jím předloženého životopisu v období let 1962 až 1969, tedy v době, kdy mu bylo devět let. Tuto informaci nelze ovšem potvrdit.

Je tedy zřejmé, že jeho vyjádření o tom, že když mu bylo devět let, tak sbíral na Slovanu v Bratislavě míčky Laverovi, není přesné. A to zejména vzhledem k tomu, že podle dostupných informací Laver v Československu hrál pouze na exhibici v Praze o dva roky dříve. Nepodařilo se nám z veřejně dostupných zdrojů ani dohledat událost, při níž by čtyři zmínění tenisté hráli společně čtyřhru, na níž by Babiš mohl míče sbírat. Všichni hráči se teoreticky potkat mohli, hráli na špičkové úrovni v 60. letech, jejich setkání však (na jednom kurtu při hře v jeden čas) dohledat nelze.

Součástí Poslanecké sněmovny jsou strany ANO 2011, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODS, TOP 09 a poslanci za dřívější Úsvit. Referendum o vystoupení z Evropské unie prosazuje jako hlavní subjekt dnešní SPD, což je i součástí jejich volebního programu. Naproti tomu s referendem o vystoupení z Evropské unie nesouhlasí např. TOP 09 a ČSSD (OVM 2. 7. 2017, od 50:40). ANO 2011 má dokonce ve svém volebním programu bod o pevném ukotvení České republiky ve fungující a akceschopné Evropské unii. Podobný postoj má také KDU-ČSL. V květnu loňského roku byl bod projednání o referendu zařazen do programu v Poslanecké sněmovně, následující den byl však na návrh právě lidoveckého poslance Miholy vyřazen jako „nesmysl“. Výjimkou není ani zahraničněpolitický volební program ODS, ve kterém se hovoří o nutnosti setrvat v EU. KSČM souhlasí se zavedením obecného referenda, mnohem více se ovšem angažuje v iniciativách o vystoupení z NATO. Návrh na vyřazení bodu programu o referendu o vystoupení z EU však ve Sněmovně nepodpořili (viz výsledky hlasování ve Sněmovně).

Budeme-li důslední, měli bychom zmínit, že další parlamentní stranou (tedy stranou, která je součástí Senátu, nikoliv však Poslanecké sněmovny) usilující o vystoupení České republiky z Evropské unie je SPO, Strana práv občanů. V tomto konkrétním výroku Tomia Okamury však hodnotíme strany Sněmovní, vzhledem k tomu, že byl rozhovor poskytnut v souvislosti s nadcházejícími volbami do Poslanecké sněmovny.

Josef Vondruška, který patřil mezi lety 2005 a 2010 k poslancům za KSČM, byl obžalován ze zneužívání pravomocí veřejného činitele během působení ve věznici v Minkovicích před rokem 1989. Následně byl však zproštěn viny. Do vysoké politiky se nevrátil, nicméně byl v období 2013–2016 zastupitelem Libereckého kraje.

Mezi lety 1972 a 1990 dělal Vondruška dozorce ve věznici v Minkovicích. V září 2006 tři z bývalých minkovických vězňů – Vladimír Hučín, Jiří Gruntorád a Jiří Wolf – Vondrušku obvinili, že je nepřiměřeně agresivně trestal.

U Hučína bylo obvinění zpochybněno. Vondruška totiž v době, kdy byl Hučín vězněn, studoval na Vysoké škole SNB. Do věznice měl sice přístup, vykonávat službu ale nemohl. Tvrzení dalších dvou bývalých vězňů se nedala snadno vyvrátit, i tak byl ale Vondruška obžalován v listopadu 2008 ze zneužívání pravomoci veřejného činitele pouze v případě Jiřího Wolfa a Sněmovna ho vydala ke stíhání. Na kandidátce KSČM do voleb v roce 2010 již nefiguroval - podle strany mu bylo doporučeno nekandidovat. Vondruška tento krok interpretoval jako odchod do důchodu. V dubnu 2011 byl zproštěn obžaloby.

Je zde však třeba doplnit, že skutečnost, kdy se neprokázala vina obžalovaného, neznamená, že byla prokázána nevina. Pravomocný rozsudek může obsahovat buď výrok o vině, nebo výrok zprošťující. Zprostit obžalovaného obvinění lze také pro tzv. důkazní nouzi, nebylo-li prokázáno, že byl skutek spáchán tak, jak je popsán v obžalobě, nebo nebylo-li prokázáno, že jej spáchal obžalovaný. V pochybnostech se pak rozhoduje ve prospěch obžalovaného. Nelze tedy říci, že by soud vyslovoval číkoli nevinu.

Poslancem se tedy Vondruška už znovu nestal. Od roku 2013 však byl zastupitelem Libereckého kraje. V roce 2016 tento post neobhájil.

V případě, že se rozhodnete účastnit hry Účtenkovka, máte dvě možnosti, jakým způsobem zaregistrovat svoji účtenku. Buď tzv. bez registrace, kde ze soukromých údajů zadáváte jen e-mail a telefonní kontakt, nebo založením hráčského účtu, kde zadáváte velkou část identifikačních údajů včetně data narození. V případě, že chcete, aby vám byla výhra zaslána na účet, je potřeba uvést i číslo vašeho účtu.

Vzhledem k tomu, že pokud se účastník rozhodne nezakládat si herní účet, není potřeba vyplňovat osobní údaje mimo e-mailu a telefoního čísla, výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Zákon o daních z příjmů je v platnosti již od 18. prosince 1992, v roce 1993 nastala jeho účinnost. Přestože zákon byl ve všech směrech aktivní a účinný již od roku 1993, korunové dluhopisy byly dle dat serveru Kurzy.cz poprvé státem vydány (tzv. emitovány) v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí.

Premiéra korunových dluhopisů vyvolala vlnu emise takových dluhopisů na konci roku 2011, jejich vydávání zcela markantně vrcholilo na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6). V době před rokem 2013 však kromě státu rozsáhle emitovaly i soukromé firmy.

Co se týče mediální pozornosti, té se korunovým dluhopisům dostalo opravdu hojně, zejména pak v roce 2012 (příkladně iDNES.cz, Patria.cz, Finance.cz či IHNED.cz). Přímo jako legální formu optimalizace jej popisují například server Ucetni-portal.cz nebo Investujeme.cz. Oproti tomu vyjádření ministerstva financí bylo zdrženlivější k výzvám k optimalizaci, potvrzuje však legalitu celého procesu a vysvětluje jeho fungování a původní záměr.

Podíváme-li se na mediální zprávy před rokem 2011, je zjevné, že korunové dluhopisy v podstatě nebyly tématem. I občasné zmínky vyznívaly spíše skepticky a bez vidiny potenciálu v jejich optimalizačním charakteru.

Poslanecký klub TOP 09 patřil mezi ty, jež vetovaly projednání zákona v prvním čtení. Zároveň ani jeden z poslanců TOP 09 nehlasoval pro finální znění novely zákona o registru smluv. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Kalousek odkazuje na projednání návrhu podle § 90 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který umožňuje předkladateli zákona navrhnout sněmovně schválení zákona v prvním čtení. V takovém případě lze k rozhodujícímu hlasování o zákonu přistoupit hned v prvním čtení po obecné a podrobné rozpravě, přičemž k zákonu nelze podávat pozměňovací návrhy. Pokud však proti návrhu na schválení zákona v prvním čtení vznesou námitky nejméně dva poslanecké kluby nebo 50 poslanců, zákon tímto způsobem schválit nelze a následuje standardní legislativní procedura se třemi čteními.

Tato situace nastala právě v případě novely zákona o registru smluv, kdy předkladatelé navrhli sněmovně schválit tuto novelu hned v prvním čtení. Proti tomu se však postavily poslanecké kluby ODS a TOP 09, které tento návrh vetovaly (4. odstavec zdola) a tím pádem zamítly. Novela tím pádem pokračovala ve standardní proceduře sestávající se ze tří čtení, během kterých se k novele přidalo celkem 9 stran (.pdf) pozměňovacích návrhů. Po dramatickém průběhu, který je podrobně popsaný v našem výroku dne, nakonec došlo na konečné hlasování, ve kterém žádný z poslanců TOP 09 finální znění novely nepodpořil. Výrok poslance Kalouska tak hodnotíme jako pravdivý.

Karla Šlechtová pravdivě uvádí, že současná vláda snížila nedočerpání peněz z evropských fondů za období 2007–2013.

Minulé vlády (Nečasova a Rusnokova) čerpaly z programového období 2007–2013, přičemž rok 2015 byl posledním rokem (.pdf, str. 3), kdy bylo možné z tohoto programového období čerpat. Podle reportu NKÚ (.pdf, str. 7) byla ČR během této doby jedním z nejhůře čerpajících států EU.

Na konci období Nečasovy vlády (červenec 2010 – červen 2013) bylo vyčerpáno (.pdf, str. 1) 32,6 % z 784,2 mld. Za Rusnokovy vlády, která skončila v lednu 2014, se hodnota vyčerpaných prostředků zvýšila na 72,4 % (.pdf, str. 1). Jen za rok 2013 přitom ČR nevyužila dotací ve výši 11 mld. korun a za rok 2014 bylo nedočerpáno 9 mld.

ČR tedy čerpala z fondů EU do roku 2015 podprůměrně (.pdf, str. 12). Po nástupu Sobotkovy vlády se odhady na nedočerpání pro rok 2015 pohybovaly až kolem 85 mld. (.pdf, str. 3).

Čerpání z fondů monitoruje ministerstvo pro místní rozvoj.„V uplynulém programovém období 2007–2013 se nakonec díkymimořádnému úsilí posledních let podařilo vyčerpat maximum možného, a to přes to, že šlo o zhruba 70 tisíc projektů,“ uvedla Olga Letáčková, náměstkyně Sekce pro koordinaci evropských fondů.

Celková alokace byla snížena (.pdf, str. 15) o nedočerpané prostředky z let 2013 a 2014. Původní alokace činila přes 700 mld. korun, ale v roce 2013 došlo k nedočerpání (.pdf, str. 4) 11,4 mld. a v roce 2014 dalších 8,5 mld. Kč.

Upozorňujeme však, že v novém operačním programu zatím probíhá čerpání pomaleji. Podle reportu Nejvyššího kontrolního úřadu je celková alokace pro období 2014–2020 určená ve výši cca 648 mld. Kč. Naplánováno bylo zatím čerpání 13,9 % z celkové částky pro ČR a 6,1 % z programu kohezní politiky. ČR proto patří k zemím se spíše pomalejším čerpáním.

Z čistě legálního hlediska je BIS povinna dle § 8 zákona č. 153/1994 Sb. podávat prezidentovi republiky a vládě minimálně jednou ročně zprávu o své činnosti. Navíc o informacích, které nesnesou odkladu, musí být tito informováni bezodkladně.

Jak vyplývá z poslední veřejné zprávy BIS pro rok 2015, tato služba předala vládě a prezidentovi republiky přes 600 dokumentů a doporučení. Minimálně jednou ročně tedy vláda dostala do ruky neveřejnou zprávu, kterou se musela zabývat. Vzhledem k tomu, že vláda nikde nezveřejnila, že zprávu projednávala či vzala na vědomí, lze se jen dohadovat, že tomu tak bylo. Nedostatečná informovanost vlády v této oblasti vedla například k tomu, že ji v roce 2015 předseda sněmovního výboru pro kontrolu činnosti BIS Marek Benda požádal o podání písemné zprávy o přijatých opatřeních souvisejících s informacemi a dokumenty, které v roce 2014 obdrželi jako příslušní adresáti od BIS.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, i když by se vláda měla minimálně jednou ročně zprávou BIS zabývat. Vzhledem k povaze informací lze jen odvozovat, jestli tak vláda činní. S přihlédnutím například i k nezodpovězené oficiální žádosti komise o podrobnější vyjádření je možné přemýšlet, zda se tak opravdu děje.

Služební zákon č. 218/2002 Sb. byl schválen 26. 4. 2002 během vlády Miloše Zemana, účinnosti však nikdy nenabyl a byl opakovaně odkládán. V roce 2014 byl dokonce zrušen. ODS měla během tohoto období dvakrát svého premiéra. V roce 2008 tehdejší ministr vnitra za ODS Ivan Langer navrhl odklad tohoto zákona o tři roky, s čímž souhlasil i tehdejší premiér za ODS Mirek Topolánek. Ten věřil, že služební zákon v tehdejší podobě účinnost nenabude a vláda připravovala jeho novou verzi.

V roce 2010 se vláda Petra Nečase rozhodla zrušit tento zákon a nahradit ho svým. Ani jedno se vládě však nepodařilo prosadit. Prošel až třetí návrh nového zákona, který byl v Poslanecké sněmovně předložen 13. 6. 2013. O necelý měsíc později padla Nečasova vláda a s ní i tento zákon. Reálně tedy návrh nevstoupil za celou dobu v účinnost.

Česká republika byla ve své době jediným státem EU, který neměl v účinnosti takový zákon. EU vydala body, jež musí být splněny, aby Česká republika mohla mezi lety 2014–2020 čerpat dotace z EU. Mezi těmito body byl i služební zákon. Proto se ho snažila schválit už Nečasova vláda a pokoušela se o to také Rusnokova vláda, aby Česká republika mohla dál čerpat dotace. Vytvořila a schválila jej ale až vláda Bohuslava Sobotky v roce 2015.

Byť se poměrně komplikovaně fakticky potvrzuje „vykašlání se“ na zákon, je pravdou, že za vlády ODS (již reprezentovala ve studiu první místopředsedkyně) byl zákon v podstatě odsouván a schválen byl (a také nabyl účinnosti) až za vlády, ve které je Šlechtová ministryní.

O vládním návrhu zákona o registračních pokladnách hlasovala Poslanecká sněmovna poprvé v únoru 2005, kdy byl návrh poslanci schválen. Mezi ty, kteří hlasovali pro přijetí, přitom patřil i Miroslav Kalousek. Ministrem financí byl tehdy Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek byl „pouze“ poslancem vládní KDU-ČSL.

Přijetí návrhu zákona o registračních pokladnách bylo výsledkem koaliční dohody. Vedle registračních pokladen totiž existoval i návrh obsahující plošná majetková přiznání. Lidovci na to přistoupili a hlasovali pro zavedení pokladen výměnou za stažení majetkových přiznání.

V Senátu byl návrh zákona o registračních pokladnách zamítnut, následkem čehož putoval zpět do Poslanecké sněmovny. Poslanci návrh zákona v opakovaném hlasování v květnu 2005 schválili, přičemž i tentokrát hlasoval Miroslav Kalousek pro jeho přijetí.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Miroslav Kalousek skutečně opakovaně hlasoval pro přijetí zákona o registračních pokladnách, i když tak činil na základě koaliční dohody.