Přehled ověřených výroků

Transparency International (TI) nedělá dotazníkové šetření, ale souhrnnou analýzu z průzkumů, které provedlo 13 světových expertních organizací (.pdf) zabývajících se korupcí. Kubera má pravdu v tom, že část těchto dat vznikla jako dotazníky pro experty, kteří měli posuzovat míru korupce v dané zemi, další část dat však z dotazníků nepochází. Tato analýza je navíc empirickým výzkumem, jelikož pracuje s daty (nic na tom nemění fakt, že nepocházejí z výzkumu provedeného samotnou TI). Jelikož si Kubera z metodologie tohoto výzkumu bere jenom část pravdivých informací a zbytek zamlčuje, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Každá z institucí zahrnutých do výzkumu má vlastní metodologii, která spočívá v odborném vyhodnocení několika tematických otázek pro každou zemi, a to vlastními experty a odborníky. Transparency International pak sbírá všechna získaná data, standardizuje je kvůli srovnatelnosti a vytvoří Index vnímání korupce (CPI), nicméně pouze u zemí, kterými se zabývaly alespoň tři (.pdf) organizace.

Metodologie (.pdf) výzkumu TI ošetřuje takové problémy, jako je porovnatelnost dat jednotlivých organizací (rozdílné výsledky výzkumů jednotlivých organizací je nutno převést do jednotné podoby, aby pak mohlo být provedeno porovnání). Výsledná data analýzy jsou navíc statisticky otestována, takže výtka Kubery ohledně neempirické podstaty výzkumu neobstojí.

Není současně podmínkou, že všechny organizace (.pdf) provádí dotazníkové šetření mezi veřejností (jako např. World Justice Project Rule of Law Index). Některé analyzují veřejně dostupné informace ( Political Risk Services International Country Risk Guide), na jejichž základě pak stanoví rating pro danou zemi.

Pavel Bělobrádek jako místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace řídí Radu pro vědu, výzkum a inovace (RVVI), což je poradní orgán podporující„sjednocení vědní politiky, nastavení transparentních pravidel financování institucí zabývajících se VVI, identifikace a podpora excelence ve vědě a rozšiřování mezinárodní vědecké spolupráce.“

V rámci RVVI působí (již od roku 2007) Komise pro hodnocení výsledků výzkumných organizací a ukončených programů. Tato komise:

„... plní úkoly zadávané Radou související s problematikou hodnocení výzkumu, experimentálního vývoje a inovací a jejich výsledků, a to zejména:

a) připravuje návrh Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků ukončených programů,
b) zpracovává hodnocení podle schválené metodiky,
c) provádí kontrolu oprávněnosti zařazení konkrétních výsledků do informačního systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací,
d) vyjadřuje se v oblasti své působnosti k materiálům připravovaným Radou.“

Stran spolupráce různých typů organizací můžeme citovat výroční zprávu RVVI za rok 2015 (stejnou formulaci uvádějí i starší výroční zprávy). Ta uvádí:

„Při své činnosti a plnění úkolů Rada úzce spolupracovala s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy s Akademií věd České republiky, Grantovou agenturou České republiky, Technologickou agenturou České republiky, Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem financí. Dále Rada spolupracovala s dalšími ministerstvy - dopravy, vnitra, kultury, pro místní rozvoj, obrany, práce a sociálních věcí, spravedlnosti, zahraničních věcí, zdravotnictví, zemědělství a životního prostředí, Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, Českou konferencí rektorů, Radou vysokých škol, Asociací výzkumných organizací, Svazem průmyslu a dopravy ČR, s nově založenou Agenturou pro zdravotnickývýzkum ČR a s vysokými školami.“

Například v roce 2015 se komise obšírně zabývala metodikou hodnocení výzkumných organizací, a to jak plněním aktuálního plánu, tak vypracováváním Metodiky 17+ pro další období.

Na zasedání RVVI 25. 11. pak byly schváleny nové zásady hodnocení výzkumných organizací. Schůze se účastnily všechny zmiňované sektory. Schválené zásady představují snahu změnit současný systém hodnocení výzkumu, tzv. kafemlejnek (tj. bodování vědeckých výstupů, které v důsledku vede k zaměření na kvantitu, nikoliv kvalitu produkce).

Je pravdou, že RVVI skutečně schválila změny systému. V rámci rady jsou pak zapojeny nejrůznější instituce a sektory. Z výročních zpráv ovšem vyplývá, že Bělobrádkova rada již delší čas spolupracuje na formátu komunikace s různými aktéry. Nepodařilo se nám dohledat významnou změnu po nástupu předsedy KDU-ČSL do jeho vládní pozice.

K tomuto problému se ani Vojtěch Filip, ani KSČM jako strana nijak nevyjádřila. Na oficiálních stránkách publikovala strana řadu prohlášení týkajících se Turecka. Ve většině případů jde o konflikt s tzv. Islámským státem nebo postoj k přítomnosti Turecka v NATO.

V Turecku jsou skutečně vězněni novináři i soudci. KSČM ani její předseda Vojtech Filip se k těmto případům nijak nevyjádřili a výrok proto musíme ohodnotit jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť nelze fakticky dokázat, že by Andrej Babiš používal jím vlastněná média k vytváření nátlaku na subjekty politické scény. Některá média, komentátoři i politici však o tomto tématu opakovaně hovořili. Údajné ovlivňování voličských preferencí ve prospěch hnutí ANO nebo politické scény prostřednictvím Babišových médií se v uplynulých letech několikrát proměnilo ve významné kauzy.

Koncern Agrofert Andreje Babiše obsahuje více než 250 firem včetně mediální divize. Ta zahrnuje mediální dům MAFRA, v jehož portfoliu nalezneme například: placené tištěné celostátní deníky Mladá fronta Dnes a Lidové noviny a jejich internetové mutace (iDNES.cz a Lidovky.cz), dále dvě tištěná média distribuovaná zdarma (Metro a 5plus2), rádio Impuls a další mediální značky. Poté, co Babiš MAFRU koupil, odešly z ní desítky novinářů.

První poprask Babiš vyvolal poté, co krátce po nákupu MAFRY (konec června 2013) telefonoval do redakce Lidových novin a chtěl vědět, proč tištěné Lidové noviny neinformovaly o tiskové konferenci hnutí ANO, ačkoliv redaktor LN byl na této akci přítomen. Za svůj čin se následně veřejně omluvil.

Dalším řešeným tématem byl odchod respektované investigativní novinářky Slonkové z vedení MF Dnes, kde působila půl roku (od ledna 2014). V rozhovoru pro Aktuálně.cz Slonková uvedla: „... mám úplně jiné představy o tom, co v praxi znamená slovo nezávislost“. Řekla také, že „ten rozpor byl tak velký, že přípravu svobodných novin v podstatě znemožňoval. Dostala jsem se do stadia, kdy bych při svém dalším setrvání ve funkci musela dělat věci, které nikdy dělat nebudu a nechci“.

Z využívání médií v předvolebním boji obvinil Babiše v souvislosti s informováním o reorganizaci policie v létě 2016 ministr vnitra Chovanec. Noviny ministra Babiše podle Chovance spustily kanonádu nevyváženého informování, jež mělo negativně informovat i o záměrech Chovance s policií, nad níž chce získat vliv.

Na to, že Babiš ovlivňuje svá média, si v létě 2016 stěžovala prostřednictvím Facebooku také ministryně práce a sociálních věcí Marksová Tominová. Ta jako údajný důkaz zveřejnila printscreen, z něhož vyplývá, že redaktorka MF Dnes Vlková posílá otázky pro resort MPSV také asistence poslankyně za ANO Radce Maxové, jež je místopředsedkyní Výboru pro sociální politiku v Poslanecké sněmovně.

Dle posledních dat Českého statistického úřadu z třetího čtvrtletí loňského roku činila průměrná měsíční mzda ve Zlínském kraji 24 087 Kč.

Nepodařilo se nám dohledat veškerá data k hodnocení tohoto výroku, oslovili jsme tedy ministerstvo financí s žádostí o poskytnutí zdrojů, ze kterých Andrej Babiš čerpal. Prozatím výrok necháváme jako neověřitelný.

Předmětem hodnocení není to, zda byl exministr Kalousek schopen zabezpečit státní finance. Také je třeba upozornit, že ministr měl na mysli 73 tisíc vlastníků dluhopisů. Emitent je naopak subjekt, který dluhopisy vydal.

Miroslav Kalousek byl ministrem od 13. července 2010 do 10. července 2013, poslední přibližně měsíc pak v demisi. V tomto období došlo ke čtyřem emisním vlnám, v nichž byly vydány korunové dluhopisy (jejich detailní rozpis najdete pod označením zde). Podle agregátní statistiky (str. 6) mělo korunové, tzv. spořicí státní dluhopisy, v této době v držení 82 481 osob, z toho 81 837 bylo osob fyzických tuzemských, nikoli tedy cizinců či firem. Fyzické osoby v červenci 2013 držely celkem 66,3 miliardy korunových dluhopisů.

Dohromady jich však bylo v oběhu 73,7 miliard. V pilotní vlně (11. listopadu 2011) korunových dluhopisů bylo vydáno 20,4 mld. kusů dluhopisů. V následující jarní vlně (12. června 2012) to bylo 15,3 mld. kusů dluhopisů, ve vánoční vlně (5. prosince 2012) pak téměř 30 mld. a v další jarní (str. 21) vlně (13. května 2013) nakonec 17,5 mld. dluhopisů.

Co se týče nekorunových dluhopisů vydaných za působení ministra Kalouska, ten měl na kontě vydání celkem 280 183 496 kusů dluhopisů v různé nominální hodnotě:

61. emise - 91 946 693

62. emise - 25 000 000

63. emise - 8 700 000

67. emise - 4 807 000

76. emise - 46 293 761

77. emise - 15 135 996

78. emise - 88 300 046 Nebylo tedy vydáno 230 miliard kusů dluhopisů, podívali jsme se proto na jejich hodnotu pro případ, že měl ministr na mysli „dluhopisy v hodnotě přes 230 miliard“. rok hodnota vydaných nekorunovaných dluhopisů 2010 184,7 mld. Kč 2011 191,1 mld. Kč 2012 48 mld. Kč 2013 366,3 mld. Kč Jde o souhrnnou nominální hodnotu všech nekorunových dluhopisů vydaných v daný rok ministrem Kalouskem. V souhrnu jde asi o 790 mld. Kč, ani zde tedy nenacházíme Babišem uváděné číslo. Atraktivní byly zejména korunové dluhopisy, a to díky skutečnosti, že mezi lety 2011 až 2013 nebyly příjmy z nich plynoucí předmětem daně z příjmu. Novela z roku 2012 pak zabránila do té doby běžné praxi, kdy se úroky z korunových dluhopisů nedanily, neboť byly tak nízké, že po zaokrouhlení směrem dolů nedávaly celé číslo.

S žádostí o poskytnutí informací a zdrojů, ze kterých čerpal ministr Babiš, jsme se obrátili na tiskové oddělení ministerstva financí. Do doby publikování výstupu žádná odpověď nedorazila. V návaznosti na možnou budoucí odpověď bude výrok upraven.

Obecně je značně problematické popisovat legislativu, která omezuje svobodu, neboť vnímání tohoto jevu může být poměrně subjektivní. V daném případě je ovšem pravdou, že lze dohledat příklady přijímaných zákonů, které částečně umenšují možnosti občanů. Dodejme, že nehodnotíme obsah jednotlivých předloh ani to, zda je žádoucí je přijímat jako nástroje pro boj s některými negativními jevy. Popisujeme pouze, zda se díky některým z nich umenšuje svoboda jednotlivce. Nedávným opatřením, jež upravuje svobodu projevu, je vládní návrh zákona o některých přestupcích (.pdf), který byl schválen Poslaneckou sněmovnou 6. května 2016. Článek 5(1) tohoto zákona ukládá lidem za urážku úřední osoby pokutu v hodnotě 10–15 tisíc korun.

Aktuálně posledním opatřením je návrh novely trestního zákona na ochranu proti hanobení prezidenta republiky (.pdf, str. 8). Návrh předložený 64 poslanci předpokládá roční vězení za urážku hlavy státu (§ 327a Hanobení prezidenta republiky). „(1) Kdo veřejně hanobí prezidenta republiky, ruší výkon jeho pravomoci a snižuje tak jeho vážnost, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.“ Kromě těchto případů ovšem vznikají i zákony, které mohou svobodu jednotlivce omezovat jinak. Novela zákona o ochraně ovzduší byla vyhlášena 14. listopadu 2016 a umožňuje státu narušit tzv. nedotknutelnost obydlí v případě, že osoba opakovaně porušuje stanovené emisní normy (§ 17(2); .pdf, str. 13). V takové situaci musí kontrolorovi umožnit přístup k topnému zařízení a jeho příslušenství. Novelu předložil v roce 2015 ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Od června 2016 platí nové regulace a zdanění hazardu ve smyslu zákona č. 186/2016 Sb. Ten současně obsahuje paragraf (§ 82) umožňující blokaci internetových stránek s nepovoleným hazardním obsahem. Podle ČTK má zákon zamezit v hazardu lidem, kteří pobírají dávky v hmotné nouzi nebo je vůči nim stanoveno insolvenční řízení.

Tento návrh vznikl z iniciativy současné koalice. Problematickou částí ovšem je, že blokace webů by mělo mít možnost provádět samo ministerstvo financí bez soudního povolení.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože medián hrubé mzdy zaměstnanců pošty je vyšší, než uvádí Bohuslav Sobotka.

Jakkoliv je možno z výroční zprávy (.pdf, str. 27) České pošty z roku 2015 zjistit, že průměrná mzda činila 21 184 Kč, Bohuslav Sobotka o tomto číslu nehovoří. Ze záznamu Otázek Václava Moravce je patrné, že mluví o mediánu, tedy střední hodnotě hrubé mzdy, viz obrázek.

Na obrázku lze vidět, že je zde jako zdroj uveden Český statistický úřad. Z dokumentu ČSÚ pro rok 2016, který uvádí statistiky mezd včetně mediánů podle profesí, je však možno zjistit, že medián mzdy pracovníků poštovního provozu kromě úředníků na přepážkách je 18 466 Kč a pokladníků na poštách, finančních institucích a příbuzných oborech 22 395 Kč. V těchto dvou položkách nejsou uvedeny řídící pozice. Ty mají však mzdy vyšší a je tedy logické, že kdyby byly připočítány, medián by ještě vzrostl.

I přesto, že v dokumentu není uvedeno přímo „pošťák“ tak, jak má Bohuslav Sobotka ve své tabulce, je zřejmé, že se jedná o stejný zdroj. Medián mezd praktického lékaře je podle dokumentu ČSÚ skutečně zaokrouhleně 40 tisíc Kč a u policie 31 tisíc Kč. Medián učitelů, tedy profese na dalším řádku Sobotkovy tabulky, kolísá mezi 27 a 28 tisíci Kč podle toho, jakému stupni vzdělávání se učitel věnuje.

Z uvedeného je však jasné, že medián mzdy pošťáků je podsazen, a výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože ačkoliv program jednání vlády na 20. února 2017 skutečně obsahuje zmíněný bod, jádro výroku je v dohodě s Asociací ředitelů gymnázií. Tato dohoda však dle dostupných informací neexistovala.

Program jednání vlády na zmiňovaný den, tedy na 20. února 2017, obsahuje mimo jiné bod „Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 445/2016 Sb., o stanovení oborů vzdělání, v nichž je matematika zkušebním předmětem společné části maturitní zkoušky“.

V materiálu (.doc) k tomuto bodu jsou pak uvedeny obory, kterých se má nařízení vlády dotknout. Zároveň jsou zde v přechodných ustanoveních (str. 5) uvedeny dvě varianty týkající se povinné matematiky - jedna, která ji zavádí pro žáky, jež skončí střední vzdělávání s maturitou po 30. září 2021, a jedna o rok později.

Tyto varianty, jak správně uvádí Kateřina Valachová, jsou určeny pro všechny obory kromě gymnázií a lyceí. Již dříve totiž byla povinná matematika u maturity schválena pro gymnázia a lycea poprvé pro rok 2020/2021.

Co se týká části výroku o dohodě s Asociací ředitelů gymnázií, nelze z veřejně dostupných zdrojů ověřit, zda existovala. MŠMT na svém webu informovalo o vyjádření některých ostatních organizací, zmíněná asociace mezi nimi však nefiguruje.

Požádali jsme však o komentář předsedkyni Asociace ředitelů gymnázií PhDr. Renatu Schejbalovou, která nám poskytla dokumenty z června, respektive listopadu, jež byly zaslány ministryni školství.

V prvním z nich je stanovisko asociace, jež se odmítá vyjádřit k tomu, ve kterých oborech má být povinná matematika a ve kterých ne. Je to proto, že si myslí, že by měla být ve všech. Ve druhém dokumentu vyjadřuje asociace opakovaný nesouhlas se zavedením povinné matematiky o rok či dva později než pro gymnázia a lycea. Z druhého dopisu uvádíme zásadní pasáž:

Stejně tak bylo o vyjádření požádáno i ministerstvo školství, do této doby se však nevyjádřilo.

Pro úplnost je třeba dodat, že ředitelka pražského Gymnázia Budějovická Zdeňka Bednářová uvedla, že Asociace ředitelů gymnázií má společně se senátorem Jiřím Růžičkou podat ústavní stížnost proti povinné maturitě z matematiky. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Niedermayer zřejmě mluví o novele zákona o dluhopisech z roku 2012. Právě tou ministerstvo zamýšlelo zjednodušit proces registrace dluhopisů, respektive procedury schvalování Českou národní bankou. Na tvorbě zákona však ČNB spolupracovala a ve fázi projednávání ve vládě poskytla k návrhu zásadní připomínky (.doc). V každém případě tato novela nebyla „startérem“ vlny emitování korunových dluhopisů.

Klíčový je § 3. Z důvodové zprávy (.pdf) uvádíme: „Zrušuje se omezení, stanovené v dosavadním § 3 odst. 1, a umožňuje se tak, aby dluhopisy mohla vydávat jakákoli osoba, včetně osoby fyzické. Dále se odstraňuje dvojitá povinnost týkající se dokumentů, které musejí (být) schváleny Českou národní bankou při vydávání a veřejném nabízení dluhopisů.“

Podíváme-li se na celý proces, zjistíme, že prezident zákon podepsal 4. května 2012 a v účinnost vstoupil až 14. srpna 2012. Ani jedno z dat rozhodujících pro vydání zákona však výrazně neovlivnilo emisi korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. Právě to spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů. Vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) legislativním návrhem z pera MPO.

Lze tedy říci, že stát svou praxí "posvětil" takovýto postup a umožnil firmám jej bez obav z porušení daňového systému následovat, to byl tedy pravý startér.