Přehled ověřených výroků

Předseda ODS Petr Fiala s největší pravděpodobností narážel na obchodní vztahy nejen mezi Spojenými státy a Čínou. Ve svém předvolebním programu Donald Trump tuto otázku opravdu řeší.

Konkrétně v sekci „Obchod“ se píše, že použije všechny zákonné prostředky, které mu prezidentský úřad umožňuje, k nápravě obchodních nesrovnalostí, pokud Čína neukončí nelegální aktivity, a to formou zavedení obchodních cel v souladu s článkem 201 a 301 obchodní úmluvy z roku 1974.

Dalším z jeho bodů v této agendě je vyjednávání nových podmínek v rámci partnerství v NAFTA (North American Free Trade Agreement) s cílem získat lepší podmínky pro americké pracovníky. Pokud na to nebudou strany ochotné přistoupit, je Trump připraven z tohoto partnerství odejít a zrušit pro Mexičany výhodné podmínky, které znemožňují Američanům získat práci.

Dalším předvolebním slibem je odstoupení od Transpacifického partnerství (Trans-Pacific Partnership), které bylo vyjednáno Obamovou administrativou. Jeho cílem mělo být prohloubení ekonomických vztahů mezi jednotlivými členy, například snížením celních poplatků.

Zavedení cel v případě obchodu s Čínou lze vnímat jako ochranu především vlastního trhu a podporu amerických výrobků. Na druhou stranu to snižuje konkurenci a omezuje svobodné podnikání ekonomických subjektů na území cizího státu.

Tento výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Nepodařilo se nám zjistit, zda ministr skutečně probíral svoje pozměňovací návrhy s profesorem Gerlochem, o konzultacích se však nezmiňuje poprvé.

Ve veřejných zdrojích jsme nenalezli informace o tom, jestli se ministr Chvojka skutečně radil s odborníkem na ústavní právo Alešem Gerlochem ohledně zákona o střetu zájmů, nicméně o posudku vedoucího Katedry ústavního práva Univerzity Karlovy mluvil předseda Legislativní rady vlády již v pořadu Interview ČT24 na začátku prosince minulého roku.

Není dohledatelná informace, že by Chvojka svůj návrh konzultoval s profesorem Gerlochem. Z veřejně dostupných zdrojů lze pak vyčíst jen tolik, že Gerloch vyjádřil názor, že jistější z pohledu ústavnosti by bylo, kdyby se omezení týkající se vlastnictví médií vztáhla až na nově jmenované členy vlády. Z důvodu nedostatku informací o konzultacích mezi předkladatelem a profesorem Gerlochem, jakož i jeho názoru na danou problematiku, je výrok označen za neověřitelný.

Kariérní řád obsažený v novele zákona o pedagogických pracovnících je v současné době projednáván v Poslanecké sněmovně. Již během projednávání na vládě k němu padlo množství zásadních připomínek ze stran dotčených institucí a krajů.

Kariérní řád neboli systém má podpořit celoživotní profesní rozvoj učitelů a propojit ho se systémem odměňování. Podle nového § 29a (.pdf, str. 12) má každý kariérní stupeň řádu požadavky na profesní kompetence. Tyto upřesní prováděcí předpis MŠMT, mají však reflektovat např. profesní znalosti, plánování výuky, vytváření pozitivního prostředí ve škole, hodnocení výsledků učení žáků a komunikaci a spolupráci s rodiči a kolegy. Podmínkou postupu do vyššího kariérního stupně sice není přímo naplnění některé z těchto kvalit, nicméně podmínkou je atestační řízení (§ 29g), kde se právě ověřuje dosažení těchto profesních kompetencí.

Na základě hodnotícího pohovoru, hodnocení výsledků ze strany ředitele školy a tzv. uvádějícího učitele (resp. pro vyšší stupeň pak České školní inspekce) je po uplynutí adaptačního období vyhodnoceno nejen to, zda splňuje formální podmínky pro přestup do vyššího stupně, ale také to, zda učitel dosahuje kvalit předepsaných zákonem doplněným o vyhlášku ministerstva spravedlnosti. Zákon je v současné chvíli v Poslanecké sněmovně, prováděcí předpis tedy doposud neexistuje.

Fiala má pravdu v tom, že motivační stupnici řád neobsahuje. Nicméně kvalita vyučujících a jejich postupů je reflektována v atestačním řízení, které učitelé absolvují pro postup do vyšší kariérní třídy pedagogů. Kvalitativní stránka je tedy při působení a kariérním postupu zohledňována, přestože přímo motivační platová stupnice chybí, což činí výrok zavádějícím.

V září 2016 zveřejnila EU odhad mezery ve výběru DPH, tzn. odhadovanou ztrátu mezi tím, co bylo skutečně vybráno, a tím, co vybráno být mělo. Nejnovější odhady přináší data z roku 2014. V tomto roce mezera EU-27 byla u DPH 159 460 milionů eur (.pdf, str. 2).

Česká republika patří k zemím, kde se daňová mezera pohybuje na vyšších číslech, tedy na 15 %. V roce 2014 to bylo 2 233 milionů eur. Roční ztráta příjmů z podnikové daně se pohybuje od 50–70 miliard eur do 160–190 miliard eur (.pdf, str. 1).

Niedermayer mluví ve svém výroku o evropské úrovni této problematiky a čísla jeho tvrzení potvrzují. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Návrh Evropské komise ohledně reformy dublinského systému obsahuje povinný relokační mechanismus (kvóty), který by se spustil v případě přehlcení azylových systémů členských států Evropské unie. Členské státy by však disponovaly možností odmítnutí žadatelů výměnou za zaplacení finanční částky ve výši 250 000 eur (6,7 milionu Kč) na osobu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Evropská komise v reakci na nedostatečné řešení migrační krize předložila 4. května 2016 několik návrhů legislativních aktů, jejichž cílem je reformovat společný evropský azylový systém. Mezi jeden z návrhů patří reforma tzv. dublinského systému, pravidel určujících stát odpovědný za projednání a rozhodnutí o žádosti cizince o mezinárodní ochranu.

Návrh nařízení upravující dublinský systém obsahuje tzv. korekční přidělovací mechanismus pro řešení situací, kdy azylové systémy členských států čelí nepřiměřenému počtu žádostí o mezinárodní ochranu přesahujících 150 % referenční hodnoty, která se vypočítá na základě (.pdf, str. 65, čl. 35) rozlohy a ekonomické situace členského státu. V takové situaci budou další noví žadatelé o mezinárodní ochranu v členském státě čelícímu takovému náporu po ověření přípustnosti jejich žádosti přemístění do jiných členských států. Tento mechanismus potrvá do té doby, dokud počet žádostí neklesne pod referenční hodnotu.

Návrh zároveň obsahuje i možnost (.pdf, str. 66, čl. 37) členských států neúčastnit se relokací. Členský stát by v takovém případě uvedl, že se na následujících 12 měsíců relokací nezúčastní. Následně by pak členský stát musel zaplatit za každého žadatele, za něhož by byl podle relokačního mechanismu odpovědný, 250 000 eur (6,7 milionu Kč). Tento příspěvek solidarity by se vyplatil členskému státu, který by byl k jednotlivým žádostem příslušný.

Návrh evropské legislativy tedy opravdu umožňuje možnost „vyvinění“ se z povinného přidělování žadatelů o mezinárodní ochranu, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Bělobrádek jako místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace řídí Radu pro vědu, výzkum a inovace (RVVI), což je poradní orgán podporující„sjednocení vědní politiky, nastavení transparentních pravidel financování institucí zabývajících se VVI, identifikace a podpora excelence ve vědě a rozšiřování mezinárodní vědecké spolupráce.“

V rámci RVVI působí (již od roku 2007) Komise pro hodnocení výsledků výzkumných organizací a ukončených programů. Tato komise:

„... plní úkoly zadávané Radou související s problematikou hodnocení výzkumu, experimentálního vývoje a inovací a jejich výsledků, a to zejména:

a) připravuje návrh Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků ukončených programů,
b) zpracovává hodnocení podle schválené metodiky,
c) provádí kontrolu oprávněnosti zařazení konkrétních výsledků do informačního systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací,
d) vyjadřuje se v oblasti své působnosti k materiálům připravovaným Radou.“

Stran spolupráce různých typů organizací můžeme citovat výroční zprávu RVVI za rok 2015 (stejnou formulaci uvádějí i starší výroční zprávy). Ta uvádí:

„Při své činnosti a plnění úkolů Rada úzce spolupracovala s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy s Akademií věd České republiky, Grantovou agenturou České republiky, Technologickou agenturou České republiky, Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem financí. Dále Rada spolupracovala s dalšími ministerstvy - dopravy, vnitra, kultury, pro místní rozvoj, obrany, práce a sociálních věcí, spravedlnosti, zahraničních věcí, zdravotnictví, zemědělství a životního prostředí, Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, Českou konferencí rektorů, Radou vysokých škol, Asociací výzkumných organizací, Svazem průmyslu a dopravy ČR, s nově založenou Agenturou pro zdravotnickývýzkum ČR a s vysokými školami.“

Například v roce 2015 se komise obšírně zabývala metodikou hodnocení výzkumných organizací, a to jak plněním aktuálního plánu, tak vypracováváním Metodiky 17+ pro další období.

Na zasedání RVVI 25. 11. pak byly schváleny nové zásady hodnocení výzkumných organizací. Schůze se účastnily všechny zmiňované sektory. Schválené zásady představují snahu změnit současný systém hodnocení výzkumu, tzv. kafemlejnek (tj. bodování vědeckých výstupů, které v důsledku vede k zaměření na kvantitu, nikoliv kvalitu produkce).

Je pravdou, že RVVI skutečně schválila změny systému. V rámci rady jsou pak zapojeny nejrůznější instituce a sektory. Z výročních zpráv ovšem vyplývá, že Bělobrádkova rada již delší čas spolupracuje na formátu komunikace s různými aktéry. Nepodařilo se nám dohledat významnou změnu po nástupu předsedy KDU-ČSL do jeho vládní pozice.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť ve veřejně dostupných zdrojích není možné podobný žebříček dohledat, pokud vůbec existuje. Faktem nicméně zůstává, že na přebujelou administrativu si ředitelé škol a pedagogičtí pracovníci obecně stěžují dlouhodobě.

Z výroční zprávy České školní inspekce za školní rok 2015/2016 (. pdf, str. 17) lze vyčíst, že přes 80 % ředitelů poukazuje na přílišnou administrativu spojenou s řízením školy jako na překážku, která je nejvíce omezuje při výkonu funkce. Podobně to viděli i pedagogové (. pdf, str. 43), pro více než 60 % z nich je administrativa hlavním problémem, který brání výkonu učitelské profese.

V lednu 2013 rezort pod vedením Petra Fialy ustavil pracovní skupinu k optimalizaci statistických šetření, jejímž cílem mělo být najít řešení, jak snížit administrativní zátěž škol. Výsledky této skupiny však na webu ministerstva k nalezení nejsou. Nutno dodat, že od ustavení komise před čtyřmi lety se na ministerstvu vystřídali již čtyři ministři třech různých vlád. Po Petru Fialovi, Daliboru Štysovi a Marcelu Chládkovi vede rezort školství od června 2015 Kateřina Valachová.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť nelze fakticky dokázat, že by Andrej Babiš používal jím vlastněná média k vytváření nátlaku na subjekty politické scény. Některá média, komentátoři i politici však o tomto tématu opakovaně hovořili. Údajné ovlivňování voličských preferencí ve prospěch hnutí ANO nebo politické scény prostřednictvím Babišových médií se v uplynulých letech několikrát proměnilo ve významné kauzy.

Koncern Agrofert Andreje Babiše obsahuje více než 250 firem včetně mediální divize. Ta zahrnuje mediální dům MAFRA, v jehož portfoliu nalezneme například: placené tištěné celostátní deníky Mladá fronta Dnes a Lidové noviny a jejich internetové mutace (iDNES.cz a Lidovky.cz), dále dvě tištěná média distribuovaná zdarma (Metro a 5plus2), rádio Impuls a další mediální značky. Poté, co Babiš MAFRU koupil, odešly z ní desítky novinářů.

První poprask Babiš vyvolal poté, co krátce po nákupu MAFRY (konec června 2013) telefonoval do redakce Lidových novin a chtěl vědět, proč tištěné Lidové noviny neinformovaly o tiskové konferenci hnutí ANO, ačkoliv redaktor LN byl na této akci přítomen. Za svůj čin se následně veřejně omluvil.

Dalším řešeným tématem byl odchod respektované investigativní novinářky Slonkové z vedení MF Dnes, kde působila půl roku (od ledna 2014). V rozhovoru pro Aktuálně.cz Slonková uvedla: „... mám úplně jiné představy o tom, co v praxi znamená slovo nezávislost“. Řekla také, že „ten rozpor byl tak velký, že přípravu svobodných novin v podstatě znemožňoval. Dostala jsem se do stadia, kdy bych při svém dalším setrvání ve funkci musela dělat věci, které nikdy dělat nebudu a nechci“.

Z využívání médií v předvolebním boji obvinil Babiše v souvislosti s informováním o reorganizaci policie v létě 2016 ministr vnitra Chovanec. Noviny ministra Babiše podle Chovance spustily kanonádu nevyváženého informování, jež mělo negativně informovat i o záměrech Chovance s policií, nad níž chce získat vliv.

Na to, že Babiš ovlivňuje svá média, si v létě 2016 stěžovala prostřednictvím Facebooku také ministryně práce a sociálních věcí Marksová Tominová. Ta jako údajný důkaz zveřejnila printscreen, z něhož vyplývá, že redaktorka MF Dnes Vlková posílá otázky pro resort MPSV také asistence poslankyně za ANO Radce Maxové, jež je místopředsedkyní Výboru pro sociální politiku v Poslanecké sněmovně.

Nepodařilo se nám dohledat veškerá data k hodnocení tohoto výroku, oslovili jsme tedy ministerstvo financí s žádostí o poskytnutí zdrojů, ze kterých Andrej Babiš čerpal. Prozatím výrok necháváme jako neověřitelný.

Předmětem hodnocení není to, zda byl exministr Kalousek schopen zabezpečit státní finance. Také je třeba upozornit, že ministr měl na mysli 73 tisíc vlastníků dluhopisů. Emitent je naopak subjekt, který dluhopisy vydal.

Miroslav Kalousek byl ministrem od 13. července 2010 do 10. července 2013, poslední přibližně měsíc pak v demisi. V tomto období došlo ke čtyřem emisním vlnám, v nichž byly vydány korunové dluhopisy (jejich detailní rozpis najdete pod označením zde). Podle agregátní statistiky (str. 6) mělo korunové, tzv. spořicí státní dluhopisy, v této době v držení 82 481 osob, z toho 81 837 bylo osob fyzických tuzemských, nikoli tedy cizinců či firem. Fyzické osoby v červenci 2013 držely celkem 66,3 miliardy korunových dluhopisů.

Dohromady jich však bylo v oběhu 73,7 miliard. V pilotní vlně (11. listopadu 2011) korunových dluhopisů bylo vydáno 20,4 mld. kusů dluhopisů. V následující jarní vlně (12. června 2012) to bylo 15,3 mld. kusů dluhopisů, ve vánoční vlně (5. prosince 2012) pak téměř 30 mld. a v další jarní (str. 21) vlně (13. května 2013) nakonec 17,5 mld. dluhopisů.

Co se týče nekorunových dluhopisů vydaných za působení ministra Kalouska, ten měl na kontě vydání celkem 280 183 496 kusů dluhopisů v různé nominální hodnotě:

61. emise - 91 946 693

62. emise - 25 000 000

63. emise - 8 700 000

67. emise - 4 807 000

76. emise - 46 293 761

77. emise - 15 135 996

78. emise - 88 300 046 Nebylo tedy vydáno 230 miliard kusů dluhopisů, podívali jsme se proto na jejich hodnotu pro případ, že měl ministr na mysli „dluhopisy v hodnotě přes 230 miliard“. rok hodnota vydaných nekorunovaných dluhopisů 2010 184,7 mld. Kč 2011 191,1 mld. Kč 2012 48 mld. Kč 2013 366,3 mld. Kč Jde o souhrnnou nominální hodnotu všech nekorunových dluhopisů vydaných v daný rok ministrem Kalouskem. V souhrnu jde asi o 790 mld. Kč, ani zde tedy nenacházíme Babišem uváděné číslo. Atraktivní byly zejména korunové dluhopisy, a to díky skutečnosti, že mezi lety 2011 až 2013 nebyly příjmy z nich plynoucí předmětem daně z příjmu. Novela z roku 2012 pak zabránila do té doby běžné praxi, kdy se úroky z korunových dluhopisů nedanily, neboť byly tak nízké, že po zaokrouhlení směrem dolů nedávaly celé číslo.

S žádostí o poskytnutí informací a zdrojů, ze kterých čerpal ministr Babiš, jsme se obrátili na tiskové oddělení ministerstva financí. Do doby publikování výstupu žádná odpověď nedorazila. V návaznosti na možnou budoucí odpověď bude výrok upraven.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Andrej Babiš skutečně své firmy svěřil do svěřenských fondů. Stejně tak je pravdivé tvrzení, že ministr spravedlnosti Robert Pelikán na netransparentnost institutu svěřenského fondu dříve upozorňoval.

Svěřenský fond je institut, který byl zaveden s novým občanským zákoníkem k 1. lednu 2014. Pojednává o něm například článek na webu EPRAVO.cz. Jde o majetek, který jeho vlastník většinou pomocí smlouvy převede do speciálního fondu, o který se stará jím určený správce. Původní majitel tak nad ním ztrácí přímou kontrolu a nerozhoduje o něm. Správce s majetkem disponuje i přesto, že není jeho vlastníkem. Prospěch ze zmíněného fondu má pak takzvaný obmyšlený. Může jím být kdokoli, určuje ho zakladatel.

Na začátku února tohoto roku Andrej Babiš skutečně převedl své firmy Agrofert a SynBiol do svěřenských fondů. Tento krok podnikl kvůli tomu, aby vyhověl zákonu o střetu zájmů.

To, že Robert Pelikán o svěřenských fondech nemluvil příliš kladně, můžeme zjistit například z rozhovoru z roku 2014 na webu ministerstva financí, v době, kdy se stal novým šéfem legislativního odboru tohoto ministerstva. V něm zmiňuje: „Kromě věcí typu ukrývání majetku mě příliš nenapadá, co by svěřenské fondy řešily z problémů, které nejdou řešit jiným právním způsobem." Stejně tak upozorňoval na chybějící evidenci svěřenských fondů.

Je potřeba doplnit, že novelou občanského zákoníku, která konkrétně v částech o svěřenských fondech nabude účinnosti k 1. lednu 2018, je stanovena povinnost evidovat svěřenské fondy založené po tomto datu. Fondy založené před tímto datem musí o evidenci požádat do 1. července 2018, jinak zaniknou.

Jelikož Jan Chvojka popisuje skutečnosti pravdivě, je tedy tento výrok na základě výše uvedeného odůvodnění hodnocen jako pravdivý.