Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože i navzdory tomu, že Evropská komise skutečně projednává vzpomínané tři kroky, Čína nejdřív musí splnit konkrétní kritéria k získaní statutu tržní ekonomiky.

Obdobný výrok jsme hodnotili v minulé diskuzi, konkrétně u ministra Mládka, kde jsme informovali o třech možnostech, které Komise analyzuje (.pdf, str. 3):

1) neprovádět žádnou změnu právních předpisů EU

2) odstranění Číny ze seznamu zemí bez tržního hospodářství bez dalších podmínek

3) odstranění Číny z tohoto seznamu a zavedení doprovodných opatření

Výrok tedy opět hodnotíme jako zavádějící, neboť status tržní ekonomiky Čína získá pouze pokud splní konkrétní podmínky (.pdf, str.5). Podle komisařky pro obchod Cecilie Malmström by nicnedělání mohlo vést k závažným dopadům (.pdf, str. 4).

Nutnost mít nejméně 50 poslanců pro vyvolání hlasování o nedůvěře vládě a následně 101 poslanců pro vyslovení nedůvěry vládě vychází z Ústavy České republiky, konkrétně z jejího článku 72. Ten uvádí:

" (2) Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců."

Je pravdou, že Německo i Švédsko patří mezi migranty nejžádanějšícílové destinace, ve Švédsku se jedná o nejvyšší počet žadatelů o azyl (hovoří se zde o počtu 163 000 příchozích v roce 2015) v přepočtu na obyvatele této země. Zmiňované plány na deportaci uprchlíků přednesl švédský ministr vnitra, proto výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Švédsko se nyní skutečně chystá odmítnout žádost o azyl 60 000-80 000 žadatelům (“Mluvíme zde o 60 000 lidech, ale to číslo může narůst až na 80 000”), jejichž návrat leteckou přepravou je plánován v řádech následujících let. Tato informace nepochází z úst švédského premiéra, nýbrž ministra vnitra Anderse Ygemana, k němuž se v obdobném duchu přidává i jeho finský protějšek prostřednictvím svého zástupce. Švédsko tak po kontrole dokladů na hranici s Dánskem zavedené v lednu (tímto opatřením klesl počet žadatelů o azyl z 10 000 na 800 týdně) potvrzuje svůj rezervovaný postoj k přijímání migrantů.

Rovněž Norsko vyslalo jasný signál, že jeho otevřenost má své limity, když na svět pronikla zpráva, že migranty ze svého území deportuje do Ruska, za což si vysloužilo kritiku OSN.

Stát se v roce 2015 nejdříve dobrovolně zavázal přijmout 1500 osob.

Usnesení vlády z 8. července 2015 uvádí:

„Vláda
schvaluje stanovení dobrovolného podílu České republiky z celkového počtu
1. 20 tisíc osob přesídlovaných ze třetích zemí do Evropské unie, v souladu se závěry
Evropské rady z 26. června 2015, na 400 osob.

2. 40 tisíc osob relokovaných z Itálie a Řecka do ostatních členských států Evropské unie, v souladu se závěry Evropské rady z 26. června 2015, na 1100 osob.“

Jak dokládá zápis z tohoto jednání vlády (.doc, bod 24), pro hlasovalo všech 16 přítomných členů vlády.

Počet se dále zvýšil rozhodnutím Rady (.pdf, str. 14-15), se kterým Česká republika nesouhlasila, na výše zmíněných 2 691 osob. Co se týká zmíněných 80 osob, tak ty jsou započítány mezi uvedené 4 stovky, které se vláda rozhodla přijmout z tzv. třetích zemí.

V rámci tohoto závazku Vláda ČR přijme 80 uprchlíků z Turecka s tím, že dle premiéra Sobotky to „... jsou to lidé, které si sami vybereme a sami je bezpečnostně prověříme. Pokud nebude dostatek informací, tak je samozřejmě do České republiky brát nebudeme.“

V otázce přijetí kvót je aktuální postoj Vlády ČR dle slov premiéra Sobotky takový: „Česká republika odmítá zavádění kvót pro uprchlíky, a stejně tak odmítáme i návrhy na sankce za jejich neplnění. Kvóty jsou v debatě o řešení migrační krize slepou uličkou a Evropská komise by už tuto myšlenku měla konečně opustit.“

V podobném duchu se nesl i mandát vlády ministru Chovancovi pro jeho jednání s ministry vnitra států EU v Bruselu 20. května 2016 a stejnou pozici nepřijímání kvót prezentoval ministr Zaorálek při jednání V4 v květnu 2016.

Podle nejnovější zprávy Ministerstva financí o vývoji státního rozpočtu za leden až květen 2016 dosáhl státní rozpočet za prvních 5 měsíců tohoto roku skutečně rekordního přebytku v porovnání k prvním pěti měsícům v předchozích letech.

Přebytek hospodaření činil k 31. květnu 2016 22,39 miliard korun. Jedná se o největší přebytek v historii (.xlsx) samostatné České republiky - je to také poprvé od roku 1995, kdy stát dokázal hospodařit s přebytkem.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, za narušení schengenského acquis v období současné migrační krize je silně kritizováno Řecko, zatímco Itálie nikoliv.

Hlavní důvod existence Schengenské dohody je odstranění kontrol na hranicích schengenských států (tzv. vnitřní hranice). Aby toto odstranění kontrol nemělo negativní dopad na vnitřní bezpečnost, zavedly schengenské státy opatření, tzv.schengenské acquis, týkající se následujících oblastí:

• ochrana vnějších hranic
• policejní a justiční spolupráce
• vízová a konzulární spolupráce
• ochrana osobních údajů
• Schengenský informační systém

Nejvýznamnějším právním předpisem EU, který stanovuje pravidla pro přeshraniční pohyb osob je tzv. Schengenský hraniční kodex (.pdf), který v nové podobě obsahuje opatření ve formě Schengenského informačného systému (SIS), vízového informačního systému (VIS) a Eurodacu, tedy evropského systému na porovnávání otisků prstů pro identifikaci žadatelů o azyl a nelegálních přistěhovalců.

Právě v prvním ze zmiňovaných bodů narážejí hraniční státy na problémy. Řecko bylo kritizované za nedodržování ochrany vnějších hranic v tiskové zprávě (.pdf, str. 2). Evropská komise zase informuje, že koncem minulého roku došlo k vyhodnocení toho, jak Řecko uplatňuje schengenská pravidla v oblasti správy vnějších hranic. Dne 2. února 2016 přijala Komise hodnotící zprávu, která odhalila vážné nedostatky v ochraně vnějších hranic Řecka. 12. února 2016 přijala Rada doporučení nápravných opatření. Detailně o problému Řecka a ochrany vnější hranice inforumuje další analýza think tanku Evropské hodnoty.

I navzdory tomu, že Itálie se musí vyrovnávats obrovským náporem migrantů na svých hranicích (dokonce jich v minulém roce bylo více než v Řecku) a o postavení fyzické hranice s ním žádalo Rakousko, z porušování schengenských pravidel tato země obviňována není.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť vyjma posledního roku vlády Miloše Zemana se rozpočtový deficit zvyšoval. Navíc není pravdou, že by zmíněná "brzda", o níž prezident mluví, fungovala po celou dobu opoziční smlouvy, dohoda na ní byla uskutečněna až v roce 2000.

Miloš Zeman mluví o rozpočtové brzdě následovně: " Opoziční smlouva byla založena na jediném věcném požadavku ODS a ten požadavek zněl: snižujte každý rok rozpočtový deficit. "

Požadavek na snižování státního deficitu ODS deklarovala až v průběhu trvání tzv. opoziční smlouvy z července 1998. V lednu 2000 se sociální a občanští demokraté dohodli na rozšíření rámce své smlouvy a podepsali tzv. toleranční patent, který byl tvořen pěti body:

- dohoda o státním rozpočtu a rozpočtovém výhledu- dohoda o změnách volebního zákona
- dohoda o přípravách na vstup do Evropské unie
- dohoda o podmínkách tolerance menšinové vlády
- dohoda o komunikaci parlamentních klubů ODS a ČSSD
Právě první bod patentu iniciovala občanská demokracie, která požadovala postupné snižování deficitu a výsledkem měl být vyrovnaný rozpočet v roce 2003. Tedy toto se týkalo reálně pouze sestavovaných rozpočtů na rok 2001 a 2002, Miloš Zeman ovšem mluví o celém období opoziční smlouvy. Stejně tak není pravdou, že by se Zamanova vláda po přijetí tohoto závazku principem každoročního snižování schodku řídila.

Oproti roku 2000, kdy byl dodatek se závazkem podepsán, bylo dosaženo skutečného rozpočtového deficitu v jednom roce o cca 22 miliard vyšší a ve druhém roce byl deficit na úrovni roku 2000.

Tabulka závěrečných účtu hospodaření ČR v letech 1999 až 2002Rokrozpočtový deficit (v mld. Kč)

1999 *29,6 2000 46,0 2001 67,7 2002 45,7

*(.pdf, str. 2)

Ze životopisu Kateřiny Konečné plyne, že se v roce 2002 stala poslankyní Poslanecké sněmovny ČR a rovněž to, že v současné době působí jako poslankyně Evropského parlamentu.

Vláda ve svém prohlášení explicitně vyjadřuje, že "její prioritou je dokončení jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství mezi Evropskou unií a USA." Sama Konečná se na pozici české vlády ptala Sobotky dopisem v srpnu 2014. Ten jí ve stejném měsící odpověděl obecnou odpovědí, že vláda podporuje přijetí této smlouvy, nepodpoří však automaticky žádnou dohodu, která by vedla ke zhoršení pozice českých občanů.

Co se týče interpelací, europoslankyně zaměnila předsedu strany za poslance Josefa Nekla, který v této věci premiéra Sobotku interpeloval. Předseda strany Vojtěch Filip totiž v této věci premiéra neinterpeloval písemně ani ústně.

Obsahově interpelace odpovídá tomu, co Konečná popisuje - dotaz směřoval primárně na mandát náměstka Druláka pro vyjádření podpory ĆR Transatlantické dohodě v Bruselu. Vyjádření premiéra byla v tomto ohledu poněkud vágní a omezilo se na obecné fráze o zhodnocení prospěšnosti TTIP a nutnosti vést další vyjednávání.

KSČM také prostřednictvím svého místopředsedy Dolejše (15. září 2015 a 20. ledna 2015) navrhovala dvakrát sněmovně, aby se tímto bodem zabývala. Ani jednou se tak ovšem nakonec nestalo.

Fakticky má Konečná pravdu, že konkrétní informaci o mandátu pro vyjednávací komisi nezískala oslovením předsedy vlády přímo, v interpelaci jejího kolegy již byl premiér mírně konkrétnější (byť stále velice obecný). Je otázkou, zda je vůbec normální zveřejňovat mandát pro vyjednávání v jeho průběhu či dokonce před ním a nebylo-li by to kontraproduktivní vůči těmto jednáním.

Vládní seznam prioritních staveb zmiňuje onu jedenáctku projektů, jež mají vykoupeny pozemky a mají územní rozhodnutí.

"Navrhli jsme seznam 11 akcí, které jsou součástí páteřní sítě TEN-T, kde máme vykoupené pozemky. S výjimkou jediné jsou to stavby, které již mají alespoň územní rozhodnutí. Konkrétně jde o následující projekty:

Na D3 úsek Úsilné – Třebonín (Jihočeský kraj)

Na D6 obchvaty Lubence a Řevničova a spojení mezi Řevničovem a Novým Strašecím (Středočeský a Ústecký kraj)

Na D48 obchvat Frýdku-Místku (Moravskoslezský kraj)

Na D35 úsek mezi Opatovicemi nad Labem do Ostrova (Pardubický kraj)

Na D49 úsek Hulín – Fryšták (Zlínský kraj)

Na D55 obchvat Otrokovic (Zlínský kraj)

Na D11 úsek mezi Hradcem Králové a Smiřicemi (Královéhradecký kraj)

Na D1 úsek Říkovice – Přerov (Olomoucký kraj)

Část Pražského okruhu na Běchovice (Středočeský kraj a Praha) - zde se územní rozhodnutí stále čeká

Úsek silnice I. třídy Ostrava, prodloužená Rudná (Moravskoslezský kraj)

Modernizace železniční tratě mezi Sudoměřicemi a Voticemi (Středočeský a Jihočeský kraj)"

Problém se zastaralou metodou posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) (web Ministerstva životního prostředí) je známý a hodně se o něm píše (rozhlas.cz,ministerstvo dopravy, idnes.cz, echo.cz).

Výrok hodnotíme jako zavádějící, ministr Chovanec se v první části výroku zabývá otázkou zbavení mandátu prezidenta republiky, ve druhé části výroku se pak vyjadřuje k možnosti snížit rozpočet prezidentské kanceláře. Zároveň podsouvá Gazdíkovi záměr podmínit výši rozpočtu prezidentské kanceláře personálními změnami, tedy odchodem některých lidí (kteří podle politiků nezajišťují dostatečně dobré fungování kanceláře).

Možnosti zbavit prezidenta mandátu jsou zakotveny v ústavě. První variantou je podání ústavní žaloby proti prezidentu republiky Senátem se souhlasem Poslanecké sněmovny k Ústavnímu soudu. K podání návrhu ústavní žaloby je potřeba alespoň třetiny Senátorů, k přijetí návrhu je třeba třípětinová většina přítomných Senátorů a k souhlasu Poslanecké sněmovny třípětinová většina všech poslanců, a to do tří měsíců od požádání o souhlas Senátem. Prezident může být žalován pro dva ústavní delikty: velezradu a hrubé porušení Ústavy nebo jiné součástí ústavního pořádku. Pokud by Ústavní soud ústavní žalobě vyhověl, prezident republiky by ztratil prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt.

Druhou variantou je usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu o nemožnosti prezidenta republiky vykonávat ze závažných důvodů svůj úřad. Návrh usnesení může podat stejně jako jakékoliv jiné usnesení v Poslanecké sněmovně jakýkoliv poslanec a v Senátu jakýkoliv senátor, k přijetí usnesení je potřeba nadpoloviční většiny přítomných poslanců a senátorů (kterých musí být k usnášeníschopnosti alespoň třetina). Prezident republiky může proti takovému usnesení podat návrh na jeho zrušení k Ústavnímu soudu, a to ode dne přijetí takového usnesení.

Co se týče druhé části výroku, rozpočet prezidentské kanceláře je jednou z kapitol státního rozpočtu, který schvaluje Poslanecká sněmovna, tudíž Poslanecká sněmovna disponuje určitými pravomocemi ohledně prezidentových výdajů. Chovanec podsouvá Gazdíkovi záměr podmínit výši rozpočtu kanceláře jejím personálním obsazením, což poslanec Gazdík ihned (video, čas 21:20) vyvrátil.

Vzhledem k tomu, že se poslanec Gazdík nezmínil o odvolávání prezidenta republiky ani členů jeho prezidentské kanceláře, nýbrž se pouze vyjádřil k omezení rozpočtu prezidentské kanceláře, hodnotíme výrok jako zavádějící.