Přehled ověřených výroků

Výrok byl na základě výtky čtenáře upraven na hodnocení pravda z původního zavádějící. Za pochybení se omlouváme.

Milan Chovanec v Událostech České televize (video - čas 7:35) 14. října 2015 uvedl: " Pokud by pan hejtman byl obviněn, tak já předpokládám, že by z politiky odešel."

Byl tak prvním politikem, který k tomu Rozbořila alespoň nepřímo vyzval. Ostatní tázaní (Babiš, Sobotka, Fiala) se k této věci tak kategoricky nepostavili. V dalším dnu pak výzvu Chovance doplnil i předseda ČSSD a oba již přímo hejtmana vyzvali k odchodu z funkcí.

Sobotka uvedl: " V situaci, kdy je někdo obviněn ze spáchání trestného činu, tak by neměl zastávat veřejnou funkci. Platí můj názor, že by měl pan hejtman Rozbořil rezignovat na své veřejné funkce, měl by rezignovat i eventuálně na stranické funkce a měl by se věnovat své obhajobě ".

Chovanec uvedl: " Říkáme, že má opustit svoji funkci, a to okamžitě. On je člověk, který pracoval pro kraj, pracoval pro něj leta a má právo na spravedlivý proces jako každý jiný, a neměl by tím procesem komplikovat situaci sociální demokracii. Pokud se očistí, což nelze vyloučit, tak se samozřejmě do politiky může vrátit. "

Původní znění výroku (s hodnocením zavádějící):

Podle mediálních vyjádření na serveru aktuálně.cz a rozhlas.cz k rezignaci hejtmana Rozbořila vyzvali současně premiér Sobotka a ministr vnitra Chovanec.

V archivu vyhledávače Google lze nalézt článek serveru Novinky.cz publikovaný 25. října s titulkem: „Dokažte to svými činy, reaguje Peking na prohlášení českých ústavních činitelů“ . Název byl však později upraven na „Dodržte slovo, reaguje Peking na prohlášení českých ústavních činitelů“ .

Chyba skutečně vznikla nepřesným překladem webu China.org, který se liší od oficiálního webu čínského ministerstva zahraničí.

Novinky.cz převzaly článek z anglicky psaného webu China.org. Pojednávají o prohlášení mluvčího čínského ministerstva zahraničí Lu Kchanga na tiskové konferenci. Článek na Novinky.cz obsahuje podtitulek „Doufáme, že slova doplníte činy“ a dále odstavec o tom, že „Čína si cení takovýchto závazků a doufá, že příslušné země sladí svá slova s činy...“

Jak ale upozornil na svém Twitteru redaktor ČT Václav Černohorský, China.org uvádí jiný překlad do angličtiny, než oficiální web čínského ministerstva zahraničí. Lu Kchang netvrdí, že mají být sladěna slova s činy, ale že má být dodrženo slovo. Tím zjevně naráží (stejně jako Chovanec) na podepsanou dohodu mezi Českou republikou a ČLR z března 2016. Zde je uvedeno, že Česká republika znovu potvrdila dodržování své politiky jedné Číny a respekt ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky.

Novinky.cz později článek aktualizovaly a část o činech z titulku i textu odstranily.

Chovanec však tvrdí, že Číňané řekli, že doufají v dodržovaní platných podepsaných smluv. Přesný překlad prohlášení mluvčího čínského ministerstva zahraničí však zní: „Ceníme si výše zmíněných prohlášení (Společné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů České republiky a oficiální dopis slovenského ministra zahraničí - pozn. Demagog.cz) a očekáváme, že relevantní země dodrží svá slova, budou se držet politiky jednotné Číny, skutečně porozumí a budou respektovat hlavní čínské zájmy či obavy a korektně a rozumně řešit záležitosti spojené s Tibetem ve snaze zajistit zdravý, stabilní a dlouhotrvající rozvoj bilaterálních vztahů s Čínou.“

Ministr Chovanec tak sice hovoří o nepřesnosti překladu a čínskou reakci interpretuje poměrně korektně, ale doslovný překlad je poněkud jiný. Implicitně je v prohlášení čínské strany uvedeno, že v diskutované otázce očekává Čína, že se bude ČR držet dlouhodobého postoje - tj. politiky jedné Číny.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť aktuální data neukazují většinovou podporu dohodě mezi EU a USA a navíc Charanzová vykládá tato data nekorektním způsobem.

Aktuální data Eurobarometru (.pdf - str. 31), který sleduje názory obyvatel Evropské unie na různá témata, dokládá, že podpora obchodní dohody mezi EU a USA v České republice dosahuje 49 %. Tato data byla publikována v prosinci 2015 a jsou nejaktuálnějšími.

V minulých šetřeních byla podpora vyšší (.pdf - str. 96), dosahovala 62 %. Na základě posledních veřejně dostupných dat Eurobarometru je výrok hodnocen jako nepravdivý, neboť ve skutečnosti podporu dohodě vyslovila sice těsná, ale přesto menšina obyvatel České republiky.

Nadto je třeba dodat, že samo konstatování o tom, že tato podpora se rovná podpoře konkrétního znění smlouvy TTIP, je zavádějící. Tazatelé pokládají následující dotaz:

" Jaký je Váš názor na každý z následujících výroků? Prosím, řekněte mi u každého z výroků, jestli jste pro nebo proti. Dohoda o volném obchodu a investicích mezi EU a USA. "

Uvedená otázka je obecná a neptá se konkrétně na znění smlouvy TTIP, neboť ta ani z principu není občanům České republiky reálně známa. To potvrzují také výzkumy Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky (CVVM) z července, září a listopadu 2015. Data ukazují, že více než polovina občanů ČR vůbec o smlouvě neslyšela. Těch, co o ní slyšeli a vědí, čeho se přesně týká, jsou pouhá 3 procenta. Celkem 20 % pak alespoň zhruba ví, o čem smlouva je. Je tedy poměrně problematické při této deklarované neinformovanosti spojovat obecnou podporu "dohodě o volném obchodu a investicích mezi EU a USA" s konkrétním zněním dohody TTIP.

Je sice pravdou, že v některých evropských zemích existují iniciativy, aby se o TTIPu hlasovalo i v referendu, je ale iluzorní, že tyto iniciativy směřují k závaznému rozhodování o této věci prostřednictvím veřejného hlasování. Navíc příklad Německa, který Konečná zmiňuje, rozporuje samotná ústava této země.

Jednání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) provází již od jeho počátku v roce 2014 výrazná vlna kritiky, která mnohdy vrcholí v pozicích žádajících neuzavření této dohody. Zdrženlivost k výsledkům současných jednání začíná být patrná i u některých vrcholných politiků EU.

Přesto je zavádějící tvrzení, že by v současnosti existovaly nějaké významné veřejně známé iniciativy ve směru řešení rozhodnutí o TTIP za pomocí občanského referenda v zemích EU. V současnosti je jen jedna země, kde je tato možnost velice blízko k naplnění, a to jak správně paní poslankyně Konečná připomíná, v Holandsku. Zde petice na referendum zatím získala přes 100 tisíc z potřebných 300 tisíc hlasů.

Např. v Británii proběhly některé pokusy o získání dostatečného množství podpisů pod petici, která požaduje vypsání referenda o této věci v zemi. Organizátoři potřebují sesbírat alespoň 100 tisíc podpisů, aby se daná petice projednávala v britské dolní komoře parlamentu. To samo o sobě neznamená, že by se referendum ve finále konalo, navíc ani jeden z pokusů nebyl doposud úspěšný.

Iniciativa, aby TTIP byl podroben konzultativnímu referendu, proběhla neúspěšně také ve Slovinsku.

27. května 2016 vyzval zástupce irské opoziční strany Sinn Fein (3. nejsilnější strana v zemi) vládu k tomu, aby na otázku přijetí smlouvy TTIP bylo v zemi vypsáno referendum.

Samostatnou otázkou pak je případ Německa. V něm podle článku 29 německé ústavy (základního zákona) není na spolkové úrovni takové referendum, které by mělo být závazné, vůbec možné. Podle ústavy je na této úrovni možno rozhodovat pouze o úpravách spolkového členění. Případné hlasování občanů by tedy nemohlo být závazné.

Dosud nejsou dostupná souhrnná data, která by mapovala míru integrace vietnamských žáků v českých školách.

Existuje několik akademických výzkumů, které se pokouší o srovnání českých a vietnamských žáků. Práce Jánské a kolektivu (.pdf) z roku 2011 tvrdí, že výsledky vietnamských žáků v porovnání s českými jsou více méně srovnatelné (4.2.1.2. Studijní výsledky).

Vietnamci se však připravují do školy delší dobu než čeští žáci a vynikají především v matematice. V českém jazyce a dějepisu mají navrch Češi. Jedná se však o případovou studii provedenou na jedné škole a její výsledky proto nelze zobecnit na celou populaci.

Současně hodnocení jediné učitelky, v tomto případě zároveň dcery poslance Soukupa, nemá dostatečně vypovídající hodnotu pro aplikaci na širší vzorek žáků. Kvůli nedostatku relevantních informací hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože předloha, o které byla řeč, skutečně upravovala více problematik v rámci oblasti veřejného zdraví.

Zákon, o němž je řeč, se jmenuje zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Byť se mediální pozornost stočila především na zákaz kouření, není to skutečně jeho jediná část.

Návrh (.pdf) v § 2 vymezuje, jak je zde definována ona návyková látka. " Návykovou látkou (se rozumí) alkohol, tabák, omamné a psychotropní látky a jiné látkys psychoaktivními účinky, jejichž užívání může vést nebo se podílet na vzniku a rozvojiduševních poruch a poruch chování. "

Důvodová zpráva (str. 46 návrhu) pak souhrnně popisuje obsah předkládané předlohy:

"Zákon reguluje dostupnost zejména tabákových výrobků a alkoholických nápojů a přispívá tak ke snížení nabídky těchto výrobků zejména u dětí a mladistvých, a zahrnuje dále opatření týkající se snížení rizik souvisejících s užíváním tabáku, alkoholu a jiných návykových látek, jako je ochrana před nepřímým tabákovým kouřem v prostředí. Dále stanovuje podmínky vyšetření na přítomnost alkoholu a jiné návykové látky či omezení vstupu na určité typy míst pro osoby, které jsou zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Vymezuje poskytovatele odborné péče a ukládá zdravotnickým pracovníkům povinnost, shledají-li důvod, provádět krátké intervence, čímž přispívá k omezení poptávky po návykových látkách, včetně tabáku a alkoholu. V neposlední řadě nastavuje koordinační a finanční mechanismy a rámec protidrogové politiky včetně vymezení odpovědnosti orgánů státní správy, krajů, obcí a dalších institucí při její tvorbě a provádění a určuje kontrolní orgány a sankce za nedodrženívybraných povinností."

Když v květnu 2015 Evropská komise vyjádřila snahu o předložení návrhu na přerozdělování uprchlíků uvnitř Evropské unie (EU) na základě kvót, označil ministr Zaorálek toto " za popření základních svobod v unii ". Na setkání s komisařem Avramopoulosem řekl, že přijímání uprchlíků je rozhodnutí, které je potřeba řešit na úrovni jednotlivých členských států EU a návrh komise označil za v jisté míře "revoluční". V pořadu České televize Studio ČT24 (od času 17:18) dále mj. dodal, že zmiňovaný návrh je " ve sporu s principy, které bychom měli respektovat ", princip relokace je "nepřijatelný" a upozorňuje na množství možných problémů a nedořešených či nedomyšlených bodů.

Výrok Petra Navrátila jsme ověřili na základě údajů Českého statistického úřadu, který zveřejnil, že se většina socioekonomických ukazatelů v kraji meziročně ubírá k lepšímu.

Kvalitu lidského života lze měřit pomocí mnoha ukazatelů a každá mezinárodní organizace používá svoji vlastní metodiku.

Například OSN ji určuje podle očekávané délky života, doby trvání školní docházky a hrubého národního důchodu na obyvatele. Poté sestavuje žebříček zemí podle tzv. indexu lidského rozvoje. Tato metoda se však pro užití v regionech ČR nehodí a možná i proto je studií, které by porovnávaly kvalitu života napříč českými kraji, poskrovnu.

Pokusili jsme se tedy určit zlepšení porovnáním dat ČSÚ uvedených v této publikaci (.pdf) za rok 2015. Sledovali jsme změny mezi lety 2010 a 2015, výjimečně 2014. Z vybraných údajů jsme sestavili následující tabulku:

Údaj2010

20112012201320142015 Naděje dožití muž/žena

73,5/80,9

73,7/81,3

74,4/81,4

74,8/81,6

75,1/81,5

75,4/81,8

Emise oxidů dusíku (t/m2)

1,71,6

1,61,5

1,5

není uvedeno

Medián mezd v Kč

20 666

20 153

20 036

20 576

21 094

21 770

Podíl nezaměstnaných v %

7,9

7,07,8

8,37,4

6,0HDP na obyvatele (v tisících Kč)

313,1

323,6

323,3

329,3

359,4

není uvedeno

Z tabulky vyplývá, že se mezi lety 2010 a 2015 většina údajů ve Zlínském kraji změnila k lepšímu. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Zdeněk Škromach korektně popisuje, že Kalousek coby ministr financí vyšel během vypjatých demonstrací mezi odboráře. Zda tímto účastníky provokoval, nejsme však schopni posoudit, je to spíše věc názoru, obě strany se na tomto neshodnou. V textu je uvedena řada odkazů na průběh demonstrací včetně videozáznamů z celé akce a necháváme tedy posouzení na každém čtenáři.

Událost, o které mluví Škromach, se odehrála 16. června 2011. Během odborářských demonstrací proti politice vlády Petra Nečase dorazili protestující do Letenské ulice v Praze, kde sídlí Ministerstvo financí. Tehdejší ministr Miroslav Kalousek vyšel ven mezi protestující a snažil se s některými mluvit. Vzhledem k vypjaté atmosféře to považovali představitelé odborů za provokaci, Kalousek to prostřednictvím svého mluvčího popřel s tím, že chtěl pouze s lidmi mluvit.

Z celého incidentu existuje řada videozáznamů, na nichž je Kalousek poměrně nevybíravě urážen. Jedna účastnice akce, která s ním poměrně emotivně rozmlouvala, křičela, že by měl být svžen do Vltavy a to po hlavě. Některé další záznamy z incidentu ukazují Novinky.cz.

Je pravdou, že Kalousek skutečně mezi odboráře vyšel a situace byla velmi vypjatá. Ovšem je otázkou, zda to bylo skutečně zapříčiněno pouhou Kalouskovou přítomností, či nepřátelským až agresivním naladěním účastníků demonstrace. Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nejsme schopni toto korektně posoudit. Přikládáme několik odkazů s videozáznamy z incidentu v Letenské ulici a necháme na posouzení čtenáře, nakolik se rozhodnutí Kalouska vyjít mezi demonstranty dá brát jako provokace.

V den konání demonstrace také v pořadu Události, komentáře České televize hodnotil incident ministr financí Kalousek a předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek.

Kromě tohoto incidentu se Kalousek účastnil také další akce, kde byl popsán jako provokující člověk. Např. během návštěvy čínského prezidenta v Praze upoutal pozornost médií předseda strany Kalousek, když se pokoušel dostat na vyklizené Hradčanské náměstí.

Protestní akci proti porušování lidských práv v Číně svolali Martin Bursík a Kateřina Jacques. Bursík v rozhovoru pro rádio Impuls konstatoval, že Kalousek celou protestní akci zbytečně vyhrotil a přál si konflikt. Také sdělil, že Miroslav Kalousek tam jaksi nepatřil (zvukový záznam od času 8:30).

Doslova Bursík uvedl:

" Najednou tam vletěl Miroslav Kalousek a šel do toho hrozně tvrdě. Vlastně šlo vidět, že on si přeje konflikt, to bylo vidět z těch záběrů. On si prostě přál, aby tam došlo k nějakému incidentu. Najednou v té ulici se nahromadili lidi a těch lidí tam bylo tisíc. (...) A ten Kalousek tam volal za "5 minut prorazíme zátarasy". Mně tam ta jeho role nebyla vůbec příjemná. (...) Myslím, že ten Miroslav Kalousek tam jaksi nepatřil. "

Podle poslední zprávy Evropské komise z roku 2008 Čína kritéria tržní ekonomiky nesplňovala, i když mířila k většímu podílu tržního hospodářství.

Podle nařízení Rady (.pdf, s. 5 článek 2 odstavec 7 písmeno c) o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, jsou kritérii pro uznání země jako tržní ekonomiky:

- společnosti rozhodují o ceně, nákladech a vstupech na základě tržních signálů odrážejících nabídku a poptávku a bez zásadních zásahů státu v této záležitosti, přičemž náklady nejdůležitějších vstupů se v zásadě zakládají na tržní hodnotě,

- společnosti vedou jednoznačné a jasné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodní­mi účetními standardy a používané ve všech oblastech,

- výrobní náklady a finanční situace společností nepodlé­hají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením,

- společnosti podléhají právní úpravě úpadku a vlastnictví, která zaručuje právní jistotu a stabilitu pro fungování společností, a

- měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů.

Poslední zkoumání stavu čínské ekonomiky vzhledem ke statutu tržního hospodářství provedla Evropská komise na žádost Číny v roce 2008. Z reportu (.pdf, s. 26) vyplývá, že čínská ekonomika nesplňuje žádnou z klíčových podmínek a nemůže být zatím považována za tržní. Je však patrný postup směrem k tržní ekonomice a některé nedávné (rozuměj v roce 2008) reformy, např. daňového systému, by mohly zemi posunout dále tímto směrem.

Pokud jde o kritérium nezasahování státu, podle zprávy je patrný trend odklonu čínského státu od zásahů do ekonomiky (s. 12), na druhou stranu však přetrvávala např. restrikce ve vývozu, čímž docházelo k umělému snižování cen některých produktů a také ovlivňování celosvětového trhu s těmito produkty (s. 7).

Čínská ekonomika je podle článku Xuepeng Liu z Chin Research Center nicméně také charakteristická velkým rozsahem státem vlastněného majetku a problémem tzv. "červeného" kapitalismu: "symbiózou mezi velkým byznysem a vysokými vládními úředníky, jejich delegáty či členy rodiny." To podporuje korupční prostředí a působí proti posilování role volného trhu.