Přehled ověřených výroků

Z rozhodnutí soudu byly opravdu zneplatněny některé funkce členů hnutí Severočeši. Ti pak rovněž podali v Ústeckém kraji kandidátku do krajských voleb. Oldřich Bubeníček tedy říká pravdu.

Spory v tomto uskupení se táhnou přes 2 roky, od doby, kdy se hnutí rozdělilo na dvě křídla. Jedno vzniklo kolem podnikatele Jiřího Zelenky a ve druhém působí Hana Jeníčková. Zelenkovi lidé uspořádali v únoru 2014 valnou hromadu, na které odvolali z vedení přívržence rivalů a naopak jmenovali osoby podle nich samých vhodné.

Soud letos pravomocně rozhodl, že valná hromada proběhla v rozporu se stanovami a zákonem a označil ji, stejně jako všechny navazující kroky, za neplatné. Bohuslav Schwarz tím přišel o funkci předsedy hnutí. Krajský soud pak 6. října 2016 (den před volbami) ještě doplnil rozhodnutí okresního soudu, když za neplatnou označil i volbu místopředsedy hnutí Zelenky.

Místopředsedkyní však zůstala Hana Jeníčková, která byla rovněž zmocněnkyní strany. Proto, když skupina Severočechů kolem Zelenky podala kandidaturu do krajských voleb, měla oprávnění odvolat všechny kandidáty a potopit tak celou jejich kandidátku. Svůj krok zdůvodnila neexistencí nároku Schwarze a Zelenky kandidátku podat.

Předsednictvo, které bylo rozhodnutím soudu z roku 2014 a doplňujícím rozsudkem z roku 2016, tedy skutečně již není představiteli Severočechů, ani jimi nebyli v době podání kandidátky.

Ve schváleném závěrečném účtu Jihomoravského kraje za rok 2015 skutečně můžeme najít v Odboru kanceláře hejtmana vyčerpaných 206 milionů v položce Individuální dary a dotace (materiál Tabulky č. 1 - č. 25 .xls, list 8, řádek 314).

Ve schváleném rozpočtu pro rok 2016 je zatím v této kapitole nula, ale ta byla i v původním rozpočtu pro rok 2015. Prostředky v této kapitole se během roku navyšovaly.

U dalších krajů se nám tuto položku nepodařilo v jednotlivých závěrečných účtech najít jako samostatně sledovanou.

Např. ve Středočeském kraji funguje Fond hejtmana a zmírnění následků živelních katastrof (v letech 2015 a 2016 ve výši 15, resp. 20 milionů). V Libereckém kraji lze najít dotace z kapitoly kanceláře hejtmana na řadu drobných výdajů včetně investic (celkově jde o částku v řádech milionů, resp. nízkých desítek milionů korun). V Olomouckém kraji mají rozpočtováno přibližně 18 milionů (v různých kapitolách).

V řadě krajů pak nelze toto vůbec dohledat. Nicméně platí, že v jiných krajích se dají nalézt případy, kdy hejtman má pro individuální žádost výrazně nižší rozpočet, a to i ve výši cca 15 milionů.

Energetiku lze v kraji opravdu studovat na Střední průmyslové škole v Třebíči, která také spolupracuje s elektrárnou Dukovany. Z této školy již však vyšly dvě třídy vystudovaných energetiků, nikoliv jedna. Proto hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Střední průmyslová škola Třebíč nabízí každoročně maturitní obor Elektrotechnika - energetika, jehož studenti mají možnost týdenní odborné praxe v jaderné elektrárně Dukovany. Děje se tak již šestým rokem (str. 65 výroční zprávy), první ročník odmaturoval ve školním roce 2012/2013. Ve šk. roce 2014/2015 hovoří výroční zpráva o 28 žácích, kteří pokračovali na vysokou školu nebo přímo na pracovní trh. To může svědčit o úspěšnosti studentů, ačkoli tato část Běhounkova vyjádření je spíše subjektivní hodnocení. O velmi dobrých studijních výsledcích však hovoří i ředitel školy.

Dá se rovněž odůvodněně očekávat, že pokud ve školním roce 2014/2015 opustil školu první ročník energetiků a obor nadále pokračuje, pravděpodobně školu opustil i druhý ročník absolventů v roce 2015/2016, ačkoli výroční zpráva ještě není k dispozici.

To znamená, že v tuto chvíli jsou již dvě třídy absolventů (přibližně 60 lidí) a letos bude maturovat třetí. V loňském školním roce se dle výroční zprávy školy (poslední z roku 2014/2015) hlásilo na tento obor 55 studentů, počet přijatých studentů se ale každoročně pohybuje kolem 30 (str. 12-17). Škola každý rok otevírá pouze jednu třídu, přičemž obor Energetika je čtyřletý. Takto vypočítáno interpretuje Běhounek data nesprávně, v současnosti jsou na škole 4 ročníky energetiků.

Jiří Běhounek má pravdu o úzké spolupráci jaderné elektrárny se školou. Vypovídá o tom i forma přijímacího řízení na zmíněný obor, kde jednu z částí připravil útvar psychologické diagnostiky JE Dukovany, do Dukovan také škola pořádá exkurze (.pdf, str. 56). Na škole jsou také pořádány semináře pro studenty středních škol, žáci si pochvalují stáže v Dukovanech.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože z veřejně dostupných zdrojů není možno dohledat, zda jsou parcely prodávané obcí dostupné za cenu, jakou Pavel Hroch uvádí. Je však pravdou, že ceny parcel v Kovářově a okolí jsou o poznání nižší než ve městech.

Jak již bylo zmíněno, Pavel Hroch hovoří o obci Kovářov, ve které je starostou. Že by se skutečně parcely prodávaly za 360 korun za metr, se nám nepodařilo dohledat. A to ani mezi jednotlivými usneseními obce a dalšími materiály, které jsou dostupné na webu Kovářova.

Podle nabídek realitních kanceláří z této oblasti je však možno zjistit, že parcely jsou prodávány za částky pod 100 korun za metr. Jako příklad může být uvedena parcela (89 Kč za metr) 1 km od Kovářova nebo parcela (90 Kč za metr) v nedaleké obci Lašovice. Dražší parcelu v územním plánu Kovářova můžeme najít u vodní nádrže Orlík, což je rekreační oblast, a proto je cena vyšší (500 Kč za metr).

Co se týče srovnání cen parcel s městy, má Pavel Hroch pravdu. V Českých Budějovicích se ceny pohybovaly ve velké většině případů nad 1000 Kč za metr a v nemalém množství nabídek částky překračují i 2000 Kč za metr. V Českém Krumlově je situace podobná.

Výrok je hodnocen jako pravdivý s menšími výhradami v případě počtu 51 zemí.

Samotné určení počtu zemí, které mají nějakou formu strategického partnerství, je problematické hlavně z důvodu, že neexistuje jejich oficiální seznam. Akademické odhady (. pdf, s. 8) z roku 2014 hovoří o tom, že by Čína mohla mít takovou úroveň vztahů s 47 zeměmi a 3 mezinárodními organizacemi (. pdf, s. 18–19).

Pokud připočítáme Súdán a Jordánsko, s nimiž Čína uzavřela strategické partnerství v roce 2015, a následně Českou republiku, která podepsala strategické partnerství tento rok, dostaneme počet 50 zemí.

Text česko-čínské dohody o strategické spolupráci lze najít zde.

Druhou problematickou částí je i fakt, že Čína nebere všechna svoje strategická partnerství rovnocenně (. pdf, s. 8). Dokládá to i ministrem Chovancem uvedený příklad Německa. To podepsalo rozsáhlou dohodu o strategickém partnerství s Čínou v roce 2014. Zde se obě strany zavazují hned v úvodním bodu na pravidelných setkáních a dokonce mezivládních jednáních obou zúčastněných stran, jak dokazuje tento citát z dohody:

„K prohloubení vzájemné důvěry, je široká báze kooperace průběžně prohlubována skrze více jak 60 stálých diskuzí a kooperačních formátů na úrovni vlády. Pravidelné mezivládní konzultace, jak bylo dohodnuto v roce 2010, hrají v tomto ústřední roli.“

V roce 2016 proběhla již 4 taková setkání.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože zemí majících nějaký typ strategického partnerství s Čínou jsme dohledali 50. V tomto případě, kdy chybí oficiální čísla, je to jen minimální rozdíl od údajů uváděných ve výroku. Je také pravdou, že Německo pořádá s Čínou pravidelná mezivládní setkání na nejvyšší vládní úrovni.

Miroslav Kalousek byl ministrem financí v letech 2007-2009 a 2010-2013. V těchto letech byl průběžně upravován daňový systém. Zavedena byla tzv. superhrubá mzda, jediná sazba pro daň z příjmu fyzických osob (následně byla zavedena i tzv. solidární přirážka,) daň z příjmu právnických osob ve výši 19 % a sazby 15 a 21 % pro DPH. Byl schválen institut nespolehlivého plátce i nový daňový řád.

S výjimkou DPH, kde byla zavedena druhá snížená sazba ve výši 10 % (na dětskou výživu, léky a knihy), nedošlo ke změnám v sazbách u daní z příjmu fyz. osob, právnických osob a ani u obou ostatních sazeb DPH.

Seznam daňových změn, které byly zavedeny pro rok 2015, vypisuje web ministerstva financí. Upravovaly se výdajové paušály, zvyšovaly se slevy na dítě, pracujícím důchodcům se vrátila sleva na dani, kterou jim zrušily pravicové vlády, zavedena byla tzv. kontrolní hlášení (s odkladnou účinností od roku 2016), u některých komodit (např. mob. telefony) se zaváděla reverse charge.

V roce 2016 se v této oblasti udály další změny, mezi něž patří: vznik tzv. kontrolního hlášení, které musí pravidelně zasílat každý plátce daně bernímu úřadu. Zpřísňuje se také nutnost používání datových schránek, které budou nyní výlučným systémem pro komunikaci mezi plátci daně a finančním úřadem. Zvýšeno bylo daňové zvýhodnění na výživu druhého a třetího dítěte, a to o 1 200 Kč resp. 3 600 Kč.

Pokud tedy vyjdeme z tohoto přehledu, většina daní zůstala skutečně neměnná, daně z příjmu fyzických i právnických osob zůstaly ve stejné výši, u DPH byla zavedena 2. snížená sazba. Z novinek, které byly zavedeny, lze jmenovat kromě 3. sazby DPH ještě zavedení kontrolního hlášení. Jinak se vláda soustředila zejména na parametrické úpravy u daňových zákonů. Jmenujme opakované zvýšení slev na dítě či znovuzavedení slevy na dani pro pracující důchodce. Tyto změny sice mohou znamenat jisté komplikace pro jednotlivé daňové poplatníky, ale nemění daňový systém jako celek.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť Heger korektně popisuje Babišovy dopisy vůči prezidentovi České lékařské komory.

Andrej Babiš napsal prezidentovi ČLK Kubkovi již 2 otevřené dopisy. První z 8. dubna obsahuje skutečně formulace o neefektivnosti v českém zdravotnictví. Babiš doslova píše (.pdf, str. 3-4):

" Zdravotní péče je v České republice poskytována bezesporu na velmi vysoké úrovni, ovšem řízení a organizace celého systému vykazují řadu nedostatků, které vedou k plýtvání a způsobují to, že peníze, jejichž množství bude vždy omezené, nejsou vynakládány efektivně."

V dalším dopise (.pdf) z 25. dubna pak Babiš používá ostrá vyjádření vůči Kubkovi (tomu vytýká "pohodlné žití si v socialistickém modelu z daní druhých") i českému zdravotnictví. K němu pak obecně píše:

"Hlavním problémem našeho veřejného zdravotnictví je neefektivita, plýtvání a korupce." Vyjádřil se také ke svým investicím do reprodukčních center. Toto vyjádření odpovídá Hegerovu popisu, píše o své investici, centrálních nákupech i efektivitě společnosti, která kliniky zastřešuje.

Je také pravdou, že Babiš pomíjí poměrně vysoké náklady pro jednotlivé pacienty. Na webu společnosti FutureLife (do které Babiš investoval) je dostupný přehled klinik, které pod ni spadají. Ty také mají zveřejněn ceník jednotlivých úkonů.

Např. pražská klinika Iscare (.pdf) provádí různé úkony v ceně řádu stokorun až desítek tisíc. Brněnská klinika Reprofit (.pdf) pak nabízí služby, které stojí klienty jednotky tisíc, ale také částku přesahující 100 tisíc korun. Co se týká plastické chirurgie, tak i tímto oborem se zabývají kliniky pod hlavičkou společnosti FutureLife. Například Gyncentrum nabízí drobné úkony v řádech jednotek tisíc korun, ale také operace za desítky tisíc (např. operace prsou či liposukce).

Je tedy zjevné, že Babiš ve svém dopise Kubkovi skutečně vyčítá neefektivitu systému veřejného zdravotnictví a jako příklad dobrého fungování nabízí kliniky, do nichž investoval. Je také pravdou, že pomíjí v otázce financování značné náklady, které vznikají pro pacienty v souvislosti s jednotlivými úkony. Ministr financí tedy srovnává systém veřejného zdravotního pojištění s vybraným medicínským segmentem a pomíjí významný faktor - tj. platby pacientů. Výrok Leoše Hegera tedy hodnotíme jako pravdivý.

Změna pro Liberecký kraj má ve svém předvolebním programu (.pdf, str. 28) uvedeno, že vytipují vhodné místo a zasadí se o vybudování jednotného sídla Zdravotnické záchranné služby. V Libereckém kraji již dnes existuje centralizované Zdravotnické operační středisko, které se před časem přemístilo do nové budovy " Pro nové operační řízení nakonec Liberecký kraj získal prostory v areálu Krajské nemocnice Liberec, v budově v Klášterní ulici. " Stavební úpravy začaly probíhat v létě 2014 a prostory byly uvedeny do provozu 1. února 2016. Centralizované Zdravotnická operační střediska mají však všechny kraje, jak dokládáme níže. Pokud má Zuzana Kocumová na mysli sloučení těchto středisek do jedné budovy, nejsme bohužel schopni ověřit, zda jsou jednotlivá zázemí v krajích rozdělena či nikoli. Výrok hodnotíme proto jako neověřitelný. Centralizovaná Zdravotnická operační střediska v ostaních krajích: Plzeňský kraj, Jihomoravský kraj, Kraj Vysočina, Moravskoslezský kraj, Zlínský kraj, Olomoucký kraj (záložka "přednemocniční neodkladná péče - operační středisko"), Středočeský kraj, Karlovarský kraj, Ústecký kraj, Pardubický kraj, Jihočeský kraj a Královohradecký kraj.

Zuzana Kocumová byla roku 2012 zvolena do krajské rady Libereckého kraje. O dva roky později však byla ze své funkce radní resortu zdravotnictví odvolána. Poté dočasně převzal řízení resortu náměstek hejtmana Marek Pieter, nicméně již při jeho dosazení bylo jasné, že funkci přebírá jen na dobu dočasnou. Hned v únoru 2015 se pak novým radním stal Petr Tulpa.

V čele resortu zdravotnictví se tak od voleb v roce 2012 skutečně vystřídali tři radní, nejde ovšem o tak dramatickou fluktuaci, jak Mackovík předkládá - ve skutečnosti bylo odvolání dočasně vyřešeno dosazením náhradníka, který byl krátce nato řádně nahrazen jiným, dlouhodobě vhodným kandidátem. Mackovík tedy v tomto svém tvrzení zavádí.

Podle stavebního zákona bude muset krajský úřad aktualizovat zásady územního rozvoje už po dvou letech. Nepodařilo se nám však zjistit, zda budou územní plánovači na příkaz obou ministerstev řešit i stav brněnské zóny.

Z § 28 odst. 1 stavebního zákona citujeme: „Pořizovatel průběžně aktualizuje územně analytické podklady na základě nových údajů o území a průzkumu území a každé 2 roky pořídí jejich úplnou aktualizaci.“ Kraj je tedy povinen připravit za dva roky podobný dokument znovu. Informace, že se měli jihomoravští úředníci v zásadách rozvoje zabývat na příkaz ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva životního prostředí i brněnskou zónou, však není ve veřejných zdrojích dohledatelná.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.