Přehled ověřených výroků

Andrej Babiš mluví o době, kdy působil jako ministr financí, tedy od ledna 2014 do současnosti.

Celkovou úroveň daňové zátěže v dané zemi vyjadřuje tzv. složená daňová kvóta, která je podílem všech daní a příspěvků na sociální zabezpečení na HDP. Tuto veličinu sleduje mezi jinými OECD.

V roce 2013 dosahovala v ČR složená daňová kvóta 34,3 %, v roce 2014 to bylo 33,5 %. Co se týče daňových sazeb, změnila se od roku 2015 pouze DPH, a to zavedením tří (21 %, 15 % a 10 %), místo původních dvou (21 % a 15 %) sazeb. Ostatní sazby zůstaly nezměněné, měnily se pouze podmínky vyměření u daně z nemovitostí (od ledna 2016), dvakrát bylo zvýšeno daňové zvýhodnění na děti (2015, 2016), a zavedeno bylo tzv. školkovné.

Přehled dalších změn menšího rozsahu platných od roku 2015 uvádí finanční správa zde a zde, od roku 2016 pak zde.

OECD výši složené daňové kvóty za rok 2015 ještě nezveřejnila, podle ministerského návrhu rozpočtu na rok 2016 (.pdf, str. 11) činila 33 %. Podle těchto čísel zatím složená daňová kvóta skutečně klesala a ministr Babiš má tedy pravdu.

V návrhu rozpočtu z roku 2015 se sice počítá s jejím nárůstem zpět na 33,5 % v roce 2016, což ministerstvo ve vyjádření v článku Hospodářských novin vysvětluje tím, že "k nepatrnému zvýšení daňové kvóty by mělo dojí v důsledku zvýšení efektivity výběru daní, a to zejména vlivem elektronické evidence tržeb a kontrolního hlášení. To však neznamená, že se zvýší daňové zatížení obyvatelstva." I v případě takového vývoje by ale byla nižší než před nástupem Sobotkova kabinetu.

Hodnocení tohoto výroku je problematické, neboť není zřejmé, o jakém přesně příspěvku Británie do EU ministr Zaorálek hovoří, případně v jakém časovém horizontu. Analýzu, která by podkládala jeho tvrzení, se Demagogu nepodařilo dohledat, a výrok proto označujeme za neověřitelný.

Dopadem Brexitu na finance EU se zabývá analýza (.pdf) britského think-tanku Global Counsel z roku 2015. Velká Británie je jedním z největších čistých přispěvatelů do unijního rozpočtu, podle Global Counsel čistý příspěvek pokrývá 5,8 % rozpočtových výdajů (vypočítáno na základě dat z roku 2013), a tedy aby se vykompenzovala ztráta vyplývající z odchodu Velké Británie "muselo by dojít k snížení výdajů, nebo navýšení příspěvků ostatních členských států o až 5,8 % oproti současnému stavu".

Výdaje na rok 2015 činily 141,2 miliard euro, z čehož škrty ve výši 6 % se rovnají přibližně 8,5 miliard eur, tedy při velmi hrubém zjednodušení rozpočtového plánování by k ministrem Zaorálkem zmíněnému výpadku 100 miliard (předpokládáme, že hovoří o miliardách eur), došlo cca za bezmála 12 let (8,5 miliard * 12 = 102 miliard).

Podle předpovědi britské vlády (.pdf, str. 17) by měly čisté příspěvky Británie do unijního rozpočtu činit:

Účetní rokČistý příspěvek do rozpočtu EU

(miliardy EUR)2015-16

14,4942016-1712,0462017-1810,3742018-1911,5872019-2011,962 zdroj: HM Treasury, výpočty vlastní I při sečtení čistých příspěvků do rozpočtu EU od letošního roku až do roku 2020 (bez ohledu na to, že k samotnému vyvolání procedury podle článku 50 Smlouvy o EU dojde pravděpodobně s určitým časovým odstupem, načež UK bude nadále přispívat do unijního rozpočtu až do svého skutečného vystoupení) činí výsledná suma asi 60,5 miliard euro, tedy výrazně méně než částka, o které mluví Lubomír Zaorálek.

Jakkoliv jsou výše uvedené výpočty a dedukce v rozporu s tvrzením ministra Zaorálka, jsou natolik velkými zobecněními, že výrok není možné s jistotou vyvrátit.

Institut pro ekonomiku a mír zveřejnil v červnu 2016 výsledky tzv. Světového indexu míru (Global Peace Index). Česká republika se skutečně umístila na 6. příčce ze 163 zemí. Výrok však hodnotíme jako neověřitelný: tento index neměří přímo míru bezpečí v zemi (i když některé sledované faktory tímto směrem ukazují). Vliv na bezpečnost v zemi má pak vedle vlády velké množství dalších faktorů.

V roce 2015 obsadila Česká republika 12. místo, 2014 si držela tuto pozici, na kterou postoupila ze 13. místa z roku 2013.

Tato analýza mapuje především faktory společnosti a bezpečnosti, výskyt zahraničních a domácích konfliktů a míru militarizace. Hodnocení je stanoveno na základě 23 kritérií (GPI indicators). Samotný index však jednoznačně neprokazuje míru bezpečnosti, ale spíše mírové prvky. Kategorie, která se orientuje na vnímání bezpečnosti, hodnotí Českou republiku 2 body z 5, přičemž 5 značí nejhorší stav. Obdobně je na tom většina zemí střední Evropy. Od roku 2012 je tento stav neměnný.

Mezi další zkoumané faktory patří například politická nestabilita, kriminalita, vnitřní a vnější bezpečnost, dodržování lidských práv atd.

Prezident Zeman s premiérem Sobotkou opravdu otázku žaloby na kvóty řešil (viz Demagog.cz). Skutečností je také fakt, že vicepremiér Babiš v listopadu 2015 svůj postoj změnil a navrhoval podpořit slovenský návrh k podání žaloby proti kvótám na uprchlíky.

Podle serveru etrzby.cz, který spravuje finanční správa se skutečně bude EET zavádět postupně ve čtyřech fázích.

V 1. fázi, která bude zahájena od 1. prosince 2016 se do evidence připojí ubytovací a stravovací služby.

2. fáze bude následovat 1. března 2017 a bude se týkat maloobchodu a velkoobchodu.

3. fáze bude od 1. března 2018 evidovat svobodná povolání, dopravu a zemědělství

4. fáze se bude týkat vybraných řemesel a výrobních činností od 1. června 2018.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože z veřejně dostupných zdrojů není možné zjistit, jaká částka po odchodu Zdeňka Bakaly zůstala v pokladně společnosti OKD a jestli z této společnosti Bakala nějaké peníze skutečně „vysál“.

Rezervní fond pak podle dostupných informací neexistoval, respektive na něm nebyla ani koruna, pouze v posledních dvou letech.

K tématu OKD se prezident Zeman vyjadřuje a angažuje dlouhodobě a konkrétně ke Zdeňku Bakalovi velmi kriticky. Podle výročních zpráv společnosti OKD lze zjistit, že na rezervním fondu bylo v roce 2015 (.pdf, str. 48) 0 Kč, stejně tak na konci roku 2014 (.pdf, str. 66). Na konci roku 2013 (.pdf, str. 55), 2012 (.pdf, str. 59), 2011 (.pdf, str. 68) a 2010 (.pdf, str. 87) to však bylo téměř 3,5 miliardy korun.

Od roku 2014 však není dle zákona o obchodních korporacích rezervní fond povinný a peníze, které na něm do tohoto roku byly, byly použity na úhradu ztráty z minulých let (.pdf, str. 2). Důvodem nuly na účtu rezervního fondu je tedy použití těchto peněz na jiné účely.

Co se týče zmíněného vysátí miliard z OKD Zdeňkem Bakalou, nelze dohledat informaci, která by toto tvrzení podporovala. Je však pravdou, že ještě na začátku roku 2010 (.pdf, str. 87) byl vlastní kapitál společnosti ve výši přes 28 miliard korun, na konci roku 2015 (.pdf, str. 48) už to byly záporná čísla, konkrétně téměř miliarda v mínusu. Nakolik lze tuto změnu připsat Zdeňku Bakalovi není ověřitelné.

O OKD se začala v souvislosti s jejími transakcemi, zajímat protikorupční policie. Stejně tak se zajímá i o jejího majitele, kterým je společnost New World Resources Plc. Z této společnosti odešel Zdeněk Bakala v únoru letošního roku.

Na základě výše uvedeného odůvodnění a skutečnosti, že nelze dohledat Bakalovu účast na zmíněném vysátí, je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako pravdivý

Možný odchod Velké Británie z Evropské unie může probíhat teoreticky dvěma způsoby - okamžitým jednostranným odchodem a nebo oboustrannou dohodou s postupným průběhem.

Teoreticky je možné, i když málo pravděpodobné, že by Velká Británie vyhlásila okamžitý jednostranný odchod zrušením zákona o Evropských společenstvech z roku 1972, který v podstatě umožnil vstup VB do EU a legislativní provázání obou celků. Takový to odchod by znamenal okamžité zpřetrhání vazeb a závazků, neexistovala by žádná přechodná období a rozhodně by nebylo možno ze strany EU očekávat vstřícné jednání o podobě nových vztahů.

Druhou zatím nejpravděpodobnější možností odchodu VB a následných jednání o vzájemných vztazích by byla možnost využít článek 50 Lisabonské smlouvy (Smlouva o Evropské Unii), který se možným průběhem vystoupení zaobírá:

Článek 50

1. Každý člensky stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit.

2. Člensky stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě. S ohledem na pokyny Evropské rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupeni, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unii. Tato dohoda se sjednává v souladu s čl. 218 odst. 3 Smlouvy o fungováni Evropské unie. Jménem Unie ji uzavře Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou po obdrženi souhlasu Evropského parlamentu.

3. Smlouvy přestávají byt pro dotyčný stát použitelné dnem vstupu dohody o vystoupeni v platnost, nebo, nedojde-li k tomu, dva roky po oznámeni podle odstavce 2, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě s dotyčným členským státem o prodlouženi teto lhůty.

4. Pro účely odstavců 2 a 3 se člen Evropské rady nebo Rady, který zastupuje vystupující člensky stát, nepodílí na jednáních ani rozhodnutích Evropské rady nebo Rady, která se jej týkají. Kvalifikovaná většina je vymezena v souladu s čl. 238 odst. 3 písm. b) Smlouvy o fungováni Evropské unie.

5. Pokud stát, který z Unie vystoupil, požádá o nové přistoupeni, podléhá tato žádost postupu podle článku 49.

Výrok hodnotíme s výhradou jako pravdivý, v tom že právě využití článku 50, jak asi naznačoval pan Fiala, a minimálně dvouleté vyjednávací období je zatím nejpravděpodobnější variantou i podle premiéra Camerona. Přesto se jedná v případě odchodu z EU o věc komplikovanou a výsledky za v tuto dobou pouze spekulativní.

Mezi netarifní překážky obchodu mezi EU a USA patří například technické normy, sanitární opatření, přesněji jejich rozdílnost u obou obchodních partnerů, ze které může vyplývat zvýhodnění, či naopak znevýhodnění. Dalším negativním prvkem je vliv administrativních opatření souvisejících s obchodem.

Podle Evropské komise (.pdf, str. 13) s odkazem na analýzu z roku 2009 (.pdf), tyto překážky navyšují obchodní náklady evropských dovozců do USA o 10 % až 20 % (" trade cost equivalents ... the amount of additional cost burdens for trading across the Atlantic, compared to the domestic market, i.e. internally in the EU or the US" , neboli "ekvivalent obchodních nákladů, výše dodatečných nákladů spojených s transatlantickým obchodem, v porovnání s domácím trhem, tedy v rámci EU nebo USA".

Server Business Info s odvoláním na analýzu téže instituce interpretuje vliv netarifních překážek jako srovnatelné s celní přirážkou ve výši 10 až 20 %.

Analýzu, která by kvantifikovala konkrétně vliv netarifních opatření na ceny, o kterých hovoří Charanzová, se ale Demagogu nepodařilo dohledat, proto je v ýrok hodnocen jako neověřitelný.

Předseda Senátu Štěch skutečně avizoval, že je připraven prodiskutovat záležitost ohledně svého podpisu pod prohlášením čtyř ústavních činitelů z 18. října. Uvedl to na své oficiální webové stránce i facebookovém profilu.

Reaguje tak na otevřený dopis z 24. října, v němž jej předsedové klubů KDU-ČSL a STAN Jan Horník a Petr Šilar kritizují za signování daného prohlášení a požadují, aby záležitost projednala horní komora.

V dopise předsedové zmíněných klubů protestují proti spolupodepsání prohlášení a tomu, že „všichni čtyři nejvyšší ústavní činitelé neplnili svou povinnost bránit své občany před nátlakem cizí moci“. Vytýkají také ustupování nátlaku a možné nepřízni představitelů jiného státu a obětování hrdosti a sebevědomí vlastních občanů v zájmů údajných obchodních výhod. Domnívají se, že Štěch mohl jakožto předseda Senátu PČR překročit své ústavní postavení, neboť za zahraniční politiku odpovídá moc výkonná, nikoli představitelé komor parlamentu. Štěch podle nich dokument podepsal jménem Senátu, ač se o této věci v horní komoře nedebatovalo.

Svou reakci Štěch zveřejnil 29. října a mimo jiné v jí uvádí, že je ochoten o celé záležitosti diskutovat na plenární schůzi senátu, pokud o to většina senátorů bude stát. Zároveň sděluje, že s předsedou senátorského klubu STAN Janem Horníkem se sejde v úterý 1. listopadu a celou věc si objasní. Odmítá však tvrzení, že by překročil pravomoci předsedy Senátu. „Nikde jsem neuváděl, že v tolik diskutovaném prohlášení ústavních činitelů hovořím jménem všech 81 senátorů. Tak jako každý jiný senátor má i předseda Senátu právo vyjádřit se k něčemu a zveřejnit své stanovisko.“

S prohlášením Štěch souhlasil především proto, jelikož odpovídá dohodě o česko-čínském strategickém partnerství, která byla uzavřena v březnu tohoto roku. „Není mi známo, že by jakýkoliv člen současné vlády toto březnové prohlášení odmítl, nebo zpochybnil. Text prohlášení čtyř ústavních činitelů z 18. 10. se také nijak neodchyluje od oficiální zahraniční politiky České republiky, kterou se řídily české vlády od roku 1993,“ uvedl předseda Senátu na svém facebookovém profilu.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, nejsou dostupná zcela průkazná data, která by podporovala či vyvracela tvrzení Jana Bartoška. Existují dílčí studie či vyjádření k dané věci, srovnání s dalšími zeměmi (ve smyslu jednotné metodiky a srovnatelných dat) ovšem absentuje.

K dojíždění do zaměstnání z průzkumu (.pdf) Institutu trhu práce Hospodářské komory ČR v roce 2008 zároveň vyplývá, že 49 % respondentů je ochotno cestovat za prací, nicméně pouze v dosahu 30 minut cesty.

Další data jsou dostupná z roku 2011, kdy přestože se nezaměstnanost pohybovala okolo 5,5 %, pracovní mobilita dosahovala velmi nízkých hodnot. Region s nejvíce mobilními (.pdf) obyvateli, je dle dat ČSÚ Středočeský, odkud denně dojíždí za zaměstnáním do jiného kraje přes 90 tisíc lidí. Specifikem tohoto kraje je však skutečnost, že obklopuje hlavní město Prahu, kam dojíždí za prací množství jeho obyvatel. Za Středočeským krajem následuje Ústecký a Pardubický kraj.

Český rozhovor rovněž ve svém periodiku Statistika & My uvádí (.pdf, str. 5), že za prací dojíždí až 23 % lidí.

Z výzkumu veřejného mínění CVVM (.pdf) z června 2015 plyne, že spíše nebo rozhodně bylo ochotno denně dojíždět za prací v řádu dvou hodin asi 27 % obyvatel.

Je také pravdou, že Úřad práce ve snaze zvýšit zaměstnanost podporou mobility obyvatelstva poskytuje od dubna 2016 prozatím v pěti krajích tzv. příspěvek na dojíždění. Jde o nástroj aktivní politiky zaměstnanosti na podporu regionální mobility, který má překonat v současnosti existující bariéru k jejich uplatnění na trhu práce.

Čísla ČSÚ (nezohledňující však důvod stěhování) ukazují, že od roku 2001 do roku 2011 vnitřní migrace obyvatel v rámci ČR roste (.pdf, str. 1 dole). Stejně tak dle článku z roku 2013, na který odkazuje MPSV, je až 70 % obyvatel ochotno přestěhovat se za prací. Jedním z faktorů, které podle článku na MPSV brání lidem v stěhování, jsou finanční závazky, konkrétně hypotéky. Z výše zmíněného výzkumu CVVM pak tuto ochotu rozhodně či spíše deklaruje v roce 2015 jen 20 % respondentů.

Z výše uvedených informací je tedy zjevné, že čísla i kvalita a aktuálnost jejich zdrojů se podstatně liší. Neexistují spolehlivé a solidní zdroje pro ověření tohoto výroku, hodnotíme jej tedy jako neověřitelný.