Přehled ověřených výroků

Cechovní normy jsou inspirovány bývalými Československými státními normami a přináší způsob jak kontrolovat kvalitu potravin prodávaných českými výrobci. Potravinářská komora zřídila pro přípravu cechovních norem internetový server cechovninormy.cz, na kterém se do procesu tvorby těchto norem může připojit i nejširší veřejnost. V této době je schváleno zhruba 100 cechovních norem pro výrobky z různých odvětví. Mezi ně patří třeba Bramborák s uzeným masem, který musí mít ve složení nejméně 63 % brambor, 12 % uzeného masa, pšeničnou mouku, vejce, česnek, majoránku a na smažení řepkový olej.

Tendence slučovat dozorové orgány se objevovaly v roce 2013 za vlády Petra Nečase. Tehdejší ministr zemědělství Petr Bendl (ODS) konkrétně prosazoval slučování Státní zemědělské a potravinářské inspekce a Státní veterinární správy do jedné dozorové instituce. Tento krok schválila vláda, která v usnesení z 2. května 2013 ukládá ministru zemědělství úkol provést sjednocení těchto dvou orgánů.

S předčasným koncem vlády Petra Nečase v červnu 2013 však skončily i snahy o toto sjednocení – nový ministr zemědělství Miroslav Toman v srpnu slučování zastavil.

Slučováním, které legislativním procesem úspěšně prošlo, bylo převedení práv a závazků Státní rostlinolékařské správy na Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, k čemuž došlo pomocí zákona č. 279/2013 Sb., vyhlášeného 10. 9. 2013.

Rozpočet kapitoly, pod níž spadá Státní zemědělská a potravinářská inspekce, se v posledních pěti letech vyvíjel takto:

2010 - 339 953 tis. Kč

2011 - 307 151 tis. Kč

2012 - 300 798 tis. Kč

2013 - 307 292 tis. Kč

2014 - 321 260 tis. Kč

V rozpočtu na rok 2015 pak dochází k dalšímu nárůstu výdajů organizačních složek státu, přičemž webové stránky Ministerstva zemědělství uvádějí jako primární důvod tohoto nárůstu navýšení výdajů zejména právě pro dozorové orgány - Státní veterinární správu a Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci - z důvodu požadavku na zvýšení počtu kontrol a následné zvýšení ochrany spotřebitelů.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, kontrolní orgány v letech zbržděné ekonomiky měly k dispozici méně peněz na svou činnost, nehodnotíme ovšem, že by snad pravice neměla vůli k jakékoli kontrole v dané oblasti.

Vláda 18. ledna 2016 schválila návrh novely zákona č. 321/2004 Sb. o vinohradnictví a vinařství. Ačkoliv návrh ještě nemá zaručené přijetí, je pravdou, že příprava novely je v konečné fázi. Marian Jurečka jakožto ministr zemědělství na konci ledna předsedovi vlády zaslal (.doc) její konečné znění, a novela je tak připravena k projednávání v parlamentu.

Pančováním vína se rozumí jeho falšování, které novela specifikuje v paragrafu 3, odstavci 2. Falšování, popsané například jako přidávání vody, alkoholu, nebo nedovolených prostředků k ošetřování vína, v novele nově spadá pod sankci 50 milionů Kč - oproti původní verzi zákona, kde byla maximální výše sankce 5 milionů (§ 39, odstavec 7). Krom falšování pod novou maximální sankci spadá například nesprávné označení výrobku (§ 16, odstavec 16).

Václav Moravec zmiňuje novelu zákona o potravinách, která vstoupila v platnost 1.1. 2015. Jednou z novinek, kterou novela v § 3d přinesla byla povinnost prodejců s ročními tržbami nad pět miliard korun povinnost zveřejňovat čitelně u vchodu pro zákazníky seznam pěti zemí, z nichž odebírá potraviny.

Návrh zmíněného zákona byl ministerstvem zemědělství předložen poslancům 6. ledna 2014. Již v návrhu zákona v § 3d se objevuje pasáž:

"Provozovatel potravinářského podniku, který odebírá potraviny za účelem jejich dalšího prodeje konečnému spotřebiteli, jehož tržby z prodeje potravin za poslední ukončené účetní období na území České republiky přesahují 5 mld. Kč, je povinen viditelně a čitelně zpřístupnit při vstupu do prodejny určeném pro konečného spotřebitele a oznámit Ministerstvu zemědělství (dále jen „ministerstvo“) seznam pěti zemí obsahující procentuální vyjádření podílu všech potravin, které z těchto zemí odebírá a které v České republice uvádí na trh, přičemž se tyto země uvedou vždy k 1. lednu za období posledních 12 měsíců sestupně počínaje zemí s nejvyšším podílem na jeho tržbách při prodeji takto odebraných potravin."

V Poslanecké sněmovně byly k návrhu podány některé pozměňovací návrhy. Pozměňovací návrh zemědělského výboru (.pdf) rozšířil informační povinnost oproti vládnímu návrhu o 1 odstavec. Ten se však netýkal konkrétně povinnosti nápisů na prodejnách. Svým hlasováním sněmovna vládní návrh doplnila podle představ zemědělského výboru. Výsledná podoba zákona tedy skutečně prošla několika poslaneckými návrhy, nicméně konkrétně informační povinnost, jak o ní byla řeč, byla navrhována již Ministerstvem zemědělství.

Na konci roku byl poslancům předložen návrh zákona (pdf. str. 63), který bod s povinností prodejců potravin zveřejňovat na obchodních domech seznam zemí, odkud potraviny pocházejí, ruší.

Lidovecký plán zachování více pásem DPH a při ekonomickém růstu prosazení snížení sazby z 15% na 10% DPH u základních potřeb byl obsažen v jejich volebním programu (pdf, str. 4), byt se nakonec do koaliční smlouvy nedostal.

Vládní koalice se však ve smlouvě (pdf. str. 9) zavázala ke snížení sazby DPH u léků. knih, dětských plen a nenahraditelné dětské výživy k 1.1. 2015.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý na základě analýzy schvalování novel zákona o DPH od roku 2002. Není pravdou, že KSČM při každé příležitosti navrhovala maximální snížení DPH na základní potraviny, ve skutečnosti tak ve dvou případech neučinila - v letech 2012 a 2014.

Jelikož soustava daní v členských zemích EU podléhá do určité míry unijní legislativě, je nejprve nezbytné podotknout, že podle evropské směrnice o dani z přidané hodnoty (.pdf, str. 24) nemůže být snížená sazba DPH (která by se vztahovala například na "základní potraviny") nižší než 5 %. DPH se v ČR měnila od roku 2000 několikrát, v roce 2004 (5 % snížená, 19 % základní sazba); 2008 (9 % snížená, 19 % základní sazba); 2010 (10 % snížená, 20 % základní sazba); 2012 (14 % snížená, 20 % základní sazba); 2013 (15 % snížená, 21 % základní sazba) a 2015 (15 % a 10 % dvě snížené sazby, 21 % základní).

Pokud se podíváme na návrhy, které měli poslanci KSČM k návrhům zákonů, měnící tyto sazby, zjistíme, že:

V roce 2004 byl schválen zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Ten sice neznamenal zvýšení sazeb, naopak, základní sazba poklesla z 22 na 19 %, v rámci implementace evropské legislativy však bylo nutné přesunout některé položky se snížené do základní sazby. Pozornost vzbudila zejména změna u stravovacích a ubytovacích služeb. Návrh, který předkládal tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka, čelil zejména kritice tehdy opoziční ODS, růst nepřímých daní ale kritizoval také poslanec KSČM Jiří Dolejš. Pozměňovací návrh však nepadnul, nicméně potraviny ani nemohly být nižší sazbou zatíženy.

Ve třetím čtení pak poslankyně KSČM Zuzka Rujbrová upozornila na petici, ve které petenti vyjadřují nesouhlas se zvýšením daně z přidané hodnoty z 5 na 19 % u hoteliérské a restaurační činnosti. Ani z její strany však nepadnul pozměňovací návrh. Nutno dodat, že podle tehdejších pravidel EU tyto služby do zvýšené sazby zařazeny být musely.

V roce 2007 byla změna DPH součástí tzv. zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, kde se kromě zvýšení snížené sazby z 5 na 9 % schvalovaly změny u řady dalších daní a k tomu také směřovala velká část vystoupení na plénu i pozměňovacích návrhů. K DPH se vztahoval návrh komunistického poslance Petra Braného (.pdf, strana 40), kde navrhuje zrušit plánované zvýšení snížené sazby daně.

I v roce 2009 byl návrh na zvýšení DPH (o 1 procentní bod u obou sazeb) součástí balíku změn. Ten byl navíc na žádnost vlády projednáván ve zrychleném řízení tzv. ve stavu legislativní nouze. I zde navrhla komunistická poslankyně Miloslava Vostrá (.pdf, strana 3) zrušit část novely, která mění zákon o dani z přidané hodnoty.

Ve volebním období 2010-2013 se DPH měnilo dvakrát. Nejprve v roce 2011 prošel návrh, který sníženou sazbu zvýšil z 10 na 14 % s tím, že v roce 2013 se má DPH sjednodit na jediné sazbě ve výši 17,5 %.

Během tohoto projednávání v září 2011 předložil poslanec KSČM Jiří Dolejš pozměňovací návrh (.pdf, str. 8), který sníženou sazbu DPH stanovoval na 5 %. Šlo by tedy o snížení DPH na potraviny o 5 procentních bodů (tehdejší sazba byla 10 %).

Další změna u DPH byla schválena na konci roku 2012, když se upravily sazby na 15 a 21 %, zavedena byla také tzv. solidární přirážka u daně z příjmu fyzických osob. Pozměňovacích návrhů byla v tomto případě načtena celá řada, žádný však nepřišel z klubu KSČM. Zde tedy komunisté nevyužili příležitost, aby sami snížení DPH na základní potraviny navrhli.

V aktuálním volebním období se DPH měnilo zatím jednou. Vláda prosadila zavedení 2. snížené sazby ve výši 10 %. Během projednávání navrhl poslanec KSČM Dolejš, aby byla zavedena jediná snížená sazba a to právě ve výši 10 %. Tento návrh by znamenal snížení snížené sazby z tehdy platných 15 % o 5 procentních bodů a dotknul by se tak i základních potravin, které do druhé snížené sazby zahrnuty nebyly (je tam nenahraditelná dětská výživa, léky a knihy). Nešlo ovšem o maximální možné snížení.

Výpadek, které popisuje ministr Jurečka, odpovídá odhadu z důvodové zprávy návrhu zákona (.pdf, strana 15) o změně DPH, kde vláda odhaduje celkový dopad zavedení druhé snížené sazby DPH na 4,15 miliardy korun, z toho dětská výživa tvoří 100 milionů.

Vládní koalice přijala změnu v daňových zákonech s účinností od 1.1.2015, jejíž součástí bylo i zavedení nové snížené sazby daně ve výšce 10 % na nenahraditelnou dětskou výživu, léky, veterinární léčiva a knihy.

O dopadech tohto snížení a daňových výpadcích informovalo Ministerstvo financí v tiskové zprávě o plnění státního rozpočtu, kde celkový dopad zavedení druhé snížené sazby DPH odhaduje na 4,2 miliardy Kč. To se velmi blíží původnímu odhadu z důvodové zprávy a potvrzuje řádovou správnost i pro zmíněných 100 milionů na dětskou výživu.

Minimální dopad na konečnou cenu pro zákazníka popisuje například poradenská spoločnost TaxVision, podle které ze snížení daně profitují spíše výrobci.

Značky kvality potravin udělované Ministerstvem zemědělství jsou následující: Klasa (národní značka kvality) , Regionální potravina (potraviny, které zvítězí v krajských soutěžích) , Biopotraviny. Následující Evropské značky kvality potravin: Zaručená tradiční specialita (ZTS, potravina vyráběna po dobu min. 30 let), Chráněné označení původu (CHOP, vyjímečná potravina z daného regionu či místa, jejíž vlastnosti jsou dány zvláštním zeměpisným prostředím) a Chráněné zeměpisné označení (CHZO, vyjímečná potravina z daného regionu či místa, u které je postačující, aby pouze některá fáze výroby potraviny proběhla ve vymezeném území). V rámci krajů existuje označení Regionální potravina, kterou udělují kraje ve spolupráci s ministerstvem zemědělství, např. Regionální potravina Moravskoslezského kraje.

Potravinářská komora garantuje značku Český výrobek. Občanským sdružením Apus a Asociací regionálních značek, o.s. je koordinován system značení Domácí výrobky. Toto označení nesou výrobky, které zaručují kvalitu a šetrnost k přírodě a především jejich vazbu na určité území. Iniciativa Vím, co jím propůjčuje stejnojmenné logo, které je uváděno na balení těch potravin, jež ve složení splňují definovaná nutriční kritéria. Nadační fond Český výrobek uděluje ochrannou známku český výrobek. Občanské sdružení Zdravá potravina z.s. označuje potraviny logem zdravá potravina u potravin, které neobsahují zbytečná aditiva.

Privátní firmy mají také své vlastní značky kvality či prémiových potravin pro náročné zákazníky jako např. Billa značka Billa Premium, výrobky s tím označením se vyznačují vysokou kvalitou. Dále např. Tesco má řadu Tesco Finest, které označují výrobky vysoké kvality nebo Tesco Organic, toto označení nesou Bio výrobky.

Různé značky a loga potravin vydává ministerstvo zemědělství, kraje, různá občanská sdružení a iniciativy a v neposlední řadě i soukromé firmy.

Regionální potravina je produkt určený ke konzumaci konečnému spotřebiteli, který je vyroben v příslušném regionu a pochází zejména z tuzemských surovin. Soutěž o značku Regionální potravina probíhá každým rokem v každém kraji. Celkem má 9 kategorií potravin podle Metodiky (pdf, str. 3). V současné době je celkem 575 oceněných produktů.

V rámci krajských značek drží označení Vím, co jím 317 výrobků dle Seznamu potravin (pdf). Logem Zdravá potravina se může pyšnit 596 potravin. Logo Český výrobek má 1976 výrobků z toho 515 potravin. Krajská označení jsou sice schopna pokrýt vice výrobků, pokud splní daná kritéria, ale ve skutečnosti podle dostupných dat, nese tato označení přibližně stejný počet výrobků jako označení Regionální potravina.

Podle zprávy na oficiálních stránkách Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) udělila SZPI za rok 2014 pravomocně pokuty ve výši 99 429 300 Kč, tedy skutečně necelých 100 milionů korun – celková výše byla o 55 % vyšší než za rok 2013.

Ředitel kontroly SZPI Jindřich Pokora v rozhovoru pro iDNES uvedl, že z důvodu množství kontrolovaných provozů se k lednu 2015 zvýšil počet z původních 210 kontrolorů o 40 tabulkových míst. Ústřední ředitel SZPI Martin Klanica podle ČTK uvedl, že SZPI za rok 2015 udělila pokuty ve výši 140 milionů korun, tedy o 40 % více než za rok 2014.

Z hlediska výše pokut se tedy o dvojnásobek nejedná, co do počtu udělených pokut nelze výrok ověřit – k dispozici je Zpráva o činnosti SZPI za rok 2014 (.pdf). Ta hovoří o zmiňované celkové výši udělených pokut a počtu pravomocně skončených správních řízení (SŘ), těch bylo za rok 2014 celkem 1861 (s. 91). Právě ve správním řízení pak dochází k uložení pokuty. Podobná souhrnná zpráva o činnosti SZPI za rok 2015 ale není uveřejněna.

Na základě dat poskytnutých ministrem zemědělství Marianem Jurečkou jsme byli schopni výrok dodatečně ověřit i v otázce počtu pokut. „Zjednodušeně řečeno platí, že jedna pokuta představuje jedno správní řízení. V r. 2014 SZPI zahájila 1785 správních řízení, v roce 2015 to bylo 2694 správních řízení, Počet SŘ z roku 2015 tak představuje 150% SŘ z roku 2014 a došlo tedy k meziročnímu nárůstu počtu SŘ 1,5 násobně,“ uvedl v e-mailu tiskový mluvčí SZPI Pavel Kopřiva.

Všechna data uvedená ministrem zemědělství Marianem Jurečkou jsou tedy pravdivá, pouze nárůst počtu pokut za rok 2015 oproti roku 2014 nebyl přesně dvojnásobný.