Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Stanjura popisuje korektně fakt, že ODS upozorňovala na možný legislativní konflikt v této věci. Zda k němu dojde, či dokonce bude schválen zákon v rozporu s ústavou, není součástí hodnocení. Podstatou tohoto výroku je právě fakt, že občanští demokraté na možný problém Sněmovnu upozorňovali.

V pátek 22. dubna byl ve třetím čtením schválen vládní návrh zákona o Nejvyšším kontrolním úřadě, díky kterému dojde k rozšíření jeho působnosti na kraje, obce a právnické osoby s jejich účastí poslanci zákon postoupili Senátu, který má teď dle standardního legislativního procesu 30 dní na jeho projednání. Do problematické roviny staví tuto novelu fakt, že v Senátu od května 2014 leží novelizace ústavy, která rovněž posiluje pravomoci NKÚ.

Během projednávání vystoupil poslanec ODS Marek Benda a za klub ODS upozornil na tento možný problém:

" V pátek jsme se tady nějak trochu poškorpili s panem ministrem, který se na nás hněval, že si bereme přestávku. Já jsem si tu přestávku bral zcela záměrně, protože si myslím, že jsme v zoufalé pasti v tuto chvíli. Senát nám vzkázal, že k ústavnímu zákonu, kterým se novelizuje Ústava, chce prováděcí zákon. Současně ovšem v okamžiku, kdy my teď odešleme prováděcí zákon, který je v tuto chvíli zjevně protiústavní, to myslím, že všichni víme, že pokud by začal platit jenom tento návrh zákona bez novely Ústavy, tak je zjevně protiústavní, protože ustanovuje kontroly nad samosprávami bez toho, aniž by tam bylo zmocnění Ústavy. A v tu chvíli Senát má 30 dní na to, aby tento návrh zákona projednal, a pokud ho neprojedná, znamená to, že tento návrh zákona vstupuje v platnost bez ohledu na to, co se stane s ústavní změnou.(...)Takže doporučuji, abychom, pana zpravodaje žádám, abychom před závěrečným hlasováním hlasovali procedurální návrh o přerušení projednávání tohoto bodu až do okamžiku, než bude novela Ústavy, která rozšiřuje pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu, doprojednána v Senátu Parlamentu České republiky."

Jedná se o návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru, který vládě předložilo ministerstvo financí. Návrh zákona v § 9 (.pdf) uvádí, že nebankovním poskytovatelem je pouze osoba, která k tomu má oprávnění udělené Českou národní bankou. Nově bude tedy poskytování spotřebitelských úvěrů podléhat licenčnímu systému.

Jak uvádí Robert Pelikán, věřitel má již dle § 9 odst. 1 nyní účinného zákona o spotřebitelském úvěru povinnost odborně posoudit dlužníkovu schopnost splácet. V návrhu byla tato povinnost poněkud rozšířena a přenesena do § 86. Přibyla navíc povinnost zavést a dodržovat pravidla a postupy pro přijetí a ocenění předmětu zajištění spotřebitelského úvěru na bydlení (§15). Klíčové je ovšem to, že plnění těchto povinností se stalo předpokladem udělení licence subjektu. Sankcí je navíc neplatnost takto uzavřených smluv.

V tomto výroku má tedy Robert Pelikán pravdu. Povinnost je dána i dnes, v nové formě by měla být lépe prosaditelná a systém je opravdu navržen jako licenční.

Povaha tohoto nebezpečí plyne ze samotné definice toho, kdo je to uprchlík. Tu poskytuje například Úmluva o právním postavení uprchlíků (.pdf), kterou přijalo Valné shromáždění OSN v roce 1951.

Podle článku 1 odstavce 2 tohoto dokumentu se uprchlík "nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti" (s. 2) . Tento legální status byl přijat a ratifikován všemi 28 státy EU. Nebezpečí tedy plyne z neschopnosti státu poskytnout svým obyvatelům ochranu, v horším případě je právě stát původcem výše definovaného pronásledování.

Bezpečným navrácením se pak zabývá tzv. princip Non-Refoulement, který zakazuje navrátit oběť persekuce do rukou původce této persekuce. Zásada vychází ze zmiňované Úmluvy a jejího Protokolu z roku 1967. Rozbor (.pdf) tohoto principu na webu Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) specifikuje, že omezení navrácení uprchlíků se netýká jen země původu, ale jakéhokoliv teritoria, kde by byli v ohrožení (s. 122).

Za rok 2015 bylo objasněno 50,9 % trestných případů. Jedná se o téměř 2% nárůst oproti roku 2014. Zřetelnější vzestup je pozorovatelný v porovnání s rokem 2013, kdy stoupla objasněnost o necelých 7 %.

201320142015Objasněnost případů v % 43,74950,9Zdroj: Policie ČR

V dlouhodobém horizontu se objasněnost pohybovala nad 40 %.

Pozitivní jsou i statistiky týkající se celkového počtu trestných činů, kde policie zaznamenala meziroční pokles o 14, 2 %. Trend za poslední 3 roky je tedy charakteristický tím, že ubylo trestných činů a stoupla jejich objasněnost.

Zdroj: Policie ČR

Íránská islámská republika již desítky let čelí rozsáhlému mezinárodnímu sankčnímu režimu. První ze sankcí nastaly již v roce islámské revoluce ájjatoláha Chomejního, v roce 1979, kdy americký prezident Jimmy Carter v reakci na zajateckou krizi na americké ambasádě v Teheránu vydal příkaz k zmrazení všech íránských prostředků v USA. USA postupně rozšířily sankce proti Íránu i do oblasti mezinárodního obchodu, zásadního omezení vývozu ropy.

Když Mezinárodní komise pro atomovou energie v roce 2005 shledala Írán vinným z závažného porušování závazků Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, přidala se k sankčnímu režimu také OSN, která komisi zřizuje. Od roku 2005 tak Rada bezpečnosti OSN schválila čtyři rezoluce (číslo 1737, 1747, 1803 a 1835), které zavádějí sankce proti Íránu. Omezení se týkají především mezinárodního obchodu s materiály, které by mohly být využity ke konstrukci jaderných zbraní v Íránu. Rezoluce 1835 nadto po americkém vzoru zásadně omezila přístup íránských finančních institucí na mezinárodní finanční trhy.

V roce 2007 se k sankčnímu režimu připojila i EU, která implementovala omezení vycházející z již existujících amerických sankcí.

Agregovaný dopad všech těchto sankcí na íránskou ekonomiku byl a je dosti masivní - americký ministr financí Jacob Lew odhadl, že jen mezi lety 2012-2015 bylo íránské HDP díky mezinárodním sankcím o 15-20 % nižší. Nadto se uvádí, že kolem 100 milard amerických dolarů íránských finančních prostředků je zmražených a nedostupných v zemích, které se účastní sankcí.

Tato drastická omezení íránské ekonomiky, spolu s celosvětovým poklesem cen ropy, hrála velkou roli v rozhodnutí íránského prezidenta Hassana Rouháního uzavřít s západními státy průlomovou dohodu o omezení íránského jaderného programu výměnou za částečné uvolnění těchto sankcí. Tato dohoda byla po dlouhých a komplikovaných jednáních podepsána ve Vídni 14. července 2015.

Protože významné sankce byly na Írán uvaleny nepřetržitě od roku 1979 a protože jejich důsledky na íránskou ekonomiku hrály zásadní roli v uzavření oné "dohody s ostatními mocnostmi," hodnotíme výrok poslance Schwarzenberga jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Pokud jde o přijímání petic, obecně je Senát jako státní orgán povinen se řídit zákonem č. 85/1990 Sb. o právu petičním, který ve svém prvním paragrafu říká: "Každý má právo sám nebo společně s jinými obracet se na státní orgány se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti těchto orgánů (dále jen "petice")."

Dle paragrafu 7 tohoto zákona Senát ve svém jednacím řádu (zákon 107/1999 sb.) určil způsob přijímání, projednávání a vyřizování peticí jemu adresovaných. Ve stručnosti se k tomu Senát vyjadřuje takto (zde):

"Každý má právo sám nebo společně s jinými obracet se na státní orgány se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti těchto orgánů.

Senát rozhodl, že vyřizování petic bude příslušetVýboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten posoudí, zda podání splňuje náležitosti stanovené zvláštním zákonem.

O přijatých peticích, jejich obsahu a způsobu vyřízení předkládá výbor uvedený v odstavci 1 větě prvé Senátu zprávy. Ve zprávě zejména uvede, kdo petice podal, kdy byly doručeny, čeho se týkaly a jak, kdy a kým byly projednány a vyřízeny. Nestanoví-li Senát jinak, předloží tento výbor takovou zprávu nejpozději do 15. února za předchozí kalendářní rok.

V případě, že je pod některou z petic podepsáno více jak 10 000 občanů, zařadí se po provedeném šetření věcně příslušného orgánu Senátu její projednání na pořad nejbližší schůze Senátu."

Je také pravdou, že dle ústavy (článek 65) Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Příkladem takového postupu může být neúspěšná senátní žaloba k Ústavnímu soudu ohledně velezrady prezidenta Václava Klause z března 2013. Dále také petice " Prezidente, odejděte " podaná k Senátu na současného prezidenta Zemana, která měla přes 11 tisíc podpisů, ale byla uznána Senátem jako neodůvodněná.

Z usnesení pátečního jednání předsednictva plyne, že předsednictvo zaprvé doporučuje poslancům ČSSD podpořit při hlasování pozměňující návrh poslance Jana Chvojky k novele zákona o střetu zájmů.

Zadruhé vyjadřuje podporu pokračování koaliční spolupráce s ANO a KDU-ČSL. Sociální demokracie je přesvědčena o tom, že v období migrační krize a celé řady bezpečnostních hrozeb potřebuje Česká republika stabilní většinovou vládu. Současná vláda dva roky důsledně plní svůj program a vrátila lidem naději v to, že politici mohou pracovat v jejich prospěch a řešit reálné problémy země. Současná vláda má možnost dokončit svůj mandát a splnit vše, co slíbila občanům. ČSSD udělá vše pro to, aby tato příležitost nebyla promarněna.

Nakonec pak předsednictvo ČSSD doporučuje poslancům ČSSD podpořit návrh pořadu mimořádné schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR tak, že tato schůze by měla řešit kauzu hnutí ANO ,,Čapí hnízdo,“ neboť poškozuje koaliční vládu a vytváří prostor pro snadné útoky opozice. ČSSD žádá koaličního partnera, hnutí ANO, aby celou záležitost aktivně řešilo a objasnilo směrem k veřejnosti. Je důležité, aby celou věc nestranně prošetřila policie a OLAF.

Šlo tedy o tři otázky, přičemž jednou z nich bylo vyjádření podpory pokračování vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Z tohoto výroku je Sobotkův výrok hodnocen jako pravdivý.

Česká republika podle Eurostatu skutečně patřila v roce 2015 mezi nejrychleji rostoucí státy. Podle zatím posledních dostupných dat za 3. čtvrtletí rostla ČR meziročně o 3,9 %, což je v EU 4. místo. Definitivní čísla za rok 2015 budou zveřejněny v průběhu roku, výrok doplníme podle nich.

Co se nezaměstnanosti týče, i tam nejnovější data (za listopad 2015) potvrzují slova premiéra, ČR najdeme na druhém místě (s mírou nezaměstnanosti 4,6 %) za Německem (4,5 %).

Pokud jde o podporu návrhu v Poslanecké sněmovně, tak rozdělení je následovné. Návrh podporují strany vládní koalice, proti jsou opoziční TOP 09 a ODS, potud Sobotka popisuje rozložení korektně.

Stanovisko KSČM je dohledatelné na jejím webu, v prohlášení z října 2015 poslanec Číp uvádí, že klub KSČM se zdrží hlasování.

Předseda poslaneckého klubu hnutí Úsvit Marek Černoch v červenci 2015 vydal text „EET = konec živnostníků v Čechách“, tedy ani od tohoto uskupení nelze očekávat podporu pro návrh. V průběhu projednávání pak Úsvit podal pozměňovací návrh (.pdf – viz Fiedler), který účinnost zákona posouvá na rok 2017 a subjektem evidence mají být pouze poplatníci DPH. Prohlášení, že by Úsvit hlasoval pro vládní návrh EET tak, jak je předložen, není dohledatelný.

Zbývá tedy strana SPD Tomia Okamury, která ovšem nemá sílu ani na to postavit poslanecký klub. Okamura ale podle svých slov také EET nepodpoří. Na svůj FB napsal (přepsal svůj rozhovor pro Parlamentní listy): „Andrej Babiš prosazuje EET, což já pokládám za neefektivní a drahý nástroj, který nic nepřinese, ale nepovažuji to za omezení lidské svobody v tom pravém slova smyslu. Za sebe říkám, že EET nepodpořím, protože vláda zamítla můj návrh zákona o osobní, hmotné a trestní odpovědnosti vrcholných politiků.“

Kromě vládní koalice se tedy podle prohlášení dalších stran nenajde žádný subjekt, který by aktivně hlasoval pro zavedení elektronické evidence tržeb.

Je pravdou, že za vlády Petra Nečase skutečně procházely některé návrhy podporou 1 hlasu, to bylo ovšem obvyklé i za vlád Špidly, Grosse a Paroubka (zde méně díky hlasovací koalici s KSČM), jejímž členem Bohuslav Sobotka byl. Nicméně Sobotka nemá pravdu v tom, když tvrdí, že vláda má v záloze další hlasy od opozičních stran pro aktivní podporu návrhu evidence tržeb.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť existuje řada odhadů příjmů Dáiš, velmi se ovšem různí a není tak možné určit, jaká část příjmů této organizace pocházejí z "daní" a z prodeje ropy.

Z uniklých dokumentů zveřejněných na Jihadology.net (nezávislý web spravovaný Aaronem Y. Zelinem, který mapuje aktivity džihádistů) vyplývá, že ropa tvoří 27,7 % příjmů Dáiš a daně 23,7 %. Tyto statistiky jsou však i přes jejich unikátnost (další podobné dokumenty zveřejněny nebyly) přímo spojené s provincií města Dajr az-Zaur, nikoli celého území ovládaného Dáiš.

Další veřejné zdroje tématem se zabírající jsou pak odbornými analýzami:

Dle Financial Times tvoří příjmy z ropy 450 milionů dolarů za rok, což je 50 % z celkových 900 milionů dolarů. Daně, konfiskace a vydírání pak dohromady tvoří druhou polovinu příjmů.

Dle CNN tvoří daně 360 milionů dolarů za rok (cca. 18 % z 2 miliard) a ropa 500 milionů dolarů za rok (cca. 25 %).

Dle IHS tvoří příjmy Dáiš z 50 % daně a ze 43 % ropa.

Dle RAND Corporation (zveřejněno v The New York Times) získal Dáiš v roce 2014 600 milionů dolarů za daně (cca. 49 %) a 100 milionů dolarů za ropu (cca. 8 %). Podobná čísla však již k roku 2015 neplatí. Jak se můžeme dozvědět ve zprávě z ledna 2016 (.pdf, str. 6), ropa tvoří cca. 40 % (480 milionů dolarů z 1,2 bilionů dolarů).

Posledním příkladem může být grafika (níže) Aktuálně.cz, podle které tvoří daně cca. 21 % rozpočtu Dáiš a ropa 53 %.

Podrobnější čísla k daním na území obsazeném Dáiš uvádí např. CNN:

• Daň z příjmů: 10%
• Daně z podnikání: 10% -15%
• Daň z prodeje: 2%
• Veškeré bankovní hotovostní výběry: 5%
• Léky: 10% -35%

Další poplatky jsou placeny jako školné (od základních po vysoké školy) či dle Aktuálně.cz daně za služby a v případě k křesťanů pak poplatky "za ochranu" – tzv. džizja.

Zdroj: Aktuálně.cz - Kde bere Islámský stát peníze?