Přehled ověřených výroků

Počet exekucí ročně skutečně dosahuje statisíců.

Musíme zde rozlišovat dva údaje, a to počet exekucí a počet exekuovaných osob, přičemž z tiskové zprávy Exekutorské komory České republiky z října 2015 vyplývá, že počet občanů v exekuci nadále (lépe řečeno od roku 2011) klesá, avšak přibývá lidí, kteří čelí mnohačetným exekucím.

Pro počet exekucí za loňský rok existují zatím pouze předběžná data, která hovoří o 730 tisíc zahájených exekučních řízeních, čili konečné číslo řádu statisíců dosáhne (více v grafu níže).

Stále existuje množství stížností na necitlivý přístup exekutorů, jejich pochybení při provádění exekuce či vůbec neoprávněnost exekuce. Exekutorská komora České republiky uvádí, že za šest let (do roku 2014) připadá na 4,5 milionu vedených exekučních řízení 173 podaných kárných žalob. Z toho však bylo zjištěno porušení předpisů pouze v 73 případech. Mezi množstvím exekucí, které probíhají standardním způsobem, se vždy najdou mediálně vděčné kauzy, třeba exekuce kvůli jízdě bez jízdenky či dluhu původně extrémně malé částky, což ve výsledku může působit dramatickým dojmem.

Pro přehled vývoje připravil ihned.cz přehlednou infografiku:

Zmiňovaný opoziční návrh ODS se týká novely č. 360/2014 Sb. (.pdf, str. 4731-4744) z 31. prosince 2014, která pozměňuje znění zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty. Novelou vzniká s účinností od 1. ledna 2016 plátcům daně povinnost tzv. kontrolních hlášení, ta nově nahrazují samostatný výpis z evidence pro účely DPH a jsou podávána pouze elektronicky.

Dne 7. prosince 2015 zamítla vláda na svém jednání návrh ( pdf., str. 1-3) poslanců ODS Petra Fialy, Zbyňka Stanjury, Jany Černochové, Miroslavy Němcové a dalších na odložení účinnosti novelizačních bodů zavádějících kontrolní hlášení z 1. ledna 2016 na 1. leden 2017. Odůvodněním návrhu (str. 2) je zavádění elektronické evidence tržeb (EET) až od poloviny roku 2016, nízká připravenost samotných poplatníků DPH v důsledku špatné informovanosti Ministerstvem financí a odstranění administrativních překážek spolu s úsporou administrativních nákladů podnikatelů, kteří mají kontrolní hlášení pravidelně podávat.

Předseda ODS Petr Fiala na webových stránkách strany ještě v den rozhodnutí vlády uveřejnil úmysl podat žádost o svolání mimořádné schůze Sněmovny, na níž by byl návrh projednán. Ta se uskutečnila 22. prosince 2015, podle vyjádření Ministerstva financí měla veřejnost více jak rok na přípravu na zavedení kontrolních hlášení. Další projednávání je navrženo na pořad 39. schůze Sněmovny, tedy od 19. ledna 2016.

Jestli má Andrej Babiš na pražskou koalici nějaký vliv, to ověřit nedokážeme, pravda je ale taková, že na konci října 2014 se domluvili zástupci ANO, ČSSD a Trojkoalice (ve složení Strana zelených, KDU-ČSL a STAN) na vytvoření koalice v čele s Adrianou Krnáčovou. Ustavující zasedání nové koalice proběhlo 26. listopadu 2014. V jedenácti členné radě připadlo pět míst hnutí ANO, po třech pak ČSSD a Trojkoalici.

Jedním z radních a zároveň náměstkem primátorky pro územní rozvoj a územní plán se stal Matěj Stropnický. V noci z 22. na 23. října byl však společně s třemi dalšími radními z funkce odvolán. V současné době má tak Rada hl. Města Prahy pouze sedm členů.

Mezitím, v únoru 2015 pražské buňky ANO a ČSSD požádali Trojkoalici o odchod náměstka Stropnického kvůli tomu, že v lednovém hlasování zastupitelů ohledně tendru na odpady za 13 miliard korun pro návrh nezvedl ruku.

V květnu 2015 předložila ředitelka magistrátu Jana Devěrová dokument, podle kterého se nehlasováním pro návrh mohl dopustit trestného činu.

V srpnu Radní neschválili ani jeden z klíčových materiálů, které předkládal náměstek Stropnický. Problematiku pražských stavebních předpisů převzala místo něj do gesce primátorka Krnáčová a to se poté opakovalo ještě na začátku září. Stropnický poté řekl, že situaci v pražské koalici považuje za neudržitelnou.

V průběhu srpna se situace vyostřila, pražské ANO a ČSSD začaly v reakci na Stropnického vystupování v médiích požadovat jeho odvolání z funkce náměstka.

V září Trojkoalice označila odebrání kompetencí Stropnickému za porušení koaliční smlouvy ze strany ANO a ČSSD.

A konečně v noci z 22. na 23. října 2015 zastupitelé odvolali z funkce čtyři z 11 radních. Náměstka Stropnického (SZ) a radní Michala Haška (ANO), Hanu Novákovou a Irenu Ropkovou (obě ČSSD).

Při hodnocení vycházíme především z přehledu na webu Parties & Elections a dalších zdrojů volebních výsledků. Pokud se v časové řadě podíváme na volební výsledky hlavních parlamentních voleb v evropských zemích v letošním a minulém roce, zjistíme následující:

Únorové (2016) parlamentní volby v Irsku vyhrála jedna z tradičních nejsilnějších stran - křesťansko-demokratická strana Fine Gael s 25,5 % hlasů. S ohledem na minulé volby (36,1 %) však šlo o výrazný propad. Zásadně propadla též tradiční Dělnická strana. Naopak posílilo levicově nacionální Sinn Féin. Do parlamentu taktéž pronikly nezastoupení aktéři - Sociální demokraté či Strana zelených. Zde tedy - alespoň v kontextu posledních voleb - můžeme mluvit o fragmentaci stranického systému.

Ve Španělsku v prosinci 2015 vyhrála volby vládnoucí Lidová strana (Partido Popular) s 28,7 %, která však oproti volbám z roku 2011 zaznamenala hluboký propad (44,6 %) daný především nástupem nových uskupení - především levicově populistického Podemos a Ciudadanos a pravicově populistické libertariánské strany Partido de la Ciudadanía (C's). V případě Španělska lze - v rámci posledních parlamentních voleb - hovořit o skutečně výrazné fragmentaci stranického systému.

Listopadové volby v Chorvatsku vyhrála tzv. Vlastenecká koalice, společný projekt několika křesťansko-národně-demokratických stran pod vedením tradičního Chorvatského demokratického společenství, která získala 33,4 % hlasů. Nižšího volebního zisku oproti volbám v roce 2011 tzv. koalice Chorvatsko roste, uskupení jehož lídrem je Sociálně demokratická strana Chorvatska. Do parlamentu pronikla též doposud nezastoupená konzervativní Most Nezavisnih Lista a několik dalších doposud nezastoupených subjektů (a to včetně nových stran uvnitř kandidujících koalic). V případě Chorvatska lze - opět v rámci posledních parlamentních voleb - mluvit spíše o fragmentaci stranického systému.

Říjnové volby (2015) v Polsku, které výrazně rezonovaly i v českých médiích, opanovala konzervativní strana Právo a spravedlnost se ziskem 37,6 % hlasů. Propadla vládní Občanská platforma, některé tradiční (Svaz demokratické levice) i pouze v minulém volebním období zastoupené (Twój Ruch (TR) strany. Místo nich nastoupily některé nové subjekty (Kukiz'15 a Nowoczesna ). Mluvit v případě Polska o výrazné fragmentaci stranického systému - s ohledem na poslední parlamentní volby - spíše nejde a to především z důvodu stejného počtu zastoupení stranických subjektů (navíc pouze jediná strana zastoupená jedním poslancem).

Konzervativci (či možná lépe pravicoví populisté) zabodovali i ve švýcarských volbách. Švýcarská lidová strana získala 29,4 %. Výsledky ostatních subjektů zastoupených na půdě Národní rady však nedoznaly “zásadních” rozdílů oproti minulým volbám.

Koalice stran zvítězila v říjnu 2015 v Portugalsku. Sociálně demokratická strana spolu s Lidovou stranou (v Portugalském případě “pravicová” uskupení) získaly dohromady 38,6 %. Druhá - Socialistická strana - obdržela 32,3 %. Celkový počet stran v portugalském stranickém systému však nedoznal změn.

Řecko v loňském roce prodělalo dvoje parlamentní volby, přičemž je opanovalo koaliční uskupení Syriza se ziskem přes 35 % hlasů.

V červnových volbách v Dánsku zvítězila Sociální demokracie se ziskem 26,3 %. Výrazně posílala pravicově populistická Dánská lidová strana. Do parlamentu přibyl oproti předchozím volbám pouze jeden nový subjekt Alternativet, prosazující ekologická témata. V dánském parlamentu současně zasedá devět stran, což lze také připočíst tomu, že volební práh pro vstup do Folketingu jsou pouze 2 %.

V volbách ve Velké Británii obhájila své volební vítězství z roku 2010 Konzervativní strana , zatímco však po minulých volbách došlo poprvé od Druhé světové války k nutnosti sestavení vládní koalice, kterou tvořili právě konzervativci společně s Liberálními demokraty, v loňských volbách získali konzervativci většinu (36,9 %) a Velké Británii tak znovu vládne jednobarevná vláda. V kontextu skotského referenda o samostatnosti dosáhla historického úspěchu Skotská národní strana, která dokázala v jednomandátových většinových obvodech ve Skotsku porazit jak Labouristy, tak Liberální demokraty a v Dolní sněmovně stranu tak zastupuje 56 poslanců. Velký neúspěch naopak zaznamenala krajně pravicová, populistická Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP), ta sice zvítězila ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, avšak v jednomandátových obvodech nedokázala svých 12,6 % přetavit ve více než dva poslanecké mandáty.

V dubnu 2015 se parlamentní volby uskutečnily ve Finsku. Zde zvítězila Strana středu. Avšak ke zásadní přeměně stranického systému a to jak nástupem nových stran, či výrazným změn ve volebních ziscích těch stávajících však nedošlo.

Hlavní parlamentní volby se v roce 2015 uskutečnily v Estonsku, kde zvítězila Estonská reformní strana. Do parlamentu pak přibyly hned dva nové stranické subjekty.

I když zisk 28 procent stranou Smer - Sociální demokracie v posledních parlamentních volbách není v evropském kontextu nic výjimečného, výrok hodnotíme jako pravdivý. Vycházíme z logiky výroku, že strany nezískávají vyšších výsledků v těch zemích, ve kterých dochází k fragmentaci.

Ve všech výše zmíněných zemích, kde v posledních obdobích došlo k fragmentaci politického spektra, tedy nárůstu počtu stran v dolních komorách, se žádné straně nepodařilo získat výsledek přesahující 30 %. Tento trend se však neprojevuje ve všech výše zmíněných státech. Celkové hodnocení volá po širší politologické analýze.

Česká republika je součástí mezinárodní koalice proti Dáiš (Islámskému státu), a to nejen jako suverénní stát, ale i jako součást Evropské unie. Česká republika dodává bitevníky L-159 irácké vládě (usnesení vlády ze dne 9. března 2015; .pdf) či náboje a pravděpodobně i zbraně regionální vládě autonomního iráckého Kurdistánu (podrobnosti viz příloha k usnesení vlády ze dne 27. srpna 2014; .doc). Taktéž se zapojila do humanitární pomoci směřující k obětem konfliktu v Sýrii.

Pokud jde o defensivu Dáiš v Iráku, je pravdou, že v roce 2015 v Iráku tato teroristická organizace území pouze ztrácela (viz obrázek níže). Důležitými příklady jsou města Tikrít či Ramádí, dobytá jednotkami spojenými s centrální iráckou vládou, či město Sindžár dobyté jednotkami Kurdistánu.

Zdroj: This map shows how much territory ISIS has lost this year

Jednotliví členové i vrcholné orgány ODS se v souvislosti s kauzou úkolování Vojenského zpravodajství ze strany Jany Nečasové (dříve Nagyové) vyjadřují poměrně opatrně, ač spíše negativně.

Sám Petr Nečas po skandálu regiznoval na funkci premiéra a skončil i jako předseda ODS. Příslušné místní sdružení pak také vyloučilo Janu Nečasovou, ačkoliv oficiálním zdůvodněním bylo "neplnění povinností člena".

"Dnešní rozhodnutí soudu o zproštění obžaloby ve věci stíhání Jany Nečasové a dalších osob ukazuje, že morální selhání není a nemůže být trestným činem,"uvedl předseda ODS Petr Fiala v tiskovém prohlášení poté, co prvoinstanční soud rozhodl v případě Nečasové o zproštění viny.

Martin Kuba, v době vypuknutí aféry 1. místopředseda strany, na Kongresu uznal, že "případné zneužití vojenské rozvědky je důvod pro pád vlády", i on ale situaci trochu relativizuje tím, že "policie by měla po mnoha měsících stíhání vykázat hmatatelnější výsledky".

"My sice protestujeme proti únikům a zveřejňování odposlechů a jejich zneužívání, na tom musíme trvat, že je to nepřijatelné. Ale zároveň je třeba uznat, že to, co lidi v těch odposleších slyší, se nedá hájit. To je prostě neobhajitelné," komentoval Jan Zahradil kauzu v rozhovoru pro Lidové noviny (dostupný na webu ODS).

Strany vládní koalice získaly ve volbách celkem 111 poslaneckých mandátů. ČSSD jich má 50, hnutí ANO 47 a KDU-ČSL 14. Co se týká volebních programů, tak je skutečně pravdou, že strany vládní koalice v předvolebním období ve svých dokumentech nějaký druh evidence tržeb/boj proti únikům DPH měly. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

ČSSD ve svém programu (.pdf – str. 17) v sekci Spravedlivá daňová politika uvádí:

• „Zabráníme daňovým únikům. Budeme preferovat lepší výběr daní od všech, kdo mají daňovou povinnost, na úkor zvyšování daňových sazeb.
• Zavedeme registrační pokladny s fiskální pamětí a účtenkovou loterii.“

Hnutí ANO ve svém Resortním programu v sekci Efektivní a důsledný výběr daní popisuje některé nástroje, přímo evidenci tržeb či registračním pokladnám se ovšem nevěnuje:

„Posílením finančních úřadů (dostatek odborníků) chceme urychlit daňové kontroly, ale i např. vracení nadměrných odpočtů.

Daňovým únikům chceme zamezit především prosazením elektronické výměny dat a účetních záznamů ve všech institucích veřejné správy po vzoru Dánska a jejich soustředěním v centrálním úložišti, které bude spravované ministerstvem financí (výrazné zjednodušení a zefektivnění daňových kontrol a snížení administrativní zátěže).

Podporujeme projekt jednoho inkasního místa, a to v podobě úplné integrace výběru daní, sociálního a zdravotního pojištění, které umožní plnou harmonizaci základů daně z příjmů fyzických osob a veřejného pojistného. Výběr daní a pojistného bude integrován v rámci Finanční správy ČR, zřízení jednotného inkasního místa tak povede současně ke snížení administrativní náročnosti a umožní prohloubení efektivní kontroly výběru daní.

Budeme usilovat o zefektivnění výběru DPH. Připojujeme se ke snaze o modernizaci výběru DPH v celé EU, především chceme uplatnit tzv. „obrácené zdanění“ (reverse-charge) i na tuzemské transakce, což zjednoduší podnikatelům život a odstraní přímé navádění k daňovým únikům.“ KDU-ČSL ve svém programu slibuje zavést registrační pokladny. V sekci Hospodářská politika (str. 4), doslova uvádí: „Zavedeme pořádek ve výběru daní. Zavedeme registrační pokladny. Snížíme tak daňové úniky a zvýšíme kontrolu zboží.“

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Okamura korektně pojmenovává styčné programové plochy s Milošem Zemanem a stejně tak uvádí správně příklady programových odlišností mezi nimi.

Přijetí eura

Miloš Zeman v červnu 2014 uvedl, že by se eurem mohlo začít platit v roce 2017. Svůj názor na euro prezident drží, v prosinci 2015 pro slovenskou agenturu TASR uvedl, že by přijetí jednotné měny v České republice podmiňoval vystoupením Řecka z eurozóny.

V reakci na tento rozhovor prezidenta Okamura uvedl na svém videoblogu:

" Absolutně nesouhlasím s prezidentem Zemanem, který v rozhovoru pro slovenskou tiskovou agenturu TASR uvedl, že závidí Slovensku euro. Já i naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) přijetí eura pro Českou republiku odmítáme, jelikož to nepřinese celkově nic dobrého.
Pan prezident a také vláda ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL jsou přijetí eura dlouhodobě nakloněni a aktivně ho více či méně prosazují. Prezident minulý měsíc alespoň nově dodal, že chce v České republice euro až po odchodu Řecka z eurozóny.

A já znovu opakuji, že s přijetím eura pro naši republiku nesouhlasím ani v případě, že by Řecko vystoupilo. Podobné ekonomické problémy jako Řecko mají totiž i další země Evropské unie, které používají euro. "

Referendum o vystoupení z EU Toto je skutečně jeden ze základních bodů politiky strany Tomia Okamury. Opakovaně se snaží apelovat v Poslanecké sněmovně na vládní většinu, aby připustila jednání o možnosti přípravy zmíněného referenda, což je ovšem odmítáno.

Prezident Zeman se k možnému referendu o vystoupení z EU vyjádřil v rozhovoru pro Parlamentní listy na konci února.

" Ale já jsem odpůrcem vystoupení z Evropské unie na jedné straně, ale také odpůrcem toho, aby občané neměli možnost hlasovat o této otázce.
Premiér řekl, že zabrání tomu, aby se o této otázce hlasovalo, a já si myslím, že je to nedemokratické. Nicméně současně jsem řekl, že kdyby bylo vypsáno referendum o vystoupení České republiky z EU, byl bych proti, veřejně bych argumentoval proti, ale že nemám právo bránit kterémukoli občanu České republiky, aby vyjádřil opačný názor. " Přímá demokracie Posílení prvků přímé demokracie Zeman podpořil během jednání Poslanecké sněmovny o vládním návhu obecného referenda.

Prezident před poslanci uvedl:

" Tvrdím však, že zákon o obecném referendu, ať jakkoli důležitý, je pouze součástí přímé demokracie, a i když vám určitě za svého života nevnutím další zákony podporující přímou demokracii, dovolte mi, abych se o nich alespoň velmi stručně zmínil. "

Dále apeloval na přijetí přímé volby starostů a hejtmanů a obecně k inspiraci Švýcarským modelem.

Okamurův postoj k přímé demokracii je nekriticky kladný, postaven na ní byl program jeho kandidatury do Senátu, do Poslanecké sněmovny (název hnutí úsvit přímé demokracie Tomio Okamury) i jeho nové strany.

Trestní zákoník (předpis č. 40/2009 Sb.) v hlavě VIII§ 127 v prvním odstavci taxativně vyjmenovává, kdo všechno je před zákonem úřední osobou – učitelé ani záchranáři nejsou zmíněni. Odstavec dvě pak uvádí, že k trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby musí být trestní čin spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností.

Že zákoník skutečně chápe úřední osoby jako zvláštní kategorii, demonstrujeme na dvou příkladech. Prvním je odlišení vyhrožování úředním osobám anebezpečného vyhrožování. Skutková podstata je velmi podobná, přesto jsou činy odlišeny sazbou a umístěny v jiném díle zákoníku, což určuje odlišnost chráněných zájmů.

Pro úřední osoby vyhrožování upravuje hlava X, díl první nazvaný "Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby." Název § 326 je „vyhrožování s cílem působit na úřední osobu“, základní skutkovou podstatou je vyhrožování usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením značné škody s úmyslem působit na výkon nebo pro výkon úřední osoby. Za toto jednání hrozí odnětí svobody až na tři léta.

Podobným trestným činem je „nebezpečné vyhrožování“, není vázáno na status úřední osoby. Také název dílu pátého hlavy X hovoří o jiném chráněném zájmu - zní "Trestné činy narušující soužití lidí." § 353 odst. 1 definuje nebezpečné vyhrožování jako vyhrožování usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu.Je tedy zjevné, že u úředních osob postačí i vyhrožování menší intenzity a není ani třeba, aby vzbudilo důvodnou obavu. Pachateli hrozí odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti. Horní sazba je tak nižší, než u činu proti úředním osobám s velmi podobnou skutkovou podstatou.

Druhým příkladem je pak trestání „přisvojení pravomoci úřadu.“ Obdoba pro osoby, které zákon nechápe jako úřední, neexistuje. Je to tedy zvláštní ochrana úředních osob. § 328 uvádí, že až dvouletým odnětím svobody bude potrestán ten, kdo neoprávněně vykonává úkony, které jsou vyhrazeny orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jinému orgánu veřejné moci, nebo mohou být vykonány jen z úřední moci vyjmenovaných.

To, že útok na úřední osobu je zároveň útokem na státní moc lze dovodit také umístěním v trestním zákoníku. Zatímco trestné činy proti úředním osobám jsou řazeny v díle s názvem "Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby."

Závěrem lze tedy vyhodnotit výrok jako pravdivý. Útok na úřední osobu je možno chápat jako útok na státní moc – vyplývá to z umístění v trestním zákoníku. Ten učitele ani záchranáře za úřední osoby nepovažuje. Je také pravdou, že zákoník počítá v případě úředních osob s řádově jinými tresty. Kromě toho některé činy jsou trestné, pouze pokud jsou spáchány proti úředním osobám, a to právě z titulu ochrany státu.

Během prezidentské kampaně 2012–2013 se Miloš Zeman k roli prezidenta a změně zahraniční politiky moc nevyjadřoval. V debatě prezidentských kandidátů z 6. listopadu 2012 se vyjádřil ke své roli takto:

"Prezident by neměl provádět zahraniční politiku prezidenta, ale ČR. Co by ještě prezident neměl dělat: Poškozovat pověst ČR tím, že se dostává do konfliktu s vládou či parlamentem. Své odlišné názory by měl tlumočit, a díky svým argumentům by měl umět přesvědčit partnery, že ON má pravdu. Další tři body:
1. Národním zájmem je nejen být v tvrdém jádru EU, ale podílet se i na konkrétních evropských projektech typu transevropské energetické sítě.
2. Má-li ČR hájit své národní zájmy, musí se spojit se zeměmi v podobných pozicích. Nejen v rámci Visegrádské čtyřky, ale i s Beneluxem.
3. Reálná ekonomická diplomacie je nedílnou součástí práce prezidenta, a to jak v EU, tak i mimo Evropu."

Pokud jde o vztah k EU, Miloš Zeman se v době své kandidatury na prezidenta prohlašoval za eurofederalistu a byl zastáncem další integrace, například v oblasti Společné bezpečnostní a obranné politiky EU, jak dokázal již Demagog.cz.

Podobně kladně se Miloš Zeman stavěl k členství a roli ČR v NATO. Na prezidentské debatě 22. ledna 2013 se vyjádřil k zachování našeho postavení v rámci spojenectví s NATO:

"Nejsme jen členové, ale měli bychom být aktivní členové a to se nám dosud docela dařilo, ať už při nasazeních na Balkáně nebo v Afghánistánu."

Jediným bodem, který by naznačoval určitou změnu zahraniční politiky ze strany Miloše Zemana jako prezidenta, je jeho akcentace ekonomické diplomacie a snížení role lidskoprávní problematiky ve vztahu ke třetím státům:

"Česká ekonomika by se zbytečně připravovala o exportní příležitosti, kdyby vydávala silácká prohlášení. Paradoxně by takovými prohlášeními myšlence lidských práv spíše uškodila. Pokud jednám například s čínskými představiteli interně, jsou vstřícní a snaží se o lidských právech diskutovat."