Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Ministr nemá obecnou povinnost být v Parlamentu při projednávání zákonů, je to však jeho právo. Marcel Chládek – jak ukazuje docházka při hlasování i interpelacích – ho skutečně využívá.

Marcel Chládek je senátorem od roku 2008 a 29. ledna 2014 se stal i ministrem školství. Souběh funkcí mu tedy ve chvíli vyslovení výroku trval opravdu devět a půl měsíce.

§ 34 odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci […], skutečně stanoví, že "při současném výkonu dvou funkcí představitele náleží představiteli plat stanovený tímto zákonem, který je vyšší,“ přičemž zákon upravuje platy:
„a) poslance a senátora Parlamentu […],
b) člena vlády,
c) prezidenta republiky,
d) soudce Ústavního soudu,
e) člena, viceprezidenta a prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
f) člena, místopředsedy a předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, člena, místopředsedy a předsedy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a člena a předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu, […]
g) soudce okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu […],
h) poslance Evropského parlamentu".

Ustanovení se tudíž vztahuje i na současný výkon funkce ministra a senátora.

Členové vlády mají právo – nikoliv přímo povinnost – se schůzí Parlamentu účastnit. Povinnost dostavit se by vznikla na základě usnesení Poslanecké sněmovny (Ústava ČR, čl. 38; § 55 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny).

Marcel Chládek byl k 26. květnu pátým nejvzornějším senátorem co do účasti na hlasování. Ve Sněmovně se jako ministr účastnil většiny interpelací na svou osobu (losování z 6. a 13. února, 20. března, 15. května, 12. a 19. června). Interpelace z 18. a 25. září mu však musely být odevzdány písemně.

Nenalezli jsme debaty o tom, zda by poslanci, kteří jsou zároveň ministry, neměli nepobírat jeden plat. Pouze skupina okolo Michala Haška navrhovala klouzavý mandát, který by svým zákazem souběhu těchto funkcí ovlivňoval i plat funkcionáře.

K historicky prvnímu dosažení záporných úrokových sazeb došlo v druhé polovině roku 2015, což České republice zajišťuje dodatečné příjmy z přijatých půjček.

Tiskové zpráva Ministerstva financí z 26. srpna 2015 informuje o historicky prvním dosažení záporného úroku ve výšce 0,001 % v aukci střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů. To v praxi skutečně znamená, že za půjčku v podobě prodeje státních dluhopisů stát inkasuje dodatečný příjem.

Další tisková zpráva MF z 18. prosince informuje o takovémto dodatečném příjmů za rok 2015 ve výšce 414 milionů korun.

V roce 2014 úrok ještě záporných hodnot nedosahoval, a proto není jasné, o jakém „výdělku“ hovoří ministr v poslední větě svého výroku. Kontaktovali jsme tedy Ministerstvo financí s žádostí o další informace k tomuto tématu a prozatím hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Miroslav Kalousek spolu s dalšími opozičními poslanci kritizoval ve středu ve sněmovně duplicitní podporu biopaliv, kdy se v prvním čtení projednávala novela zákona o spotřebních daních, která tuto duplicitu zavádí (viz výrok výše "To, co vláda navrhla, navrhla pravý opak..."). To by skutečně vedlo ke zvýšení objemu spotřeby biopaliv.

Zákon, o kterém byl v pořadu řeč, v Poslanecké sněmovně je. Jde o vládní novelu (.pdf - celý návrh) zákona o azylu a o pobytu cizinců na území České republiky, tento návrh byl projednán v 1. čtení 29. dubna, nyní čeká na projednání ve 2. čtení.

Byl již tedy projednán poslaneckými výbory, v tomto případě Výborem pro evropské záležitosti (ten jej doporučil schválit) a Výborem pro bezpečnost (ten k novele navrhl pozměňovací návrhy).

Reálně tedy existuje legislativní problém ohledně tzv. Dublinu, nicméně není pravdou, že by příslušná legislativa nebyla ani ve Sněmovně, jak o tom Okamura mluví.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Ústavní soud nezrušil zákon, kterým se zaváděla sKarta. Jaroslav Faltýnek v tomto výroku směšuje dvě různé kauzy. V té první Ústavní soud skutečně konstatoval, že byl zneužit stav legislativní nouze. Druhou kauzou je však sKarta, kterou se Ústavní soud vůbec nezabýval a zrušil ji Parlament České republiky ze své vlastní vůle. Není pravdou, že by byla zrušena Ústavním soudem v důsledku porušení zákona Miroslavou Němcovou.

První kauzou je situace z konce roku 2010, kdy Sněmovna schválila některé zákony ve stavu legislativní nouze, které byly následně Ústavním soudem zrušeny, kdy soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10

„dovodil, že jediným důvodem projednání a schválení napadeného zákona Poslaneckou sněmovnou ve stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání bylo ohrožení jeho včasného přijetí tak, aby nabyl účinnosti nejpozději ke konci roku 2010, což bylo znemožněno postupem opozice podle § 90 odst. 3 a § 91 odst. 2 JŘPS. Zjištěný důvod ovšem nelze považovat za legitimní a ústavně aprobovatelný důvod umožňující vyhlášení stavu legislativní nouze podle § 99 odst. 1 JŘPS. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě všechna rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona ve zkráceném jednání (při vypuštění prvního čtení ve smyslu § 99 odst. 6 JŘPS - viz usnesení č. 112 z 8. schůze Poslanecké sněmovny - hlasování č. 7), byla učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty charakterizujícími ústavní demokratický princip. Proto bylo možné ústavní přezkum uzavřít již v této fázi konstatováním, že v procesu přijímání napadeného zákona byly porušeny čl. 1 odst. 1 a čl. 6 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny.“

Tímto nálezem Ústavní soud ke dni 31. prosince 2011 zrušil zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento zákon však nebyl tím zákonem týkajícím se sKarty, o kterém mluví Jaroslav Faltýnek. Skartou se měl Ústavní soud zabývat na návrh senátorů na konci roku 2013. Řízení však nakoneczastavil a věc nebyla ani projednána, neboť poslanci sKartu zrušili na návrh skupiny senátorů ČSSD.

Otázkou je, do jaké míry lze tato Ústavním soudem konstatovaná pochybení personifikovat pouze na osobu Miroslavy Němcové, neboť jak jsme konstatovali i v předchozím výroku, nejedná se o její vlastní iniciativu, kdy by z vlastní vůle vyhlašovala stav legislativní nouze. Předseda Poslanecké sněmovny tak dle § 99 odst. 1 jednacího řádu činí pouze na návrh vlády.

Nepodařilo se nám dohledat jakékoliv informace o tom, že by Petr Kellner ovlivňoval politiky, aby se na Foru 2000 nescházeli s Dalajlámou, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Podle posledně zveřejněné zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu (odkaz v tomto textu), která shrnuje import ropy do České republiky za rok 2013, je Kazachstán skutečně naším třetím největším dovozcem ropy, a to po prvním Rusku a druhém Ázerbajdžánu.

Ještě před dvěma lety činil vzájemný obchodní obrat mezi ČR a Tádžikistánem 8,5 milionu USD. Za hlavní brzdu této obchodní spolupráce považuje Ministerstvo zahraničních věcí ČR právě nezplácený dluh Tádžikistánu vůči ČR. Nesplacená částka se týká dříve dodaného zařízení pro cementárnu v Dušanbe. Letos pak server businessinfo.cz a MZV ČR informují (v oddílu 7.5.) o posunu v této věci:

" Vysoká zadluženost RT je hlavní příčinou dlouhodobě nespláceného dluhu podniku 'Tadžikcement' vůči EGAP, a.s. z pojistné události za dřívější dodávku zařízení pro cementárnu českou společností Inekon Group. Současná výše dluhu s příslušenstvím činí cca 2,5 mil USD náklady na výlohy z vyhrané arbitráže u soudu v Moskvě. EGAP, a.s. byla nucena přistoupit v r. 2013 k vymáhání dluhu soudní cestou. Za přispění MZV ČR se podařilo v r. 2014 přimět společnost „Tadžikcement“ k obnovení jednání s EGAP, a.s. o dalším postupu vypořádání dluhu, která se uskutečnila za přispění premiéra RT K. Rasulzody."

Výrok je hodnocen jako pravdivý s výhradou, jelikož se změna advokátního tarifu může dotknout i některých "starých dluhů".

1. července 2014 nabyla účinnosti novela č. 120/2014 Sb. advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Robert Pelikán byl do funkce prvního náměstka ministryně spravedlnosti uveden dne 3. června 2014. Podle Lidových novin předložil návrh novely právě Pelikán, který se k novele sám hlásí.

Tato novela snižuje náhrady za advokátní zastoupení u formulářových žalob, tedy návrhů podávaných " na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech " (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). Podle modelového příkladu dluhu vzniklého jízdou načerno se náhrada nákladů za zastoupení advokátem po novele snížila z 5 200 Kč na 1 100 Kč. Pro dlužníky se tak skutečně jedná o výraznou finanční úlevu.

Poněkud komplikovanější je to však s "dnešními dlužníky" a "novými dluhy". Náhrady nákladů za advokátní zastoupení se vypočítávají podle znění advokátního tarifu účinného ke dni, kdy byly poskytnuty právní služby − tedy například sepsání žaloby (§ 15 advokátního tarifu). Není tedy zásadní, kdy dluh vznikl, ale kdy věřitel vyhledal advokáta a podnikli spolu příslušné právní kroky. Novela advokátního tarifu tak přináší úlevu i kupříkladu dlužníkům, jejichž dluh vznikl před dvěma lety v době účinnosti "nesníženého" tarifu, ale teprve nyní věřitel přistoupil k jeho vymáhání.

Nový advokátní tarif se tak dotkne i některých "starých dluhů". Ostatně soud svým rozhodnutím tento právní vztah (dluh) nekonstituuje, ale pouze závazně deklaruje existenci dluhu, který vznikl např. nezaplacením pokuty.

Z kontextu diskuse vyplývá, že ministr Pelikán měl ale na mysli spíše dluhy, jejichž splacení se věřitelé domáhají až po nabytí účinnosti novely. Kvůli nepřesnosti ve vyjádření hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Miloš Zeman v Číně při své návštěvě prohlásil: "Proto nejen já, ale i nová vláda České republiky se zcela jasně vyjádřila, že respektuje územní integritu Číny, že neuznává tibetskou exilovou vládu a že se odmítáme jakýmkoli způsobem vměšovat do vašich vnitřních záležitostí."

Prakticky tak zopakoval to, co řekl v dubnu Lubomír Zaorálek, kdy ve společném prohlášení ministerstev zahraničí obou zemí uvedl: "Česká strana respektuje suverenitu a územní celistvost Čínské lidové republiky, je si plně vědoma důležitosti a citlivosti otázky Tibetu, znovu potvrdila dodržování své politiky jedné Číny i to, že Tibet je neoddělitelnou součástí čínského území. Česká republika v této souvislosti nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě."

Jak pak přiznal v České televizi, zmínku o Tibetu si vynutili čínští představitelé. Podle Zaorálka zatím žádná vláda nezpochybnila územní celistvost Číny a podle některých politiků, stejně jako podle Jiřího Rusnoka, tuto formulaci přináší i březnové prohlášení Číny a Evropské unie.

To ale není pravda. Prohlášení z 31. března 2014, které vzniklo u příležitosti první návštěvy čínského prezidenta v Bruselu, se o respektování územní celistvosti Číny vůbec nezmiňuje a lidská práva uvádí jen vágně v bodu 8.

Především kritiku nedodržování lidských práv v Číně akcentují při svých návštěvách představitelé Německa či Francie. Angela Merkelová nebo David Cameron se k nelibosti čínských úřadů setkali s Dalajlámou, oba představitelé pak ale prohlásili, že to nic nemění na oficiálním postoji, který respektuje uspořádání v Tibetu.

Postoj evropských zemí k Tchaj-wanu je stejný, oficiálně ho z evropských států uznává pouze Vatikán.

Ačkoliv je tedy oficiální stanovisko EU k Číně velmi neurčité, dá se říct, že prohlášení prezidenta Zemana odpovídala stanoviskům jiných evropských státníků, a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdu s výhradou.

Samozřejmě nelze přesně vyjádřit, jak dlouho se průměrný zpravodaj hledá. Záleží samozřejmě na charakteru ztracení a jeho radiu, v neposlední řadě také na osobě pohřešovaného zpravodaje a na skutečnosti, zda si přeje být nalezen. I tak lze ale říci, že je standardem, že se zpravodaj nehledá, případně hledá v řádu jednotek minut (na minulé schůzi byli například všichni nalezeni zcela okamžitě). Rozhodně ho tak nelze přirovnat, jak naznačuje Miroslava Němcová, k překážce obdobné avizovaným obstrukcím.

Přesto z odůvodnění předchozího výroku Miroslavy Němcové, respektive ze stenoprotokolu, vyplynulo, že zpravodaj Jaroslav Klaška se hledal přibližně 30 minut. Samozřejmě nelze na základě tohoto ojedinělého případu paušalizovat, je to však důvodem pro udělení pravdy s výhradou.