Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Pokud jde o přijímání petic, obecně je Senát jako státní orgán povinen se řídit zákonem č. 85/1990 Sb. o právu petičním, který ve svém prvním paragrafu říká: "Každý má právo sám nebo společně s jinými obracet se na státní orgány se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti těchto orgánů (dále jen "petice")."

Dle paragrafu 7 tohoto zákona Senát ve svém jednacím řádu (zákon 107/1999 sb.) určil způsob přijímání, projednávání a vyřizování peticí jemu adresovaných. Ve stručnosti se k tomu Senát vyjadřuje takto (zde):

"Každý má právo sám nebo společně s jinými obracet se na státní orgány se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti těchto orgánů.

Senát rozhodl, že vyřizování petic bude příslušetVýboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten posoudí, zda podání splňuje náležitosti stanovené zvláštním zákonem.

O přijatých peticích, jejich obsahu a způsobu vyřízení předkládá výbor uvedený v odstavci 1 větě prvé Senátu zprávy. Ve zprávě zejména uvede, kdo petice podal, kdy byly doručeny, čeho se týkaly a jak, kdy a kým byly projednány a vyřízeny. Nestanoví-li Senát jinak, předloží tento výbor takovou zprávu nejpozději do 15. února za předchozí kalendářní rok.

V případě, že je pod některou z petic podepsáno více jak 10 000 občanů, zařadí se po provedeném šetření věcně příslušného orgánu Senátu její projednání na pořad nejbližší schůze Senátu."

Je také pravdou, že dle ústavy (článek 65) Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Příkladem takového postupu může být neúspěšná senátní žaloba k Ústavnímu soudu ohledně velezrady prezidenta Václava Klause z března 2013. Dále také petice " Prezidente, odejděte " podaná k Senátu na současného prezidenta Zemana, která měla přes 11 tisíc podpisů, ale byla uznána Senátem jako neodůvodněná.

Výrok hodnotíme jako závadějící, protože Zeman své výroky vůči inkluzi na začátku roku 2015 nevyslovil jako soukromá osoba, nýbrž tak učinil v rámci své oficiální návštěvy Pardubického kraje jako prezident České republiky. Stejně tak je problematické konstatování, že média jako otočila a nyní jsou proti inkluzi.

Miloš Zeman vystavil inkluzi kritice na začátku roku 2015 a to v Rehabilitačním ústvavu v Brandýse nad Orlicí. Zeman toto místo navštívil v rámci oficiální návštěvy Pardubického kraje. Byl zde tedy přítomen jako prezident republiky a nikoli jako občan. Konečně je otázkou, zda je možné chápat výroky Miloše Zemana jako výroky občana Zemana a někdy jako výroky prezidenta republiky. V každém případě prezident Zeman navštívil Rehabilitační ústav v Brandýse nad Orlicí v rámci oficiální návštěvy, což dokládá tisková zpráva na webu Hradu (Prezident republiky s manželkou navštívili Pardubický kraj).

K inkluzi zde Zeman uvedl: „Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umísťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Opakuji neštěstí pro oba, že? Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, mohl bych mluvit o tom, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou věnovat těm, řekněme, talentovanějším dětem. Ale sám se domnívám, a to není žádný rasismus, to není preference nějaké etnické skupiny, že děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě, než tehdy, když jsou zasazeny do komunity.“

Tím rozpoutal debatu o selektivním vzdělávání a jeho názor vyvolal rozbouřené reakce řady politiků i dalších aktérů, přičemž tyto reakce byly téměř bez výjimky zamítavé. Server Idnes oslovil některé z těchto akterů, další vyjádření sbírala ČTK. Uvádíme, že jde pouze o částečný výčet, ve skutečnosti prezidentův výrok v podstatě neměl veřejné zastání, v tom má Zeman pravdu.

Co se týče médií, je otázkou, jaký obrat má Zeman namysli. Média (s výjimkou Blesku, který se přihlásil k odporu vůči inkluzi), popisovala reakce na Zemanův výrok, nyní popisují aktuální vyjádření politiků k zaváděnému společnému vzdělávání a také zpravodajsky pokrývají téma jako takové. Politická vyjádření se u některých politiků skutečně různí s jejich rok starými postoji, nicméně média informují o nich, nepíší své názory.

V tiskové zprávě ministerstva zemědělství je v kategorii "Zpracování a uvádění na trh zemědělských produktů" uvedeno, že zemědělské podniky podaly 201 žádostí o dotace v celkové požadované výši 350 098 852 Kč, která jim byla plně alokována.

Zářijovým kolem zřejmě ministr Jurečka myslel, první kolo příjmu žádostí, které probíhalo od 29. září 2015 od 8 hodin do 12. října 2015 do 13 hodin na projektová opatření Programu rozvoje venkova.

Nebyli jsme schopni potvrdit schůzku ministra Jurečky se s lidmi ze Svazu ProBio, nicméně jde o marginální část výroku. Ve zbytku je výrok pravdivý.

Premiér Sobotka se 30. listopadu 2015 setkal na Mezinárodní klimatické konferenci v Paříži s premiérkou Norského království Solbergovou. Tématem jednání byl rozvoj česko-norských vztahů, spolupráce v NATO a v hospodářské oblasti. Jednali rovněž o případu bratrů Michalákových a postupu Barnevernetu.

Web Vlády ČR popisuje jednání následovně: „Norskou premiérku jsem v Paříži požádal o bilaterální jednání, měli jsme možnost projednat nejen dosavadní rozvoj spolupráce obou zemí, ale rovněž komplikovaný případ bratrů Michalákových, který v poslední době česko-norské vztahy významným způsobem zatěžuje. Premiérku Solbergovou jsem proto požádal, aby tomuto případu věnovala pozornost a aby se osobně zasadila o dodržování mezinárodních závazků norskými orgány. Považuji za mimořádně důležité, aby zodpovědné norské úřady skutečně zvážily všechny možnosti řešení situace, včetně návratu chlapců k jejich biologické rodině.“

Nejednalo se sice o jediný bod jednání, šlo ovšem o dominantní agendu setkání premiéra Sobotky s premiérkou Solbergovou. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou právě k tomu, že témat na okraj tohoto jednání bylo více.

Vláda Bohuslava Sobotky během svého funkčního období již dvakrát zvýšila minimální mzdu: od 1. ledna 2015 na 9200 Kč a od ledna 2016 na 9900 Kč (oproti původním 8500 Kč). Zvyšovaly se také platy lékařů, které se řídí nařízením vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Platy lékařů se zabývá příloha č. 8 tohoto předpisu. Tyto tarify se zvýšily jak v roce 2015 (podle lékařské komory o 5 %), tak od ledna 2016. Stejným nařízením se upravují také platy učitelů (příloha č. 9.), i zde docházelo v obou letech k navýšení.

Na další ze zmiňovaných ukazatelů už vláda takto přímý vliv nemá, může spíše ovlivňovat celkové legislativní prostředí například pro podnikání nebo pomocí diplomacie lákat zahraniční investice, ale na celkovou situaci v zemi má vliv i například celková ekonomická situace našich obchodních partnerů, hospodářský cyklus a podobně. Vliv vlády na tyto indikátory tedy hodnotit nebudeme. I sám Sobotka ve svém výroku uznává, že vláda je pouze jedním z faktorů, který toto může ovlivnit.

Od nástupu Sobotkovy vlády (leden 2014) se snížil podíl nezaměstnaných osob z 8,6 % (leden 2014) na 6,3 % (únor 2016). Podle metodiky Eurostatu je pak míra nezaměstnanosti dokonce pouze 4,5 %, což je nejméně od roku 2008. Také co se týče HDP, vede si ČR velmi dobře, podle Eurostatu roste meziročně zhruba o 4 %, což je jeden z nejlepších výsledků v EU.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože k tomuto faktu se již Řecko v minulosti samo přiznalo.

Již v roce 2004 Řecko potvrdilo, že jedno z maastrichtských kritérii - kritérium o veřejném dlhu - v skutečnosti nenaplnilo. Vykázaná hodnota 1,89 % v sobě totiž nezahrňovala výdavky na obranu a další položky a Řecko tak v 2001 vstoupilo do eurozóny. V listopadu 2004 o tom informoval například portál Euractiv.cz

Statistiky OECD ukazují, že Česká republika se v počtu tzv. akutních lůžek skutečně umisťuje v horních částech tabulky - z evropských zemí mají více lůžek na 1000 obyvatel pouze Německo, Rakousko a Litva:

(K datům z této tabulky se ve statistikách dostanete tak, že v nabídce "Customise" zvolíte "Selection" a zatímco v kategorii "Variable" označíte pouze "Curative (acute) care beds", v sekci "Measure" zvolíte "Per 1000 population".)

ZeměPočet akutních lůžek na 1000 obyvatel v roce 2013 (celkový počet) Japonsko7,92 (1 008 064)Korea6,18 (310 181)Rakousko5,35 (45 373)Německo5,34 (430 618)Litva5,3 (15 682) Česká republika 4,37 (45 935)Polsko4,31 (163 825)

Průměr 23 členských států Evropské unie, dostupných z výše zmíněné statistiky, pak je přibližně 3,36 - i přesto, že statistika nezahrnuje všechny členské státy, lze říci, že počet akutních lůžek České republiky se opravdu nachází nad evropským průměrem.

Zároveň je pravdou, že Česká republika má nedostatek tzv. následných lůžek, tedy těch, která jsou poskytována pacientům, u nichž došlo ke stabilizaci zdravotního stavu, a také závislým na podpoře základních životních funkcí. Statistiky OECD uvádějí takovéto pořadí:

(K datům se dostanete stejně jako v předchozím případě, pouze v nabídce "Variable" zvolíte "Other hospital beds".)

ZeměPočet následných lůžek na 1000 obyvatel v roce 2013 (celkový počet) Německo2,07 (166 889)Polsko1,63 (62 045)Francie1,57 (103 434)Rakousko1,26 (10 724)Maďarsko0,95 (9 420)Švýcarsko0,86 (6 919)Litva0,55 (1 635) Česká republika 0,41 (4 347)Norsko0,41 (2 075)

Ministerstvo zdravotnictví proto přišlo s plánem, jak část aktivních lůžek přeměnit na lůžka následná, realizace plánu je však značně problematická - například roku 2013 zmizelo z nemocnic přibližně 2500 aktivních lůžek, zatímco těch následných přibylo necelých 200.

Demagog.cz se kvůli objasnění tohoto výroku 29. února písemně obrátil na tiskovou mluvčí Ministerstva spravedlnosti. Dne 4. března Demagog.cz obdržel odpověď na svůj dotaz od Mgr. Jakuba Římana z tiskového oddělení Ministerstva Spravedlnosti ČR.

Ten se nejprve vyjádřil takto: „V současnosti probíhají v rámci ministerstva spravedlnosti jednání, jejichž výstupem by měl být upgrade statistických listů v několika informačních systémech (ISAS, CSLAV atd.) ve formě doplnění IČO žalobce. Varianty řešení jsou zvažovány na úrovni technických a finančních možností ministerstva.“

Na náš dotaz, v jaké fázi procesu zavádění tedy jsou, se nám dostalo následující odpovědi:

„můžeme uvést, že skutečně o této možnosti jednáme, tedy o možnostech jejího doplnění tak, aby disponovala touto konkrétní funkcí, tedy nikoliv o samotném doplňování údajů do rejstříků, což ale pan ministr dle záznamu v databázi Newton Media neuváděl.“

Vzhledem k těmto skutečnostem hodnotíme výrok Roberta Pelikána jako pravdivý s tou výhradou, že v jednání je zatím konkrétní vyhledávací funkce, která by právě umožňovala vyhledat návrhy stejného žalobce. Ministerstvo je tedy zjevně v ranější fázi procesu, než jak popisuje Pelikán.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, jelikož k významnému poklesu důvěry v politiku v dané době nedošlo.

Miloš Melčák a Michal Pohanka, toho času poslanci ČSSD, 19. ledna 2007 přispěli svou neúčastí v hlasování (poslanec ČSSD Wolf se při hlasování zdržel - to se stalo ovšem neúmyslně, když vyslovil v rozporu s jednacím řádem svou odpověď na žádost o důvěru) o důvěře vládě k rozhodnutí o jejím vyslovení.

Když se podíváme na průběžně sledovaný vývoj důvěry obyvatel k ústavním institucím, který monitoruje Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), můžeme si udělat představu o dopadu neloajality poslanců ke své straně na veřejné mínění (.pdf, z důdodu sledování následných měsíců zpráva z května 2007). Leden je k lepší orientaci vyznačen žlutě. Z tabulky vyplývá, že v porovnání s ostatními měsíci k většímu výkyvu v této době nedošlo(lednové šetření proběhlo ve dnech 15.1-22.1.2007, tedy přímo v době zmíněného hlasování).

Pokud se dále podíváme na vývoj spokojenosti/nespokojenosti českých občanů s politickou situací (.pdf), zjistíme, že nespokojenost s politickou situací v naší zemi se v průběhu roku 2006 viditelně zvýšila (v červnu se konaly parlamentní volby). V prvních měsících roku 2007 se pak naopak opět snižovala (leden opět vyznačen žlutě).

Podle dat Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) jsou čísla obyvatel, kteří museli v důsledku války opustit své domovy ještě vyšší. V rámci Sýrie bylo k červnu 2015 vysídleno přes 7,6 milionů lidí. K lednu tohoto roku pak UNHCR registroval necelých 4,6 milionů uprchlíků. Největší počet uprchlíků zamířil do Turecka, kde se v současnosti nachází přes 2,5 milionů Syřanů.

Syrská občanská válka vyhnala za necelých pět let trvání z domovů přes 12 milionů lidí.