Přehled ověřených výroků

Vít Jedlička patrně naráží na analýzu předsedy Strany svobodných občanů Petra Macha. Ten v roce 2012 na svém blogu vyčíslil náklady členství v EU na 200 miliard ročně. Do těch kromě 41 miliard, které posílá ČR jako příspěvek do rozpočtu EU zahrnuje dále například zmíněné dotace na solární a větrné elektrárny (podle Macha 40 miliard), dotace na biopaliva (10 miliard), náklady na kofinancování evropských projektů (19 miliard) nebo cla, která se odvádějí do rozpočtu EU (6 miliard). Nezohledňuje však peníze, které naopak ČR dostává z rozpočtu EU v rámci přerozdělování, přičemž v roce 2011, o kterém Mach píše, to bylo 72 miliard.

Je ovšem nutné dodat, že ne všechny tyto náklady vyplývají z členství v EU. Například zavedení dotací na fotovoltaiku sice navazuje na evropský klimaticko-energetický balíček, podle kterého se má do roku 2020 snížit podíl skleníkových plynů a zvýšit podíl obnovitelných zdrojů (OZE) o 20 % (oproti stavu z roku 1990). Výši dotací a jejich pravidla už si pak ale nastavovala Česká republika sama a právě chyby při tvorbě národní legislativy mají velký vliv na částku, která se ročně vyplácí jako podpora OZE.

Oproti výpočtům Petra Macha je pak možné postavit například analýzu vlády u příležitostí výročí 10 let členství v EU. „Členství České republiky mimo jednotný trh EU by vedlo k nižšímu HDP v roce 2013 o 2,5 % a nižší zaměstnanosti o 1,5 %. V absolutních číslech se jedná o zhruba 100 miliard korun, což v přepočtu na jednoho obyvatele představuje zhruba 9 200 korun,“ píše se v analýze. Dále zmiňuje, že ČR coby nečlen EU by ročně dosahovala růstu HDP zhruba o 1,1 procentního bodu nižší, než jako člen Unie. To by mělo další ekonomické dopady.

Toto téma je široké a skutečné zhodnocení přínosů či nákladů členství v EU přesahuje možnosti tohoto textu. O nákladech a přínosech členství se debatuje například i ve Velké Británii v souvislosti s možným odchodem z EU a ani tady se ekonomové zdaleka neshodnou. I my tedy hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.

Takzvaná “transparentnostní” novela zákona o veřejném zdravotním pojištění byla vyhlášena jakozákon č. 200/2015 Sb. a její účinnost byla rozfázována k datům 1. 7. 2015 a 1. 1. 2016. Mezi její cíle patří mimo jiné i: “zveřejňování smluv o poskytování a úhradě hrazených služeb zdravotními pojišťovnami” a také “zákaz náboru pojištěnců zdravotními pojišťovnami prostřednictvím třetích osob”.

K nastavení Sobotkou uvedených “pravidel pro schvalování drahých přístrojů” slouží ustavení tzv. Přístrojové komise, která byla zřízena 10. dubna 2014. Úkolem komise je projednat “...návrhy na umístění a provoz přístrojových zdravotnických prostředků, které jsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění prostřednictvím výkonů na nich poskytovaných, nebo jde-li o nákup přístrojů s poskytnutím dotace ze státního rozpočtu.” Více o hodnocení práce komise samotným Ministerstvem zdravotnictví lze najít v článku serveru zdravotnickydenik.cz.

Novela zákona o DPH, vyhlášená ve Sbírce zákonů jako zákon č. 262/2014 Sb., zavedla druhou sníženou sazbu DPH na vybrané zboží, mezi něž patří i léky.

Jakým způsobem probíhá regulace cen léků popisuje (.doc) Státní ústav pro kontrolu léčiv. Nepodařilo se nám však ve veřejně dostupných zdrojích dohledat, jaké konkrétní kroky k lepší regulaci cen léků vláda podnikla. S dotazem jsme se obrátili na příslušné úřady, do té doby však výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Strana kurdských pracujících (PKK) je jako teroristická organizace uznávána např. Spojenými státy, Velkou Británií (.pdf, str. 14) či Evropskou unií (.pdf, str. 3). Na druhou stranu, Rusko například nikdy PKK za teroristickou organizaci neoznačilo, i když bylo k tomuto Tureckem vyzýváno (.pdf, str. 10).

Pokud jde o teroristický útok v Ankaře, turecký premiér Davutoglu opravdu za možného útočníka označil milice syrských Kurdů YPG v koordinaci s PKK. V pátek 19. února se však k útoku přihlásila skupina Sokoli osvobození Kurdistánu (TAK), která byla s PKK v minulosti spojována. Premiér Davutoglu následně řekl, že odpovědnost YPG nadále nevylučuje s tím, že prohlášení TAK má být jen zástěrkou zakrývající vinu syrských Kurdů.

Faktem je, že za této situace nedokážeme spolehlivě označit organizaci PKK jako byť jen „pravděpodobné“ viníky teroristických útoků v Ankaře. Vzhledem k tomu, že toto spojení je meritem výroku, hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.

DOPLNĚNÍ: Dne 22. února (tedy den po samotné debatě) se ukázalo, že dle testů DNA je pravděpodobným viníkem útoku v Ankaře opravdu člen organizace TAK.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Dle poslední zprávy (.pdf, eng, str. 8) mise OSN pro monitorování dodržování lidských práv na Ukrajině bylo odhadováno v období od poloviny dubna 2014 do listopadu 2015 přes 29 830 obětí napříč ukrajinskými civilisty, příslušníky ozbrojených sil a členy ozbrojených skupin.

Z toho to čísla bylo nejméně 9 098 úmrtí a 20 732 zraněných osob. Počet ztracených osob odhaduje mezinárodní komise Červeného kříže přes 1000 osob. Otázkou zůstává počet možných obětí z řad občanů RF.

Vzhledem k neveřejnému formátu jednání, na němž se měl prezident Zeman s ministrem zahraničí shodnout nad obsahem připravované mezinárodní smlouvy, je výrok hodnocen jako neověřitelný.

V dalším výroku uvádíme další fakta stran příprav daného dokumentu, pro hodnocení tohoto výroku však tyto informace nemají vliv. Nejsme navíc ani schopni korektně v tomto případě popsat samotný obsah připravovaných smluv, nebyly ani Hradem ani Černínským palácem zveřejněny.

Ministr vnitra zde reaguje na předchozí tvrzení předsedy Strany zelených. Jak uvádíme výše, kauza Čapí hnízdo skutečně nabrala sílu po zveřejnění informace na serveru Neovlivní.cz, který uvedl, že Evropský úřad proti podvodům zahájil vyšetřování případu, kdy společnost Agrofert získala na dotacích 54 milionů pro výstavbu farmy Čapí hnízdo. Agrofert je prošetřován kvůli dotačnímu podvodu. Text byl vydán 2. března a diskuze byla vysílána 13. března, tedy necelé 2 týdny poté.

Od vydání textu na serveru Neovlivní.cz kauza opravdu akcelerovala, média přináší zprávy téměř na denní bázi. (čtvrtek 3. března, pátek 4. března, neděle 6. března, středa 9. března, čtvrtek 10. března, pátek 11. března). To se nedá říct o době před vydáním článku serverem Neovlivní.cz.

Milan Chovanec tedy korektně uvádí, že kauza trvá asi týden a v posledních dnech výrazně akcelerovala.

Statistiky OECD ukazují, že Česká republika se v počtu tzv. akutních lůžek skutečně umisťuje v horních částech tabulky - z evropských zemí mají více lůžek na 1000 obyvatel pouze Německo, Rakousko a Litva:

(K datům z této tabulky se ve statistikách dostanete tak, že v nabídce "Customise" zvolíte "Selection" a zatímco v kategorii "Variable" označíte pouze "Curative (acute) care beds", v sekci "Measure" zvolíte "Per 1000 population".)

ZeměPočet akutních lůžek na 1000 obyvatel v roce 2013 (celkový počet) Japonsko7,92 (1 008 064)Korea6,18 (310 181)Rakousko5,35 (45 373)Německo5,34 (430 618)Litva5,3 (15 682) Česká republika 4,37 (45 935)Polsko4,31 (163 825)

Průměr 23 členských států Evropské unie, dostupných z výše zmíněné statistiky, pak je přibližně 3,36 - i přesto, že statistika nezahrnuje všechny členské státy, lze říci, že počet akutních lůžek České republiky se opravdu nachází nad evropským průměrem.

Zároveň je pravdou, že Česká republika má nedostatek tzv. následných lůžek, tedy těch, která jsou poskytována pacientům, u nichž došlo ke stabilizaci zdravotního stavu, a také závislým na podpoře základních životních funkcí. Statistiky OECD uvádějí takovéto pořadí:

(K datům se dostanete stejně jako v předchozím případě, pouze v nabídce "Variable" zvolíte "Other hospital beds".)

ZeměPočet následných lůžek na 1000 obyvatel v roce 2013 (celkový počet) Německo2,07 (166 889)Polsko1,63 (62 045)Francie1,57 (103 434)Rakousko1,26 (10 724)Maďarsko0,95 (9 420)Švýcarsko0,86 (6 919)Litva0,55 (1 635) Česká republika 0,41 (4 347)Norsko0,41 (2 075)

Ministerstvo zdravotnictví proto přišlo s plánem, jak část aktivních lůžek přeměnit na lůžka následná, realizace plánu je však značně problematická - například roku 2013 zmizelo z nemocnic přibližně 2500 aktivních lůžek, zatímco těch následných přibylo necelých 200.

Íránská islámská republika již desítky let čelí rozsáhlému mezinárodnímu sankčnímu režimu. První ze sankcí nastaly již v roce islámské revoluce ájjatoláha Chomejního, v roce 1979, kdy americký prezident Jimmy Carter v reakci na zajateckou krizi na americké ambasádě v Teheránu vydal příkaz k zmrazení všech íránských prostředků v USA. USA postupně rozšířily sankce proti Íránu i do oblasti mezinárodního obchodu, zásadního omezení vývozu ropy.

Když Mezinárodní komise pro atomovou energie v roce 2005 shledala Írán vinným z závažného porušování závazků Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, přidala se k sankčnímu režimu také OSN, která komisi zřizuje. Od roku 2005 tak Rada bezpečnosti OSN schválila čtyři rezoluce (číslo 1737, 1747, 1803 a 1835), které zavádějí sankce proti Íránu. Omezení se týkají především mezinárodního obchodu s materiály, které by mohly být využity ke konstrukci jaderných zbraní v Íránu. Rezoluce 1835 nadto po americkém vzoru zásadně omezila přístup íránských finančních institucí na mezinárodní finanční trhy.

V roce 2007 se k sankčnímu režimu připojila i EU, která implementovala omezení vycházející z již existujících amerických sankcí.

Agregovaný dopad všech těchto sankcí na íránskou ekonomiku byl a je dosti masivní - americký ministr financí Jacob Lew odhadl, že jen mezi lety 2012-2015 bylo íránské HDP díky mezinárodním sankcím o 15-20 % nižší. Nadto se uvádí, že kolem 100 milard amerických dolarů íránských finančních prostředků je zmražených a nedostupných v zemích, které se účastní sankcí.

Tato drastická omezení íránské ekonomiky, spolu s celosvětovým poklesem cen ropy, hrála velkou roli v rozhodnutí íránského prezidenta Hassana Rouháního uzavřít s západními státy průlomovou dohodu o omezení íránského jaderného programu výměnou za částečné uvolnění těchto sankcí. Tato dohoda byla po dlouhých a komplikovaných jednáních podepsána ve Vídni 14. července 2015.

Protože významné sankce byly na Írán uvaleny nepřetržitě od roku 1979 a protože jejich důsledky na íránskou ekonomiku hrály zásadní roli v uzavření oné "dohody s ostatními mocnostmi," hodnotíme výrok poslance Schwarzenberga jako pravdivý.

Ohledně poskytované pomoci se premiér Sobotka vyjádřil naposledy na dárcovské konferenci v Londýně 4. února 2016 s tím, že v případě uprchlíků ze Syrie je ČR velice aktivní a na jejich pomoc přislíbil 170 milion korun na letošní rok. Dle slov premiéra v uplynulých letech ČR např. poskytla prostředky na elektrifikaciuprchlického tábora v jordánském Zátarí, podporu škol přijímajících syrské uprchlíky v Libanonu či potravinovou pomoc v zemích regionu prostřednictvím Světového potravinového programu. Více o projevu a pomoci zde. V případě projektu MEDEVAC od roku 1993 poskytla ČR pomoc 219 pacientům, z toho do konce roku 2015 asi 14 Syřanům a 42 Iráčanům. Většinou se jednalo o dětské pacienty.

Školský zákon v § 161, odstavci 2 explicitně zmiňuje normativy připadající na jednoho žáka nebo studenta škol zřizovaných kraji. Normativem se rozumí výše státního příspěvku. Je tedy pravdou, že rozpočet škol souvisí s tím, kolik žáků nebo studentů danou školu navštěvuje. Vzhledem k tomu, že tyto normativy jsou stanovovány každoročně, případná vyloučení budou mít na nadcházející verzi rozpočtu opravdu negativní vliv.

Podle deníku Právo, jehož informaci převzaly Novinky.cz, mluvčí ministerstva školství Jarmila Balážová uvedla, že ministerstvo už delší dobu připravuje nový systém financování. Ten nebude založen na financování dle počtu žáků, ale na stanoveném maximálním rozsahu vzdělávání – větší důraz tak bude kladen na počet pedagogů. Tato změna by měla zamezit případům, kdy se vedení školy zdráhá vyloučit problémového žáka z obavy nad ztrátou finančních prostředků.