Přehled ověřených výroků

Služební zákon byl v souladu s požadavky Evropské unie přijat v dubnu 2002. Dle původního záměru měl účinnosti nabýt dne 1. ledna 2004 (s výjimkou některých okamžitě účinných ustanovení.) K tomu však nikdy nedošlo. Jeho účinnost byla několikrát posunuta:

zákonem č. 281/2003 Sb. na rok 2005, zákonem č. 626/2004 Sb. na rok 2007, zákonem č. 531/2006 Sb. na rok 2009, zákonem č. 381/2008 Sb. na rok 2012 a zákonem č. 445/2011 Sb. na rok 2015.

Dne 6. listopadu 2014 byl nakonec nahrazen novým zákonem o státní službě.

Ve dvanáctiletém mezidobí se pak služební zákon skloňoval hned několikrát.

Vláda Jiřího Paroubka v roce 2006 navrhla odložení účinnosti zákona jako své úplně poslední rozhodnutí. Stalo se tak z důvodů finanční nákladnosti takového kroku, s čímž se ztotožnil i nově nastupující kabinet slovy ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Z programového prohlášení Paroubkovy vlády ani jiných zdrojů však nevyplývá, že by se na toto téma vedla intenzivní politická diskuze.

Druhá vláda Mirka Topolánka k diskuzi o služebním zákonu vytvořila v roce 2007 analýzu, z níž vyplývá, že prioritou vlády není rušit již vytvořené dílčí zákony. Zaměstnanecké vztahy měl nadále řešit zákoník práce, nový zákon bude řešit jen potřebné veřejnoprávníprvky. Dále budou jednotlivé části zákona obsahovat oblasti společné a diferencované pro jednotlivé typy úředníků. Původní úmysl vytvořit nový zákon do r. 2009 se však nenaplnil a v roce 2008 byla znovu posunuta účinnost stávajícího služebního zákona.

Vláda Petra Nečase ve svém programovém prohlášení z roku 2010 deklaruje úmysl vytvořit návrh jednotné právní úpravy práv a povinností úředníků veřejné správy, ve které bude jednoznačně určena hranice mezi politickými a úřednickými místy a zajištěno odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy. Z usnesení č. 647 z 31. srpna 2011 pak plyne, že vláda schvaluje věcný záměr zákona o úřednících a zaměstnancích veřejné správy a o vzdělávání ve veřejné správě. Zároveň zadává ministru vnitra vypracovat návrh zákona. O půl roku později schvaluje vláda teze zákona. Tento univerzální kodex byl však nakonec vyhodnocen jako nevyhovující. Účinnost zákona je naposledy odsunuta.

Výrok Jaroslava Faltýnka tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou. V letech bezprostředně následujících po vstupu dosavadního služebního zákona v platnost nebyla diskuze nad novým služebním zákonem nikterak intenzivní, což je ovšem pochopitelné, neboť zákon v tu dobu stále nevstoupil v účinnost. V dalších letech však byla účinnost dále odsouvána nejen z důvodů finanční náročnosti provedení zákona, ale právě i kvůli diskuzi nad změnou jeho obsahu, respektive jeho nahrazením novým, rozdílně koncipovaným zákonem.

Z českých miliardářů, kteří se angažují v politice, můžeme jmenovat například senátora Iva Valentu. Zakladatel a majitel hazardní skupiny SYNOT byl magazínem Forbes zařazen mezi 50 nejbohatších Čechů a jeho majetek je odhadován na 3,7 mld. korun. Valenta zasedá v Senátu od roku 2014 a byl zvolen za volební obvod Uherské Hradiště.

Dalším senátorem z řad nejbohatších českých podnikatelů je Jiří Hlavatý. Majetek ředitele textilní společnosti Juta je podle Forbes až 4,7 mld. korun. Stejně jako Valenta kandidoval do Senátu v roce 2014, a to za obvod Trutnov.

V české politice tak jsou skutečně kromě Andreje Babiše i další miliardáři. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Fakta o vlivu miliardářů na českou politickou scénou jsou však velmi těžko dohledatelná. Vazbám mezi českými podnikateli a politickou sférou se věnuje například projekt Mapování.

Pokud bychom sledovali vazby miliardářů na českou politiku, můžeme obecně konstatovat, že někteří z nich ve svém podnikání v konkrétní době byli na rozhodování politiků závislí (např. Bakala/OKD, Babiš/biopaliva), dále politické strany sponzorují nebo tak v minulosti činili (Bakala 2010/ODS-TOP 09/VV, Sekyra 2013 - KDU-ČSL). V posledních letech pak nejbohatší skupiny začaly skupovat významná média, která mohou mít na formování politiky také vliv. Za všechny uveďme Babišovu MAFRU (tento případ je umocněn o Babišovo angažmá v politice), Bakalovu Economii, Křetínského/Tkáčův Ringier (Blesk). V nejabstraktnější rovině je pak logické, že velké skupiny svůj vliv na politiku mají nebo mít chtějí - zejména při úpravě legislativy k některému podnikání, zapojení státu do různých projektů, otevírání nových trhů etc.

Vyjdeme-li z dat Českého statistického úřadu, zjistíme, že první Okamurovo tvrzení, to o nejnižší nezaměstnanosti za dobu samostatné České republiky, je korektní. Míra nezaměstnanosti v roce 1996 skutečně dosáhla výše 3,9 %.

Rok199319941995199619971998199920002001Obecná míra nezaměstnanost (data: ČSÚ) 4,3 4,3 4,0 3,9 4,8 6,5 8,7 8,8 8,1

200220032004200520062007200820092010201120122013 7,3 7,8 8,3 7,9 7,1 5,4 4,4 6,7 7,3 6,7 7,0 7,0

Výrok Tomia Okamury jako celek ale hodnotíme jako zavádějící, protože dává do souvislosti výši nezaměstnanosti a vstup do EU. Je sice pravdou, že v roce 1996 (tedy 8 let před vstupem) byla tato hodnota zhruba poloviční oproti prvním dvěma letům, kdy Česká republika do EU vstoupila. Už před samotným vstupem do EU byla však za vlády Miloše Zemana míra nezaměstnanosti dokonce vyšší než po samotném vstupu.

Je tedy zjevné, že fenomén nezaměstnanosti ovlivňuje řada faktorů (výkon ekonomiky, růst okolních zemí apod.) a jeho spojení pouze se vstupem do EU je přinejmenším zavádějící.

Z usnesení pátečního jednání předsednictva plyne, že předsednictvo ČSSD doporučuje poslancům ČSSD podpořit při hlasování pozměňující návrh poslance Jana Chvojky k novele zákona o střetu zájmů.Tento návrh v souladu s programem ČSSD zajišťuje důsledné oddělení politické, ekonomické a mediální moci.

Návrh poslance Chvojky není v tuto chvíli veřejně dostupný, nelze tedy s jistotou říci, jak přesně upravuje a zda opravdu zpřísňuje zákon o střetu zájmů. V jistém směru však o jeho obsahu vypovídají dostupné mediální zprávy. S touto výhradou tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Při hodnocení v úvahu bereme zatím posledních 7 písemných interpelací, tedy od 21. ledna 2016. Z těchto sedmi v pěti případech bylo nutné aspoň jednu z interpelací odložit kvůli nepřítomnosti ministra, Pro úplnost je ale nutné dodat, že interpelace se odkládaly i kvůli nepřítomnosti interpelujícího poslance. Ve zbylých dvou případech se písemné interpelace vůbec nekonaly.

21. ledna 2016 bylo na pořadu schůze 11 písemných interpelací. Projednáno bylo 6 interpelací, jedna byla odložena kvůli nepřítomnosti ministra. Ministr Babiš odpovídal poslanci Vojtěchu Filipovi, předseda vlády Sobotka odpovídal poslanci Fiedlerovi, a to hned na dvě interpelace, ministr Jurečka odpovídal poslanci Stanjurovi, ministr Babiš také odpovídal poslanci Stanjurovi, ministr Pelikán odpovídal poslankyni Fischerové. Poslankyně Fischerová podala také interpelaci na ministra Brabce, ten však nebyl jednání přítomen a interpelace byla přerušena. Na závěr interpelací začal ještě premiér Sobotka odpovídat na interpelaci poslance Kučery.

28. ledna 2016 se písemné interpelaci nekonaly (dopoledne probíhala mimořádná schůze).

11. února 2016 bylo na pořadu schůze 5 písemných interplelací. Projednány byly dvě, další dvě byly odloženy pro nepřítomnost ministra a jedna ukončena pro nepřítomnost poslance. Ministr Brabec odpovídal poslankyni Fischerové, premiér Sobotka odpovídal poslanci Kučerovi. Poslanec Vácha měl připravenou interpelaci na napřítomného ministra Chovance, poslankyně Chalánková na rovněž nepřítomnou ministryni Marksovou. Poslední zařazená interpelace měla být od poslance Adamce na ministra Ťoka, v tomto případě však chyběl interpelující poslanec.

3. března 2016 byly na pořadu schůze 3 písemné interpelace. Projednány byly dvě, jedna byla ukončena pro nepřítomnost poslance. Ministr Chovanec odpovídal poslanci Váchovi. Poslankyně Chalánková měla připravenou interpelaci na ministryni Marksovou, pro nepřítomnost poslankyně byla interpelace ukončena. Ministr Ťok odpovídal na interpelaci poslance Adamce.

10. března 2016 se písemné interpelaci nekonaly (nebyly zařazeny na pořad, protože nebyly podány žádné písemné interpelace).

14. dubna 2016 bylo na pořadu schůze 9 písemných interpelací. Projednána byla jedna, šest jich bylo odloženo pro nepřítomnost ministra a dvě ukončeny pro nepřítomnost poslance. Poslankyně Chalánková měla připravenou interpelaci na ministryni Marksovou, pro nepřítomnost poslankyně byla interpelace ukončena. Poslanec Ondráček požádal o odložení svojí interpelace na nepřítomného ministra Chovance. Poslankyně Černochová měla připravenou interpelaci na ministra Babiše, pro nepřítomnost poslankyně byla interpelace ukončena. Ministr Herman odpovídal poslanci Grebeníčkovi. Odložena byla i druhá interpelace poslance Ondráčka na nepřítomného ministra Chovance. Poslanec Stanjura požádal o odložení svých interpelací na ministra Jurečku i Babiše kvůli nepřítomnosti obou pánů. Poslanec Korte požádal o odložení svojí interpelace na předsedu vlády Sobotku, stejně jako poslanec Ženíšek, který chtěl rovněž interpelovat premiéra.

21. dubna 2016 bylo na pořadu schůze 6 písemných interpelací. Projednána byla jedna, tři byly odloženy, na zbylé dvě se nedostalo. Poslanec Ondráček požádal o odložení obou svých interpelací na nepřítomného ministra Chovance. Odložena byla také interpelace poslance Stanjury na nepřítomného ministra Babiše. Předseda vlády Sobotka odpovídal na interpelaci poslance Korteho, rozprava se táhla až téměř do 11. hodiny, kdy byl bod ukončen.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože z důvodu neúčasti ministrů vlády nebylo možné během minulé středy a pátku projednat celkem 5 vládních návrhů zákona v prvním čtení.

Vládní návrhy zákonů, které jsou předloženy do Poslanecké sněmovny, musí při projednávání za vládu předkládat člen vlády. Typicky je to ministr, který má danou oblast v kompetenci - např. daňové zákony předkládá ministr financí. Je však možné, že tématicky příslušného ministra vláda svým usnesením nahradí (z důvodu absence aj.) dalším členem vlády, aby zákon uvedl v Poslanecké sněmovně uvedl. Pokud ovšem u návrhu zákona takové usnesení nepřijme (že mění předkladatele) a příslušný ministr chybí ve Sněmovně, není možné takový návrh projednávat. Na to Stanjura naráží a má v případě minulého týdne pravdu.

Ve středu v podvečer přišly v Poslanecké sněmovně na pořad jednání body 64, 65 a 69. Konkrétně jde o plemenářský zákon, zákon o hnojivech a také zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Ve všech případech šlo o vládní návrhy zákonů v prvním čtení a nebylo možné je projednat, protože ve sněmovně nebyli ministři Jurečka a Něměček.

Následně byl otevřen bod v gesci ministryně Šlechtové, kterou ovšem zastupoval ministr kultury Herman. Poslanci po krátké diskuzi přerušili projednávání tohoto návrhu (zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě) až do doby, kdy bude Šlechtová přítomna.

Stejná situace nastala i o 2 dny později. Nejprve měli poslanci pokračovat v projednávání návrhu v gesci Šlechtové, pro její opětovnou absenci se tak ovšem nestalo. Sněmovna přijala návrh poslance Faltýnka, že se k zákonu vrátí 6. května, kdy ministryně přislíbila účast na jednání.

Kromě tohoto bodu nebylo možné projednat další 2 body z gesce ministra životního prostředí. Konkrétně šlo o návrhy zákonů o ochraně přírody a krajiny a návrh zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech.

Demagog.cz se kvůli objasnění tohoto výroku 29. února písemně obrátil na tiskovou mluvčí Ministerstva spravedlnosti.

4. března Demagog.cz obdržel odpověď na svůj dotaz od Mgr. Jakuba Římana z tiskového oddělení Ministerstva Spravedlnosti ČR. Ten uvedl následující:

"Ve dnech 19.-23. 2. tohoto roku pořádalo Nejvyšší státní zastupitelství ve spolupráci s Justiční akademií seminář „Trestní justice a postih korupce v USA“, kterého se mezi lektory ze Spojených států amerických zúčastnili federální soudce, státní zástupce, zástupce amerického Ministerstva spravedlnosti a pracovník FBI. Pan ministr se části semináře osobně zúčastnil a při této příležitosti došlo k výměně zkušeností, které zmiňujete"
Detail zmiňovaného semináře Ministerstva spravedlnosti je možné nalézt zde.

Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Zmíněné jednání Senátu proběhlo 3. března tohoto roku. Jednalo se o jednání s oficiálním názvem Rozhodování a návrh usnesení k jednání a výrokům prezidenta republiky. Jednání se zúčastnilo 35 senátorů, z nichž 18 se vyjádřilo k přijetí návrhu, 7 senátorů návrh odmítlo a 10 senátorů se zdrželo hlasování. Výsledky hlasování jsou zaznamenány na webových stránkách Senátu a je možné vidět hlasování v rámci jednotlivých parlamentních stran. Na jednání se nezúčastnilo 46 senátorů.

O výsledcích jednání informovala ČT24 a na jejích webových stránkách je shrnuto usnesení Senátu. Senát vyzval prezidenta, aby svými výroky a činy nerozděloval společnost. Prezident na vyjádření Senátu reagoval a podle zdroje Českého rozhlasu odmítl být ve svých výrocích zdrženlivější, jak mu to Senát doporučil. Důvodem pro jednání Senátu byly hlavně slovní výpady prezidenta vůči premiérovi nebo jednání prezidenta při oslavách 17. listopadu na pražském Albertově, jak také informoval Český rozhlas.

Vít Jedlička odkazuje na dokumentEvropské komise z roku 2007 adresovaný ostatním unijním institucím. Ve zprávě nazvané „Akční program pro snižování administrativní zátěže v Evropské unii“ stojí, že administrativní náklady stojí firmy napříč EU zhruba 3,5 % HDP EU (str. 4). Komise konstatuje, že snížením této zátěže, například eliminací zbytečného podávání zpráv, budou zaměstnanci společností věnovat více času na hlavní činnosti podniku, které mohou snížit výrobní náklady a umožnit realizaci dodatečných investic a inovačních činností, což může zase zvýšit produktivitu a celkovou konkurenceschopnost. Jedná se však o administrativní náklady obecně, tyto náklady tedy zahrnují i administrativu vyplývající z národní legislativy nebo reporty v rámci firmy.

Zároveň není přesná Jedličkova interpretace toho, že tyto náklady zpomalují růst. Evropská komise konstatuje, že tyto náklady tvoří 3,5 % HDP, nikoliv tedy, že takto každoročně zpomalují růst HDP.

Česká republika výzvu přijala a 5. ledna vyslala do Řecka humanitární pomoc. České velvyslanectví v Aténách uvádí, že šlo o deky, spací pytle, lehátka, pláštěnky a kamna v hodnotě cca 4 a půl milionu korun.

Řecký ministr pro migraci Yannis Mouzalas pak skutečně přístup V4 kritizoval. Informovala o tom například agentura Reuters. V rozhovoru pro řeckou televizní stanici prohlásil: "Země Visegradu nejenže nepřijaly jediného uprchlíka, ale dokonce neposlaly ani deku či stan."