Přehled ověřených výroků

Kdo přesně doprovázel Doubravu v Luhaňské oblasti nelze zjistit. Podle fotografie z profilu Ladislava Zemánka to ale mohl být Alexandr Gegalchiy, který je Ukrajinec žijící v Česku.

Slovenským pozorovatelem byl (anglicky) Viliam Longauer, jestli ale byl v tříčleném pozorovatelském týmu s Doubravou, se nepodařilo dohledat.

Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Senátor Jaromír Štětina i předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg navštívili Majdan v prosinci 2013. Schwarzenberg Kyjev navštívil 14. prosince, o jeho cestě informoval např. server Idnes.cz (částečně ČTK). Přítomnost předsedy TOP 09 přímo na zmíněném náměstí můžeme dokumentovat také snímkem fotografa Eugena Kukly přímo z místa dění. Měl zde pronést: " Skláníme se před vaší odvahou, že nejen snášíte hlad a chlad, ale že vydržíte také represe proti vám ".

Jaromír Štětina byl v této době v Kyjevě také. Mluví o tom sám ve videu uveřejněném na webu YouTube kanálu TOP 09. Mluví o tom, že v Kyjevě potkal také tehdejšího ministra zahraničí (Jan Kohout), jenž byl účasten jednání OBSE.

Na Majdanu, který začal v Kyjevě v noci 21. listopadu 2013, zpočátku demonstrovali ukrajinští studenti, kteří tak chtěli podpořit integraci Ukrajiny do Evropské unie. K protestům se postupně přidávala nejrůznější politická i nepolitická uskupení včetně ukrajinských nacionalistů ze strany Svoboda, veteránů ruské invaze do Afghánistánu či místní židovské komunity a řady dalších skupin.

Kvůli účasti pravicových radikálů na protestech začali ruští politici a ruská média označovat všechny protestující jako pravicové extrémisty. Nacionálně orientované skupiny se k Euromajdanu přidávaly především po násilném zásahu 22. ledna 2013, tedy až po návštěvě obou českých politiků. Je ale pravda, že Jaromír Štětina jel na Ukrajinu opakovaně v únoru 2014, v květnu (v těchto případech navštívil Kyjev) a také v červenci téhož roku navštívil Doněckou oblast.

V případě únorové návštěvy tehdejšího senátora Štětiny došlo k násilnému střetu mezi vládními silami a demonstranty na Majdanu. Průběh těchto bojů na svém Facebooku popisoval Štětina přímo z místa (upozorňujeme, že některé fotky obsahují poměrně drastické záběry).

Senátor Doubrava má pravdu, že v Kyjevě byli skutečně přítomni jak Karel Schwarzenberg, tak i Jaromír Štětina. Problém ovšem vystává, podíváme-li se na "časový prvek" výroku senátora Doubravy. V době, kdy byl na Majdanu Schwarzenberg (prosinec 2013), neprobíhaly na místě vážné střety (v porovnání s pozdějším obdobím - viz. níže) a nelze ani mluvit o "řádění fašistických skupin".

Slova o řádění fašistických skupin jsou tak spíše plamennou rétorikou senátora Doubravy. Pokud se podíváme na dny nejsilnějších bojů na místě, tedy kolem 20. února, tak zjistíme, že boje probíhaly mezi ozbrojenými složkami na jedné straně a mezi demonstrujícími na straně druhé (ti zajali některé policisty a měli také střelné zbraně). Ozbrojené síly však využily ostré munice pro boj proti demonstrantům a např. také odstřelovače - toto dokládá reportáž České televize přímo z místa, která byla odvysílána v Událostech 20. února.

Účast "Banderových skupin" na Majdanu potvrzují některé zprávy, především se jedná o členy pravicové strany Svoboda. Tyto skupiny, jak reportuje v uvedené zprávě Luboš Palata, patřily k těm nejradikálnějším mezi demostranty.

Bližší spojitost (verbální či jinou) mezi jmenovanými politky a skupinami kolem strany Svoboda neexistuje. Doubrava se dopouští zavádění tím, že Majdan jako celek fakticky spojuje s fašistickými skupinami, od čehož se měli podle jeho prohlášení Schwarzenberg se Štětinou distancovat, či tyto demonstrace ignorovat. Pokud se však podíváme na fotografie (reportáž) z místa, kdy tam byli oba jmenovaní, tak je jasně vidět, že Schwarzenberg je na Maidanu v době pokojné demonstrace a Štětina se mimojiné dostal do centra bojů, kde však, jak vyplývá z reportáže České televize, je "největší iniciativa" na straně vládních sil, které používaly proti demonstrantům ostrou munici.

Je nepochybně pravdou, že Schwarzenberg i Štětina podporovali hnutí na Majdanu, to však neznamená, že automaticky podporují řádění radikálů čí případné násilé činy ze strany demonstrantů.

Senátor Doubrava uvádí: “Musíte si uvědomit, že byly dvě skupiny, jedna luhaňská a jedna roztocká (pozn. Demagog: zde Doubrava nejspíše myslí skupinu doněckou) . Já o těchto lidech jsem v Luhaňsku neslyšel. Tam byli s námi Srbové, byl tam Slovák, byl tam Řek” a “My jsme jezdili dva, já a Slovák… Jo, tři, já, Slovák a Srb.”

Jaroslav Doubrava byl do roku 2010 členem KSČM, po tomto roce kandidoval za hnutí Severočeši.cz.

Ze Slovenska do Luhansku přijel Viliam Longauer, který je tajemníkem ústřední rady Slovenského svazu protifašistických bojovníků.

Pokud jde o zástupce Srbska, nelze zjistit, jací lidé byli ve skupině se senátorem Doubravou. Nicméně existují potvrzené zprávy, že v Donbasu byli Vladimir Đukanović a Branislav Blažić, kteří jsou členové vládnoucí Srbské pokrokové strany, která je prezentována jako národně-konzervativní a která vznikla v roce 2008 právě proto, aby se odlišila od nacionalistů a radikalistů.

Dalšími Srby v Donbasu byli Slobodan Samardžić a Vladimir Kršljanin. Kršljanin je předsedou Hnutí za Srbsko (Pokreta za Srbiju), které má za cíl “osvobodit Srbsko od Angloamerické okupace, obnovit srbskou státnost a teritoriální indentutu (...) na základě jednoty a humanismu.” Samardžić je bývalý srbský ministr pro Kosovo-Metohiji a bývalý místopředseda Demokratické strany Srbska, která je prezentována jako národně-konzervativní a křesťansko-demokratická. Zmiňovány jsou i jména Dragana Trifkovic, která však pravděpodobně byla v Doněcké oblasti, a Stevica Dedjanski. Vzhledem k tomu, že není jisté, jaké členy konkrétně měla skupina pana Doubravy, ponecháváme tento výrok jako neověřitelný.

Začátkem srpna 2014 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret zakazující nebo omezující dovoz produktů zemědělské výroby, surovin a potravin ze zemí, které na Rusko uvalily sankce. Mezi tyto země patří i Česká republika jakožto součást Evropské unie.

To ovlivnilo pokles cen určitých komodit na evropském trhu, a to kvůli jednoduchému principu – zakázaný evropský export do Ruska způsobil přebytky potravin v některých zemích Evropské unie, čímž vznikl automaticky tlak na snížení cen tím, že české obchodní řetězce preferovaly levnější dodavatele ze zahraničí.

Celkový odhad primárních finančních ztrát na tržbách za zboží se tak odhaduje na cca 250-300 milionů korun do konce roku 2014. Sekundární dopady pak hlásí počáteční pokles cen určitých potravin, způsobený právě přetlakem nabídky v zemích Evropské unie. Obchodníci snižují výkupní ceny, což je patrné např. na případu mléka, jehož výkupní cena v srpnu 2014 klesla o 2,2 % právě v důsledku ruských sankcí.

Ukrajinský parlament se skládá ze 450 členů, kteří jsou voleni smíšeným volebním systémem – 225 členů poměrným systémem s uzavírací klauzulí 5 % a 225 členů většinově systémem relativní většiny.

Pravý sektor získal v ukrajinských parlamentních volbách jedno křeslo. To získal Dmytro Jaroš, jenž kandidoval v Dněpropetrovské oblasti v jednomandátovém obvodu jako nezávislý. Další politickou stranou, která se dostala do ukrajinského parlamentu a která bývá označována jako krajně pravicová, je strana Svoboda, jež ískala 6 mandátů.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý ze dvou důvodů. Jednak je výsledek krajně pravicových stran a jejich síla v ukrajinském parlamentu takřka zanedbatelný. Dále je z politologického hlediska sporné označení Pravého sektoru jako strany podporující „fašismus“ jako takový. Ideologie Pravého sektoru není fašismus, nýbrž ukrajinský radikální nacionalismus.

Dodávky plynu omezeny byly, avšak není potvrzeno, že se tak stalo díky Gazpromu, ani že se jednalo o situaci trvající “několik měsíců”.

Že by Gazprom snižoval dodávky plynu na Slovensko, ruský podnik nikdy nepotvrdil. Faktem ale je, že dodávky plynu z Gazpromu na Slovensko se k 1. říjnu 2014 snížily, podle společnosti Slovenský plynárenský průmysl (SPP), přibližně o 50 %. Informace o poklesu dodávek o 25 % se objevily i v druhé polovině září 2014.

Ještě 10. září hlásil provozovatel slovenského plynovodu Eustream, že dodávky plynu na Slovensko fungují normálně. Dodávky v plné výši ovšem Eustream potvrzuje opět k 31. říjnu 2014.

Generální ředitel společnosti Eustream Tomáš Mareček oznámil, že společnost nepodporuje výstavbu plynovodu South Stream, protože by to podle něj znamenalo podpořit nepřátelskou akci vůči Ukrajině. Navrhovaný plynovod by území Ukrajiny obcházel, Ukrajina by tedy ztratila zisk plynoucí z tranzitu zemního plynu do dalších zemí Evropy.

Data ukrajinského statistického úřadu dokazují, že Ukrajina vyvezla do Ruska v období leden–červen 2014 zboží v hodnotě přibližně 5,7 miliard dolarů, což představuje pouze 76,7 % hodnoty ze stejného období v předešlém roce.

Pokud sečteme výsledky exportu do států EU, zjistíme, že ve sledovaném období představoval ukrajinský vývoz do těchto zemí téměř 123 % hodnoty za první pololetí roku 2013. Vývoz do zemí Evropské unie však tvořil částku 9,48 miliard dolarů, což představuje narůst o více než 1,2 mld. dolarů oproti prvnímu pololetí 2013 (kdy hodnota exportu do EU tvořila přibližně 8,3 mld. dolarů).

Vývoz do Ruska se tedy snížil téměř o čtvrtinu, zatímco vývoz do EU o téměř čtvrtinu stoupl. Ovšem v absolutních číslech toto zvýšení představuje zhruba dvojnásobek Haló novinami uváděné částky, proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Pozn.:Ukrajinský statistický úřad neuvádí souhrnná data pro státy EU–výsledná hodnota exportu byla zjištěna sečtením hodnot za jednotlivé členské státy, resp. (v případě roku 2013) odečtením hodnot nečlenských států EU od hodnoty “Evropa”.

Podle zprávy ČTK Viliam Sivek skutečně označil jako důvody úbytku ruských turistů v České republice slábnoucí rubl a neobratné kroky českých politiků. ČSÚ však uvádí, že úbytek ruských turistů meziročně nepřesáhl 25 tisíc (konkrétně 23 tisíc kvartálně).

Jan Papež z Asociace cestovních kanceláří ČR říká, že jedním z důvodů je i ukrajinská krize. Další analýza uvádí rovněž nevstřícnou vízovou politiku České republiky, slabý rubl či samotné varování ruských úřadů, které nabádá ruské občany k omezení cestování do zemí uplatňujících vůči Rusku sankce. Jedná se tedy o souhru více faktorů, která vede k poklesu turistů.

Rozhodnutím Rady hlavního města (tedy nikoliv pouze primátora Hudečka) ze 2. září 2014 byla skutečně pozastavena platnost smluv o partnerství mezi Prahou a Moskvou a také mezi Prahou a Petrohradem. Jednalo se o “Deklaraci o ustanovení přátelských vztahů mezi radnicí Sankt Petěrburgu a radnicí Prahy“ podepsanou dne 15. října 1991 a dále o “Dohodu o přátelských vztazích a spolupráci mezi městem hlavním městem Prahou a městem Moskvou“ podepsanou dne 1. června 2000.

Rada uvádí, že platnost smluv je pozastavena na dobu neurčitou. Důvodem je podle zprávy bezprecedentní agresivní politika Ruské federace, která vedla k anexi Krymu a k rozpoutání války na východě Ukrajiny.

Fórum cestovního ruchu vyjádřilo nesouhlas s tímto krokem v otevřeném dopise, který adresovalo tehdejšímu primátorovi Prahy Tomáši Hudečkovi.

Agentura CVVM provádí pravidelné výzkumy postojů české veřejnosti k Rusku či k dění na Ukrajině. V souvislosti s Ukrajinskou krizí shrnuje tabulka níže vývoj veřejného mínění. Sloupec vpravo určuje, kolik procent lidí hodnotilo pozitivně (spíše dobře/velmi dobře) dosavadní působení Ruska.

MěsícHodnotím pozitivněbřezen12 %duben11 %květen11 %červen15 %září11 %

Zdroje: březen (graf 5, str. 6), duben (graf 6, str. 7), květen (graf 8, str. 8), červen (graf 6, str. 6), září (graf 5, str. 6).

Agentura STEM nadto v říjnu 2014 uvedla: „Necelá polovina veřejnosti (46 %) se domnívá, že Rusko ohrožuje demokracii v naší zemi. Dvoutřetinová většina občanů (65 %) vidí v Rusku hrozbu do budoucnosti.Tento podíl se od loňského roku výrazně zvýšil (o 29 %). Důvodem byl konflikt na Ukrajině, který podle jednoznačné většiny dotázaných (80 %) ohrožuje mír v Evropě. Většina českých občanů (71 %) souhlasí s postojem našeho státu, který se postavil za udržení státní celistvosti Ukrajinské republiky. V účinnost sankcí EU vůči Rusku a možnosti zastavit tak konflikt na Ukrajině většina lidí (72 %) nevěří. Podobný podíl lidí (74 %) se však domnívá, že odvetné sankce Ruska vůči zemím EU poškodí české zemědělce“.

Minimálně v těchto otázkách jsou postoje české veřejnosti vůči Rusku zjevně negativní.

Na základě ankety mezi českými firmami, uskutečněné v srpnu 2014, odhaduje Svaz průmyslu a dopravy ČR přímý dopad sankcí na 10 miliard korun, přičemž v dlouhodobém horizontu by se mohly ztráty vyšplhat až do řádu desítek či stovek miliard.

Stanovisko SP ČR však uvádí, že vyčíslení ztrát je velmi obtížné a i samotné firmy je dokáží jen těžko kvantifikovat. Analýza vládní pracovní skupiny pro hodnocení dopadu sankcí pak na základě loňských dat uvádí, že přímé ztráty budou tvořit 300 milionů v zemědělském a přibližně 2,2 miliardy v průmyslovém sektoru (viz str. 21–22), i ta však konstatuje, že vyčíslení ztrát je komplikované.

Co se týče druhé části výroku, podle Analýzy čerpání evropských fondů, vydané v únoru 2014 Ministerstvem pro místní rozvoj, se odhad nevyčerpaných prostředků z fondů EU v letošním roce odhaduje na 21,6 až 24,6 miliard korun (viz strana 4). Hodnocení, zda tato částka odpovídá ztrátám českých firem v důsledku sankcí vůči Rusku, je však s ohledem na výše uvedená data nemožné, proto výrok hodnotíme jako zavádějící.