Přehled ověřených výroků

Danuše Nerudová odpovídá na otázku moderátora, zda souhlasí s vládní pomocí Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům. V kontextu výroku pak poukazuje na solidaritu českého národa, kterou podle ní představuje právě ochota přijmout válečné uprchlíky či poskytování materiální pomoci Ukrajině.

Vládní pomoc Ukrajině

Výši celkové vládní pomoci (vojenské, humanitární a finanční) monitoruje německý Kielský institut pro světovou ekonomiku v přehledu „Ukraine Support Tracker“. Data sledují období od 24. ledna až do 20. listopadu 2022 (.xlsx). Při přepočtu výše mezivládní pomoci na procenta HDP se Česká republika v tomto přehledu řadí na 7. místo ze 40 zemí (.xlsx, list Figure 4). Data Kielského institutu také ukazují, že při započítání odhadovaných nákladů spojených s uprchlíky se Česká republika umístila na 4. příčce za Estonskem, Polskem a Lotyšskem (.xlsx, list Figure 14).

Počet přijatých uprchlíků

Podle dat Organizace spojených národů (OSN), která byla dostupná 1. prosince, požádalo v České republice o ochranu v souvislosti s válkou na Ukrajině přes 464 tisíc lidí (.pdf, str. 4). To téměř odpovídá počtu lidí, kterým Česko tzv. dočasnou ochranu skutečně přidělilo. Dle Ministerstva vnitra bylo těchto případů k 29. listopadu celkem 463 804.

Nejvíc ukrajinských uprchlíků podle OSN míří do Polska, kde k 29. listopadu o ochranu požádalo více než 1,5 milionu lidí (.pdf, str. 5). Ze zemí, které nesousedí s Ukrajinou, nejvíce uprchlíků zamířilo do Německa – k 22. listopadu se jednalo o více než 1 milion lidí. Celkově se od začátku ruské invaze na Ukrajinu v zemích EU zaregistrovalo k dočasné ochraně 4,8 milionu lidí (.pdf, str. 1). 

Zdroje dat v grafu: OSN (.pdf); archiv statistik dle Evropské rady

Graf ukazuje, že Česká republika skutečně patří k zemím s nejvyšším počtem uprchlíků z Ukrajiny, kteří zde požádali o dočasnou ochranu. Dodejme, že do hodnocení jsme nezahrnovali údaje z Ruska a Běloruska, protože tyto hodnoty nelze dle OSN nezávisle ověřit. OSN uvádí, že do Ruska z Ukrajiny odešlo přibližně 2,9 milionu uprchlíků, do Běloruska asi 17 tisíc lidí. Podle ruských zdrojů ale zamířilo z Ukrajiny do Ruské federace 4,8 milionu uprchlíků. Informování o těchto údajích je problematické také proto, že ukrajinští představitelé o podstatné části přesunů obyvatel do Ruska mluví jako o deportaci. 

Závěr

Z údajů OSN je patrné, že Česká republika skutečně patří k zemím, v nichž o dočasnou ochranu požádal nejvyšší počet uprchlíků z Ukrajiny. Podle Kielského institutu se Česko řadí na sedmou příčku z celkových 40 států, co se týče výše vojenské, humanitární a finanční pomoci Ukrajině v přepočtu na HDP. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Danuše Nerudové jako pravdivý. 

Danuše Nerudová v jedné z odpovědí uvedla (video, čas 1:25:04), že část společnosti má pocit, že vláda Petra Fialy s veřejností dostatečně nekomunikuje, co se týče řešení energetické krize a dopadů vysoké inflace. V diskuzi dále řekla, že vláda mohla udělat řadu opatření dříve, například zastropování cen energií. Za viníka současné situace označila právě vládu a kritizovala ji za to, že byl vládní program Deštník proti drahotě zahájen příliš pozdě, a za to, že „dnes nehovoří o tom, že od ledna zavede sociální tarif“, který by domácnostem pomohl.

Co se týče údajů, které Danuše Nerudová ve výroku uvádí, finanční situaci českých domácností mapuje např. projekt Česko 2022: Život k nezaplacení z dílny Českého rozhlasu a výzkumné společnosti PAQ Research. 30. listopadu server iRozhlas.cz zveřejnil článek, v němž píše, že podíl domácností, „kterým po zaplacení výdajů nic nezbývá“, podle průzkumu ze začátku listopadu dosahuje 35 %.

Podrobnější data z projektu Život k nezaplacení ukazují, že 7 % domácností má vyšší výdaje než příjmy a dalších 28 % domácností má výdaje stejné jako příjmy („plus minus 500 Kč“), dohromady jde tedy o zmíněných 35 %. Domácností, které měsíčně ušetří částku do 3 tisíc Kč, je podle výsledků průzkumu 22 %, nad 3 tisíce korun měsíčně ušetří 43 % domácností v ČR.

Na téměř totožné úrovni jako v listopadu (35 %) se podíl domácností, kterým po zaplacení měsíčních výdajů nic nezbývá, pohybuje už od konce července, kdy činil 34 %, na konci září to bylo 36 %. Procento uváděné Danuší Nerudovou se od těchto čísel mírně liší, jelikož však stále spadá do našeho 10% tolerančního pásma, hodnotíme výrok na základě dat ČRo jako pravdivý. 

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo nalézt žádné informace o uskutečnění schůzky mezi Josefem Středulou a eurokomisařem pro pracovní místa a sociální práva Nicolasem Schmitem. S dotazem jsme se proto obrátili přímo na prezidentského kandidáta Středulu, který nám v e-mailové komunikaci napsal: „Schůzka se uskutečnila dne 29. 11. v 11:30 hod. na zastoupení EK v ČR společně se zástupci Svazu průmyslu a dopravy a také KZPS (Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, pozn. Demagog.cz) společně s týmem pana komisaře. Téma bylo: aktuální situace, pohled sociálních partnerů na současnou situaci v ČR i ve světě, budoucnost vývoje v ekonomice apod“.

Konání schůzky nám následně potvrdil vedoucí tajemník KZPS Jan Zikeš. Ten konkrétně uvedl: „Potvrzuji konání schůzky na půdě Evropského domu“. Uveďme, že jednání mezi Josefem Středulou a Nicolasem Schmitem se odehrálo ve stejný týden (video), kdy byla uspořádána námi ověřovaná debata.

Uskutečnění jednání nám následně potvrdila také Isabelle Stassart z týmu Nicolase Schmita. Ta uvedla, že eurokomisař s Josefem Středulou a dalšími partnery diskutoval o sociálních otázkách a problematikách, které se týkají zaměstnání.

Doplňme, že Nicolas Schmit se 28. listopadu 2022 účastnil konference Call to Europe: Zvládání krizí, která se zaměřovala na „ceny, covid-19, klima a konflikt“ (video). Na této mezinárodní konferenci v Praze byl i Josef Středula. Ten však jako řečník vystoupil na jiné panelové diskusi než Nicolas Schmit. Prezidentský kandidát debatoval společně s reportérkou Sašou Uhlovou, sociologem Danielem Prokopem a ředitelem Masarykovy demokratické akademie Patrikem Eichlerem.

Prezidentský kandidát Josef Středula se tedy ve stejný týden, kdy se pořádala námi ověřovaná debata, skutečně setkal s eurokomisařem pro pracovní místa a sociální práva Nicolasem Schmitem. Její konání nám potvrdil vedoucí tajemník KZPS i tým Nicolase Schmita a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Josef Středula zmiňuje potřebu české verze Nového údělu (New Deal), což byla série ekonomických opatření amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta ve 30. letech 20. století. Měla za cíl snížit nezaměstnanost a podpořit hospodářskou produkci USA během tzv. velké hospodářské krize.

Kandidát na prezidenta Středula se veřejně zmínil o potřebě New Dealu pro Českou republiku na tiskové konferenci po jednání tripartity už v listopadu roku 2020, kdy plán nazval „Czech Deal“. Ve svém vystoupení mluvil o potřebě celkové restrukturalizace české ekonomiky, aby vyhovovala potřebám 21. století.

O New Dealu mluvil Josef Středula také 21. června 2022 ve spojení s růstem inflace a zhoršováním ekonomické situace v České republice. Podle něj by tato dohoda „ukázala směřování České republiky“. Dále uvedl, že se „jedná (…) v podstatě o jiný druh strategie hospodářského růstu České republiky. My se totiž z této situace bez takové strategie nejsme schopni vůbec dostat“.

Dodejme, že Josef Středula neupřesnil detaily tohoto New Dealu, v obou vyjádřeních se ovšem např. odkázal na potřebu zahrnout do něj i Zelenou dohodou pro Evropu (.pdf). Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS), které Josef Středula předsedá, mj. již v srpnu 2021 vydala příručku (.pdf) pravidel a opatření pro transformaci české ekonomiky na tzv. průmysl 4.0.

Rada bezpečnosti

Jeden z hlavních orgánů OSN je Rada bezpečnosti, která má patnáct členů (.pdf, str. 19) – pět stálých a deset nestálých. Mezi stálé členy patří Spojené království, Francie, Spojené státy americké, Čínská lidová republika a Ruská federace. Každý ze stálých členů má takzvané právo veta, stačí tedy nesouhlas jen jednoho z nich a v Radě projednávaný návrh není přijat.

Rada bezpečnosti je odpovědná za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, může proto přijímat rozhodnutí, která jsou závazná pro všechny členské státy OSN (.pdf, str. 20). Podle Charty OSN (.pdf. str. 25) Rada bezpečnosti například „určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření budou učiněna“. Tato opatření (.pdf, str. 25, čl. 39) mohou zahrnovat přerušení hospodářských či diplomatických styků (.pdf, str. 25, čl. 41), ale také užití ozbrojené síly (.pdf, str. 26, čl. 42).

Od 24. února 2022 Ruská federace využila své veto ve dvou případech, jež se týkaly války na Ukrajině. 25. února 2022 Rusko zablokovalo přijetí rezoluce (.pdf), která požadovala okamžité zastavení útoku a stažení všech ruských vojáků z území Ukrajiny. 30. září 2022 Moskva vetovala návrh rezoluce (.pdf), jež stejně jako předchozí požadovala okamžité ukončení ruské invaze a odsuzovala ruskou anexi ukrajinských území (Chersonské, Záporožské, Doněcké a Luhanské oblasti). Tímto Rusko zabránilo Radě bezpečnosti, aby vydala jakékoliv závazné rozhodnutí či přijala jakékoliv opatření, které by se týkalo války na Ukrajině.

Valné shromáždění

Valné shromáždění, jež sdružuje všechny členské státy, je dalším z hlavních orgánů OSN. Valné shromáždění přijímá rezoluce, které jsou však pouhými doporučeními a na rozdíl od rezolucí Rady bezpečnosti tak nejsou právně závazné a nemají donucující charakter, tj. nelze je žádným způsobem vynutit. Od začátku ruské agrese přijalo Valné shromáždění několik rezolucí týkajících se situace na Ukrajině, včetně rezoluce požadující okamžité ukončení ruských vojenských operací na Ukrajině či rezoluce odsuzující anexi ukrajinských území.

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ)

Tématem ruské agrese vůči Ukrajině se může zabývat také Mezinárodní soudní dvůr (ICJ), který je hlavním soudním orgánem OSN (.pdf, str. 48). 26. února 2022 se Ukrajina například na Mezinárodní soudní dvůr (.pdf, str. 2) obrátila s žalobou proti Rusku, v níž argumentovala, že ji Ruská federace nepravdivě nařkla z genocidy. Právě tvrzením, že se Ukrajina dopouští genocidy na rusky mluvících obyvatelích Donbasu, Vladimir Putin ve svém projevu 24. února ospravedlňoval ruskou invazi. Kyjev v žalobě rovněž žádal o vydání předběžných opatření, aby Kreml neprodleně zastavil své vojenské operace (.pdf, str. 2–3).

Předběžné rozhodnutí (.pdf, str. 18–19), podle něhož má Rusko vojenskou operaci na Ukrajině zastavit, vydal Mezinárodní soudní dvůr 16. března. Moskva nicméně tvrdí, že Dvůr v této konkrétní věci „nemá jurisdikci”. Celý případ ještě není uzavřen a stále se projednává.

Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora jsou podle Charty OSN pro členské státy, tedy i pro Rusko, závazná (.pdf, str. 48, 80). I kdyby ale Dvůr vydal konečný rozsudek, nemá v tomto případě k dispozici žádný donucovací mechanismus. Charta OSN totiž říká (.pdf, str. 48), že pokud některá strana sporu „nesplní své závazky z rozsudku vyneseného Mezinárodním soudním dvorem, může se druhá strana obrátit na Radu bezpečnosti”, která může rozhodnout, „jaká opatření mají být učiněna, aby rozsudek byl vykonán”. Jak už jsme ale zmínili výše, v Radě bezpečnosti OSN má Ruská federace právo veta, a tak může jakékoli případné rozhodnutí blokovat.

Rada bezpečnosti a Mezinárodní trestní soud (ICC)

Ruskými zločiny na Ukrajině se může zabývat i Mezinárodní trestní soud (ICC), který sice stojí mimo strukturu Organizace spojených národů, v určitých případech v něm ovšem hrají roli i rozhodnutí Rady bezpečnosti.

Mezinárodní trestní soud má jurisdikci ve vztahu k nejzávažnějším zločinům proti mezinárodnímu právu – zločinu genocidy, zločinům proti lidskosti, válečným zločinům a zločinu agrese. ICC byl ustanoven mezinárodní smlouvou z roku 1998, tzv. Římským statutem Mezinárodního trestního soudu (.pdf), který sjednala právě OSN.

V současné době má tato smlouva 123 smluvních stran včetně Česka, avšak Ukrajina ani Rusko mezi ně nepatří. Také například USA a Čína nepřijaly Římský statut, a nejsou tedy smluvními stranami.

Každý stát, jenž se stal smluvní stranou, tím přijal jurisdikci ICC. Další státy ji mohou přijmout prohlášením, aniž by se staly přímo smluvními stranami. ICC většinou může vykonávat jurisdikci pouze v případě, kdy k danému jednání (zločinu) došlo na území státu, který je smluvní stranou či přijal jurisdikci ICC, nebo pokud je obviněná osoba občanem takového státu. Výjimkou je situace, kdy podnět žalobci podala Rada bezpečnosti, v tu chvíli nezáleží na tom, zda je stát smluvní stranou, případě zda přijal jurisdikci ICC.

V případě zločinu agrese, který se týká použití ozbrojené síly proti jinému státu, je potřeba, aby smluvními stranami byla nejen napadená země, ale i agresor (.pdf, str. 4). Tento druh zločinu byl přijat oproti zbylým třem později, na jeho definici se totiž smluvní strany Římského statutu dohodly až v roce 2017. Jak ve svém článku pro Evropský žurnál mezinárodního práva uvádí Dapo Akande a Antonios Tzanakopoulos, odst. 5 čl. 15 bis Římského statutu vylučuje možnost, aby u zločinu agrese platila jurisdikce i na nesmluvní strany, jež by o ni zvlášť požádaly prohlášením. Tím se tento zločin liší oproti ostatním třem, u kterých to možné je.

Ukrajina přijala jurisdikci ICC svým prohlášením z 9. dubna 2014 (.pdf) a poté ještě 8. září 2015 (.pdf). ICC má v tuto chvíli jurisdikci nad celým územím Ukrajiny pro zločin genocidy, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Žalobce otevřel vyšetřování těchto zločinů 2. března 2022 a toto vyšetřování stále běží, ICC nicméně nemá jurisdikci pro zločin agrese na území Ukrajiny. V současné situaci, kdy Rusko ani Ukrajina neratifikovaly Římský statut, by se Mezinárodní trestní soud mohl zabývat zločinem agrese v případě, kdy by podnět pro zahájení vyšetřování podala Rada bezpečnosti. Rada bezpečnosti o této věci zatím nejednala, kdyby ale k jednání došlo, mohla by Moskva využít svého práva veta a věc smést ze stolu.

Pavel Fischer mluví o summitu lídrů NATO, jenž byl letos pořádán ve španělském Madridu. Uskutečnil se 29. a 30. června a mezi hlavní agendu patřila invaze Ruské federace na Ukrajinu či celkové posílení obrany a tzv. strategie odstrašení. 

Strategická koncepce NATO

Klíčovým výstupem ze setkání je aktualizace Strategické koncepce NATO (.pdf), na kterou ve výroku odkazuje i kandidát na prezidenta Fischer. Dokument uvádí hlavní výzvy Severoatlantické aliance a odráží strategické cíle organizace.

Nová strategická koncepce podle tiskové zprávy NATO reflektuje změny v bezpečnostní situaci, které nastaly od předešlého vydání z roku 2010 (.pdf). Úplně poprvé se v této koncepci píše o Číně jakožto bezpečnostní hrozbě pro Alianci, a to hned ve čtyřech odstavcích, konkrétně odstavci 13, 14, 18 a 43.T

Odstavec 13

Strategická koncepce v odstavci 13 uvádí (.pdf, str. 5), že „deklarované ambice a nátlaková politika Čínské lidové republiky jsou výzvou pro naše zájmy, bezpečnost a hodnoty“. Čína se podle dokumentu snaží zvýšit svou globální působnost a moc, aniž by byla transparentní ohledně své strategie, záměrů či posilování své armády.

Aliance rovněž uvádí, že čínské „hybridní a kybernetické operace, spolu s její konfrontační rétorikou a dezinformacemi“ míří na členy NATO a poškozují bezpečnost organizace. Strategický dokument dále zmiňuje (.pdf, str. 5), že Čínská lidová republika usiluje „o kontrolu klíčových technologických a průmyslových odvětví, kritické infrastruktury a strategických materiálů a dodavatelských řetězců“. Peking podle NATO zneužívá svého ekonomického vlivu k vytvoření strategických závislostí, a prohlubuje tak svůj vliv.

V materiálu (.pdf, str. 5) se dále píše, že tato asijská velmoc „usiluje o rozvrácení mezinárodního řádu založeného na pravidlech“, a to i ve vesmíru a kybernetických a námořních oblastech.

Koncepce také upozorňuje (.pdf, str. 5) na prohlubující se partnerství mezi Čínou a Ruskem: „(…) jejich navzájem se podporující snahy o podkopání mezinárodního řádu založeného na pravidlech jsou v rozporu s našimi (NATO, pozn. Demagog.cz) hodnotami a zájmy.“

Odstavce 14, 18 a 43

V následujícím odstavci se nicméně uvádí (.pdf, str. 5), že NATO je stále otevřeno konstruktivnímu jednání s Čínou. Dokument uvádí, že NATO bude „zvyšovat společné povědomí, posilovat odolnost a připravenost, a bude se chránit před nátlakovými taktikami Číny a jejími snahami o rozdělení Aliance“.

Další zmínka o Číně přichází v odstavci (.pdf, str. 5) o jaderných zbraních. Strategická koncepce uvádí, že Peking „rychle rozšiřuje svůj jaderný arsenál a vyvíjí stále sofistikovanější nosiče, aniž by zvýšil svoji transparentnost či se v dobré víře zapojil do kontroly zbrojení nebo do snižování rizik“.

Poslední zmínka o Číně je v odstavci 43 (.pdf, str. 10), ve kterém se hovoří o spolupráci Severoatlantické aliance a Evropské unie. Politika Číny totiž podle koncepce ohrožuje zájmy obou uskupení.

Dodejme, že ačkoliv koncepce vykresluje (.pdf, str. 4–5) Čínu jako významnou bezpečnostní hrozbu, za „nejvýznamnější a nejpřímější hrozbu“ pro bezpečnost členů Aliance označuje Rusko.

Summitu NATO v Madridu se účastnila i česká delegace, kterou vedl premiér Petr Fiala. Doprovázeli ho ministryně obrany Jana Černochová a ministr zahraničních věcí Jan Lipavský.

Závěrečné hodnocení

Strategická koncepce NATO v letošním roce vůbec poprvé označila Čínskou lidovou republiku za bezpečnostní hrozbu. Dokument uvádí, že se Čína snaží rozvrátit mezinárodní řád hned na několika úrovních, včetně např. kybernetické a námořní oblasti.

Peking je v dokumentu zmíněn jako bezpečnostní hrozba pro Severoatlantickou alianci, jíž je Česká republika součástí. Výrok Pavla Fischera proto hodnotíme jako pravdivý.

Koalice SPOLU se před volbami ve svém volebním programu (.pdf, str. 45) skutečně zavázala ke snížení počtu úředníků ve státní správě o 13 procent. V programovém prohlášení z ledna 2022 současná vláda Petra Fialy uvedla, že do konce roku 2022 představí „konkrétní plány na snížení počtu úřednických míst”. 

Jana Mračková Vildumetzová svým výrokem reaguje na oznámení Fialova kabinetu, že od ledna 2023 dojde v meziročním porovnání ke snížení počtu tzv. systemizovaných pracovních a služebních míst zaměstnanců ve správních úřadech státu. Tuto změnu systemizace, podle níž v porovnání s lednem roku 2022 dojde ke zrušení celkem 851 míst, vláda schválila 30. listopadu. Informoval o tom ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) na twitteru krátce předtím, než poslankyně Mračková Vildumetzová zveřejnila svůj tweet o počtu úředníků.

Pro úplnost doplňme, že např. Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) ve své studii (.pdf, str. 3) definuje státní úředníky jako „zaměstnance ministerstev, ústřední a neústřední státní správy“. Při vyhodnocování počtu státních úředníků je však třeba brát ohled na rozlišné statistiky. Státní rozpočty nejčastěji uvádí právě počty systemizovaných míst, která nicméně nemusí být reálně obsazena a vlády je často ruší při hledání úsporných opatření, protože i na ně stát úřadům vyplácí peníze (.pdf, str. 38). Skutečné množství úředníků zaměstnaných ve správních úřadech státu se tak od počtu systemizovaných míst může lišit (.pdf, str. 72).

Počty míst v ústředních úřadech

Jana Mračková Vildumetzová ve výroku zmiňuje, že v roce 2023 bude úředníků na ministerstvech celkem 15 543. Poukazuje tak právě na změnu počtu systemizovaných úřednických míst, kterou 30. listopadu schválil Fialův kabinet. Z přehledu zveřejněného serverem iDnes.cz totiž vyplývá, že od 1. ledna 2023 bude na ústředních úřadech státu (ministerstvech a Úřadu vlády) skutečně 15 543 systemizovaných míst (.jpg). 

Srovnání počtu těchto míst v lednu 2023 a „letos“ je nicméně složitější, protože došlo k několika změnám.

Zdroje dat v grafu: leden 2021; 2021 po změnách (z března, května, července a října 2021), 2022 (Babišova vláda), 2022 (Fialova vláda) (vše .xlsx); duben a červenec 2022 (.pdf), 2023 (.jpg).

Vláda Petra Fialy (.pdf) 22. prosince 2021 rozhodla, že počet systemizovaných míst na ministerstvech a Úřadu vlády bude od ledna 2022 (.xlsx) 15 458. V březnu 2022 následně vláda oznámila několik změn (.pdf). K první úpravě došlo v dubnu, další s platností od května navýšila množství míst na Ministerstvu vnitra a Ministerstvu pro místní rozvoj (.pdf, str. 4, 8) celkem o 270. Od ledna 2023 vláda počítá se zmiňovanými 15 543 místy. Lze nicméně říci, že v porovnání s původní systemizací ze začátku roku 2022 se počet úřednických míst na ministerstvech a Úřadu vlády skutečně zvýšil. Více je těchto míst i ve srovnání s rokem 2021, kdy o systemizaci rozhodovala ještě vláda Andreje Babiše, a také ve srovnání s jejím návrhem systemizace pro rok 2022.

Počty míst v celé státní správě

Co se týče celkového počtu systemizovaných míst, ještě na začátku roku 2021 jich na Úřadu vlády, ministerstvech a dalších úřadech včetně podřízených institucí podle systemizace bylo 76 265 (viz graf níže). V průběhu roku 2021 pak vláda Andreje Babiše provedla několik změn, které vedly k navýšení na 76 452 míst.

Pro rok 2022 Babišův kabinet v listopadu 2021 schválil, že od ledna dojde ke snížení celkového počtu míst na 76 331. Tato systemizace ale nakonec nevstoupila v platnost, protože vláda Petra Fialy (.pdf) rozhodla o nové verzi. Ta stanovila celkový počet míst na úřadech na 76 410. Díky březnové aktualizaci jich od dubna bylo jen 76 070, v květnu počet stoupl o 270 na 76 340 a od července opět klesl (.pdf, str. 4, 8–9) na nynějších 76 240. To je přitom méně, než jaký byl stav za Babišovy vlády v roce 2021. I nově schválený počet 75 559 míst pro rok 2023 je nižší, než jaký byl na začátku roku 2022 či v roce 2021.

Zdroje dat v grafu: leden 2021; 2021 po změnách (z března, května, července a října 2021), 2022 (Babišova vláda), 2022 (Fialova vláda) (vše .xlsx); duben a červenec 2022 (.pdf), 2023 (.jpg).

Na závěr shrňme, že koalice SPOLU ve svém programovém prohlášení skutečně slíbila, že sníží počet úřednických míst o 13 procent. Jana Mračková Vildumetzová také správně uvádí, že počet systemizovaných úřednických míst na ministerstvech se příští rok oproti roku 2022 zvýší, a to na 15 543. Díky změnám na ostatních úřadech se ale celkový počet systemizovaných míst na všech správních úřadech státu sníží – ve srovnání se začátkem roku 2022 i ve srovnání se systemizací na konci roku 2021, o níž rozhodovala ještě předchozí vláda. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Josef Středula v rozhovoru tímto výrokem poukazuje na to, že nedělá celý život jen odboráře. Podle informací serveru iRozhlas.cz Josef Středula po ukončení svých studií na Střední průmyslové škole v Opavě pracoval ve Vítkovických železárnách na údržbě válcovací trati. Magazín Czech Business Weekly v roce 2009 uvedl (vydání ze dne 14. září 2009, str. 22), že Josef Středula začal ve Vítkovických železárnách pracovat v roce 1986 jako dělník a po absolvování vojenské služby se v roce 1988 přesunul na pozici technika.

Místopředsedou základní organizace odborů ve Vítkovických železárnách se Josef Středula stal v roce 1990 ve svých 22 letech (Czech Business Weekly, 14. září 2009, str. 22). Následně byl v roce 1991 zvolen členem rady Odborového svazu KOVO. Mezi roky 2005 a 2014 Josef Středula OS KOVO vedl a od roku 2014 je předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS).

Josef Středula v rozhovoru poukazuje na to, že dle vlastních slov umí vyjednávat, což podle něj může být důvod, aby ho jakožto odboráře volili nejen dělníci, ale například také živnostníci. Výrokem se pak snaží ilustrovat, že dokáže jednat se širokou škálou institucí.

Předseda ČMKOS Středula je také jedním z pěti viceprezidentů Evropské odborové konfederace (ETUC). V říjnu roku 2021 se Josef Středula účastnil např. jednání tripartity na úrovni EU, kterého se účastnila i předsedkyně Evropské komise (EK) Ursula von der Leyenová. V proslovu tehdy vyzýval EU k lepší komunikaci mezi odbory, zaměstnanci a zaměstnavateli. V prosinci 2021 pak Středula diskutoval s místopředsedou EK Fransem Timmermansem.

Josef Středula pak zastupuje odbory také v rámci českého tripartitního jednání mezi odbory, zaměstnavateli a vládou. Jedná tak se členy vlády například o zvyšování platů či růstu minimální mzdy. Dodejme, že Středula v minulosti s vládou jednal například také o Zelené dohodě pro Evropu.

ČMKOS rovněž jedná se členy Poslanecké sněmovny. „ČMKOS jedná s každou demokraticky zvolenou a demokracii podporující stranou a usiluje o prosazování pozměňovacích návrhů k projednávaným normám a snaží se přispět ke zlepšení schvalovaných zákonných předloh,“ stojí na webu konfederace. Odbory tak například kontaktují i konkrétní parlamentní kluby za účelem podpory odborových stanovisek.

V roce 2014 Josef Středula jednal s tehdejším předsedou Senátu Milanem Štěchem (ČSSD). Předmětem schůzky bylo mj. omezení prodejní doby obchodů o státních svátcích. Nynější kandidát na prezidenta Středula se pak v roce 2017 sešel např. s tehdejším předsedou Poslanecké sněmovny Janem Hamáčkem (ČSSD) či ministryní školství Kateřinou Valachovou (ČSSD).

Šéf odborů a prezidentský kandidát se jako viceprezident evropských odborů účastnil jednání se zástupci Evropské komise. Pravidelně jako předseda ČMKOS vede tripartitní jednání s vládou a zástupci zaměstnavatelů. V minulosti se sešel také s tehdejším předsedou Poslanecké sněmovny Hamáčkem či tehdejším předsedou Senátu Milanem Štěchem. Josef Středula tedy skutečně opakovaně jednal se zástupci politických institucí a jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

DOPLNĚNÍ: Dostali jsme odpověď z poslanecké kanceláře Evžena Tošenovského. Informace o jeho angažmá v odborech jsme proto doplnili do odůvodnění.

Josef Středula se snaží poukázat na to, že i z odborářů se mohou stát úspěšní vysoce postavení politici. O účasti nynějšího europoslance Evžena Tošenovského (ODS) v odborové organizaci mluvil Josef Středula i v minulosti, například už v roce 2014 či 2021. Tošenovský měl mezi lety 1975 a 1991 pracovat ve společnosti Vítkovice, a.s. (dříve státní podnik Vítkovické železárny). Dodejme, že nynější kandidát na prezidenta Josef Středula se místopředsedou základní organizace odborů ve Vítkovických železárnách stal v roce 1990. 

Vzhledem k tomu, že se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat žádné informace o tom, jestli Evžen Tošenovský působil ve vítkovické odborové organizaci, obrátili jsme se s dotazem na jeho poslaneckou kancelář. Europoslanec Tošenovský nám potvrdil, že skutečně „byl na jedné schůzi odborové organizace v roce 1989 nebo začátkem 1990. Jako nejmladší člen naší tehdejší kanceláře ve Vítkovicích jsem byl vybrán jako zástupce našeho týmu a formálně vyslán na odborářskou schůzi“. Po 6 měsících však Tošenovský podle svých slov ve Vítkovicích skončil a odešel do soukromé firmy.

Bývalý předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS) byl podle Josefa Středuly v roce 1990 delegátem ustavujícího sjezdu Odborového svazu KOVO. Dodejme, že tato organizace sdružuje více než 81 000 členů, primárně z kovoprůmyslu. Informace, které by tvrzení Josefa Středuly o bývalém předsedovi Senátu potvrzovaly, se nám nicméně ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. 

Ačkoliv Evžen Tošenovský skutečně ve vítkovické odborové organizaci krátce působil, s ohledem na chybějící informace ohledně odborářské minulosti Jaroslava Kubery hodnotíme Středulův výrok jako neověřitelný.