Přehled ověřených výroků

Podle důvodové zprávy k zákonu o elektronické evidenci tržeb (.pdf, dostupné zde) by dodatečný příjem na DPH za sektor maloobchod mohl činit 4,9 mld. Kč. Odhad MF ČR celkové výše daňových úniků v ČR je 150 mld. Kč (.pdf, str. 6). Jiný zdroj uvádí 100 mld. Krácení tržeb v maloobchodě tak může způsobovat zhruba 3–5 % všech daňových úniků. Jakkoli je tento odhad velmi hrubý, lze na jeho základě označit výrok o podílu maloobchodních úniků a o postoji MF ČR za pravdivý.

Detailně se daňovými úniky zabýval také NKÚ, podle kterého se jejich celková výše pohybuje kolem 100 mld. Kč ročně. Podle jeho analýzy se šedá ekonomika podílí na daňových únicích ze 7 % (.pdf, str. 14–16). To je stále v souladu s argumentem Miroslava Kalouska, že těžiště daňových úniků leží jinde než v maloobchodě.

Data z jiných evropských zemí se nepodařilo dohledat, podíváme-li se ale na rétoriku Evropské komise v oblasti daňových úniků, všimneme si, že se soustředí zejména na velké korporace a daňové ráje, spíše než na drobné podnikatele. To je jistým indikátorem toho, že rozsah daňových úniků v maloobchodě je i v evropském měřítku problémem menšího rozsahu.

Výrok poslance Volného hodnotíme na základě řady příkladů, kdy ODS podpořila v hlasování vládní legislativu, jako nepravdivý.

Předně uveďme, že není zcela jasné, co poslanec Volný míní "trošičku gramotným základem" u jednotlivých zákonů. Předpokládáme ovšem, že podle mínění Jana Volného vládní návrhy takový základ obsahují a také "něco někam posunují".

Pokud tedy budeme posuzovat výrok tak, že ODS by podle Volného měla torpédovat všechny předkládané návrhy zákonů, musíme jej hodnotit jako nepravdivý. ODS jako opoziční strana s vládní koalicí zákony neprosazuje, není ovšem pravdou, že by apriori odmítala/bránila všemu, co koalice předkládá.

Dále přikládáme krátký přehled vládních návrhů zákonů, které předkládali ministři za ANO a pro které poslanci ODS ve 3. čtení v Poslancké sněmovně hlasovali (jde o zákony ze začátku volebního období a jde o pouhý ilustrativní výčet).

Novela zákona o odpadech (předkladatelem ministr Brabec), novela zákona o silničním provozu (ministr Prachař), novela z. o obchodování s povolenkami na emise sklen. plynů (ministr Brabec), novela zákona o auditorech (ministr Babiš), novela zákona o DPH (ministr Babiš), návrh zákona o působnosti orgánů Celní správy (ministr Babiš), novela zákona o cenách (ministr Babiš).

Známým příkladem, kde opozice podpořila po diskuzích vládní návrh zákona, byl služební zákon. Původní návrh se po opozičním tlaku a hrozbě obstrukcemi vládní koalice ve spolupráci s pravicovou opozicí upravil a posléze jej společně prohlasovali (přehlasování veta prezidenta Zemana) Poslaneckou sněmovnou.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože z výročních zpráv holdingu Agrofert nelze dohledat odvody do státního rozpočtu (viz předchozí výrok). Navíc výroční zpráva za rok 2014 ještě nebyla zveřejněna (ke dni 6. 10. 2015). Proto také zatím nelze říci, zda souhlasí údaj dotací ve výši 360 milionů. Na základě údajů z minulých zpráv to ale považujeme za nepravděpodobné, protože dotace získané firmami spadajícími do holdingu Agrofert byly v minulých letech výrazně vyšší. Např. z výroční zprávy za rok 2013 je patrné, že Agrofert vyčerpal dotace ve výši 1,1 mld. Kč (.pdf, str. 47). Tabulka s výší dotací Agrofertu v minulých letech je uvedena u předchozího výroku.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože se nedá říci, že Miroslav Kalousek sám zadlužil zemi. Jako ministr financí byl sice správcem státního rozpočtu, o příjmech, výdajích, schodku a potažmo výši dluhu však rozhoduje vláda, Sněmovna nebo také například kondice ekonomiky ovlivněná množstvím faktorů včetně externích vlivů.

Kalousek byl ministrem financí od ledna 2007 až do května 2009, poté znova od července 2010 až do července 2013. Vývoj státního dluhu byl v těchto letech následující:

Stav ke konci 2006: 802,5 - stav ke konci 2008: 999,8 = 197,3 mld
Stav ke konci 2009: 1 178,2 - stav ke konci 2012: 1 667,6 = 489,4 mld
Celkem tedy 686,7 miliardy korun

Je tedy možné říci, že během působení Miroslava Kalouska jako ministra se skutečně státí dluh zvýšil o 686,7 miliardy korun při daném růstu. Není však možné říct, že to způsobil čistě ministr financí.

Zdroj: ČSÚ

Hodnocení "pravda s výhradou" si výrok zasloužil díky správnému, avšak ne zcela komplexnímu vyjádření Roberta Pelikána k této problematice.

Podle seznamu návrhů zákonů předložených Národní radě SR jde o vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění Ústava Slovenské republiky a dále o vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují trestní zákon a některé další zákony. Jelikož v novele (.rtf) Ústavy je zakotvena pouze zvláštní kategorie vazby pro podezřelé ze spáchání terorismu, budeme se dále zaobírat novelou trestního a jiných zákonů.

Protiteroristický balíček, jak se souboru návrhů říká, přináší množství nových ustanovení, z nichž některá by mohla kolidovat s Listinou či např. Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Úmluva v zásadě vychází ze společných práv jako Listina, která je v některých částech specifičtější.

Pokud hovoříme o jednotlivých ustanoveních ve slovenském návrhu (.rtf), které by mohly být při své aplikaci omezeny Listinou základních práv a svobod, jde například o stanovení specifické lhůty pro zadržení a výslech osob podezřelých z terorismu, pro předání soudu a pro rozhodnutí o vazbě. Tyto lhůty jsou předmětem návrhu novely trestního řádu. Zde jsou Listinou dány lhůty odlišné, na Slovensku však toto vyřešili návrhem (.rtf) změny Ústavy.

Co se týče návrhu novely zákona o slovenské informační službě, tato bude mít nově možnost vyžádat si od kohokoliv, kdo monitoruje veřejný prostor, videozáznam. Zde je potenciálně možno hovořit o zásahu do práva na soukromí a vlastnictví.

Stran návrhu novely zákona o policajnom zbore zmíníme například nově nabytou kompetenci policisty zadržet osobu před zjištěním totožnosti, pokud se nachází na místě, kde se teroristický útok odehrál nebo hrozí. Zde by se dalo hovořit o zásahu do práva na osobní svobodu, soukromí i svobodu pohybu. Variace tohoto ustanovení je sice zakotvena i v § 19/1/g, tam je však ospravedlněna zajištěním bezpečnosti jedince.

Ve sféře základních lidských práv a svobod však není možné jednotlivá práva pro vzájemný rozpor vylučovat na úkor ostatních. Naopak je třeba poměřovat veřejný zájem a zásah do práva. K tomu slouží test proporcionality, v Česku poprvé vyjádřený nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/94. Ze své podstaty totiž většina právních norem do určité míry základní práva každého jednotlivce omezuje. Je proto nutné poměřovat vhodnost zásahu, jeho potřebnost a přiměřenost. Základní lidská práva fungují jako principy, které si při vzájemném střetu (kolizi) vzájemně ustupují a přednost dostává to právo, které je vhodnější, potřebnější. Avšak to jen do takové míry, aby bylo co nejméně omezeno právo, s nímž je v kolizi, které zůstává v omezené podobě zachováno.

Z vyjádření Roberta Pelikána to vyznívá tak, že návrhy jsou z důvodu rozporu s Listinou nepřijatelné. Nicméně v Listině i Úmluvách jsou stanovena základní práva, která lze při dodržení proporcionality omezit zákonem, jak tomu je právě v případě Slovenska. Výjimkou je explicitní stanovení lhůt spojených s vazbou, jak jsme rozebrali výše. Toto lze však vyřešit změnou Listiny. Nicméně přípustnost zásahu do základních práv je vyjádřena i v Listině samotné, typicky u základních ochranných ustanovení jednotlivých práv - např. svoboda vlastnictví, soukromí, osobní svobody. Výrok tedy hodnotíme jako pravdu s drobnou výhradou k neposkytnutí komplexního pohledu na věc.

Pravděpodobnost, že se tak v budoucnu stane, ověřit nemůžeme. Ministr Pelikán má ovšem pravdu, když tvrdí, že ve věznici v Guantanamu byl díky zákonu o uvalení vaby bez soudu držen člověk, který byl nevinný. Dokumenty nedávno zveřejněné sekterariátem pravidelné kontroly Amerického ministerstva obrany (Periodical Review Board) například informují o případu Mustafy al-Aziz al-Shamiri, který byl ve věznici Guantanamo držen bez soudu celých 13 let. Teprve nyní úřady potvrdily (eng, Guardian), že vyšetřovateli byla u tohoto vězně nedostatečně prověřena identita, a že je ve věznici Guantanamo držen bezdůvodně.

Tomio Okamura naráží na události z dubna loňského roku, kdy policisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu z muslimské modlitebny v centru Prahy odvedli celkem dvacet lidí. Zásah provedli kvůli podezření, že se tu šířila kniha, která propaguje rasistické myšlenky, antisemitismus a xenofobii.

Okamura uvedl v příspěvku na svých facebookových stránkách v neděli 4. ledna:„Uvědomme si, že radikální muslimové jsou již v ČR - policie nedávno v pražských mešitách zasahovala kvůli šíření knihy vydané Ústředím muslimských obcí, v níž se hlásá nenávist vůči nevěřícím a povinnost muslimů svrhnout naše vlády " .

Toto pondělí, tj. 5. ledna, policisté z ÚOOZ dostali znalecký posudek, podle něhož kniha Základy tauhídu − Islámský koncept Boha, kterou spoluvydal předseda Islámské nadace Vladimír Sáňka, vyzývá ke xenofobii a násilí proti takzvaným méněcenným rasám.

Je tedy pravdou, že vypracovaný znalecký posudek pro Policii ČR potvrzuje, že zmíněná publikace vyzývá ke xenofobii a násilí proti tzv. méněcenným rasám. Z tohoto důvodu je výrok Tomia Okamury hodnocen jako pravdivý.

Pro informaci dodáváme také stanoviska opačná se zmíněným posudkem.

„Je to čistě věroučné dílo a velmi se vyhrazuji vůči tomu, že je to kniha rasistická,“ zdůraznil Sáňka. „Jsou tam naopak pasáže, které se proti rasismu naprosto jasně vymezují, protože islám samotný je jednoznačně něčím protirasistickým“. Do konce ledna se má vyjasnit, jestli padne návrh Vladimíra Sáňku obžalovat.

Politolog Šádí Shanaáh uvedl: „Problém je v tom, že kniha je skutečně teologický spisek a myslím, že není rasistická. Ano, vymezuje se vůči nejen křesťanům a Židům a jejich koncepci Boha, ale i vůči většině muslimů“.

Na základě stenozáznamů z jednání mimořádné schůze k České poště je výrok hodnocen jako nepravdivý.

To, že se na České poště nic nekalého neděje, uvedl v rámci jednání Sněmovny ředitel České pošty Martin Elkán, který uváděl bod Informace vlády (sic) České republiky o aktuální situaci kolem zakázek v České poště s. p.

Opoziční kritika směřovala jinam. Předně opoziční zástupci kritizovali to, že jim svolavatelé schůze (tedy poslanci hnutí ANO) nejsou schopni doložit konkrétn í důvody samotného jednání.

Např. poslanec Svoboda (ODS): " Já chápu institut vyšetřovací komise jako institut mimořádný, který má nahradit nebo řešit věci, ve kterých normální systém, státní systém selhal. A tomu rozumím, to má fungovat. Ale aby takový institut mohl vzniknout, musím já jako poslanec vědět "Why? Proč? Pourquoi?" - a já to nevím. Já tady sedím a do této chvíle nevím, co je důvod pro to, abychom zřídili vyšetřovací komisi na poštu."

Dále byla kritika vedena směrem, že bod ve znění "Informace Vlády ČR" představuje generální ředitel České pošty a ne zástupce vlády.

Poslanec Benda (ODS): " Proč se nebavíme o tom prvním bodu, kde mimochodem informaci vlády podává šéf České pošty. To je tedy taky lehce pikantní, že informaci za vládu podává šéf České pošty, ale asi to tak dneska už je, že šéfové podniků, když už můžou v této zemi vládnout, tak můžou i za tu vládu podávat zprávu."

V neposlední řadě se vyjadřovali zástupci opozice v tom smysli, že schůze svolaná hnutím ANO má pouze vytvořil kouřovou mlhu nad tím, že je vyšetřována v souvislosti s manipulacemi zakázek v České poště firma patřící Andreji Babišovi, kterou v dané době řídil Faltýnek.

Např. poslanec Laudát (TOP 09): " Tady vy jste vládní koalice, která vládne bezmála již za chvíli dva roky. A po dvou letech abyste vypustili kouřovou clonu zřejmě na nějakou minulost, o které já nevím... A jestli vy něco víte, tak to máte oznámit policii. Ale to, co tady předvádíte, tzn. v okamžiku, kdy je nějaká Babišova firma, jejím statutárním orgánem byl předseda klubu hnutí ANO, vystavena vyšetřování, tak je to nestandardní a vznikne vyšetřovací parlamentní komise? Vy nevěříte orgánům činným v trestním řízení? Přece vyšetřovací komise by měla vznikat v okamžiku, kdy je jasné, že selhávají nějaké státní instituce. A vy chcete říci, že selhává policie tím, že si dovolila obvinit nebo vyšetřovat Agrotec, a už má vznikat parlamentní komise?"

Aktuální zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, vymezuje v § 8 statut krajských ředitelství následovně: "Krajské ředitelství je organizační složkou státu a účetní jednotkou, jehož příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva."

Dřívější právní úprava, zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, která byla nahrazena aktuálním zákonem, se územním členěním nezabývala, § 3 pouze konstatoval: "Bližší úpravu organizace policie, zejména řízení útvarů a služeb policie, součinnost mezi nimi a způsob jejich hospodářského zabezpečení stanoví na návrh policejního prezidenta ministr."

Co se týká návrhu Milana Chovance na opětovné sjednocení krajských ředitelstvích z pohledu účetní jednotky a také jím zmíněného návrhu Ministerstva financí, nepodařilo se nám dohledat k dané otázce relevantní zdroje a výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Senátor Doubrava uvádí: “Musíte si uvědomit, že byly dvě skupiny, jedna luhaňská a jedna roztocká (pozn. Demagog: zde Doubrava nejspíše myslí skupinu doněckou) . Já o těchto lidech jsem v Luhaňsku neslyšel. Tam byli s námi Srbové, byl tam Slovák, byl tam Řek” a “My jsme jezdili dva, já a Slovák… Jo, tři, já, Slovák a Srb.”

Jaroslav Doubrava byl do roku 2010 členem KSČM, po tomto roce kandidoval za hnutí Severočeši.cz.

Ze Slovenska do Luhansku přijel Viliam Longauer, který je tajemníkem ústřední rady Slovenského svazu protifašistických bojovníků.

Pokud jde o zástupce Srbska, nelze zjistit, jací lidé byli ve skupině se senátorem Doubravou. Nicméně existují potvrzené zprávy, že v Donbasu byli Vladimir Đukanović a Branislav Blažić, kteří jsou členové vládnoucí Srbské pokrokové strany, která je prezentována jako národně-konzervativní a která vznikla v roce 2008 právě proto, aby se odlišila od nacionalistů a radikalistů.

Dalšími Srby v Donbasu byli Slobodan Samardžić a Vladimir Kršljanin. Kršljanin je předsedou Hnutí za Srbsko (Pokreta za Srbiju), které má za cíl “osvobodit Srbsko od Angloamerické okupace, obnovit srbskou státnost a teritoriální indentutu (...) na základě jednoty a humanismu.” Samardžić je bývalý srbský ministr pro Kosovo-Metohiji a bývalý místopředseda Demokratické strany Srbska, která je prezentována jako národně-konzervativní a křesťansko-demokratická. Zmiňovány jsou i jména Dragana Trifkovic, která však pravděpodobně byla v Doněcké oblasti, a Stevica Dedjanski. Vzhledem k tomu, že není jisté, jaké členy konkrétně měla skupina pana Doubravy, ponecháváme tento výrok jako neověřitelný.