Evropa a globální oteplování

Šestice kandidátů do Evropského parlamentu v debatě od Zavolíme! diskutovala mj. o klimatu. Kolik emisí oxidu uhličitého produkuje lidská činnost? Přibývají ve světě lesy? Je vliv oxidu uhličitého na globální oteplování sporný? A zvyšuje se hladina moří kvůli tání ledovců? To vše a mnoho dalšího se dozvíte v naší nejnovější analýze. Na ověřené výroky se také můžete podívat v DemagogTV.

Ověřili jsme

Zavolíme! ze dne 26. dubna 2024 (moderátor Oldřich Neumann, záznam)

Ilustrační obrázek k výstupu Evropa a globální oteplování

Řečníci s počty výroků dle hodnocení

Jaroslav Bžoch

Poslanec

0
0
0

Marcel Kolaja

Europoslanec

0
0
0

Petr Mach

0

Danuše Nerudová

0
0
0

Luděk Niedermayer

Europoslanec

0
0
0
0
0
0

Výroky

Jaroslav Bžoch ANO
Marcel Kolaja Piráti
Petr Mach SPD
Danuše Nerudová STAN
Luděk Niedermayer TOP 09
Filip Turek Přísaha a Motoristé
Ekonomika 1 výrok
Energetika 2 výroky
Evropská unie 7 výroků
Evropské volby 2024 10 výroků
Životní prostředí 12 výroků
Pravda 14 výroků
Nepravda 2 výroky
Zavádějící 1 výrok
Neověřitelné 0 výroků

Petr Mach

To (že je vliv CO₂ na globální oteplování sporný, pozn. Demagog.cz) ani ten panel nezpochybňuje (Mezivládní panel pro změnu klimatu, pozn. Demagog.cz).
Životní prostředí
Nepravda
Mezivládní panel pro změnu klimatu jednoznačně označuje emise skleníkových plynů včetně CO₂ za zdroj globálního oteplování.

Kandidáti do Europarlamentu v debatě odpovídají na otázku, jestli jsou cíle zahrnuté v Green Dealu v zájmu mladé generace. Lídr koalice SPD a Trikolory Petr Mach říká, že rozhodně nejsou. V současnosti se podle jeho názoru „straší” oxidem uhličitým (CO₂), jehož vliv na globální oteplování je dle Macha sporný. To údajně nezpochybňuje ani Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC).

IPCC

Mezivládní panel pro změnu klimatu je jedním z orgánů Organizace spojených národů. Založen byl v roce 1988 a v současnosti zahrnuje 195 členských států. Jeho hlavním úkolem je poskytovat vědecké poznatky o klimatické změně a hodnotit její dopady, aby s ohledem na ně mohla být tvořena klimatická politika.

Vztah CO₂ a globálního oteplování

O souvislosti produkce skleníkových plynů, tedy i CO₂, a globálního oteplování IPCC informoval již v roce 2014. Ve své zprávě tehdy uvedl, že antropogenní emise skleníkových plynů jsou od dob průmyslové revoluce vyšší než kdy předtím a jsou „extrémně pravděpodobně“ hlavní příčinou pozorovaného oteplování (.pdf, str. 7).

Své závěry z roku 2014 panel potvrdil ve fyzikálních základech, ze kterých vychází hodnotící zpráva z roku 2021 (.pdf). V dokumentu stojí, že s vysokou spolehlivostí existuje přímý vztah mezi antropogenními emisemi CO₂ a globálním oteplováním (.pdf, str. 43). Ve shrnující zprávě IPCC zmiňuje také vliv přirozených faktorů jako je sopečná či solární činnost, které globální teplotu změnily o −0,1 až +0,1 °C (.pdf, str. 5). Kromě toho ale zpráva uvádí, že výraznější vliv na oteplování měly skleníkové plyny, jejichž nárůst od roku 1970 jednoznačně způsobují lidské aktivity (str. 5).

Závěr

Ze zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu je zřejmé, že již v minulosti považoval emise skleníkových plynů (a tedy i oxidu uhličitého) za zdroj globálního oteplování. V roce 2021 přímo uvedl, že emise CO₂ pocházející z lidské činnosti oteplování způsobují. Výrok Petra Macha tak hodnotíme jako nepravdivý.

Petr Mach

(Mezivládní panel pro změnu klimatu, pozn. Demagog.cz) ukazuje korelaci, ukazuje čáru, že rostla koncentrace CO₂ z nějakých 0,03 něco na 0,04 %, ukazuje růst teploty. (…) Sto let předtím teplota naopak klesala o jeden stupeň.
Evropské volby 2024
Životní prostředí
Nepravda
K poklesu globální povrchové teploty o jeden stupeň v období předcházejícím nárůstu koncentrace CO₂ v atmosféře nedošlo. Data IPCC i NASA ukazují, že současné změny globálních teplot jsou bezprecedentní.

Bývalý europoslanec a kandidát do Evropského parlamentu Petr Mach v debatě uvedl, že vliv oxidu uhličitého (CO₂) v atmosféře na globální oteplování je sporný. Podle něj to nezpochybňuje ani Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). Ve svém výroku vysvětluje, na čem tvrzení zakládá.

IPCC je seskupením vědců z celého světa zabývající se zkoumáním podstaty změny klimatu a jejích důsledků. Pravidelně vydává hodnotící zprávy, které se věnují klíčovým problémům spojených s globálním oteplováním.

Růst koncentrace CO₂ v atmosféře

Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře začala být výraznějším předmětem přístrojových měření vědců v 60. letech minulého století. Tehdy se jeho hodnota pohybovala kolem 315 ppm (z anglického parts per milion), tedy 0,0315 % atmosféry (.pdf, str. 10). Od té doby množství CO₂ v atmosféře roste, v roce 2022 jeho koncentrace dosáhla 417 ppm, tedy 0,0417 %.

Oxid uhličitý tvoří jen malou část atmosféry, ale i poměrně malý nárůst jeho koncentrace v ovzduší má velké dopady na atmosférické procesy. Důvodem je, že patří mezi skleníkové plyny, jejichž zvyšující se koncentrace zesiluje skleníkový efekt a v důsledku zvyšuje i teplotu na zemském povrchu (.pdf, str. 2). 

Zdroj: IPCC (.pdf, str. 10)

Ačkoliv se koncentrace oxidu uhličitého měří až od 60. let minulého století, vědci jeho dřívější množství rekonstruují (.pdf) např. zkoumáním vzorků ledu z hloubkových ledovcových vrtů, přičemž složení historického vzduchu lze určit pomocí bublinek zachycených v ledu. Ke zvyšování koncentrace CO₂ tak nedochází jen v posledních 60 letech – prudký růst vědci pozorují již od první průmyslové revoluce. Oproti jejímu počátku, kolem roku 1750, se dnes v atmosféře vyskytuje zhruba o polovinu více CO₂.

Zdroj: iRozhlas.cz

IPCC mapuje růst teploty

Přístrojová měření za posledních 160 let podle IPCC ukazují globální nárůst povrchových teplot. Trend oteplování se odehrál ve dvou hlavních fázích – od roku 1910 do 40. let 20. století s nárůstem o 0,35 °C a výrazněji od 70. let 20. století do současnosti s nárůstem o 0,55 °C. Panel také upozorňuje na to, že oteplování v posledních dekádách zrychluje.

Na přiloženém grafu lze pozorovat měsíční změny globální průměrné povrchové teploty a také modelovanou teplotu po roce 2020. Až na krátké časové výjimky graf ukazuje, že teplota od industriální revoluce roste téměř nepřetržitě.

Zdroj: IPCC

Vývoj teploty v 19. století

Petr Mach zmiňuje, že rostla koncentrace CO₂ v atmosféře a globální teplota. Zároveň uvádí, že „sto let předtím“ teplota naopak klesala. Z výše zmíněného nárůstu množství CO₂ vyplývá, že může narážet na dobu před začátkem měření změn koncentrace CO₂ v atmosféře, tedy před 60. lety 20. století.

Měření průměrné teploty se věnuje řada dalších organizací včetně americké NASA. Ta se s IPCC shoduje na tom, že v druhé polovině 19. století se teplota oproti průměru o 1 °C nesnížila. Ačkoli jistou míru poklesu na obou teplotních grafech pozorovat lze, přístrojová měření ukazují, že šlo o nanejvýš 0,4 stupně. 

Zdroj: NASA

Historické teploty vědci rekonstruují obdobně jako koncentrace CO₂. Starší teplota planety totiž lze určit prostřednictvím množství izotopů kyslíku a vodíku, které jsou obsažené ve vzorcích ledu z ledovcových vrtů. Následující graf IPCC zobrazuje rekonstruované změny globální povrchové teploty v posledních dvou tisíciletích ve srovnání s přímými pozorováními od roku 1850 do roku 2020. Vyplývá z něj, že tempo oteplování je za poslední dva tisíce let bezprecedentní. K ochlazení o celý jeden stupeň za toto období nedošlo.

Zdroj: IPCC

Závěr

Data z Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) ukazují, že koncentrace CO₂ v atmosféře se od začátku přesného měření v 60. letech minulého století zvýšila z 0,03 % na 0,04 %. I takto malý nárůst zvyšuje teplotu na zemském povrchu. V předešlých sto letech se teplota o jeden stupeň nesnížila. Rekonstrukce teplotních změn za poslední dvě tisíciletí naopak ukazují, že současné změny teploty jsou bezprecedentní. Výrok Petra Macha proto hodnotíme jako nepravdivý.

Petr Mach

Dochází tady k takovému strašení, že stoupnou hladiny moře (…). Každý přeci si může udělat pokus, že si dá do skleničky kostky ledu, změří hladinu, pak počkáme, až se to rozpustí, ta hladina bude pořád stejná.
Evropské volby 2024
Životní prostředí
Zavádějící
Petr Mach sice popisuje fyzikální pokus správně, opomíjí ale skutečnost, že se hladina moří zvyšuje kvůli tání ledovců na pevnině a také kvůli teplotní roztažnosti vody. S rostoucí teplotou vody totiž roste i její objem. Za posledních 30 let hladina moří vzrostla o zhruba 10 cm.

Lídr evropské kandidátky SPD Petr Mach mluví o zvyšování hladiny moře v důsledku globálního oteplování. Přesněji zpochybňuje souvislost mezi táním ledovců a zvyšující se hladinou moří. Své pochybnosti pak dokresluje popisem fyzikálního pokusu, ve kterém hladina vody s vloženou kostkou ledu zůstává ve skleničce stejná i poté, co se led rozpustí. Tímto se snaží ilustrovat, že i pokud by ledovce skutečně tály, nemohou způsobit zvyšování světové hladiny moří a oceánů.

Fyzikální pokus

Fyzikální pokus, který Petr Mach ve svém výroku popisuje, opravdu potvrzuje, že led rozpuštěný ve sklenici vody její hladinu nezvýší. Kvůli rozdílům v hustotě ledu a vody, a tedy rozdílům v jejich vztlakových a tíhových silách, dojde k situaci, že kostka ledu, podobně jako ledovec v moři, pluje z části nad hladinou. Objem vody, která vzniká rozpuštěním kostky, je stejný, jako objem její ponořené části. Výška hladin proto zůstává při provedení pokusu konstantní.

Samotný Machův popis experimentu je tedy správný, v daném kontextu je ale využití tohoto pokusu zavádějící. Prvním z důvodů, proč je podobná argumentace problematická, je, že se v experimentu pracuje pouze se sladkou vodou. Ta má nižší hustotu, než voda mořská, kapalina z ledovce tvořeného sladkou vodou má tedy po jeho rozpuštění ve skutečnosti větší objem, než slaná voda, kterou původně vytlačoval, což vede ke zvýšení hladiny moře. Je však pravda, že výsledný efekt je ve výsledku zanedbatelný.

Hlavním problémem Machovy argumentace je především fakt, že za zvedáním světových vod nestojí primárně tání ledovců v mořích, nýbrž tání ledovců na pevnině. Dalším problémem je také všeobecné zvedání teplot. Pokus také nebere v potaz skutečnost, že při tání pevninských ledovců do oceánů dochází k mísení sladké a slané vody.

Zvyšování hladiny moří

Hladiny oceánů se zvyšují. Data NASA a amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) ukazují, že v dlouhodobém měřítku dochází ke zvyšování průměrné, tzv. střední hladiny moře. V porovnání s úrovní v roce 1992 je nyní přibližně o 10 cm výše a zvedá se cca o 3,9 mm za rok. Dle NASA je zvyšování mořské hladiny způsobeno především dvěma faktory: přibývající vodou z tání ledovců a také rozpínáním mořské vody, která má kvůli svým fyzikálním vlastnostem při vyšší teplotě větší objem. Tání ledovců navíc vede ke zvětšování vodní plochy, která pohlcuje sluneční záření. Ledová plocha totiž dokáže na rozdíl od vodní plochy daleko efektivněji odrážet sluneční paprsky. Úbytkem ledů v oceánech se tak voda ohřívá rychleji a tím se i zvyšuje vodní hladina.

Jak již bylo zmíněno, na zvyšování hladiny oceánů má větší vliv tání pevninských ledovců, nikoliv mořských. K úbytku pevninských ledovců dochází ve vysoké míře například v oblasti Grónska. Voda, která v důsledku tání pevninského ledovce přiteče až do moře, je v rámci této vodní plochy novou vodou, a zvyšuje tak hladinu moře.

Ledovec tvořený sladkou vodou po roztání ředí hustotu slaného moře a tím zvyšuje jeho objem. Zároveň platí, že vliv na výšku hladiny není jediným problémem, který tento fenomén může způsobit. Sladká voda mísící se se slanou může způsobovat například změny v procesech pohlcování oxidu uhličitého nebo v teplotních trendech.

Shrnutí

Petr Mach popisuje vztah tání ledovců a zvyšování mořské hladiny na fyzikálním pokusu, přičemž naznačuje, že tání ledovců a zvyšování hladiny moří není reálným problémem. Samotný experiment vysvětluje správně, opomíjí přitom ale skutečnost, že tání mořských ledovců není nejvýznamnějším vlivem na zvyšování hladiny moře. Tím je naopak tání pevninských ledovců a celkový nárůst teplot v mořích. Data od NASA a NOAA zároveň ukazují, že k stoupání hladiny moře dochází, střední hladina moře se podle nich za posledních 30 let zvýšila o zhruba 10 cm. Z těchto důvodů označujeme výrok jako zavádějící.

Marcel Kolaja

(Podle vědeckých závěrů, pozn. Demagog.cz) množství CO₂ v atmosféře – a dalších jiných skleníkových plynů, ale CO₂ je to ze tří čtvrtin – ovlivňuje klima, ovlivňuje globální teplotu.
Životní prostředí
Evropské volby 2024
Pravda
Přibližně 76 % emisí skleníkových plynů vyprodukovaných lidmi tvoří oxid uhličitý. Tyto skleníkové plyny a zejména zvýšená koncentrace CO₂ v atmosféře způsobují změnu klimatu.

Marcel Kolaja v kontextu výroku kritizuje politiky, kteří rozporují vědecké závěry ohledně klimatické změny. Podle něj mají politici povinnost řídit se daty a zjištěním vědců. Uvádí tak, že podle vědecké shody skleníkové plyny (a zejména oxid uhličitý) mají vliv na globální teplotu.

Skleníkové plyny

Za hlavní příčinu globálního oteplování jsou považovány skleníkové plyny. Mezi ně patří i oxid uhličitý, jehož koncentrace v atmosféře dosahuje přibližně 0,04 %. I přesto, že tvoří jen malou část atmosféry, má i malý nárůst jeho koncentrace v ovzduší velké dopady na atmosférické procesy.

Skleníkové plyny absorbují většinu infračerveného záření vyzařovaného povrchem Země, které by jinak odešlo do vesmíru. Tím dochází k ohřívání vzduchu, který po zahřátí také vyzařuje infračervené záření, a část energie se tak vrací zpět Zemi. V důsledku se ohřívá zemský povrch spolu s nejspodnějšími částmi atmosféry (.pdf, .pdf, str. 18). Jedná se o tzv. skleníkový efekt (.pdf, str. 1).

Zdroj: Slovenský hydrometeorologický ústav (.pdf, str. 6)

Zvýšenou koncentraci skleníkových plynů v atmosféře připisují vědci zejména lidské emisní činnosti. Za poslední století se totiž prudce zrychlilo spalování fosilních paliv jako je uhlí nebo ropa. Právě tato činnost, při které vzniká i oxid uhličitý, je vnímána jako hlavní způsob, jakým se člověk podílí na klimatické změně.

Vliv CO₂ na klima

Oxid uhličitý ze všech skleníkových plynů přispívá k emisím nejvíce. V celosvětovém měřítku představuje 76 % všech emisí způsobených lidskou činností. Zbytek tvoří metan, oxid dusný a fluorované plyny.

Podle dat amerického Národního ústavu pro oceán a atmosféru (NOAA) dosáhla v roce 2023 koncentrace CO₂ v atmosféře přibližně 419 ppm (parts per million). V roce 1973 to bylo 330 ppm. Podobná data uvádí i další instituce, mezi nimi např. Čínský meteorologický ústav (.pdf, str. 2).

Nárůst koncentrace CO₂ v ovzduší zesiluje skleníkový efekt, který v konečném důsledku zvyšuje teplotu na zemském povrchu (.pdf, str. 2). Vliv CO₂ na globální oteplování potvrzují závěry Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC), který ve své zprávě z roku 2023 potvrzuje, že emise skleníkových plynů zapříčinily globální oteplování (.pdf, str. 10 z 42). Kromě IPCC stejný závěr uvádí například také NASA či britská Královská společnost.

Závěr

Zvýšená koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zesiluje skleníkový efekt, který způsobuje globální oteplování. Vlivem lidské činnosti vznikají emise různých skleníkových plynů, přičemž 76 % z nich tvoří právě oxid uhličitý. Výrok Marcela Kolaji proto hodnotíme jako pravdivý.

Marcel Kolaja

Alexandr Vondra, který vede kandidátku SPOLU, tak v roce 2019 dal rozhovor (...), ve kterém říká, že ten vliv člověka na klimatickou změnu jako není zásadní, protože hlavně to ovlivňuje (...) změna gravitace zemského pole a sluneční záření.
Evropské volby 2024
Životní prostředí
Pravda
Kolaja správně cituje europoslance Alexandra Vondru, který je lídrem koalice SPOLU v nadcházejících evropských volbách. Ten se takto vyjádřil v rozhovoru pro DVTV v roce 2019.

Poslanec Evropského parlamentu Marcel Kolaja (Piráti) kritizuje, že někteří politici rozporují vědecké závěry, podle kterých přítomnost oxidu uhličitého v atmosféře ovlivňuje teplotu. Jako konkrétní příklad uvádí europoslance Alexandra Vondru, který vede kandidátku koalice SPOLU v nadcházejících volbách do Europarlamentu.

Vondrův rozhovor v DVTV

Alexandr Vondra v květnu 2019 coby nově zvolený europoslanec poskytl rozhovor pro DVTV. V jeho závěru Vondra s moderátorkou Danielou Drtinovou vedl diskuzi o klimatické změně a globálním oteplování v návaznosti na to, že Drtinová citovala jeho dřívější slova kritizující klimatickou politiku (video, čas 19:00). Poté se ho zeptala, jestli se klima mění i kvůli lidské činnosti, na což Vondra zareagoval následovně: „No možná taky trochu, ale ne zásadním způsobem, protože (…) klima se měnilo vždycky. Mění se v důsledku toho, že se mění gravitace zemského pole, mění se intenzita slunečního záření. Ten vliv člověka tam není zásadní“ (čas 20:41).

Vliv člověka na klima

Vondrovo tvrzení neodpovídá vědeckým závěrům – změna gravitace Země nezpůsobuje současné oteplování planety. Proměny slunečního záření sice mohou ovlivnit klima, ale nejsou příčinou aktuálních rychlých klimatických změn. Ty jsou způsobeny lidskou činností, zejména vypouštěním skleníkových plynů, které přispívají k oteplování planety. Působení člověka za hlavní příčinu nárůstu teploty dlouhodobě označuje např. Mezinárodní panel pro změnu klimatu (.pdf, str. 2; .pdf, str. 42), americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA), NASA nebo britská Královská společnost.

Závěr

Alexandr Vondra, lídr evropské kandidátky SPOLU, tedy v roce 2019 v rozhovoru pro DVTV skutečně řekl, že vliv člověka na klima není zásadní. Podle něj se měnilo vždy v důsledku změny gravitace zemského pole a intenzity slunečního záření. Jelikož Kolaja europoslance Vondru cituje správně, hodnotíme výrok jako pravdivý.

(…) automobilový průmysl, na kterým je závislých 13 milionů rodin v Evropské unii a na průmyslu vůbec (…) v České republice 1 300 000 lidí.
Evropská unie
Ekonomika
Pravda
Automobilový průmysl v EU podle statistiky Evropské asociace výrobců automobilů z roku 2023 poskytuje práci přibližně 13 milionům lidí. Obdobné číslo uvádí i Evropská komise. Celkově v českém průmyslu v posledním čtvrtletí roku 2023 podle dat ČSÚ pracovalo asi 1,35 milionů osob.

Lídr koalice Přísahy a Motoristů sobě, Filip Turek, v kontextu výroku kritizuje opatření spojená se Zelenou dohodou pro Evropu. Například, kvůli záměru snížit emise oxidu uhličitého u nových osobních automobilů, EU zakázala prodej nových aut se spalovacími motory od roku 2035. Green Deal podle Turka zničí automobilový průmysl i průmysl jako takový.

Zaměstnání v autoprůmyslu

Evropský parlament ve své zprávě zdůrazňuje, že řada regionů je v ohledu pracovních pozic závislá na automobilovém sektoru (.pdf, str. 1). Podle statistiky Evropské asociace výrobců automobilů (ACEA) z roku 2023 je přímo v automobilové produkci v Evropě zaměstnáno 2,4 milionu lidí. Nepřímo však tento průmysl živí 13 milionů pracovníků, což představuje 7 % celkové zaměstnanosti v EU.

Statistika zahrnuje zaměstnance, kteří se přímo i nepřímo podílí na výrobě, montáži nebo konstrukci cest, mostů a tunelů. Počítají se i ti, pro které samotné automobily představují způsob obživy. Do této kategorie patří prodej, oprava a údržba aut nebo provoz půjčoven. Ze všech pracovních pozic ve výrobě v EU jich podle ACEA 11,5 % spadá do automobilového průmyslu.

Poradce společnosti EY Consulting Petr Knap nicméně dodává, že „určitý vliv na tuto statistiku má určitě to, že ACEA má zájem ukazovat co nejvyšší počty zaměstnanosti v automobilovém sektoru“. Také upozorňuje, že započítán může být i zaměstnanec, který u dodavatele působí v jiné než automobilové oblasti. Číslo přibližně 13 milionů však uvádí i Evropská komise, podle které v automobilovém průmyslu pracuje 13,8 milionu obyvatel EU.

Průmysl v Česku

Zaměstnanost v průmyslu dlouhodobě sleduje Český statistický úřad (ČSÚ). Konkrétně se jedná o průměrný evidenční počet zaměstnanců, do kterého se zahrnují všichni pracovníci, jež jsou v pracovním nebo členském poměru k zaměstnavateli. Nezáleží přitom, zdali jsou skutečně v práci přítomni nebo jsou např. na mateřské či rodičovské dovolené. V kategoriích, které ČSÚ do průmyslu řadí, v posledním čtvrtletí roku 2023 pracovalo přibližně 1,35 milionu osob (.xlsx). Za zmínku stojí, že počet zaměstnanců v průmyslu se mezi 1,3 a 1,4 milionem pohybuje dlouhodobě.

Závěr

Podle nejnovější statistiky Evropské asociace výrobců automobilů je v automobilovém průmyslu v rámci EU zaměstnáno 13 milionů lidí a lze tedy říci, že jsou na něm závislí, jak tvrdí Filip Turek. V Česku bylo v průmyslu podle ČSÚ ke konci roku 2023 zaměstnáno asi 1,35 milionů lidí. Výrok Filipa Turka tak hodnotíme jako pravdivý.

Emisí CO₂ produkují lidé z 3,5 % a Evropa z těch 3,5 % produkuje nějakých 8 (procent, pozn. Demagog.cz).
Životní prostředí
Pravda
Přestože emise CO₂ z lidské činnosti způsobují nárůst teplot, jejich podíl na celkové tvorbě CO₂ je nízký a odhaduje se mezi 4–5 % v závislosti na použité metodice. Podíl Evropy na této hodnotě se udává do 9 %. Hodnota uvedená Filipem Turkem je tedy nepřesná, ale nikoli zásadně.

Filip Turek, Lídr Přísahy a Motoristů sobě, v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu kritizuje emisní povolenky, které podle něj zdražují život všem lidem v Evropské unii, a které dle jeho názoru nepřispějí k ochlazení planety. Ve výroku tvrdí, že z celkových emisí oxidu uhličitého (CO₂) vzniká lidskou činností 3,5 % emisí, z čehož tvoří podíl Evropy přibližně 8 %.

Emise CO₂

Oxid uhličitý je hlavním skleníkovým plynem, jejichž rostoucí koncentrace v ovzduší způsobuje oteplování planety (.pdf, .pdf, vše str. 1). Zvyšující se množství těchto plynů v atmosféře totiž zachycuje více infračerveného záření – v důsledku tak roste i množství záření, které se dostává k zemském povrchu a otepluje ho. Čím větší koncentrace skleníkových plynů, tím je tento skleníkový efekt silnější.

K oteplování přispívá i produkce dalších skleníkových plynů, jako je metan, oxid dusný nebo různé fluorované plyny. Podíl, který má na zesilování skleníkového efektu CO₂, ovšem zůstává nejvyšší a dosahuje přibližně 70 %.

Do atmosféry se oxid uhličitý uvolňuje neustále, například v rámci koloběhu uhlíku v oceánech, kvůli rozkladu organických látek, fotosyntéze, dýchání organismů nebo sopečným erupcím. V takovém případě mluvíme o emisích z přirozených zdrojů. Další část emisí CO₂ tvoří tzv. antropogenní emise, které vznikají lidskou činností, zejména spalováním fosilních paliv, výrobou cementu a oceli nebo v důsledku odlesňování.

Některé starší zdroje uvádějí, že přirozenými procesy se do atmosféry každý rok dostává přibližně 750 až 770 gigatun oxidu uhličitého (.pdf, str. 2). Vycházejí ze zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) z roku 2007 (.pdf, str. 515). V dané době se množství emisí CO₂ vytvářených člověkem pohybovalo okolo 30 gigatun za rok, což odpovídalo necelým 4 % z celkového množství emisí (.pdf, str. 2 ze 13).

Podle nejnovějších dat IPCC z roku 2021 dosahují emise CO₂ vytvářené přirozenými procesy 795 gigatun (IPCC používá vyjádření v gigatunách uhlíku). Antropogenní emise oxidu uhličitého, které podle IPCC činí skoro 41 gigatun, tak po přepočtu tvoří 4,9 % z celkového ročního množství CO₂ uvolněného do atmosféry.

Stejné množství antropogenních emisí zmiňuje i analýza, která každoročně vzniká pod záštitou mezinárodního projektu Global Carbon Project. Její autoři ovšem upozorňují, že definice a způsoby výpočtu se mohou v různých databázích lišit. Platforma Climate Watch, která také pravidelně zveřejňuje statistiky týkající se emisí skleníkových plynů, uvádí u antropogenních emisí z tohoto důvodu nižší čísla. Za rok 2020 ukazuje konkrétně 34,7 gigatuny CO₂, což by odpovídalo 4,2 % celkových emisí (se započítáním přirozených emisí podle IPCC).

Na první pohled by se mohlo zdát, že lidská činnost tvoří zanedbatelnou část emisí oxidu uhličitého. Antropogenní emise ale narušují přirozený koloběh, a stávající úložiště, jako jsou oceány nebo lesy, nedokáží CO₂ plně absorbovat. Zmíněná přírodní úložiště jsou sice schopna zachytit přibližně polovinu emisí CO₂, které jsou v systému navíc kvůli lidské činnosti (.pdf, str. 1), zbývající přebytek oxidu uhličitého ale zůstává v atmosféře. Tím se zvyšuje jeho koncentrace, což následně přispívá právě k zesilování skleníkového efektu a růstu teploty na Zemi.

Lidská činnost je hlavním důvodem, proč emise oxidu uhličitého uvolněného do atmosféry rostou (.pdf, str. 54). Používáním fosilních paliv, především pro výrobu elektřiny, tepla nebo dopravu, se vyprodukuje přibližně 90 % všech antropogenních emisí CO₂, zbytek zahrnuje především odlesňování.

Podíl Evropy

Většina přehledů vyčísluje jen podíl, který tvoří Evropa či EU ze světových antropogenních emisí CO₂ z fosilních paliv. Podle databáze EDGAR, kterou zveřejňuje Evropská komise, má EU na svědomí lehce přes 7 % tohoto druhu emisí, Evropa přibližně 8,5 %. Téměř stejný podíl u EU uvádí také analýza Global Carbon Project (.pdf, str. 4, 20).

V přehledech IPCC, EDGAR ani Global Carbon Project se nám nepodařilo dohledat podíl, který připadá EU ze všech antropogenních emisí. Poslední statistiky platformy Climate Watch ukazují, že v roce 2020 Unie produkovala 6,6 % emisí vytvářených lidskou činností, celá Evropa pak 8,6 %.

Zdroj: Climate Watch

Závěr

Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) vzniká ročně přirozenými procesy přibližně 795 gigatun oxidu uhličitého, zatímco antropogenní emise CO₂ dosahují zhruba 41 gigatun, tedy zhruba 4,9 % z celku. Pokud bychom vycházeli z dat platformy Climate Watch, která kvůli rozdílné metodice uvádí nižší hodnotu, a to 34,7 gigatun, jednalo by se o 4,2 %. Z této části pak podle Climate Watch tvoří 8,6 % evropské státy. Výrok Filipa Turka proto kvůli mírné nepřesnosti v číslech hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Z celkových globálních emisí CO₂ sice představují antropogenní emise jen malou část, jejich množství přidávané do ovzduší však narušuje energetickou rovnováhu atmosféry. I tento na první pohled malý nadlimitní příspěvek totiž přirozená úložiště uhlíku nedokáží zcela pohltit. V důsledku tak dochází k zesilování skleníkového efektu a oteplování planety.

Aut v Evropě je 250 milionů.
Evropské volby 2024
Evropská unie
Pravda
Podle asociace výrobců automobilů ACEA bylo v roce 2022 v EU 252 mil. osobních aut. Filip Turek ovšem mluví o omezení prodeje v EU, které se dotkne i lehkých užitkových vozů, tedy dalších 30 mil. aut. Celkový počet 282 mil. je na hranici naší 10% tolerance.

Filip Turek, lídr koalice Přísahy a Motoristů sobě ve volbách do Evropského parlamentu, reaguje na diskuzi ohledně omezování nových aut se spalovacími motory na úrovni Evropské unie (EU) od roku 2035. K tomuto tématu říká, že pokud v EU „přestanou jezdit auta“, nepomůže to podle něj tomu, aby došlo k ochlazení planety. Následně zmiňuje, že Evropa produkuje z celkových emisí CO₂ vytvořených člověkem jen 8 %, z čehož podle něj jen malou část tvoří automobilový průmysl. Právě v této souvislosti dodává, že je v Evropě 250 milionů aut. Protože v kontextu výroku mluví o Evropské unii, zaměříme se v našem odůvodnění především na situaci v EU.

Klasifikace zpravidla rozlišují mezi osobními a nákladními automobily (.pdf, str. 9–10), nákladní se pak dělí do třech skupin – na lehká, střední a těžká užitková vozidla. Legislativa EU ohledně omezení aut se spalovacími motory se vztahuje na osobní a lehká užitková vozidla, ne však na střední a těžká. V textu se proto budeme zabývat pouze osobními a lehkými užitkovými vozidly.

Data o počtu aut v EU

Statistiky o počtu registrovaných aut poskytuje např. Evropská asociace výrobců automobilů (ACEA). Podle této organizace bylo v roce 2021 ve státech EU přibližně 250 milionů registrovaných osobních automobilů (.pdf, str. 4). Nejnovější data za rok 2022 ukazují, že došlo k mírnému nárůstu na 252 milionů.

Lehkých užitkových vozidel bylo v roce 2021 v EU dalších přibližně 30 milionů (.pdf, str. 5), téměř stejné číslo uvádí ACEA i pro rok 2022 (.pdf, str. 6). Celkově tak bylo v Unii 282 milionů osobních a lehkých užitkových aut.

Data pro celou Evropu

S připočtením údajů za další evropské státy se číslo ještě zvyšuje. Statistika ACEA uvádí počty aut v EU doplněné o státy Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) a Spojené království (.pdf, str. 5–6). Asociace uvádí, že dohromady v těchto státech bylo v roce 2022 přibližně 297 milionů osobních a 37 milionů lehkých užitkových vozů, v součtu tedy asi 334 milionů kusů těchto typů vozidel (str. 5–6).

Souhrnný údaj za celý evropský kontinent pro popisované typy vozidel se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Při započtení ostatních evropských států, které nejsou členy EU, by ale odchylka od ověřovaného údaje logicky ještě narostla.

Závěr

Filip Turek má pravdu v tom, že osobních automobilů je v EU přibližně 252 milionů. Podle unijních pravidel, o kterých v kontextu výroku mluvil, se ale zákaz prodeje nových vozů se spalovacím motorem od roku 2035 bude vztahovat i na lehká užitková auta. Těch podle aktuálních dat ACEA v roce 2022 bylo asi 30 milionů. Počet aut, která Turek komentuje, tedy dohromady činil 282 milionů. Jím uváděný počet se i tak stále pohybuje na hranici našeho 10% tolerančního pásma, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Danuše Nerudová

Exponenciálně roste produkce CO₂ z lesů, když stoupá teplota.
Evropské volby 2024
Životní prostředí
Pravda
Lesy pohlcují CO₂ při fotosyntéze a poté část vypouští zpět do atmosféry pomocí buněčného dýchání. S rostoucí teplotou se proces fotosyntézy zpomaluje, proces buněčného dýchání ovšem nikoliv. Lesy tak se stoupající teplotou mohou více oxidu uhličitého produkovat než absorbovat.

Kandidátka do Europarlamentu za hnutí STAN Danuše Nerudová reaguje na lídra SPD a Trikolory v evropských volbách Petra Macha, který v kontextu výroku kritizuje Green Deal a vyjadřuje se skepticky ohledně vlivu oxidu uhličitého (CO₂) na globální oteplování. Mach v rámci svého vystoupení zdůrazňuje prospěšnost CO₂ pro člověka i rostliny, které ho spotřebovávají při fotosyntéze. Nerudová argumentuje, že s nárůstem globálních teplot lesy mění způsob, jakým absorbují CO₂, a začínají ho ve větší míře vylučovat.

Lesy a CO₂

Lesy oxid uhličitý současně produkují i pohlcují. Přes den rostliny oxid uhličitý pohlcují prostřednictvím fotosyntézy a produkují kyslík, který vypouští do atmosféry. Zachycený oxid uhličitý rostliny ukládají v půdě, kde se částečně přeměňuje na organickou hmotu a stává se součástí půdního uhlíku. Naopak v noci se fotosyntéza zastavuje a rostliny a mikroorganismy v půdě část CO₂ vydechují zpět do atmosféry prostřednictvím buněčného dýchání.

Díky této schopnosti působí lesy jako významný pohlcovač skleníkových plynů. Data ukazují, že v letech 2001–2019 celosvětově zadržely dvakrát více uhlíku, než kolik ho vypustily. V Evropě lesy každý rok pohltí zhruba 7 % z celkových emisí skleníkových plynů, které zde byly vyprodukovány. V posledních letech však studie naznačují, že se funkce lesů s rostoucí teplotou měnístává se z nich vlivem lidské činnosti naopak zdroj emisí.

Studie z roku 2021 analyzovala data z více než 200 míst po celém světě z posledních dvaceti let, která zaznamenávala přenos CO₂ mezi biosférou a atmosférou. Z dat zkoumala, jestli existuje teplotní limit, při jehož překročení stromy začnou uvolňovat více CO₂, než kolik dokážou absorbovat prostřednictvím fotosyntézy.

Metabolické procesy, jako jsou fotosyntéza a buněčné dýchání, jsou závislé na teplotě. S rostoucí teplotou rychlost procesů nejprve roste a po dosažení maxima opět klesá. Tyto dva procesy však na změnu teploty nereagují stejně. Maximum fotosyntézy bylo dosaženo na 18 °C u rostlin mírného pásma, které představují asi 90 % zemských rostlin (.pdf, str. 14) a 28 °C dalších druhů rostlin. U buněčného dýchání z dostupných dat sledujících teploty do 38 °C nebylo maximum možné stanovit. Vědci odhadují, že se může pohybovat až mezi 60 a 70 °C. Proces fotosyntézy tedy dosahuje maxima a začíná se zpomalovat mnohem dříve než proces buněčného dýchání.

Zdroj: Science Advances

V praxi to znamená, že s rostoucí teplotou se bude proces fotosyntézy zpomalovat a lesy budou exponenciálně vydechovat více CO₂. Tento obrat by mohl mít vážné důsledky, neboť by znamenal, že vegetace začne urychlovat klimatické změny, místo toho, aby je zpomalovala. Pokud by teploty nepřestaly stoupat současným tempem, do roku 2040 budou lesy pohlcovat pouze polovinu nynějšího množství CO₂.

V roce 2021 taktéž vědci poprvé prokázali, že Amazonský prales, především kvůli lidské činnosti, produkuje více CO₂ než absorbuje. Většina emisí je totiž způsobena požáry, z nichž mnohé byly založeny úmyslně za účelem vyčištění půdy pro produkci hovězího masa a sóji. Nešetrné hospodaření s lesy dle odhadu vědců ovlivňuje i přilehlé lesy, kterých se deforestace přímo netýká. Kvůli menšímu množství stromů se totiž v regionu může vyskytovat méně srážek, což by vedlo k většímu suchu a častějším vlnám veder. To by ve výsledku znamenalo zvýšení četnosti požárů a zmenšení počtu stromů.

Problémem současných lesů je také pomalá adaptace na rychlé změny klimatu za poslední dvě dekády. I české lesy se stávají větším zdrojem CO₂, kvůli silnější těžbě dřeva způsobené kůrovcem a vysychání dřevin. „Třemi hlavními příčinami, které les oslabují a činí jej zranitelnějším pro kůrovce, je způsob hospodaření v lesích, degradace lesní půdy a proměna klimatu,“ přiblížil nynější editor serveru Faktaoklimatu.cz Jiří Lněnička.

Závěr

Lesy jsou schopny absorbovat CO₂ prostřednictvím fotosyntézy, ale také jej uvolňují pomocí buněčného dýchání. To dle vědeckých poznatků s rostoucí teplotou exponenciálně narůstá, zatímco proces fotosyntézy se po dosažení určitých teplot začíná zpomalovat. Se zvyšující se teplotou tak lesy mohou postupně produkovat více CO₂, než ho absorbují. Výrok Danuše Nerudové tak hodnotíme jako pravdivý.

Danuše Nerudová

Green Deal jsou opatření zadržování vody v krajině, výsadba tří miliard kusů sazenic lesů, vyčištění vodních toků.
Evropská unie
Životní prostředí
Evropské volby 2024
Pravda
V jedné ze strategií, která spadá pod Green Deal, EU plánuje obnovit 25 tisíc km volně tekoucích řek, čímž chce mj. podpořit zadržování vody v krajině. Strategie obsahuje i cíl vysázet tři miliardy stromů. Kromě toho EU také navrhla zpřísnit pravidla týkající se odpadních vod.

Jednou ze strategií, které jsou součástí Green Dealu neboli Zelené dohody pro Evropu, je „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030“. Mezi její hlavní body patří právě cíl zasadit v Unii tři miliardy stromů a také přeměnit nejméně 25 tisíc kilometrů vodních toků na volně tekoucí řeky (.pdf, str. 10–15).

Obnova toků řek a zadržování vody v krajině

Evropská komise ve Strategii uvádí, že je nutné vyvinout větší úsilí k obnovení sladkovodních ekosystémů a „přirozených funkcí řek“ (.pdf, str. 12–13). V této spojitosti mluví o záměru, podle kterého má do roku 2030 dojít k obnově 25 tisíc km volně tekoucích řek. Toho chce Strategie dosáhnout odstraňováním některých říčních bariér, které např. brání migraci ryb, a „obnovením záplavových území“ (.pdf, str. 12)

Komise výše zmíněný cíl zahrnula do návrhu unijního nařízení o obnově přírody (.pdf, str. 13, 39), který v únoru 2024 odsouhlasil Evropský parlamentprvním čtení. Pokud nařízení schválí i Rada EU, budou mít členské státy povinnost říční bariéry odstraňovat (.pdf, str. 13, 39), což přispěje k propojení vodních toků. Zároveň budou unijní země muset zavést opatření, která povedou ke zlepšení „přírodních funkcí souvisejících záplavových území“. Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) je jednou z klíčových funkcí záplavových území právě schopnost zadržovat vodu (.pdf, str. 63).

O zadržování vody v souvislosti s tímto nařízením mluví Evropská komise i v jednom z dokumentů z března 2024. Podle něj Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti, nařízení o obnově přírody a další směrnice o monitorování a odolnosti půdy zahrnují opatření, která mají „posílit cenné ekologické funkce půdy“ – například „vázání uhlíku, zadržování vody a ochranu před povodněmi“ (.pdf, str. 43).

Výše zmíněná směrnice o monitorování a odolnosti půdy také spadá pod Zelenou dohodu. Podle Evropské komise tento „právní rámec pro monitorování půdy“ zavede jednotnější pravidla pro získávání dat, která jsou nutná „ke stanovení správných opatření“ na ochranu půdy a zlepšení jejího zdraví (.pdf, str. 4). Komise v návrhu zdůrazňuje, že zdravá půda má větší schopnost zadržovat vodu (str. 1), a směrnice tak podle ní v důsledku přispěje právě i ke „zvýšení schopnosti půdy zadržovat vodu“ (.pdf, str. 7).

S vyčistěním vody v řekách také souvisí návrh revize starší směrnice o čištění městských odpadních vod, jejíž pomocí Komise plánuje zpřísnit dosavadní pravidla. Europarlament tuto novelizaci schválil v prvním čtení letos v dubnu, podobně jako u ostatních návrhů se nyní čeká na schválení Radou EU. Kromě toho Komise navrhlarevidovat seznam látek, které znečišťují podzemní a povrchové vody.

Výsadba stromů

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 mluví rovněž o závazku vysadit nejméně tři miliardy nových stromů po celé Unii (.pdf, str. 10, 15). Počet stromů, místa, na nichž byly v rámci této iniciativy vysazeny, a seznam zapojených organizací lze najít v Systému informací o lesích v Evropě (FISE). Ke dni námi ověřované debaty se zasadilo přibližně 20 milionů nových stromů.

Závěr

Opatření pro zadržování vody v krajině a výsadba tří miliard stromů jsou součástí Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, která spadá pod Green Deal. V souvislosti se Zelenou dohodou Evropská komise také navrhla zpřísnit některá pravidla týkající se odpadních vod, což podle ní povede k čistější vodě v řekách. Výrok Danuše Nerudové tak hodnotíme jako pravdivý.

Danuše Nerudová

Ústecký a Karlovarský kraj, kde – Česká republika se blíží 90 % HDP, průměrného, Evropské unie – ale v těchto krajích se bavíme o 55 % a 65 %.
Evropské volby 2024
Pravda
Dle dat za rok 2022 ČR dosáhla 90,4 % průměrného HDP na 1 obyvatele v EU. V Ústeckém kraji je to 63 %, v Karlovarském 54 %. Nerudová tak uvádí mírně nepřesná data a kraje zjevně zaměňuje, má ale pravdu v tom, že s podílem okolo 55–65 % oba regiony za průměrem výrazně zaostávají.

Kandidátka do Evropského parlamentu za hnutí STAN Danuše Nerudová v kontextu výroku hájí Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu. Říká, že jeho součástí jsou opatření týkající se lidí v českých regionech, kde podle ní není tak vysoká kvalita života. Jako důkaz uvádí porovnání hrubého domácího produktu (HDP) těchto regionů s průměrem Evropské unie.

Srovnání HDP v EU

Hrubý domácí produkt v přepočtu na jednoho obyvatele se obvykle používá k porovnání životní úrovně, a to v tzv. paritě kupní síly. Jelikož je v různých zemích HDP počítáno v různých měnách a směnné kurzy věrně neodrážejí rozdíly v kupní síle peněz, používá se právě parita kupní síly, která představuje poměr cen v národních měnách za stejné výrobky a služby v různých zemích. Pro mezinárodní porovnání parity kupní sily se používá uměle vytvořená měnová jednotka PPS neboli standard kupní síly. Tato data sbírá statistický úřad Evropské unie Eurostat (.pdf).

Podle nejnovějších dat, která se týkají roku 2022, dosahuje Česká republika 90,4 % unijního HDP v přepočtu na jednoho obyvatele v PPS. V regionálním srovnání nejlépe vychází Praha, která se s hodnotou 207 % nachází výrazně nad průměrem EU.

Jak je vidět na následujícím grafu, nejhůře si vede Karlovarský kraj s hodnotou 53,8 %, Ústecký s hodnotou 62,8 % a následuje Liberecký kraj s 65,2 %. Pod hranicí 70 % se nachází také Kraj Vysočina a Jihočeský kraj.

Karlovarský a Ústecký kraj patří mezi tři tzv. uhelné regiony, přičemž posledním z nich je Moravskoslezský kraj. Kvůli přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku se dle EU potýkají se závažnými socioekonomickými problémy. EU tak pro tyto kraje vyčlenila finanční podporu, jejíž cílem je zmenšit dopady této transformace (.pdf).

Závěr

Česko podle posledních dostupných dat ČSÚ za rok 2022 dosáhlo 90,4 % průměru unijního HDP na jednoho obyvatele. Dokonce tedy mírně překročilo 90% hranici, kterou zmiňuje Danuše Nerudová.

Dále Nerudová ve výroku tvrdí, že oproti tomu v Ústeckém a Karlovarském kraji se jedná o 55 % a 65 %. Ve skutečnosti se v Ústeckém kraji jednalo o 62,8 % a v Karlovarském o 53,8 %. Nerudová tak uvádí mírně nepřesná čísla, která zvláště u Karlovarského kraje přesahují naši 10% toleranci, a zjevně zaměňuje hodnoty pro dané dva regiony.

Nerudová nicméně svým výrokem poukazuje na pravdivý fenomén – tedy že zatímco Česko se s 90 % blíží průměru EU, Ústecký i Karlovarský kraj za ním zaostávají s hodnotami jen okolo 55–65 %. Její výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Petr Mach

Plochy lesů přibývají.
Evropské volby 2024
Životní prostředí
Pravda
Podle dat Eurostatu z roku 2021 se rozloha lesů v Evropské unii zvyšuje. Od roku 2000 se konkrétně zvýšila o 5,3 % a od roku 2010 o 1,6 %.

Lídr kandidátky SPD a Trikolory ve volbách do Evropského parlamentu Petr Mach mluví o zalesněných plochách a jejich vlivu na klimatickou změnu. Z jeho tvrzení nevyplývá jasně, jestli mluví o přibývání lesů na území Evropské unie nebo po celém světě. V kontextu výroku ale kritizuje evropský Green Deal a říká, že sázet stromy je podle něj pro ochranu klimatu efektivnější opatření než např. zákaz prodeje aut se spalovacími motory. To, že lesy slouží jako důležitá ochrana proti změně klimatu a zvyšují kvalitu vody i ovzduší, podotýká např. Organizace spojených národů.

Zalesněné plochy v EU

Eurostat (Statistický úřad Evropské unie) vydal zatím poslední data týkající se lesnictví za rok 2021. Z nich vyplývá, že lesy ve členských státech EU zabírají plochu o velikosti 160 milionů hektarů, což odpovídá 39 % celkové rozlohy EU. Zalesněná plocha se od roku 2000 zvýšila o 5,3 % a od roku 2010 o 1,6 %. Od roku 1990 se rozloha lesů v EU rozrostla o území velké jako Slovensko a Maďarsko dohromady. Nárůst zalesnění oproti roku 1990 v EU ukazuje i následující graf.

Mezi jednotlivými členskými zeměmi jsou v zalesnění rozdíly. Vysoký podíl lesů měly v roce 2021 severské země jako Švédsko a Finsko. Za nimi je Slovinsko, Estonsko a Lotyšsko, kde zalesněné území přesahovalo 50 % celkové rozlohy státu. 

V Česku podle Ministerstva zemědělství dosahuje zalesnění 34 % a od druhé poloviny 20. století se neustále zvyšuje. Seznam zprávy v roce 2022 uvedly, že se za posledních 30 let plocha lesů rozrostla o 2 %

Globální zalesnění

Jak je vidět na grafu výše, z celosvětového hlediska rozsah zalesněných ploch v posledních desetiletích klesal. Podle OSN pokrývají lesy 31 % celého zemského povrchu, tedy více než čtyři miliardy hektarů (.pdf, str. 1). V letech 2015–2020 podle odhadů ubylo 10 milionů hektarů za rok a od roku 1990 celkově zmizelo 420 milionů hektarů lesů. Plocha nově vysázených lesů za toto období nevyrovnala ztráty a celkově se tak zalesněná plocha na celém světě snížila o 178 milionů hektarů (.pdf, str. 10).

Odborník Hans Verkerk z Evropského lesnického institutu uvedl, že mezi roky 1982 a 2016 podle satelitních snímků výrazné snížení lesní plochy není viditelné. Odlesňování podle něj probíhalo zejména v tropických oblastech, bylo ale vyváženo zalesňováním v ostatních částech světa.

Závěr

Z celosvětového měřítka plocha lesů ubývá. V Evropské unii, o které je v kontextu Machova tvrzení řeč, se ale rozloha lesů podle dat Eurostatu z roku 2021 skutečně neustále zvyšuje. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Petr Mach

My platíme na elektřině navíc 60 miliard kvůli emisním povolenkám.
Energetika
Životní prostředí
Pravda
Portál Fakta o klimatu na základě vlastního výpočtu uvedl, že nákup emisních povolenek v roce 2023 stál výrobce elektřiny 60 mld. korun.

Petr Mach zmiňuje Evropskou unií vytvořený systém pro obchodování s emisemi (EU ETS), který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti tak na pokrytí svých emisí musí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Emisní povolenky vydává Evropská unie (EU) každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje přibližně o 2 %. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musejí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. Subjektům zapojených do systému jsou emise měřeny a pokud skleníkových plynů vypustí více, než ke kolika jej povolenky opravňují, dostanou pokutu ve výši 100 eur za každou vypuštěnou tunu CO₂ navíc. Povolenky si také musí dokoupit.

Výnosy z emisních povolenek putují do státních rozpočtů členských zemí EU a také do ModernizačníhoInovačního fondu, jejichž cílem je podpořit státy při přechodu na klimatickou neutralitu a s tím spojené nízkouhlíkové hospodářství. Jednotlivé státy v minulosti musely použít polovinu výnosů na ochranu klimatu, od letošního roku už ale na tuto činnost musí odvádět veškeré příjmy z povolenek.

Zdroj: faktaoklimatu.cz

Vliv povolenek na ceny elektřiny

Peníze, které elektrárny v aukcích za povolenky utratí, zvyšují výrobní cenu elektřiny, což se promítá i do koncové ceny pro zákazníky – čím dražší povolenky jsou, tím logicky vyšší je cena elektřiny.

Ačkoliv bezemisní elektrárny tuto cenu nemusí platit, v České republice se většina elektřiny vyrábí z fosilních zdrojů. Emisní povolenky se tak podle ředitele strategie energetické poradenské firmy EGÚ Brno Michala Macenauera do ceny elektřiny vždy propisují, a to přibližně ve výši 0,7 Kč za kilowatthodinu. V roce 2023, kdy bylo dle odhadů vyrobeno přibližně 76 terawatthodin elektřiny, by se elektřina prodražila přibližně o 53 mld. Kč.

Portál Fakta o klimatu odhadl, že emisní povolenky v roce 2018 zdražily výrobu elektřiny zhruba o 20 mld. Kč. V daném roce povolenky podle ČEZ stály 22,5 eur za jednu tunu CO₂ (.pdf, str. 2). Za rok 2023 ČEZ uvádí průměrnou cenu na 61 eur za tunu (.pdf, str. 12). Mezi lety 2018 a 2023 tedy došlo k navýšení ceny povolenek přibližně třikrát, což by logicky vedlo k trojnásobnému navýšení nákladů na výrobu elektřiny ve stejném období. V roce 2023 by tedy emisní povolenky zdražily elektřinu cca o 60 mld. Kč.

Česku bylo přiděleno zdarma přibližně 16 megatun (Mt) emisních povolenek. V ČR se za daný rok ovšem vyprodukovalo téměř 47 Mt emisí, povolenky na zbylých 31 Mt se tedy musely dokoupit. Při průměrné ceně asi 2 000 Kč za tunu CO₂ (.pdf) tedy český průmysl musel zaplatit přibližně oněch 60 mld. Kč, jak nám potvrdili i analytici z projektu Fakta o klimatu.

Závěr

Emisní povolenky tedy skutečně zdražují elektřinu. Projekt Fakta o klimatu nám v e-mailové komunikaci sdělil, že na základě vlastního výpočtu došel k tomu, že nákup povolenek v roce 2023 stál výrobce elektřiny 60 mld. korun. Výrok Petra Macha tak hodnotíme jako pravdivý, byť tyto peníze dle projektu putují do výše zmíněného Modernizačního a Inovačního fondu (tedy do státního rozpočtu), a celková bilance by tedy pro Česko měla být vyrovnaná.

Jaroslav Bžoch

My jako Česká republika máme jednu z nejvyšších cen energií.
Evropská unie
Energetika
Pravda
Podle aktuálních dat Eurostatu, která se vztahují k druhému pololetí roku 2023, mělo Česko sedmou nejvyšší cenu elektřiny a devátou nejvyšší cenu plynu v EU. Ve srovnání standardu kupní síly byla elektřina v ČR dokonce nejdražší a cena plynu byla šestá nejvyšší.

Kandidát hnutí ANO ve volbách do Evropského parlamentu Jaroslav Bžoch komentuje revizi Green Dealu, kterou hnutí ANO prosazuje. Hnutí dle Bžocha vadí nařízení, která přímo ovlivňují život lidí. Říká, že kvůli nastavenému systému emisních povolenek skončí dříve i uhelné elektrárny, Česká republika přitom podle něj má jedny z nejvyšších cen energií.

Ceny elektřiny

Data o cenách energií pravidelně zveřejňuje statistický úřad Evropské unie (Eurostat). Svou nejnovější zprávu, která se týká cen během druhého pololetí roku 2023, zveřejnil 25. dubna, tedy den před uskutečněním námi ověřované debaty. Eurostat uvedl, že ceny plynu a elektřiny po prudkém nárůstu v roce 2022 začaly klesat.

Jak ukazuje následující graf, Česko mělo sedmou nejvyšší cenu elektřiny ze všech 27 členských tátů Evropské unie (EU). Konkrétně elektřina stála 0,258 eur za kilowatthodinu, tedy 258 € za megawatthodinu (v přepočtu ke kurzu z 29. prosince 2023 asi 6 379 korun).

Ceny zemního plynu

Ve druhém pololetí roku 2023 stál plyn v Česku 0,093 eur za kilowatthodinu, tedy v přepočtu přibližně 2 299 Kč. ČR tak měla deváté nejvyšší ceny z 25 členských států EU, pro Kypr a Maltu nejsou dostupná data.

Vzhledem k různým cenovým hladinám v jednotlivých státech se ceny energií porovnávají pomocí uměle vytvořené jednotky PPS – standardu kupní síly. Ten totiž pracuje s paritou kupní síly, která poměřuje ceny za stejné výrobky a služby v různých národních měnách a zemích. Není tak ovlivněn poptávkou a nabídkou na devizovém trhu.

Ceny elektřiny v PPS mělo Česko v celé EU dokonce úplně nejvyšší. V případě plynu byla cena ve druhém pololetí roku 2023 šestá nejvyšší.

Dřívější pochybnosti o cenách energie

Data Eurostatu v minulosti provázely komplikace. Na jaře 2023 mluvčí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Michal Kebort uvedl, že neodpovídají reálným platbám odběratelů, jelikož odrážela cenové nabídky ze sledovaného období, které byly určeny pro nové zákazníky. Nejednalo se tedy o průměrné ceny pro všechny stávající odběratele.

Eurostat tehdy uvedl, že použil data Českého statistického úřadu (ČSÚ) a konečná cena zahrnovala „vládní opatření ke zmírnění dopadů vysokých cen energií“. ČSÚ přitom údaje nejdříve přebírá od ERÚ, který ceny energií počítá, a až poté je posílá Eurostatu. Eurostat takto získaná data následně zpracovává „na základě vlastní metodiky“, jak pro Deník N řekl mluvčí ČSÚ Jan Cieslar. Přehled cen zveřejněný Eurostatem na jaře 2023 tedy nebyl chybný a používal metodiku, která zaručuje srovnatelnost cen mezi členskými státy Evropské unie.

Premiér Petr Fiala (ODS) v návaznosti na tehdejší analýzu Eurostatu na začátku května 2023 jednal se zástupci ERÚ, ČSÚ, Ministerstva průmyslu a obchodu a se zástupci dodavatelů energií. Výsledkem schůzky byla shoda, že energetické firmy budou ČSÚ poskytovat širší data o cenách energií.

Závěr

Česká republika podle nejnovějších dat, která se týkají druhé poloviny roku 2023, měla ve srovnání s ostatními členskými státy EU sedmou nejvyšší cenu elektřiny a devátou nejvyšší cenu zemního plynu. Pokud bychom pro porovnání použili ceny ve standardu kupní síly, nacházela se ČR v žebříčku ještě na vyšších pozicích. Lze tedy říci, že Česko mělo jedny z nejvyšších cen energií, a výrok Jaroslava Bžocha tak hodnotíme jako pravdivý.

Jaroslav Bžoch

(...) od Německa, kde většina lidí žije v nájemním bydlení.
Evropská unie
Pravda
Podle nejnovějších dat Eurostatu žilo v Německu v roce 2023 v pronajaté domácnosti 52 % obyvatel. Jde přitom o nejvyšší podíl v Evropské unii.

Poslanec a kandidát do Europarlamentu za hnutí ANO Jaroslav Bžoch srovnává poměr obyvatel žijících v pronajaté domácnosti v Německu a Česku. V kontextu výroku mluví o dopadu opatření spadajících pod Green Deal a kritizuje emisní povolenky na vytápění budov, které podle něj prodraží bydlení pro vlastníky domů.

Podle nejnovějších dat Eurostatu žila v roce 2023 v Německu více než polovina obyvatel v nájmu, a to konkrétně 52,2 %. Jednalo se přitom o nejvyšší podíl v Evropské unii. Jak je vidět na následující mapě, podle dostupných dat v ostatních členských státech, ve kterých Eurostat tato data sbírá, lidé častěji bydlí ve vlastním. Obdobná situace panovala v Německu i v roce 2022.

V Německu skutečně v nájemním bydlení žije více než polovina obyvatel. Výrok Jaroslava Bžocha tak hodnotíme jako pravdivý.

Luděk Niedermayer

(...) Andreji Babišovi (...), že to (Green Deal, pozn. Demagog.cz) podpořil na úrovni Evropské unie.
Evropská unie
Životní prostředí
Pravda
Green Deal za Českou republiku na Evropské radě v prosinci 2020 odsouhlasil tehdejší premiér Andrej Babiš.

Luděk Niedermayer (TOP 09) v debatě zmiňuje, že předchozí premiér Andrej Babiš „odstartoval“ cestu ke klimatické transformaci tím, že při jednáních v EU podpořil Green Deal. Niedermayer zjevně mluví o Green Dealu jako o základní dohodě, ne o později schválených jednotlivých nařízeních, která principy dohody uvádí do praxe. Následně totiž dodává, že řadu klimatických zákonů dojednala až vláda Petra Fialy.

Návrh Green Dealu neboli Zelené dohody pro Evropu zveřejnila Evropská komise v prosinci 2019. Záměrem tohoto plánu je připravit Evropskou unii na udržitelné hospodaření a snížit emise skleníkových plynů. Jedním z hlavních cílů, které tehdy Komise v dokumentu představila (.pdf, str. 4), je snížit do roku 2030 produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) alespoň o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by pak EU dle plánu měla dosáhnout klimatické neutrality.

Návrh Evropské komise v prosinci 2020 schválila Evropská rada, která se také rozhodla tento plán zakomponovat do evropského právního rámce pro klima a navrhla jeho urychlené schválení (.pdf, str. 5). Při schválení Zelené dohody přitom svou roli sehrál i bývalý předseda vlády Babiš, který se tehdejšího jednání zúčastnil. V Evropské radě totiž Českou republiku zastupuje její premiér, jímž v době schválení Zelené dohody byl právě Andrej Babiš. Zástupci všech členských států (s výjimkou Bulharska) v Radě EU posléze schválili evropský rámec pro klima v červnu 2021.

Green Deal tedy za Českou republiku na Evropské radě skutečně odsouhlasil někdejší premiér Andrej Babiš. Výrok Luďka Niedermayera proto hodnotíme jako pravdivý.

Luděk Niedermayer

V rámci předsednictví vyjednala (Fialova vláda, pozn. Demagog.cz) spoustu těch klimatických zákonů.
Životní prostředí
Evropské volby 2024
Evropská unie
Pravda
České předsednictví během svého působení vyjednalo řadu nařízení z balíčku Fit for 55, prostřednictvím kterého se EU snaží dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050.

České předsednictví v Radě Evropské unie probíhalo od 1. července do 31. prosince 2022. Předsednický stát má přitom za úkol fungovat jako spravedlivý a nestranný prostředník“ a mezi jeho hlavní povinnosti patří určování priorit a agend na jednáních Rady. Předsednická země tedy působí jako vyjednavač. S tím se pojí i možnost urychlit či naopak zpomalit projednávání určitých témat. Předsedající země může svůj vliv uplatnit zejména v rámci tzv. trialogů, tedy neformálních jednání, kterých se spolu se zástupci Rady Evropské unie účastní i zástupci Evropského parlamentu a Evropské komise. Cílem těchto jednání je dosáhnout shody mezi jednotlivými orgány unie.

Během českého předsednictví bylo v Radě Evropské unie dosaženo pokroku v klimatické legislativě, zejména v rámci balíčku s názvem Fit for 55, tedy strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu. Ten je součástí širší snahy k dosáhnutí klimatické neutrality do roku 2050.

Zákaz prodeje aut se spalovacím motorem od roku 2035

Českému předsednictvu se v říjnu 2022 podařilo uzavřít dohodu mezi Radou EU a Evropským parlamentem o zpřísnění emisních předpisů pro osobní automobily a dodávky. Toto opatření směřuje ke snížení emisí skleníkových plynů z dopravy, což je jedna z oblastí, kde EU usiluje o snížení své uhlíkové stopy.

Tento návrh nezakazuje provoz vozidel se spalovacími motory, jen má dojít k ukončení prodeje nově vyrobených aut se spalovacími motory. Jak například uvádí web Evropského parlamentu, nová pravidla „se netýkají stávajících automobilů“ a neznamenají, že od roku 2035 budou muset být „všechna auta“ na silnicích bez emisí.

Nařízení o sdílení úsilí

V listopadu 2022 předsednictvo dosáhlo předběžné dohody se zástupci Europarlamentu u tzv. nařízení o sdílení úsilí (ESR). To stanovuje limity emisí pro sektory, které nejsou zahrnuty do systému pro obchodování s emisními povolenkami (EU ETS). Původní cíl snížit emise o 30 % do roku 2030 se ve srovnání s rokem 2005 zvýšil na 40 %.

O pár dní později byla uzavřena předběžná politická dohoda o stanovení cíle čistého pohlcení 310 milionů tun ekvivalentu oxidu uhličitého v odvětví využívání půdy a lesnictví.

Rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami

V následujícím měsíci se českému předsednictvu podařilo uzavřít předběžnou dohodu o rozšíření systému pro obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), který má za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Na základě tohoto systému znečišťovatelé za poškozování životního prostředí musí zaplatit.

Upravený systém se bude vztahovat také na vytápění budov a silniční dopravu, tedy i na pohonné hmoty. Tyto emise budou v rámci nového systému zpoplatněny od roku 2027. Zároveň se českému předsednictvu podařilo vyjednat předběžnou dohodu o snížení emisí z letecké dopravy.

Sociální klimatický fond

Současně s výše zmíněným zahrnutím budov a silniční dopravy do systému obchodování s povolenkami se Rada EU a Europarlament dohodly na zřízení Sociálního fondu, který má regulovat dopady klimatických opatření. Pomoc bude směřována domácnostem a malým podnikům nejvíce postiženým energetickou chudobou (.pdf). Prostředky fondu budou pocházet z prodeje emisních povolenek.

Nařízení proti odlesňování

Rada ministrů pro životní prostředí přijala obecný přístup k návrhu nových pravidel pro odlesňování na konci června 2022, tedy těsně před začátkem českého předsednictví. Většina jednání, včetně klíčových trialogů, se nicméně odehrála již během něj. Schválené nařízení vyžaduje od evropských firem, aby prokázaly, že jejich produkty nepřispívají k odlesňování.

Nařízení o snižování emisí metanu u fosilních paliv

V prosinci 2022 taktéž Rada dosáhla dohodynávrhu na snížení emisí metanu v energetickém sektoru. Nařízení klade důraz na zlepšení monitorování a vykazování emisí metanu energetickými společnostmi, a to především z ropných a plynových zařízení. Metan je jedním z hlavních skleníkových plynů a má tak významný dopad na klimatické změny.

Shrnutí

České předsednictví se během svého působení ve druhé polovině roku 2022 podílelo na schválení či urychlení vyjednávání předběžných dohod u řady nařízení z balíčku Fit for 55, prostřednictvím kterého chce EU dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Výrok Luďka Niedermayera tak hodnotíme jako pravdivý.