Kandidáti na senátora Pavel Dungl a Lukáš Wagenknecht

Wagenknecht byl od února 2014 do června 2015 prvním náměstkem tehdejšího ministra financí Andreje Babiše, působil v sekci Finanční řízení a audit. "Dobrému vládnutí" se věnuje prostřednictvím neziskové organizace Good Governance, kterou Wagenknecht založil společně s Lukášem Pečeňou v roce 2017.

Nový zákon o řízení a kontrole veřejných financí byl pod taktovkou Wagenknechta dokončen již na podzim 2014. Měl za cíl zprůhlednit nakládání s veřejnými penězi zavedením silnějšího interního auditu a manažerské kontroly ze strany ministerstva. Současně by se zavedla přímá odpovědnost politiků za nakládání s veřejnými prostředky. Mohlo by se tak například zamezit netransparentnímu přerozdělování evropských dotací.

Zákon je inspirovaný holandským Performance Budgeting (.pdf), britskými Accounting Officers (.pdf, str. 9) a kanadským Managment Accountibility Framework.

Zákon byl i před odchodem Wagenknechta z pozice náměstka předmětem kritiky. Proti se vymezovali zejména krajští hejtmani, považovali totiž zákon za rozporný zejména ve vztahu ke služebnímu zákonu. Slovy tehdejšího hejtmana Středočeského kraje Miloš Petera (ČSSD): "Zákon dává větší kompetence ministerstvu financí a my si myslíme, že je to zbytečné." 

Sněmovně byla nová právní úprava (.pdf) představena v prosinci 2016. Rozdíl mezi verzí vypracovanou za Wagenknechta a verzí předloženou Sněmovně však nelze dohledat z veřejných zdrojů. Stejně tak nelze z veřejných zdrojů doložit, že se Wagenknecht zasloužil o zamítnutí zákona ze strany Senátu, byť pravdou je, že Senát v srpnu 2018 zákon doopravdy zamítl a následně Sněmovna senátní veto nepřehlasovala.

Pavel Dungl je od roku 1995 přednostou Ortopedické kliniky 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce, což je 24 let V tomto případě se zřejmě jedná o řečnickou neobratnost.

V českých nemocnicích je podle zprávy Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (.pdf, str. 31) za rok 2016 okolo 83 tisíc všeobecných sester a porodních asistentek, ÚZIS však uvádí, že z analýzy dat výkazů nelze usuzovat na dostatečnost či nedostatečnost personálních kapacit v jednotlivých segmentech péče (.pdf, str. 49).

Podle ministra zdravotnictví Vojtěcha schází okolo tří tisíc sestřiček. „Aktuálně chybí ve FN Motol zhruba 110 sester,“ uvedla jako příklad mluvčí motolské nemocnice Pavlína Danková. Zdravotní sestry do nemocnic podle prezidentky České asociace sester Martiny Šochmanové totiž – prozatím – nepřilákaly ani o něco vyšší mzdy, ale ani zkrácení doby studia, ke kterému přistoupilo loni ministerstvo zdravotnictví, když mimo jiné zkrátilo dobu potřebného studia na všeobecnou sestru ze tří let studia VŠ nebo VOŠ na jeden rok studia VOŠ po absolvování střední školy. S odkazem na informace ÚZIS však nelze hodnotit dostatečnost kapacit.

Dodejme ještě, že ČT uvádí jako počet zdravotních sester „asi 80 tisíc“ a Zdravotnický deník vypočítal „kolem 85 tisíc sesterských úvazků“, přičemž obě mediální zprávy pochází z léta 2018 a dělí je od sebe 18 dní. Zaslali jsme proto dotaz na Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR a číslo po obdržení odpovědi upravíme. Platí však, že podle ministra zdravotnictví Vojtěcha chybí tři tisíce sester, což rozhodně nedosahuje na Dunglem vyřčenou třetinu.

Vzdělávání sester se v ČR řídilo zákonem č. 96/2004 Sb. Pro výkon povolání všeobecné sestry bylo potřeba absolvování tříletého bakalářského oboru Všeobecná sestra nebo tříletého studia na vyšší zdravotnické škole, kde je možné získat titul DiS. (Diplomovaný specialista). Dále zákon určoval řadu výjimek, kdy v některých případech po tříletém období může sestra vykonávat práci pouze pod dohledem.

Nově (s účinností od 1. září 2017) se v Česku podle zákona č. 201/2017 Sb. počítá s tím, že zdravotnický personál pro pozici zdravotní sestry potřebuje absolvovat standardní 4 roky na střední škole zdravotnické (s maturitou) s následnou nástavbou absolvovanou na vyšší odborné škole v rámci intenzivního kurzu, což by mělo změnit dosavadní systém, kdy je místo toho potřeba vystudovat bakalářský studijní program (3 roky studia na vysoké škole). Tento navržený model 4 + 1 by měl rovněž napomoci ke zvýšení počtu zdravotních sester v ČR, kterých v posledních letech ubývá. Zdravotní sestry do nemocnic podle prezidentky České asociace sester Martiny Šochmanové totiž – prozatím – nepřilákaly ani o něco vyšší mzdy, ale ani zkrácení doby studia.

Zákon také zavádí pojem „praktická sestra“ pro sestry, které vystudovaly pouze střední zdravotnickou školu a které byly do loňska v kategorii zdravotnických asistentů. Ty mají ve srovnání se všeobecnými sestrami, které musí mít vyšší odbornou nebo vysokou školu, omezené kompetence, nesmějí například podávat léky do žíly, a to ani ve formě infuze. Podle sestry z jedné pražské nemocnice jsou nemocnice často nucené nařízení obcházet.

„Někde se to musí obcházet tak, že za takový úkon písemně zodpovídá sestra, která v tu chvíli na oddělení ani není přítomná. Kdyby se ale něco stalo a v důsledku špatného podání léku by třeba zemřel člověk, tak by to odnesla ta, co je papírově zodpovědná.“

Podle předsedkyně zdravotnických odborů Dagmar Žitníkové je hierarchie mezi sestrami důležitá pro co nejvyšší bezpečí pacientů. „Praktická sestra nedělá specializované úkony, má být jen pomocnicí vysokoškolsky vzdělané sestry. Podávání injekce do žíly je specializovaná činnost, kterou donedávna vykonávali jen lékaři. Pokud se to někde děje, je to porušování zákona.“

Způsobilost k výkonu povolání praktické sestry budou mít automaticky všichni, kteří doposud získali kvalifikaci zdravotnického asistenta nebo tento obor právě studují, případně ho v následujících dvou letech studovat začnou. Obor ZA bude od školního roku 2019/2020 zrušen a nahrazen oborem praktická sestra.

Wagenknecht ještě za svého působení na Ministerstvu financí stál za sepsáním návrhu nového zákona o řízení a kontrole veřejných financí. Návrh zákona měl především za cíl zprůhlednit hospodaření s veřejnými penězi, a tím zamezit například netransparentnímu přerozdělování evropských dotací.

Zákon by při svém uplatnění pravděpodobně mohl mít dopad i na zdravotní sestry či důchodce, protože Wagenknecht na předmětný výrok navazuje (čas 3:25) takto: „Protože pokud bude víc peněz ve státě, tím, že se bude lépe utrácet, tak potom máme větší šanci podporovat všechny další dobré projekty a další zaměření.“

Jedná se tedy spíše o nepřímý dopad v souvislosti s případným transparentnějším hospodařením státu.

Nicméně to, jestli by měl zákon nějaký dopad na důchodce a zdravotní sestry, pokud by prošel, není ověřitelný fakt z veřejných zdrojů.

Liberální institut ve spolupráci se slovenským INESS spočítal, kolik stojí byrokracie průměrnou malou českou firmu. Autoři se zaměřili na všechny známé povinnosti, které má typická firma během jednoho roku provozu. Ze čtyř zemí, kde je index byrokracie měřen, zastává Česká republika s 233 hodinami 2. místo za prvním Slovenskem. Tam firmy tráví papírováním pouze 222 hodin. Třetí skončila Litva s 252 hodinami a na posledním místě Ukrajina s 469 hodinami.

„V České republice stráví průměrná malá firma papírováním 233 hodin ročně,“ uvádí analytik Centra ekonomických a tržních analýz Pavel Peterka, který na projektu od jeho počátku spolupracuje. Do těchto nákladů započítává studie pouze náklady spojené s byrokracií. Stát pochopitelně stojí firmu mnohem víc na povinných odvodech, na dani z příjmu, z přidané hodnoty apod.

Časová náročnost byrokracie vyšla o 33 hodin vyšší než loni. Srovnání je však obtížné kvůli upravení metodiky. Ta byla mírně pozměněna, aby se výpočtu indexu mohlo zúčastnit více zemí. Letos se k České republice a Slovensku přidala Litva a Ukrajina. Zajímavým vlivem na výsledky je zavedení GDPR (obecné nařízení EU o ochraně osobních údajů) v ČR. To bylo shodně ve všech zemích, kde došlo k jeho zavedení, „oceněno“ na 16 hodin.

Návrh (.doc) na rozšíření pravomocí NKÚ byl Senátem zamítnut na 24. schůzi konané 26. května 2016. Detail historie tisku je dostupný zde.

Již pár dní před tímto hlasováním ze Senátu zaznívaly hlasy, že tento návrh nejspíš nebude schválen.

Pokud by došlo k navrhovanému rozšíření pravomocí, mohl by NKÚ provádět kontrolu hospodaření u jednotek místní samosprávy a právnických osob s majetkovou účastí státu nebo územního samosprávného celku.

Podle infolistu (.pdf, str. 5) projektu Rekonstrukce státu disponují určitou obdobou navrhovaného rozšíření i nejvyšší auditní instituce ve všech okolních státech České republiky. Jmenovitě jde tedy o německý Spolkový účetní dvůr, rakouský Účetní dvůr, polský NIK a slovenský NKÚ.

Nelze však tvrdit, že tuto pravomoc mají všechny nejvyšší auditní instituce na světě, krom českého NKÚ. Pro odlišné rozložení pravomocí ani nemusíme cestovat příliš daleko, i když by se to u světového srovnání jistě nabízelo.

Například švédský Riksrevisionen nemá (.pdf) pravomoc kontrolovat jednotky místní samosprávy. Tato pravomoc však náleží (.pdf) auditorům jmenovaným na základě výsledků všeobecných voleb. Tento systém volby auditorů lze do jisté míry přirovnat ke způsobu jmenování členů rady místních samospráv v ČR. V kontrole jim pak můžou pomáhat i profesionální auditoři, nebo si místní samosprávní jednotka vytvoří vlastní oddělení, které má kontrolu na starost.

Z údajů Eurostatu vyplývá, že občané, kteří měli v roce 2017 více než jeden pracovní úvazek, tvořili v České republice jen velmi malou část pracujících - 2,7 %. I ve srovnání s ostatními státy EU (4,1 %) se jedná o podprůměrný výsledek. Dokonce ani země s nejvyšším naměřeným výsledkem v Evropě (Island s 12,5 % nebo Švédsko s 9,1 %) se zdaleka nepřibližují hranici, kterou zmínil Pavel Dungl.

Lukáš Wagenknecht působí v Center of Excellence for Good Governance, což je „nezisková organizace a nezávislý, nestranický think-tank, jehož cílem je posílit kvalitu veřejné správy a legislativy v České republice“. Je financován z vlastních zdrojů prostřednictvím Good Governance, s.r.o., kde jako zakladatel a vlastník figuruje právě Wagenknecht.

Think-tank zpracovává analýzy a publikace především z oblasti kontroly ve veřejné správě.

I na základě těchto analýz pak Lukáš Wagenknecht publikuje v médiích, především na serveru Neovlivni.cz.

V zimním semestru 2018/2019 má Wagenknecht vyučovat předmět Interní audit na Vysoké škole ekonomické v Praze. Na Univerzitě Pardubice pak přednáší předmět Audit a kontrola ve veřejné správě.

OPRAVA: Do výroku bylo doplněno vyjádření Michala Trníka ze sdružení Holešovičky pro lidi a vyjádření Heleny Zlámalové z SVJ v Taussigově ulici. Na základě těcho informací bylo hodnocení změněno z neověřitelného na pravdivé.

Wagenknecht ve svém výroku tvrdí, že v rámci kampaně pomáhá několika neziskovým občanským sdružením. Hovoří o dvou případech: Rodinné a komunitní centrum Ládví (ve výroku objekt na ulici Taussigova) a zahloubení ulice V Holešovičkách. O stejných dvou případech informuje i na svém webu a v odpovědích na dotazy čtenářům Aktuálně.cz. Tyto stejné dva příklady uvádí i na svém Facebooku.

V případě Rodinného a komunitního centra Ládví je třeba nelze z veřejně dostupných zdrojů ověřit, zda nějakou pomoc Wagenknecht skutečně poskytl. Jediné informace jsou dostupné na jeho vlastním webu, kde píše: "Celou kauzu nyní analyzujeme. Dle námi získaných informací Praha 8 dostala finanční dotaci na předimenzovanou budovu centra 20 mil. Účelem dotace má být vybudování centra pro děti různých věkových kategorií. Dle současného záměru má ovšem budova plnit odlišný účel, mohlo by se tak jednat o porušení rozpočtové kázně ze strany MČ Praha 8. Věcí se budeme dále zabývat a podnikat kroky k tomu, aby došlo k nápravě současného stavu."

Oslovili jsme zástupce SVJ Taussigova jako zainteresovanou stranu. Předsedkyně Helena Zlámalová nám potvrdila, že se Lukáš Wagenknecht o problém zajímal. "Musím mu přiznat opravdový zájem a snahu pomoci. Osobně sa na ten moloch několikrát přijel podívat a slíbil, že pomůže co bude moci alespoň v tom, aby objekt byl využíván pouze pro účely mateřského a komunitního centra." Dodává, že "pomohl údajně zjistit na MHMP okolnosti mnohamilionové dotace, kterou na to Praha 8 z magistrátu získala."

V druhém případě, zahloubení ulice V Holešovičkách, nám poskytl vyjádření Michal Trník ze sdružení Holešovičky pro lidi: "Lukáš Wagenknecht aktivně pomáhal a pomáhá našemu spolku Holešovičky pro lidi zviditelňovat letitý problém dopravně extrémně zatížené pražské ulice V Holešovičkách. Nejenže přislíbil pomoc po svém případném zvolení, ale jako jediný kandidát na senátora už před začátkem své kampaně, ale i během ní upozornil na tento problém v několika článcích. Také jako jediný kandidát na senátora podepsal připomínku k Metropolitnímu plánu požadující zatunelování této ulice. L. Wagenknecht navíc inicioval, zprostředkoval a spolu s vedením Pirátské strany vydal prohlášení, kde svým podpisem otevřeně popdporuje zahloubení ulice V Holešovičkách a označuje ho jako dopravní prioritu celopražského významu."

Aktivitu Lukáše Wagenknechta zmiňuje i facebookový profil sdružení Holešovičky pro lidi, a to ve dvou statusech. V prvním se informuje, že Wagenknecht podepsal Připomínky k Metropolitnímu plánu o zahloubení Holešoviček. Druhý, konkrétnější status, zní: "Piráti se zahloubení Holešoviček nebojí! Včera jsme na setkání v Střelničné obdrželi podepsané prohlášení, kde šéfpirát I. Bartoš, kandidát na primátora Z. Hřib, kandidát na senátora L. Wagenknecht, kandidátka na starostku P8 A. Hamalová, podporují zahloubení ulice V Holešovičkách jako dopravní prioritu pro nadcházející období. Občané Holešoviček vám moc děkují."

Odlišné pravomoci Senátu a Poslanecké sněmovny se projevují například při schvalování návrhů zákonů v průběhu legislativního procesu nebo v hlasování o důvěře vládě.

Při schvalování návrhu zákona se role Senátu omezuje podle čl. 46 odst. 2 Ústavy na schválení, zamítnutí a vrácení návrhu Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem. Poslanecká sněmovna může rozhodnutí Senátu přehlasovat dle čl. 47 Ústavy a zákon tak schválit.

Pravomoc hlasovat o důvěře vládě je výlučnou pravomocí Poslanecké sněmovny, Senát žádnou obdobnou možnost vyjádřit se k důvěře vládě nemá.

Zároveň je třeba dodat, že Ústava neuvádí vzájemný vztah obou komor a existují příležitosti, kde jsou naopak pravomoci Senátu širší než Poslanecké sněmovny. Týká se to třeba vydávání zákonných opatření při rozpuštění Sněmovny podle čl. 33 Ústavy, anebo souhlasu se jmenováním soudců Ústavního soudu dle čl. 84 odst. 2 Ústavy.

Senátní volby se konají na základě většinového systému ve dvou kolech. Na území ČR je pro volby do Senátu vytvořeno 81 volebních obvodů.

Ústava upravuje obecně pravomoci a pole působnosti jednotlivých ústavních orgánů při výkonu státní moci, ať už se jedná o Parlament, vládu, prezidenta republiky, soudy, Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad, Českou národní banku či obce a kraje. V případě NKÚ, ČNB, obcí a krajů vymezují přesné pole působnosti a další podrobnosti zákony, jež stanovují, jakou roli zastávají jednotlivé orgány při řízení státu.

Senátor má dle § 93 odst. 3 zákona o obcích právo požádat na obecním zastupitelstvu o slovo, následně mu musí být vyhověno. Uplatňuje se na něj tak jiný režim než na běžného občana, který smí se svým příspěvkem vystoupit pouze v rámci stanoveném jednacím řádem. Ten může vymezovat délku příspěvku či počet vystoupení k jednomu tématu, toto právo však nesmí být jednacím řádem občanovi zcela odepřeno.

Podle čl. 46 odst. 1 Ústavy "Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho postoupení." Následuje schválení, zamítnutí, anebo vrácení návrhu Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. V případě nevyjádření Senátu k návrhu ve lhůtě 30 dnů platí, že byl vysloven souhlas. Pro úplnost doplňme, že pro případné prodloužení lhůty by bylo třeba novely Ústavního zákona, kterou schvalují tři pětiny všech poslanců a tři pětiny přítomných senátorů.

Debata o prodloužení třicetidenní lhůty na šedesátidenní se v obecném smyslu zřejmě vede. Nasvědčují tomu záznamy ze schůzí Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procesy. Například 13. prosince 2016 senátoři Štěch a Dienstbier vyjádřili změně podporu a předseda Senátu Štěch má podle záznamu "novou šedesátidenní lhůtu za předjednanou" (.doc, str. 2). Na schůzi ze dne 31. ledna 2018 "senátor Štěch informoval o společné večeři vedení obou komor, na níž byl formulován zájem Sněmovny vytvořit společnou platformu pro diskusi o změnách Ústavy. (...) Širší shoda mu připadala patrná na prodloužení třicetidenní senátní lhůty".

Co se týká zmiňovaných osmi měsíců, není možno teleologicky dovodit, zda má Wagenknecht na mysli průměrnou dobu projednávání, anebo jinou. Tak či tak, bezesporu existují návrhy zákonů, které se projednávaly i 8 měsíců (například návrh zákona o evidenci tržeb z minulého volebního období se projednával od rozeslání po schválení ve třetím čtení lehce přes osm měsíců). Z takovéhoto do jisté míry extrémního příkladu však zcela jistě nelze indukovat obecně platné pravidlo.

Obecně lze říci, že pro návrhy zákonů projednávané ve Sněmovně představuje limit pouze volební období a existují relativně rychle a relativně pomalu projednávané návrhy. Dobu projednávání může prodloužit například užití nástroje pozměňovacího návrhu. Na druhou stranu plénum Poslanecké sněmovny jedná zpravidla veřejně a senátoři proto mají možnost se s tisky seznámit i dříve, než návrh doputuje do Senátu.

Výrok se skládá z několika částí. Jako první Wagenknecht tvrdí, že kritizuje především dvě minulé vlády (vládu B. Sobotky 2014 - 2017 a první vládu A. Babiše 2017 - 2018). Podíváme-li se na Wagenknechtův blog, Twitter, nebo například jeho články pro server Neovlivni.cz, pak se skutečně zabývá především působením dvou posledních vlád. Jeho články jsou laděny kriticky, a to zejména vůči Babišovi a práci ministerstva financí. Jako příklad Wagenknechtovy kritiky můžeme uvést poslední titulky článků na jeho blogu: "5 miliard - největší rána současné vlády," "Babišův zmetek na špinavé peníze," "12 lží ministerstva financí," "Single audit ministra Babiše ve stylu Vrchní prchni."

Dále Wagenknecht tvrdí, že v České republice narostla byrokracie, což mělo dle kontextu způsobit právě působení dvou minulých vlád. Budeme-li poměřovat míru byrokracie počtem státních zaměstnanců (nikoli úředníků, ale také učitelů atp), pak ve sledovaném období jejich počet stále stoupá. V návrhu státního rozpočtu na rok 2019 se počet míst státních zaměstnanců opět zvýšil a rozdíl proti roku 2014 činí navýšení o 45 431 míst. Řada míst zůstává neobsazena, úřady však na ně i tak dostávají přiděleny finanční prostředky (pdf, Dokumentace k návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2019, str. 41).

Míru byrokracie lze posuzovat i podle jiných měřítek. Světová banka vydává každoročně žebříček Doing business, který porovnává jednotlivé země podle toho, jak snadno se v nich podniká. Problém žebříčku spočívá v tom, že kvůli změně metodiky nelze říct, jestli se celkově podnikatelské prostředí v posledních letech u nás zlepšuje nebo zhoršuje. Srovnáme-li ale některé konkrétní údaje, pak například počet hodin, které podnikatel potřebuje za rok na zaplacení všech daní, činí podle zprávy Doing business 2018 248 hodin (str. 48), což je nárůst proti předchozímu roku, kdy to bylo 234 hodin (str. 202)

V další části výroku Wagenknecht mluví o miliardách, které platí Česká republika velkým korporacím. Je otázka, co konkrétního má na mysli. Můžeme se ale podívat na seznam investičních pobídek poskytnutých Českou republikou velkým firmám od roku 1998. Z množství firem a poskytnutých částek si vezměme jako modelový případ firmu Škoda auto. Ta dostala v posledních 20 letech 10 investičních pobídek v celkové sumě 5,839 mld Kč. Poslední z těchto pobídek byla poskytnuta v roce 2017. Kompletní seznam pobídek je dostupný zde. (xls., Udělené investiční pobídky k 30. 9. 2018)

Na závěr svého výroku Wagenknecht uvádí, že Evropská komise ustupuje od podpory velkých korporací. Investiční pobídky jsou totiž formou veřejné podpory soukromým firmám. Proto byla výše této podpory omezena Nařízením Komise (EU) č. 651/2014. Konkrétní povolená výše podpory záleží na typu investice.

Vědecká rada Ministerstva zdravotnictví vznikla v roce 2018 jako externí poradní orgán ministra zdravotnictví. Jejím účelem je zabezpečení činnosti a efektivního naplňování cílů ministerstva, řešení odborných problémů v oblasti poskytování zdravotní péče, vzdělávání a výzkumné činnosti a jiných otázkách, které spadají pod Ministerstvo zdravotnictví. V minulosti existovalo Odborné kolegium Ministerstva zdravotnictví, které Ministerstvo zdravotnictví označuje za předchůdce Vědecké rady.

Zastoupení ve Vědecké radě by mělo reprezentovat současný stav vědeckého poznání v klíčových oblastech české medicíny. Pavel Dungl je právě členem Vědecká rady jako odborník v oblasti ortopedie.

Dle čl. 45 Ústavy ČR návrh zákona, se kterým vyslovila Poslanecká sněmovna souhlas, postupuje bez zbytečného odkladu Senátu.

Podle čl. 46 odst. 1 Ústavy ČR Senát projedná a usnese se k návrhu zákona do třiceti dnů od jeho postoupení.

Pokud se Senát v této lhůtě nevyjádří, platí, že je postoupený návrh zákona přijat.

V Ústavě České republiky se ve čl. 15 odst. 1 uvádí: „Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.“  Dále se ve čl. 15 odst. 2 uvádí: „Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.“

Podle Ústavy České republiky čl. 46 odst. 1 až 3 mezi kompetence Senátu ČR
patří projednání návrhů zákonů postoupených Poslaneckou sněmovnou, které může schválit, zamítnout nebo vrátit s pozměňovacími návrhy Poslanecké sněmovně. Bez souhlasu Senátu ČR není možné přijmout ústavní a volební zákony, to je ustanoveno v čl. 39 odst. 4 a čl. 40 Ústavy. Senát jako celek je oprávněn navrhovat zákony dle čl. 41 odst. 2. V čl. 33 odst. 1 až 5 Ústavy je stanoveno, že v případe rozpuštění Poslanecké sněmovny může Senát přijmout nezbytná zákonná opatření na návrh vlády ve věcech, které nesnesou odklad a vyžadovaly by přijetí zákona. Tato pak musejí být schválena na první schůzi nové Poslanecké sněmovny, jinak pozbývají platnosti. Senát dále dává souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv dle čl. 10a odst. 2 Ústavy. Čl. 43 odst. 1 až 3 Ústavy zmocňuje senát spolu s Poslaneckou sněmovnou vyhlásit válečný stav, rovněž vyslovit souhlas s pobytem cizích vojsk na území ČR nebo s vysíláním ozbrojených sil mimo ČR.

Senát dále například ve vztahu k ostatním institucím vyslovuje souhlas se jmenováním soudců Ústavního soudu České republiky (podle čl. 84 odst. 2 Ústavy), které navrhuje prezident. Senát také projednává udělení nebo neudělení souhlasu s trestním stíháním soudců Ústavního soudu podle čl. 86 odst. 1 Ústavy. Také však, mimo jiné, podává ústavní žalobu na prezidenta republiky dle čl. 65 odst. 2 Ústavy.

V Ústavě České republiky čl. 42 se uvádí, že "návrh zákona o státním rozpočtu podává vláda" a "tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna". I kdyby došlo k rozpuštění Poslanecké sněmovny, tak Senátu ČR nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech státního rozpočtu podle čl. 33 odst. 2 Ústavy České republiky.

Senát České republiky se nemůže podílet na projednávání a schvalování státního rozpočtu, ale má jiné kompetence, které nemá Poslanecká sněmovna. V Ústavě České republiky se výslovně neuvádí, v jakém vzájemném vztahu jsou Poslanecká sněmovna a Senát. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Podíváme-li se na situaci v Poslanecké sněmovně, disponuje v ní hnutí ANO 78 poslanci, SPD 22 poslanci a KSČM 15 poslanci. Dohromady tedy tvoří většinu 115 poslanců z celkového počtu 200. Faktem ovšem zůstává, že vládu nakonec sestavilo ANO a ČSSD s podporou KSČM (dohromady 108 poslanců).

Co se týče tvrzení, že uvedené strany často hlasují společně, je možné se podívat na analýzu monitorující 642 hlasování v Poslanecké sněmovně mezi listopadem 2017 a červencem 2018, kterou zpracovala Česká televize. Z ní plyne, které strany hlasují ve sněmovně častěji shodně a které rozdílně.

Z analýzy vyplývá, že v jednotlivých hlasováních zastávají ANO, SPD i KSČM často podobné postoje. Ze všech stran zastoupených v Poslanecké sněmovně hlasují nejčastěji shodně ANO a KSČM, totiž v 77% případů. Největší shodu s hlasováním SPD vykazuje rovněž ANO, vysoké číslo mají vzájemně i KSČM a SPD.

Existuje nicméně řada důležitých hlasování, kde se tyto strany neshodly. Například hlasování o důvěře první Babišově vládě, kterou podpořilo hnutí ANO na rozdíl od KSČM a SPD, a druhé Babišově vládě, kterou podpořilo ANO a KSČM, ale odmítlo SPD. Dalším příkladem může být hlasování o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání, kde ANO hlasovalo na rozdíl od KSČM i SPD proti jejich vydání. O možné existenci tzv. "hlasovací koalice" jsme psali v rámci jiného výroku.

Souhrnně lze říci, že Wagenknechtovo tvrzení o většině, kterou disponují uvedené 3 strany, je pravdivé. Je stále řada otázek, i důležitých, na kterých se tyto strany neshodnou. Pokud by se však trojce ANO, KSČM a SPD shodla, pak svoji vůli ve Sněmovně prosadí. Statistika České televize pak dokládá, že tyto strany jsou schopny se domluvit poměrně často.

Parlamentní volby 2010 v Maďarsku jasně vyhrál Fidesz Viktora Orbána se ziskem 263 mandátů z celkových 386, což zaručovalo ústavní většinu. Od roku 2012 začaly platit ústavní změny, které v parlamentu prosadila Orbánova vláda.

Ústavní změny zahrnovaly i změnu volebního systému (.pdf). V rámci maďarského supersmíšeného volebního systému došlo k úpravě velikosti volebních obvodů ve většinové složce a ke zrušení druhého kola většinové volby. Vedle toho byl snížen počet poslanců z 386 na 199.

V parlamentních volbách 2018 obhájil Viktor Orbán ústavní většinu a stal se potřetí za sebou maďarským premiérem.