Novoroční projev ve stylu Andreje Babiše

Úroveň prosperity se dá porovnávat vícero způsoby, např. růstem hrubého domácího produktu (HDP). Světová banka vychází z příjmové nerovnosti, přičemž se odvíjí od růstu průměrných příjmů u spodních 40 % populace. Prosperitu v České republice měří např. Index prosperity. Jedná se o společný projekt České spořitelny, datového portálu Evropa v datech a Sociologického ústavu Akademie věd ČR, který srovnává data z Eurostatu, OECD, WHO, Světové banky nebo OSN. Na základě těchto dat pak členské státy Evropské unie (EU) srovnává.

Nyní Index prosperity zahrnuje vícero ukazatelů, například stav životního prostředí, úroveň bydlení či solidaritu a důvěru ve společnosti. V polovině roku 2022 se v něm Česko umístilo na třinácté příčce. Počátkem roku 2022 ovšem index měřil a srovnával pouze stav ekonomiky jednotlivých zemí a na základě těchto kritérií se Česká republika za rok 2021 opravdu umístila na devátém místě.

Dodejme, že ekonomická prosperita za rok 2021 byla hodnocena na základě několika kritérií. Jednalo se např. o podíl hrubého domácího produktu (HDP) na hrubém národním důchodu (HND), podíl HDP na osobu, míru inflace, míru investic vůči HDP nebo o přímé zahraniční investice.

Česko si tehdy nejlépe vedlo v diverzifikaci ekonomiky, tedy odolnosti vůči výpadkům produkce nebo poptávky v jednom z odvětví. V této kategorii nás z evropských zemí předběhlo pouze Německo. Dobrý výsledek mělo Česko i v oblasti investic, kdy se zpátky do ekonomiky investovalo 26,3 % celkové české produkce.

Jedním z problémů byl naopak nízký podíl národního důchodu na HDP a nízká přidaná hodnota daná přílišným napojením na dodavatelské řetězce. Jak jsme ale zmínili výše, kombinací výsledků v jednotlivých oblastech bylo Česko na konci roku 2021 devátou nejsilnější ekonomikou v rámci EU. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš v novoročním projevu porovnával současný stav České republiky s obdobím své vlády, tedy s lety 2017–2021. Jako příklad svého působení uvádí, že během této doby Česko v hrubém domácím produktu (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele předstihlo Španělsko a Itálii.

Česko a HDP

Hrubý domácí produkt (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele se obvykle používá k porovnání životní úrovně, a to v tzv. paritě kupní síly. Jelikož je HDP v různých zemích počítáno v různých měnách a směnné kurzy věrně neodrážejí rozdíly v kupní síle peněz, používá se právě parita kupní síly, která představuje poměr cen v národních měnách za stejné výrobky a služby v různých zemích.

Podle statistiky Světové banky Česká republika poprvé předstihla Španělsko v HDP na obyvatele v roce 2018. Podle nynějších dat tehdy Česko dosáhlo v HDP na obyvatele v paritě kupní síly 41 144 dolarů a Španělsko 40 717 dolarů. HDP na obyvatele v Itálii ale bylo vyšší, konkrétně 43 036 dolarů. Také o rok později se ČR v tomto porovnání umístila před Španělskem, ale až za Itálií.

Že se životní úroveň České republiky dostala nad úroveň Španělska a zároveň se přiblížila úrovni Itálie, zmiňovala média v prosinci 2021. Dle současných dat Světové banky však Česko Itálii nikdy nepředběhlo. Podobný výrok Andreje Babiše jsme ale ověřovali již v prosinci 2021 – v té době data Světové banky naopak ukazovala, že v roce 2020 Česká republika dosáhla v HDP na obyvatele v paritě kupní síly vyšších hodnot než Itálie. Rozdíl je tedy patrně způsobený aktualizací dat.

Data Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) ukazují, že v HDP na obyvatele Česko poprvé předčilo Španělsko v roce 2019 a v roce 2020 už předstihlo jak Španělsko, tak Itálii. V tomto roce ČR dosáhla 36 208 dolarů, Itálie 35 841 dolarů a Španělsko 33 673 dolarů. V datech za rok 2021 OECD znovu řadí Itálii před Česko, které se ale stále nachází na lepším místě než Španělsko.

Závěr

Andrej Babiš opakovaně zmiňuje, že jsme v HDP na obyvatele (respektive životní úrovni) předběhli Španělsko a Itálii. Podle dat Světové banky z prosince 2021 Česko opravdu předběhlo Španělsko a Itálii, ovšem dle aktualizovaných dat měla ČR v roce 2021 HDP na jednoho obyvatele vyšší než Španělsko, ale nižší než Itálie. Podle OECD Česko předstihlo Itálii v roce 2020, o rok později už za ní ale opět zaostávalo. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Andrej Babiš ve svém videu popisuje, v jakém stavu se Česká republika nacházela na konci roku 2021, kdy hnutí ANO předalo vládu současné koalici. Na výroku ilustruje, že jeho vláda předala zemi Fialovu kabinetu v dobrém stavu.

Bezpečnost

Uveďme, že bezpečnost se dá srovnat např. mírou kriminality nebo počtem obětí válečných konfliktů. Pro porovnání bezpečnosti jednotlivých států se nicméně dlouhodobě používá Globální index míru (GPI), který vydává globální think-tank Institut pro ekonomiku a mír. Ten porovnává 23 různých ukazatelů napříč třemi oblastmi, do nichž se řadí společenská bezpečnost (např. počet vězňů, počet policistů, nebo úroveň kriminality), rozsah aktuálních vnitrostátních a mezinárodních konfliktů a také oblast militarizace (např. výdaje na zbrojení nebo počet vojáků).

Podle tohoto indexu se Česká republika v roce 2021 nacházela (.pdf) na devátém místě ze všech hodnocených zemí světa a na šestém místě ze států Evropské unie (.pdf, str. 9). V rámci EU se lépe než Česko umístilo jen Dánsko, Portugalsko, Slovinsko, Rakousko a Irsko. V roce 2023 se Česká republika umístila na dvanáctém místě (.pdf, str. 8) ze všech hodnocených států. V rámci EU ale zůstala na šesté pozici.

Zadlužení

Dle zprávy unijního statistického úřadu Eurostat (.pdf, str. 4) bylo Česko na konci roku 2021 podle výše dluhu sektoru vládních institucí v poměru k HDP jednou z nejméně zadlužených zemí Evropské unie. Konkrétně se Česká republika umístila na šestém místě mezi evropskými zeměmi, jak lze vidět na následujícím grafu. Tento takzvaný vládní dluh se skládá ze státního dluhu a také např. z dluhů územních samospráv, tedy obcí a krajů.

Podle posledních dostupných dat Eurostatu bylo Česko ve 2. čtvrtletí roku 2023 devátou nejméně zadluženou zemí EU (.pdf, str. 2). Vládní dluh přitom konkrétně činil 44,3 % HDP (str. 5).

Závěr

Česká republika byla v roce 2021 (tedy v posledním roce Babišovy vlády) skutečně hodnocena jako šestá nejbezpečnější i šestá nejméně zadlužená země v rámci Evropské unie. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Kromě vlády se inflaci snaží zmírnit také Česká národní banka (ČNB). I vláda však svými kroky inflaci ovlivňuje, jak řekl např. bývalý člen bankovní rady ČNB Oldřich Dědek. Vláda dle něj „může svými politikami přímo ovlivnit důchodovou pozici domácností, což je klíčový faktor poptávky v ekonomice“. Podle vyjádření Národní rozpočtové rady (NRR) z února 2022 neplnila fiskální politika v předchozích letech svou stabilizační funkci, přičemž úspory ve státních výdajích mohou dle NRR inflaci utlumit. V neposlední řadě se pak do ceny výrobků promítají i daně (.pdf, str. 1), např. zvyšování spotřební daně.

Prominutí DPH u elektřiny a plynu

Ministerstvo financí rozhodlo v říjnu 2021 za vlády Andreje Babiše o prominutí daně z přidané hodnoty (DPH) u elektřiny a plynu za poslední dva měsíce roku 2021. Rozhodnutí (.pdf) o tomto kroku tehdy vydala šéfka resortu Alena Schillerová. Ministerstvo financí vedené Zbyňkem Stanjurou (ODS) později prominutí DPH označilo za nezákonné.

V důsledku tohoto opatření došlo v listopadu 2021 k meziměsíčnímu poklesu cen elektřiny a zemního plynu. U elektřiny se dle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) jednalo o snížení o 16,2 %, u zemního plynu pak o 11,5 %. Jak líčíme v následující části, celková inflace ale neklesla, naopak i nadále stoupala.

Inflace rostla

Meziroční inflace v prosinci 2021 (tedy v posledním měsíci vlády Andreje Babiše) dosáhla podle dat ČSÚ hodnoty 6,6 % a byla o 0,6 procentního bodu vyšší než v předchozím měsíci. Jak ukazuje následující graf, meziroční míra inflace nepřetržitě stoupala již od června 2021, a nedá se tedy mluvit o „sražení“ inflace, jak ve výroku zmiňuje předseda hnutí ANO.

Téměř totožný vývoj zaznamenal v popisovaném období i tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který používá pro srovnání růstu cen mezi jednotlivými zeměmi EU evropský statistický úřad Eurostat (.pdf). Podle jeho dat HICP v prosinci 2021 meziročně vrostl o 5,4 %, v lednu 2023 to bylo už o 19,1 %.

Odlišnost od údajů ČSÚ je v tomto případě dána mírně rozdílnou strukturou spotřebního koše (.pdf), který zahrnuje například i tržby za nákupy cizinců na území Česka (.pdf, str. 38). I podle těchto dat Eurostatu spotřebitelské ceny od června 2021 rostly a hodnota v prosinci 2021 byla nejvyšší za celou dobu vlády Andreje Babiše.

Závěr

Vláda Andreje Babiše v posledních dvou měsících roku 2021 prominula DPH u elektřiny a plynu. Tento krok však nevedl k poklesu inflace, která naopak nepřetržitě rostla už od června 2021 a v prosinci 2021 činila 6,6 %. Babišův výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Andrej Babiš ve výroku přesně neuvádí, jakého období se tento údaj týká. V projevu ale vyčísloval úspěchy své vlády. V odůvodnění se tedy zaměříme na to, zda reálné mzdy v době působení Babišova kabinetu opravdu rostly o 8,2 %. Jako reálná mzda se označuje skutečná mzda snížená o míru inflace. Zohledňuje tedy, kolik zboží si mohou lidé za vydělané peníze koupit.

Předseda hnutí ANO Babiš byl premiérem od prosince 2017 do prosince 2021. Český statistický úřad (ČSÚ) naměřil v tomto období nárůst reálných mezd o 8,2 % pouze v jednom čtvrtletí, a to konkrétně ve druhém kvartálu roku 2021 (.xlsx). (ČSÚ tuto hodnotu později upřesnil na 8,1 %.)

Následující graf ukazuje, že se jednalo jen o ojedinělou hodnotu růstu. Po většinu doby, kdy Andrej Babiš zastával roli předsedy vlády, se meziroční růst reálných mezd pohyboval mezi 4 a 6,5 procenta za čtvrtletí. Ve druhém kvartálu roku 2020, tedy během uzavírání podniků kvůli pandemii covidu-19, došlo dokonce k poklesu reálných mezd, a to o 2,1 procenta (.xlsx). Ke snížení reálných mezd došlo i ke konci Babišova vládnutí, v posledním čtvrtletí roku 2021.

Pro úplnost doplníme také meziroční srovnání, které lépe zachycuje dlouhodobější vývoj, bez výkyvů v jednotlivých čtvrtletích. Tato statistika mj. ukazuje (.pdf, str. 59), že ačkoli reálné mzdy ve 2. čtvrtletí roku 2021 narostly o přibližně 8,2 %, za celý rok 2021 se jednalo o nárůst jen o 1,9 %.

Během vlády Andreje Babiše tedy došlo k nárůstu reálných mezd o cca 8,2 % pouze v jednom čtvrtletí, a to ve druhém kvartálu roku 2021. Po většinu jeho působení v křesle premiéra byl růst nižší, a ve dvou čtvrtletích mzdy dokonce reálně klesly. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Vláda Andreje Babiše se ve svém programovém prohlášení z června 2018 (.pdf, str. 14) zavázala k tomu, že na konci volebního období (tedy v roce 2021) budou platy pedagogů odpovídat částce ve výši alespoň 150 % průměrného platu učitele v roce 2017.

Podle dat Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (.xlsx, list A4.1.2) činil v roce 2017 průměrný hrubý plat učitele v regionálním školství 31 578 Kč, a růst na 150 % by tak odpovídal částce 47 367 Kč. Data resortu za rok 2021 (.xlsx, list A4.1.2) ukazují, že průměrný plat pedagogů se nakonec zvýšil na 47 846 Kč. Vzrostl tedy na necelých 152 % průměrného platu v roce 2017.

Babišova vláda se ve zmiňovaném slibu zavázala zvednout na stejnou úroveň také platy nepedagogických pracovníků (.pdf, str. 14). Ti pobírali v roce 2017 hrubý plat v průměrné výši 17 611 Kč (.xlsx, list T2.3.E). Nárůst na 150 % by tedy odpovídal částce 26 417 Kč. Jak ukazují data za rok 2021, jejich plat se nakonec zvedl jen na 26 003 korun (.xlsx, list T2.3.E), tedy na necelých 148 %.

Závěr

Průměrný plat učitele v roce 2021 těsně zaostal za hranicí 48 tisíc korun, kterou ve výroku zmiňuje Andrej Babiš. Jeho vláda tedy dodržela svůj slib, že zvýší platy učitelů na 150 % jejich průměrné výše v roce 2017. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš mluví o době svého vládnutí, které trvalo od konce roku 2017 do prosince 2021. Během tohoto období skutečně došlo k několika daňovým změnám.

Daň z přidané hodnoty

Pro začátek je vhodné uvést, že daň z přidané hodnoty (DPH) se řídí zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Ten od počátku roku 2024 stanovuje základní sazbu DPH 21 % a sníženou sazbu na 12 %. Tyto sazby ovšem vstoupily v účinnost až k 1. lednu 2024. Před tímto datem existovaly dvě snížené sazby, konkrétně první ve výši 15 % a druhá ve výši 10 %. Druhou sníženou sazbu zavedla již vláda Bohuslava Sobotky v roce 2014, přičemž předkladatelem návrhu bylo Ministerstvo financí, které tehdy vedl Andrej Babiš.

Během samotné vlády Andreje Babiše pak došlo k několika změnám zákona o dani z přidané hodnoty. Novelou z června 2018, kterou předložil Babišův kabinet, bylo do druhé snížené sazby DPH přeřazeno vícero položek, např. domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany, opravy obuvi, opravy kol, kadeřnické a holičské služby nebo mytí oken a čištění vnitřních prostor domácností. Jen některé z přesunutých položek přitom před touto změnou náleželo do první (15%) snížené sazby (.pdf, str. 16).

Novela z roku 2019 následně přesunula do druhé, desetiprocentní, snížené sazby DPH pozemní a vodní pravidelnou hromadnou dopravu cestujících. Nejednalo se však o návrh tehdejší vlády, ale o návrh skupiny poslanců z hnutí STAN (.pdf). Kabinet Andreje Babiše k navrhované změně zaujal nesouhlasné stanovisko (.pdf).

Andrej Babiš tedy, jakožto ministr financí za vlády Bohuslava Sobotky, navrhl zavedení druhé snížené sazby DPH. Později, už za jeho vlády, došlo navíc k přesunutí několika položek do nižších sazeb DPH. Dá se tedy říci, že Andrej Babiš za svého vládnutí snížil DPH.

Daň z příjmu

Daň z příjmu se během Babišovy vlády snížila např. zrušením tzv. superhrubé mzdy, kdy došlo ke změnám u výpočtu dílčího základu daně z příjmu fyzických osob. Tzv. superhrubá mzda byla tvořena hrubou mzdou zvýšenou o částku pojistného, a to včetně pojistného, které bylo placeno zaměstnavatelem. Tento základ byl zdaněn 15% sazbou daně. Protože byl však daňový základ vyšší než hrubá mzda, bylo tím pádem efektivní zdanění hrubé mzdy větší než 15 %. 

Přijetím daňového balíčku v roce 2020 došlo ke zrušení tohoto výpočtu. Základ daně je tak nově tvořen čistě hrubou mzdou. Návrh daňového balíčku byl předložen Poslanecké sněmovně vládou, zrušení superhrubé mzdy pak navrhl přímo premiér Babiš formou poslaneckého pozměňovacího návrhu. Pro schválení novely pak hlasovali jak poslanci hnutí ANO, tak i zástupci ODS, SPD a KSČM. Ve stejné novele byla mj. zvýšena také sleva na dani na poplatníka, která také měla za následek nižší daň z příjmu.

Daň z nabytí nemovitosti

Povinnost placení daně z nabytí nemovitosti byla zakotvena zákonným opatřením, které vstoupilo v účinnost na začátku roku 2014. Daň z nabytí nemovitosti na základě tohoto opatření činila 4 %. Takový krok se ale nevyhnul kritice a brzy se začalo jednat o zrušení této daně. Pro doplnění je dobré uvést, že daň z nabytí nemovitosti tehdy nahrazovala daň z převodu nemovitostí.

Jako první s návrhem na zrušení zákonného opatření přišla ODS roku 2015. Tehdejší vláda, ve které Andrej Babiš zastával post ministra financí ovšem se zrušením této daně nesouhlasila (.pdf), a poslanecký klub ANO pak hlasoval pro zamítnutí novely. Druhý návrh na zrušení daně předložila opět ODS. O návrhu se hlasovalo v lednu 2018, kdy poslanci hnutí ANO také hlasovali pro jeho zamítnutí.

Další návrh na zrušení daně z nabytí nemovitosti předložila skupina poslanců SPD v listopadu 2019. Vláda Andreje Babiše k němu vydala nesouhlasné stanovisko (.pdf) a tento návrh na plénu Poslanecké sněmovny projednáván nakonec nebyl. Místo toho Poslanecká sněmovna v roce 2020 schválila vládní návrh zákona, který zmíněné zákonné opatření a tedy i daň z nabytí nemovitosti zrušil (.pdf, str. 2 ze 64). Pro přijetí přitom hlasovali téměř všichni přítomní poslanci, tedy včetně zástupců hnutí ANO. Daň z nabytí nemovitosti byla tímto krokem zrušena s účinností od 26. září 2020.

Shrnutí

Za vlády Bohuslava Sobotky, ve které Andrej Babiš zastával pozici ministra financí, došlo k vytvoření druhé snížené sazby daně z přidané hodnoty ve výši 10 %. Předkladatelem návrhu přitom byl právě resort financí. Později, během působení Babišova kabinetu, byly některé položky přesunuty do této druhé sazby, což vedlo ke snížení DPH. Došlo také ke zrušení daně z nabytí nemovitosti a ke zrušení superhrubé mzdy, čímž se snížila daň z příjmů. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve videu (čas 1:44) mluví o snižování daní za vlády hnutí ANO, které celkově vyčísluje na 504 mld. Kč. Babiš zastával funkci premiéra v letech 2017 až 2021, v čele Ministerstva financí ale stáli zástupci ANO 2011 již od roku 2014. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na celou dobu působení hnutí ve vládě.

Zmiňme, že podobný výrok jsme ověřovali v minulosti již dvakrát – poprvé v rámci debaty před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 a podruhé během loňských prezidentských voleb.

Zrušení superhrubé mzdy

Během období vlády hnutí ANO 2011 skutečně došlo k několika daňovým změnám. Pravděpodobně tou nejzásadnější bylo zrušení tzv. superhrubé mzdy, kdy došlo ke změnám u výpočtu dílčího základu daně z příjmu fyzických osob. Tzv. superhrubá mzda byla tvořena hrubou mzdou zvýšenou o částku pojistného, a to včetně pojistného, které bylo placeno zaměstnavatelem. Tento základ byl zdaněn 15% sazbou daně. Protože byl však daňový základ vyšší než hrubá mzda, bylo tím pádem efektivní zdanění hrubé mzdy větší než 15 %. 

Přijetím daňového balíčku (.docx) v roce 2020 došlo ke zrušení tohoto výpočtu. Základ daně je tak nově tvořen čistě hrubou mzdou. Návrh daňového balíčku byl předložen Poslanecké sněmovně vládou, zrušení superhrubé mzdy navrhl přímo tehdejší premiér Andrej Babiš formou poslaneckého pozměňovacího návrhu. Pro schválení novely pak hlasovali jak poslanci hnutí ANO, tak i zástupci ODS, SPD a KSČM. Zrušení superhrubé mzdy znamenalo snížení výběru daní o cca 88 miliard korun, spolu s dalšími návrhy pak zhruba o 100 miliard.

Další změny

Dále je důležité zmínit další, spíše dílčí daňové změny. Od roku 2014, kdy bylo hnutí ANO ve vládě, nastal výpadek 23 miliard korun ročně z důvodu daňových změn pro rok 2015. V dalších letech byly změny spíše drobné. Pro rok 2016 jsme žádné významné daňové změny nedohledali. V roce 2017 došlo ke změnám v oblasti DPH a spotřební daně z minerálních olejů, které mohly snížit daňové příjmy přibližně o 3 mld. Kč.

V roce 2018 byly daňové příjmy sníženy jen o 2 mld. V rámci jednotek miliard se pohybuje i snížení daní pro rok 2019. Prominutí zálohy na daň z příjmu právnických osob v roce 2020 pak znamenalo snížení daňových příjmů o cca 15 mld. Kč, o rok později se ale část těchto peněz do rozpočtu vrátila v rámci vyrovnání daně. Významným zásahem v roce 2020 bylo také zrušení daně z nabytí nemovité věci, což znamenalo snížení daňových příjmů cca o 14 miliard.

Daňové příjmy v roce 2021 negativně ovlivnil také kompenzační bonus vyplacený v průběhu roku, s dopadem 12 mld. Kč. O dvě miliardy Kč se v důsledku snížení sazby spotřební daně z motorové nafty snížil také výnos spotřební daně z minerálních olejů.

Závěr

Pokud bychom tedy výše uvedené částky sečetli, dostali bychom se ke snížení daní přibližně o 160 miliard. Když sečteme vlivy těchto dílčích daňových změn od počátku jejich účinnosti až do roku 2021, dostaneme se přibližně na 350 miliard korun, což je podstatně méně než tvrzených 504 miliard korun. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Dodejme, že s žádostí o vysvětlení původu tohoto čísla jsme se na hnutí ANO 2011 obrátili již dvakrát při ověřování předešlých výroků. Ani v jednom případě se nám ale nedostalo žádné odpovědi. 

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu zdůrazňuje, že jeho vláda rekordně navýšila starobní důchody. Uveďme, že vliv vlády na výši důchodů je omezený, protože jejich zvýšení vychází ze zákona a musí se k němu automaticky přistoupit. Konkrétně je valorizace ukotvena v zákoně o důchodovém pojištění, na jehož základě se důchody pravidelně zvyšují vždy od 1. ledna, přičemž jejich zvýšení se odvíjí od růstu spotřebitelských cen (tedy inflace) a růstu mezd. Hodnota starobních důchodů tak stoupá kontinuálně již od roku 1989.

Zákon také stanovuje podmínky pro mimořádnou valorizaci penzí. K té se přistupuje v případě, kdy růst indexu spotřebitelských cen (domácností celkem, případně domácností důchodců) dosáhl alespoň 5 % oproti měsíci, který byl zohledněn předchozí valorizací. Zásluhový díl penze (tedy procentní výměra důchodu) se pak navyšuje o tolik procent, o kolik ve sledovaném období vzrostly ceny.

Důchody za Babišovy vlády

Vláda Andreje Babiše působila od konce roku 2017 do prosince 2021. Jak je vidět na následujícím grafu, v roce 2018 se důchody zvýšily pouze díky běžným pravidlům pro valorizaci. Během let 2018 a 2019 ale Babišův kabinet zvýšil důchody nad rámec zákonné valorizace na následující rok, konkrétně o 300 Kč pro rok 2019 a o 151 Kč pro rok 2020. Graf zachycuje celkové částky, o které se důchody zvyšovaly, přičemž v letech 2019 a 2020 je sloupec rozdělen na částku představující zákonnou valorizaci a částku, kterou důchodci dostali „navíc“.

V letech 2019 a 2020 zvýšila vláda důchody ještě nad rámec zákonné části valorizace. V roce 2018 došlo vedle rozhodnutí o navýšení důchodů pro rok 2019 také ke schválení novely vytvořené Ministerstvem práce a sociálních věcí, která změnila výpočet valorizací starobních důchodů. Stabilní část důchodů se touto novelou zvýšila o jeden procentní bod, tedy na 10 % průměrné mzdy. Pro občany starší 85 let se důchod navíc zvýšil o 1 000 Kč, pro ty starší 100 let dokonce o 2 000 Kč. Pro úplnost dodáváme, že na konci roku 2020 byl přijat vládní návrh na jednorázový příspěvek 5 000 Kč pro důchodce, tzv. rouškovné.

Závěr

Během vlády Petra Fialy došlo k několika mimořádným valorizacím, které ale vychází ze zákona. Fialův kabinet navíc upravil valorizační mechanismus tak, aby penze v červnu 2023 vzrostly o menší částku. Babišova vláda naopak v roce 2018 schválila změnu výpočtu valorizací, která vedla k výraznějšímu navýšení důchodů. V letech 2019 a 2020 došlo ke zvýšení důchodů nad zákonnou valorizaci. Tehdejší vláda tedy skutečně zvýšila penze více než předchozí vlády. Výrok předsedy hnutí ANO proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém projevu mluví o tom, čeho jako premiér dosáhl a v jakém stavu předala jeho vláda zemi Fialově kabinetu. Ve svém výroku tak zjevně upozorňuje na to, že podle něj na konci roku 2021 dostalo nové vedení Ministerstva dopravy k dispozici projekty „připravené“ jeho vládou.

Protože Andrej Babiš ve svém výroku zmiňuje „dálnice a obchvaty“, podíváme se v našem odůvodnění kromě dálnic a dálničních obchvatů také na obchvaty, které jsou součástí silnic I. třídy. 

Informace o jednotlivých silničních stavbách je možné najít na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Ke každé stavbě zde ŘSD obvykle zveřejňuje podrobnější dokument, ve kterém popisuje také časový vývoj, jak postupovaly jednotlivé fáze příprav (.pdf, str. 6–7). Jako jedny z posledních fází zde uvádí (.pdf) vydání stavebního povolení a vyhlášení výběrového řízení na zhotovitele stavby. Dokumenty následně zmiňují vždy datum zahájení stavby a skutečné či plánované datum uvedení do provozu.

Celková délka úseků dálnic a obchvatů na silnicích I. třídy, u kterých nyní buď probíhá výstavba, nebo které byly od nástupu nové vlády už uvedeny do provozu (.pdf), odpovídá podle přehledu ŘSD 288,7 km (k datu 8. ledna 2024).

Jak ukazuje graf níže, u 168,5 km těchto úseků byla zahájena výstavba již v době vlády Andreje Babiše. Za jejího úřadování bylo také u dalších 81,4 km těchto silničních staveb vyhlášeno výběrového řízení na zhotovitele stavby. Kromě nich ve stejném období získaly stavební povolení také úseky o celkové délce 20 km.

Pokud tato čísla sečteme, dostaneme celkem 269,9 km dálnic a obchvatů, v jejichž případě byla v polovině prosince 2021 zahájena stavba, probíhalo u nich výběrové řízení nebo již alespoň dostaly stavební povolení. Lze tedy říci, že kabinet Andreje Babiše nastupující vládě tyto projekty předal již připravené, nebo v posledních fázích příprav (.pdf, str. 7). 

Andrejem Babišem zmiňovaných „300 kilometrů“ se v porovnání s uváděnými 269,9 km pohybuje ještě na hraně námi používané 10% tolerance. Z těchto důvodů proto jeho výrok hodnotíme jako pravdivý.

Na závěr můžeme doplnit, že jsme se v rámci našeho ověření zaměřili i na stavby, které nyní (k 8. lednu 2024) Ředitelství silnic a dálnic eviduje jako „připravované“. Žádný z těchto připravovaných projektů dálnic či obchvatů na silnicích I. třídy (u kterého ŘSD uvádí délku úseku větší než 0 km), ovšem nezískal stavební povolení za vlády Andreje Babiše, ani u nich v dané době nebylo zahájeno výběrové řízení.

Hnutí ANO vstoupilo v roce 2014 do vlády Bohuslava Sobotky, ve které zastával Andrej Babiš funkci ministra financí. Mezi lety 2017 a 2021 byl u moci kabinet Andreje Babiše, ve kterém hnutí ANO resort financí ovládalo také.

Na konci roku 2013 dosahovala nominální hodnota státního dluhu 1,683 bilionu Kč (.pdf, str. 21). V následujících šesti letech státní dluh tuto hranici nepřekročil, výrazně ji přesáhl až v roce 2020, kdy se vyšplhal na 2,050 bilionu Kč (.pdf, str. 21). Rostl i v roce 2021, kdy dosáhl 2,466 bilionu Kč (str. 21). Nominálně tedy dluh od doby před nástupem hnutí ANO do vlády vzrostl o 782 mld. Kč.

Situace je nicméně odlišná, pokud se podíváme na výši státního dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP). V roce 2013 podle Ministerstva financí odpovídal státní dluh 41,1 % HDP (.pdf, str. 21). Poté kontinuálně klesal až do roku 2019, v roce 2020 se tento klesající trend obrátil a v roce 2021 dluh dosáhl 40,4 % HDP (.pdf, str. 21). Na konci roku 2021 byla tedy hodnota státního dluhu vůči HDP skutečně nižší než na přelomu let 2013 a 2014.

Ačkoliv státní dluh mezi lety 2014 a 2021 nominálně vzrostl, v poměru k HDP došlo k jeho snížení. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Z výroku není zřejmé, o jakém období Andrej Babiš mluví. V kontextu ale vyčísluje úspěchy své vlády a kritizuje způsob vládnutí Fialova kabinetu. Řadou statistik porovnává stav české ekonomiky během svého působení na postu premiéra a během Fialovy vlády. V našem odůvodnění se proto budeme zabývat tím, zda Česko v roce 2022 (tedy v prvním roce vlády Petra Fialy) zaznamenalo oproti roku 2021 největší pokles reálných mezd ze všech vyspělých států.

Propad reálných mezd

Nejprve uveďme, že vyspělost států lze posuzovat z několika hledisek. K nejběžněji používaným indikátorům, jejichž pomocí lze srovnat situaci v jednotlivých zemích, patří zejména výše hrubého domácího produktu (HDP) v přepočtu na obyvatele. Jelikož ale statistiky HDP vypovídají jen o ekonomickém rozvoji státu, používají se ke srovnání vyspělosti zemí i jiné ukazatele životní úrovně. Tím nejčastěji využívaným je tzv. index lidského rozvoje (HDI), který zohledňuje např. i délku života.

Jednou z dalších definic vyspělé země je členství (.pdf, str. 13) v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), do které Česká republika patří. Právě OECD zveřejňuje porovnání ekonomik členských zemí, a to včetně růstu reálných mezd. Pro pořádek uveďme, že jako reálná mzda se označuje skutečná mzda snížená o míru inflace. Zohledňuje se tedy, kolik zboží si lidé za vydělané peníze koupí.

Ve srovnání růstu reálných mezd za rok 2022 pak OECD opravdu řadí Českou republiku na poslední místo ze všech sledovaných zemí, a to s poklesem o 7,7 % oproti roku 2021. Propad zaznamenala také Mezinárodní organizace práce (ILO), která změnu reálných mezd v ČR sice vypočítala na -6,8 %, ze zemí OECD ale Česko stále skončilo poslední (.xlsx). Na horších místech se umístily pouze Nikaragua a Brazílie, které ovšem nejsou členy této organizace.

Dodáváme, že dílčí data za první čtvrtletí roku 2023 zveřejnila OECD v létě loňského roku. Podle této statistiky mělo Česko oproti prvnímu čtvrtletí roku 2022 třetí nejvyšší propad reálných mezd, konkrétně 10,4 %. Hůře na tom bylo pouze Maďarsko a Lotyšsko.

Závěr

Podle OECD poklesly reálné mzdy v Česku v roce 2022 oproti předcházejícímu roku, kdy byl ještě v čele vlády Andrej Babiš, o 7,7 %. Jednalo se tak o největší propad ze všech členských zemí OECD. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

V první řadě zmiňme, že platy učitelů se nejčastěji udávají v čisté nominální hodnotě, případně v procentuálním poměru vůči průměrné mzdě. Ve vztahu k reálné mzdě se ale neměří – v praxi by to ani nebylo možné. Reálná mzda, tedy nominální mzda očištěná o vliv inflace, se totiž zpravidla vyjadřuje v procentuálním nárůstu či poklesu vůči předchozímu období. Vyjádření Andreje Babiše tak chápeme jako nepřesnost a v našem odůvodnění se zaměříme na to, kolika procent průměrné hrubé mzdy ve zmíněném období učitelské platy dosáhly.

Platy učitelů vůči průměrné hrubé mzdě

V roce 2021, kdy nastupovala vláda Petra Fialy, byl průměrný hrubý plat učitelů v regionálním školství podle dat Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 47 846 Kč (.xlsx, list A4.1.2). Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) činila v roce 2021 průměrná hrubá mzda 37 839 Kč. V poměrovém vyjádření tedy plat učitele dosahoval 126 % průměrné hrubé mzdy. 

V roce 2022, zatím posledním měřeném období, činil průměrný hrubý plat učitelů v regionálním školství 48 223 Kč (.xlsx, list A4.1.2). Průměrná hrubá mzda v tomto roce byla 40 353 Kč, plat učitelů tak vůči ní činil přibližně 120 %.

V roce 2024 má podle slov ministra školství Mikuláše Beka (STAN) průměrný hrubý plat učitele dosáhnout přibližně 52 400 Kč. Ministerstvo financí přitom ve své nejnovější makroekonomické predikci z listopadu 2023 předpokládá, že průměrná mzda bude v roce 2024 odpovídat 46 265 Kč (.pdf, str. 35). Mikulášem Bekem zmiňovaných 52 400 Kč tak představuje 113 % z této odhadované průměrné mzdy.

Doplňme, že vláda Petra Fialy prosadila novelu školského zákona, která ukotvuje platy učitelů na úrovni 130 % průměrné mzdy. Toto ukotvení však nestanovuje rok, ze kterého se má uváděných 130 % odvozovat. Podle vyjádření ministra školství Mikuláše Beka chce vláda k výpočtu pro rok 2024 použít průměrnou mzdu z roku 2022.

Závěr

Průměrný plat učitelů, který se v roce 2021 rovnal 126 % průměrné hrubé mzdy, má podle odhadů v roce 2024 klesnout na 113 % průměrné mzdy. Andrej Babiš ve svém výroku zaměnil průměrnou mzdu za reálnou, jím zmíněné údaje jsou ale přesné. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu kritizuje současnou vládu a zmiňuje, že v současnosti má Česko nejvyšší inflaci v Evropské unii (EU). Pro měření inflace v EU experti používají tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který zajišťuje, že „všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“. Eurostat (Statistický úřad Evropské unie) zatím poslední srovnání publikoval ve druhé polovině prosince, přičemž hodnoty inflace porovnával za předešlý měsíc.

Podle těchto dat (.pdf) dosáhla meziroční inflace v Česku za listopad 8 % (.pdf, str. 2). ČR tak předehnala Maďarsko, kde byla míra inflace dlouhou dobu nejvyšší. 

Rozdíly v metodice

Podle národní statistiky Českého statistického úřadu (ČSÚ) však inflace v listopadu činila pouze 7,3 %. Tento rozdíl je způsoben použitím odlišného ukazatele s jinou metodikou (HICP u Eurostatu a index spotřebitelských cen u ČSÚ). V Česku se do inflace např. započítávají náklady na vlastnické bydlení, které tvoří asi 12 % spotřebního koše. Evropská statistika ale tuto položku nezohledňuje.

Jak ukazuje i předchozí graf, inflace od začátku minulého roku klesala. Výjimkou byl mírný nárůst v říjnu 2023 způsobený nižšími cenami energií ve čtvrtém čtvrtletí 2022. V říjnu 2022 totiž fungoval tzv. úsporný tarif, státní příspěvek na náklady na elektřinu, navíc stát lidem odpustil i poplatky za podporované zdroje energie. V říjnu 2023, kdy už tato opatření neplatila, pak byly ceny energií pochopitelně vyšší. 

Výsledný nárůst meziroční inflace v říjnu a listopadu 2023 pak není způsobený situací na trhu s energiemi, nýbrž zásahem vlády. Podle ČSÚ by bez zahrnutí úsporného tarifu růst cen dosáhl 5,8 % v říjnu a 5,1–5,2 % v listopadu.

Závěr

Podle nejnovějších dat Eurostatu, který porovnává inflaci v členských státech EU, mělo Česko v listopadu 2023 nejvyšší míru meziroční inflace. Ta dosáhla osmi procent. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ovšem, že Eurostat používá jinou metodiku než ČSÚ, podle kterého byla inflace o 0,7 procentního bodu nižší.

Andrej Babiš přesně neuvádí, jakého období se zmíněný údaj týká, výrok nicméně zmiňuje v kontextu kritiky současné vlády Petra Fialy a v odůvodnění tak vycházíme z nejnovějších dat.

Eurostat a ČSÚ

Mírou chudoby v zemích EU se zabývá statistický úřad Eurostat. Ten pracuje s ukazatelem rizika ohrožení příjmovou chudobou, který představuje podíl lidí, jejichž příjmy se pohybují pod 60 % mediánu (tedy úrovně příjmu, kterého dosahuje polovina lidí). Tomuto údaji se také říká hranice chudoby a její přesnou hodnotu pro Českou republiku stanovuje (.pdf) Český statistický úřad (ČSÚ). Dle jeho dat, ze kterých Eurostat vychází (.pdf), byla hranice příjmové chudoby v roce 2022 186 847 Kč ročně. Pod hranicí příjmové chudoby se tak nacházelo 10,2 % Čechů, což dle dat ČSÚ odpovídalo přibližně milionu lidí. Nejnovější data za rok 2023 ČSÚ dosud nezveřejnil.

Z mediánu příjmů pak částečně vychází také ukazatel „rizika chudoby nebo sociálního vyloučení“. Ten představuje podíl lidí ve společnosti, kteří spadají do alespoň jedné ze tří následujících podmínek: jsou ohroženi již zmíněnou příjmovou chudobou, vážně materiálně strádají nebo žijí v domácnosti s velmi nízkou pracovní intenzitou, která zahrnuje domácnosti, kde lidé v produktivním věku nenaplnili potenciál své možné pracovní doby a odpracovali z ní maximálně 20 %. V roce 2022 bylo chudobou podle této širší definice ohroženo 11,8 % Čechů, tedy přibližně 1,2 milionu lidí (.xlsx).

Zpráva Poverty Watch

V říjnu 2023 se uskutečnila konference Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení (EAPN), na které byla představena Zpráva o stavu a vývoji chudoby v ČR 2023, kterou EAPN každoročně zpracovává a později se stává součástí celoevropské zprávy „Poverty Watch“ (.pdf). Autoři této zprávy se vůči metodice Eurostatu vymezují (.pdf, str. 2) a navrhují porovnávat příjmy českých domácností s mediánem příjmů v celé Evropě, neboť mediánový příjem v České republice je podle nich zpravidla nízký.

Ukazatele míry chudoby Eurostatu bývají odborníky kritizovány z více důvodů (.pdf, str. 121), za problematické je považováno hlavně srovnání mezi jednotlivými státy (.pdf, str. 8). Výsledky České republiky v rámci těchto žebříčků označil za možný statistický klam např. i sociolog Daniel Prokop kvůli tomu, že se příjmový medián mezi evropskými státy liší.

V textu publikovaném na webových stránkách organizace EAPN, který informuje o konané konferenci, stojí, že „ohroženo chudobou je v ČR téměř 15 % obyvatelstva a více než 10 % obyvatel ČR žije již pod hranicí chudoby.“ Tyto údaje na základě nejnovějších dat o počtu obyvatel (.xlsx) odpovídají zhruba milionu lidí žijících pod hranicí chudoby a 1,6 milionu osob ohrožených chudobou. V textu ovšem není zmíněný zdroj, ze kterého organizace vychází.

Ve zprávě Poverty Watch (.pdf, str. 15) autoři pouze píší, že „v ČR žije asi milion lidí na hranici chudoby, velké množství lidí se ale zároveň nachází i těsně nad touto hranicí“. Konkrétní číslo se přitom ve zprávě nenachází (.pdf). Seznam Zprávy později informovaly o tom, že během tiskové konference předseda EAPN Karel Schwarz (.pdf) upřesnil, že „velkým množstvím“ jsou „podle odhadů až dva miliony lidí“. Tyto údaje pak převzala některá média. Podle Seznam Zpráv ale experti nechtěli zprávu komentovat a poukazovali na to, že tato iniciativa nepřesně interpretuje zdroje, jejichž údaje navíc nelze ověřit.

Česko 2022: Život k nezaplacení

Autoři zmíněné zprávy Poverty Watch čerpají (.pdf, str. 7) z dat projektu Česko 2022: Život k nezaplacení, který zpracovává Český rozhlas společně s výzkumnou společností PAQ Research. Tento projekt rozlišuje domácnosti v příjmové chudobě a nízkopříjmové domácnosti bez větších úspor, které definuje jako domácnosti, jejichž čistý měsíční příjem je nižší než medián a současně mají úspory na maximálně jeden měsíc. V metodických poznámkách k projektu je upřesněno, že vychází z hranice chudoby, kterou v roce 2019 stanovil ČSÚ, tj. 12 818 Kč, a pro následující měsíce ji vždy navyšuje podle míry inflace oproti předchozímu měsíci. 

Dle posledních dat z listopadu 2023 se 13 % domácností nacházelo v příjmové chudobě a 18 % domácností bylo nízkopříjmových bez větších úspor. V průběhu roku 2022 se ukazatel příjmové chudoby pohyboval v rozmezí 13–17 % a ukazatel nízkopříjmových domácností bez větších úspor na 15–18 %.

Tyto údaje jsou ovšem uvedeny na domácnosti, nikoliv na obyvatele. Dle posledního sčítání lidu v roce 2021 má Česká republika 4 813 103 hospodařících domácností, přičemž průměrně v jedné domácnosti žije 2,15 osob. Na základě těchto údajů bychom tak mohli velmi hrubě odhadnout, že 13 % domácností trpících příjmovou chudobou odpovídá 625 703 domácnostem, v přepočtu na obyvatele by se pak jednalo cca o 1,35 milionu osob. Obdobným způsobem při výpočtu 18 % nízkopříjmových domácností bez větších úspor dojdeme k číslu přibližně 1,86 milionu lidí. Toto číslo se blíží zmiňovaným 2 milionům lidí. Náš hrubý odhad nicméně nereflektuje velikost daných domácností, ale operuje pouze s celorepublikovým průměrem.

Zdroj: Český rozhlas a PAQ Research

Shrnutí

Dle posledních dat Eurostatu z roku 2022 je v Česku příjmovou chudobou ohroženo asi 1,2 milionu lidí, což je značně odlišné číslo, než které uvádí Andrej Babiš. Metodika Eurostatu je ovšem terčem kritiky, vymezuje se vůči ní např. Evropská síť proti chudobě a sociálnímu vyloučení (EAPN). Ta během své tiskové konference v říjnu 2023 uvedla, že v Česku žije asi milion lidí na hranici chudoby a až dva miliony lidí se nachází těsně nad touto hranicí.

Tuto informaci později převzala řada médií, nám se ovšem nepodařilo ověřit, ze kterých statistických dat tyto údaje vycházejí. EAPN se odvolává na zprávu Poverty Watch, kde ale počet osob těsně nad hranicí chudoby není upřesněn. Ve zprávě se navíc neuvádí přesné zdroje k těmto datům. Naopak zmiňuje výsledky projektu Česko 2022: Život k nezaplacení, dle kterého v roce 2022 žilo 13 % domácností v příjmové chudobě a 18 % domácností bylo označeno jako nízkopříjmové bez větších úspor. Z těchto dat o domácnostech nicméně nelze jednoznačně určit, kolik lidí se v příjmové chudobě nachází a kolik jich je ohroženo. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako neověřitelný.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu kritizoval vládu Petra Fialy a podotkl, že v současnosti má Česko jedny z nejvyšších cen elektřiny v Evropské unii (EU). Ceny elektřiny pro domácnosti napříč EU porovnává např. Statistický úřad Evropské unie (Eurostat), který tyto údaje zaznamenává pololetně.

Nejnovější data jsou v době našeho ověření dostupná za první pololetí roku 2023. Jak ukazuje následující graf, v tomto období mělo Česko dle Eurostatu až 11. nejdražší elektřinu ze všech 27 členských států. Konkrétně elektřina stála 0,264 eur za kilowatthodinu, tedy 264 € za megawatthodinu (v přepočtu ke kurzu z 30. června 2023 asi 6 265 korun).

Odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje energie (POZE)

Plán na odpuštění poplatků za obnovitelné (přesněji podporované) zdroje energie, tzv. POZE, vláda schválila v červnu 2022. Vydala nařízení, kterým od 1. října 2022 navýšila prostředky, jimiž stát dotuje náklady na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Podle zákona č. 165/2012 Sb. mají výrobci elektřiny „z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů nebo vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla“ právo získat finanční podporu za každou vyrobenou MWh energie. Celkové náklady na tuto podporu přitom částečně financuje stát a mimo jiné také samotní odběratelé – právě prostřednictvím poplatků, které jsou součástí plateb za elektřinu.

Výši prostředků, které poskytuje stát, určuje podle zákona vláda, a to tak, aby spolu s ostatními zdroji pokryly celkové předpokládané náklady na podporu obnovitelných zdrojů v daném roce. Díky navýšení státního financování se tak v důsledku snížila suma, kterou musí zaplatit odběratelé elektřiny. Na tuto skutečnost následně zareagoval Energetický regulační úřad, který výši poplatku podle zákona stanovuje. Od 1. října 2022 snížil částku, z níž se poplatek za POZE vypočítává (.pdf, str. 25), na nulu (.pdf, str. 2).

Do 1. října 2022 tak odpovídala maximální výše poplatku za POZE 495 Kč/MWh (.pdf, str. 25) bez DPH, tedy v médiích často zmiňovaným 599 Kč/MWh s DPH. Od tohoto data byl ale poplatek nulový a domácnosti a firmy jej tedy neplatily – hradil se pouze ze státního rozpočtu.

Návrat POZE

Vláda Petra Fialy ale na konci září 2023 schválila (.pdf) nařízení (.pdf), kterým se pro domácnosti a firmy obnovila povinnost platit poplatky. Podle vlády šlo o plošné opatření, které v době nižších cen energií už není nutné. Odběratelé tak od začátku letošního roku opět musí hradit poplatek ve výši 599 korun za megawatthodinu.

Fialův kabinet tedy skutečně z velké části „přehodil“ placení poplatků za obnovitelné (respektive podporované) zdroje energie na domácnosti a firmy, jak řekl Andrej Babiš. Bývalý premiér už ovšem nezmínil, že stát na tyto poplatky stále uvolňuje peníze ze státního rozpočtu, na letošní rok se má konkrétně jednat o 9,35 miliardy korun (.pdf). Celkové náklady přitom dle odhadu Energetického regulačního úřadu (ERÚ) budou činit přibližně 36 miliard, a lidé a firmy by tak letos měli zaplatit asi 26,65 miliard Kč. Tato částka je tedy výrazně nižší, než jakou ve výroku uvádí bývalý premiér.

Následující graf zobrazuje celkové výdaje na podporované zdroje energie v posledních letech. Vyplývá z něj, že domácnosti a firmy ve většině let platily větší část, či alespoň přibližně polovinu poplatků. Situace se výrazně změnila až v roce 2022, kdy vláda na poslední tři měsíce tyto poplatky odpustila, jak zmiňujeme výše. Je nicméně pravdou, že letos stát na podporované zdroje energie vydá mnohem menší částku než v předcházejících letech.

Dodejme, že částka přibližně 62 miliard korun se ve veřejném prostoru objevovala v souvislosti s celkovým snížením státních výdajů v roce 2024. Například i podle konsolidačního balíčku se má letos ušetřit 62,4 mld. Kč. Z návrhu rozpočtu nicméně vyplývá, že se plánované výdaje meziročně sníží o necelých 50 miliard korun.

Závěr

Česko tedy nepatří k zemím EU, které mají jedny z nejvyšších cen elektřiny. Dle srovnání Eurostatu ČR v prvním pololetí roku 2023 měla až 11. nejdražší elektřinu ze všech členských států. Rozhodnutím Fialovy vlády se pak pro domácnosti a firmy skutečně vrací povinnost platit poplatky za podporované zdroje energie, která byla přerušena od 1. října 2022. Stejně jako v předcházejících letech ale bude část výdajů hradit stát. Celková podpora má dle odhadu ERÚ dosáhnout pouze 36 miliard korun, nikoliv 62 miliard, které zmiňuje Andrej Babiš. Jeho výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Snížení valorizace důchodů

Výši důchodů v České republice ovlivňuje valorizace, která je ukotvena v zákoně o důchodovém pojištění. Na základě zákona se důchody pravidelně zvyšují vždy od 1. ledna, přičemž jejich zvýšení se odvíjí od růstu spotřebitelských cen (tedy inflace) a růstu mezd.

Zákon také dříve stanovoval podmínky pro valorizaci penzí v mimořádném termínu. K té se přistupovalo v případě, kdy růst indexu spotřebitelských cen (domácností celkem, případně domácností důchodců) dosáhl alespoň 5 % oproti měsíci, který byl zohledněn při předchozí valorizaci. Zásluhový díl penze (tedy procentní výměra důchodu) se přitom navyšovala o tolik procent, o kolik ve sledovaném období vzrostly ceny.

K překročení dané 5% hranice došlo v lednu minulého roku (.pdf, str. 1). Podle zákona proto po pěti měsících, tedy v červnu, měla být navýšena procentní výměra o plný nárůst cen. Index spotřebitelských cen domácností důchodců se za období, z něhož měla červnová valorizace vycházet, konkrétně zvýšil o 11,5 % (.doc, str. 1). Podle daných pravidel se proto měl průměrný důchod celkově navýšit o 1 770 Kč.

Vláda nicméně způsob výměry důchodů změnila, a to tak, že se procentní výměra všech důchodů při mimořádné valorizaci v červnu 2023 zvýšila o 400 Kč a o 2,3 %. Dohromady tak navýšení v průměru odpovídalo jen 760 Kč, což je o 1 010 Kč méně, než jaký měl být nárůst podle dřívějších pravidel. Dodejme, že ústavnost této změny pravidel projednával Ústavní soud, ke dni zveřejnění Babišova videa ale svůj nález ještě nevydal.

Kromě toho Fialův kabinet také změnil způsob výpočtu u pravidelné valorizace důchodů. Vláda Poslanecké sněmovně předložila návrh novely zákona o důchodovém pojištění, který tento výpočet upravil (.pdf, str. 10, 14–15 z 48), v květnu 2023. Návrh byl následně schválen, a novela tak vstoupila v účinnost 1. října 2023. Od začátku letošního roku se kvůli ní do řádné valorizace promítá pouze třetina růstu reálných mezd, a nikoliv polovina (.pdf, str. 4 z 48), jak tomu bylo doposud. I nadále se ovšem započítává celá inflace.

Další změnou, kterou vláda v novele prosadila, je nahrazení mimořádné valorizace dočasným příspěvkem. Ten zohledňuje růst cen z 60 % (.pdf, str. 15 z 48). Podobně jako za starších pravidel se bude vyplácet v situacích, kdy růst cen přesáhne hranici 5 %. Důchodci ho budou dostávat jen do konce roku, než dojde k řádné valorizaci penzí. 

Zvýšení věku odchodu do důchodu

Zákon o důchodovém pojištění popisuje také obecné podmínky nároku na starobní důchod. Z jeho znění vyplývá, že se důchodový věk liší podle roku narození. Platí přitom, že čím mladší ročník, tím vyšší je stanovený důchodový věk. Zároveň zákon určuje horní hranici, podle které by se měl u pojištěnců narozených po roce 1971 důchodový věk zastavit na 65 letech.

Doplňme, že stanovený věk odchodu do penze kromě roku narození závisí i na pohlaví a u žen i na počtu vychovaných dětí. Žena se dvěma dětmi narozená v roce 1960 tak například může odejít do penze o dva roky dříve než muž stejného věku. I v tomto případě nicméně zákon v současnosti počítá s tím, že se u mužů a žen důchodový věk postupně sjednotí na zmíněných 65 letech.

Fialova vláda dříve uvedla, že má v plánu posouvat důchodový věk podle průměrného věku dožití, který vyplyne z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ). Zároveň chce zajistit, aby každý v důchodu mohl strávit alespoň 21,5 roku. Podle vlády se má úprava od roku 2031 dotknout lidí, kteří se narodili po roce 1965, a prozatím by byl důchodový věk vypočítaný pro ty, kteří se narodili do roku 1972.

U návrhu, který toto opatření zavádí (.doc), v době publikace Babišova novoročního projevu už skončilo připomínkové řízení, vláda ho ale ještě neprojednala. Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky by se tak mohlo stát během února.

Čím větší naděje dožití, tím vyšší důchodový věk

Pro úplnost doplňme, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) už dříve informovalo, že „pro stanovení důchodového věku se bude vycházet z údajů Českého statistického úřadu o střední délce života v 50 letech“ (.doc, str. 6, 14).

Střední délku života (neboli také naději dožití) je možné počítat od jakéhokoli věku. Nejčastěji se vypočítává při narození, vyjádřit se ale může právě i ve zmiňovaných 50 letech. Ve výsledku tento ukazatel udává průměrný počet let, „který prožije právě x-letá osoba při zachování úmrtnostních poměrů daného období“ (.pdf, str. 3). Zjednodušeně řečeno tento údaj popisuje, kolik let bude daná osoba v průměru ještě žít.

Podle návrhu (.doc, str. 6) by se nově počítaný důchodový věk měl určovat postupně vždy pro osoby, které v daném roce dosáhnou 50 let. Pro člověka narozeného v roce 1974 se proto penzijní věk bude vypočítávat podle statistických údajů z roku 2024.

MPSV pro lepší představu uvádí příklad, ve kterém vycházelo z porovnání dat pro muže a ženy, kterým bylo v roce 2015 50 let (ročník 1965), s lidmi, kteří 50 let dosáhli až o rok později (ročník 1966). Pro rok 2015 byla naděje dožití 30,15 let, pro rok 2016 to pak bylo 30,6 let. Pro ročník 1966 by se podle MPSV důchodový věk vypočítal jako rozdíl hodnot naděje dožití, což by znamenalo, že tyto osoby půjdou do důchodu o 5,4 měsíce později. Jelikož by ale dle ministerstva mělo platit pravidlo, že maximální zvýšení důchodového věku mezi dvěma ročníky nemůže být vyšší než dva měsíce, šly by tyto osoby do penze v 65 letech a 2 měsících. 

Závěr

Vláda Petra Fialy tedy učinila kroky k tomu, aby snížila důchody. Bez jejího zásahu by se penze v loňském červnu automaticky zvýšily o 1 770 korun, na základě provedených úprav ale v průměru vzrostly pouze o 760 Kč. Fialův kabinet také plánuje zvýšit věk odchodu do důchodu, byť jej nehodlá posouvat na pevně určenou hranici. MPSV počítá s tím, že se důchodový věk bude odvíjet od střední délky života, neboli průměrné doby dožití, která vyplyne z dat ČSÚ. Výrok Andreje Babiše z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Bývalý premiér Andrej Babiš ve svém novoročním projevu vyjmenovává úspěchy svého kabinetu a poté pokračuje s kritikou současné vlády Petra Fialy. V námi ověřovaném výroku konkrétně vyčítá současnému premiérovi, že Česká republika patří mezi země s nejvyššími cenami bydlení v rámci Evropské unie (EU). Mezinárodní srovnání cen nemovitostí zpracovává např. Eurostat nebo společnost Deloitte.

(Ne)dostupnost bydlení

Jedním z ukazatelů cen nemovitostí je Deloitte Property Index, který porovnává ceny nových bytů, nájmů a další trendy na evropském trhu residenčních nemovitostí. Dle cenové dostupnosti vlastního bydlení je Česko mezi evropskými státy druhou nejméně dostupnou zemí hned po Slovensku (.pdf, str. 28). Pro koupi nemovitosti o rozloze 70 metrů čtverečních je zde potřeba průměrně 13,3 hrubých ročních platů, na Slovensku dokonce 14,1. Naopak nejdostupnější bydlení můžeme najít v Norsku a Belgii, kde je pro koupi takové nemovitosti potřeba méně než pět hrubých ročních platů.

Česko v roce 2022 zároveň mělo pátou nejvyšší průměrnou hypoteční sazbu z evropských států (.pdf, str. 35). Dodejme, že celková hodnota poskytnutých hypoték v ČR v roce 2022 dosáhla 151 miliard korun, což představuje pokles o 63 % oproti předcházejícímu roku (str. 47).

Růst cen nemovitostí

Statistický úřad Evropské unie (Eurostat) pravidelně zveřejňuje index cen nemovitostí (HPI), který měří změny cen všech obytných nemovitostí. Jedná se jak o nově postavené, tak i stávající byty a samostatně stojící a řadové domy. Dle nejnovějších dat mělo Česko v roce 2022 druhý nejvyšší index hned po Maďarsku.

Eurostat zároveň zveřejňuje harmonizované indexy spotřebitelských cen (HICP). Jde o ekonomický ukazatel, který měří časovou změnu cen spotřebního zboží a služeb pořízených domácnostmi, a poskytuje srovnatelné míry inflace mezi jednotlivými zeměmi. Mezi jinými ukazateli měří i nájemné za bydlení. V tomto žebříčku se ČR umisťuje až na osmém místě.

Pro upřesnění doplňme, že HPI i HICP jsou relativní ukazatele, které se zaměřují na procentuální změny cen nemovitostí v čase. Oba indexy začínají s referenční hodnotou 100 v roce 2015, na základě které měří procentuální změny od tohoto výchozího roku. Pokud tedy Česká republika dosahovala v roce 2022 v HPI hodnoty 215,3, znamená to, že v tomto roce byly ceny nemovitostí vyšší o 115,3 % ve srovnání s rokem 2015. Mezi lety 2015 a 2022 tak Česko mělo druhé nejrychleji rostoucí ceny nemovitosti v celé EU.

Shrnutí

Podle nejnovějších dat Eurostatu mělo Česko mezi lety 2015 a 2022 druhé nejrychleji rostoucí ceny nemovitostí v celé Evropské unii. Na pořízení vlastního bydlení pak dle Deloitte lidé potřebují 13,3 průměrných hrubých ročních platů, což z našeho státu činí zemi s druhým nejméně dostupným bydlením, co se ceny týče. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém videu nejdříve popisuje, v jakém stavu se nacházela Česká republika na konci roku 2021, kdy hnutí ANO předalo vládu současné koalici. Mimo jiné mluví o tom, že Česko bylo šestou nejbezpečnější zemí v Evropské unii (EU). Následně tvrdí (video, čas 3:52), že se za působení nynějšího Fialova kabinetu naše země propadla až na dvanácté místo.

Uveďme, že bezpečnost odborníci posuzují např. podle míry kriminality nebo počtu obětí válečných konfliktů. Pro srovnání bezpečnosti jednotlivých států se nicméně dlouhodobě používá Globální index míru (GPI), který vydává globální think-tank Institut pro ekonomiku a mír. Ten porovnává 23 různých ukazatelů napříč třemi oblastmi, do nichž se řadí společenská bezpečnost (např. počet vězňů, počet policistů nebo úroveň kriminality), rozsah aktuálních vnitrostátních a mezinárodních konfliktů a také oblast militarizace (např. výdaje na zbrojení nebo počet vojáků).

Podle tohoto měření se Česká republika v roce 2023 nacházela na dvanáctém místě ze všech hodnocených zemí světa a na šestém místě ze států EU (.pdf, str. 8). V rámci EU se lépe než Česko umístilo jen Dánsko, Irsko, Rakousko, Portugalsko a Slovinsko. I v roce 2021 bylo Česko šestou nejbezpečnější zemí EU, avšak v rámci celého světa se umístilo na devátém místě (.pdf, str. 9).

Andrej Babiš ve svém proslovu porovnává umístění ČR podle Globálního indexu míru v roce 2021 a 2023. Za rok 2021 ale vybral umístění pouze v rámci EU a za rok 2023 zmínil umístění ze všech hodnocených států světa. Svým výrokem tak zveličuje propad Česka na žebříčku – to je totiž v rámci EU stále šesté. V celosvětovém porovnání je sice dvanácté, propadlo se ale pouze o tři příčky. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš ve svém videu nejdříve popisuje, v jakém stavu se nacházela Česká republika na konci roku 2021, kdy hnutí ANO předalo vládu současné koalici. Mimo jiné mluví o tom, že Česko v té době bylo šestou nejméně zadluženou zemí v EU. Poté tvrdí, že se naše země za vlády současné koalice propadla na osmé místo.

Zadlužení v roce 2023

Dle poslední publikované zprávy Eurostatu (.pdf, str. 2) bylo Česko ve druhém čtvrtletí roku 2023 devátou nejméně zadluženou zemí Evropské unie, co se týče výše dluhu sektoru vládních institucí v poměru k HDP. Tento takzvaný vládní dluh se skládá ze státního dluhu a například také z dluhů územních samospráv, tedy obcí a krajů.

Zadlužení v roce 2022

Kompletní data za rok 2023 ještě nejsou známa, podívejme se proto na české zadlužení v roce 2022, kdy už vládl Fialův kabinet. V tomto roce byla Česká republika osmou nejméně zadluženou zemí Evropské unie, jak je vidět na následujícím grafu (.pdf, str. 2).

Andrej Babiš ve svém videu tvrdí, že ČR v rámci členských států EU klesla v zadlužení na osmé místo. Ve druhém čtvrtletí roku 2023 bylo Česko v tomto žebříčku deváté, za celý rok 2022 (tedy v prvním roce Fialovy vlády) bylo skutečně ještě na osmé pozici. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu kritizuje vládu Petra Fialy za nárůst zadlužení a zmiňuje, že je Česko stejně zadlužené jako v roce 2013, kdy v Nečasově kabinetu vládla ODS spolu s TOP 09. Zjevně přitom mluví o dluhu sektoru vládních institucí v poměru k HDP, který se skládá ze státního dluhu a například také z dluhů územních samospráv, tedy obcí a krajů. Zmiňme, že vláda Pera Fialy se k moci dostala na konci roku 2021.

Informace o výši vládního dluhu v poměru k HDP poskytuje například server tradingeconomics.com, který vychází z dat národních statistických či jiných úřadů, případně Eurostatu. Ten uvádí, že úroveň vládního dluhu v ČR v roce 2022 dosahovala 44,2 % HDP. Podobný údaj zveřejnil i za rok 2013, pro který výši vládního dluhu vyčíslil na 44,4 % HDP. Jak je ovšem na grafu vidět, dluh vzrůstal už v letech 2019–2021, tedy v době vládnutí Babišova kabinetu.

Dodejme, že část roku 2013 byla u moci vláda Petra Nečase, jejíž součástí v té době byly skutečně strany ODS a TOP 09 (původní koaliční partner Věci veřejné vládu opustil už v předcházejícím roce). Tyto dvě strany jsou součástí i současného kabinetu Petra Fialy.

Dluh sektoru vládních institucí vůči HDP byl tedy v letech 2013 a 2022 téměř totožný. Andrej Babiš svým výrokem ale naznačuje, že za nárůst zadlužení může především vláda Petra Fialy. Dluh přitom znatelně vzrostl už během toho, kdy byl u moci Andrej Babiš, což bývalý premiér nezmiňuje. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu tvrdí, že vláda Petra Fialy ve třech letech svého působení navyšuje státní dluh a plánuje ho zvýšit o 1 000 miliard Kč. Fialův kabinet byl jmenován na konci prosince 2021 a je tedy u moci pouhé dva roky. Babiš tak zjevně mluví o plánovaném státním dluhu na konci roku 2024 a o jeho zvýšení v porovnání s koncem roku 2021, respektive začátkem roku 2022.

Nominální státní dluh roste

Nejprve je vhodné zmínit, že nominální hodnota státního dluhu roste nepřetržitě už od roku 2018, na jehož konci dosáhla 1,622 bilionu Kč (.pdf, str. 21). Hranici dvou bilionů poté překonala v roce 2020. Na konci roku 2021, kdy Babišova vláda předala moc Fialovu kabinetu, činil státní dluh 2,466 bilionu Kč (.pdf, str. 21).

Data za rok 2023 v současné době zatím nejsou finální. Ministerstvo financí ale ve své publikaci „Strategie financování a řízení státního dluhu České republiky“ (.pdf) ze začátku letošního ledna předpokládá, že se státní dluh ke konci minulého roku vyšplhal na 3,111 bilionu Kč. Na konci roku 2024 se pak má ještě zvýšit, a to na 3,367 bilionu Kč (.pdf, str. 12). V porovnání se začátkem vládnutí Fialova kabinetu se tak nominální státní dluh má zvýšit přibližně o 901 miliard Kč.

Státní dluh v poměru k HDP

Pro kontext zmiňme i výši státního dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP). Na konci roku 2021 podle Ministerstva financí odpovídal státní dluh 40,4 % HDP (.pdf, str. 21). Ke konci letošního roku se pak dle odhadu má zvýšit o 3,2 procentního bodu, tedy na 43,6 % HDP (.pdf, str. 12). Pokud bychom srovnali stejné období s dobou vládnutí Babišova kabinetu, mezi koncem roku 2017 (tedy nástupem vlády Andreje Babiše) a závěrem roku 2020 vzrostl státní dluh o 4,1 p.b., tedy více než během prvních tří let Fialovy vlády.

Závěr

Podle odhadu Ministerstva financí má státní dluh v prvních třech letech působení Fialovy vlády nominálně vzrůst o 901 miliard Kč. Andrej Babiš se jím zmiňovanou částkou ještě vejde do naší 10% tolerance. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu porovnává období své vlády a působení kabinetu Petra Fialy. Ve videu mj. zaznělo, že Česko bylo během vládnutí Babišova kabinetu devátou nejvíce prosperující zemí v Evropské unii (EU). Předseda hnutí ANO později uvedl, že se později ČR v tomto žebříčku propadla na 12. místo.

Úroveň prosperity lze porovnávat vícero způsoby, např. růstem hrubého domácího produktu (HDP). Světová banka vychází z příjmové nerovnosti, přičemž ta se odvíjí od růstu průměrných příjmů u spodních 40 % populace. Prosperitu v České republice měří např. Index prosperity. Jedná se o společný projekt České spořitelny, datového portálu Evropa v datech a Sociologického ústavu Akademie věd ČR, který srovnává data z Eurostatu, OECD, WHO, Světové banky nebo OSN. Na základě těchto dat pak porovnává členské státy Evropské unie (EU).

V současnosti Index prosperity počítá s více ukazateli, například se stavem životního prostředí, úrovní bydlení či solidaritou a důvěrou ve společnosti. Ještě na konci roku 2022 se v žebříčku na základě tohoto indexu Česko umístilo na třinácté příčce. Počátkem roku 2022 ovšem index měřil a srovnával pouze stav ekonomiky jednotlivých zemí. Na základě těchto kritérií se Česká republika za rok 2021 (tedy ještě za Babišovy vlády) umístila na devátém místě. Za první rok Fialova kabinetu se pak Česko v tomto žebříčku opravdu propadlo na 12. místo. Hlavními důvody poklesu byla vysoká inflace, která vedla k omezení spotřeby, a nízká přidaná hodnota produkce.

Dodejme, že stav ekonomiky byl hodnocen podle několika kritérií. Jednalo se např. o podíl hrubého domácího produktu (HDP) na hrubém národním důchodu (HND), podíl HDP na osobu, míru inflace, míru investic vůči HDP nebo o přímé zahraniční investice.

Za Babišova kabinetu se tedy Česká republika v Indexu prosperity umístila na devátém místě ze všech členských států EU. Během prvního roku Fialovy vlády se však v tomto žebříčku skutečně propadla na 12. místo. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu porovnává období své vlády a působení kabinetu Petra Fialy. Ve videu mj. řekl, že během jeho působení Česko v hrubém domácím produktu (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele předstihlo Španělsko a Itálii. Později zmínil, že tyto dvě země Českou republiku za vlády Petra Fialy opět předběhly.

Nejprve přibližme, že hrubý domácí produkt (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele se obvykle používá k porovnání životní úrovně, a to v tzv. paritě kupní síly. Jelikož je v různých zemích HDP počítáno v různých měnách a směnné kurzy věrně neodrážejí rozdíly v kupní síle peněz, používá se právě parita kupní síly, která představuje poměr cen v národních měnách za stejné výrobky a služby v různých zemích.

Data Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) ukazují, že Česko předčilo v HDP na obyvatele Španělsko poprvé v roce 2019 a v roce 2020 už předstihlo jak Španělsko, tak Itálii. V tomto roce ČR dosáhla hodnoty 36 208 dolarů, Itálie 35 841 dolarů a Španělsko 33 673 dolarů. Itálie později Česko opravdu znovu předběhla, stalo se tak ovšem už v posledním roce Babišovy vlády, nikoli během působení Fialova kabinetu. Španělsko pak Českou republiku vůbec nepřekonalo.

HDP na jednoho obyvatele v paritě kupní síly měří např. i Světová banka. Podle ní Česká republika poprvé předstihla Španělsko v roce 2018. Ani v pozdějších letech se tomuto státu nepodařilo Česko předehnat. U Itálie je však situace o něco složitější. Dle současných dat Světové banky totiž Česko Itálii nikdy nepředběhlo. Podobný výrok Andreje Babiše jsme ale ověřovali již v prosinci 2021 – v té době data Světové banky naopak ukazovala, že v roce 2020 Česká republika dosáhla v HDP na obyvatele v paritě kupní síly vyšších hodnot než Itálie. Rozdíl je tedy patrně způsobený aktualizací dat. Nicméně už v roce 2021 (tedy v posledním roce Babišovy vlády) byla Itálie opět před Českem.

Závěr

Španělsko podle dat OECD a Světové banky během vlády Petra Fialy v HDP na jednoho obyvatele Českou republiku nepředstihlo. Itálie sice Česko překonala, stalo se tak ale už v posledním roce působení Babišova kabinetu. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Andrej Babiš zjevně mluví o daňových změnách, které zavádí vládní konsolidační balíček schválený loni na podzim. První část opatření, které balíček obsahuje, je přitom účinná už od 1. ledna 2024. Další části postupně vejdou v účinnost ještě během letošního roku, zbytek pak v roce 2025 až 2027.

Mezi změny zaváděné touto novelizací patří například:

• navýšení daně z nemovitosti;
• opětovné zavedení nemocenského pojištění odváděné zaměstnanci (.pdf, str. 239);
• zvýšení daní z cigaret, tabákových výrobků a z lihu;
• úprava výpočtu daně z příjmů fyzických osob (snížení hranice, od které se z části příjmů platí vyšší, 23% sazba daně);
• zvýšení daně z příjmů právnických osob z 19 na 21 % – které sice platí už od ledna, ale reálně se do rozpočtu promítne až po podání daňových přiznání v roce 2025.

Předseda hnutí ANO ve svém výroku zmiňuje změny prosazené od ledna 2024. Vzhledem k tomu, že vláda prosadila konsolidační balíček jako celek a dopady některých opatření se projeví až po roce 2024, zaměříme se v našem odůvodnění na celý tento balíček.

Dřívější vyjádření Fialovy vlády

Programové prohlášení vlády, které Fialův kabinet aktualizoval v březnu 2023, obsahuje jen poměrně obecné vyjádření, že cesta ke stabilitě veřejných financí nespočívá ve zvyšování daňové zátěže. Původní verze prohlášení z ledna 2022 kromě toho také zmiňovalo, že kabinet vytvoří „pravidlo daňové brzdy, které stanoví strop daňového břemene“ (.pdf, str. 5). To, jak vysoký by měl tento strop být, zde ovšem vláda neupřesňovala.

Na rozdíl např. od předchozího kabinetu Andreje Babiše (.pdf, str. 5) se tedy vláda Petra Fialy k nezvyšování daňové zátěže v programovém prohlášení jasně nezavázala. Podobně je tomu i v případě koaliční smlouvy (.pdf, str. 4) SPOLU a Pirátů a Starostů, které obsahuje v podstatě stejné formulace.

Příslib, že „nezvýší žádné daně“, ale koalice SPOLU používala ve své předvolební kampani. Mezi předvolebními slogany občanských demokratů se objevilo i odmítnutí růstu daně z nemovitosti. Svůj závazek nezvyšovat daně pak ODS, včetně premiéra Fialy, zopakovala také po sněmovních volbách. Zbyněk Stanjura (ODS) už jako ministr financí v roce 2022 např. řekl, že vláda nebude zvyšovat daně z příjmu ani daň z majetku. Růst těchto daní ale navzdory dřívějším vyjádřením zástupců vlády nakonec zavádí právě konsolidační balíček.

Vývoj složené daňové kvóty

Určitým vodítkem k tomu, jak porovnat vývoj zvyšování daní v ČR, může být tzv. složená daňová kvóta. Ta vyjadřuje, jaký podíl (.pdf, str. 6) tvoří všechny daně a povinné příspěvky na sociální a zdravotní zabezpečení na hrubém domácím produktu (HDP). Ministerstvo financí ji ve svých dokumentech běžně označuje za ukazatel daňového zatížení (.pdf, str. 17).

Největší nárůst složené daňové kvóty je v grafu vidět mezi roky 2010 až 2011, kdy se složená daňová kvóta zvýšila o 1,1 procentního bodu. Podle odhadů Ministerstva financí (.pdf, str. 10) by se kvůli konsolidačnímu balíčku měla složená daňová kvóta v roce 2024 zvýšit z nynějších 35,4 % HDP na 36,2 %, což by znamenalo nárůst o 0,8 procentního bodu. Pro upřesnění je vhodné dodat, že tyto odhady vycházejí z tzv. akruálního přístupu (.pdf, str. 10, 53), a např. navýšení daně z příjmů právnických osob je proto zahrnuto už v odhadu pro rok 2024.

Ministerstvo financí ovšem už v roce 2019 upozorňovalo, že růst daňové kvóty automaticky neznamená vyšší daňovou zátěž. Podle něj totiž výše kvóty závisí nejen na sazbách daní a pojistného, ale mj. i na ekonomickém cyklu (protože se jedná o podíl na HDP) nebo na efektivitě výběru daní. Ačkoliv tedy máme k dispozici oficiální odhady růstu daňové kvóty, nemůžeme zcela přesně vyčíslit, jak se zvýšila přímo daňová zátěž.

Srovnání daňových reforem

Vývoj zvyšování daní ovšem můžeme porovnat i z dalšího pohledu, a to srovnáním minulých daňových reforem s nynějším konsolidačním balíčkem. Server Aktuálně.cz například v roce 2011, kdy daňové změny plánovala tehdejší vláda Petra Nečase, jako jedny z největších reforem zmiňoval ty z doby vlády Vladimíra Špidly a Jana Fischera.

Podle Aktuálně.cz počítala reforma Špidlova kabinetu z roku 2004 s tím, že veřejné rozpočty (státu i samospráv dohromady) získají navýšením daní zhruba 22 miliard Kč navíc. O stejné částce mluví i tehdejší vládní dokument Koncepce reformy veřejných rozpočtů (.pdf, str. 43, 53).

Janotův balíček, prosazený za premiéra Jana Fischera v roce 2009, měl původně daně a pojistné zvýšit o celkem 31 miliard korun. Sněmovnou ale tehdy nakonec prošla verze, která některé body vypustila, a počítala tak s navýšením o zhruba 23 miliard Kč.

Další výraznější zvýšení daní přišlo za vlády Petra Nečase. Ta např. o plánu navýšit daň z přidané hodnoty mluvila už v roce 2011, nakonec ale došlo ke zpoždění (.doc, str. 12–13) a růst sazeb DPH kabinet prosadil až v průběhu roku 2012 v rámci svého úsporného balíčku. Zmíněný soubor opatření měl podle důvodové zprávy přinést do veřejných rozpočtů v roce 2013 (.pdf, str. 36) celkem 22 miliard korun navíc z daní a pojistného. V roce 2015 vláda počítala s 33 mld. Kč.

Pro úplnost je vhodné zmínit, že některé daně se za Nečasovy vlády zvýšily i v letech 2011 a 2012 (.doc, .doc, vše str. 11–20), podle dokumentů dostupných na webu Sněmovny ale nikoli v takovém rozsahu jako v roce 2013.

Naproti tomu u konsolidačního balíčku vlády Petra Fialy (.pdf, str. 269) Ministerstvo financí plánuje, že jen za zdaňovací období roku 2024 prosazené změny navýší daně a pojistné o přibližně 65 miliard korun (.pdf, str. 38). Toto plánované zvýšení je tedy větší než sumy, se kterými ve své době původně počítaly reformy z let 2004, 2009 i 2012 – a to i kdybychom vzali úvahu vliv inflace (.pdf) nebo tyto částky přepočetli na podíl tehdejšího HDP.

Závěr

K popisu vývoje celkového daňového zatížení se někdy, zvláště v médiích, používá vývoj složené daňové kvóty. Ministerstvo financí ovšem dlouhodobě upozorňuje na to, že její výši ovlivňují kromě samotné sazby daní a pojistného mj. i ekonomický cyklus a efektivita výběru daní. Předpokládaný růst daňového zatížení proto nemůžeme pomocí tohoto ukazatele kvóty zcela přesně vyčíslit.

Pokud bychom se ale zaměřili na to, jaký nárůst daní a pojistného plánovaly největší daňové balíčky prosazené v letech 2004, 2009 a 2012, je částka uváděná v konsolidačním balíčku Fialovy vlády skutečně největší. Na nejvyšší příčce se drží i pokud bychom započítali vliv inflace nebo dané částky vyjádřili v poměru k HDP. Z tohoto důvodu proto výrok Andreje Babiše hodnotíme jako pravdivý.

Emisní povolenky

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je vytvořený Evropskou unií, který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti musí na pokrytí svých emisí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Emisní povolenky vydává EU každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musejí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. Na začátku roku 2023 přitom ceny emisních povolenek vystoupaly na rekordních 100,7 eur za tunu. Později ale ceny klesly a ke konci minulého roku se pohybovaly kolem 80 eur za tunu.

Dohoda EU o rozšíření emisních povolenek

Systém pro obchodování s emisemi se v průběhu let rozšiřuje a je rozdělený do několika fází. Současná, čtvrtá fáze, začala v roce 2021. Evropská komise v červenci 2021 navrhla rozšíření EU ETS, o kterém mluví Andrej Babiš. Daný návrh europoslanci v prvním čtení odhlasovali v červnu 2022. Podobu a úpravy (.pdf) tohoto rozšíření, jež dle návrhu zahrnuje i spalování paliv v odvětví budov (.pdf, str. 20, 57), od července 2021 také opakovaně projednávala Rada EU.

Právě Rada EU se v prosinci 2022 (tedy v době, kdy jí předsedala Česká republika) předběžně dohodla se zástupci Evropského parlamentu na změně pravidel systému obchodování s povolenkami. V dubnu 2023 byl pak dokument definitivně schválen Evropským parlamentem a poté i Radou EU, tedy ministry členských států, kteří jménem vlád členských států přijímají závazky k provedení kroků schválených na zasedání. Česko v Radě hlasovalo pro přijetí návrhu.

Upravený systém se bude vztahovat také na vytápění budov a silniční dopravu, tedy i na pohonné hmoty, které jejich vlivem mohou zdražit. Emise z vytápění budov a silniční dopravy mají být v rámci nového systému zpoplatněny od roku 2027. V prvních letech rozšíření by pak měla být zajištěna nízká cena povolenek, respektive zastropována na 45 eur za povolenku. Část výnosů z prodeje povolenek se pak má vložit do Sociálního fondu pro klimatická opatření, z něhož budou čerpat zranitelné domácnosti nebo mikropodniky.

Závěr

Během českého předsednictví v Radě EU došlo k předběžné dohodě mezi ní a Evropským parlamentem ohledně rozšíření systému emisních povolenek také na osobní dopravu a budovy (.pdf, str. 20). V dubnu 2023 pak Rada celý dokument definitivně schválila, přičemž Česká republika hlasovala pro. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Fiala a zákaz spalovacích motorů

Před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 se Petr Fiala skutečně vymezil (video) proti rozhodnutí Evropské unie zakázat prodej nových aut se spalovacími motory od roku 2035. Konkrétně řekl, že tento zákaz není správný, Česká republika se mu musí „postavit a snažit se vyjednat něco jiného“.

Plán EU pak Petr Fiala v prosinci 2021 kritizoval následovně: „Návrh na zákaz automobilů se spalovacími motory by ohrozil existenčně řadu lidí, kteří u nás osobní automobil nepoužívají jako nějaký luxus nebo pro zábavu.“ Dodejme, že v době pronesení těchto slov už byl Petr Fiala premiérem.

Současný předseda vlády tehdy také řekl, že Česko návrh musí na celoevropské úrovni odmítnout a pro svůj postoj získat podporu od dalších členských států EU. V červnu 2022, tedy ještě před začátkem českého předsednictví v Radě EU, pak Petr Fiala uvedl, že chce během předsednictví usilovat o zmírnění zákazu.

Plán Evropské unie

Evropská komise již v červenci 2021 v souvislosti s tzv. Zelenou dohodou (Green Deal) navrhla ukončení prodeje nových aut se spalovacím motorem od roku 2035. Návrh nařízení, který je součástí balíčku Fit for 55 následně podpořil Evropský parlament v červnu 2022.

Rada EU pak na konci června 2022 přijala vyjednávací postoje ke zmíněnému balíčku, čímž se země EU dohodly na společném přístupu k návrhu. Rada se tehdy mj. shodla na záměru snížit emise oxidu uhličitého u nových osobních automobilů o 100 % do roku 2035. Tehdejší ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU‑ČSL) s návrhem souhlasila.

Díky této dohodě mohla být následně zahájena jednání s Evropským parlamentem o konečné podobě právních předpisů. Rada EU a Evropský parlament pak politické shody (.pdf) dosáhly na konci října 2022, tedy během českého předsednictví v Radě EU, které probíhalo od 1. července do 31. prosince 2022. Anna Hubáčková se po dohodě vyjádřila, že „mobilita s nulovými emisemi bude základem pro zpomalení změny klimatu, která může způsobit vážné problémy v mnoha odvětvích naší společnosti.“ Evropský parlament návrh schválil 14. února 2023 a Rada EU ho přijala přibližně o měsíc později.

Na úrovni Rady za českého předsednictví tak sice nedošlo k oficiálnímu schválení balíčku Fit for 55, Rada EU a Evropský parlament se nicméně v říjnu 2022 předběžně dohodly na podobě návrhu, kterým by mělo dojít k zákazu prodeje nových osobních automobilů se spalovacími motory. Ministři Fialovy vlády tuto dohodu navíc podporovali.

Podotkněme, že tento návrh nezakazuje provoz vozidel se spalovacími motory, jen má dojít k ukončení prodeje nově vyrobených aut se spalovacími motory. Jak například uvádí web Evropského parlamentu, nová pravidla „se netýkají stávajících automobilů“ a neznamenají, že od roku 2035 budou muset být „všechna auta“ na silnicích bez emisí. „Pokud si nyní koupíte nové auto (s klasickým spalovacím motorem, pozn. Demagog.cz), můžete s ním jezdit až do konce jeho životnosti,“ vysvětluje web.

Podle návrhu bude od roku 2035 sankcionován prodej nových osobních automobilů a dodávek poháněných fosilními palivy. Automobilky tedy mohou spalovací motory na fosilní paliva dále vyrábět a cenu sankcí započítat do výsledné ceny produktu. V návrhu je pak také výjimka pro nákladní automobily a pro auta spalující bezemisní syntetická paliva. Dodejme, že podle jiného návrhu Evropské komise by i nákladní vozy měly emise postupně omezovat.

Nový pakt o migraci a azylu

Původní návrh migračního paktu předložila Evropská komise už v roce 2020. Unijní země se ale na její podobě shodly právě až v červnu 2023, tedy po několika letech vyjednávání. Dohoda byla schválena s podporou České republiky a proti bylo pouze Polsko a Maďarsko. V té době Radě Evropské unie předsedalo už Švédsko, základy však během svého předsednictví ve druhé půlce roku 2022 položila již Česká republika (.pdf, str. 4).

Nejednalo se ovšem o definitivní schválení návrhu (.pdf), ačkoliv se na něm shodli ministři vnitra v Radě EU. Dokument totiž sloužil jako základ pro jednání předsednictví Rady EU s Evropským parlamentem. Tyto dva orgány následně dosáhly předběžné dohody v prosinci 2023 a v současné době instituce EU pracují na podrobnostech nových nařízení. Teprve pak bude dohoda předložena zástupcům členských států k potvrzení. Cílem je přitom dovršit jednání do voleb do Evropského parlamentu, které se budou konat na jaře 2024.

Upřesněme, že migrační pakt zahrnuje pravidla pro zrychlení vyřizování neúspěšných žádostí a princip „povinné solidarity“ se zeměmi nejvíce postiženými migrační krizí. Členské státy si tak budou moci vybrat, jakou formu pomoci zvolí. Jejich příspěvek do nového mechanismu solidarity může mít formu relokace (tedy přijetí běženců), ročního finančního příspěvku v hodnotě min. 20 000 eur za relokaci, respektive za jednoho odmítnutého migranta, či alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí postižených migrační krizí. Každá země pak bude muset zavést přesně stanovenou tzv. „adekvátní kapacitu“, která bude vyjadřovat, kolik migrantů je členský stát schopen přijmout.

Shrnutí

Petr Fiala se tedy před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2021 skutečně vymezoval proti návrhu EU zakázat prodej nových aut se spalovacími motory. V roli premiéra se vyjadřoval obdobně a přislíbil odmítnutí návrhu. Během českého předsednictví pak došlo k dohodě mezi Evropským parlamentem a Radou EU o finální podobě návrhu a ministři Fialovy vlády tuto dohodu podporovali.

Co se týče migračního paktu, jeho základy položilo české předsednictví Rady EU. Ministr vnitra Vít Rakušan následně v červnu 2023 podpořil hlavní body návrhu migrační reformy, byť schválený návrh sloužil pouze jako podklad pro vyjednávání mezi Radou a Evropským parlamentem. Jak zákaz prodeje aut se spalovacími motory, tak migrační pakt nicméně vláda Petra Fialy podpořila, a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Jak vyplývá z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ), od roku 1993 do roku 2023 skončil český státní rozpočet v přebytku jen pětkrát (.xlsx). První tři přebytkové rozpočty v letech 1993 až 1995 měla vláda Václava Klause, kdy byl ministrem financí Ivan Kočárník. Přebytky tehdy činily 1,1 miliardy korun v roce 1993, 10,4 miliardy v roce 1994 a o rok později 7,2 miliardy korun.

Další přebytkový rozpočet, který byl tím nejvyšším v historii samostatného Česka, zaznamenala republika znovu až v roce 2016. Tehdy přebytek činil 61,8 miliardy korun. Stalo se tak za vlády Bohuslava Sobotky, ve které byl ministrem financí Andrej Babiš. 

Poslední přebytkový rozpočet zažila Česká republika v roce 2018 za vlády Andreje Babiše s ministryní financí Alenou Schillerovou. Tehdy se podařilo dosáhnout přebytku 2,9 miliardy Kč. Upřesněme, že návrh rozpočtu připravovala a Poslanecké sněmovně předložila ještě předešlá Sobotkova vláda, která plánovala schodek ve výši 50 miliard korun. Podle Ministerstva financí byl konečný výsledek lepší především díky vysokým příjmům z Evropské unie a vyššímu výběru na sociálním a zdravotním pojištění v důsledku nízké nezaměstnanosti a růstu mezd.

Shrňme tedy, že v České republice dosáhli přebytkového rozpočtu opravdu jen tři ministři financí. Těmi byli Ivan Kočárník v 90. letech a později Andrej Babiš a Alena Schillerová. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Fialova vyjádření

Nejprve uveďme, že vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení slíbila rozšířit dálniční síť do roku 2025 o 200 kilometrů.

Slib o otevření 200 km nových dálnic premiér Fiala zopakoval např. na konferenci (video, čas 25:14) Česko na křižovatce v září 2023. Ke konci roku 2023 pak na tiskové konferenci po jednání vlády řekl, že je 200 km dálnic ve výstavbě. Při této příležitosti navíc slíbil investici ve výši 150 miliard Kč do dopravní infrastruktury, aby „dali do pořádku to, co předchozí vlády zanedbaly“.

O slibu Petr Fiala psal také na svém facebookovém profilu. Na rozdíl od výše citovaných zmínek zde předseda vlády tvrdí, že „postaví“ 200 kilometrů nových dálnic.

Dálnice ve výstavbě

Informace o jednotlivých silničních stavbách je možné najít na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Ke každé stavbě zde ŘSD obvykle zveřejňuje podrobnější dokument, ve kterém popisuje také časový vývoj, jak postupovaly jednotlivé fáze příprav (.pdf, str. 6–7). Jako jedny z posledních fází zde uvádí (.pdf) vydání stavebního povolení a vyhlášení výběrového řízení na zhotovitele stavby. Dokumenty následně zmiňují vždy datum zahájení stavby a skutečné či plánované datum uvedení do provozu.

Ke konci roku 2023 bylo v České republice rozestavěno přibližně 190 km dálnic. U většiny přitom k zahájení stavby došlo už za vlády Andreje Babiše. U zbytku dálnic, které zobrazuje následující graf, bylo během Babišovy vlády alespoň vyhlášeno výběrové řízení nebo došlo k vydání stavebního povolení. Výjimku tvoří D35 na úsecích Vysoké Mýto–Džbánov (.pdf), a Janov–Opatovec (.pdf), a část Brněnského obchvatu I/42 (.pdf), které byly povoleny, vysoutěženy a zahájeny až během vládnutí Fialova kabinetu. Tyto stavby ale dohromady měří pouze 18,8 kilometrů. 

Závěr

Fialův kabinet ve svém programovém prohlášení slíbil postavit 200 km nových dálnic a tento cíl Petr Fiala následně vícekrát zopakoval. Na konci roku 2023 pak hovořil o tom, že je 200 km ve výstavbě. Ze současně rozestavěných 190 km se jich ovšem 168,5 začalo stavět již během vlády Andreje Babiše. U zbylých rozestavěných dálnic došlo během působení Babišova kabinetu k vyhlášení výběrového řízení nebo vydání stavebního povolení.

Pouze tři úseky byly prozatím zcela započaty a dokončeny za vlády Petra Fialy. Ty ovšem tvoří pouze 18,8 km. Ačkoliv si tedy Petr Fiala explicitně nepřipisuje zásluhy za výsledky předchozího kabinetu, hodnotíme z výše zmíněných důvodů výrok jako pravdivý.

Andrej Babiš tímto výrokem upozorňuje na pomalé tempo výstavby dálnic za poslední vlády ODS, tedy za vlády Petra Nečase, který byl premiérem od 13. července 2010 do 10. července 2013. Jeho kabinet se skládal z občanských demokratů, TOP 09 a strany Věci veřejné. 

Podle Babiše se během úřadování této vlády zahájila výstavba pouhých 800 metrů dálnic. Toto číslo přitom bývalý premiér nezmiňuje poprvé. Nečasovu vládu podobně kritizoval například v červenci loňského roku na půdě Sněmovny. Tehdy mluvil o tom, že se 800 metrů dálnic „zahájilo a zprovoznilo“ v roce 2013.

Stavby v mapě Ředitelství silnic a dálnic

Informace o jednotlivých silničních stavbách je možné najít na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Ke každé stavbě zde ŘSD obvykle zveřejňuje podrobnější přehled, ve kterém popisuje také časový vývoj, jak postupovaly jednotlivé fáze příprav (.pdf, str. 6–7). Materiály tak obvykle obsahují datum, kdy došlo k samotnému zahájení výstavby.

V mapě staveb ŘSD se nachází jen jeden projekt, u nějž se s výstavbou začalo v době vlády Petra Nečase. Konkrétně se jedná o projekt zahájený v roce 2011, který zahrnoval stavební práce na dvou mimoúrovňových křižovatkách na dálnici D46. Protože ale tyto křižovatky neprodloužily trasu stávající dálnice, vyčísluje web ŘSD celkovou délku stavby na „0,00 km“.

Mluvčí ŘSD Jan Rýdl k tomu pro redakci Demagog.cz uvedl, že stavba mimoúrovňových křižovatek často „oficiálně neznamená ani metr navíc na výměře dálniční sítě“, i když se ve skutečnosti v rámci těchto projektů staví sjezdové a nájezdové větve „v řádech stovek metrů“.

Doplňme, že podle mapy ŘSD se v červenci 2010 začal budovat úsek dálnice D7 u obce Droužkovice (.pdf, str. 5). Web Ústeckého kraje ovšem obsahuje dobovou zprávu o tom, že stavba byla slavnostně zahájena už v dubnu 2010, tedy ještě před nástupem Nečasova kabinetu.

Přehled ŘSD dále obsahuje ještě jeden projekt, u kterého uvádí jako datum zahájení stavby rok 2013 a který, shodou okolností, měřil 800 metrů, jak zmiňoval Andrej Babiš. V podrobnějším dokumentu ale ŘSD upřesňuje, že výstavba této části dálnice D6 začala v říjnu 2013 (.pdf, str. 4), kdy už tři měsíce vládl úřednický kabinet Jiřího Rusnoka.

Závěr

V době vlády Petra Nečase se podle mapy ŘSD nezačal stavět žádný úsek, který by prodloužil dálniční síť. V roce 2011 byla zahájena pouze stavba dvou mimoúrovňových křižovatek, jejichž délku ŘSD nezapočítává do celkové trasy dálnic. Ještě v roce 2013 se na dálnici D6 sice začal budovat úsek, který měřil „800 metrů“, se stavbou se ale začalo až několik měsíců po konci Nečasova kabinetu. Vzhledem k této nepřesnosti hodnotíme výrok Andreje Babiše jako pravdivý s výhradou.