Předvolební debata ze Středočeského kraje

Poslanci hnutí SPD v čele s Tomiem Okamurou a Radkem Kotenem předložili v květnu 2025 návrh novely trestního zákoníku. Cílem návrhu bylo umožnit automatické vyhoštění cizinců v případě, že spáchají úmyslný trestný čin. Vyhoštění by hrozilo všem cizincům s výjimkou občanů členských států EU a rodičů nezletilého dítěte, které má české občanství (.pdf, str. 3, 4 z 8). Vláda k návrhu zaujala nesouhlasné stanovisko (.pdf) a Poslanecká sněmovna jej ke dni námi ověřované debaty neprojednala.

Z právního hlediska je vhodné rozlišovat mezi vyhoštěním, které ukládá soud v trestním řízení, a zrušením pobytu, o němž rozhoduje Ministerstvo vnitra.

Tomio Okamura skutečně předložil návrh, který by umožnil vyhoštění cizinců, pokud by spáchali úmyslný trestný čin. Netýkal by se všech cizinců, jelikož by výjimku měli rodiče nezletilého dítěte s českým občanstvím a občané EU. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Podle statistiky Ministerstva vnitra v roce 2021 Ukrajinci v Česku spáchali 1 705 trestných činů (.pdf, str. 77; .pdf, str. 298–299). Loňský přehled Policie ČR uvádí, že v roce 2024 to bylo 3 944 skutků (.pdf, str. 86). Statistiky kriminality obvykle obsahují také informace o počtu trestně stíhaných. Člověka, který je stíhán za více trestných činů, tyto statistiky přitom započítávají jen jednou. Podle údajů Nejvyššího státního zastupitelství (.pdf, str. 64) tak bylo v roce 2021 trestně stíháno 1 653 Ukrajinců. Tisková zpráva Policie ČR pak ukazuje, že v roce 2024 počet trestně stíhaných Ukrajinců narostl na 3 842 (.pptx, str. 14), tedy na více než dvojnásobek.

Mezi lety 2021 a 2024 se ale zároveň ztrojnásobil počet Ukrajinců v Česku, konkrétně se zvýšil ze 197 tisíc (.xlsx) na 589 tisíc lidí (.pdf, str. 4–5). Kvůli ruské invazi na Ukrajinu totiž do ČR po 24. únoru 2022 přišlo velké množství uprchlíků. Pokud množství trestných činů spáchaných Ukrajinci v roce 2021 vyjádříme v poměru k tehdejšímu počtu Ukrajinců v Česku, dostaneme podíl (tzv. kriminální zatíženost) dosahující 0,87 % (.pdf, str. 299). Loni ale bylo toto číslo nižší, a to o 0,2 procentního bodu. Stejně tak se snížil podíl trestně stíhaných Ukrajinců v ČR, který loni dosáhl 0,65 %. Zvýšil se tedy počet trestných činů spáchaných Ukrajinci, míra kriminality mezi Ukrajinci ale naopak klesla.

Podíl 0,65 % stíhaných byl v roce 2024 zaznamenán i u českých občanů. Následující graf pro srovnání vyčísluje kriminalitu Ukrajinců a cizinců jiných státních příslušností na území ČR za rok 2024.

Závěrečné hodnocení

Ukrajinci v roce 2021 v Česku spáchali 1 705 trestných činů, v roce 2024 počet narostl na 3 944. Počty trestných činů uváděné Tomiem Okamurou se tak pohybují v rámci naší 10% tolerance. Tomio Okamura tato čísla používá k ilustraci toho, že podle něj v Česku „stoupá kriminalita Ukrajinců“. Opomíjí ovšem skutečnost, že se mezi lety 2021 a 2024 ztrojnásobil počet Ukrajinců v ČR, zejména v důsledku ruské invaze na Ukrajinu. V přepočtu na obyvatele se míra kriminality mezi Ukrajinci v Česku ve stejném období naopak snížila. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako zavádějící.

Moderátorka v debatě zmiňuje dopis Ministerstva vnitra adresovaný Evropské komisi, ve kterém se píše, že Česko je na hranici svých kapacit pro přijímání ukrajinských uprchlíků. Ptá se, zda jeho obsah není v rozporu s tvrzením vlády, že Ukrajinci jsou pro Česko přínosem. Poslankyně Věra Kovářová (STAN) vysvětluje, že sdělením dopisu bylo, aby Ukrajinci znovu nežádali o status dočasné ochrany, pokud jim byl už jednou udělen.

Dopis Ministerstva vnitra

Zmíněný dopis zaslalo Ministerstvo vnitra 25. srpna 2025 na Generální ředitelství pro migraci a vnitřní věci Evropské komise (.pdf, str. 2). Dopis informuje o riziku vyčerpání českých kapacit pro zvládání přílivu vysídlených osob z Ukrajiny. Vysvětluje, že Česká republika je čtvrtým rokem zemí s největším počtem osob s dočasnou ochranou na počet obyvatel, což vyčerpává veřejné služby (.pdf, str. 1). 

Ministerstvo vnitra zároveň dopisem oznámilo, že využije nové pravidlo pro přijímání žádostí o dočasnou ochranu, podle kterého je možné žádost odmítnout v případě, že žadatel je nebo dříve byl pod dočasnou ochranu v jiném státě Evropské unie nebo Schengenského prostoru (.pdf, str. 1).

Na dopis upozornil místopředseda hnutí ANO Robert Králíček na svém účtu na sociální síti X, kde ho interpretoval tak, že Česko nezvládá nápor ukrajinských uprchlíků. Na jeho vyjádření následně reagoval ministr vnitra Vít Rakušan: „Není pravda, že jsme oznámili vyčerpání kapacit. Skutečnost je taková, že jsme Evropské komisi oznámili, že existuje riziko vyčerpání kapacit, pokud bychom museli přijímat větší počet ukrajinských uprchlíků, kteří již požádali o dočasnou ochranu v jiné zemi. Tedy například v situaci, kdy by se vyšší počet uprchlíků z některé členské země rozhodl, že se chce přestěhovat do Česka.“

Závěr

Dopis, který Ministerstvo vnitra zaslalo Evropské komisi, oznamuje, že Česko čelí riziku vyčerpání kapacit pro zvládání přílivu ukrajinských uprchlíků. Ministerstvo také uvedlo, že začne odmítat žádosti o dočasnou ochranu od jedinců, kterým tato ochrana již byla udělena v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru. Výrok Věry Kovářové proto hodnotíme jako pravdivý.

Počet ukrajinských uprchlíků

Podle zprávy vypracované Ministerstvem vnitra pobývalo v Česku k 30. červnu 2025 více než 581 tisíc ukrajinských občanů (.pdf, str. 4). Mezi ně se ovšem nepočítají jen uprchlíci před válkou, ale také Ukrajinci, kteří svou zemi opustili již před 24. únorem 2022, kdy Rusko zahájilo svou invazi na Ukrajinu. V rámci EU mohou uprchlíci z Ukrajiny žádat o tzv. dočasnou ochranu, která se týká těch, kteří zemi opustili právě po tomto datu. V srpnu 2025 Česko evidovalo přes 385 tisíc Ukrajinců s dočasnou ochranou (.xlsx), další řádově tisíce zde žijících uprchlíků na dočasnou ochranu z různých důvodů nedosáhnou.

Počet pracujících

Aktuální data o počtu OSVČ z řad ukrajinských uprchlíků se nám najít nepodařilo, vycházíme proto z výzkumu Hlas Ukrajinců, který probíhal od 12. do 27. listopadu 2024 a účastnili se ho ukrajinští uprchlíci ve věku od 18 let (.pdf, str. 4). Podle výzkumu pracovalo v té době 63 % Ukrajinců v závislém poměru a 6 % jako OSVČ (.pdf, str. 10). Podle údajů Ministerstva vnitra žilo v Česku na konci listopadu 2024 asi 384 tisíc Ukrajinců s dočasnou ochranou (.xlsx), z toho cca 289 tisíc starších 18 let (.xlsx). Z těchto počtů tak vychází 182 tisíc ukrajinských zaměstnanců a přes 17 tisíc živnostníků.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) uvádí pouze údaje o počtu pracujících osob v pracovněprávních vztazích, tedy bez OSVČ. Podle nich pracovalo na podzim 2024 asi 150 tisíc lidí, tedy méně, než kolik vychází z výzkumu Hlas Ukrajinců. V červenci 2025 už ale MPSV evidovalo v Česku téměř 170 tisíc Ukrajinců s dočasnou ochranou pracujících v závislém poměru. Ti v prvním pololetí letošního roku odvedli do státního rozpočtu asi 15 miliard Kč. Po odečtení výdajů 7,6 miliardy Kč na pomoc ukrajinským uprchlíkům vychází jejich přínos do státního rozpočtu na 7,4 miliardy Kč.

Závěr

S dočasnou ochranou žije v současné době v Česku cca 385 tisíc Ukrajinců. Podle dat MPSV za červenec 2025 pracuje téměř 170 tisíc z nich v závislém poměru. Aktuální údaje o počtech OSVČ se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo, podle výzkumu Hlas Ukrajinců z listopadu 2024 mohlo jít asi o 17 tisíc osob. Podle MPSV přinesli ukrajinští uprchlíci do státního rozpočtu v první polovině roku 2025 celkem 7,4 miliardy Kč. Výrok Věry Kovářové proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle tiskové zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) z února 2025 stát na podporu Ukrajiny a osob s dočasnou ochranou vydal od počátku invaze do 31. prosince 2024 přibližně 63 mld. Kč (.pdf, str. 1). Vedoucí týmu dopadových analýz Magdaléna Klimešová ve zprávě uvádí, že se díky výnosům z práce a spotřeby uprchlíků vrátilo do státní kasy už nejméně 54 mld. Kč (str. 1). 

Výdaje státu na podporu uprchlíků zahrnují například humanitární dávku, výdaje v oblasti zdravotnictví, školství a pomoc do zahraničí (.pdf, str. 1). Mezi příjmy MPSV počítá daň z přidané hodnoty nebo spotřební daň (str. 1).

Ačkoliv byly příjmy spojené s ukrajinskými uprchlíky podle MPSV poprvé vyšší už ve třetím čtvrtletí roku 2023, v celoročním srovnání ukrajinští uprchlíci v Česku odvedli do rozpočtu více, než stát přispěl na jejich podporu, poprvé až v roce 2024. Výdaje státu na podporu ukrajinských uprchlíků konkrétně činily 15,5 mld. Kč, zatímco na odvodech a daních uprchlíci zaplatili celkem 23,5 mld. Kč. Uprchlíci z Ukrajiny tak do státního rozpočtu přinesli o 8 mld. korun více, než kolik stála jejich podpora. Pozitivní bilance podle MPSV pokračovala i v prvním čtvrtletí letošního roku. Výrok Ivana Bartoše proto hodnotíme jako pravdivý.

Ke konci června 2025 v Česku podle Ministerstva vnitra dlouhodobě žilo zhruba 580 tisíc ukrajinských občanů. Toto číslo ale zahrnuje také Ukrajince (.pdf, str. 6), kteří do ČR přišli již před 24. únorem 2022, kdy začala ruská invaze. V rámci EU mohou uprchlíci z Ukrajiny žádat o tzv. dočasnou ochranu, která se týká těch, kteří zemi opustili právě po zahájení invaze. Česko evidovalo na konci června 374 tisíc uprchlíků z Ukrajiny s dočasnou ochranou (.pdf, str. 9). Filip Turek tedy uvádí přibližně správné číslo. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Filip Turek mluví o údajném problému Česka s kapacitou pro přijetí ukrajinských uprchlíků. Zmiňuje například nedostatečné kapacity škol pro ukrajinské děti nebo údajný problém s kriminalitou uprchlíků. Podle Filipa Turka existují studie, které uvádějí, že do roku 2027 by bylo „ideální“, kdyby v České republice žilo kolem 200 tisíc uprchlíků. Dále se proto zaměříme na to, zda některé studie skutečně mluví o tom, jaký počet uprchlíků je Česko schopno bez problémů integrovat do roku 2027.

Studie o Ukrajincích v ČR

V českém prostředí se ukrajinským uprchlíkům věnovalo několik studií. Podle studie PAQ Research o integraci uprchlíků do české společnosti po dvou letech války, publikované v únoru 2024, chtělo 58 % z nich zůstat v Česku minimálně další dva roky. To na základě dat z listopadu 2023, kdy výzkum probíhal, činilo přibližně 180 tisíc lidí (.pdf, str. 13). Studie rovněž mluví o rizicích nezvládnutí integrace uprchlíků do české společnosti (.pdf, str. 7), konkrétní počet lidí, které je ČR schopna integrovat však nezmiňuje. 

V únoru 2025 vyšla studie o budoucnosti českého pracovního trhu, na které se podílela poradenská společnost Boston Consulting Group (BCG) a středoevropská pobočka neziskové organizace Aspen Institute. Studie predikuje, že až 70 % ukrajinských uprchlíků by v Česku mohlo zůstat i po roce 2035. V zemi by tak trvale mohlo žít přibližně 260 tisíc Ukrajinců (.pdf, str. 9–10). Studie také doporučuje konkrétní opatření pro lepší integraci ukrajinských uprchlíků do pracovního trhu (.pdf, str. 58–59). Maximální počet Ukrajinců, který by byl pracovní trh schopen integrovat, však nezmiňuje. 

O měsíc později publikoval Sociologický ústav Akademie věd ČR výzkumnou zprávu Hlas Ukrajinců, podle které by v Česku nebo v jiné zemi chtělo zůstat 40 % ukrajinských uprchlíků, 35 % pak tuto možnost zvažuje. Častěji se chtějí vrátit ti s horší znalostí češtiny, nezaměstnaní a důchodci (.pdf, str. 50). Ani tato studie nezmiňuje konkrétní počet uprchlíků, který by byl sociální systém nebo pracovní trh schopen bez problémů zvládnout.

Závěr

Od začátku války na Ukrajině bylo publikováno několik studií, které se věnují integraci ukrajinských uprchlíků do české společnosti. Tyto studie obsahují predikce, kolik Ukrajinců v Česku zůstane natrvalo, a průzkumy, které mapují, kolik Ukrajinců se plánuje vrátit. Žádná z těchto studií neuvádí, jaký maximální počet uprchlíků by české školství, sociální systém či pracovní trh dokázaly efektivně integrovat. Z dostupných zdrojů se nám nepodařilo dohledat žádnou jinou studii, která by mluvila o počtu ukrajinských uprchlíků, které je Česká republika schopna v roce 2027 zvládnout. Výrok Filipa Turka proto hodnotíme jako nepravdivý.

V prosinci 2016 předložila skupina poslanců v čele s Tomiem Okamurou, tehdy zvoleným za Úsvit přímé demokracie, Poslanecké sněmovně návrh novely trestního zákoníku. Cílem novely bylo rozšířit trestný čin propagace hnutí hlásajícího potlačování lidských práv či nenávist vůči skupině obyvatel o propagaci nenávistné ideologie (.pdf, str. 2).

Důvodem návrhu zákona byl soudní proces s bývalým předsedou pražské muslimské obce Vladimírem Sáňkou, který byl obviněný za vydání knihy šířící islámský extremismus (.pdf, str. 3). Sáňka byl posléze zproštěn obžaloby, protože podle soudu nepropagoval konkrétní hnutí, ale ideologii.

Tehdejší vláda Bohuslava Sobotky k návrhu Tomia Okamury vydala nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 3) a Sněmovna ho před koncem volebního období nestihla projednat. Okamura předložil stejný návrh v novém volebním období v prosinci 2017, tentokrát už jako člen SPD (.pdf, str. 2). Návrh však stihl projít pouze prvním čtením.

Naposledy předložil Tomio Okamura s poslanci SPD tentýž návrh Sněmovně v říjnu 2021 (.pdf). Dosluhující druhá vláda Andreje Babiše k němu zaujala negativní stanovisko, které odůvodnila tím, že šíření nenávistné ideologie lze stíhat na základě jiných trestných činů (.pdf, str. 1). Sněmovna návrh z dílny SPD dosud neprojednala.

Závěr

Návrh novely trestního zákoníku, který by změnil definici trestného činu propagace nenávistného hnutí, předložil Tomio Okamura spolu s dalšími poslanci Sněmovně celkem třikrát. Návrh sice reagoval na soudní proces s bývalým předsedou pražské muslimské obce, ale jeho samotné znění pouze kriminalizuje šíření ideologie směřující k potlačení lidských práv a islám přímo nezmiňuje. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako zavádějící.

Migrační pakt, neboli Pakt o migraci a azylu je soubor pravidel, která sjednocují postup pro zacházení s žadateli o azyl v Evropské unii. Počítá např. s efektivnějšími kontrolami migrantů i s rychlejším vracením neúspěšných žadatelů o azyl do zemí původu. 

Jedním z prvků paktu je také snaha o spravedlivější rozdělení zátěže mezi členské státy v době krizí. Nahrazuje dosavadní tzv. Dublinský systém, ve kterém hlavní odpovědnost za zpracování žádostí o azyl nesou státy, do kterých žadatelé při cestě do EU vstoupili. Migrační pakt zavádí systém, ve kterém jiné státy pomohou ostatním zemím tím, že buď převezmou část migrantů, nebo přispějí finančně či materiálně.

Migrační pakt má skutečně nabýt účinnosti v červnu 2026. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda SPD Tomio Okamura reaguje na výrok o vlivu uprchlíků z Ukrajiny na státní rozpočet a tvrdí, že Česko na pomoc uprchlíkům vydává více peněz, než kolik představuje jejich přínos. Odvolává se přitom na čísla z Kielského institutu pro světovou ekonomiku, který podle něj vyhrál ocenění pro jeden z deseti nejlepších ekonomických institutů na světě. Okamurovu výroku o dopadu uprchlíků na rozpočet jsme se podrobněji věnovali zde.

Institut pro světovou ekonomiku v německém Kielu je výzkumná instituce, která se zaměřuje na problematiku globalizace. Žebříčky think-thanků zveřejňuje např. projekt Think Thank Alert, který je ale hodnotí pouze na základě citací. Pořadí podle kvality sestavovala např. Pensylvánská univerzita do roku 2020, než jejich tvůrce zemřel. Nejlepší umístění v jejím globálním indexu institut zaznamenal za rok 2017, kdy se umístil na 59. místě (.pdf, str. 62–63). Zároveň skončil na 14. místě v žebříčku think-tanků zaměřených na mezinárodní ekonomii (.pdf, str. 121). V první desítce institut skončil jen v případě Evropy. Ani v novějším seznamu nejlepších think-thanků se instituce neobjevuje a v letech 2018, 2019 a 2020 ve zmíněném indexu skončila na nižších příčkách (.pdf, str. 61–63, 147; .pdf, str. 68–70, 150; .pdf, str. 64–67, 190–191).

Kielský institut v první desítce žebříčku nejlepších ekonomických institutů tedy nebyl. Bibliografická databáze IDEAS/RePEc zaměřená na ekonomiku ho pouze eviduje jako 10. nejvíce citovaný ekonomický think-tank. Institut v roce 2017 například obdržel ocenění od výzkumné agentury Consensus Economics za nejpřesnější ekonomickou predikci v Německu. Samotný institut každoročně oceňuje inovativní řešení týkající se problematiky globalizace. Každé dva roky také uděluje Cenu Bernharda Harmse za výzkum v oblasti mezinárodní ekonomie.

Závěr

Institut pro světovou ekonomiku v Kielu nedostal cenu pro jeden z deseti nejlepších ekonomických institutů na světě. Na desáté místo ho řadí jen bibliografická databáze, která zohledňuje pouze citace autorů z různých ekonomických organizací. V žebříčku think-tanků zaměřených na mezinárodní ekonomii skončil nejlépe za rok 2017, a to až na 14. místě. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura se ohrazuje proti tvrzení, že uprchlíci z Ukrajiny představují přínos pro státní rozpočet. Odvolává se přitom na čísla Kielského institutu pro světovou ekonomiku, který pravidelně monitoruje zahraniční pomoc Ukrajině, a tvrdí, že česká pomoc vyšla celkem na 232 miliard. Na stejná čísla poukázal ekonom Lukáš Kovanda v letošním únoru a Okamura je později prezentoval např. na svém facebookovém profilu.

Výdaje podle institutu

Čísla, která uvádí Tomio Okamura, odpovídají starším údajům Kielského institutu. Podle nich ČR na podporu uprchlíků od února 2022 do konce roku 2024 vydala 7,96 mld. eur a na vojenskou pomoc 1,25 mld. eur, což podle průměrného kurzu představuje přibližně 226,3 mld. korun.

Podle nejnovějších dat institutu z letošního srpna Česko poskytlo na ukrajinské uprchlíky za celou dobu trvání konfliktu do konce června 2025 celkem 8,95 mld. eur, na humanitární pomoc Ukrajině vyčlenilo 0,05 mld. eur a na vojenskou pak 0,34 mld. eur (.xlsx, list „Fig 6. With Refugee Support“). Celkem tedy jde o 9,35 mld. eur. Podle průměrného kurzu za stejné období se dohromady jedná o necelých 231 mld. korun. Ke snížení částky u vojenské pomoci došlo proto, že byla přepočítaná na základě seznamu darovaných zbraní od české vlády tak, aby se zamezilo počítání položek dvakrát (.xlsx, list „Updates and Corrections“).

Částka uváděná u nákladů na uprchlíky z Ukrajiny je nicméně založena na velmi hrubých a neaktuálních odhadech nákladů na podporu uprchlíků. Samotný Kielský institut uvádí, že náklady vychází ze zprávy o migraci z roku 2022 (.xlsx, list „Refugee Cost Calculations“), kterou zpracovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Podle tohoto dokumentu celkové náklady na uprchlíka činily 5 028 eur ročně (.pdf, str. 105). Institut toto číslo zpřesňuje na 5 637 eur a dodává, že odhady navýšil na základě průměrného měsíčního počtu uprchlíků podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

Výpočet nákladů tak předpokládá, že všichni uprchlíci stojí stát pořád stejné peníze a pracuje se všemi uprchlíky, a to i těmi, kteří do rozpočtu naopak přispívají. Tento závěr potvrdil jeden z autorů výzkumu Taro Nišikawa, který pro Deník N uvedl: „Naše čísla odpovídají počtu uprchlíků a odhadovaným nákladům na uprchlíka za měsíc. Jinými slovy odrážejí sumu, kterou by daná země musela vydat, kdyby platila dávky a potřebnou podporu pro daný počet uprchlíků.“

Kielský institut tedy nadhodnocuje výdaje a nezohledňuje příjmy ukrajinských uprchlíků v Česku, kteří prostřednictvím daní a odvodů přispívají do státního rozpočtu. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) vydalo Česko od začátku ruské invaze na Ukrajinu do konce roku 2024 62,5 mld. Kč a naopak od nich vybralo 55,5 mld. Kč. Pokud k těmto číslům přičteme částky za první pololetí letošního roku, dostaneme se na výdaje ve výši 70,1 mld. Kč a příjmy 70,5 mld. Kč.

Závěr

Česko podle Kielského institutu pro světovou ekonomiku poskytlo na podporu uprchlíků od začátku ruské agrese na Ukrajině do konce roku 2024 7,96 mld. eur a na vojenskou pomoc podle starších dat 1,25 mld. eur, dohromady tedy šlo o cca 226,3 mld. korun. Institut později publikoval novější údaje a částku u vojenské pomoci opravil a snížil na 0,34 mld. eur, jedná se přitom o sumu až do konce června 2025.

Institut u výpočtu na pomoc uprchlíkům ovšem předpokládá, že všichni uprchlíci stojí stát stále stejné peníze a nikdo z nich nepracuje, a ignoruje tak jejich přínos do státního rozpočtu v podobě placení daní a odvodů. Náklady na uprchlíky od začátku invaze na Ukrajinu do konce prvního pololetí roku 2025 ve skutečnosti podle MPSV představují 70,1 mld. Kč. Jejich přínos do rozpočtu přitom za celé období vyčíslilo na 70,5 mld. Kč. Výrok Tomia Okamury z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura v kontextu výroku tvrdí, že chce nulovou toleranci nelegální migrace, tedy přestat poskytovat sociální dávky uprchlíkům. Poté dodává, že v Singapuru, Japonsku a Austrálii nulová tolerance existuje, a upřesňuje, že tyto státy ilegálním migrantům neposkytují „sociální nabídky“ a neakceptují žádosti o azyl. V našem odůvodnění tedy rozebereme, zda dané země poskytují sociální či humanitární dávky uprchlíkům a zda udělují azyl.

Singapur

Singapurský zákon o přistěhovalectví stanovuje, že legální vstup do země je možný pouze po schválených trasách a s platnými cestovními doklady, a to včetně singapurského víza, je-li požadováno (.pdf, str. 5). Země nemá právní rámec pro status žadatele o azyl či uprchlíka. Nelegální vstup nebo pobyt jsou považovány za porušení zákona, za které hrozí pokuty, ale i odnětí svobody nebo rány ratanovou holí (str. 5–6). Mezi „zakázané přistěhovalce“ podle zákona o přistěhovalectví patří i osoby, které nemají platné cestovní doklady nebo je mají padělané. Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) mohou být žadatelé o azyl často zadržováni a podrobeni tělesným trestům, protože jsou považováni za osoby, které porušily zákon (.pdf, str. 6).

Japonsko

Japonsko má přísnou imigrační politiku a nejnižší poměr přijatých žadatelů o azyl z vyspělých zemí. Jednou z překážek pro žadatele o azyl je, že potřebné dokumenty musí předložit osobně na japonském území. Podle Japonské asociace pro uprchlíky existuje řada dávek, které mohou lidé po podání žádosti za určitých podmínek pobírat. Jedná se například o příspěvek na životní náklady, ubytování nebo výdaje na zdravotní péči (.pdf, str. 4–5). Na přidělení dávek jsou ale časté dlouhé čekací doby.

Austrálie

Austrálie poskytuje azyl uprchlíkům a podle vnitrostátního práva má povinnost nevracet žadatele do zemí, kde by byl ohrožen jejich život či svoboda. Austrálie je jednou ze zemí, které přijímají nejvíce uprchlíků přesídlených prostřednictvím UNHCR (.pdf, str. 1). Od roku 2025 Austrálie rovněž uděluje klimatická víza občanům tichomořského státu Tuvalu, kterému kvůli změně klimatu hrozí zaplavení. Země poskytuje omezenou finanční podporu žadatelům o azyl a uprchlíkům poskytuje několik sociálních dávek, jako například podporu v nezaměstnanosti nebo rodičovský příspěvek.

Austrálie přijímá osoby, které o mezinárodní ochranu žádají mimo Austrálii (offshore) nebo přímo v Austrálii s platným vízem (onshore). Řada žadatelů je ale umístěna v detenčních zařízeních napříč Austrálií i ve třetích zemích, kde pro délku jejich zadržení není žádný limit. Podmínky v těchto centrech byly občanskými i mezinárodními organizacemi kritizovány jako nevhodné a udržování žadatelů o azyl v nich bylo podle mezinárodního práva považováno za svévolné zadržování.

Závěr

Singapur na svém území neposkytuje status uprchlíka a vstup do země bez dokumentů považuje za porušení zákona i v případě žadatelů o azyl. Japonsko má sice přísnou imigrační politiku, ale žadatele o azyl přijímá a uprchlíkům poskytuje řadu dávek. Austrálie taktéž poskytuje azyl a finanční podporu jak žadatelům o azyl, tak uprchlíkům na svém území. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako nepravdivý.

Kritický přístup k ukrajinským uprchlíkům zaujal Tomio Okamura již v prvních měsících po vypuknutí války na Ukrajině. V červnu 2022 v Poslanecké sněmovně řekl, že pomoc by měla být poskytována pouze skutečným válečným uprchlíkům, měla by být přiměřená a časově omezená na nezbytně nutné období. Dále dodal, že jakmile v daných lokalitách na Ukrajině válka skončí, měli by se uprchlíci vrátit zpět.

V roce 2023 Okamura na CNN Prima News znovu uvedl (video, čas 9:20), že je třeba pomáhat pouze „skutečným“ ukrajinským uprchlíkům, přičemž tvrdil, že většina z nich jsou ekonomičtí migranti, kteří „vysávají sociální dávky". V listopadu 2023 prohlásil (video, čas 6:29), že by na pomoc ukrajinským uprchlíkům neměly jít žádné finanční prostředky a veškerá podpora by měla směřovat výhradně českým občanům. O měsíc později zdůraznil nutnost ukončit povolení k pobytu těm Ukrajincům, kteří prokazatelně nepocházejí z oblastí aktivního konfliktu.

O ukrajinských uprchlících Okamura mluvil i v roce 2025, když např. v srpnu uvedl, že ukrajinští uprchlíci „berou naším lidem práci“ a požadoval (video, čas 0:34) revizi povolení k pobytu. Na jejím základě by měli v Česku zůstat pouze Ukrajinci, kteří mají pracovní místo, na které není k dispozici český občan. O revizi pobytu Ukrajinců, kteří podle něj berou Čechům práci, se Okamura zmínil i v září 2025.

Závěr

Tomio Okamura již od roku 2022 prosazuje omezení pobytu ukrajinských uprchlíků a jejich podpory, přičemž opakovaně požaduje revizi povolení k pobytu s cílem umožnit pobyt pouze těm, kteří mají pracovní místo nedostupné pro české občany. Podle jeho vyjádření uprchlíci „berou práci Čechům“. Výrok Věry Kovářové proto hodnotíme jako pravdivý.

Ke konci června 2025 v Česku podle Ministerstva vnitra dlouhodobě žilo zhruba 580 tisíc ukrajinských občanů. Toto číslo ale zahrnuje také Ukrajince (.pdf, str. 6), kteří do ČR přišli již před 24. únorem 2022, kdy začala ruská invaze. V rámci EU mohou uprchlíci z Ukrajiny žádat o tzv. dočasnou ochranu, která se týká těch, co zemi opustili právě po zahájení invaze. Česko v závěru prvního pololetí evidovalo asi 374 tisíc uprchlíků z Ukrajiny s dočasnou ochranou, z nichž bylo 24 % dětí (.pdf, str. 9). Výrok Věry Kovářové tak hodnotíme jako pravdivý.

Ukrajinci, kteří do Česka přišli kvůli válce, mohou podle zákona o sociálním zabezpečení v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině čerpat tzv. humanitární dávku. Ta je pojata jako příspěvek na bydlení a příspěvek na základní životní potřeby, jako např. strava či hygienické potřeby. Výše dávky se odvíjí od částky životního minima (.pdf, str. 1), která je stanovená zákonem o životním a existenčním minimu a pro dospělého činí 4 860 korun měsíčně.  

Dospělí uprchlíci, kterým byla udělena dočasná ochrana, tuto částku mohou pobírat v prvních pěti měsících. Pokud se neřadí mezi zranitelné osoby (např. děti, studenti ve věku 19 až 26 let, těhotné ženy, lidé starší 65 let nebo osoby se zdravotním postižením), po této době se sníží na 3 130 korun. V obou případech se do výše dávky připočítávají tzv. započitatelné náklady na bydlení, které představují 4 000 korun. V prvních pěti měsících tedy humanitární dávka představuje 8 860 korun, po uplynutí tohoto období klesne na 7 130 korun.

Závěr

Humanitární dávka pro dospělé, „zdravé“ uprchlíky z Ukrajiny v prvních pěti měsících jejich dlouhodobého pobytu činí 8 860 Kč. Ivan Bartoš se tedy uváděnou částkou vejde do naší standardní 10% tolerance. Po pěti měsících se ovšem částka sníží na 7 130 korun, a výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Kandidát za hnutí ANO Robert Plaga zjevně mluví o novele zákona o azylu, kterou Parlament schválil během letošního léta. Novela reaguje na evropský migrační pakt, který do české legislativy částečně zavádí. Součástí schváleného znění novely (.pdf, str. 50–51, 53) je i pozměňovací návrh (.docx), který v květnu 2025 předložil poslanec hnutí ANO Robert Králíček s pěti dalšími členy poslaneckého klubu ANO.

Návrh zavádí možnost zrušit nebo neprodloužit pobyt cizincům, kteří opakovaně spáchají přestupky (.docx, str. 2–3). Přesněji se bude jednat o situaci, kdy cizinec spáchá tři přestupky během 12 měsíců. Podle odůvodnění pozměňovacího návrhu se má jednat zejména o přestupky proti veřejnému pořádku, občanskému soužití a proti majetku (.docx, str. 2). Pro přijetí návrhu zástupců hnutí ANO (.pdf, str. 6–8) zvedlo ruku 127 poslanců, přičemž se hlasování zdrželi přítomní členové Pirátů a také Hubert Lang (ANO) a Vladimír Balaš (STAN).

Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) reaguje na tvrzení předsedy hnutí SPD Tomia Okamury, který uvedl, že kriminalita Ukrajinců v ČR roste a počet trestných činů spáchaných Ukrajinci se mezi lety 2021 a 2024 zvýšil ze 1 730 na 3 842. Ministr Kupka upozorňuje, že je potřeba porovnávat relativní míru kriminality namísto absolutních čísel, a tvrdí, že poměr počtu pachatelů trestných činů k celkové populaci je u Ukrajinců nižší než u českých občanů.

Statistiky kriminality za rok 2024

Tisková zpráva Policie ČR o vývoji registrované kriminality uvádí, že v roce 2024 bylo v Česku trestně stíháno 66 360 Čechů a 3 842 Ukrajinců (.pptx, str. 14). Pokud uvedená absolutní čísla vyjádříme v poměru k celkovému počtu Ukrajinců, kteří loni v Česku pobývali, bylo stíháno 0,65 % ukrajinských občanů. Podíl 0,65 % stíhaných byl v roce 2024 zaznamenán i u českých občanů.

Statistika v roce 2025

Podle vyjádření Policie ČR pro Demagog.cz bylo od ledna do konce srpna 2025 v ČR trestně stíháno 2 670 Ukrajinců a 44 308 Čechů. Poslední informace o celkovém počtu Čechů a Ukrajinců v Česku se vztahují k 1. červenci 2025. Pokud k přepočtu použijeme tyto údaje, bylo za prvních osm měsíců letošního roku trestně stíháno 0,46 % Ukrajinců (.pdf, str. 4–5) a 0,44 % Čechů (.xlsx). 

Závěr

Podle policejních statistik byla v roce 2024 míra kriminality u Ukrajinců i u Čechů stejná (0,65 %). Policie ČR poskytla pro Demagog.cz také aktuální data za leden až srpen 2025, podle kterých bylo za toto období trestně stíháno 2 670 Ukrajinců a 44 308 Čechů. V přepočtu na obyvatele tak bylo v letošním roce stíháno 0,46 % Ukrajinců, ale jen 0,44 % Čechů. Dle aktuálních údajů je tak počet trestně stíhaných vyšší u Ukrajinců než u Čechů, přestože rozdíl činí „jen“ 0,024 procentního bodu (tedy 24 lidí na 100 tisíc obyvatel). Výrok Martina Kupky proto hodnotíme jako nepravdivý.

Europoslanec Filip Turek reaguje na debatu o nutnosti integrace ukrajinských uprchlíků. V odůvodnění proto vycházíme ze statistiky Ukrajinců s tzv. dočasnou ochranou, která se týká těch, kteří zemi opustili po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. V datech tak nejsou zahrnuti Ukrajinci, kteří ve Středočeském kraji pobývali už před válkou.

Ukrajinští uprchlíci ve Středočeském kraji

Ke konci srpna 2025 žilo podle Ministerstva vnitra ve Středočeském kraji 55 431 ukrajinských uprchlíků (.xls). Z toho bylo téměř 13 400 dětí do 18 let, což odpovídá 24 %. Dětí do 15 let bylo asi 10 100, tedy 18 %.

S dotazem ohledně počtu pracujících Ukrajinců s dočasnou ochranou ve Středočeském kraji jsme se obrátili na úřad práce a středočeské hejtmanství, ty nám poskytly data z konce srpna 2025. Podle těchto údajů žilo v kraji 29 706 zaměstnaných Ukrajinců s dočasnou ochranou. Z 55 tisíc ukrajinských uprchlíků ve Středočeském kraji bylo tedy zaměstnáno cca 54 % lidí – toto číslo ovšem vyjadřuje počet zaměstnaných v poměru ke všem Ukrajincům včetně dětí. Pokud se zaměříme na věkovou skupinu, která pracovat může, a počet zaměstnaných tedy vztáhneme ke skupině ve věku 15 let a více (.xls), činí podíl pracujících 66 %. Ve skupině obyvatel v produktivním věku od 15 do 65 let (tedy bez důchodců) dosahuje podíl podle úřadu práce 69,8 %. Okolo 70 % se podíl zaměstnaných pohybuje i v případě, že bychom počet zaměstnaných vyjádřili v poměru k Ukrajincům starším 18 let.

Statistika úřadu práce nezahrnuje osoby, které podnikají. Pokud tedy započítáme i OSVČ, může být výsledný podíl ještě vyšší. Aktuální data o počtu podnikajících ukrajinských uprchlíků ve Středočeském kraji ovšem nejsou veřejně dostupná a neposkytl nám je ani úřad práce, ani hejtmanství, přesný podíl OSVČ tak neznáme. Výzkumná zpráva Sociologického ústavu Akademie věd ČR z listopadu 2024 uváděla (.pdf), že tehdy mezi OSVČ v celé České republice patřilo 6 % dospělých Ukrajinců s dočasnou ochranou (.pdf, str. 10). 

Závěr

Podle dat k srpnu 2025 žilo ve Středočeském kraji zhruba 55 400 Ukrajinců s dočasnou ochranou. Z toho 18 % bylo dětí do 15 let. Ze zbylých Ukrajinců spadajících do věkové skupiny, která pracovat může, včetně mladistvých od 15 let, bylo zaměstnaných přibližně 66 % lidí. Výrok Filipa Turka tak hodnotíme jako pravdivý. 

Data o počtech ukrajinských studentů na českých školách vydává a pravidelně aktualizuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Statistiky ministerstva mapují jak počet ukrajinských studentů, kteří mají v ČR trvalý pobyt a mohli tak do ČR přijít ještě před válkou, tak azylanty, z nichž většina nabyla statusu „osoby s dočasnou ochranou v ČR“ jakožto váleční uprchlíci (.xlsx, list T1).

Podle nejnovějších dat MŠMT bylo na Praze 14, kam spadá sídliště Černý Most, k 31. březnu 2025 na 1. stupních ZŠ přibližně 13,9 % studentů Ukrajinců (.xlsx, list T3.1). Statistika zahrnovala všechny Ukrajince, nejen válečné uprchlíky. Zároveň se na Praze 14 nenacházela žádná třída, ve které by ukrajinští žáci tvořili více než polovinu všech žáků (list T3.4).

Data k prvním třídám ZŠ, o kterých Okamura mluví, se nám však nepodařilo dohledat. S dotazem na počet ukrajinských žáků v těchto třídách jsme proto kontaktovali základní školy na Praze 14. K datu vydání analýzy jsme však neobdrželi odpovědi, výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako neověřitelný.

Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Věra Kovářová (STAN) reaguje na tvrzení předsedy hnutí SPD Tomia Okamury, že se kvůli ukrajinským žákům na českých základních školách snižuje kvalita výuky. Kovářová uvádí, že v běžných třídách je podle ní jen pár ukrajinských žáků, a dodává, že existuje asi 45 tříd pro ukrajinské děti.

Podle nejnovějších dat Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy bylo k 31. březnu 2025 na základních školách v Česku celkem 45 tříd, které tvořili výhradně žáci ukrajinské národnosti (.xlsx, list T3.4). Na středních školách žádná taková třída nebyla (list T4.4). Výrok Věry Kovářové tak hodnotíme jako pravdivý.

Nominální a reálné výdaje na školství

V roce 2020 činil navrhovaný rozpočet na tento resort přibližně 226 miliard Kč (.pdf, str. 8 ze 766). Konečné výdaje dosáhly cca 227 mld. Kč (.pdf, str. 95 z 241). V září 2024 Fialova vláda schválila návrh státního rozpočtu na rok 2025, který počítá s výdaji na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) ve výši necelých 291 mld. Kč (.pdf, str. 34 z 358). Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) tak v nominálním srovnání výdajů uvádí u roku 2025 správnou částku a u roku 2020 se vejde do naší standardní 10% tolerance.

Při rozboru výdajů státního rozpočtu je ale třeba zohledňovat také inflaci, která snižuje jak kupní sílu peněz, tak i reálnou hodnotu státních výdajů. Zatímco nominální výdaje na MŠMT během působení Fialovy vlády rostly, v reálném srovnání v cenách roku 2025 se snižovaly a byly nižší než v posledních dvou letech vlády Babišova kabinetu. V roce 2025 sice meziročně vzrostly, stále však nedosahují hodnoty z roku 2020.

Výdaje v poměru k HDP

Výdaje státního rozpočtu na školství lze vyjádřit také v poměru vůči hrubému domácímu produktu (HDP), který bere v potaz rostoucí velikost české ekonomiky včetně daňových příjmů státu. Podle makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2025 by podíl státních výdajů na MŠMT v letošním roce měl činit 3,44 % HDP, zatímco v roce 2020 představoval 3,89 %.

Závěr

V roce 2020 činily navržené výdaje na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy 226 miliard Kč, zatímco Fialova vláda na tento resort pro rok 2025 vyčlenila zhruba 291 mld. Kč. Martin Kupka se tak uváděným číslem u roku 2020 vejde do naší 10% tolerance, pro rok 2025 uvádí správný údaj. Nominálně tedy výdaje na MŠMT vzrostly, při zohlednění inflace i poměru k HDP jsou ale reálné výdaje v roce 2025 nižší než v roce 2020. Výrok ministra dopravy Kupky proto hodnotíme jako zavádějící.

Vláda Petra Fialy se ve svém původním i aktualizovaném programovém prohlášení ke zvýšení výdajů na školství tak, aby představovaly průměr zemí OECD, nezavázala tak jednoznačně, abychom jej hodnotili jako jeden ze slibů vlády (.pdf, str. 18; .pdf, str. 18). Oba dokumenty nicméně obsahují formulaci, že je „důležitým úkolem koaliční vlády (…) získat pro školství více finančních prostředků tak, aby veřejné výdaje na vzdělávání a školské služby odpovídaly v poměru k HDP alespoň úrovni průměru zemí OECD“.

Nejnovější údaj o průměru výdajů na školství v rámci OECD se vztahuje k roku 2021, kdy představoval 4,9 % (.pdf, str. 282) hrubého domácího produktu (HDP). Česko přitom v roce 2021, tedy v posledním roce Babišovy vlády, podle OECD na vzdělání alokovalo jen 4,6 % HDP (.pdf, str. 5). Novější souhrnná data za OECD nejsou k dispozici.

Vývoj výdajů na školství v Česku ale můžeme porovnat na základě dat o výdajích na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podle státních závěrečných účtů a také dat o výdajích (.pdf, str. 30) na výzkum, vývoj a inovace (VaVaI), které OECD také do své statistiky započítává (.pdf, str. 274). Když tyto částky sečteme a porovnáme s HDP měřeným Českým statistickým úřadem, zjistíme, že se výdaje na školství (a VaVaI) od roku 2021, kdy činily 4,57 % HDP, postupně snižovaly až na 4,05 %. Dle letošního rozpočtu a aktuální makroekonomické predikce Ministerstva financí by měly tyto výdaje v roce 2025 dosáhnout 4,07 % HDP.

Závěr

Fialův kabinet v obou svých programových prohlášeních uvedl, že je důležitým úkolem koalice přiblížit výdaje na vzdělávání a školské služby průměru OECD. Podle posledního dostupného údaje činil průměr výdajů na školství států OECD 4,9 % HDP v roce 2021. Z konečných výdajů na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a také státních výdajů na výzkum, vývoj a inovace vyplývá, že se během Fialovy vlády výdaje na tento resort v poměru k HDP snižovaly a oddalovaly se tak od průměru OECD. Výrok Roberta Plagy proto hodnotíme jako pravdivý.

Bývalý ministr školství Robert Plaga (za ANO) mluví o tom, že se současná vláda zavázala udržet plat učitelů na 130 % průměrné měsíční mzdy. Podle něj však jejich plat odpovídá pouze 108 %. Tomuto vládnímu slibu jsme se věnovali i v rámci vyhodnocení 50 konkrétních a měřitelných slibů Fialovy vlády z programového prohlášení.

Vláda Petra Fialy schválila své původní programové prohlášení v lednu 2022 a v březnu 2023 jej pak aktualizovala. V prvním prohlášení slíbila, že platy pedagogických pracovníků udrží na úrovni 130 % průměrné hrubé měsíční mzdy (.pdf, str. 18). V upraveném dokumentu tento závazek zúžila pouze na učitele.

Plnění slibu

Vláda Petra Fialy v srpnu 2022 schválila návrh novelizace školského zákona. Dokument obsahoval ustanovení (.pdf, str. 17–18), podle kterého by se stanovovaly celkové prostředky určené na platy pedagogických pracovníků pro danou školu. Jejich výše přitom měla být taková, aby plat jednoho pedagogického pracovníka v průměru odpovídal „nejméně 1,404násobku“ průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství „za předminulý kalendářní rok“.

To podle důvodové zprávy k návrhu (.pdf, str. 44–45) mělo odpovídat 130 % předpokládané průměrné mzdy v roce, kdy se platy aktuálně vyplácejí. Výpočet vycházel z toho, že v letech 2010–2022 rostla průměrná hrubá mzda v národním hospodářství v průměru o 4 % ročně. Český statistický úřad přitom údaje o průměrných mzdách zveřejňuje se zpožděním, na začátku roku jsou tak obvykle k dispozici právě jen data za předminulý rok.

Není 130 % jako 130 %

Uvedený vládní návrh prošel legislativním procesem a jeho součástí se stal i pozměňovací návrh (.pdf, str. 6) Marka Výborného, kterým došlo ke dvěma změnám.

Zaprvé se ukotvení platu nově začalo vztahovat jen na učitele, nikoli na všechny pedagogické pracovníky (tato změna reflektovala aktualizaci programového prohlášení, kterou vláda provedla na začátku března 2023). Zároveň se změnila věta, podle níž původně měl plat jednoho učitele odpovídat v průměru 1,404násobku průměrné mzdy za předminulý rok (.pdf, str. 17–18, 44). Místo toho návrh přikázal ministerstvu nastavit koeficienty tak, aby plat učitelů vyšel na 130 % průměrné mzdy (.pdf, str. 6) – bez určení roku, ze kterého má údaj o průměrné mzdě vycházet.

Jak v této souvislosti později upozornila Pedagogická komora, tato formulace dovoluje ministerstvu použít průměrnou mzdu z jakéhokoliv roku, například z roku předminulého. V takovém případě by už nemusel plat učitele v průměru odpovídat 130 % průměrné mzdy v daném roce, protože ta se zpravidla zvyšuje.

Obavy Pedagogické komory, že stát bude chtít při výpočtu použít starší, a tím pádem nižší hodnotu průměrné mzdy, se později naplnily. Už v září a v říjnu 2023 totiž ministr školství Mikuláš Bek (STAN) uváděl, že se platy učitelů pro rok 2024 budou odvozovat z průměrné mzdy roku 2022. To později potvrdil i návrh státního rozpočtu na rok 2024, ve kterém stojí, že se výpočet platu učitelů bude odvozovat od údajů ČSÚ právě za předminulý kalendářní rok (.pdf, str. 133 z 358). Průměrná mzda za rok 2022 dle tehdy dostupných dat ČSÚ (.pdf, str. 6) dosáhla 40 317 Kč (ČSÚ později údaje dále aktualizoval). Na základě zmíněné částky Ministerstvo školství uvádělo, že by se dle jeho propočtů měl průměrný učitelský plat v roce 2024 dostat na 52 412 Kč (.pdf, str. 2).

Vývoj platů učitelů

Platové tarify stanovuje vládní nařízení č. 341/2017 Sb., které vláda Petra Fialy od svého nástupu upravila celkem pětkrát. Některé změny se týkaly i navýšení tarifů pedagogických pracovníků, konkrétně se od ledna 2022 z rozhodnutí vlády zvýšily původní platové tarify o 2 % a od roku 2025 se zvedly o 7 %. Výši platů pedagogických pracovníků má tedy vláda možnost ovlivňovat i tímto způsobem, ne jen přímo novelou zákona.

Informace o průměrných platech v regionálním školství lze nalézt na webu MŠMT. Podle těchto dat došlo v roce 2022 k poklesu platu učitelů na necelých 121 % průměrné mzdy ve stejném roce, v roce 2023 na cca 116,5 % a v roce 2024 dále na 110 %.

Podle propočtů resortu školství by plat učitelů pro rok 2025 měl dosáhnout 56 056 Kč, což odpovídá 130 % průměrné mzdy z roku 2023. Odborníci z think-tanku IDEA při CERGE-EI ovšem odhadli, že platy v roce 2025 budou představovat jen 108 % průměrné mzdy, a v roce 2026 dokonce pouze 102 % (.pdf, str. 1).

Závěr

Vláda Petra Fialy prosadila novelu školského zákona, která od ledna 2024 ukotvila platy učitelů na úrovni 130 % průměrné mzdy. Nestanovila ale rok, ze kterého se má uváděných 130 % odvozovat. Vláda k výpočtu pro rok 2024 nakonec použila průměrnou mzdu z roku 2022, a průměrný plat učitelů tak dosáhl pouze 110 % průměrné mzdy. Podle odhadu think-tanku IDEA při CERGE-EI by měly letošní platy učitelů klesnout na 108 % průměrné mzdy. Výrok Roberta Plagy proto hodnotíme jako pravdivý.