Prezidentská debata ČT

Václav Havel byl do prezidentské funkce zvolen jako kandidát Občanského fóra Federálním shromážděním Československé socialistické republiky 29. prosince 1989. Dne 5. července 1990 se stal prezidentem České a Slovenské federativní republiky. Tuto funkci zastával do 20. července 1992. V letech 1993–2003 byl pak Václav Havel prvním prezidentem České republiky. V následujících odstavcích se zaměříme na to, jestli v průběhu svých prezidentských mandátů skutečně navštěvoval regiony Česka (a Slovenska).

Vůbec první vnitrostátní návštěvu uskutečnil Václav Havel na Ostravsku v lednu 1990. Ve stejném měsíci se konala i Havlova cesta po východních Čechách. Zastavil se v Trutnově, Hradci Králové, Pardubicích a Jaroměři. Ve stejném roce navštívil také Martin (.pdf), Bratislavu, Banskou Bystricu, Plzeň, Rokycany, Prostějov, Olomouc, Most či Písek. Podle knihy Prezident: Václav Havel 1990–2003 (.pdf) vedl v roce 1990 soustředěnou kampaň, do které patřily i „spanilé jízdy“ po republice zaměřené na dělnická města, do kterých kromě Ostravy patřily i Košice a Kladno (str. 9–10).

I z dalších let prezidentství Václava Havla existují zmínky o někdy i opakovaných návštěvách obcí. V roce 1991 navštívil Chodsko. V roce 1992 zavítal do Uherského Hradiště a svou návštěvu tam zopakoval v roce 1999. V roce 1993 navštívil Benešovsko. V roce 1995 zavítal do Husince, na Bruntálsko či do Třebíče. V roce 1997 navštívil Jindřichův Hradec, Žatec či Louny. V roce 2001 navštívil Broumovsko, o rok později zamířil do srpnovými povodněmi nejvíce postižených obcí. Setkal se tak s obyvateli např. ve Švihově, Předmíři, Metlách a Štěchovicích.

Havlovy státnické aktivity byly především v době od roku 1996 značně omezeny vlivem špatného zdravotního stavu, pro který musel být často hospitalizován. Na svou poslední prezidentskou návštěvu zavítal 8. ledna 2003 do Brna. O měsíc později, 2. února 2003, skončil jeho prezidentský mandát.

Havlovo prezidentské období je také spjato se zahraničními návštěvami. V průběhu svého funkčního období navštívil 59 zemí světa při 181 návštěvách. Současně však jezdil na vnitrostátní návštěvy, kterých bylo velké množství především na začátku jeho prezidentského mandátu. Z toho důvodu hodnotíme výrok Pavla Fischera jako pravdivý.

Tomáš Garrigue Masaryk se v roce 1918 stal prvním československým prezidentem. Do roku 1935, kdy ze zdravotních důvodů ve svých 85 letech abdikoval, byl do této funkce zvolen celkem čtyřikrát.

V průběhu sedmnácti let ve funkci navštívil na svých prezidentských cestách více než 250 českých a slovenských obcí, některé opakovaně. Od května 1919 téměř každý rok podnikl několik cest do regionů s výjimkou let 1924–1925, 1927, 1932 a 1934–1935, kdy už jeho zdravotní stav nebyl dobrý. Na základě množství obcí, do kterých se během svých prezidentských let vydal, lze říci, že do regionů Masaryk cestoval poměrně často.

Několik regionů procestoval v roce 1921, kdy také podnikl první oficiální cestu na Moravu a Slovensko, a jen o několik obcí méně navštívil v červenci 1926. Tehdy ho uvítali v severních Čechách například v Novém Městě nad Metují, Hronově nebo Rychnově nad Kněžnou. V roce 1928 uskutečnil téměř 80 oficiálních návštěv obcí, z toho dvě do Brna. Naprostá většina z nich tehdy proběhla v rozmezí 13. až 24. června, jen 17. června 1928 například stihl navštívit 26 míst.

Cílem jeho poslední prezidentské návštěvy do regionů byly v červenci 1933 Hrušovany. Od jara 1934 se jeho zdravotní stav zhoršoval, Masaryk tak v roce 1935 abdikoval na úřad prezidenta a trvale se přesunul na zámek v Lánech, kde v září 1937 zemřel.

Waleský summit NATO se konal v září 2014 ve městě Newport. Členské státy NATO zde diskutovaly mimo jiné také o možnostech navyšování svých obranných rozpočtů.

Na summitu byl potvrzen závazek členských států vydávat na obranu dvě procenta HDP. Českou delegaci na summitu vedl prezident Miloš Zeman, s ním se zúčastnil také ministr obrany Martin Stropnický a tehdejší náčelník generálního štábu Petr Pavel.

Miloš Zeman dlouhodobě ve své politické kariéře podporoval, aby se na obranu země dávala 2 % HDP. V programovém prohlášení vlády (.pdf, str. 23), kterou Zeman vedl v letech 1998–2002, je závazek realizace „postupného zvyšování vojenských výdajů o 0,1 % ročně, aby dosáhly v roce 2000 výši 2 % HDP“.

V březnu roku 2014 na tiskové konferenci k výročí 15 let České republiky v NATO například litoval toho, že se výdaje pohybují kolem jednoho procenta. Na plnění dvouprocentního závazku se shodl v roce 2018 také jeho expertní tým. V březnu 2022 pak Miloš Zeman mluvil o tom, že by výdaje 2 % HDP na obranu měly být samozřejmé.

Z uvedených postojů je tak patrné, že prezident Zeman dlouhodobě zvýšení výdajů na obranu podporuje. Tento svůj postoj stvrdil na summitu NATO ve Walesu. Pavlův výrok o Zemanově závazku tak lze hodnotit jako pravdivý.

Miloš Zeman obecně podporuje členství Česka v NATO včetně plnění aliančních závazků. Ve funkci prezidenta Zeman například vedl českou delegaci v roce 2014 na summitu NATO ve Walesu, kde čelní představitelé členských států Aliance potvrdili platnost a aktuálnost závazku z roku 2006 vydávat na obranu nejméně 2 % HDP.

Kabinet Miloše Zemana, který vládl v letech 1998 až 2002, ve svém programovém prohlášení ze srpna 1998 uváděl (.pdf, str. 23), že „bude realizovat závazek postupného zvyšování vojenských výdajů o 0,1 % ročně tak, aby dosáhly v roce 2000 výši 2 % HDP“.

Z dat (.pdf, str. 5) Severoatlantické aliance pak vyplývá, že Zemanova vláda svůj vláda závazek skutečně naplňovala. Od roku 1999 do roku 2002 se totiž výdaje na obranu pohybovaly těsně nad dvěma procenty. Pro srovnání: za následujících vlád Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse se České republice podařilo 2% hranici překročit v letech 2003 a 2005, od roku 2006 už výdaje na obranu 2 % HDP nedosáhly.

Podpora misí

O zmíněném závazku však prezident Zeman mluvil kriticky v roce 2021, a to kvůli stažení vojsk NATO z Afghánistánu. Dokazuje to ale jeho kladný vztah k zahraničním misím českých vojáků. „Dokud tyto mise existovaly, podporoval jsem i zvyšování našeho obranného rozpočtu na ta mystická dvě procenta HDP, a jestliže se situace změnila, logicky se změnil i můj postoj,“ řekl Miloš Zeman.

Miloš Zeman také v minulosti podpořil účast českých vojáků v zahraničních misích. „Víte, že jsem vždy podporoval naše mise, zejména misi v Afghánistánu, ale i na Sinaji, na Golanských výšinách a jinde. Netvrdím, že naše armáda má být výrazně expediční, uznávám princip teritoriální obrany, ale pokud neseme spoluodpovědnost i jako členové Severoatlantické aliance za světovou, a nikoli pouze vlastní bezpečnost, pak účast našich vojáků na těchto misích je nezastupitelná,“ řekl v projevu na loňském velitelském shromáždění Armády ČR.

Miloš Zeman je prvním úřadujícím prezidentem, který osobně navštívil české vojáky v Afghánistánu. Na cestu se vydal v utajení v roce 2014. Podle tehdejšího náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého byla návštěva „jednoznačným signálem, že se prezident o problematiku armády zajímá a že české zahraniční mise mají jeho podporu“.

Z výše uvedených informací je tak patrné, že prezident byl ve vztahu k NATO aktivní. Sám Miloš Zeman za svoji kariéru podporoval nejen splnění závazků na výdaje, ale i zahraniční mise. Výrok Petra Pavla tak hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Zeman se již po zvolení do funkce prezidenta republiky v lednu 2013 ostře vymezil vůči vládě Petra Nečase a vyjádřil se pro předčasné volby. Ty Petr Nečas, jako tehdejší předseda vlády, označil za „ústavní puč“, přičemž podle Zemana měla možnost odvolání vyplývat z „extenzivního výkladu ústavy“.

Dodejme, že čl. 62 písm. a) Ústavy České republiky dává prezidentovi republiky pravomoc jmenovat, ale i odvolat předsedu vlády. K výkladu této části se v dané souvislosti vyjádřili i právníci, podle nichž Ústava bezpodmínečné odvolání premiéra prezidentem neumožňuje. Například ústavní právník Marek Antoš upozorňoval, že Ústavu je nutné číst jako celek, s poukazem na čl. 68 odst. 1, kde se píše, že „vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně“, nikoli tedy prezidentovi. 

Miloš Zeman se nakonec v té době o odvolání Petra Nečase nepokusil. Petr Nečas o několik měsíců později, 17. června 2013, rezignoval sám. Jeho rozhodnutí následovalo po zásahu policie na Úřadu vlády 13. června 2013, kdy byla zadržena jeho blízká spolupracovnice Jana Nagyová. Známý je tento případ jako tzv. kauza Nagyová, do níž byl zapleten také sám Petr Nečas. Později byl obviněn z korupce.

Informace o tom, že by prezident Zeman hrozil v červnu 2013 Petru Nečasovi odvoláním, veřejně dostupné zdroje neobsahují. Podle záznamů v mediálním archivu Newton Media se takováto vyjádření prezidenta v tehdejším tisku neobjevovala.

Petr Nečas tedy v červnu 2013 podal demisi, a to po zásahu policie na Úřadu vlády a zadržení Jany Nagyové. Miloš Zeman po svém zvolení zastával názor, že prezident má možnost odvolat předsedu vlády. V době vládní krize se nicméně o odvolání tehdejšího premiéra Nečase nepokusil, ani jím veřejně nehrozil. Výrok Jaroslava Bašty z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Jaroslav Bašta v předvolební debatě zmiňuje (video, čas 17:20) situaci z roku 2013, kdy Petr Nečas rezignoval na post premiéra. Právě v této spojitosti pak mluví o tom, že podle něj Nečasova vláda měla ve Sněmovně podporu 118 hlasů, zatímco ta nynější má podporu jen 108 poslanců.

Současná vláda

Nynější vláda Petra Fialy požádala o vyslovení důvěry 13. ledna 2022. Pro se vyslovilo 33 ze 34 poslanců ODS (Pavel Staněk byl ze schůze omluven), všichni 4 poslanci za Pirátskou stranu, 23 poslanců KDU-ČSL, 32 poslanců STAN (omluvena byla Hana Naiclerová) a 14 poslanců TOP 09. Dohromady se jedná o 106 poslanců, zbylí 2 vládní poslanci, kteří byli z jednání omluveni, jsou nicméně členy poslaneckých klubů vládních stran. Proti vyslovení důvěry byli poslanci hnutí ANO a SPD.

Nečasova vláda

Vládu Petra Nečase, která se skládala (.pdf) z ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, jmenoval tehdejší prezident Václav Klaus v červenci 2010. O důvěru následně požádala Poslaneckou sněmovnu 10. srpna 2010. Z tehdejších poslanců se pro důvěru vyslovili všichni poslanci ODS (53 hlasů), TOP 09 (41 hlasů) a Věcí veřejných (24 hlasů). Proti důvěře se vyslovili poslanci KSČM a ČSSD. Nečasův kabinet se tak v té době opíral o 118 hlasů.

Tato podpora ovšem nezůstala konstantní po celou dobu vlády. Po odchodu části poslanců z Věcí veřejných, kteří později založili stranu LIDEM, a po vypovězení koaliční smlouvy se v dubnu 2012 při hlasování o důvěře vládě zmenšila vládní většina na 105 hlasů. Věci veřejné v Nečasově kabinetu nahradilo LIDEM.

V lednu 2013 při hlasování o nedůvěře vládě, které vyvolala ČSSD kvůli Nečasovu podpisu pod amnestií Václava Klause, vládu podpořilo 97 ze 189 přítomných poslanců. Jednalo se o všech 49 přítomných členů ODS, 37 členů TOP 09 a také 11 bývalých poslanců Věcí veřejných a ODS. Dalších 5 poslanců ODS a TOP 09 tehdy nebylo přítomných, s jejich hlasy by mohla mít vláda podporu 102 poslanců. Pro úplnost doplňme, že i kdyby vládu podpořili další 4 nezařazení poslanci, kteří tehdy byli omluveni nebo nehlasovali, a kteří byli dříve členy VV (Milan Šťovíček, Kristýna Kočí) nebo ODS (Radim Fiala, Roman Pekárek), jednalo by se nanejvýš o 106 poslanců.

Doplňme, že v červnu 2013 se po razii na Úřadu vlády, kdy policie zadržela např. Nečasovu spolupracovnici Janu Nagyovou, pokusila opoziční ČSSD vyvolat hlasování o nedůvěře. K tomu už ale nedošlo, protože se část ODS postavila proti Petru Nečasovi, který se v reakci na to rozhodl podat demisi.

Závěr

Je pravda, že současné vládní strany mají dohromady 108 poslanců. Při hlasování o vyslovení důvěry podpořilo kabinet Petra Fialy všech 106 přítomných poslanců vládních stran. V roce 2013, o kterém Jaroslav Bašta ve spojitosti s vládní krizí a demisí Petra Nečase mluví, už Nečasův kabinet neměl podporu 118 poslanců, jako tomu bylo na začátku mandátu v roce 2010. V dubnu 2012 ji při hlasování o důvěře podpořilo jen 105 poslanců, což je méně než počet poslanců nynějšího Fialova kabinetu. Podporu výrazně nižší než 118 poslanců měla vláda Petra Nečase i při hlasování v lednu 2013. Z těchto důvodů proto výrok Jaroslava Bašty hodnotíme jako nepravdivý.

Josef Středula tento výrok pronesl jako dodatek k negativní odpovědi na otázku, zda by současnému prezidentovi Miloši Zemanovi věnoval vyznamenání Řádu bílého lva.

Podle Stanov Řádu bílého lva, které jsou přílohou zákona o státních vyznamenáních, je zvolenému prezidentovi skutečně propůjčen Řád bílého lva včetně řádového řetězu, a také nejvyšší třída Řádu Tomáše Garrigua Masaryka. 

Oba řády mu po skončení mandátu můžou být na základě usnesení obou komor Parlamentu propůjčeny doživotně. V minulosti se této pocty ale dostalo pouze Václavu Havlovi v roce 2003. Václavu Klausovi Parlament řády doživotně nepropůjčil, Řád bílého lva nicméně později dostal od prezidenta Zemana.

Michal Koudelka (.pdf) je ředitelem Bezpečnostní informační služby (BIS), tj. české kontrarozvědné zpravodajské služby s působností na území ČR, od roku 2016.

Podle zákona č. 361/2003 Sb. může vláda rezidentovi jmenování ředitele BIS do této hodnosti navrhnout. Prezident, do jehož pravomocí dle Ústavy jmenování generálů spadá, však nemusí návrhu vyhovět.

Vláda Andreje Babiše Koudelkovo povýšení poprvé navrhla v květnu 2018. Podruhé Koudelku prezident nepovýšil v říjnu 2018. Další návrhy na Koudelkovo jmenování generálem podala Babišova vláda v dubnu (.pdf) a říjnu 2019 (.pdf), v říjnu 2020 (.pdf) a v dubnu 2021 (.pdf).

Sedmý návrh na povýšení Koudelky do hodnosti generála předložila vláda Petra Fialy v květnu 2022. Prezident Zeman návrh opět odmítl. Mluvčí Fialova kabinetu Václav Smolka v říjnu loňského roku uvedl, že vláda povýšení ředitele BIS „plánuje zopakovat opět v příštím roce“. Z toho vyplývá, že o jmenování Michala Koudelky generálem rozhodne až příští prezident či prezidentka. 

Miloš Zeman tedy skutečně již „roky“ odmítá jmenovat Michala Koudelku generálem. Prvnímu návrhu nevyhověl již v květnu 2018, poslednímu pak v říjnu 2022. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Senát se možným protiústavním jednáním prezidenta Miloše Zemana zabýval v červenci 2019. Tehdy senátoři rozhodli o podání ústavní žaloby Senátu k Ústavnímu soudu, přičemž v neveřejném hlasování se pro návrh vyslovilo 48 ze 75 přítomných senátorů. Samotnou žalobu inicioval senátor Václav Láska, který ji se senátory připravil již koncem dubna. 

Senát v návrhu ústavní žaloby uvádí, že se prezident Zeman dopustil (.pdf, str. 3, 5–39) několika skutků, kterými podle Senátu hrubě porušil Ústavu (str. 39–56). Mezi uvedenými případy byla například nečinnost při jmenování či odvolání členů vlády nebo vystupování v rozporu s oficiální zahraniční politikou České republiky.

Senát proto Ústavnímu soudu v žalobě navrhl (.pdf, str. 59), aby rozhodl o tom, že se prezident Zeman jednáním, které dokument popisuje, „dopustil hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku”.

Návrh na ústavní žalobu nakonec neprošel Poslaneckou sněmovnou, kde pro návrh hlasovalo pouze 58 poslanců. Aby návrh doputoval k Ústavnímu soudu, muselo by pro něj hlasovat alespoň 120 poslanců.

Marek Hilšer nejspíš poukazuje na akci u příležitosti připomínky 70. výročí osvobození nacistického koncentračního tábora v polské Osvětimi. V lednu 2015 se na Pražském hradě uskutečnil čtvrtý ročník mezinárodního fóra o holokaustu Let My People Live, kam byli pozváni mimo jiné představitelé čtyř vítězných mocností druhé světové války. Konkrétně nejvyšší představitelé USA, Velké Británie, Francie a také Ruska, tedy i Vladimir Putin. Současně byli na tuto akci pozváni představitelé dalších 43 států, kteří připojili svůj podpis k tzv. terezínské deklaraci (.pdf, str. 8).

Dle tajemníka Federace židovských obcí v České republice Tomáše Krause organizoval akci Evropský židovský kongres a byla předjednána již na jaře roku 2014. Pozvánky jednotlivým hlavám států byly odeslány z Kanceláře prezidenta republiky, ale byly též podepsány předsedou Evropského židovského kongresu (video, čas 1:21). To, že k pozvání skutečně došlo, potvrdil mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček 18. listopadu 2014 na pravidelné tiskové konferenci, přičemž pozvánky měly být podle MF Dnes odeslány o několik týdnů dříve. Miloš Zeman, respektive Kancelář prezidenta republiky tedy skutečně pozvala Vladimira Putina do Prahy poté, Rusko anektovalo Krymu v březnu 2014 a poté vojensky zaútočilo za východní oblasti Ukrajiny.

Představitelé Kanceláře prezidenta republiky nicméně veřejně zmiňovali, že mezinárodní fórum a pozvánky na něj by neměly být spojovány s událostmi ze začátku roku 2014. Mluvčí prezidenta republiky na tiskové konferenci uvedl, že by se mělo jednat pouze o připomenutí obětí holokaustu a osvobození vyhlazovacího tábora a událost by neměla být spojována s jakýmkoliv zahraničněpolitickým děním (video, čas 4:40). „Jde o mezinárodní připomínku holokaustu. V České republice budou tuto připomínku organizovat významné židovské organizace, které jsou pořadateli. Je ale logické, že hlavy vítězných mocností druhé světové války musí pozvat prezident republiky,“ uvedl také Jiří Ovčáček.

Tehdejší ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček pro deník Právo řekl: „ČR vystupuje v roli hostitele, není pořadatelem a tento rozdíl málokdo zaznamenal. Na tuto akci jsou pravidelně zváni prezidenti, předsedové vlád, předsedové parlamentních komor a další představitelé mnoha zemi, mezi kterými samozřejmě nikdy nechybějí zástupci vítězných spojenců. Proto český prezident, premiér a předseda Sněmovny pozvali na akci Evropského židovského kongresu svoje protějšky, jak diplomatická pravidla vyžadují.“

Ačkoliv pozvání Vladimira Putina nebylo dle vyjádření zástupců Kanceláře prezidenta republiky iniciováno Milošem Zemanem a akce se měla týkat výhradně připomínky holokaustu, ruského prezidenta pozval právě prezident Zeman. Výrok Marka Hilšera proto hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že ruský prezident Putin se nakonec pražské ani osvětimské části vzpomínkové akce nezúčastnil.

Podle článku 59 Ústavy slib prezidenta zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Nově zvolený prezident tento slib skládá do rukou předsedy Senátu na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu. Pokud slib nesloží, nemůže se prezidentem stát. Doplňme, že inaugurace prezidenta Miloše Zemana proběhla 8. března 2018, nový prezident či prezidentka by měl slib skládat v podobném termínu v březnu 2023.

Pavel Fischer mluví o vyjádřeních Miloše Zemana v době po odhalení tzv. kauzy Vrbětice, respektive zapojení příslušníků ruské tajné služby do výbuchů muničního skladu ve Vrběticích na Zlínsku. 17. dubna 2021 informovali veřejnost o „ruské stopě“ ve Vrběticích na základě zjištění Bezpečnostní informační služby (BIS) tehdejší premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček.

O 8 dní později, 25. dubna, se k novým skutečnostem vyjádřil v mimořádném projevu také Miloš Zeman. Právě v tomto Zemanově vystoupení mělo dojít k údajnému vyzrazení utajovaných informací. Uvádí to např. analýza (.pdf, str. 36–37), kterou pro senátní Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vypracoval sám senátor Pavel Fischer.

V následujících odstavcích se proto zaměříme na jednotlivá vyjádření Miloše Zemana z 25. dubna 2021 a také na to, zda je lze označit za „vyzrazení utajovaných skutečností z utajovaných spisů“. Na úvod je nicméně třeba zdůraznit, že nám nepřísluší hodnotit to, zda se Miloš Zeman nebo kdokoliv jiný dopustil trestného činu ohrožení utajované informace. Budeme se zabývat pouze tím, jestli lze na základě dohledatelných informací říct, že Miloš Zeman veřejně zmínil takové informace, které byly či jsou tajné.

Vyzrazení informací z vyšetřování

Miloš Zeman mluvil ve svém projevu o policejním vyšetřování celé kauzy a mj. se zmínil také o společnosti IMEX Group, která si sklady ve Vrběticích v době výbuchu pronajímala. Konkrétně uvedl, že „policejní vyšetřování pracuje s hypotézou, že je (dva ruské agenty, pozn. Demagog.cz) tam mohl provést jeden z majitelů firmy Imex (…). Toto podezření je zapotřebí buď vyvrátit, nebo potvrdit“. (video, 6:03). Právě tímto tvrzením měl Miloš Zeman dle senátní zprávy Pavla Fischera vyzradit informace z vyšetřování (.pdf, str. 36–37). Doplňme, že prezident následně v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS, který byl vysílán také 25. dubna 2021, uvedl, že majitel firmy Imex Group (Petr Bernatík) odmítl výpověď na detektoru lži. (video, 13:26)

Dle serveru iRozhlas i Hospodářských novin následně obdržela Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) podněty, na jejichž základě začala prověřovat možný únik informací z utajených spisů. Hospodářské noviny uvedly, že jeden z podnětů k vyšetřování poskytl GIBS právní zástupce firmy Imex Group Radek Ondruš. „Někdo to vynesl prezidentovi a pan prezident to obratem sdělil dál,“ uvedl pro iRozhlas. Jeho trestní oznámení směřovalo na tehdejšího policejního prezidenta Jana Švejdara, s nímž se podle svých slov Miloš Zeman setkal před svým mimořádným projevem.

Podezření, že policejní prezident vynesl informace z vyšetřovacího spisu prezidentu Zemanovi, který je pak zmínil ve svém projevu, začala GIBS následně prověřovat. V říjnu 2021, tedy zhruba půl roku po začátku tzv. kauzy Vrbětice, uzavřela GIBS své vyšetřování s tím, že nedošlo ke spáchání trestného činu, a záležitost odložila. Mluvčí generální inspekce Ivana Nguyenová pro iRozhlas uvedla: „Prověřováním nebylo prokázáno, že by k nezákonným únikům informací z trestního spisu došlo konkrétním jednáním konkrétního příslušníka bezpečnostního sboru. Tedy, nebylo nijak prokázáno, že úniky způsobila osoba, jejíž nezákonné jednání by spadalo do věcné příslušnosti GIBS.“

GIBS tedy neprokázala, že by za únikem informací stál nějaký příslušník Policie ČR či jiného bezpečnostního sboru. Možným proviněním Miloše Zemana se GIBS vzhledem ke své působnosti nezabývala, mluvčí GIBS nicméně nepřímo potvrdila, že k úniku informací z trestního spisu skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že inkriminované informace jako první veřejně řekl Miloš Zeman, lze konstatovat, že vyzradil informace, které byly utajované. Znovu zdůrazněme, že nijak nehodnotíme, zda se mohl Miloš Zeman dopustit nějakého trestného činu.

Vyzrazení informací z utajované zprávy BIS

Další moment, který by podle senátní zprávy (.pdf, str. 37) Pavla Fischera mohl být považován za vyzrazení utajované informace, je tvrzení Miloše Zemana v mimořádném projevu: „Mohu konstatovat, že ve zprávě BIS se uvádí, a tuto větu jsem si podtrhl, že neexistují důkazy ani svědectví, že by tito dva agenti byli ve vrbětickém areálu.“ (video, 4:45)

V rámci celé kauzy odhalení okolností výbuchů ve vrbětických muničních skladech se zmiňuje jen jedna zpráva BIS, která měla prokázat zapojení ruských agentů. Tato zpráva je tajná, podle vyjádření jednotlivých aktérů ji měli v první fázi k dispozici premiér Babiš a vicepremiér Hamáček, poté vláda a později také poslanci některých sněmovních výborů a komisí. Ačkoli Andrej Babiš nejprve tvrdil, že by zpráva BIS měla být zveřejněna, i nadále je veřejnosti utajená.

Pokud Miloš Zeman ve svém televizním projevu z tajné zprávy BIS opravdu citoval, lze to označit za vyzrazení utajované skutečnosti. Je však třeba zmínit, že podle ostatních politiků, kteří měli k informacím BIS přístup, není Zemanovo tvrzení pravdivé. BIS podle nich neuvádí, že by neexistovaly důkazy o přítomnosti ruských agentů v areálu muničního skladu. S ohledem na neveřejnou povahu celé zprávy BIS nicméně nedokážeme posoudit, zda došlo k vyzrazení utajované skutečnosti, či nikoli.

Závěr

Miloš Zeman ve svém mimořádném projevu 25. dubna 2021 mluvil o detailech policejního vyšetřování vrbětických výbuchů i o obsahu tajné zprávy BIS. Nemůžeme posoudit, zda je v policejním spisu, respektive zprávě BIS uvedeno to, co Miloš Zeman tvrdí. Z vyjádření mluvčí GIBS nicméně vyplývá, že v souvislosti s vyjádřeními Miloše Zemana došlo k úniku neveřejných informací. V případě Zemanovy údajné citace ze zprávy BIS nedokážeme ověřit, zda prezident skutečně vyzradil nějakou tajnou informaci.

Ačkoliv nám nepřísluší hodnotit trestněprávní rovinu celé věci, tvrzení Miloše Zemana o roli pracovníků společnosti Imex Group v celém případu lze na základě veřejně dostupných informací označit slovy Pavla Fischera za „vyzrazení utajovaných skutečností z utajovaných spisů“. Z toho důvodu hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Poslanec Jaroslav Bašta (SPD) hovoří o podzimu 2021, kdy byl prezident Miloš Zeman hospitalizován kvůli komplikacím souvisejícím s jeho chronickým onemocněním.

Nejprve uveďme, že Miloš Zeman byl převezen do Ústřední vojenské nemocnice 10. října 2021 (tedy den po skončení voleb do Poslanecké sněmovny). V krátkém čase se jednalo o Zemanovu druhou hospitalizaci.

Senátor a tehdejší předseda Stálé komise Senátu pro ústavu Zdeněk Hraba (nyní nestr. za STAN) již 11. října 2021 avizoval, že se tato komise sejde, aby kvůli zdravotnímu stavu prezidenta Zemana vyřešila další postup. Hospitalizace prezidenta Zemana totiž tehdy vyvolala otázky ohledně jmenování nové vlády.

Senátní komise pro Ústavu podpořila 19. října 2021 aktivaci ústavního článku 66, kterým by byl prezident dočasně zbaven některých pravomocí. Tyto pravomoci by se převedly do rukou premiéra a předsedy Poslanecké sněmovny.

Senát nicméně článek 66 nakonec neaktivoval a jeho aktivaci podmínil případným zhoršením zdravotního stavu Miloše Zemana.

Prezident Zeman v únoru 2022 označil toto jednání Senátu za pokus o puč. Jmenovitě přitom zmínil předsedu Senátu Miloše Vystrčila a senátora Pavla Fischera. Zmiňme, že Miloš Vystrčil nařčení odmítl s odůvodněním, že pouze dodržoval Ústavu. Podobně se tehdy vyjádřil i Pavel Fischer, který uvedl, že kroky horní komory představovaly ústavní kontrolu. Oba zmínění senátoři se také hájili tím, že jejich postup plynul z nedostatku informací o zdravotním stavu prezidenta.

Miloš Zeman tedy skutečně obvinil některé senátory – konkrétně předsedu horní komory Miloše Vystrčila a senátora Pavla Fischera – z pokusu o puč. Stalo se tak kvůli úvaze Senátu aktivovat článek 66 Ústavy, který by v době Zemanovy hospitalizace dočasně převedl prezidentovy pravomoci na ostatní ústavní činitele. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Během minulého roku došlo nejen na českém, ale i na celoevropském trhu k nedostatku některých léků. Jedná se zejména o antibiotika, léky pro děti na srážení horečky nebo o nejprodávanější léčebné přípravky jako Panadol a Ibalgin. Viceprezident České lékárnické komory Martin Kopecký 4. ledna 2023 uvedl, že nedostatek některých léků potrvá zřejmě celou zimu. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek o několik dní později připustil, že problémy s dostupností léků mohou přetrvávat „celý rok“.

Příčin současné situace je podle Státního úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL) více. Jako nejčastější důvod nedostatku léků zmiňuje „výpadek ve výrobě a zpoždění dodávek“, někdy je to také zvýšená poptávka. Důvodem snížené dostupnosti některých léků je podle Kopeckého mj. přerušení dodávek z Číny.

Ředitel České asociace farmaceutických firem (ČAFF) Filip Vrubel již dříve uvedl, že většinu surovin pro výrobu léků Evropa včetně Česka dováží právě z Číny a Indie. „Celý evropský trh s léky je z velké části závislý na levné výrobě zejména v Číně a Indii,“ popisoval (.pdf) v listopadu 2022 důvody snížené dostupnosti léků. V lednu tohoto roku se podobně vyjadřovala např. ekonomka Jana Matesová. „Evropské farmaceutické firmy vyrábějí většinu důležitých složek léčiv v Indii. Jde o těžkou chemii, a protože ji v Evropě nechceme kvůli znečišťování prostředí, tak ji firmy odsunuly do Indie a Číny,“ řekla pro Český rozhlas.

Čínská lidová republika v posledních desetiletích skupuje či si pronajímá oblasti na pobřeží Indického i Tichého oceánu. V těchto logisticky významných oblastech pak buď staví samotné přístavy, nebo v již existujících přístavech buduje hlubokomořské terminály, jak je tomu například na Srí Lance, v Pákistánu, Barmě či v Bangladéši. Velký podíl má Čína také na pobřeží Kambodži, menší podíly v některých přístavech na středomořském pobřeží Afriky.

Co se týče Evropských přístavů, čínská národní společnosti Cosco již v roce 2016 odkoupila od Řecka přístav Pireus. Kromě Řecka získala Čína podíly také v přístavech ve Francii, Španělsku, Itálii, Nizozemsku či Belgii. V říjnu roku 2022 pak bylo rozhodnuto, že německá vláda umožní čínské společnosti Cosco odkoupit čtvrtinu přístavu v Hamburku. A to i přesto, že Evropská komise Německo před tímto počínáním varovala.

Čína tak v posledních letech skutečně skupuje či si alespoň pronajímá části přístavů na území asijských, afrických i evropských států. Výrok Marka Hilšera tak hodnotíme jako pravdivý.

Právem veta ve struktuře Evropské unie naráží Karel Diviš na debatu o změně hlasování v Radě EU, jíž se v loňském roce mimo jiné zabývalo i české předsednictví. V Radě EU jsou tři způsoby hlasování: prostou většinou, kvalifikovanou většinou a jednomyslně.

Právě jednomyslné hlasování, kdy se musí shodnout všechny členské státy, se používá k rozhodování o klíčových otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky, o přistoupení nových členských států do EU nebo v některých dalších vymezených oblastech.

Podmínka jednomyslného souhlasu všech 27 členských států nicméně např. podle filozofa Daniela Kroupy „zužuje rozsah společné politiky“, kvůli čemuž podle něj není Unie v některých situacích schopná efektivně jednat. Příkladem může být „veto“ ze strany Maďarska, které v minulosti blokovalo schválení půjček pro Ukrajinu nebo sankce proti Rusku.

Z podobných důvodů se v EU mluví o změně hlasování v některých oblastech z jednomyslného na hlasování kvalifikovanou většinou.

Danuše Nerudová dlouhodobě zastává názor, že evropské instituce potřebují reformu a restrukturalizaci. Ještě ve funkci rektorky Mendelovy univerzity v lednu 2019 se vyjádřila, že v daňové oblasti je třeba přehodnotit způsob hlasování, „protože se ukazuje, že pravidlo jednomyslnosti nás v tuto chvíli velmi blokuje a znemožňuje jakýkoliv další rychlý pokrok.“ V červnu 2021 pak uvedla, že „musíme vést vážnou diskuzi o tom, zda budeme předávat více pravomocí EU a ona výměnou za to bude akceschopnější“.

Evropskou unii v současné době Nerudová přirovnává k „bruselskému slonu v porcelánu“, který začal efektivně jednat až s příchodem covidu-19 a války na Ukrajině. V prosinci 2022 pro ČT řekla (video, čas 47:27), že až po reformě institucí a zeštíhlení EU by si dokázala představit otevření diskuze o změny způsobu hlasování. Na doplňující dotaz redaktorky pak reagovala slovy: „V tuto chvíli bych hlasování neměnila a nechala bych ho stejné, jako je, ale určitě bych diskutovala o tom, aby vznikl návrh reformy evropských institucí.“

Pro deník Echo24.cz Danuše Nerudová na začátku ledna letošního roku zopakovala, že instituce EU „potřebují především vnitřní reformu“, zároveň ale dodala, že si v současnosti federalizaci EU „nedokáže představit“.

Danuše Nerudová se tedy v minulosti opakovaně vyjadřovala v tom smyslu, že je třeba Evropskou unii restrukturalizovat a reformovat a už v lednu 2019 zmínila, že v daňových otázkách podporuje změnu hlasování z jednomyslného na kvalifikovanou většinu. V současnosti nicméně tvrdí, že způsob hlasování v Radě EU nechce měnit. V rozhovoru pro Echo24.cz federalizaci Evropské unie navíc odmítla. Z těchto důvodů výrok Karla Diviše hodnotíme jako nepravdivý.

Bezpečnostní rada státu je pracovním orgánem vlády, který se zabývá otázkami bezpečnosti České republiky a přípravou návrhů opatření k jejímu zajišťování. Radu tvoří předseda vlády a někteří ministři (.pdf). Ústavní zákon o bezpečnosti ČR dává prezidentovi právo „účastnit se schůzí Bezpečnostní rady státu, vyžadovat od ní a jejích členů zprávy a projednávat s ní nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti“.

Vojenským přidělencem má pak Josef Středula zřejmě na mysli náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky, jenž je prezidentovi přímo podřízen. Vojenská kancelář zajišťuje a koordinuje činnosti související s výkonem pravomocí prezidenta republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil a plní úkoly spojené s řízením Hradní stráže. Mezi úkoly Vojenské kanceláře patří například i zabezpečení a provádění „analytické a informační podpory prezidenta republiky v oblasti zabezpečování obrany České republiky“.

Vláda Petra Fialy se ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 zavázala k navyšování výdajů na obranu tak, aby dosáhly 2 % hrubého domácího produktu (HDP) v rozpočtu na rok 2025. Petr Fiala nicméně v loňském květnu po jednání s expertním týmem prezidenta Miloše Zemana oznámil, že tohoto cíle chce jeho kabinet dosáhnout již v roce 2024. Tento příslib pak zopakoval také v září 2022 po jednání s ministryní obrany Janou Černochovou (ODS).

Fialův kabinet na jednání, které se konalo 4. ledna letošního roku, schválil návrh zákona o financování obrany. Podle předsedy vlády je jedním z cílů této legislativy „právně zakotvit povinnost dodržet závazek ročního podílu výdajů na obranu státu na úrovni dvou procent HDP.“ Zákon má být účinný od 1. července 2023 (.docx, str. 5) a vztahovat by se tak měl už na rozpočet pro rok 2024.

Zmiňme, že závazek vynakládat 2 % HDP na obranu vychází z dohody členských států NATO z roku 2006. Jak lze vidět na následujícím grafu, Česko tento podíl na obranu naposledy vynaložilo v roce 2005.

Vláda Petra Fialy tedy skutečně vytyčila cíl alokovat 2 % HDP na obranu již na rok 2024. K uskutečnění tohoto plánu navíc schválila návrh zákona o financování obrany. Takto vysoký podíl HDP byl na obranu vynaložen naposledy v roce 2005. V roce 2024 by se tak opravdu jednalo o dosažení tohoto závazku „po dlouhé době“. Výrok Josefa Středuly proto hodnotíme jako pravdivý.

Tomáš Zima ve výroku mluví o účinných látkách, které jsou klíčové pro výrobu léčivých přípravků. Dle stanoviska (.docx, str. 3) Výboru Evropského parlamentu pro průmysl, výzkum a energetiku z června 2020 nebo dle usnesení (odst. U) Evropského parlamentu ze září 2020 se 60 až 80 % účinných látek pro léčivé přípravky vyrábí mimo Evropskou unii, zejména v Číně a Indii.

Další materiály Evropského parlamentu zmiňují, že podle Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) pochází 40 % koncových léčivých přípravků prodávaných v EU ze třetích zemí a „80 % účinných látek“ se vyrábí právě v Číně a Indii. V rámci celosvětové produkce jsou tyto země odpovědné např. za produkci 60 % paracetamolu, 90 % penicilinu a 50 % ibuprofenu. Evropský parlament dále uvádí (odst. U), že v roce 1990 odpovídal celkový podíl těchto zemí pouze 20 % a k jeho následnému navýšení došlo kvůli „často nižším nákladům na práci a méně přísným environmentálním normám“.

Evropská komise rozděluje ve svém podkladovém materiálu (.pdf) účinné látky do dvou kategorií (.pdf, str. 1): První kategorií jsou takzvané generické účinné látky. Ty se vyznačují expirací patentů, mohou tak být legálně vyráběny kdekoliv na světě. Právě proto je nyní jejich výroba z důvodu nižších nákladů na výrobu umístěna v zemích mimo Evropskou unii. Druhým typem jsou takzvané inovativní účinné látky, které slouží k výrobě nových a pokročilých léčiv. Ty jsou ve větší míře vyráběny v zemích Evropské unie (.pdf, str. 1). K výrobě jsou ovšem používány především zdroje, které pochází ze zemí ležících mimo Evropskou unii.

Na skutečnost, že se výroba účinných látek přesouvá z Evropy do Asie, v minulosti upozornila například zpravodajská agentura Reuters nebo platforma Pharmaoffer.com, která se zaměřuje na obchodování s účinnými látkami. V září 2021 na svém webu uvedla, že např. v 70. a 80. letech vyráběla Evropa velké množství účinných látek a prekurzorů potřebných k jejich výrobě. „Evropa byla na jiných zemích závislá jen ze 30 až 40 %, zatímco dnes je to téměř 80 %,“ popisuje situaci web. Evropské země jsou podle něj v tomto případě ze 74 % závislé na Asii.

Podle informací Evropské agentury pro léčivé přípravky se tedy v Číně a Indii skutečně vyrábí 80 % účinných látek prodávaných v Evropě. V minulosti byl tento podíl menší, výroba se do těchto zemí přesouvá kvůli nižším nákladům a méně přísným environmentálním normám. Výrok Tomáše Zimy proto hodnotíme jako pravdivý.

Petr Pavel odpovídá na otázku (video, čas 34:42), zda by prezident měl veřejně vystupovat proti vládě, když nesouhlasí s jejími politickými kroky. V odpovědi uvádí, že prezident by měl své výhrady k vládní politice konzultovat s premiérem, spíše než je prezentovat veřejně. Jako příklad podle něj špatného přístupu zmiňuje vyjádření Andreje Babiše.

V mediálních vyjádřeních Andreje Babiše, na jeho profilech na sociálních sítích ani v jiných veřejně dostupných zdrojích jsme jeho slova o tom, že „půjde vládě po krku“, nenašli. Velmi podobně se ale Babiš vyjádřil ve svém videoprojevu, který 3. ledna umístil mimo jiné na svůj facebookový profil. „Já vám garantuji, že pokud mě zvolíte, tak vládě nedám vydechnout,“ uvedl (video, čas 7:04) Andrej Babiš ve svém projevu.

Ačkoli Andrej Babiš nepoužil přesná slova, která uvádí Petr Pavel, skutečně se veřejně vymezil vůči vládě Petra Fialy a dal najevo, že by jako prezident vytvářel na vládu nátlak. Výrok Petra Pavla proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext je důležité doplnit, že se Andrej Babiš o tom, jak by jako prezident postupoval vůči vládě, vyjadřoval v minulosti i jiným způsobem. Například v rozhovoru pro Lidové noviny ze 7. ledna 2023 se nechal slyšet, že nechce s vládou bojovat. „Jako prezident bych neměl problém jí pomáhat,“ uvedl Babiš.

Závěrem můžeme ještě doplnit, že tvrzením, že chce „jít vládě po krku“, se v minulosti proslavil Miloš Zeman. V březnu 1993, po svém zvolení předsedou ČSSD, tak mluvil ve vztahu k tehdejší Klausově vládě.

Petr Pavel odpovídá na otázku (video, čas 34:42), zda by měl prezident veřejně vystupovat proti vládě, když nesouhlasí s jejími politickými kroky. V odpovědi uvádí, že prezident by měl své výhrady k vládní politice konzultovat spíše s premiérem než je prezentovat veřejně. Jako příklad podle něj špatného přístupu zmiňuje mj. vyjádření Miloše Zemana.

Jednou z prvních kontroverzí Zemanova působení v úřadu prezidenta byla tzv. kauzaHovory z Lán. V roce 2014 ve stejnojmenném pořadu Českého rozhlasu vulgárně komentoval nejen ruskou hudební skupinu Pussy Riot, ale také kroky tehdejší vlády Bohuslava Sobotky v souvislosti s novelou služebního zákona. Dále prohlásil, že vláda podle jeho názoru udělala „základní chybu, že podlehla panu Kalouskovi a zk****la služební zákon“ (audio, čas 47:25).

Miloš Zeman vlády často kritizoval v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima News. V září 2020 této platformy využil k tomu, aby vyjádřil svůj nesouhlas se zrušením tzv. superhrubé mzdy a zavedením 15% daně z příjmu, což navrhl tehdejší premiér Andrej Babiš.

Se současnou vládou prezident Zeman nesouhlasil například ohledně povinného očkování proti covidu‑19, které Fialova vláda zrušila na začátku loňského roku. Tento svůj názor vyslovil rovněž v Partii, a to v únoru 2022.

Ve stejném pořadu se k vládě Petra Fialy postavil kriticky také v prosinci 2022 v souvislosti se – dle jeho názoru – opožděným zastropováním cen elektrické energie. Kritizoval také nedostatečný boj proti inflaci.

Prezident Miloš Zeman tedy v minulosti opakovaně vyjadřoval svůj nesouhlas s vládou v médiích. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ústava výslovně uvádí více než 20 pravomocí prezidenta, konkrétně se jedná o články 62 a 63. Na základě Ústavy může prezident vykonávat i pravomoci stanovené jinými zákony.

Rozlišujeme dva typy pravomocí prezidenta, kontrasignované a nekontrasignované –⁠ neboli sdílené a výlučné. Ke kontrasignovaným (sdíleným) potřebuje prezident spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, k nekontrasignovaným (výlučným) pravomocím nikoliv.

Mezi pravomoci prezidenta patří mj. jmenování předsedy Ústavního soudu či pověřování a odvolávání vedoucích zastupitelských misí, tedy velvyslanců, které prezident skutečně jmenuje na návrh vlády. K této pravomoci navíc potřebuje spolupodpis premiéra či jiného člena vlády.

Prezidentská pravomoc jmenování předsedy Nejvyššího správního soudu (NSS) není na rozdíl od Nejvyššího soudu upravena přímo v Ústavě, ale v zákoně č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním. Tato odlišnost byla způsobena tím, že Nejvyšší správní soud vznikl právně i fakticky až účinností soudního řádu správního, tedy 1. ledna 2003. Pravomoc prezidenta jmenovat předsedu a místopředsedy NSS byla proto zařazena (.doc, str. 55) do nového zákona, jelikož „sjednocení tohoto principu (s úpravou jmenování předsedy Nejvyššího soudu, pozn. Demagog.cz) by vyžadovalo ústavní změnu“. Důvodová zpráva k soudnímu řádu správnímu také zmiňuje, že „na rozdíl od předsedy Nejvyššího soudu je však předseda Nejvyššího správního soudu jmenován prezidentem republiky s kontrasignací předsedy vlády“, což je v souladu s čl. 63 odst. 2 a 3 Ústavy.

Dodejme, že o jmenování předsedy Ústavního soudu se v poslední době opravdu vede diskuze. Týdeník Respekt a server Seznam Zprávy v prosinci 2022 zveřejnily informaci, že se Miloš Zeman chystá jmenovat předsedu Ústavního soudu ještě během svého funkčního období (tedy do 8. března 2023). A to i přesto, že Pavlu Rychetskému končí mandát až v srpnu příštího roku.

Prezident Zeman na svém kroku trvá (audio, čas 23:04). Ústavní právníci, mezi nimiž jsou např. Jan Kysela, Josef Baxa, Jan Wintr či Jaroslav Benák, se ale shodují, že takový akt by byl problematický, podle některých dokonce protiústavní.

Prezident má tedy na základě Ústavy několik pravomocí, které se dělí na výlučné (nekontrasignované) a sdílené (kontrasignované). Všechny pravomoci, které Danuše Nerudová vyjmenovává, hlava státu skutečně má. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Zeman již v minulosti zmiňoval možnost, že by jmenoval nástupce předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského ještě před svým odchodem z prezidentské funkce. Odvolával se tehdy na stanovisko tří právníků, kteří mu dle jeho slov potvrdili, že tak učinit smí.

V rozhovoru pro Frekvenci 1, který byl vysílaný 8. ledna 2023 (tedy ve stejný den, kdy se konala námi ověřovaná Superdebata České televize), Miloš Zeman zmínil (audio, čas 23:04), že má nyní k dispozici právní analýzu, podle níž neexistuje právní překážka pro to, aby jmenoval nového předsedu Ústavního soudu ještě před odchodem z prezidentské funkce.

Je třeba zmínit, že Miloš Zeman odejde z funkce v březnu, současnému předsedovi Ústavního soudu skončí mandát až v srpnu. Jednalo by se tak o jmenování s několikaměsíčním odkladem účinku.

Kdo je autorem Zemanovy analýzy, prezident neuvedl. Ústavní právníci, mezi nimiž jsou např. Jan Kysela, Josef Baxa, Jan Wintr či Jaroslav Benák, se ale shodují, že takový akt Miloše Zemana by byl problematický, podle některých dokonce protiústavní.

Ministerstvo obrany České republiky vypracovalo v roce 2019 strategický dokument s názvem Dlouhodobý výhled pro obranu 2035. Ten uvádí (.pdf, str. 7), že ČR pro kolektivní obranu NATO, k níž se zavázala podle článku 5 Severoatlantické smlouvy, v případě potřeby poskytne pozemní a vzdušné síly, „jejichž základ tvoří brigádní úkolové uskupení na bázi mechanizované brigády, perspektivně těžkého typu“. Z materiálů Ministerstva obrany a Armády České republiky (AČR) vyplývá, že dle závazku ČR vůči NATO by tato mechanizovaná brigáda měla být k dispozici od ledna 2026 (.pdf, str. 7), a to v souladu s tzv. cíli obranného plánování NATO (.pdf, str. 1), které byly schváleny v červnu 2017.

Na Dlouhodobý výhled pro obranu 2035 navazuje zpracování Koncepce výstavby Armády České republiky 2030, jež zmiňuje (.pdf, str. 7), že jednou z hlavních priorit AČR je „výstavba brigády těžkého typu do roku 2025“.

Ke splnění závazku ČR vůči NATO by mělo dojít prostřednictvím modernizace 7. mechanizované brigády. Někdejší ministr obrany Lubomír Metnar v září 2021 uváděl, že podle něj Česko tento závazek do roku 2026 splní. Podle vyjádření současné ministryně Jany Černochové je modernizace 7. mechanizované brigády pro ministerstvo prioritní.

Modernizaci nicméně brzdí například nákup 210 bojových vozidel pěchoty, která by 7. mechanizovanou brigádu měla vybavit. V prosinci 2022 Česká republika podepsala nezávazné memorandum se Švédskem a firmou BAE Systems, o samotné smlouvě na nákup vozidel se ale bude jednat až v první polovině letošního roku. Jana Černochová tak připustila, že Česko zřejmě nestihne získat všechna vozidla, a závazek plně bojeschopné těžké mechanizované brigády pravděpodobně do ledna 2026 nesplní.

Marek Hilšer tímto výrokem odpovídá na otázku, zda by se měla Ústava ČR zpřesnit, aby neobsahovala pro činnosti prezidenta některé nejasné termíny. Marek Hilšer odpovídá, že by se Ústava neměla zpřesňovat v termínech, kdy má prezident jmenovat či nejmenovat ministry, na čemž se podle něj shodne většina ústavních právníků.

Pro začátek uveďme, že Ústava České republiky je ústavním zákonem přijatým 16. prosince 1992. Během let byla devětkrát novelizována, kdy se např. měnila v souvislosti se vstupem do Severoatlantické aliance (č. 300/2000 Sb.) nebo do Evropské unie (č. 515/2002 Sb.). Dodejme, že může být měněna pouze ústavními zákony, které musí schválit kvalifikovaná většina obou komor Parlamentu.

Vyjádření ústavních právníků

Ke lhůtám pro jmenování členů vlády prezidentem se v minulosti opakovaně vyjadřovali ústavní právníci, mj. v souvislosti s některými případy, kdy prezident Zeman odmítal jmenovat některého ministra. Jejich slova se často týkala skutečnosti, že Ústava neobsahuje výslovně uvedenou lhůtu pro takové jmenování, respektive jak je třeba absenci této lhůty interpretovat.

Veřejné zmínky ústavních právníků o tom, zda by se v případě jmenování ministrů měly, či neměly do Ústavy doplnit konkrétní lhůty, ale nejsou moc časté. V médiích se nám podařilo dohledat např. vyjádření (audio, čas 12:22) Marka Antoše v kontextu prezidentova odmítání jmenování některých ministrů. Podle Antoše je „vztah mezi prezidentem republiky a vládou (…) takovým místem, že by bylo užitečné o té ústavní změně diskutovat“. Ústavní právník Jan Wintr v roce 2021 mluvil o tom, že v případě, že by prezident odmítl jmenovat celou vládu, „lze uvažovat i o změně Ústavy, protože si myslím, že to jmenování vlády přináší skoro pořád nějaké problémy, které jsou úplně zbytečné, protože to zdržování jmenování vlády nepřináší vůbec nic pozitivního.“

Poměrně jasně se k otázce doplnění lhůt pro jmenování ministrů do Ústavy postavila platforma Rozumné právo, kam patří mj. ústavní právník Jan Wintr: „Průtahy při jmenování vlády či odvolávání a jmenování ministrů, existence vlády opírající se jen o důvěru prezidenta a faktická nemožnost podrobit sporné kroky prezidenta kontrole ze strany Ústavního soudu, ohrožují principy parlamentní republiky. Platforma Rozumné právo považuje za potřebné změnit Ústavu tak, aby nebylo možné relativně často porušovat Ústavu a principy parlamentní republiky a aby byla zajištěna účinná právní obrana proti takovému jednání prezidenta.“ Platforma také doporučuje, že by „jmenování vlády (…) mělo být svázáno pevnými lhůtami“.

Další vyjádření ústavních právníků, které se nám podařilo dohledat, se týkají výhradně prezidentova jmenování premiéra, nikoliv jmenování ministrů.

Závěr

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám tedy nepodařilo najít dostatečné množství vyjádření ústavních právníků, která by se týkala právě možné změny Ústavy ve věci lhůt pro jmenování ministrů prezidentem, abychom mohli výrok Marka Hilšera potvrdit či vyvrátit. Někteří ústavní právníci se k možné změně Ústavy a doplnění lhůt vyjádřili kladně, nicméně většina z dohledaných vyjádření ostatních právníků se této konkrétní úpravy netýkala. Nedokážeme tak říct, zda mezi ústavními právníky panuje většinová shoda. Výrok Marka Hilšera proto hodnotíme jako neověřitelný.

Prezident, na základě článku 54, odstavce 3 Ústavy, skutečně není z výkonu své funkce odpovědný. To se vztahuje jak na výhradní, tak na kontrasignované pravomoci. Pokud tak prezident učiní rozhodnutí, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády, odpovídá za toto rozhodnutí pouze vláda.

Prezidenta navíc po dobu výkonu jeho funkce nelze ani trestně stíhat. Výjimku představuje pouze možnost Senátu podat na prezidenta ústavní žalobu, a to buď pro velezradu či hrubé porušení Ústavy a ústavního pořádku.

Kandidát na prezidenta Karel Diviš těmito slovy reagoval (video, čas 48:11) na Pavla Fischera, který dříve v debatě řekl (čas 40:20), že v českých strategiích nezaznamenal žádné informace o elektronické armádě. Zmiňme, že Diviš dříve v rozhovoru pro Českou televizi uvedl, že by se chtěl zasadit o vznik e-armády, což dle něj zahrnuje kybernetickou bezpečnost, bezpilotní systémy, drony a protiraketovou obranu.

Premiér Petr Fiala nicméně ve svém novoročním projevu nehovořil o něčem jako e-armáda ani o připravování či budování technologií potřebných ke vzniku takové armády. V proslovu se pouze dotkl tématu výdajů na obranu: „Málo jsme se věnovali armádě, neplnili jsme dostatečně svoje sliby vůči našim spojencům v NATO. Nyní se to snažíme rychle změnit. Proto navyšujeme a budeme dál navyšovat výdaje na naši obranu. (…) Musíme mít silnou moderní armádu, která nám zajistí ochranu.“

Předseda vlády nemluvil ani o vzniku konsorcií českých firem, které by chtěly napomoci vzniku e-armády. Fiala pouze zmínil, že „systematicky podporujeme zapojování domácího průmyslu do armádních zakázek. (…) Řada českých firem, jež se věnují obrannému průmyslu, také v posledních měsících rozšířila svoji výrobu a nabírá tisíce nových zaměstnanců“.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo najít ani jiné případy, kdy by Petr Fiala mluvil o moderních technologiích v českém obranném průmyslu, které by mohly pomoci s vybudováním „e-armády“. Na listopadovém Velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu například uvedl, že „rozhodně chceme využít veškeré příležitosti k modernizaci Armády České republiky,“ na začátku ledna 2023 Fiala v souvislosti s Vojenským zpravodajstvím mluvil o tom, že je potřeba budovat kybernetickou obranu, „která má detekovat a zastavit kybernetické útoky proti státu a kritické infrastruktuře“. Žádný z těchto výroků nicméně neodpovídá slovům Karla Diviše, a jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.