Andrej Babiš

Andrej Babiš přesně neuvádí, jakého období se zmíněný údaj týká, výrok nicméně zmiňuje v kontextu kritiky současné vlády Petra Fialy a v odůvodnění tak vycházíme z nejnovějších dat.

Eurostat a ČSÚ

Mírou chudoby v zemích EU se zabývá statistický úřad Eurostat. Ten pracuje s ukazatelem rizika ohrožení příjmovou chudobou, který představuje podíl lidí, jejichž příjmy se pohybují pod 60 % mediánu (tedy úrovně příjmu, kterého dosahuje polovina lidí). Tomuto údaji se také říká hranice chudoby a její přesnou hodnotu pro Českou republiku stanovuje (.pdf) Český statistický úřad (ČSÚ). Dle jeho dat, ze kterých Eurostat vychází (.pdf), byla hranice příjmové chudoby v roce 2022 186 847 Kč ročně. Pod hranicí příjmové chudoby se tak nacházelo 10,2 % Čechů, což dle dat ČSÚ odpovídalo přibližně milionu lidí. Nejnovější data za rok 2023 ČSÚ dosud nezveřejnil.

Z mediánu příjmů pak částečně vychází také ukazatel „rizika chudoby nebo sociálního vyloučení“. Ten představuje podíl lidí ve společnosti, kteří spadají do alespoň jedné ze tří následujících podmínek: jsou ohroženi již zmíněnou příjmovou chudobou, vážně materiálně strádají nebo žijí v domácnosti s velmi nízkou pracovní intenzitou, která zahrnuje domácnosti, kde lidé v produktivním věku nenaplnili potenciál své možné pracovní doby a odpracovali z ní maximálně 20 %. V roce 2022 bylo chudobou podle této širší definice ohroženo 11,8 % Čechů, tedy přibližně 1,2 milionu lidí (.xlsx).

Zpráva Poverty Watch

V říjnu 2023 se uskutečnila konference Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení (EAPN), na které byla představena Zpráva o stavu a vývoji chudoby v ČR 2023, kterou EAPN každoročně zpracovává a později se stává součástí celoevropské zprávy „Poverty Watch“ (.pdf). Autoři této zprávy se vůči metodice Eurostatu vymezují (.pdf, str. 2) a navrhují porovnávat příjmy českých domácností s mediánem příjmů v celé Evropě, neboť mediánový příjem v České republice je podle nich zpravidla nízký.

Ukazatele míry chudoby Eurostatu bývají odborníky kritizovány z více důvodů (.pdf, str. 121), za problematické je považováno hlavně srovnání mezi jednotlivými státy (.pdf, str. 8). Výsledky České republiky v rámci těchto žebříčků označil za možný statistický klam např. i sociolog Daniel Prokop kvůli tomu, že se příjmový medián mezi evropskými státy liší.

V textu publikovaném na webových stránkách organizace EAPN, který informuje o konané konferenci, stojí, že „ohroženo chudobou je v ČR téměř 15 % obyvatelstva a více než 10 % obyvatel ČR žije již pod hranicí chudoby.“ Tyto údaje na základě nejnovějších dat o počtu obyvatel (.xlsx) odpovídají zhruba milionu lidí žijících pod hranicí chudoby a 1,6 milionu osob ohrožených chudobou. V textu ovšem není zmíněný zdroj, ze kterého organizace vychází.

Ve zprávě Poverty Watch (.pdf, str. 15) autoři pouze píší, že „v ČR žije asi milion lidí na hranici chudoby, velké množství lidí se ale zároveň nachází i těsně nad touto hranicí“. Konkrétní číslo se přitom ve zprávě nenachází (.pdf). Seznam Zprávy později informovaly o tom, že během tiskové konference předseda EAPN Karel Schwarz (.pdf) upřesnil, že „velkým množstvím“ jsou „podle odhadů až dva miliony lidí“. Tyto údaje pak převzala některá média. Podle Seznam Zpráv ale experti nechtěli zprávu komentovat a poukazovali na to, že tato iniciativa nepřesně interpretuje zdroje, jejichž údaje navíc nelze ověřit.

Česko 2022: Život k nezaplacení

Autoři zmíněné zprávy Poverty Watch čerpají (.pdf, str. 7) z dat projektu Česko 2022: Život k nezaplacení, který zpracovává Český rozhlas společně s výzkumnou společností PAQ Research. Tento projekt rozlišuje domácnosti v příjmové chudobě a nízkopříjmové domácnosti bez větších úspor, které definuje jako domácnosti, jejichž čistý měsíční příjem je nižší než medián a současně mají úspory na maximálně jeden měsíc. V metodických poznámkách k projektu je upřesněno, že vychází z hranice chudoby, kterou v roce 2019 stanovil ČSÚ, tj. 12 818 Kč, a pro následující měsíce ji vždy navyšuje podle míry inflace oproti předchozímu měsíci. 

Dle posledních dat z listopadu 2023 se 13 % domácností nacházelo v příjmové chudobě a 18 % domácností bylo nízkopříjmových bez větších úspor. V průběhu roku 2022 se ukazatel příjmové chudoby pohyboval v rozmezí 13–17 % a ukazatel nízkopříjmových domácností bez větších úspor na 15–18 %.

Tyto údaje jsou ovšem uvedeny na domácnosti, nikoliv na obyvatele. Dle posledního sčítání lidu v roce 2021 má Česká republika 4 813 103 hospodařících domácností, přičemž průměrně v jedné domácnosti žije 2,15 osob. Na základě těchto údajů bychom tak mohli velmi hrubě odhadnout, že 13 % domácností trpících příjmovou chudobou odpovídá 625 703 domácnostem, v přepočtu na obyvatele by se pak jednalo cca o 1,35 milionu osob. Obdobným způsobem při výpočtu 18 % nízkopříjmových domácností bez větších úspor dojdeme k číslu přibližně 1,86 milionu lidí. Toto číslo se blíží zmiňovaným 2 milionům lidí. Náš hrubý odhad nicméně nereflektuje velikost daných domácností, ale operuje pouze s celorepublikovým průměrem.

Zdroj: Český rozhlas a PAQ Research

Shrnutí

Dle posledních dat Eurostatu z roku 2022 je v Česku příjmovou chudobou ohroženo asi 1,2 milionu lidí, což je značně odlišné číslo, než které uvádí Andrej Babiš. Metodika Eurostatu je ovšem terčem kritiky, vymezuje se vůči ní např. Evropská síť proti chudobě a sociálnímu vyloučení (EAPN). Ta během své tiskové konference v říjnu 2023 uvedla, že v Česku žije asi milion lidí na hranici chudoby a až dva miliony lidí se nachází těsně nad touto hranicí.

Tuto informaci později převzala řada médií, nám se ovšem nepodařilo ověřit, ze kterých statistických dat tyto údaje vycházejí. EAPN se odvolává na zprávu Poverty Watch, kde ale počet osob těsně nad hranicí chudoby není upřesněn. Ve zprávě se navíc neuvádí přesné zdroje k těmto datům. Naopak zmiňuje výsledky projektu Česko 2022: Život k nezaplacení, dle kterého v roce 2022 žilo 13 % domácností v příjmové chudobě a 18 % domácností bylo označeno jako nízkopříjmové bez větších úspor. Z těchto dat o domácnostech nicméně nelze jednoznačně určit, kolik lidí se v příjmové chudobě nachází a kolik jich je ohroženo. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako neověřitelný.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu kritizoval vládu Petra Fialy a podotkl, že v současnosti má Česko jedny z nejvyšších cen elektřiny v Evropské unii (EU). Ceny elektřiny pro domácnosti napříč EU porovnává např. Statistický úřad Evropské unie (Eurostat), který tyto údaje zaznamenává pololetně.

Nejnovější data jsou v době našeho ověření dostupná za první pololetí roku 2023. Jak ukazuje následující graf, v tomto období mělo Česko dle Eurostatu až 11. nejdražší elektřinu ze všech 27 členských států. Konkrétně elektřina stála 0,264 eur za kilowatthodinu, tedy 264 € za megawatthodinu (v přepočtu ke kurzu z 30. června 2023 asi 6 265 korun).

Odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje energie (POZE)

Plán na odpuštění poplatků za obnovitelné (přesněji podporované) zdroje energie, tzv. POZE, vláda schválila v červnu 2022. Vydala nařízení, kterým od 1. října 2022 navýšila prostředky, jimiž stát dotuje náklady na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Podle zákona č. 165/2012 Sb. mají výrobci elektřiny „z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů nebo vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla“ právo získat finanční podporu za každou vyrobenou MWh energie. Celkové náklady na tuto podporu přitom částečně financuje stát a mimo jiné také samotní odběratelé – právě prostřednictvím poplatků, které jsou součástí plateb za elektřinu.

Výši prostředků, které poskytuje stát, určuje podle zákona vláda, a to tak, aby spolu s ostatními zdroji pokryly celkové předpokládané náklady na podporu obnovitelných zdrojů v daném roce. Díky navýšení státního financování se tak v důsledku snížila suma, kterou musí zaplatit odběratelé elektřiny. Na tuto skutečnost následně zareagoval Energetický regulační úřad, který výši poplatku podle zákona stanovuje. Od 1. října 2022 snížil částku, z níž se poplatek za POZE vypočítává (.pdf, str. 25), na nulu (.pdf, str. 2).

Do 1. října 2022 tak odpovídala maximální výše poplatku za POZE 495 Kč/MWh (.pdf, str. 25) bez DPH, tedy v médiích často zmiňovaným 599 Kč/MWh s DPH. Od tohoto data byl ale poplatek nulový a domácnosti a firmy jej tedy neplatily – hradil se pouze ze státního rozpočtu.

Návrat POZE

Vláda Petra Fialy ale na konci září 2023 schválila (.pdf) nařízení (.pdf), kterým se pro domácnosti a firmy obnovila povinnost platit poplatky. Podle vlády šlo o plošné opatření, které v době nižších cen energií už není nutné. Odběratelé tak od začátku letošního roku opět musí hradit poplatek ve výši 599 korun za megawatthodinu.

Fialův kabinet tedy skutečně z velké části „přehodil“ placení poplatků za obnovitelné (respektive podporované) zdroje energie na domácnosti a firmy, jak řekl Andrej Babiš. Bývalý premiér už ovšem nezmínil, že stát na tyto poplatky stále uvolňuje peníze ze státního rozpočtu, na letošní rok se má konkrétně jednat o 9,35 miliardy korun (.pdf). Celkové náklady přitom dle odhadu Energetického regulačního úřadu (ERÚ) budou činit přibližně 36 miliard, a lidé a firmy by tak letos měli zaplatit asi 26,65 miliard Kč. Tato částka je tedy výrazně nižší, než jakou ve výroku uvádí bývalý premiér.

Následující graf zobrazuje celkové výdaje na podporované zdroje energie v posledních letech. Vyplývá z něj, že domácnosti a firmy ve většině let platily větší část, či alespoň přibližně polovinu poplatků. Situace se výrazně změnila až v roce 2022, kdy vláda na poslední tři měsíce tyto poplatky odpustila, jak zmiňujeme výše. Je nicméně pravdou, že letos stát na podporované zdroje energie vydá mnohem menší částku než v předcházejících letech.

Dodejme, že částka přibližně 62 miliard korun se ve veřejném prostoru objevovala v souvislosti s celkovým snížením státních výdajů v roce 2024. Například i podle konsolidačního balíčku se má letos ušetřit 62,4 mld. Kč. Z návrhu rozpočtu nicméně vyplývá, že se plánované výdaje meziročně sníží o necelých 50 miliard korun.

Závěr

Česko tedy nepatří k zemím EU, které mají jedny z nejvyšších cen elektřiny. Dle srovnání Eurostatu ČR v prvním pololetí roku 2023 měla až 11. nejdražší elektřinu ze všech členských států. Rozhodnutím Fialovy vlády se pak pro domácnosti a firmy skutečně vrací povinnost platit poplatky za podporované zdroje energie, která byla přerušena od 1. října 2022. Stejně jako v předcházejících letech ale bude část výdajů hradit stát. Celková podpora má dle odhadu ERÚ dosáhnout pouze 36 miliard korun, nikoliv 62 miliard, které zmiňuje Andrej Babiš. Jeho výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Snížení valorizace důchodů

Výši důchodů v České republice ovlivňuje valorizace, která je ukotvena v zákoně o důchodovém pojištění. Na základě zákona se důchody pravidelně zvyšují vždy od 1. ledna, přičemž jejich zvýšení se odvíjí od růstu spotřebitelských cen (tedy inflace) a růstu mezd.

Zákon také dříve stanovoval podmínky pro valorizaci penzí v mimořádném termínu. K té se přistupovalo v případě, kdy růst indexu spotřebitelských cen (domácností celkem, případně domácností důchodců) dosáhl alespoň 5 % oproti měsíci, který byl zohledněn při předchozí valorizaci. Zásluhový díl penze (tedy procentní výměra důchodu) se přitom navyšovala o tolik procent, o kolik ve sledovaném období vzrostly ceny.

K překročení dané 5% hranice došlo v lednu minulého roku (.pdf, str. 1). Podle zákona proto po pěti měsících, tedy v červnu, měla být navýšena procentní výměra o plný nárůst cen. Index spotřebitelských cen domácností důchodců se za období, z něhož měla červnová valorizace vycházet, konkrétně zvýšil o 11,5 % (.doc, str. 1). Podle daných pravidel se proto měl průměrný důchod celkově navýšit o 1 770 Kč.

Vláda nicméně způsob výměry důchodů změnila, a to tak, že se procentní výměra všech důchodů při mimořádné valorizaci v červnu 2023 zvýšila o 400 Kč a o 2,3 %. Dohromady tak navýšení v průměru odpovídalo jen 760 Kč, což je o 1 010 Kč méně, než jaký měl být nárůst podle dřívějších pravidel. Dodejme, že ústavnost této změny pravidel projednával Ústavní soud, ke dni zveřejnění Babišova videa ale svůj nález ještě nevydal.

Kromě toho Fialův kabinet také změnil způsob výpočtu u pravidelné valorizace důchodů. Vláda Poslanecké sněmovně předložila návrh novely zákona o důchodovém pojištění, který tento výpočet upravil (.pdf, str. 10, 14–15 z 48), v květnu 2023. Návrh byl následně schválen, a novela tak vstoupila v účinnost 1. října 2023. Od začátku letošního roku se kvůli ní do řádné valorizace promítá pouze třetina růstu reálných mezd, a nikoliv polovina (.pdf, str. 4 z 48), jak tomu bylo doposud. I nadále se ovšem započítává celá inflace.

Další změnou, kterou vláda v novele prosadila, je nahrazení mimořádné valorizace dočasným příspěvkem. Ten zohledňuje růst cen z 60 % (.pdf, str. 15 z 48). Podobně jako za starších pravidel se bude vyplácet v situacích, kdy růst cen přesáhne hranici 5 %. Důchodci ho budou dostávat jen do konce roku, než dojde k řádné valorizaci penzí. 

Zvýšení věku odchodu do důchodu

Zákon o důchodovém pojištění popisuje také obecné podmínky nároku na starobní důchod. Z jeho znění vyplývá, že se důchodový věk liší podle roku narození. Platí přitom, že čím mladší ročník, tím vyšší je stanovený důchodový věk. Zároveň zákon určuje horní hranici, podle které by se měl u pojištěnců narozených po roce 1971 důchodový věk zastavit na 65 letech.

Doplňme, že stanovený věk odchodu do penze kromě roku narození závisí i na pohlaví a u žen i na počtu vychovaných dětí. Žena se dvěma dětmi narozená v roce 1960 tak například může odejít do penze o dva roky dříve než muž stejného věku. I v tomto případě nicméně zákon v současnosti počítá s tím, že se u mužů a žen důchodový věk postupně sjednotí na zmíněných 65 letech.

Fialova vláda dříve uvedla, že má v plánu posouvat důchodový věk podle průměrného věku dožití, který vyplyne z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ). Zároveň chce zajistit, aby každý v důchodu mohl strávit alespoň 21,5 roku. Podle vlády se má úprava od roku 2031 dotknout lidí, kteří se narodili po roce 1965, a prozatím by byl důchodový věk vypočítaný pro ty, kteří se narodili do roku 1972.

U návrhu, který toto opatření zavádí (.doc), v době publikace Babišova novoročního projevu už skončilo připomínkové řízení, vláda ho ale ještě neprojednala. Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky by se tak mohlo stát během února.

Čím větší naděje dožití, tím vyšší důchodový věk

Pro úplnost doplňme, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) už dříve informovalo, že „pro stanovení důchodového věku se bude vycházet z údajů Českého statistického úřadu o střední délce života v 50 letech“ (.doc, str. 6, 14).

Střední délku života (neboli také naději dožití) je možné počítat od jakéhokoli věku. Nejčastěji se vypočítává při narození, vyjádřit se ale může právě i ve zmiňovaných 50 letech. Ve výsledku tento ukazatel udává průměrný počet let, „který prožije právě x-letá osoba při zachování úmrtnostních poměrů daného období“ (.pdf, str. 3). Zjednodušeně řečeno tento údaj popisuje, kolik let bude daná osoba v průměru ještě žít.

Podle návrhu (.doc, str. 6) by se nově počítaný důchodový věk měl určovat postupně vždy pro osoby, které v daném roce dosáhnou 50 let. Pro člověka narozeného v roce 1974 se proto penzijní věk bude vypočítávat podle statistických údajů z roku 2024.

MPSV pro lepší představu uvádí příklad, ve kterém vycházelo z porovnání dat pro muže a ženy, kterým bylo v roce 2015 50 let (ročník 1965), s lidmi, kteří 50 let dosáhli až o rok později (ročník 1966). Pro rok 2015 byla naděje dožití 30,15 let, pro rok 2016 to pak bylo 30,6 let. Pro ročník 1966 by se podle MPSV důchodový věk vypočítal jako rozdíl hodnot naděje dožití, což by znamenalo, že tyto osoby půjdou do důchodu o 5,4 měsíce později. Jelikož by ale dle ministerstva mělo platit pravidlo, že maximální zvýšení důchodového věku mezi dvěma ročníky nemůže být vyšší než dva měsíce, šly by tyto osoby do penze v 65 letech a 2 měsících. 

Závěr

Vláda Petra Fialy tedy učinila kroky k tomu, aby snížila důchody. Bez jejího zásahu by se penze v loňském červnu automaticky zvýšily o 1 770 korun, na základě provedených úprav ale v průměru vzrostly pouze o 760 Kč. Fialův kabinet také plánuje zvýšit věk odchodu do důchodu, byť jej nehodlá posouvat na pevně určenou hranici. MPSV počítá s tím, že se důchodový věk bude odvíjet od střední délky života, neboli průměrné doby dožití, která vyplyne z dat ČSÚ. Výrok Andreje Babiše z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Bývalý premiér Andrej Babiš ve svém novoročním projevu vyjmenovává úspěchy svého kabinetu a poté pokračuje s kritikou současné vlády Petra Fialy. V námi ověřovaném výroku konkrétně vyčítá současnému premiérovi, že Česká republika patří mezi země s nejvyššími cenami bydlení v rámci Evropské unie (EU). Mezinárodní srovnání cen nemovitostí zpracovává např. Eurostat nebo společnost Deloitte.

(Ne)dostupnost bydlení

Jedním z ukazatelů cen nemovitostí je Deloitte Property Index, který porovnává ceny nových bytů, nájmů a další trendy na evropském trhu residenčních nemovitostí. Dle cenové dostupnosti vlastního bydlení je Česko mezi evropskými státy druhou nejméně dostupnou zemí hned po Slovensku (.pdf, str. 28). Pro koupi nemovitosti o rozloze 70 metrů čtverečních je zde potřeba průměrně 13,3 hrubých ročních platů, na Slovensku dokonce 14,1. Naopak nejdostupnější bydlení můžeme najít v Norsku a Belgii, kde je pro koupi takové nemovitosti potřeba méně než pět hrubých ročních platů.

Česko v roce 2022 zároveň mělo pátou nejvyšší průměrnou hypoteční sazbu z evropských států (.pdf, str. 35). Dodejme, že celková hodnota poskytnutých hypoték v ČR v roce 2022 dosáhla 151 miliard korun, což představuje pokles o 63 % oproti předcházejícímu roku (str. 47).

Růst cen nemovitostí

Statistický úřad Evropské unie (Eurostat) pravidelně zveřejňuje index cen nemovitostí (HPI), který měří změny cen všech obytných nemovitostí. Jedná se jak o nově postavené, tak i stávající byty a samostatně stojící a řadové domy. Dle nejnovějších dat mělo Česko v roce 2022 druhý nejvyšší index hned po Maďarsku.

Eurostat zároveň zveřejňuje harmonizované indexy spotřebitelských cen (HICP). Jde o ekonomický ukazatel, který měří časovou změnu cen spotřebního zboží a služeb pořízených domácnostmi, a poskytuje srovnatelné míry inflace mezi jednotlivými zeměmi. Mezi jinými ukazateli měří i nájemné za bydlení. V tomto žebříčku se ČR umisťuje až na osmém místě.

Pro upřesnění doplňme, že HPI i HICP jsou relativní ukazatele, které se zaměřují na procentuální změny cen nemovitostí v čase. Oba indexy začínají s referenční hodnotou 100 v roce 2015, na základě které měří procentuální změny od tohoto výchozího roku. Pokud tedy Česká republika dosahovala v roce 2022 v HPI hodnoty 215,3, znamená to, že v tomto roce byly ceny nemovitostí vyšší o 115,3 % ve srovnání s rokem 2015. Mezi lety 2015 a 2022 tak Česko mělo druhé nejrychleji rostoucí ceny nemovitosti v celé EU.

Shrnutí

Podle nejnovějších dat Eurostatu mělo Česko mezi lety 2015 a 2022 druhé nejrychleji rostoucí ceny nemovitostí v celé Evropské unii. Na pořízení vlastního bydlení pak dle Deloitte lidé potřebují 13,3 průměrných hrubých ročních platů, což z našeho státu činí zemi s druhým nejméně dostupným bydlením, co se ceny týče. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém videu nejdříve popisuje, v jakém stavu se nacházela Česká republika na konci roku 2021, kdy hnutí ANO předalo vládu současné koalici. Mimo jiné mluví o tom, že Česko bylo šestou nejbezpečnější zemí v Evropské unii (EU). Následně tvrdí (video, čas 3:52), že se za působení nynějšího Fialova kabinetu naše země propadla až na dvanácté místo.

Uveďme, že bezpečnost odborníci posuzují např. podle míry kriminality nebo počtu obětí válečných konfliktů. Pro srovnání bezpečnosti jednotlivých států se nicméně dlouhodobě používá Globální index míru (GPI), který vydává globální think-tank Institut pro ekonomiku a mír. Ten porovnává 23 různých ukazatelů napříč třemi oblastmi, do nichž se řadí společenská bezpečnost (např. počet vězňů, počet policistů nebo úroveň kriminality), rozsah aktuálních vnitrostátních a mezinárodních konfliktů a také oblast militarizace (např. výdaje na zbrojení nebo počet vojáků).

Podle tohoto měření se Česká republika v roce 2023 nacházela na dvanáctém místě ze všech hodnocených zemí světa a na šestém místě ze států EU (.pdf, str. 8). V rámci EU se lépe než Česko umístilo jen Dánsko, Irsko, Rakousko, Portugalsko a Slovinsko. I v roce 2021 bylo Česko šestou nejbezpečnější zemí EU, avšak v rámci celého světa se umístilo na devátém místě (.pdf, str. 9).

Andrej Babiš ve svém proslovu porovnává umístění ČR podle Globálního indexu míru v roce 2021 a 2023. Za rok 2021 ale vybral umístění pouze v rámci EU a za rok 2023 zmínil umístění ze všech hodnocených států světa. Svým výrokem tak zveličuje propad Česka na žebříčku – to je totiž v rámci EU stále šesté. V celosvětovém porovnání je sice dvanácté, propadlo se ale pouze o tři příčky. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu kritizuje vládu Petra Fialy za nárůst zadlužení a zmiňuje, že je Česko stejně zadlužené jako v roce 2013, kdy v Nečasově kabinetu vládla ODS spolu s TOP 09. Zjevně přitom mluví o dluhu sektoru vládních institucí v poměru k HDP, který se skládá ze státního dluhu a například také z dluhů územních samospráv, tedy obcí a krajů. Zmiňme, že vláda Pera Fialy se k moci dostala na konci roku 2021.

Informace o výši vládního dluhu v poměru k HDP poskytuje například server tradingeconomics.com, který vychází z dat národních statistických či jiných úřadů, případně Eurostatu. Ten uvádí, že úroveň vládního dluhu v ČR v roce 2022 dosahovala 44,2 % HDP. Podobný údaj zveřejnil i za rok 2013, pro který výši vládního dluhu vyčíslil na 44,4 % HDP. Jak je ovšem na grafu vidět, dluh vzrůstal už v letech 2019–2021, tedy v době vládnutí Babišova kabinetu.

Dodejme, že část roku 2013 byla u moci vláda Petra Nečase, jejíž součástí v té době byly skutečně strany ODS a TOP 09 (původní koaliční partner Věci veřejné vládu opustil už v předcházejícím roce). Tyto dvě strany jsou součástí i současného kabinetu Petra Fialy.

Dluh sektoru vládních institucí vůči HDP byl tedy v letech 2013 a 2022 téměř totožný. Andrej Babiš svým výrokem ale naznačuje, že za nárůst zadlužení může především vláda Petra Fialy. Dluh přitom znatelně vzrostl už během toho, kdy byl u moci Andrej Babiš, což bývalý premiér nezmiňuje. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu tvrdí, že vláda Petra Fialy ve třech letech svého působení navyšuje státní dluh a plánuje ho zvýšit o 1 000 miliard Kč. Fialův kabinet byl jmenován na konci prosince 2021 a je tedy u moci pouhé dva roky. Babiš tak zjevně mluví o plánovaném státním dluhu na konci roku 2024 a o jeho zvýšení v porovnání s koncem roku 2021, respektive začátkem roku 2022.

Nominální státní dluh roste

Nejprve je vhodné zmínit, že nominální hodnota státního dluhu roste nepřetržitě už od roku 2018, na jehož konci dosáhla 1,622 bilionu Kč (.pdf, str. 21). Hranici dvou bilionů poté překonala v roce 2020. Na konci roku 2021, kdy Babišova vláda předala moc Fialovu kabinetu, činil státní dluh 2,466 bilionu Kč (.pdf, str. 21).

Data za rok 2023 v současné době zatím nejsou finální. Ministerstvo financí ale ve své publikaci „Strategie financování a řízení státního dluhu České republiky“ (.pdf) ze začátku letošního ledna předpokládá, že se státní dluh ke konci minulého roku vyšplhal na 3,111 bilionu Kč. Na konci roku 2024 se pak má ještě zvýšit, a to na 3,367 bilionu Kč (.pdf, str. 12). V porovnání se začátkem vládnutí Fialova kabinetu se tak nominální státní dluh má zvýšit přibližně o 901 miliard Kč.

Státní dluh v poměru k HDP

Pro kontext zmiňme i výši státního dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP). Na konci roku 2021 podle Ministerstva financí odpovídal státní dluh 40,4 % HDP (.pdf, str. 21). Ke konci letošního roku se pak dle odhadu má zvýšit o 3,2 procentního bodu, tedy na 43,6 % HDP (.pdf, str. 12). Pokud bychom srovnali stejné období s dobou vládnutí Babišova kabinetu, mezi koncem roku 2017 (tedy nástupem vlády Andreje Babiše) a závěrem roku 2020 vzrostl státní dluh o 4,1 p.b., tedy více než během prvních tří let Fialovy vlády.

Závěr

Podle odhadu Ministerstva financí má státní dluh v prvních třech letech působení Fialovy vlády nominálně vzrůst o 901 miliard Kč. Andrej Babiš se jím zmiňovanou částkou ještě vejde do naší 10% tolerance. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu porovnává období své vlády a působení kabinetu Petra Fialy. Ve videu mj. zaznělo, že Česko bylo během vládnutí Babišova kabinetu devátou nejvíce prosperující zemí v Evropské unii (EU). Předseda hnutí ANO později uvedl, že se později ČR v tomto žebříčku propadla na 12. místo.

Úroveň prosperity lze porovnávat vícero způsoby, např. růstem hrubého domácího produktu (HDP). Světová banka vychází z příjmové nerovnosti, přičemž ta se odvíjí od růstu průměrných příjmů u spodních 40 % populace. Prosperitu v České republice měří např. Index prosperity. Jedná se o společný projekt České spořitelny, datového portálu Evropa v datech a Sociologického ústavu Akademie věd ČR, který srovnává data z Eurostatu, OECD, WHO, Světové banky nebo OSN. Na základě těchto dat pak porovnává členské státy Evropské unie (EU).

V současnosti Index prosperity počítá s více ukazateli, například se stavem životního prostředí, úrovní bydlení či solidaritou a důvěrou ve společnosti. Ještě na konci roku 2022 se v žebříčku na základě tohoto indexu Česko umístilo na třinácté příčce. Počátkem roku 2022 ovšem index měřil a srovnával pouze stav ekonomiky jednotlivých zemí. Na základě těchto kritérií se Česká republika za rok 2021 (tedy ještě za Babišovy vlády) umístila na devátém místě. Za první rok Fialova kabinetu se pak Česko v tomto žebříčku opravdu propadlo na 12. místo. Hlavními důvody poklesu byla vysoká inflace, která vedla k omezení spotřeby, a nízká přidaná hodnota produkce.

Dodejme, že stav ekonomiky byl hodnocen podle několika kritérií. Jednalo se např. o podíl hrubého domácího produktu (HDP) na hrubém národním důchodu (HND), podíl HDP na osobu, míru inflace, míru investic vůči HDP nebo o přímé zahraniční investice.

Za Babišova kabinetu se tedy Česká republika v Indexu prosperity umístila na devátém místě ze všech členských států EU. Během prvního roku Fialovy vlády se však v tomto žebříčku skutečně propadla na 12. místo. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš zjevně mluví o daňových změnách, které zavádí vládní konsolidační balíček schválený loni na podzim. První část opatření, které balíček obsahuje, je přitom účinná už od 1. ledna 2024. Další části postupně vejdou v účinnost ještě během letošního roku, zbytek pak v roce 2025 až 2027.

Mezi změny zaváděné touto novelizací patří například:

• navýšení daně z nemovitosti;
• opětovné zavedení nemocenského pojištění odváděné zaměstnanci (.pdf, str. 239);
• zvýšení daní z cigaret, tabákových výrobků a z lihu;
• úprava výpočtu daně z příjmů fyzických osob (snížení hranice, od které se z části příjmů platí vyšší, 23% sazba daně);
• zvýšení daně z příjmů právnických osob z 19 na 21 % – které sice platí už od ledna, ale reálně se do rozpočtu promítne až po podání daňových přiznání v roce 2025.

Předseda hnutí ANO ve svém výroku zmiňuje změny prosazené od ledna 2024. Vzhledem k tomu, že vláda prosadila konsolidační balíček jako celek a dopady některých opatření se projeví až po roce 2024, zaměříme se v našem odůvodnění na celý tento balíček.

Dřívější vyjádření Fialovy vlády

Programové prohlášení vlády, které Fialův kabinet aktualizoval v březnu 2023, obsahuje jen poměrně obecné vyjádření, že cesta ke stabilitě veřejných financí nespočívá ve zvyšování daňové zátěže. Původní verze prohlášení z ledna 2022 kromě toho také zmiňovalo, že kabinet vytvoří „pravidlo daňové brzdy, které stanoví strop daňového břemene“ (.pdf, str. 5). To, jak vysoký by měl tento strop být, zde ovšem vláda neupřesňovala.

Na rozdíl např. od předchozího kabinetu Andreje Babiše (.pdf, str. 5) se tedy vláda Petra Fialy k nezvyšování daňové zátěže v programovém prohlášení jasně nezavázala. Podobně je tomu i v případě koaliční smlouvy (.pdf, str. 4) SPOLU a Pirátů a Starostů, které obsahuje v podstatě stejné formulace.

Příslib, že „nezvýší žádné daně“, ale koalice SPOLU používala ve své předvolební kampani. Mezi předvolebními slogany občanských demokratů se objevilo i odmítnutí růstu daně z nemovitosti. Svůj závazek nezvyšovat daně pak ODS, včetně premiéra Fialy, zopakovala také po sněmovních volbách. Zbyněk Stanjura (ODS) už jako ministr financí v roce 2022 např. řekl, že vláda nebude zvyšovat daně z příjmu ani daň z majetku. Růst těchto daní ale navzdory dřívějším vyjádřením zástupců vlády nakonec zavádí právě konsolidační balíček.

Vývoj složené daňové kvóty

Určitým vodítkem k tomu, jak porovnat vývoj zvyšování daní v ČR, může být tzv. složená daňová kvóta. Ta vyjadřuje, jaký podíl (.pdf, str. 6) tvoří všechny daně a povinné příspěvky na sociální a zdravotní zabezpečení na hrubém domácím produktu (HDP). Ministerstvo financí ji ve svých dokumentech běžně označuje za ukazatel daňového zatížení (.pdf, str. 17).

Největší nárůst složené daňové kvóty je v grafu vidět mezi roky 2010 až 2011, kdy se složená daňová kvóta zvýšila o 1,1 procentního bodu. Podle odhadů Ministerstva financí (.pdf, str. 10) by se kvůli konsolidačnímu balíčku měla složená daňová kvóta v roce 2024 zvýšit z nynějších 35,4 % HDP na 36,2 %, což by znamenalo nárůst o 0,8 procentního bodu. Pro upřesnění je vhodné dodat, že tyto odhady vycházejí z tzv. akruálního přístupu (.pdf, str. 10, 53), a např. navýšení daně z příjmů právnických osob je proto zahrnuto už v odhadu pro rok 2024.

Ministerstvo financí ovšem už v roce 2019 upozorňovalo, že růst daňové kvóty automaticky neznamená vyšší daňovou zátěž. Podle něj totiž výše kvóty závisí nejen na sazbách daní a pojistného, ale mj. i na ekonomickém cyklu (protože se jedná o podíl na HDP) nebo na efektivitě výběru daní. Ačkoliv tedy máme k dispozici oficiální odhady růstu daňové kvóty, nemůžeme zcela přesně vyčíslit, jak se zvýšila přímo daňová zátěž.

Srovnání daňových reforem

Vývoj zvyšování daní ovšem můžeme porovnat i z dalšího pohledu, a to srovnáním minulých daňových reforem s nynějším konsolidačním balíčkem. Server Aktuálně.cz například v roce 2011, kdy daňové změny plánovala tehdejší vláda Petra Nečase, jako jedny z největších reforem zmiňoval ty z doby vlády Vladimíra Špidly a Jana Fischera.

Podle Aktuálně.cz počítala reforma Špidlova kabinetu z roku 2004 s tím, že veřejné rozpočty (státu i samospráv dohromady) získají navýšením daní zhruba 22 miliard Kč navíc. O stejné částce mluví i tehdejší vládní dokument Koncepce reformy veřejných rozpočtů (.pdf, str. 43, 53).

Janotův balíček, prosazený za premiéra Jana Fischera v roce 2009, měl původně daně a pojistné zvýšit o celkem 31 miliard korun. Sněmovnou ale tehdy nakonec prošla verze, která některé body vypustila, a počítala tak s navýšením o zhruba 23 miliard Kč.

Další výraznější zvýšení daní přišlo za vlády Petra Nečase. Ta např. o plánu navýšit daň z přidané hodnoty mluvila už v roce 2011, nakonec ale došlo ke zpoždění (.doc, str. 12–13) a růst sazeb DPH kabinet prosadil až v průběhu roku 2012 v rámci svého úsporného balíčku. Zmíněný soubor opatření měl podle důvodové zprávy přinést do veřejných rozpočtů v roce 2013 (.pdf, str. 36) celkem 22 miliard korun navíc z daní a pojistného. V roce 2015 vláda počítala s 33 mld. Kč.

Pro úplnost je vhodné zmínit, že některé daně se za Nečasovy vlády zvýšily i v letech 2011 a 2012 (.doc, .doc, vše str. 11–20), podle dokumentů dostupných na webu Sněmovny ale nikoli v takovém rozsahu jako v roce 2013.

Naproti tomu u konsolidačního balíčku vlády Petra Fialy (.pdf, str. 269) Ministerstvo financí plánuje, že jen za zdaňovací období roku 2024 prosazené změny navýší daně a pojistné o přibližně 65 miliard korun (.pdf, str. 38). Toto plánované zvýšení je tedy větší než sumy, se kterými ve své době původně počítaly reformy z let 2004, 2009 i 2012 – a to i kdybychom vzali úvahu vliv inflace (.pdf) nebo tyto částky přepočetli na podíl tehdejšího HDP.

Závěr

K popisu vývoje celkového daňového zatížení se někdy, zvláště v médiích, používá vývoj složené daňové kvóty. Ministerstvo financí ovšem dlouhodobě upozorňuje na to, že její výši ovlivňují kromě samotné sazby daní a pojistného mj. i ekonomický cyklus a efektivita výběru daní. Předpokládaný růst daňového zatížení proto nemůžeme pomocí tohoto ukazatele kvóty zcela přesně vyčíslit.

Pokud bychom se ale zaměřili na to, jaký nárůst daní a pojistného plánovaly největší daňové balíčky prosazené v letech 2004, 2009 a 2012, je částka uváděná v konsolidačním balíčku Fialovy vlády skutečně největší. Na nejvyšší příčce se drží i pokud bychom započítali vliv inflace nebo dané částky vyjádřili v poměru k HDP. Z tohoto důvodu proto výrok Andreje Babiše hodnotíme jako pravdivý.

Emisní povolenky

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je vytvořený Evropskou unií, který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti musí na pokrytí svých emisí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Emisní povolenky vydává EU každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musejí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. Na začátku roku 2023 přitom ceny emisních povolenek vystoupaly na rekordních 100,7 eur za tunu. Později ale ceny klesly a ke konci minulého roku se pohybovaly kolem 80 eur za tunu.

Dohoda EU o rozšíření emisních povolenek

Systém pro obchodování s emisemi se v průběhu let rozšiřuje a je rozdělený do několika fází. Současná, čtvrtá fáze, začala v roce 2021. Evropská komise v červenci 2021 navrhla rozšíření EU ETS, o kterém mluví Andrej Babiš. Daný návrh europoslanci v prvním čtení odhlasovali v červnu 2022. Podobu a úpravy (.pdf) tohoto rozšíření, jež dle návrhu zahrnuje i spalování paliv v odvětví budov (.pdf, str. 20, 57), od července 2021 také opakovaně projednávala Rada EU.

Právě Rada EU se v prosinci 2022 (tedy v době, kdy jí předsedala Česká republika) předběžně dohodla se zástupci Evropského parlamentu na změně pravidel systému obchodování s povolenkami. V dubnu 2023 byl pak dokument definitivně schválen Evropským parlamentem a poté i Radou EU, tedy ministry členských států, kteří jménem vlád členských států přijímají závazky k provedení kroků schválených na zasedání. Česko v Radě hlasovalo pro přijetí návrhu.

Upravený systém se bude vztahovat také na vytápění budov a silniční dopravu, tedy i na pohonné hmoty, které jejich vlivem mohou zdražit. Emise z vytápění budov a silniční dopravy mají být v rámci nového systému zpoplatněny od roku 2027. V prvních letech rozšíření by pak měla být zajištěna nízká cena povolenek, respektive zastropována na 45 eur za povolenku. Část výnosů z prodeje povolenek se pak má vložit do Sociálního fondu pro klimatická opatření, z něhož budou čerpat zranitelné domácnosti nebo mikropodniky.

Závěr

Během českého předsednictví v Radě EU došlo k předběžné dohodě mezi ní a Evropským parlamentem ohledně rozšíření systému emisních povolenek také na osobní dopravu a budovy (.pdf, str. 20). V dubnu 2023 pak Rada celý dokument definitivně schválila, přičemž Česká republika hlasovala pro. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.