Andrej Babiš

Výrok navazuje na další Babišovo prohlášení o znovuzdanění korunových dluhopisů, které podle něj blokoval Bohuslav Sobotka. To ovšem není pravda.

Zaokrouhlování vyměřené daně směrem nahoru přinesla novela zákona o dani z příjmu navržená Nečasovou vládou, respektive až pozměňovací návrh hospodářského výboru. Sobotka proto hlasoval ve třetím čtení v této věci dvakrát - nejprve musel být schválen pozměňovací návrh a posléze zákon jako celek.

Jak v hlasování o pozměňovacích návrzích (A22, bod č. 6), tak i ve finálním hlasování se Bohuslav Sobotka zdržel. I bez ohledu na Sobotkův hlas byl návrh těsně přijat, čímž byly korunové dluhopisy podrobeny zdanění. K oběma hlasováním kromě toho došlo nikoli 23., ale už 21. března.

Babišův výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Bohuslav Sobotka nemohl svým aktivním hlasováním pro návrh změnit jeho výsledky, a to v žádném směru. Zdanění korunových dluhopisů bylo navrženo vládou, konkurenční návrh poslance Sobotky by byl v této fázi rovněž bezpředmětný.

Během působení Bohuslava Sobotky na ministerstvu financí prohrál stát arbitráž s CME za 10,7 miliardy korun. Další 3,6 miliardy korun pak stálo narovnání arbitráže s japonskou skupinou Nomura. Zde však narovnání zabránilo mnohem větším výdajům státu. Přesto, že arbitráže spadají do působnosti ministerstva financí, není možné tvrdit, že případný výsledek arbitráže je čistě zásluhou konkrétního ministra. Tyto spory se obvykle táhnou dlouho a tak má konkrétní ministerstvo v době rozhodnutí na výsledku arbitráže jen částečný podíl.

Bohuslav Sobotka byl ministrem financí v letech 2002–2006. V tomto období byly proti České republice ukončeny tři arbitrážní spory; vítězný s firmou Nagel a prohraný se společností CME.

Arbitráž se společností CME vyšla český stát na 10,7 miliardy korun. Spor byl ukončen v březnu 2003. Jednalo se o znehodnocení investice do televize Nova. Arbitrážní spor začal v září 2001. Původ má už ale v roce 1999, kdy Vladimír Železný oddělil televizi Novu od amerických partnerů a zároveň došlo k majetkovým přesunům. Toto rozdělení potvrdila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, čímž se právě dopustila porušení mezinárodní smlouvy o ochraně investic. Česká republika byla žalována kvůli nedostatečné ochraně investice skupin CME právě do televize Nova. Podle tehdejšího premiéra Špidly je za prohranou arbitráž odpovědná Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, radní v souvislosti s výsledkem arbitráže odvolal. Ochrana zahraničních investic a potažmo arbitráže jako takové ale spadají do kompetencí ministerstva financí.

V roce 2006 byl také rozhodnut spor se společností Saluka/Nomura, kde se jednalo o prodej banky IPB do rukou ČSOB. Ve věci byl 17. března 2006 vydán částečný rozhodčí nález, v listopadu pak byla uzavřena dohoda o narovnání. Podle později odtajněných dokumentů zaplatila Česká republika odškodné 3,6 miliardy korun, čímž se ale vyhnula placení mnohem vyšší kompenzace (až 20 mld. korun). Na přípravě dohody se podle tehdejšího ministra financí Tlustého podíleli hned tři ministři včetně Bohuslava Sobotky.

Podle § 6 odst. 1 zákona o České národní bance se může ministr financí účastnit jednání rady ČNB. Podle stejného předpisu jí může také předkládat návrhy k projednání.

ČNB zveřejňuje na svém webu záznamy z jednání bankovní rady. Babiš měl právo účastnit se těchto jednání od února 2014, kdy se stal ministrem financí. Podle těchto záznamů nebyl ani jednomu jednání přítomen. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Státní dluhopisy lze rozdělit podle těchto kritérií: dle typu instrumentu, dle typu držitele a dle doby splatnosti. Jen za rok 2017 byly vydány např. tyto krátkodobé dluhopisy se zápornou výnosovou mírou. Je samozřejmostí, že do různých typů dluhopisů vkládají své finanční prostředky různí investoři.

Z dat za prosinec 2016 vyplývá, že 97,30 % tvořily dluhopisy střednědobé a dlouhodobé. Dlouhodobé investice poskytují vyšší výnos, ale i vyšší míru rizika. Kdo jaké druhy dluhopisů drží ale ministerstvo financí nevykazuje.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože v současné době má Česká republika skutečně vydány dluhopisy, které činí více než 10 % celkového státního dluhu.

Konkrétně se jedná o 12 % z celkového státního dluhu, s nimiž nejsou a nebudou pro ČR spojeny žádné výdaje. To vyplývá ze zprávy o řízení státního dluhu (.pdf, str. 10) uveřejněné ministerstvem financí 10. února 2017.

Andrej Babiš tímto reaguje na údaje Luďka Niedermayera, který používá data Eurostatu. Je v pořádku, že se odkazuje na data České národní banky (jež jsou trochu jiná), avšak pravděpodobně mluví pouze o prognóze růstu, kterou ČNB na první čtvrtletí 2017 odhaduje na 2,4 %. Reálná data jsou ovšem zatím pouze za třetí čtvrtinu 2016, kdy česká ekonomika rostla meziročně o 1,9 %.

Nejnovější zprávou ČNB s makroekonomickými ukazateli je Zpráva o inflaci I/2017 z 10. 2. 2017 (podrobné údaje v .xls „Tabulka klíčových makroekonomických ukazatelů“). Ta prognózuje růst za celý rok 2016 na 2,4 %.

Následující tabulka ukazuje čtvrtletní odhady ČNB a Eurostatu (jde o meziroční nárůst):

Zdroj: ČNB a Eurostat.

A v následujícím grafu je pro úplnost vidět vývoj dat podle ČNB i podle Eurostatu (data bez prognózovaných):

Dodejme, že ČNB prognózuje čtvrté čtvrtletí 2016 na 2,1 %. Prognózuje také první čtvrtletí 2017 (tedy současnost), a to na růst 2,4 %. Tato čísla pak více odpovídají údajům, kterými ministr argumentuje.

Další významný faktor dosaženého přebytku představovaly prostředky přijaté z EU. Ty převýšily rozpočtovanou výši o 64,8 mld. Kč.

Od roku 2014, kdy se hnutí ANO podílí na tvorbě rozpočtu, skutečně došlo k navýšení investic v roce 2015 v důsledku dočerpání dotací z předchozích let. Ty byly v konečném důsledku sníženy o 26 miliard korun, v čemž má Babiš (ANO) s drobnou odchylkou pravdu. Stejně tak mu musíme dát za pravdu, že čerpání dotací se v posledním roce jednotlivým ministerstvům (zejména zdravotnictví) příliš nedaří.

Rozpočet na rok 2014 schválila úřednická vláda Jiřího Rusnoka. Andrej Babiš se tak začal podílet až na sestavování rozpočtu pro rok 2015. V něm byly zahrnuty i předpokládané příjmy z EU, které činily 86,7 mld. korun. Za rok 2014 nebylo dočerpáno asi 85 miliard, konečný stav ke konci roku 2015 byl asi 6,8 miliard.

Současně má ministr Babiš pravdu, že za jeho působení došlo při dočerpávání ke snížení alokace (.pdf, str. 15) o 26 miliard, tedy nedočerpané částky za rok 2013 (.pdf, str. 3) a 2014. Rok 2015 tak byl posledním, kdy bylo možné tyto dotace dočerpat.

Zdroj: ministerstvo pro místní rozvoj

To se skutečně podařilo, ovšem s pomocí zvýšení investic. Za rok 2015 se kapitálové výdaje oproti předešlému roku zvýšily o 64,7 mld. korun, přičemž investice do programů spolufinancovaných EU se zvedly o 57,5 mld. korun.

Vláda tak skutečně koncem roku 2015 investovala více.

„Na meziročně nižší výdaje v samotném prosinci o 41,2 mld. Kč mělo vliv zejména mimořádně vysoké čerpání výdajů na společné programy EU a ČR v závěru roku 2015.“ - ministerstvo financí

Zdroj: Ondřej Kokeš

Od roku 2014 se tak rozjel nový dotační program, díky němuž obdrží Česká republika do roku 2020 asi 648,5 mld. korun.

V roce 2016 obdržel náš stát z Evropské unie 92,9 mld. korun (.pdf, str. 6), přičemž 88 mld. ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Z této částky vyčerpala země podle ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové (ČSSD) pouze 86,6 miliard.

Letošní (.pdf) rok je předpokládaný obnos z EU o 3,9 miliardy vyšší, předpokládá se 96,8 miliard. Současně má Babiš pravdu, že čerpání dotací je u některých ministerstev problematické a předpokládá se, že dojde v následujících letech k poklesům ekonomiky.

Jak vyplývá z výsledku rozpočtu 2016, který skončil přebytkem, kromě nižších kapitálových výdajů se na něm výrazně podílely právě evropské peníze. Jak uvádí zpráva ministerstva financí:

„Další významný faktor dosaženého přebytku představovaly prostředky přijaté z EU. Ty převýšily rozpočtovanou výši o 64,8 mld. Kč.“

Je tedy zjevné, že tento indikátor je pro státní rozpočet zásadní. Nicméně lze jen těžko predikovat v únoru 2017, jaká konkrétní výše peněz z EU do českého rozpočtu zasáhne. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Je sice pravdou, že na tzv. „tvrdé projekty“ jde primárně v rámci Fondu pro regionální rozvoj větší část z přidělených finančních prostředků, nelze však jednoznačně určit, kolik peněz je vyčleněných na tvrdé a kolik na měkké projekty, protože ty se mohou v rámci pěti fondů, ze kterých lze finanční prostředky čerpat prolínat.

V programovém období 2014-2020 může Česká republika vyčerpat z evropských fondů částku pohybující se mezi 21 a 24 mld. € (Evropská komise uvádí částku 21,6 mld €, ministerstvo pro místní rozvoj pak částku 23,9 mld. €). Tento objem peněz je rozdělen mezi pět fondů: Fondu soudržnosti, Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského námořního a rybářského fondu, Evropského sociálního fondu a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

Takřka polovina celkové částky (11,94 mld. €) připadá Evropskému fondu pro regionální rozvoj (EFRR/ERDF). Tento fond na úrovni 29 členských zemí alokuje 43 % financí, které jsou pro země Evropské unie v kohezních fondech vyčleněny.

Fond pro regionální rozvoj podporuje projekty v oblasti infrastruktury, tedy zejména tzv. „tvrdé“ projekty (stavby dopravní infrastruktury, rekonstrukce kulturních památek, výsadba zeleně nebo rozvoj elektronické veřejné správy apod.). Naopak tzv. „měkké projekty“ tedy neinvestiční (neinfrastrukturní) projekty, které mají podporovat např. rozvoj vzdělávání, osoby se zdravotním postižením, etnické menšiny, nezaměstnané osoby nebo zvyšování kvalifikace úředníků veřejné správy apod. spadají pod Sociální fond, kterému bylo v programovém období vyčleněno 3,43 mld. €. Nelze však stoprocentně říci, že by Fond pro regionální rozvoj obsahoval výzvy pouze k tvrdým projektům, v rámci tohoto fondu mohou být vypsány i projekty měkké.

Babišem zmíněné opravy silnic spadají primárně pod Fond soudržnosti, ze kterého může během programového období Česká republika vyčerpat částku 6,25 mld. €.

Z čehož vyplývá, že na tzv. měkké projekty Evropská unie vyčlenila České republice zhruba sedminu/osminu celkové částky.

Hodnotit složitost a byrokratičnost zadávání a čerpání projektů je subjektivní, nicméně zjednodušení, centralizování a plná elektronizace celého procesu byla jedním z cílů, které si Unie pro programové období 2014–2020 předsevzala.

Mezi novinky také patří vyšší měřitelnost přínosu podpořených operací (důraz na plnění stanovených indikátorů), finanční závislost na rychlosti a kvalitě čerpání (výkonnostní rámec) a vyšší míra uplatnění finančních nástrojů na úkor dotací, což může v konečném důsledku působit, že čerpání peněz je pro uchazeče náročnějším úkolem než v minulém programovém období.

Webové stránky fondů ani ministerstva dopravy aktuálně nenabízejí přehled, jak se čerpání podnikatelským subjektům, obcím či krajům daří.

Míru investování před dvěma lety nejlépe charakterizuje výše kapitálových výdajů. Za ty vláda v roce 2015 utratila asi 176 miliard Kč, i s připočtením inflace skutečně nejvíce od roku 2000 (viz graf).

Zdroj: Ondřej Kokeš

Výše investic se často porovnává s výší hrubého domácího produktu, proto jsme podíl spočítali v tabulce níže. Avšak ani investice v letech 2009 a 2010, které svou výší také vyčnívaly nad průměr, nepřekonaly v tomto ohledu údaje z předminulého roku. Data pochází z ročenky ČSÚ a z přiloženého grafu.

RokKapitálové výdaje v mld. KčHDP v mld. KčPodíl investic na HDP2009134,233 921,82734,23 %2010134,913 953,65134,12 %2015176,254 554,61538,7 %První část výroku tedy považujeme za pravdivou.

K otálení s výkupem pozemků můžeme pouze uvést, že počátkem roku 2016 vstoupila v platnost novela zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, která dle své důvodové zprávy napravuje četné chyby dřívější úpravy, kvůli nimž byl proces výkupu pozemků značně komplikovaný a zdlouhavý. Jde například o systém oceňování nemovitostí, umožnění vyvlastnění pozemků ve spoluvlastnictví nebo třeba usnadnění směny mezi subjekty. Je zjevné, že toto jsou důvody, kvůli kterým (také) docházelo před rokem 2015 k průtahům v řízení o odkupu pozemků.

Druhou část výroku necháváme tedy neověřenou. Jelikož hlavní informací ministrova výroku představuje zpráva o míře vládních investic, s touto výhradou výrok označujeme jako pravdivý.

V tomto výroku Andrej Babiš reaguje na slova Luďka Niedermayera, že je ČR mezi třemi zeměmi, které mají naplánovány projekty za méně než 10 % hodnoty celkové alokace. Má pravdu, že ČR mezi nimi opravdu není, je totiž na čtvrtém místě. Není však pravdou, že by východoevropské země obecně měly problém s plánováním čerpání: Maďarsko bylo v roce 2016 mezi trojicí nejúspěšnějších v rámci EU.

Podle souhrnných dat (.pdf, str. 21) dat Evropské komise jsou čtyři země, které zatím naplánovaly projekty za méně než 10 % svých přidělených prostředků: Kypr (5,1 %), Chorvatsko (9,1 %), Česká republika (9,6 %) a Rumunsko (7,2 %). Je tedy pravdou, že nejsme mezi třemi nejhoršími - tuto trojici tvoří Kypr, Rumunsko a Chorvatsko, ČR je čtvrtá.

Naopak nejefektivněji aktuálně čerpá Belgie (42 %), Finsko (40 %) a právě Maďarsko (39,1 %).

Problém s čerpáním se tedy netýká obecně východní Evropy, respektive vyjmenovaných zemí. Jak bylo zmíněno, Maďarsko je mezi trojicí nejlépe plánujících, i když se na tuto pozici vyšvihlo až v roce 2016. V předchozím roce (str. 20) naopak mělo problémy a naplánovalo pouze 5,8 % z peněz (ČR v roce 2015 vyčerpala 3 %).

Tabulka ukazuje, jak si v letech 2015 a 2016 vedly Babišem zmíněné země, hodnoty jsou v procentech:

Zdroj dat: Evropská komise

Jak je vidět, Maďarsko určitě s plánováním čerpání problém nemá. Ani Slovensko na tom není nijak špatně. Pobaltské státy si rovněž vedou poměrně dobře - Litva v roce 2016 naplánovala 23,9 %, Lotyšsko 22,6 %, Estonsko 13,3 %. Plánování čerpání je tedy problémem jen některých východoevropských zemí.

Výrazné problémy s čerpáním evropských dotací měla ČR především v programovém období 2007–2013. Fakt, že z hlediska čerpání dotací patřila ČR k nejhorším v EU, zmiňuje i zpráva EU Report 2015, kterou zveřejnil NKÚ. Podle něj byl na vině především velký počet programů a také složitost jejich implementační struktury (.pdf, str. 25).

V roce 2015 došlo ke zrychlení čerpání peněz z EU a čistá pozice za rok 2015 dosáhla rekordní výše (.pdf, str. 37). Následující rok 2016 z pohledu čerpání dotací nebyl tak úspěšný, což přiznává jak MMR, které je za čerpání evropských dotací zodpovědné, tak zpráva NKÚ, jež vytýká zpoždění s čerpáním dotací a absenci jasných cílů. Vyhodnocováním efektivního čerpání se však bude Evropská komise zabývat až příští rok.