Andrej Babiš

Oprava: Výrok byl původně hodnocen jako zavádějící. Po upozornění čtenářů jsme jej změnili na nepravdivý. Je faktem, že ve finále získala spol. IBM zakázku bez soutěže. Odůvodnění zůstalo zachováno v původním znění.

Je pravdou, že zakázka na EET prošla výběrovým řízením. Musíme ovšem dodat, že první kolo bylo zrušeno a ve druhém byla zakázka Generálním finančním ředitelstvím svěřena rovnou společnosti IBM bez veřejné soutěže. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

IBM získala celou zakázku až v druhém výběrovém řízení, neboť první, ve kterém zvítězila jiná společnost, ministerstvo financí zrušilo. Následující výběrové řízení již bylo bez uveřejnění, což dle zákona o veřejných zakázkách znamená, že zadavatel může bez soutěže vyzvat přímo k jednání jednoho či více dodavatelů.

Ministerstvo hospodářství bylo zřízeno v roce 1992 jako nástupce předchozího ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj. Do jeho kompetence spadala původně úprava malých a středních podniků, živností, cestovního ruchu, silniční a městské dopravy či pošty a telekomunikací.

První omezování kompetencí začalo již v roce 1992. Od prosince tohoto roku přešla působnost ve věcech silniční a městské dopravy, drah zvláštního určení, pozemních komunikací, vnitrozemské plavby, vodních cest a civilního letectví na ministerstvo dopravy.

V roce 1996 bylo rozhodnuto, že ministerstvo k 1. listopadu 1996 zanikne. Jeho dosavadní působnosti byly přeneseny na jiné resorty – ministerstvo dopravy a spojů, ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo pro místní rozvoj a ministerstvo životního prostředí. Kompetence byly tedy přeneseny na pět ministerstev a dva ústřední orgány státní správy.

Počet úředníků na ministerstvech se opravdu zvyšuje. Na to nemělo vliv jen slučování ministerstev, ale také například vstup České republiky do Evropské unie. Data z roku 1995 se nepodařilo dohledat, ale například z dostupných dat od roku 2005 lze pozorovat nárůst pracovníků na ministerstvu obchodu a průmyslu, i když je nutné dodat, že tomu tak nebylo ve všech sledovaných letech a docházelo i k úbytku zaměstnanců.

RokPočet zaměstnanců2005 771 2006 781 2013 763 2014 795 2015 792

K nárůstu zaměstnanců dochází stále také například na ministerstvu pro místní rozvoj.

RokPočet zaměstnanců201363620146422015653

Nepodařilo se nám dohledat, zda v daných konkrétních agendách, které byly přesunuty na úřady z původního ministerstva, počet lidí rostl. Obecně lze konstatovat, že počet státních zaměstnanců roste. Za poslední čtyři roky jich přibylo cca 30 tisíc (např. vojáci, hasiči, učitelé, státní úředníci), výjimkou nebyl ani resort Ministerstva financí pod vedením Andreje Babiše. Nejsou ovšem dostupná souhrnná data od 90. let, na základě nichž bychom výrok mohli hodnotit a tudíž jej ponecháváme jako neověřitelný.

Analýza ČSSD jednoznačně mluví o zveřejněném příjmu, nikoliv o tom, že se snad jedná o celkový příjem. V auditu svých příjmů, který předložil ministr Babiš veřejnosti, se zabývá výhradně obdobím 1995 až 2015. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Zmíněná analýza ČSSD pokládá otázku takto:

„20. Kde na tuto transakci vzal peníze, když do roku 2000 byl jeho zveřejněný čistý příjem pouze 8,3 milionu korun?“

Vychází tak ze zpráv auditorů, kteří pro ministra Babiše prováděli „audit“ jeho příjmů od roku 1995 do roku 2015. Analýza ČSSD jen jednoduše sečetla roční příjmy ministra Babiše z tohoto auditu mezi roky 1995 - 2000. Do roku 1995 byl Andrej Babiš podle svého životopisu zaměstnancem firmy Petrimex, příjmy z tohoto období nezveřejnil.

ČSSD tedy neříká, že Andrej Babiš do roku 2000 měl pouze tento příjem, ale že se jedná o příjmy, které sám Andrej Babiš ukázal veřejnosti.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť komise ani Poslanecké sněmovna ministra spravedlnosti neúkolovaly. Daly mu možnost ke zvážení, což Pelikán obratem odmítl. Nepřesné je také vyjádření o komisi v souvislosti s ODS a ČSSD, rovné zastoupení (po jednom členu) zde měly všechny posl. kluby. Pro danou formulaci, kterou Babiš kritizuje, hlasovali všichni včetně člena hnutí ANO.

Vyšetřovací komise k reorganizaci Policie ČR v rámci své činnosti podala návrh usnesení Poslanecké sněmovně, kterým sněmovna vyzývá vládu ke zvážení provedení personálních změn na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci. Toto usnesení bylo následně schváleno Poslaneckou sněmovnou.

Komise, kde měly svého zástupce všechny poslanecké kluby (ČSSD, ANO, KSČM, TOP 09, ODS, KDU-ČSL, Úsvit), přijala závěrečnou zprávu a návrh usnesení jednomyslně. Babišem popisovaná spolupráce ODS a ČSSD měla reálně vliv na konečné rozhodnutí komise ze dvou sedmin. Pro zprávu hlasoval i poslanec Chalupa z hnutí ANO, jak sám ve svém vystoupení v Poslanecké sněmovně uvádí.

Výstupem komise se kromě vydání závěrečné zprávy hodnotící reorganizaci (kterou komise pokládá za legitimní) stal také návrh na vydání usnesení (.pdf, str. 1, bod č. II) Poslanecké sněmovny, podle kterého měla PS vyzvat vládu, „aby zvážila, zda pro zajištění zákonnosti v činnostiVrchního státního zastupitelství v Olomouci postačuje kárná žaloba podaná Nejvyšším státním zástupcem či zda nejsou nutná další opatření včetně opatření personálních.“

Ministr spravedlnosti má v personálních věcech vůči státním zástupcům k ruce dva nástroje. Prvním z nich je institut dočasného zproštění výkonu funkce státního zástupce, který však lze použít pouze proti státním zástupcům dočasně přiděleným k ministerstvu spravedlnosti či Justiční akademii a pouze po dobu dočasného přidělení. Druhým nástrojem je pak pravomoc podat návrh na zahájení kárného řízení, a to vůči kterémukoliv státnímu zástupci. O kárném provinění rozhoduje speciální kárný soudní senát, přičemž při obzvláště závažném provinění lze státního zástupce dokonce odvolat z funkce.

Ministr spravedlnosti v rámci projednávání dané zprávy odmítl, že by se jím plánoval řídit. Pelikán uvedl:

„Závěrem už se chci jenom důrazně ohradit proti jednomu z doprovodných usnesení. Já nesouhlasím s žádným z nich, ale důrazně se ohrazuji proti tomu, aby politické rozhodnutí úkolovalo ministra spravedlnosti v tom, jak bude vykonávat svou personální odpovědnost vůči státnímu zastupitelství. Státní zastupitelství je a musí zůstat nezávislé. A vedoucí státní zástupci se nebudou odvolávat na základě usnesení Poslanecké sněmovny.“

Poslanecká sněmovna 2. února návrh usnesení ve všech bodech přijala (.docx). Výzva obsažená v usnesení však vládu ani její členy právně nezavazuje.

Starosta New Yorku je volen každé čtyři roky přímou volbou. Michael Bloomberg byl zvolen na tři po sobě jdoucí volební období, a byl tak starostou New Yorku od roku 2002 do roku 2013. Původní volební řád počítal pouze s možností dvou po sobě jdoucích volebních obdobích, ale v roce 2008 byla schválena změna, která umožnila Bloombergovi kandidovat potřetí v řadě.

To, zda byl Bloomberg nejúspěšnějším starostou New Yorku, je subjektivní názor. On sám ale řekl, že chce, aby se na něj pamatovalo jako na nejlepšího starostu všech dob.

Volební období 51členného zastupitelstva New Yorku je voleno také na čtyři roky a změna o počtu volebních období se týkala také jeho členů.

Počet obyvatel New Yorku byl v polovině roku 2016 odhadován asi na 8,5 milionů obyvatel. Počet obyvatel ČR byl v polovině roku 2017 podle dat ČSÚ 10,5 milionů obyvatel.

Rozpočet města New York byl pro rok 2018 stanoven ve výši 84,7 miliard dolarů, což je v přepočtu na české koruny asi 1 837 miliard. Česká republika pak v předběžném návrhu rozpočtu pro rok 2018 stanovila výši příjmů na zhruba 1 300 miliard korun.

U počtu zastupitelů Andrej Babiš spojuje dvě územní jednotky, které jsou na jiné úrovni. Město New York má 51 zastupitelů. Této úrovni odpovídá 65 zastupitelů, které má hlavní město Praha. Praha je ale dále členěna na menší jednotky – městské části, kterých je 57 a celkový počet jejich zastupitelů je 1 106. Dohromady má tedy Praha 1 171 zastupitelů.

Po faktické stránce výrok hodnotíme jako pravdivý. Data, která Andrej Babiš zmiňuje, se shodují s veřejně dostupnými informacemi. Nehodnotíme ovšem, zda je lepší newyorský model politického uspořádání, nebo pražský. Zároveň nehodnotíme možnost uplatnitelnosti newyorských pravidel u nás.

Ministr Babiš si ve svém výroku přisvojuje zásluhy, které jsou ale záležitostí státní správy, vlády jako celku či důsledkem příznivého vývoje ve světě.

Ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše prosadilo zavedení institutu kontrolního hlášení (od 1. ledna 2016) a elektronickou evidenci tržeb (postupný náběh od prosince 2016). Oba zákony schválila vláda i parlament. Příprava tzv. daňové kobry, tedy speciálního týmu ve spolupráci policie, celní správy a finanční správy, začala už za minulé vlády a inspirovala se na Slovensku.

Především je ale potřeba říci, že výběr daní se řídí zákony, které schvaluje celá vláda a parlament, a případné daňové úniky řeší finanční správa či orgány činné v trestním řízení. Výši vybraných daní pak ovlivňuje také ekonomická situace v České republice, která je ovlivňována částečně opatřeními vlády a z velké části také kondicí jiných zemí; tento vliv není možné přesně vyčíslit.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť má Andrej Babiš pravdu, že byly navýšeny platy zaměstnancům GIBS, nedodává, že byly rovněž zvýšeny od 1. července platy také lidem v sociální oblasti (o 9,4 % – 23 %). Není to tedy tak, že by zvýšení u jedněch znamenalo, že nebudou valorizovány mzdy rovněž u druhých.

Nelze ověřit, jak rozhodnutí o zvýšení platů ve vládě proběhlo. Andrej Babiš v únoru 2017 na Twitteru prohlásil, že „Dvojkoalice ČSSD KDU jede perfektně a hlasuje proti nám. Platy GIBSu navýšila o 20,9 %, budou mít průměrný plat 55 500 Kč.“ V daný den skutečně probíhalo jednání vlády, která přijala bod o uvolnění peněz ve prospěch GIBS.

Záznam z jednání (.doc, bod 10) nezachycuje, jak hlasovali jednotliví členové vlády, uvádí pouze, že 9 přítomných členů vlády bylo pro a 1 proti. Je pravděpodobné, že to byl skutečně Babiš, nelze to ale z oficiálního záznamu doložit.

Vláda v březnu 2017 vydala nařízení, které od 1. července 2017 zvýšilo platy příslušníkům bezpečnostních sborů o 10 %. Konkrétně jde o tarifní složku.

Poslední zpráva o činnosti, kterou Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) zveřejnila, uvádí (str. 9) celkové výdaje na platy v rámci organizace 156,855 mil. Kč, s maximálním povoleným počtem 335 zaměstnanců (str. 3).

Dle odborů se v loňském roce nástupní měsíční mzda zaměstnanců v sociálních službách pohybovala v rozmezí 12 000 až 16 000 Kč. Tyto platy se ale od července také zvýšily, a to od 9,4 % až do 23 % podle příslušného platového tarifu. Tato zvýšení se mají dotknout zhruba 165 tisíc lidí a výdaje na daný krok jsou v řádu miliard korun.

Pokud si navíc uvědomíme, že zaměstnanců GIBS je vlastně minimum (byť s vysokou průměrnou mzdou), tak pokud by jim platy nebyly zvýšeny a peníze by byly alokovány ve prospěch lidí v sociální oblasti, nepřineslo by to druhým jmenovaným žádné velké přilepšení, protože jde v absolutním vyjádření o poměrně malý objem peněz oproti tomu, co sem vláda poslala v červnu sama.

Vláda skutečně zvýhodnila kraje změnou rozpočtového určení daní, 10 miliard na opravu silnic však investovalo ministerstvo dopravy samo.

Sobotkova vláda skutečně navýšila krajům příděl peněz z vybraných daní. Do roku 2015 jim připadlo 7,86 %, díky novému rozpočtovému určení to je 8,92 %. Nepodařilo se nám přesně určit, kolik tento nárůst přinesl krajům navíc. Schéma (.pdf) rozdělení rozpočtového určení daní rozlišuje různé druhy daní, proto nelze rozdíl snadno spočítat ze státního rozpočtu.

Krajům vláda poslala peníze na opravy silnic v letech 2015, 2016 a 2017. Konkrétně jde o silnice 2. a 3. třídy, které mají kraje ve své správě (dálnice a silnice 1. třídy spravuje stát). V roce 2015 byly uvolněny ve prospěch krajů 4,4 miliardy korun a v letech 2016 a 2017 po 3 miliardách. Celková alokace tak dosáhla zmíněných cca 10,5 miliard korun.

Výrok navazuje na další Babišovo prohlášení o znovuzdanění korunových dluhopisů, které podle něj blokoval Bohuslav Sobotka. To ovšem není pravda.

Zaokrouhlování vyměřené daně směrem nahoru přinesla novela zákona o dani z příjmu navržená Nečasovou vládou, respektive až pozměňovací návrh hospodářského výboru. Sobotka proto hlasoval ve třetím čtení v této věci dvakrát - nejprve musel být schválen pozměňovací návrh a posléze zákon jako celek.

Jak v hlasování o pozměňovacích návrzích (A22, bod č. 6), tak i ve finálním hlasování se Bohuslav Sobotka zdržel. I bez ohledu na Sobotkův hlas byl návrh těsně přijat, čímž byly korunové dluhopisy podrobeny zdanění. K oběma hlasováním kromě toho došlo nikoli 23., ale už 21. března.

Babišův výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Bohuslav Sobotka nemohl svým aktivním hlasováním pro návrh změnit jeho výsledky, a to v žádném směru. Zdanění korunových dluhopisů bylo navrženo vládou, konkurenční návrh poslance Sobotky by byl v této fázi rovněž bezpředmětný.

Andrej Babiš (ANO) ve výroku hovoří o materiálu (.pdf) nazvaném Analytický souhrn kauz a nezodpovězené otázky souvisejícís podnikáním ministra financí A. Babiše, který vypracovali poradci premiéra Sobotky. O existenci materiálu informoval koncem dubna 2017 zpravodajský server Deník.cz.

Uvedený materiál obsahuje seznam použitých zdrojů, na jejichž základě si lze udělat představu o tom, z jakých zdrojů autoři materiálu vycházeli. Pro úplnost je také třeba dodat, že materiál obsahuje poměrně rozsáhlou přílohu (od str. 37), která obsahuje nejrůznější listiny týkající se podnikání Andreje Babiše.

Mezi zdroji jsou mimo jiné uvedeny zpravodajské servery, které založili novináři, jež odešli z mediálního domu Mafra, a.s. poté, co jej koupil Andrej Babiš. Jedná se o mediální projekty Echo24.cz a Reportermagazin.cz.

Server Echo24.cz nabízí seznam 51 novinářů, kteří opustili řady redaktorů titulů Lidové noviny (LN) a Mladá fronta Dnes (MF Dnes) poté, co Andrej Babiš mediální dům koupil (případně poté, co Babiš oznámil záměr Mafru koupit).

Sever Echo24.cz založil Dalibor Balšínek, který dříve působil v Lidových novinách. V redakci zmíněného serveru najdeme také mnoho dalších bývalých redaktorů Lidových novin nebo Mladé fronty Dnes, například Lenku Zlámalovou, Daniela Kaisera, Martina Weisse nebo Ondřeje Štindla.

Po změně vlastnictví Mafry odešel z této společnosti také Robert Čásenský, dlouholetý šéfredaktor deníku MF Dnes, který následně založilReportér Magazín. V něm působí například reportéři Jaroslav Kmenta nebo Adéla Dražanová, bývalí novináři deníku MF Dnes.

Je pravda, že Sobotkova analýza čerpá i z médií, v nichž působí novináři, kteří odešli z Mafry poté, co ji koupil Andrej Babiš. Nelze nicméně tvrdit, že vzhledem k této skutečnosti jsou zjištění daných novinářů irelevantní. Navíc je třeba dodat, že z 22 zdrojů, které jsou v analýze uvedeny, pouze čtyři pochází z Echo24.cz nebo Reportermagazin.cz. Mezi dalšími zdroji figuruje (a převažuje) Český rozhlas, Hlídací pes nebo například Deník Referendum.