Alexandr Vondra

Stínoví ministři či stínové vlády jsou pojem vycházející z britské parlamentní tradice, v níž vedle vlády utvořené na základě parlamentní většiny existuje institucionalizovaná stínová vláda (členové stínové vlády mohou například přednostně reagovat na vládní ministry v parlamentu), která je utvářená na základě parlamentní opozice. V českém prostředí pak pojem stínové vlády označuje iniciativu politické strany představit politiku strany a dosadit její kandidáty na ministerské pozice. Např. KSČM na svém webu uvádí:

„Členové stínové vlády KSČM reprezentují politiku KSČM na veřejnosti. Stínová vláda představuje stínovou strukturu k Vládě České republiky a alternativu k názorům jiných politických stran české parlamentní scény.“

Stínovými vládami se v poslední době zabýval server Novinky.cz, který uvádí, že stínovou vládu mají nyní pouze komunisté, zatímco ostatní strany mají expertní týmy či skupiny.

V případě ODS to jsou tzv. programové týmy:

„Jejich cílem je vytvářet odborné zázemí ODS a definovat a prosazovat priority ODS. Dlouhodobým cílem je příprava programových dokumentů a konkrétních kroků ODS po převzetí vládní zodpovědnosti.“

K jejich původu pak občanští demokraté uvádějí:

„Programové týmy ODS byly ustaveny na návrh předsedy ODS Petra Fialy rozhodnutím Předsednictva ODS a Výkonné rady ODS.“

Programové týmy ODS tvoří vždy několik osob a za jejich činnost odpovídá koordinátor. Samotný Petr Fiala ještě v roce 2014 pojmy stínová vláda a expertní tým používá synonymně, později pojem stínová vláda používat přestává na úkor expertního a programového týmu s tím, že ODS není v pozici, v níž by měla budovat stínovou vládu. Dle Petra Fialy je poté cílem vybudování expertního zázemí uvnitř strany, tudíž není potřeba ukazovat veřejnosti pouze jednu tvář na konkrétní pozici.

Pojmem odborné skupiny myslí Alexandr Vondra nejspíše programové týmy, které jsou v ODS zřízeny pro přípravu na případnou vládní roli:

„Jejich cílem je vytvářet odborné zázemí ODS a definovat a prosazovat priority ODS. Dlouhodobým cílem je příprava programových dokumentů a konkrétních kroků ODS po převzetí vládní zodpovědnosti.“

Tyto týmy byly zřízeny na návrh předsedy strany Petra Fialy:

„Programové týmy ODS byly ustaveny na návrh předsedy ODS Petra Fialy rozhodnutím Předsednictva ODS a Výkonné rady ODS.“

K 8. září 2020 jsou programové týmy ODS stále aktivní a Demagog.cz nenalezl žádné informace, které by dokazovaly, že by Petr Fiala za svým původním návrhem nadále nestál.

ODS nemá zřízenou žádnou stínovou vládu, ale tzv. programové týmy, které byly vytvořeny na návrh Petra Fialy:

„Jejich cílem je vytvářet odborné zázemí ODS a definovat a prosazovat priority ODS. Dlouhodobým cílem je příprava programových dokumentů a konkrétních kroků ODS po převzetí vládní zodpovědnosti.“

Po svém zvolení do čela ODS v roce 2014 Fiala ještě hovoří o nutnosti sestavení silné stínové vlády, či expertního týmu, přičemž oba pojmy jsou zřejmě myšleny synonymně. Rovněž je stínová vláda v roce 2014 zdůrazňována v projevu Jiřího Pospíšila. Ve stejném období se pak v ODS mluví o tom, že stínová vláda v ODS vyvolává pnutí kvůli jejímu personálnímu obsazení.

V roce 2019 pak Fiala pojem stínové vlády odmítá s tím, že není natolik důležitá jako dříve a že nový systém expertních skupin dává možnost politikům se lépe profilovat. Přičemž už v roce 2016 se ke stínové vládě vyjádřil ve smyslu, že ODS není v pozici na to, aby budovala stínovou vládu, zároveň dává přednost vytvoření silného expertního zázemí. 

V rozhovoru z ledna 2020 poslanec Pavel Blažek přirovnává současnou podobu programových týmů k stínové vládě, přičemž uvádí, že koordinátor je funkce podobná stínovému ministrovi. Na první pohled jasnější tlak v ODS po zřízení stínové vlády jsme však zaznamenali z oblastního sjezdu v Ostravě z roku 2019:

„Oblastní sněm vyzval Výkonnou radu ODS ke krokům směřujícím k ustavení stínové vlády. Měla by sloužit k upevnění pozice ODS jako hlavní opoziční síly. Té, která témata i nastoluje a přináší řešení.“ 

Stínová vláda se objevuje především v souvislosti se zatraktivněním ODS v očích případných voličů. Pojem stínové vlády v souvislosti s ODS zmiňuje například sociolog Daniel Prokop, který odkazuje na předvolební taktiku Miroslava Topolánka představit ODS jako stranu schopnou vládnout. 

Alexandr Vondra je členem dvou programových týmů ODS. Je členem programového týmu ODS pro životní prostředí a zemědělství a programového týmu ODS pro zahraniční politiku a obranu.

Tým Zahraniční politika a obrana (jehož koordinátory jsou Petr Fiala a Jana Černochová) usiluje v rámci Evropské unie o „efektivnější spojení států, které využívají veškerých výhod spolupráce v boji s globální konkurencí”.

Tým Životní prostředí a zemědělství (jehož koordinátorem je Miloš Vystrčil) má za cíl „vytvořit pro oblast zemědělství a ochrany životního prostředí společný program ODS včetně jeho přesahu i do oblasti energetiky“.

Alexandr Vondra je od roku 2019 také europoslancem Evropského parlamentu, kde je členem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Podvýboru pro bezpečnost a obranu, Delegace pro vztahy se Spojenými státy americkými a Delegace v Parlamentním shromáždění Unie pro Středomoří.

V květnu 2016 se prezidentkou Tchaj-wanu stala Cchaj Jing-wen. Jde o první ženu, která na Tchaj-wanu tuto funkci zastává.

Její inaugurace v Tchaj-peji (.pdf, s. 1) se zúčastnil vedle europoslankyně Michaely Šojdrové i Alexandr Vondra.

EP-Taiwan Friendship Group je neformální skupinou poslanců v rámci Evropského parlamentu, jejíž cílem je posílení pochopení a přátelství mezi Evropským parlamentem, respektive EU, a Tchaj-wanem. Ve veřejně dostupných zdrojích se bohužel nikde nedá dohledat seznam členů této skupiny, byla nám však poskytnuta kopie přihlášky Alexandra Vondry. Právě vyplněním přihlášky se europoslanec Vondra stal členem tohoto spolku.

Další členkou tohoto spolku je například česká europoslankyně Michaela Šojdrová.

Výrok Alexandra Vondry směřuje k návštěvě Tchaj-wanu, kterou spolu s devadesátičlennou delegací podnikl předseda Senátu Miloš Vystrčil. K cílům své cesty uvedl: „Budeme se snažit podpořit naše podnikatele v tom, aby navázali dobré obchodní kontakty, uzavřeli zajímavé kontrakty a tím došlo ke zlepšení konkurenceschopnosti naší ekonomiky, a to jak z hlediska exportu na Tchaj-wan, tak z pohledu zvýšení tchajwanských investic v České republice.“

K otázce, co znamená cesta na Tchaj-wan pro českou politiku jedné Číny, v rozhovoru pro Českou televizi Miloš Vystrčil uvedl: „Dle mého názoru se nám vyplatí spolupracovat s demokratickou zemí, jako je Tchaj-wan. Je to výhodné po stránce hospodářské, vědecké i kulturní. Nenarušuji žádný princip jedné Číny, protože tam nejedu vyhlašovat nezávislost Tchaj-wanu.“

Proti této cestě se od počátku stavěla Čína. Například čínské velvyslanectví cestu označilo za hrubé porušení národní suverenity Číny a vážné zasahování do čínských vnitřních záležitostí. Čínský ministr zahraničních věcí na adresu Miloše Vystrčila prohlásil, že „překročil červenou čáru“.

Proti Vystrčilově cestě se vyslovila i řada českých politiků. Prezident Zeman například prohlásil, že se ze strany předsedy Senátu jednalo o „klukovskou provokaci“. Cestu odmítl podpořit i premiér Babiš, předseda Sněmovny Vondráček, předseda koaliční ČSSD Hamáček. Ministr zahraničí Petříček upřesnil, že „na naší politice vůči Číně, kterou jsme si definovali v 90. letech, se nic nemění.“ Česká republika dlouhodobě zastává politiku jedné Číny, z níž plyne skutečnost, že Tchaj-wan není Českou republikou považován za samostatný stát (o politice jedné Číny jsme detailněji psali zde). K této politice se ústy ministra zahraničních věcí Petříčka přihlásila opět vláda na konci letošního srpna, když Petříček uvedl: „Pozice vlády je dlouhodobě neměnná. Naše vláda, stejně jako všechny předchozí, má politiku jedné Číny.“ Dodejme, že v minulosti se k politice jedné Číny přihlásil přímo i prezident Zeman.

Shrneme-li uvedené poznatky, pak mezi relevantními představiteli státu nenajdeme nikoho, kdo by se výslovně stavěl proti politice jedné Číny. Naopak se k ní v souvislosti s uvedenou cestou opětovně přihlásila vláda a tradičně ji zastává i prezident republiky. Stejně tak nenajdeme veřejné prohlášení, jímž by se proti politice jedné Číny postavil nějaký z politiků, kteří se účastnili cesty předsedy Senátu na Tchaj-wan. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

O okolnostech výpravy na Tchaj-wan, o jejím vlivu na politiku jedné Číny, kterou Česká republika poslední desítky let praktikuje, i o názorech jednotlivých představitelů moci na plány předsedy Senátu jsme již psali zde. Připomeňme však, že postoj Číny vůči cestě druhého nejvyššího ústavního činitele na zmíněný ostrov je dlouhodobě negativní. Čína Tchaj-wan považuje za vzbouřenou provincii a návštěvu označuje za hrubé porušení národní suverenity Číny. Svůj nesouhlas již vyjádřili v době, kdy cestu plánoval Vystrčilův předchůdce Jaroslav Kubera (ODS).

K cestě se na tiskové konferenci (video) vyjádřil i čínský ministr zahraničí Wang I. Konkrétně prohlásil: „Tchaj-wan je čínským teritoriem (…). A země, které s Čínou udržují diplomatické vztahy, to musí uznat." Na adresu předsedy Senátu Vystrčila dodal: „Překročil červenou čáru. Čína musí svou suverenitu a teritoriální integritu bránit.“ (dotyčný výrok lze nalézt ve videu v čase 40:35). O výrocích Wanga I shodně informují tuzemská média (namátkou iRozhlas, Aktuálně, Hospodářské Noviny, iDnes či Novinky.cz) nebo například agentura Reuters.

Na oficiálních internetových stránkách Pražského hradu lze nalézt odkaz na archiv těchto stránek, který obsahuje také informace o Václavu Havlovi. V části „Zahraniční politika“ se zde pak nachází seznam zemí, které Václav Havel navštívil v úřadu prezidenta České republiky. Mezi vyjmenovanými státy se však neobjevuje Tchaj-wan ani Čínská lidová republika, která Tchaj-wan považuje za jednu ze svých provincií.

Návštěvu Tchaj-wanu Václav Havel podnikl až v listopadu 2004 v rámci své cesty po jihovýchodní Asii, tedy nikoliv v rámci svého prezidentského mandátu, který vypršel 2. února 2003.

Výrok se týká cesty předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan a postoje Číny souvisejícího s touto návštěvou. O okolnostech výpravy jsme extenzivně psali již dříve. Nicméně za připomenutí stojí, že postoj Číny vůči cestě druhého nejvyššího ústavního činitele na zmíněný ostrov je dlouhodobě negativní. Čína totiž Tchaj-wan považuje za vzbouřenou provincii a návštěvu označuje za hrubé porušení své národní suverenity.

Svůj nesouhlas vyjádřili již v době, kdy výpravu plánoval Vystrčilův předchůdce Jaroslav Kubera (ODS). Konkrétně v „dopise“ z ledna 2020 stojí: „(…) (tehdejší předseda belgického senátu Jacques Brotchi, který Taiwan navštívil v květnu 2019, již odstoupil z funkce a byl mu udělen celoživotní zákaz vstupu do Číny). (…) České podniky, které mají ekonomické zájmy v Číně, budou muset za návštěvu Taiwanu předsedou Kuberou platit. Návštěva Taiwanu předsedou Kuberou nikomu nepřispěje“. Kuberova cesta se však neuskutečnila, pár dní po obdržení výhružného dopisu zemřel.

Jeho nástupce Miloš Vystrčil se však v plánech rozhodl pokračovat a cestu podnikl. K tomu se v této souvislosti na tiskové konferenci (video, čas 40:35) vyjádřil čínský ministr zahraničí Wang I: „Překročil červenou čáru. Čína musí svou suverenitu a teritoriální integritu bránit. (…) Donutíme ho zaplatit vysokou cenu za jeho krátkozraké chování a politický oportunismus“.

Zda šlo o „velmi tvrdé“ výhružky, je vesměs subjektivním hodnocením. O jejich praktickém dopadu však svědčí v prvním případě (Jaroslava Kubery) reakce tuzemských médií (například iRozhlas, Hospodářské noviny, ČT24, Novinky) či Senátu ČR, který se o dopise rozhodl jednat na návrh svého zahraničního výboru. Při této příležitosti se Senát ohradil proti výhružnému tónu zmiňovaného dopisu a konstatoval, že „toto sdělení překročilo hranici vměšování do vnitřních záležitostí České republiky a je v rozporu s prohlášením ministerstev zahraničních věcí České republiky a Čínské lidové republiky z roku 2014“. V hlasování se pouze jediný senátor vyslovil proti. Obdobný postoj zaujali i nejvyšší ústavní představitelé.

V případě druhém (Miloše Vystrčila) vypovídá i nezvyklá pozornost zahraničního zpravodajství (The Print, Financial Times, Bloomberg, CNBC, The Diplomat) nebo podpora Evropské komise, Slovenska, francouzského ministerstva zahraničí či Heika Maase (Německo). Podpora nejčastěji spočívá v označení čínských výhrůžek za nepřijatelné.

Vzhledem k výše uvedenému hodnotíme výrok jako pravdivý. Současně dodáváme, že z kontextu tvrzení, z položené otázky i následné opravy jasně vyplývá, že zmínka o prezidentu Zemanovi byla pouhým omylem. Vondrovo přeřeknutí tak pochopitelně nereflektujeme v hodnocení výroku.