Josef Středula

Josef Středula v debatě Blesku mluvil o tom, že by jako prezident upozorňoval na problémy ve společnosti. Jako jeden z problémů rovnou zmínil pracovní nabídku společnosti Vodňanská drůbež, a.s., kterou vlastní společnost AGROFERT, a.s., toho času ve svěřenských fondech dalšího prezidentského kandidáta Andreje Babiše. Podle Středuly jde o nabídku Vodňanské drůbeže, závod Modřice, jež se má nacházet na webu Úřadu práce.

V den debaty Blesku, tedy 3. ledna 2023, nebyly na webu Úřadu práce dohledatelné inzeráty s takovým popisem, jaký uvádí Josef Středula. Nicméně ještě 21. prosince 2022 byl na webu prace.cz dohledatelný dnes již neaktivní inzerát Vodňanské drůbeže, který výše popisovanou práci dělníka či dělnice ve výrobě za mzdu 16 380 Kč nabízel: „Práce na lince při zpracování a balení drůbežího masa a výrobků, skládání na tácky, pásová výroba. Požadujeme zodpovědnost, pracovitost, ochotu pracovat na 2 směny, občas i v sobotu nebo o svátcích.“ V listopadu 2020 byl na prace.cz zveřejněn také druhý inzerát na stejnou pozici za 16 380 Kč, který zmiňoval i „vlhké a chladné prostředí“ s teplotou cca 8 stupňů Celsia.

Vzhledem k tomu, že pracovní nabídky na oficiálním webu Úřadu práce nejsou archivovány, nedokážeme zjistit, jestli tyto inzeráty z webu prace.cz byly zveřejněny také na Úřadu práce. S dotazem jsme se proto obrátili na tiskovou mluvčí Úřadu práce, zatím jsme však nedostali odpověď. V současnosti jsou na webu úřadu dohledatelné dvě nabídky obdobných pozic dělníka či dělnice ve výrobě. Za tuto práci zaměstnavatel nenabízí měsíční mzdu 16 380 Kč, ale mzdu v rozmezí, které začíná od 17 900 či 17 940 Kč.

Zmíněné dva inzeráty na webu Úřadu práce jsou průběžně aktualizovány a nemůžeme tak vyloučit, že přímo u některého z nich byla skutečně původně nabízena mzda ve výši 16 380 Kč. Bezprostředně po výroku Josefa Středuly již ale Vodňanská drůbež inzerovala tyto pozice za mzdu vyšší.

Vodňanská drůbež nicméně ještě v prosinci 2022 nabízela pracovní pozici uvedenou Josefem Středulou a nemůžeme vyloučit, že taková nabídka byla i na oficiálním webu Úřadu práce. S ohledem na to, že společnost Andreje Babiše i na začátku roku 2023 nabízela pracovní pozici s obdobným popisem a mzdou vyšší jen o 8 %, hodnotíme výrok Josefa Středuly jako pravdivý s výhradou.

Josef Středula odpovídá (video, čas 12:18) na otázku, zdali „si nespletl volby“ kvůli svému programu, kde dle moderátorky „lidem sliboval právo na důstojnou mzdu, teplo, energii, bydlení.“ Předseda ČMKOS Středula výrokem nastiňuje, že prezident má šanci ovlivnit podobu přijatých zákonů i přesto, že nemá zákonodárnou moc.

Hlava státu se opravdu může účastnit schůzí Senátu i Poslanecké sněmovny. Konkrétně tuto možnost prezidentu republiky zajišťuje čl. 64 Ústavy České republiky, podle něhož má prezident právo účastnit se schůzí obou komor parlamentu a také „jejich výborů a komisí“. Slovo se mu přitom musí udělit, „kdykoliv o to požádá“.

Zároveň má prezident také „právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti“.

Doplňme, že současný prezident Miloš Zeman se schůze vlády zúčastnil např. v září 2018 a září 2019, kdy vládní kabinet jednal o schvalování návrhu státního rozpočtu. Na jednání Poslanecké sněmovny o státním rozpočtu vystoupil například v listopadu 2020 či v únoru 2022. Schůze Senátu se pak účastnil v dubnu 2013, kdy horní komora jednala o jmenování ústavních soudců, které navrhl právě Miloš Zeman.

Josef Středula zmiňuje potřebu české verze Nového údělu (New Deal), což byla série ekonomických opatření amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta ve 30. letech 20. století. Měla za cíl snížit nezaměstnanost a podpořit hospodářskou produkci USA během tzv. velké hospodářské krize.

Kandidát na prezidenta Středula se veřejně zmínil o potřebě New Dealu pro Českou republiku na tiskové konferenci po jednání tripartity už v listopadu roku 2020, kdy plán nazval „Czech Deal“. Ve svém vystoupení mluvil o potřebě celkové restrukturalizace české ekonomiky, aby vyhovovala potřebám 21. století.

O New Dealu mluvil Josef Středula také 21. června 2022 ve spojení s růstem inflace a zhoršováním ekonomické situace v České republice. Podle něj by tato dohoda „ukázala směřování České republiky“. Dále uvedl, že se „jedná (…) v podstatě o jiný druh strategie hospodářského růstu České republiky. My se totiž z této situace bez takové strategie nejsme schopni vůbec dostat“.

Dodejme, že Josef Středula neupřesnil detaily tohoto New Dealu, v obou vyjádřeních se ovšem např. odkázal na potřebu zahrnout do něj i Zelenou dohodou pro Evropu (.pdf). Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS), které Josef Středula předsedá, mj. již v srpnu 2021 vydala příručku (.pdf) pravidel a opatření pro transformaci české ekonomiky na tzv. průmysl 4.0.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo nalézt žádné informace o uskutečnění schůzky mezi Josefem Středulou a eurokomisařem pro pracovní místa a sociální práva Nicolasem Schmitem. S dotazem jsme se proto obrátili přímo na prezidentského kandidáta Středulu, který nám v e-mailové komunikaci napsal: „Schůzka se uskutečnila dne 29. 11. v 11:30 hod. na zastoupení EK v ČR společně se zástupci Svazu průmyslu a dopravy a také KZPS (Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, pozn. Demagog.cz) společně s týmem pana komisaře. Téma bylo: aktuální situace, pohled sociálních partnerů na současnou situaci v ČR i ve světě, budoucnost vývoje v ekonomice apod“.

Konání schůzky nám následně potvrdil vedoucí tajemník KZPS Jan Zikeš. Ten konkrétně uvedl: „Potvrzuji konání schůzky na půdě Evropského domu“. Uveďme, že jednání mezi Josefem Středulou a Nicolasem Schmitem se odehrálo ve stejný týden (video), kdy byla uspořádána námi ověřovaná debata.

Uskutečnění jednání nám následně potvrdila také Isabelle Stassart z týmu Nicolase Schmita. Ta uvedla, že eurokomisař s Josefem Středulou a dalšími partnery diskutoval o sociálních otázkách a problematikách, které se týkají zaměstnání.

Doplňme, že Nicolas Schmit se 28. listopadu 2022 účastnil konference Call to Europe: Zvládání krizí, která se zaměřovala na „ceny, covid-19, klima a konflikt“ (video). Na této mezinárodní konferenci v Praze byl i Josef Středula. Ten však jako řečník vystoupil na jiné panelové diskusi než Nicolas Schmit. Prezidentský kandidát debatoval společně s reportérkou Sašou Uhlovou, sociologem Danielem Prokopem a ředitelem Masarykovy demokratické akademie Patrikem Eichlerem.

Prezidentský kandidát Josef Středula se tedy ve stejný týden, kdy se pořádala námi ověřovaná debata, skutečně setkal s eurokomisařem pro pracovní místa a sociální práva Nicolasem Schmitem. Její konání nám potvrdil vedoucí tajemník KZPS i tým Nicolase Schmita a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Prezidentu republiky náleží na základě článku 62 Ústavy pravomoc jmenovat soudce Ústavního soudu. Ke jmenování nicméně skutečně potřebuje souhlas Senátu. V minulosti se několikrát stalo, že horní komora neschválila kandidáta, kterého prezident navrhoval.

Miloši Zemanovi bylo Senátem odmítnuto pět návrhů (jmenovitě šlo o Petra Poledníka, Aleše Gerlocha, Jiřího Nykodýma, Jana Sváčka a Miloslava Výborného).

Předchozímu prezidentovi Václavu Klausovi Senát zamítl dokonce devět nominací na post ústavního soudce. Jmenovitě šlo o Vladimíra Balaše, Václava Pavlíčka, Kláru Samkovou, Aleše Pejchala (kterého Václav Klaus navrhl do funkce dvakrát), Milana Galvase, Jaroslavu Novotnou, Jana Sváčka a Zdeňka Koudelku.

Co se týče Václava Havla, tomu Senát všechny kandidáty schválil. Dodejme však, že před vznikem Senátu došlo k odmítnutí Ireny Pelikánové a Ivana Průši ze strany Poslanecké sněmovny.

Josef Středula tento výrok uvedl v odpovědi na otázku, která se týkala začleňování marginalizovaných skupin do společnosti. Podle Josefa Středuly je důležité, aby se člověk ve vlastní zemi cítil její součástí. Jako příklad z historie zmínil, že člověk, jenž „rozluštil“ kód Enigma, byl homosexuál, a proto byl na něj po válce činěn ze strany společnosti tlak.

Josef Středula patrně mluví o britském matematikovi Alanu Turingovi, který za druhé světové války pracoval pro Vládní školu pro kódování a šifrování (GC&CS), později přejmenovanou na Vládní komunikační ústředí (GCHQ). V centrále GC&CS v Bletchley Park působil jako vedoucí kryptoanalytik a stál v čele skupiny, jejímž cílem bylo prolomit německé šifrování.

Během války Alan Turing sestrojil dešifrovací stroj Bomba (The Bombe), jenž sloužil k luštění zpráv zašifrovaných systémem Enigma, jenž používaly nacistické ozbrojené síly. Na vytvoření stroje pracoval spolu se svým týmem od podzimu 1939 do jara 1940. Navazoval přitom na práci polského týmu vedeného Marianem Rejewským. Ten se prolomením kódu Enigma zabýval od roku 1932 a v roce 1938 vyrobil přístroj bomba (.pdf, str. 31), po kterém byl pojmenován i stroj Alana Turinga. V létě 1939 pak Rejewski informace o dešifrovacím zařízení předal Francii a Velké Británii. Rejewského stroj měl nicméně oproti tomu Turingovu značnou nevýhodu, protože nedokázal reagovat na změny, jež Německo v systému Enigma provedlo v květnu 1940, a stal se tak nepoužitelným. Právě díky složitějšímu Turingovu zařízení, které se s těmito změnami dokázalo vypořádat, mohla Velká Británie rozluštit značná množství německých zašifrovaných zpráv.

Nyní se zaměříme na samotné represe, jimž byl Alan Turing vystaven pro svou homosexualitu. Doplňujeme, že ve Velké Británii byla do roku 1967 mužská homosexualita nelegální.

Po druhé světové válce ve Velké Británii začala vlna zatýkání homosexuálů, přičemž se toto zatýkání týkalo často mužů zastávajících vysoké funkce v národních institucích. V lednu 1952 byl Alan Turing v Manchesteru obžalován za svůj poměr s jiným mužem a 31. března 1952 souzen. Podobu trestu si přitom směl sám vybrat. První možností bylo vězení, druhou podmínečné propuštění, které však podléhalo podmínce, že podstoupí roční hormonální léčbu. Alan Turing si zvolil druhou možnost. Jelikož od roku 1948 nesměli homosexuálové ve Velké Britálnii získat bezpečnostní prověrku, byla Turingova práce pro GCHQ, oficiálně ukončena.

V následujících letech podléhal kontrole policie, jež se obávala, aby nevyzradil státní tajemství svým zahraničním kontaktům. Web Turing.org.uk, spravovaný matematikem Andrewem Hodgesem, zmiňuje např. domovní prohlídku, které byl Alan Turing podroben v březnu roku 1953, když k němu měl přijet na návštěvu jeho norský známý, také homosexuál.

8. června 1954 byl Alan Turing nalezen mrtvý, příčinou úmrtí byla otrava kyanidem. Jeho smrt byla označena za sebevraždu. To, proč Turing zemřel, bývá ovšem popisováno různě. Zdroje často propojují Turingovu smrt s psychickými a fyzickými těžkostmi, které v posledních letech života pro svou homosexualitu zakusil. Rovněž se objevují i názory, že mohl být zavražděn tajnou policií, protože měl velké kryptoanalytické znalosti a homosexuálové byli za Studené války vnímaní jako bezpečnostní riziko. Existují však i zdroje předkládající názor, že se mohl otrávit nedopatřením, jelikož používal kyanid při svých chemických experimentech.

24. prosince 2013 byla Turingovi posmrtně udělena panovnicí Alžbětou II. královská milost.

Na závěr shrňme, že Alan Turing skutečně hrál velkou roli při dešifrování zpráv, které nacistické Německo šifrovalo pomocí systému Enigma. Na přelomu let 1939 a 1940 spolu se svým týmem sestrojil zařízení, díky němuž Velká Británie mohla během války rozluštit nezanedbatelné množství zachycených německých zpráv. Turing byl skutečně homosexuál, výrok Josefa Středuly proto hodnotíme jako pravdivý. Doplňme, že Turing byl kvůli své sexuální orientaci skutečně vystaven tlaku ze strany společnosti, v roce 1952 byl např. odsouzen za poměr s jiným mužem a nesměl pokračovat v práci pro GCHQ.

Josef Středula v roce 2016 navštívil ruskou ambasádu u příležitosti 71. výročí od konce druhé světové války. V kontextu rozhovoru je zdůrazněno, že se tato recepce ke Dni vítězství konala dva roky po začátku okupace Krymu Ruskou federací. 

Mediální zprávy z události zdůrazňují především přítomnost prezidenta Miloše Zemana, který při této příležitosti pronesl projev v ruštině. Ve svém proslovu mluvil o sjednocení v boji proti mezinárodnímu terorismu. Zmínil především potřebnou spolupráci ve válce s náboženskou nenávistí v kontextu agrese ze strany organizace Islámský stát.

Vedle prezidenta Zemana se recepce zúčastnili i exprezident Václav Klaus a bývalí premiéři Petr Nečas a Jan Fischer. Žádná média nicméně neinformovala, že by na zmiňované akci byl přítomen i tehdejší předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD). Server iRozhlas.cz uvedl, že „českou vládu zastoupil ministr průmyslu Jan Mládek z ČSSD“.

Recepce se účastnili rovněž tehdejší šéfové obou komor Parlamentu: předseda Senátu Milan Štěch a předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček (oba za ČSSD).

Pro zajímavost, mimo české politické osobnosti přijali pozvánku na recepci například i tehdejší americký velvyslanec v České republice Andrew Shapiro či muzikant Felix Slováček.

Ačkoliv se recepce na ruské ambasádě účastnily přední politické figury tehdejší doby včetně prezidenta Miloše Zemana a předsedů obou komor Parlamentu, premiér Bohuslav Sobotka nebyl na akci přítomen. Proto hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Předně uveďme, že o tom, že český zaměstnanec odpracuje o 11 let více než německý, mluvil Josef Středula například už v roce 2019. Jako zdroj tehdy zmiňoval analýzu (.pdf) Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), které od roku 2014 předsedá. Autoři dokumentu (.pdf, str. 55–56) se při vlastních výpočtech odkazují na data Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) či data Eurostatu za roky 2015 a 2017.

Podle posledních dostupných dat OECD z roku 2021, odpracuje německý zaměstnanec průměrně 1 306 hodin ročně, zatímco v Česku stráví zaměstnanec v práci ročně 1 722 hodin, tj. o 416 hodin více. Český zaměstnanec tedy pracuje zhruba o třetinu delší dobu než ten německý (přesněji o 31,9 %). Pokud by tedy německý zaměstnanec pracoval 40 let, na českého pracovníka by po přepočtu připadalo o 12,74 let více. Podobný výsledek bychom získali, i kdybychom vycházeli z dat OECD za rok 2017 či z dat pro všechny zaměstnané osoby, tedy nejen zaměstnance, ale i osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ).

Doplňme, že srovnání jednotlivých zemí na základě výše uvedených dat je do určité míry problematické, protože podle OECD tato statistika slouží především ke sledování trendů v čase. OECD uvádí, že není vhodná pro porovnání počtu odpracovaných hodin za daný rok kvůli odlišnostem zdrojů a rozdílnosti způsobů výpočtu v jednotlivých zemích. Rozdílnou metodiku používá i Česko a Německo (.pdf, str. 3–4, 6). Do jaké míry má tento fakt vliv na rozdílnost výsledků, nejsme schopni zcela přesně určit. Podle OECD však v případě metodiky, kterou používá ČR, mohou být ve srovnání s tou německou podhodnoceny počty hodin neodpracované kvůli nemoci, pracovním úrazům či mateřské dovolené (.pdf, str. 6). Výsledné číslo ovlivňuje i řada dalších faktorů, např. způsob sběru dat o práci přesčas či ve standardní pracovní době.

Evropský statistický úřad, který u jednotlivých zemí používá jednotnou metodiku, podobné celoroční srovnání jako OECD nenabízí. K dispozici jsou v rámci Eurostatu jen statistiky popisující průměrný týdenní počet hodin, které skutečně zaměstnanci (v hlavním zaměstnání) odpracují. Podle něj čeští zaměstnanci v roce 2021 za týden v průměru odpracovali 37,8 hodiny, u německých zaměstnanců to bylo 34 hodin. V případě Česka tak byl počet hodin o 11 % vyšší než v Německu. Totéž procento získáme i výpočtem nad daty za rok 2019, tedy ještě v době před pandemií covidu-19.

Pokud bychom tedy vycházeli z dat OECD, čeští zaměstnanci za rok odpracují přibližně o třetinu delší dobu než ti němečtí a za 40 let pracovního života odpracují o 12,7 let více. Josef Středula tedy správně (byť nepřesně) poukazuje na rozdíl v datech OECD pro Česko a Německo. Zároveň ale opomíjí problematické aspekty této datové sady. OECD uvádí různá omezení u dat pro jednotlivé státy a poukazuje na to, že metoda sběru dat pro Česko a Německo je do značné míry odlišná. Přímo na webu OECD vedle tabulky se statistikou odpracovaných hodin je totiž uvedeno, že data by neměla sloužit k mezinárodnímu srovnání. Vzhledem k tomu, že Josef Středula bez uvedení těchto limitací dovozuje z dat obecné závěry, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Josef Středula obhajuje stávající nastavení systému navyšování důchodů a poukazuje na to, že se objevují „náměty, že by se to valorizační schéma mělo snižovat“. Zmiňuje také, že bychom měli být rádi, že minulá vláda Andreje Babiše odsouhlasila automatickou valorizaci důchodů. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jestli Babišova vláda skutečně nějakým způsobem schválila tento mechanismus.

Automatická valorizace důchodů je stanovena zákonem o důchodovém pojištění, který je v České republice platný s určitými úpravami již od roku 1995. Pojem valorizace důchodů značí princip, s jehož pomocí stát kompenzuje negativní dopad inflace na důchody a sociální dávky. Podle zákona se důchody zvyšují v závislosti „na růstu indexu spotřebitelských cen“ (inflace) a „na růstu mezd“. Toto zvyšování se přitom vztahuje k oběma složkám důchodu, tedy jak k základní, tak i k procentní (neboli zásluhové) výměře.

Základní výměry důchodů se navyšují vždy na začátku roku tak, aby jejich výše odpovídala určitému procentu průměrné mzdy. Od roku 2012 se jednalo o 9 % (.pdf, str. 21). V březnu 2018 předložila první vláda Andreje Babiše ve Sněmovně novelu zákona o důchodovém pojištění, v rámci níž navrhla změnit původních 9 % na 10 % (.pdf, str. 3). Díky této novelizaci tak nakonec došlo od roku 2019 ke zvýšení základní části důchodu právě na 10 % průměrné mzdy.

Procentní výměra důchodů se v praxi vypočítává sečtením míry inflace (růstem cen) a poloviny růstu reálných mezd. Výpočet růstu cen se přitom odvíjí buď od indexů spotřebitelských cen domácností obecně, nebo od indexů spotřebitelských cen přímo domácností důchodců. Podle zákona se použije ten růst cen, který je vyšší. Doplňme, že životní náklady domácností důchodců zahrnula do výpočtu vláda Bohuslava Sobotky v roce 2017 (.pdf).

K valorizaci procentní výměry důchodů dochází vždy na začátku roku, v průběhu roku musí nicméně podle zákona automaticky dojít k další, mimořádné valorizaci, pokud ve sledovaném období „dosáhl růst cen aspoň 5 %“. Upřesněme, že i když se jedná o automatickou valorizaci, stanovuje z čistě formálního hlediska i toto zvýšení důchodů vláda prostřednictvím nařízení, které musí nejdříve schválit (.pdf).

Vláda může do růstu penzí zasahovat i ze svého uvážení nad rámec zákonného zvyšování. K mimořádnému zvyšování důchodů došlo v období vlády Andreje Babiše několikrát. Poprvé v roce 2018, kdy se zvýšil průměrný starobní důchod pro následující rok nad rámec valorizace o 300 Kč, a to právě díky výše zmiňovanému navýšení základní části důchodu z 9 %na 10 % průměrné mzdy. Zároveň se tehdy procentní výměry u občanů starších 85 let zvýšily o 1 000 Kč, u lidí starších 100 let dokonce o 2 000 Kč. Podruhé bylo o navýšení nad rámec zákonem dané valorizace rozhodnuto v roce 2019, kdy se jednalo o navýšení o dodatečnou částku 151 Kč. V roce 2021 byl schválen návrh, podle něhož se k částce zvýšení procentní výměry důchodu v roce 2022 přičetla navíc částka 300 Kč.

V březnu 2018 předložila tehdy ještě první vláda Andreje Babiše ve Sněmovně novelu zákona o důchodovém pojištění, v níž navrhla změnit výpočet základní části důchodů. V době, kdy poslanci novelu schvalovali, už vládl druhý kabinet Andreje Babiše, tedy doslova „minulá vláda“. Pro návrh hlasovali vládní i opoziční poslanci. Díky této novelizaci se základní složka důchodů od roku 2019 vždy na začátku roku automaticky zvyšuje tak, aby její výše odpovídala 10 % průměrné mzdy namísto původních 9 %.

Josef Středula tedy správně uvádí, že minulá vláda, respektive vládní poslanci v době Babišovy druhé vlády, kromě zvýšení základní výměry o procentní bod také potvrdila stávající systém automatické valorizace důchodů. Lze tedy říct, že automatickou valorizaci důchodů vláda „odsouhlasila“. Josef Středula ale opomněl zmínit, že systém automatické valorizace penzí fungoval již dříve, a svým vyjádřením tak vyvolává nepravdivý závěr, že minulá vláda stojí za zavedením samotného systému automatické valorizace, nejen za jejím faktickým potvrzením (odsouhlasením). Z toho důvodu hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Kandidát na prezidenta Josef Středula zastává od roku 2014 pozici předsedy ČMKOS (Českomoravské konfederace odborových svazů). Díky své funkci se tak k otázce zdanění příjmů pracujících vyjadřoval v médiích opakovaně. K progresivnímu zdanění se vyjádřil například v roce 2015. „My dlouhodobě nesouhlasíme s konceptem rovné daně a progresivní zdanění je i ze zkušeností v zahraničí lepší a vhodnější,“ uvedl tehdy pro iDNES.cz. Svá slova zopakoval i v roce 2016, kdy pro web Finmag.cz řekl, že „rozhodně jsme pro větší daňovou progresi u daně z příjmů fyzických osob.“

„Co se týče daňové progrese, tak ČMKOS ji prosazuje,“ řekl odborový předák Josef Středula deníku Právo tentýž rok. „Na daňové progresi není vůbec nic špatného, funguje ve všech vyspělých zemích,“ napsal zase o rok později.

ČMKOS podporovala (.pdf, str. 5) progresivní daň i ve svém programu na období 2018 až 2022. V současném programu, který je platný pro roky 2022 až 2026, se píše o potřebě zajistit přiměřenou solidaritu v daňovém systému. Kromě samotné progresivní daně Josef Středula vyzýval v roce 2020 vládu ke zvýšení daňové slevy na poplatníka.